Online sociální sítě a politicky a sociálně motivované jednání

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Online sociální sítě a politicky a sociálně motivované jednání (Magisterská diplomová práce)

Petra Jelečková

Brno 2012

1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně, 25. května 2012

Petra Jelečková 2

Děkuji vedoucímu této práce Jakubu Mackovi za cenné rady a připomínky a především za jeho podporu ve fázi dokončování této práce. Dále děkuji všem informantům za poskytnutí rozhovorů, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Děkuji také Janě Matějíkové, Renatě Hostinské, Lukáši Bauerovi, Martinu Čepičkovi a celému konzultačnímu týmu za poskytnutí cenné reflexe v začátcích výzkumu. Díky. 3

OBSAH 1.

ÚVOD .................................................................................................................................. 7

2.

TEORETICKÉ UKOTVENÍ PRÁCE ........................................................................................... 8 2.1

Sociální jednání ............................................................................................................ 8

2.2

Online sociální sítě ....................................................................................................... 9

2.2.1

Definice................................................................................................................. 9

2.2.2

Vztahy na sociálních sítích .................................................................................. 11

2.3

2.3.1

Funkcionality Facebooku .................................................................................... 13

2.3.2

Druhy kontaktů na Facebooku ........................................................................... 13

2.3.3

Nastavení soukromí ............................................................................................ 14

2.4

3.

Facebook.................................................................................................................... 12

Internet a politika ...................................................................................................... 14

2.4.1

Habermasova veřejná sféra ............................................................................... 14

2.4.2

Veřejná sféra 2.0 ................................................................................................ 16

2.5

Občanský narcismus a sebeprezenetace ................................................................... 17

2.6

Subaktivismus ............................................................................................................ 18

METODOLOGIE ................................................................................................................. 19 3.1

Výzkumný problém .................................................................................................... 19

3.2

Cíl výzkumu a výzkumné otázky ................................................................................ 20

3.3

Metoda výzkumu ....................................................................................................... 21

3.3.1 3.4

Výběrový soubor ........................................................................................................ 24

3.5

Metoda sběru dat ...................................................................................................... 26

3.5.1 3.6 4.

Zakotvená teorie ................................................................................................ 22

Užití metody v praxi ........................................................................................... 27

Analýza dat ................................................................................................................ 28

EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE ................................................................................................... 31 4.1

Informanti a průběh rozhovorů ................................................................................. 31

4.1.1

Jan Perla ............................................................................................................. 31

4.1.2

Matěj Hollan ....................................................................................................... 32

4.1.3

Helena Továrková ............................................................................................... 33

4.1.4

Jan Boček ............................................................................................................ 34

4.1.5

Mikuláš Černík .................................................................................................... 35

4.1.6

Jan Motal ............................................................................................................ 35

4.1.7

Jan Souček .......................................................................................................... 36 4

4.1.8

Anna Demchuk ................................................................................................... 37

4.1.9

Anna Durnová ..................................................................................................... 37

4.1.10 Jiří Nezhyba ........................................................................................................ 38 4.1.11 Petra Hlaváčková ................................................................................................ 38 4.1.12 Zuzana Pilzová .................................................................................................... 39 4.1.13 Eliška Bartošová.................................................................................................. 40 4.1.14 Vratislav Dostál ................................................................................................... 41 4.1.15 Apolena Rychlíková ............................................................................................ 41 4.1.16 Svatopluk Bartík.................................................................................................. 42 4.2

5.

Výsledky výzkumu...................................................................................................... 43

4.2.1

Sepjetí s lokálním prostředím............................................................................. 44

4.2.2

Vztah s médii ...................................................................................................... 46

4.2.3

Osobní zaujetí ..................................................................................................... 48

4.2.4

Kritický přístup.................................................................................................... 53

4.2.5

Nakládání s informacemi .................................................................................... 55

4.2.6

Komunikace ........................................................................................................ 58

4.2.7

Snaha zaujmout .................................................................................................. 60

4.2.8

Kontakty ............................................................................................................. 67

4.2.9

Snaha ovlivnit ..................................................................................................... 72

DIKSUZE A ZÁVĚR ............................................................................................................. 74 5.1

Výsledek selektivního kódování................................................................................. 74

5.2

Odpovědi na výzkumné otázky .................................................................................. 76

5.2.1 Jaké jsou motivace uživatele, který používá Facebook k politicky a společensky zaměřenému jednání?...................................................................................................... 77 5.2.2

Jakým způsobem takové jednání probíhá? ........................................................ 77

5.2.3

Jaké vztahy mají takoví uživatelé na Facebooku se svým publikem? ................ 77

5.3

Porovnání s teoretickou částí .................................................................................... 78

6.

REJSTŘÍK ........................................................................................................................... 81

7.

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ ...................................................................................... 84

8.

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ............................................................................................. 89

9.

ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA ............................................................................................ 89 9.1

Anotace ...................................................................................................................... 89

9.2

Klíčová slova............................................................................................................... 89

9.3

Summary .................................................................................................................... 89

9.4

Key words .................................................................................................................. 90

10.

PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 90 5

10.1 1.2

Rámec rozhovoru ................................................................................................... 90 Proces kategorizace ................................................................................................... 91

1.2.1

Přiřazování pojmů k jevům ................................................................................. 91

1.2.2

Kategorizace ..................................................................................................... 150

1.3

Přepisy rozhovorů .................................................................................................... 152

1.3.1

Matěj Hollan ..................................................................................................... 152

1.3.2

Helena Továrková ............................................................................................. 160

1.3.3

Jan Boček .......................................................................................................... 165

1.3.4

Jan Motal .......................................................................................................... 170

1.3.5

Anna Demchuk ................................................................................................. 177

1.3.6

Anna Durnová ................................................................................................... 181

1.3.7

Jan Souček ........................................................................................................ 189

1.3.8

Petra Hlaváčková .............................................................................................. 195

10.1.1 Jiří Nezhyba ...................................................................................................... 200 1.3.9

Jan Perla ........................................................................................................... 207

1.3.10 Zuzana Pilzová .................................................................................................. 214 1.3.11 Mikuláš Černík .................................................................................................. 222 1.3.12 Vratislav Dostál ................................................................................................. 228 1.3.13 Apolena Rychlíková .......................................................................................... 235 1.3.14 Eliška Bartošová................................................................................................ 242 1.3.15 Svatopluk Bartík................................................................................................ 248

6

1. ÚVOD Fenomén nových médií v souvislosti s politikou je centrem zájmu řady akademiků již po více než 10 let (boydová, Ellisonová 2007). Přestože konkrétně téma online sociálních sítí je v rámci odborné diskuze tím z novějších, existuje řada výzkumů, která toto téma řeší. Většina z těchto prací se však orientuje na charakteristiky uživatelů online sociální sítě a málokterá z nich řeší roli online sociálních sítí v rámci demokratického procesu. (Papacharissi 2008). Situace v České republice je na tom ještě o stupeň hůře – většina prací zkoumá sociální sítě ve vztahu s politickým jednáním spíše z pozice komunikace politiků, tedy politického marketingu. Další práce se poté zabývají využitím online sociálních sítí pro potřeby neziskových organizací a dalších subjektů občanské společnosti. Odborné práce, které by se zabývaly užíváním sociálních sítí pro účely občanského dialogu, chybí. Tato práce navazuje na mou bakalářskou práci (Jelečková 2010), jejímž cílem bylo poznat uživatele, kteří využívají Facebook k propagaci občansko-společenských aktivit ve formě konkrétních projektů v podobě stránek či skupin na Facebooku a zjistit, proč je pro ně právě Facebook tím vhodným místem k podobným aktivitám. Zároveň se tato práce zabývala tím, k čemu konkrétně takoví uživatelé Facebook v této oblasti využívají. Předmětem této diplomové práce je zjistit motivace uživatelů konkrétní online sociální sítě – Facebooku, kteří tuto síť používají pro účely komunikace spojené s politickými a společenskými tématy. Práce také zkoumá podobu konkrétního jednání a zaměřuje se na vztahy takových uživatelů. Tato práce sestává z teoretické, metodologické a empirické části, přičemž za klíčovou považuji její empirickou část. V teoretické části práce nejprve definuji některé základní koncepty, které jsou v rámci této práce používány. Následuje popisná část věnující se konkrétním funkcionalitám Facebooku, které slouží svým nejen politicky komunikujícím uživatelům. V další části pak rozšiřuji debatu na téma internet a politika, započatou již v rámci bakalářské práce. Zde uvádím důležité teoretické koncepty a přidávám k nim jejich novější pojetí. Metodologická část poté vysvětluje konkrétní postupy, na základě kterých byl realizován výzkum a přibližuje výzkumný problém, cíl výzkumu a výzkumné otázky. Metodologická část je doplněna i praktickým průběhem užití této metody.

7

Stěžejní sekcí této práce je pak empirická část, v jejímž rámci představuji výsledky výzkumu podpořené citacemi vybranými z rozhovorů s šestnácti informanty. Tyto výsledky jsou v závěru porovnány s teoretickými východisky.

2. TEORETICKÉ UKOTVENÍ PRÁCE Tato práce se zabývá uživateli Facebooku, kteří jej využívají v rámci komunikace v souvislosti s politickými a společenskými tématy. Práce se zaměřuje na jednání a motivace takových uživatelů v prostředí této sociální sítě a zároveň se zabývá jejich vztahy s publikem. Cílem této kapitoly je definovat některé základní pojmy, které budou dále v rámci práce používány. Zásadními pojmy jsou v tomto případě sociální jednání a online sociální sítě. Vzhledem k zaměření práce na politickou komunikaci a jednání uživatelů na Facebooku, bude pozornost věnována také související tématice občanské společnosti a veřejné sféry. Vzhledem k podobně zaměřenému tématu v rámci mojí bakalářské práce je cílem této kapitoly spíše nastínit základní pojmové kategorie používané v rámci této práce, případně pak doplnit již zpracovaná témata novými pohledy na danou problematiku.

2.1

Sociální jednání

Jednáním lze rozumět každý druh činnosti, která je vedena motivací jednotlivce a je založena na vůli, oproti chování, které je možno chápat jako souhrn veškeré vnější aktivity člověka. Tato jednotka chování je smysluplná a záměrná a děje se v kontextu vnitřního a vnějšího světa jednotlivce. (Geist 1992 :150) Pojem sociální jednání je pak užíván ve dvou významových rovinách, přičemž první z nich je definována situací, ve které se jednání odehrává a druhá jeho záměry. Dle Dürkheima je sociální jednání takovým jednáním, které lze vztáhnout na všechny, případně na většinu společnosti (Geist 1992: 150). Weber (1998) chápe sociální jednání jako druh chování, které je svým smyslem orientováno na jednání okolí. Základem sociálního jednání je tak dle Webera (1998) právě jeho smysl, přičemž správnost smyslu dle Webera nelze hodnotit již vzhledem k povaze sociologie, která jevům objektivní smysly nepodsouvá (Loužek 2005) Weber (1998) rozlišuje čtyři druhy sociálního jednání: účelově racionální, hodnotově racionální, afektivní a tradiční.

8

Jednání účelově racionální probíhá na základě účelu prostředku a vedlejších následků. Takové jednání slouží k dosažení určitého cíle a vylučuje se s chováním emocionálním či afektivním, případně tradičním, vzhledem k jeho racionální povaze. Hodnotově racionální jednání je orientováno na vnitřní hodnoty jednotlivce spojené s náboženským vyznáním či etickými a politickými zásadami. Takové jednání není racionální – aktér, který jedná v tomto smyslu, nedomýšlí případné důsledky a jedná z vnitřního přesvědčení a „ohledně toho, co se mu zdá přikazovat povinnost, důstojnost, krása“ (Weber 1998: 157) Afektivní jednání probíhá na základě poddání se iracionálnímu afektu, je citové povahy a osciluje na hranici jednání, které se zaměřuje na smysl. Tradiční jednání je dle Webera (1998) takovým jednáním, které probíhá v souladu s tradicemi a konvencemi, které jsou dodržovány jednotlivcem či jeho okolím. Stejně tak toto jednání je svým průběhem a podobou spíše mimo smyslové jednání, spíše jde o reagování na dané situace dle již předem daných postojů a reakcí na základě dřívější zkušenosti.

2.2

Online sociální sítě

V rámci svojí bakalářské práce (Jelečková 2010) se podrobně zabývám problematikou sociálních sítí a rozebírám klíčové související. Vzhledem k omezenému rozsahu a potřebám této práce zde uvedu klíčové teoretické koncepty týkající se sociálních sítí online (social networks sites). Online sociální sítě jsou jako teoretický koncept stále relativně mladým pojmem, proto mnoho odborných textů na toto téma nenajdeme, přestože se situace v této oblasti zlepšuje. Klíčovým textem, který se jako jeden z prvních pokusil teoreticky ukotvit problematiku online sociálních sítí je práce dannah boydové a Nicole Ellisonové s názvem Social Network Sites: Definition, History and Scholarschip.

2.2.1 Definice Pokud začneme samotným termínem online sociální sítě, jejichž označení v anglicky mluvících státech variuje, boydová a Ellisonová doporučují užití jednotného termínu – social network sites. Online sociální sítě dle boydové a Elissonové dovolují svým uživatelům vytvoření veřejného či semiveřejného profilu, dále si uživatel v jejich prostředí utváří síť kontaktů, se kterým chce být ve spojení a do třetice má možnost sledovat spojení jiných uživatelů v tomto prostředí. Boydová s Ellisonovou se dále věnují technickým funkčnostem, 9

které by měla online sociální síť nabízet. Předně je to seznam kontaktů, se kterými je uživatel propojen, dále má mít taková síť oddělenou profilovou sekci, kde si uživatel vyplňuje osobní informace a případně přidává profilový obrázek. Uživatel online sociálních sítí si sám nastavuje, do jaké míry budou jeho aktivity na síti přístupné uživatelům. Typicky sítě nabízí výběr možností a profil tak lze zcela otevřít všem uživatelům, případně soukromí více zabezpečit. Vybrané online sociální sítě možnost soukromí nenabízejí a profily je tak možné prohlížet veřejně. (boydová, Ellisonová 2007) Kontakty a vztahy mezi uživateli jsou dle boydové a Ellisonové (2007) jedním z klíčových rysů online sociálních sítí. V jejich prostředí se kromě označení „kontakty“ setkáváme také s termínem „přátelé“ či „fanoušci“. V závislosti na možnostech online sociálních sítí lze vztahy mezi uživateli zobrazit – v praxi, např. na Facebooku, lze zobrazit počet a složení přátel, přičemž má uživatel ihned možnost porovnat, kolik přátel má s konkrétním uživatelem společných. Dalším důležitým rysem online sociálních sítí je dle autorek možnost přímé interakce mezi uživateli. Jednotliví uživatelé tak mají možnost se vzájemně kontaktovat prostřednictvím soukromých zpráv či komentářů. Sociální sítě pak autorky rozlišují dle toho, zda jsou zaměřeny široce, nebo jsou zacíleny na homogenní skupiny spojené např. společným bydlištěm, věkem, etnickou či národní příslušností či vzděláním1. Historie online sociálních sítí se píše od 90. let dvacátého století, kdy svou činnost zahájila první, dle boydové

a

Ellisonové

„rozpoznatelná“,

online

sociální síť s názvem

SixDesgrees.com. Od roku 2003 je pak možné pokládat online sociální sítě za masovou záležitost. (boydová, Ellisonová 2007: 216). Samotný Facebook, na který je tato práce zaměřena, svou historii započal v roce 2004. Pokud se chtěl tehdejší uživatel do této sítě zaregistrovat, musel mít e-mailovou adresu Harvardské univerzity. Postupně se Facebook začal otevírat ostatním vysokým školám a v r. 2005 dokonce školám středním a také široké veřejnosti. Jak uvádí boydová a Ellisonová, dosavadní výzkum online sociálních sítí se soustředí na sebeprezentaci uživatelů, povahu vztahů na sociálních sítích, soukromí na online sociálních sítích, zaměřuje se na síťové uspořádání vztahů a porovná aktivity uživatelů online a offline. Boydová s Ellisonovou (2007) zároveň navrhují, jakým směrem by se měl ubírat další výzkum, když tvrdí, že chybí dlouhodobé a experimentální studie, které by se zabývaly chováním a 1

Např. online sociální síť pro akademiky Academia.edu nebo Black Planet

10

jednáním uživatelů a uživateli samotnými. Dle autorek má současná odborná veřejnost nedostatek informací o tom, kdo jsou vlastně uživatelé online sociálních sítí a kvůli čemu se rozhodují tyto sítě používat. Centrem zájmu akademické veřejnosti by dle boydové a Ellisonové (2007) měli být i ti, kteří online sociální sítě nepoužívají vůbec. V tomto případě by se dle autorek měli akademici zabývat důvody, kvůli kterým tomu tak je.

2.2.2 Vztahy na sociálních sítích Jedním z inspiračních zdrojů této práce je bakalářská práce Jana Bauera (2009), která se zabývá problematikou vztahů na online sociálních sítí a dává je do kontextu s teorií sociálního kapitálu. S přihlédnutím k této práci jsem se rozhodla zaměřit se na vztahy uživatelů Facebooku, kteří jej používají v rámci politické komunikace a zjistit, jak na své vztahy v prostředí Facebooku nahlížejí. V rámci sociologie se lze setkat s řadou obměňujících se definic sociálního kapitálu. Dle Ritzera (2005) sociální kapitál vyjadřuje schopnost jednotlivce získat pro něj hodnotné zdroje či výhody na základě sociálních vztahů či členství ve skupinách. Bourdieu a Waquant (1992: 14) definují sociální kapitál jako sumu zdrojů virtuální i aktuální podoby, které jsou akumulovány jednotlivcem či skupinou za účelem získání trvalé sítě více či méně institucionalizovaných vzájemných vztahů. Pojem sociální kapitál dle Colemana (1988) řeší zdroje kumulované prostřednictvím vztahů mezi lidmi Podle Putnama (1993 :167) pak sociální kapitál „odkazuje k vlastnostem sociální organizace, jako jsou důvěra, normy, a sítě, které mohou zlepšit výkonnost společnosti tím, že usnadní koordinaci mezi aktéry“. Bauer (2009:48) na základě odborné debaty týkající se sociálního kapitálu shrnuje, že „zdroje jsou spíše obsaženy v sociálních vztazích než v jedincích samotných“ a stejně tak možnost využít tyto zdroje je dána tím, zda si jedinec takové vztahy uvědomuje. Vztahy mezi jedinci by dle Bauera (2009) měly být jasně dány, pokud jich má být využito. Klíčová je proto dle Bauera (2009) schopnost důležité kontakty identifikovat a pochopit je jako zdroje. Výhodu sociálního kapitálu v prostředí online sítích pak Bauer (2009) spatřuje v možnosti jednoduché a časově nenáročné distribuce relevantních informací. Souvisejícím rozměrem je pak dle Bauera (2009) větší moc a vliv uživatelů na sociálních sítích, kdy jejich tok informací může svým přičiněním ovlivňovat. Poslední výhodou sociálního kapitálu v prostředí online sociálních sítí je dle Bauera (2009) solidarita uživatelů, kdy vzájemná komunikace probíhá na

11

základě nepsaných pravidel a není tak nutná její vnější regulace – skupina kontaktů reaguje na jejich porušování například omezením komunikace či přerušením kontaktů. Nicole Ellisonová, Charles Steinfeld a Cliff Lampe (2007) se zabývali problematikou sociálního kapitálu v souvislosti s online sociálními sítěmi empiricky. Zaměřili se přitom na konkrétní online sociální síť – Facebook., přičemž na základě výzkumu došli k závěru, že vztahy uživatelů Facebooku slouží za prvé k udržování kontaktu s lidmi, kteří se z nějakého důvodu již nenacházejí v okolí uživatelů offline, a za druhé jim umožňuje propojit se s lidmi, jejichž zájmy se týkají podobných témat. Takovými lidmi jsou běžně studenti, členové komunitních organizací, profesionálové, a kdokoli, kdo by mohl mít z podobných vztahů prospěch.

Zajímavý je také rozměr sociálního kapitálu souvislosti s tzv. silnými a slabými vazbami. Koncept silných a slabých vazeb v prostředí sociálních formuloval Mark Granovetter (1973). Dle Granovettera (1973) jsou to slabé vazby, které jedincům zprostředkovávají informace a zdroje, které jinak jedinec ve svém okolí – na které je napojen silnými vazbami mezi blízkými přáteli a příbuznými – nenachází. Přístup k informacím distribuovaným kontakty, se kterými je jedinec propojen slabou vazbou, tak jedinci zprostředkovává nové možnosti. Například v oblasti profesionálních či zájmových aktivit. Právě na diskutovanou užitečnost slabých vazeb v prostředí online sociálních sítí se zaměřili Gil de Zúñiga a Valenzuela (2011), přičemž došli k závěru, že online prostředí je v souvislosti se slabými vazbami „lépe stavěné“ (2011:414), protože nabízí možnost okamžité diskuze nad konkrétním politickým tématem a uživatelé přitom nejsou omezováni geografickým prostředím. Dle Gil de Zúñigy a Valenzuely je tento druh komunikace díky své textové podobě v rámci vztahů založených na slabých vazbách efektivnější – uživatelé mají tendenci se prostřednictvím textu vyjadřovat účinněji přehledněji.

2.3

Facebook

Historii a jednotlivé vývojové fáze Facebooku jako online sociální sítě, popisuji již v rámci svojí bakalářské práce (Jelečková 2010), proto se bude následující kapitola zabývat spíše jednotlivými funkcionalitami, které svým uživatelům slouží. Facebook je online sociální síť, kterou v roce 2004 založil student Harvardu Mark Zuckerberg. Na svém začátku se tato síť jmenovala Thefacebook a byla dostupná pouze studentům 12

Americe, postupně se však otevřela široké veřejnosti a nejaktuálněji také trhu, když v květnu tohoto roku vstoupila se svými akciemi na burzu. Tato online sociální síť má více než 900 milionů uživatelů, přičemž polovina z nich na Facebook přistupuje ze svých mobilních zařízení (Href 18).

2.3.1 Funkcionality Facebooku V prostředí Facebooku si každý uživatel zakládá vlastní profil. Registrace probíhá s pomocí zadání e-mailové adresy a hesla – díky těmto údajům se uživatel přihlašuje k síti odkudkoli. Na své profilové stránce si pak nahrává profilovou fotografii a vyplňuje informace o sobě. Kromě vlastní profilové stránky vidí uživatel Facebooku také novinky zprostředkované svými kontakty – tzv. newsfeed. Ten se v současnosti zobrazuje na základě úspěšnosti jednotlivých příspěvků přátel a dalších navázaných kontaktů. Tato úspěšnost je dána počtem reakcí ostatních uživatelů pod příspěvkem – uživatelé k tomuto využívají tří funkcionalit – tlačítek like, share a komentářů pod příspěvky. Komentáře a share, tedy sdílení, mají v tomto případě největší podíl na úspěšnosti. Přímá komunikace na Facebooku probíhá prostřednictvím soukromých zpráv a funkce chatu, který umožňuje okamžitou komunikaci online.

2.3.2 Druhy kontaktů na Facebooku

2.3.2.1

Přátelství

Pokud v této diplomové práci používám pojem „přátelství“ či „přátelé“, mám tím na mysli právě propojení dvou uživatelů v prostředí Facebooku. Jedná se o vztah dvou uživatelů Facebooku, kdy na základě žádosti jednoho uživatele a jejího následného schválení druhým uživatelem, vzniká oboustranné spojení mezi oběma uživateli. Výsledkem je oboustranná distribuce informací v podobě příspěvků v novinkách. Přátelé mají možnost se přímo a okamžitě oslovovat prostřednictvím zpráv a chatování.

2.3.2.2

Odběr

Od léta 2011 Facebook poskytuje nejenom oboustranný vztah v podobě přátelství, ale zároveň rozšířil svoje funkcionality i na možnost jednostranného odběru informací uživatelem. Tato funkcionalita umožňuje uživatelům Facebooku sledovat novinky od všech uživatelů, kteří svůj profil k odběrům nastavili. V praxi si možnost odběrů na svých profilech nastavují uživatelé, kteří se chtějí prezentovat veřejně, typicky v konkrétní oblasti zájmu.

13

2.3.2.3

Stránky

Facebook nabízí možnost prezentace nejen fyzickým osobám, ale i organizacím a skupinám či obchodním značkám. Tyto subjekty si na Facebooku dle pravidel nemohou založit osobní profil, mají však možnost svoje aktivity či hodnoty prezentovat právě prostřednictvím stránky. Každou stránku si pak jednotliví uživatelé mohou přidat do svých novinek prostřednictvím propojení – liku stránky.

2.3.3 Nastavení soukromí Všichni uživatelé Facebooku se v současné chvíli sami rozhodují o tom, jaké části jeho profilu budou viditelné veřejně. Každý uživatel si v nastavení může sám zvolit, zda jej bude možné kontaktovat zprávou bez předchozího přátelství, zda je možné zobrazit jeho seznam přátel, či které fotografie na profilu budou viditelné. Stejně tak si uživatel nastavuje soukromí u jednotlivých příspěvků na základě konkrétních okruhů přátel. Tyto okruhy pak nastavuje přímo v rámci jednotlivých profilů přátel.

2.4

Internet a politika

Možný vliv internetu na politiku se v rámci akademické debaty řeší už více než deset let, přesto stále nejsme schopni určit, jaký druh informací a komunikačních technologií je ten důležitý v souvislosti možnou aktivizací politického jednání občanů. (Nielsen 2010) Nejen v rámci odborné veřejnosti lze vysledovat snahu chápat internet jako nástroj společenské změny ovlivňující občanské jednání jeho uživatelů (Papacharissi: 2008) Přestože právě online sociální sítě jsou v současné době často diskutovaným tématem v rámci odborné diskuze, většina prací se zaměřuje spíše na charakteristiky jejich uživatelů (Papacharissi 2008). Naopak malé množství odborných prací se orientuje na to, jakým způsobem mohou online sociální sítě uživatele v jejich přístupu k politickému a společenskému dění ovlivňovat. I z tohoto důvodu tato následující kapitola rozšiřuje již popsanou problematiku internetu a politiky v rámci mojí bakalářské práce, přičemž k základním konceptům, které byly již popsány, přidávám některé novější teorie a výsledky výzkumů.

2.4.1 Habermasova veřejná sféra Jednou z klíčových debat souvisejících s fenoménem užití internetu v rámci občanských aktivit je spor, zda má internet potenciál nahradit veřejnou sféru dle konceptu

14

formulovaného Jürgenem Habermasem ([1990] 2000) v rámci titulu Strukturální přeměna veřejnosti. Habermas ([1990] 2000) o veřejné sféře hovoří jako o sféře soukromých osob, které jsou shromážděny v publikum. Habermas ([1990] 2000) Naznačuje hranice mezi státem a společností, kdy odděluje veřejnou sféru od soukromé. Poukazuje pak především na tzv. politickou a literární veřejnost, která v rámci Habermasovy veřejné sféry hraje důležitou roli, když v prostředí kaváren, diskusních spolků a salonů diskutuje ve spojitosti s politickými a společenskými tématy, ale i uměním či literaturou.

„Dědicové oné humanisticko-intelektuální společnosti a jejich vzájemné rozhovory, z nichž se záhy vyvine veřejná kritika, tvoří spojnici mezi tím, co tu zbylo z rozpadající se dvorské společnosti a zárodečnou formou veřejnosti nové, občanské.

Habermas ([1990] 2000: 90)

Habermasův koncept veřejné sféry je pak veřejná sféra, která se vyformovala během 19. století v období ranného kapitalismu. Tehdejší buržoazní společnost měla dle Habermase zájem diskutovat o věcech veřejných. V této době stála veřejná sféra mimo stát, proto mohla dle Habermase ([1990] 2000) plnit svoje poslání. Na konci 19. století probíhá společenská změna, kdy řada států legálně ukotvuje svou moc . Stát tak získává rozhodující slovo v rámci veřejného dění a dochází k zespolečenštení státu

a zestátnění společnosti. Dle

Habermase(*1990+ 2000) pak dochází k rozpadání diskusních spolků, přičemž je hranice státu a společnosti naznačena jen tenkou linkou. Vznik masové kultury a masových médií je pak předstupněm stavu, kdy publikum místo toho, aby o kultuře diskutovalo a posuzovalo ji, ji pouze konzumuje (Habermas *1990+ 2000). Rozpad veřejné sféry Habermas (Habermas [1990] 2000) spatřuje v okamžiku, kdy se bývalé diskuzní spolky rozrušují a dostávají se na okraj společnosti. Následkem konzumní povahy společnosti tak dle Habermase([1990] 2000) dochází ke ztrátě zájmu veřejnosti o politiku, společnost a kulturu a tím i k rozpadu funkční veřejné sféry. Kellner (Href 22) spatřuje v internetu a v nových médiích obecně šanci koncept veřejné sféry popsaný Habermasem opět revitalizovat. Tvrdí, že nová média mají potenciál být prostorem pro racionální a kritickou diskuzi, přičemž klade důraz na to, že k tomu je nutné zapojení 15

všech – nemělo by tak docházet k tzv. digital divide2, tedy vyloučení některých jedinců či sociálních skupin v rámci používání nových médií. Kellnerův optimismus pak narušuje Lincoln Dahlberg (2001), který na základě empirické studie, jež byla zaměřena na podobu diskuzí na internetu tvrdí, že nová média nemohou koncept ideální veřejné sféry definované Habermasem nahradit, protože diskuze v tomto prostředí neodpovídají zásadám racionální a kritické debaty. Navíc pokud má diskuze v tomto prostředí probíhat v souladu s konceptem veřejné sféry, nemůže být tento prostor závislý na státních či komerčních subjektech. (Dahlberg 2001) Dahlberg dále předesílá další nutné kroky, které je třeba podniknout proto, aby se internet mohl stát médiem veřejné sféry dle Habermasova konceptu, což chápu jako zajímavé vzhledem k následující kapitole, kde je Habermasův koncept uznán jako klíčový analytický pojem, nicméně nehodící se pro účely výzkumu nových médií.

2.4.2 Veřejná sféra 2.0 Fakt, že Habermasův koncept veřejné sféry se stal jedním z klíčových v kontextu odborné debaty o internetu a politice, je zajímavým jevem – řada výzkumů jej stále používá jako klíčovou kategorii, přestože závěry výzkumů pak nebývají v souladu s tímto konceptem. Zizi Pappacharissi tento problém řeší v rámci textu The Virtual Sphere 2.0: The Internet, the Public Sphere and beyond (2008). Sama Papacharissi (2008) se v této práci pozastavuje nad tím, že akademická veřejnost má stále snahu používat Habermasův model veřejné sféry jako jediný platný. Dle Papacharissi by měl být koncept veřejné sféry v souvislosti s občanskými aktivitami v prostředí internetu doplněn konceptem veřejného prostoru , který je od veřejné sféry konceptuálně odlišný. Veřejný prostor dle Papacharissi (2008) umožňuje diskuzi, přičemž veřejná sféra se více orientuje na demokracii. Dle Papacharissi (2008) digitální technologie nejsou schopny vytvořit veřejnou sféru. Rysy veřejného prostoru jsou reciprocita, přístup k informacím a komercionalizace. Přístup k informacím v prostředí internetu je pak typický tím, že zde existuje možnost jejich individuálního výběru, což implikuje možnost konkurovat mediální agendě masových médií. (Papacharissi 2008) Na druhou stranu však přísun těchto informací dle Papacharissi může generovat iluzi aktivity.

2

Více např. Pippa Norris: Digital divide : civic engagement, information poverty, and the Internet worldwide. 2001. New York: Cambridge University Press.

16

Reciprocita, tedy oboustranný proud komunikace je dalším rysem veřejného prostoru v podobě komunikace prostřednictvím internetu. Přestože reciprocita dle Papacharissi zaručuje dialog, nevylučuje možnost fragmentované podoby komunikace – tedy omezující se na určitý okruh témat či kontaktů3. (Papppacharissi 2008) Komerční povaha internetu je dalším rysem intervenujícím diskuzi na internetu.Přesotže je intenret otevřený a nezávislý, je prostředím, kde je tvořen zisk. Občanská angažovanost pak přirozeně v takovém prostředí není prioritou, přesotže je zde pro ni místo. (Pappacharissi 2008) Papacharissi (2008) tvrdí, že nefunkčnost konceptu Habermasovy veřejné sféry v souvislosti s internetem a občanskými aktivitami neznamená selhání digitálních technologií. Dle jejího názoru tyto technologie jen nabízejí jiný prostor s jinými rysy a podmínkami. Ony demokratizační účinky tak lze dle Papacharissi (2008) hledat jinde, než jen v souvislosti s veřejnou sférou, přičemž není nutné nová média odmítat jen z důvodu neaplikovatelnosti na Habermasův koncept. Jako příklad těchto demokratizačních účinků Papacharissi (2008) uvádí například případy užití online sociálních sítí ve státech, které prodělávají přechod k jinému režimu, kdy blogy a sociální sítě slouží k podobným účelům, jako v dřívější době sloužila samizdatová literatura.

2.5

Občanský narcismus a sebeprezenetace

Dalším jevem nejen v rámci internetové komunikace je pak dle Papacharissi (2008) tzv. občanský narcismus. Tento přístup vychází z teorie kultury narcismu dle Christophera Lasche (1979), který vychází z kontextu tzv. „sebestředné kultury 60. let“ (Papacharissi: 2008: 12). V době postindustrializace dochází k přechodu od existenčních k sebevyjadřovacím hodnotám. Sebevyjádření je dle Lasche (1979) spojené s potřebou větší kontroly vlastního prostředí s větší potřebou jisté autonomie. Zároveň se také pojí s potřebou obracet se na autority a klást jim otázky. Sebevyjádření může být i občanského charakteru – často například vede ke kolektivním podvratným akcím v souvislosti s ochranou životního prostředí nebo genderovou rovností. Papacharissi (2008) zdůrazňuje, že narcismus v této podobě nemůže být chápán pejorativně, narcismus zde neznamená patologickou psychickou

3

Viz např. shrnutí této problematiky v rámci mojí bakalářské práce.

17

poruchu, spíše předznamenává intenzivní sebepozorování a má dle Papacharissi (2008) demokratizující efekt.

3 znaky občanského narcismu v komunikaci dle Papacharissi (2008) 

personalizace problémů



tendence vybírat a řadit informace na základě osobních preferencí



důležitost vlastní osobnosti v souvislosti s jednotlivými tématy

2.6

Subaktivismus

Text Mariy Bakardjievy Subactivism: Lifeoworld and Politics in the Age of Internet (2009) jako jeden z mála přinásí do debaty o politice a nových médiích skutečně něco nového. Na potenciál internetu demokratizovat společnost se dívá z jiného úhlu. Bakardjieva (2009) představuje koncept subaktivismu, který by dle jejího názoru měl být chápán jako důležitá součást občanských aktivit uživatelů internetu. Subaktivismus Bakardjieva definuje jako sadu každodenních občanských praktik, které však tvoří podstatnou a důležitou součást „občanství“ jako takového. Bakardjieva (2009) přichází s otázkou, co je to vlastně občanství? „Jde o specifickou sféru života, typ aktivity?“ (Bakardjieva 2009: 92) Ve své práci se zabývá každodenními maličkostmi, které souvisí s angažovaností jednotlivých lidí v oblasti politických témat. Porovnává tradiční koncepty občanství mezi sebou a snaží se znovu definovat, v čem občanství spočívá. Bakardjieva tvrdí, že je čas podrobně zkoumat i malé a dílčí úkony občanství. Ty, které nemají výrazný revoluční potenciál, spíše jsou slabými záchvěvy občanského uvědomění. Dle Bakardjievy by měl být tento tzv. subaktivismus uznán jako součást demokracie. Sama jej definuje jako jeden z hlavních reservoárů občanské energie. Momenty, např. v životě žen v domácnosti, kdy se rovina osobní začíná dotýkat roviny veřejné, jsou v oblasti subaktivismu klíčové. Ze zdánlivě apolitických osob se tak stávají osoby politické – v oficiálních politicky orientovaných hnutích se jinak neangažují často z podstatných důvodů – jednoduše – k politickým otázkám mají tendenci zaujmout konkrétní postoj v až době, kdy se týká jich.

18

3. METODOLOGIE 3.1

Výzkumný problém

Jak bylo již popsáno výše, v průběhu posledních cca pěti let se situace na poli odborných prací týkajících se vztahu sociálních sítí, konkrétně Facebooku, a politiky, respektive občanské společnosti, zlepšila. Je zajímavé, že české práce se v porovnání s těmi zahraničními téměř výhradně soustředí na témata politického marketingu a komunikace politických stran na sociálních sítích. Téma občansko-společenské, téma aktivismu a politické komunikace v rámci komunit občanů, je podrobováno akademickému výzkumu spíše zřídka, mimo Fakultu Sociálních studií Masarykovy univerzity podobné práce takřka nenajdeme. I z tohoto důvodu bych ráda pokračovala ve zkoumání politického jednání na Facebooku směrem, kterým jsem začala už v rámci svojí bakalářské práce. Je pro mě zajímavé zaměřit se na politickou komunikaci občanského charakteru, kdy je cíl dosažení politické funkce nahrazen zájmem o politické a společenské dění. Taková komunikace je tak podrobena bádání z druhého konce, odspodu. Vztah dění v politice a společnosti v rámci České republiky je s Facebookem, alespoň z pohledu informování médii, poměrně pevně propojen. Stav, kdy se média obracejí k Facebooku jako ke zdroji informací v oblasti veřejného dění, již není ničím neobvyklým, přestože jsou si novináři vědomi jeho limitované spolehlivosti.4 Podle výzkumu digitální agentury My.cz a analytické společnosti Datank z roku 2012, kterého se zúčastnilo 160 českých novinářů, je jimi Facebook využíván pro pracovní účely v téměř polovině případů (46%)5, což však ještě zdaleka nedosahuje intenzity, kterou je Facebook pro novinářskou práci využíván v USA. Tam Facebook jako informační zdroj používá 73% amerických žurnalistů. (Href 1) V minulosti se Facebook také stal místem mobilizace českých občanů při příležitosti kauz spojených s politickým či společenským děním6. Stejný trend lze vypozorovat i v zahraničí, připomeňme si alespoň jeden příklad – španělskou občanskou iniciativu s názvem Democracia Real YA, která vznikla v létě r. 2011 za účelem svržení vlády a zastavení 4

Více viz například Href 4. Facebook je ze všech sociálních sítí k těmto účelům novináři vyuţíván nejčastěji. Se 17% se za ním umístil YouTube, následuje Twitter s 12% a Linkedin – 9%. 6 Zmiňme například praţský protest proti mezinárodní smlouvě ACTA v lednu 2012. Na toto shromáţdění se právě prostřednictvím Facebooku přihlásilo přes 4500 lidí. (Href 2) Demonstrace proti plánovaným reformám organizované občanskou iniciativou Pro Alt byly Facebookem také podpořeny, viz např. Href 5. 5

19

úsporných reforem 7. Její aktivity byly na sociálních médiích přímo závislé a vzájemně propojené. Videa na YouTube se záběry z demonstrací se šířila velkou rychlostí právě prostřednictvím Facebooku, který je pro tuto iniciativu klíčovým nástrojem8. V této chvíli již nejspíš není na místě rozlišovat na aktivity online a offline, kdy spolu tyto vzájemně souvisejí. Pokud si na chvíli dovolíme odhlédnout od Facebooku , můžeme také zmínit tzv. Arabské revoluce9 z roku 2011, které byly v médiích také nazývány jako revoluce twitterové10. Tyto aktuální události nabádají studenta mediálních studií k bližšímu zkoumání chování uživatelů sociálních sítí, v tomto případě Facebooku. Nabízí se tak řada otázek k bližšímu zkoumání, které tato práce v žádném případě nemůže plně zodpovědět. Proč je v této oblasti Facebook využívaným nástrojem? Jak se s ním, pokud vůbec, mění občanská společnost? Jak se v jeho rámci chovají samotní uživatelé a jaké to má dopady mimo připojení k internetu? Jsme svědky revoluce, kdy technické funkcionality umožňují občanům jednoduše zasahovat do veřejného dění, nebo se jedná o pouhou bublinu, kdy se trend sociálních médií jen „veze“ na vlně ekonomické krize a sní související nespokojenosti občanů všech „vyspělých států“? Zaměřit se právě na ty, kteří svoje profily na sociálních sítích a v tomto případě na Facebooku používají k politické komunikaci, se mi jeví jako vhodný postup, pokud bychom chtěli pochopit, co a zdali vůbec, se s užíváním Facebooku v oblasti občanské společnosti, aktivismu a politiky, mění a co se v této oblasti děje.

3.2

Cíl výzkumu a výzkumné otázky

Smyslem této práce je lépe poznat uživatele Facebooku, kteří jej ve svém osobním životě používají v rámci politické komunikace a jednání. Výzkum se zaměřuje na jednání, motivace a vztahy uživatelů, kteří Facebook k politické komunikaci používají. V ideálním případě by měl výzkum poodhalit z jakých důvodů uživatelé, kteří Facebook používají, tímto způsobem

7

Viz www.democraciarealya.es Příznivci kaţdé země mají na Facebooku speciální stránky pro danou zemi, navíc veškeré akce pořádané touto iniciativou byly svolávány prostřednictvím Facebooku a jejich seznam je viditelný přímo na hlavní stránce webu. 9 Arabské revoluce je označení vlny demonstrací a protestů proti korupci, zhoršující se hospodářské situaci a represím ze strany reţimů v Arabských zemích. Počátek těchto demonstrací nalezneme v Tunisku, poté se revoluce šířily dál přes Egypt, Sýrii a Libyi do celého arabského světa. (Href 6) 10 Twitter je sociální síť, která svým uţivatelům umoţňuje tzv. microblogging – ve 140 znacích se uţivatel můţe o čemkoli vyjádřit a promlouvat tak ke svému publiku. Jeho zpráva můţe být okamţitě sdílena (retweet). Obzvláště silní uţivatelé, kteří mají např. aţ tisíce followers – tzn. stabilních odběratelů zpráv, tak má moţnost oslovit obrovské pulibkum a zvětšit šanci dalšího šíření zprávy. Nedemokratické státy jako je Bělorusko nebo Ázerbajdţán proti tzv. twitterovým aktivistům bojují – snaţí se jednak omezit nezávislý internet, mnohdy je také posílají pod různými záminkami do vězení. Více např. Href 7 8

20

jednají a jak takové jednání probíhá. Ve srovnání s mou předcházející prací na bakalářském stupni studia se tato práce nezabývá tím, proč si uživatelé ke svým aktivitám vybírají Facebook. Nezabývá se tím, proč je Facebook pro uživatele tím pravým nástrojem k politické komunikaci. Tato práce se orientuje na uživatele Facebooku, kteří jej používají v rámci politické komunikace, a snaží se pochopit jejich jednání, kontext takového jednání a vztahy s ostatním uživateli, kteří jsou pro popsané uživatele publikem. Cílem výzkumu je formulovat odpovědi na následující výzkumné otázky: 1. Jaké jsou motivace uživatele, který používá Facebook k politicky a společensky zaměřenému jednání? 2. Jakým způsobem takové jednání probíhá? 3. Jaké vztahy mají takoví uživatelé na Facebooku se svým publikem?

3.3

Metoda výzkumu

Vzhledem k vybranému tématu, které je v popsaných souvislostech akademickou obcí ještě neprobádané, jsem se rozhodla postupovat dle explorativního kvalitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum je dle Lamneka (1993) společenskovědní, terénní, hledající smysl a orientuje se na jednání. Právě takový postup je dle mého názoru vhodný v případě této práce, kdy je lidské jednání a jeho kontext ve středu pozornosti. O jednání sociálních aktérů jako vhodném materiálu pro výzkum realizovaný kvalitativní metodou hovoří i Macek (2012: 4): „Kvalitativní výzkum, na rozdíl od kvantitativního pracuje s analýzou významů a zabývá se tím, co, jak a proč sociální aktéři činí, jak svému jednání rozumí a jak je reflektují.“ Pokud odhlédneme od témat a zaměříme se na samotný postup, nabízí se definice kvalitativního výzkumu dle Hendla (2005), podle kterého je kvalitativní výzkum pružným postupem, na jehož počátku je vybráno téma a jsou určeny základní výzkumné otázky. V průběhu výzkumu pak jeho autor může vykonávat nová rozhodnutí, modifikovat výzkumný plán a synchronně pokračovat ve sbírání dat a jejich analýze. Dle Hendla (2005) má být takový výzkum kreativní a pružný a měl by brát v potaz všechny nečekané jevy.

21

Strauss a Corbinová (1999 *1990+: 10) definují kvalitativní výzkum jako jakýkoliv výzkum, který nepřináší výsledky s pomocí statistických procedur a jiných způsobů kvantifikace. Tato negativní definice nám dost možná pomáhá pochopit, o co ve kvalitativním výzkumu nejde. O co tedy jde? Dle Dismana (2006: 287) se v kvalitativním výzkumu snažíme sebrat „všechna data“ a nalézt struktury a pravidelnosti, které v nich existují. Cílem kvalitativního výzkumu je pak dle Macka (2012: 4) hloubkový a netriviální vstup do zkoumaného a porozumění danému výseku sociální reality. Právě to je cílem této práce, kdy se snažím navázat na výzkum provedený v rámci své práce na bakalářském stupni, přičemž se více orientuji na chování, jednání a kontext uživatelů Facebooku.

3.3.1 Zakotvená teorie Výzkumná metoda pro účely této práce byla volena na základě vybraného tématu a povahy výzkumných otázek. Cílem zde není ověřování hypotéz, naopak je záměrem porozumět jednání sociálních aktérů11. Pro tyto účely jsem zvolila metodu zakotvené teorie, kterou poprvé v r. 1967 představili Barney Glaser a Anselm Strauss v knize The Discovery of Grounded Theory: Strategies for Qualitative Research. Na základě některých názorových neshod se později Strauss od Glasera oddělil a pracoval na rozvíjení zásad zakotvené teorie s Julliet Corbinovou. Dle Strausse a Corbinové (1999 *1990+: 14) je teorie zakotvená v datech induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. Je tak odhalována, vytvářena a ověřována systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou takových údajů. Sběr dat, jejich analýza a teoretická východiska spojená se zkoumaným tématem se tak v ideálním případě vzájemně doplňují.

Glaser (1967) teorii v souvislosti s metodou

zakotvené teorie odmítal, když tvrdil, že výzkumník by měl do zkoumaného prostředí vstupovat jako nepopsaný list, aby pro něj bylo snazší veškeré jevy „vsakovat“, aniž by byl ovlivněný předešlým poznáním. Strauss a Corbinová (1999 *1990+) již, jak je popsáno výše, teorii berou na milost. I dle Ezzyho (2002) jsou veškerá data teorií již ovlivněna a proto je důležité nijak nepředstírat, že tomu tak není. Jak tvrdí Macek (2012: 6): „Empirie a teorie se vzájemně potřebují – bez dat není teorie, bez teorie, nerozumíme datům.“ Dle Macka jsou sociální vědy, stejně jako ty přírodní, založené na induktivně – deduktivní souhře. Deduktivní výstavba teorie je dle Ezzyho (2002) užitečná, nicméně limitovaná, typicky totiž nepřináší nové porozumění teoretických vysvětlení, které by mohly teoriím stávajícím předkládat nové 11

Skladba výzkumného vzorku je popsána níţe.

22

výzvy. Kvalitativní výzkumníci tak nejčastěji „kvantitativcům“ vyčítají, že se snaží svá data přizpůsobit exsitujícím teoriím a připravují se tak o možné nalezení nových východisek. Opačné pochybení ryze induktivního badatele pak Ezzy (2002) spatřuje v případě, kdy vzniklá teorie zcela jasně souvisí s teoriemi již formulovanými a výzkumník přitom není schopen uvést, kdo se podobnými jevy zabýval již před ním, a s takovými koncepty vést kritickou diskuzi. Ezzy (2002: 12) proto navrhuje tzv. sofistikovaný model zakotvené teorie12, který čerpá jak z postupu deduktivního, tak induktivního. Zakotvená teorie respektující sofistikovaný model tak přichází s výzvou, kdy by výzkumník měl již existující teorie využít při cílení na konkrétní výzkumný problém a zaměřit se na něj. Tato teorie by však neměla negativně ovlivnit, respektive utlumit nové poznatky, které se analýzou z dat vynořují. Obrázek č. 1: Zakotvená teorie – sofistikovaný model (Ezzy, 2002)

Obrázek 1

Popsaný postup se jeví vzhledem k vybranému tématu jako vhodný. Předně, samostatné politické jednání a aktivity v rámci občanské společnosti jsou témata, která jsou bohatě popsaná teoriemi již vzniklými, stejně tak téma nových médií a internetu ve vztahu k politickému jednání – to je problematika, jíž se zabývala řada akademiků. Tyto teorie nemohou být v rámci výzkumu ignorovány, co víc, dle mého názoru je třeba je před vstupem do procesu sběru dat znát alespoň v základních strukturách. Tento set vědomostí jednak 12

Viz obr. 1.

23

pomáhá s orientací na konkrétní rysy výzkumného problému a s formulováním otázek a jednak je solidní startovní plochou pro další čtení v průběhu sběru dat. Následná analýza výzkumníka opět vede ke studiu další literatury, když se při analýze dat vynořují koncepty, o kterých jsme předtím nepřemýšleli. Tento proces také odpovídá reálnému procesu této práce.

3.4

Výběrový soubor

Dle Dismana (2006: 304) je cílem konstrukce vzorku v rámci kvalitativního výzkumu reprezentovat populaci problému a jeho relevantních dimenzí, na rozdíl od výzkumu kvantitativního, který má za cíl reprezentovat populaci jedinců. Výzkumný problém, tak jak byl popsán výše, je spojen s uživateli Facebooku, kteří jej intenzivně využívají ke komunikaci o politice a společenském dění a to v rámci svého vlastního profilu. První informanty jsem tak hledala v okruhu vlastních kontaktů, se kterými jsem na Facebooku spojená a můžu se tak jejich komunikaci sledovat. Z konečného počtu šestnácti informantů jsem z vlastních přátel vybrala osm z nich, o kterých jsem věděla, že se stabilně13 politickým tématům na Facebooku věnují. Protože Facebook dovoluje nahlédnout na profily uživatelů jen v případě, pokud je s ním dotyčný propojený přátelstvím, musela jsem další informanty shánět prostřednictvím doporučení svých známých a informantů samotných. Při hledání informantů jsem tak z části užila metody „sněhové koule“ (Hendl 2005). Vzhledem k vlastním aktivitám a zájmu o toto téma jsem přirozeně měla obavu o to, abych svým zainteresováním neohrozila validitu této práce příliš jednostranným výběrem informantů. Hned na počátku jsem si proto nastavila některé limity, které mě při výběru informantů posunovaly i mimo můj vlastní okruh známých v této oblasti aktivních. Přesto zde nemohu uvést, že práce je objektivním výzkumem v této oblasti, spíše se jedná o explorativní přístup z pozice insidera či spíše podpůrce politicky a společensky zaměřených aktivit. Na otázku subjektivity a objektivity ve spojitosti s kvalitativním výzkumem nelze najít jednoznačnou odpověď. Řešení tohoto problému tak lze nalézt v postmoderním přístupu k otázce „objektivity“ kvalitativního výzkumu. 13

Sama jsem tuto stabilitu definovala jako A) frekvence podobně zaměřené komunikace alespoň jednou týdně nebo B) dlouhodobá pozornost vybranému tématu – opakovaná komunikace na toto téma.

24

„Dělat vědu, to neznamená držet zrcadlo přírodě, ale znamená to aktivně participovat na interpretaci konvencí a zvyklostí určité kultury… Účelem není poskytnout obraz toho, co se skutečně děje, ale přímo se účastnit vybraného souboru společenských konvencí.“ Gergen in Ratner (2002) Přestože podle tohoto pohledu existuje z pozice tzv. insidera možnost k tématu přistoupit citlivě a zaměřit se na některé zajímavé rysy výzkumného problému, jsem si vědoma limitů takového přístupu, proto jsem hned na počátku výzkumu stanovila pár pravidel týkajících se výběru informantů: 1. informantům musí být alespoň 18 let14 2. muži a ženy by měli být rovnoměrně zastoupeni15 3. jako výzkumník mohu znát osobně maximálně polovinu vzorku16 4. maximálně čtvrtinu z nich mohu považovat za svoje blízké přátele17 S přihlédnutím k těmto limitům jsem se setkala s šestnácti informanty ve věku 22 – 38 let, z toho s osmi ženami a devíti muži. Devět informantů jsem před výzkumem osobně vůbec neznala a nebyla jsem s nimi předtím nijak propojená, sedm z nich jsem znala osobně, případně jsme byli propojení na Facebooku, z toho tři z nich považuji za blízké přátele. Nikdo z informantů si nepřál zůstat v anonymitě, vzhledem k jejich aktivitám a v řadě případů veřejnému působení to ani pro tuto práci nepovažuji za žádoucí.

14

Věková hranice 18 let v České republice znamená dospělost, odpovědnost sama za sebe a také právo volit. Tyto rysy s politickým jednáním souvisí a nabízí se předpoklad, ţe dospělá osoba je jiţ v situaci, kdy rozhoduje sama za sebe i v oblasti politické a společenské profilace. 15 K tomu mě vede statistika uţivatelů českého Facebooku, kde je zastoupeno 51% ţen a 49% muţů (socialbakers.com) 16 Vzhledem k tomu, ţe jsem měla přístup k příspěvkům na Facebooku informantů, které jsem znala jiţ před výzkumem, uvědomovala jsem si „tenký led“, kdy bych mohla odpovědi informantů spojovat i s vlastními zkušenostmi s jejich daty. 17 Blízký vztah s informantem v tomto případě beru spíše jako nevýhodu. Vzhledem k tomu, ţe rozhovory se nesou spíše ve váţnějším duchu a týkají se politiky, společenských témat ale také osobních hodnot a principů, chtěla jsem se vyhnout situaci, kdy by tyto témata mohly být informantem zlehčována. Bliţší vztah s informantem ale můţe mít i výhodu – např. Jana Perlu jsem záměrně zvolila jako prvního informanta, kdy jsem si na něm mohla účinnost jednotlivých otázek lépe otestovat a nemusela jsem mít strach například z toho, ţe pokud by v rozhovoru některá informace chyběla, budu jej muset poţádat o další schůzku. To se nakonec právě s Janem Perlou stalo, kdy se mi nahrávku nepodařilo správně nahrát, rozhovor jsme tak prováděli na dvakrát.

25

Informanty řadím níže chronologicky, na základě data, kdy rozhovor probíhal. Za jménem vždy uvádím věk informanta: 

Jan Perla, 23 let



Matěj Hollan, 26 let



Mikuláš Černík, 21 let



Helena Továrková, 27 let



Jan Boček, 30 let



Jan Motal, 27 let



Anna Demchuk, 25 let



Jan Souček, 38 let



Vratislav Dostál, 35 let



Zuzana Pilzová, 28 let



Anna Durnová, 31 let



Jiří Nezhyba, 38 let



Petra Hlaváčková, 31 let



Apolena Rychlíková, 22 let



Eliška Bartošová, 28 let



Svatopluk Bartík, 37 let

3.5

Metoda sběru dat

Nestandardizovaný rozhovor je dle Babbieho (1979) interakcí mezi tazatelem a informantem. Tazatel má v tomto případě jen obecný plán, který nesestává se konkrétního seznamu otázek ani jejich pořadí. Právě interakce mezi tazatelem a informantem formuje znění otázek a jejich pořadí, kdy v průběhu rozhovoru dvojice nachází zajímavá témata, která jsou tazatelem prostřednictvím dobře položených otázek dále rozvíjena. „Následující otázka je zrozena z odpovědi na otázku předchozí. Bylo by možné říci, že v kvalitativním výzkumu je informant v plném smyslu slova spoluautorem výzkumu, spoluautorem znění otázek.“ (Disman 2006: 308) 26

Takto jsem společně s informanty během procesu sběru dat postupovala i já. Na počátku jsem měla jasno o oblastech, kterým se chci v rozhovoru věnovat a k těmto oblastem jsem měla připravenou základní sadu otázek. Jejich pořadí však nebylo rozhodující, stejně tak jsem nelpěla na tom, abychom probrali veškeré otázky. Vynořilo-li se během analýzy dat zajímavé téma, nechala jsem informanta mluvit a dalšími otázkami, které na téma navazovaly, jsem toto téma prohlubovala. Pokud byla některá témata pro účely této práce obzvláště zajímavá 18 , zohlednila jsem to v následujících rozhovorech. Veškeré rozhovory jsem nahrávala na diktafon a poté přepisovala. Strauss a Corbinová (1999 *1990+: 19) tvrdí, že při přepisu rozhovorů by měl výzkumník přepsat jen „tolik, kolik je třeba“, zároveň však dodávají, že méně zkušený tazatel jen těžko rozpozná, co je opravdu důležité a proto je vhodnější na počátku výzkumné dráhy raději přepsat všechno a o důležitosti rozhodovat teprve v rámci analýzy dat. Na počátku sběru dat, jsem vzhledem k množství informantů a délce rozhovorů předpokládala, že přepíšu doslovně jen prvních pár rozhovorů a poté již budu schopná vypisovat při poslechu jen data, která budu chápat jako důležitá. K tomu jsem ale nedošla. Nepřepisovala jsem pouze ty části rozhovoru, které byly vyloženě „off-topic“19, jinak jsem se neodvážila rozhodovat o důležitosti výpovědí již během poslechu a přepisu a přepisovala jsem tak prakticky vše, přestože byl tento postup poněkud časově náročnější.

3.5.1 Užití metody v praxi S oslovením první vlny informantů jsem začala v létě 2011, kdy jsem rozeslala zprávy na Facebooku sedmi vybraným lidem, se kterými jsem již na Facebooku byla propojená. Ve stejné době jsem dostávala první tipy na další informanty od svých známých, většině z nich bylo možné na Facebooku napsat zprávu20. V rámci samotných rozhovorů s informátory jsem pak často dostávala tipy na další osobnosti, které na Facebooku stabilně komunikují v oblasti politických a společenských témat. Zájem informantů o veřejné dění snad způsobil, že jsem

18

Viz výše. Teprve v průběhu sběru dat se jako klíčové ukázaly vztahy uţivatelů Facebooku s vlastním publikem a jejich tendence spojovat určitá témata s vlastní osobou. Konkrétně těmto tématům jsem se s nabývajícími rozhovory věnovala intenzivněji. 19 Odbočky od rozhovoru, formální začátek rozhovoru, detailní popis konkrétních kauz apod. 20 Facebook umoţňuje nastavit vlastní profil tak, aby uţivatele nebylo moţné nijak kontaktovat, dokud s ním dotyčný není spojen přátelstvím. Toto se mi stalo hned dvakrát, proto jsem dotyčné osoby kontaktovala e-mailem.

27

nebyla jediným informantem odmítnuta, všichni byli ochotní rozhovor provést. To je zajímavý fakt, který jsem zohlednila v rámci analýzy dat a přiřazuji jej ke kategorii „nadšení“ 21 , kdy mají informanti jednak sami potřebu aktivně věci řešit a za druhé s nadšením přijímají aktivitu druhých – za kterou lze považovat i tuto práci. Po první dávce uskutečněných rozhovorů jsem v souladu s výše popsanými metodami ihned přepsané rozhovory pročítala, abych v nich mohla najít některé zajímavé jevy, na které bych se mohla v průběhu dalších rozhovorů soustředit. Po rozhovorech s M. Hollanem, J. Perlou, H. Továrkovou a J. Bočkem jsem se tak začala více soustředit na jev, který jsem si terénně nazvala „osobní propojení s konkrétním tématem“, protože jsem se ve všech případech setkala se zajímavým jevem, kdy informanti rozebírali konkrétní témata jako „svá“, za která mluví právě oni. Z této tendence plyne další jev, konkrétně fragmentace zájmu osob, kdy centrem zájmu jsou jednorázová témata a akce, která jsou přímo spojována s konkrétními jmény a subjekty. S dalším rozhovory jsem se pak více soustředila na vztahy informantů s vlastním publikem a jejich očekávání od těchto vztahů, stejně tak na samotný kontext, ze kterého informanti přicházejí. Posledním dvěma zmíněným jevům, vzhledem k tomu, že se intenzivněji vynořovaly, jsem poté přizpůsobila i výzkumné otázky, které jsem v rámci projektu práce formulovala spíše směrem motivací uživatelů komunikovat na svém profilu o tématech politických a společenských. Takto simultánně během celého procesu sběru dat probíhal sběr dat, jejich přepis, četba související teorie a revidování původních záměrů. Je zajímavé, že přes plánovanou délku rozhovoru do šedesáti minut se většinou tento limit nepodařilo dodržet – informanti měli ve většině případů tendenci rozebírat se mnou konkrétní jednotlivá témata, což přičítám jejich silné osobní zainteresovanosti, co se těchto témat týče, nadšení a potřebě své okolí ovlivňovat.22

3.6

Analýza dat

Jak bylo již uvedeno výše, s analýzou dat jsem začala již během první vlny rozhovorů, kdy jsem tyto ihned přepisovala, abych zjistila, na co se zaměřit v rozhovorech příštích. Samotnou analýzu jsem pak prováděla dle výše popsané metody zakotvené teorie. Data jsem

21 22

Viz níţe. Více v rámci empirické části.

28

analyzovala ručně, bez použití speciálního programu, postupovala jsem dle „návodu“ Strausse a Corbinové (1999 *1990+). Analýza dat dle metody zakotvené teorie probíhá ve třech vlnách kódování – otevřené, axiální a selektivní – která se vzájemně mohou překrývat a ovlivňovat23. Fáze kódování jsou dle Strausse a Corbinové (1999 *1990+: 39) “operace, pomocí nichž jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a opět složeny novými způsoby“. Důležitým postupem, který je zahrnutý v každé fázi kódování je kladení otázek, které pomáhají provádět kódování správně a pochopit důležitost kategorií a vztahy mezi nimi či podmínky a interakce vybraných jevů. Otevřené kódování je první fází, kdy z dat vybíráme jednotlivé jevy obsažené v datech a označujeme je pojmy. To je tzv. konceptualizace údajů, ke které docházíme prostřednictvím kladení otázek a neustálého porovnávání. Později jednotlivé případy mezi sebou porovnáváme a podobným jevům tak mohou být přidělena stejná jména. Tabulka č. 1: Konceptualizace údajů Jevy Já jsem zavyhrožovala, že si vyhodím každýho, kdo se nějak pokouší tohle propagovat. Já tyhle lidi nepovažuju primárně za rasisty, ale považuju je za neinformovaný. Já si je nevyhazuju z přátel, ne, že bych si myslela, že na ně mám nějakej vliv, možná, že jo, ale nevyhazuju si je už jen pro to, abych neztratila nějakej kontakt s realitou. A myslím si, že je dobré vtahovat tyhle lidi do diskuzí a říkat jim třeba…občas jim trochu znejistit tu jejich realitu. Dokonce mi jeden kluk napsal, že bych do jeho diskuzí mohla vstupovat častěji, že by byl rád, protože jsem tam nadnesla to téma, že ti Romové nejsou asi úplně hlavní problém, kterej tu Českou Republiku sžírá. On tam dal nějakej příspěvek a já jsem ho podpořila nějakejma argumentama, linkama.

Pojmy neinformovanost jako základní problém nebezpečných názorů, snaha udržet kontakt s realitou prostřednictvím přátel s rozdílnými názory a hodnotami nabízení jiného úhlu pohledu spolupráce s přáteli se stejnými názory, hodnotami, společná podpora informacemi argumenty v rámci diskuzí

Obrázek 2

Následuje proces seskupování pojmů, které „se zdají“ patřit ke stejnému jevu – kategorizace. Strauss,Corbinová (1999 *1990+: 45) Označení kategorií by již mělo být abstraktnější než označování pojmů – tyto kategorie pak mají určitý pojmový rozsah, dle kterého náleží určité skupiny pojmů či subkategorie pod danou kategorii.

23

Strauss a Corbinová (1999 [1990]: 40) uvádí, ţe hranice mezi jednotlivými fázemi kódování jsou uměle vytvořené, kdy lze mezi jednotlivými typy přecházet i nevědomě – především v případě kódování otevřeného a axiálního.

29

Tabulka č. 2: Kategorizace pojmů Důraz na síť kontaktů

Vztah s médii

Osobní zaujetí (emoce, pnutí, zájem, nadšení)

Zasíťovanost, kontaktní osoba v určitém tématu, schopnost sehnat kontakty, známosti v médiích, osobní spojení s tématem, lokální propojení, kontakty na média a politiky, status rádce, hledání kontaktů, mediace Praxe v médiích, práce v médiích, kontakty v médiích, data žurnalistika, novinářské řemeslo jako poslání, psaní do médií, psaní na blog, práce žurnalisty jako poslání Odpor k lhostejnosti, naštvanost, šok, vztek, lítost, potřeba (sdílet informace), potřeba (něco udělat, angažovat se, veřejně vystoupit, dělat něco, co má smysl, zájem o informace, diskuzi, aktivitu, nadšení, snaha (aktivizovat, diskutovat, dodat informace, odpor k ignoranci, osobní zájem o téma, nadšení, zápal, aktivita, nespokojenost

Obrázek 3

Určené a pojmenované kategorie24 a subkategorie jsou pak dále rozvíjeny. Každá kategorie a subkategorie vykazuje jisté znaky a charakteristiky a jejich dimenze, které pak reprezentují umístění těchto charakteristik na dané škále. Otevřené kódování tak od pojmenování kategorií dále spěje k rozvíjení vlastností a jejich dimenzí, které jsou poté klíčovým údajem v následující fázi – axiálním kódování.

Axiální kódování je „soubor postupů, s pomocí nichž jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi“. Strauss, Corbinová (1999 *1990+: 70) Během této fáze jsou zohledňovány i podmiňující vlivy – kontext, strategie jednání, interakce a následky. V rámci axiálního kódování jsou na sebe kategorie navazovány s pomocí tzv. paradigmatického modelu:

A) příčinné podmínky → B) jev → C) kontext → D) intervenující podmínky → E) strategie jednání a interakce → F) následky

Strauss, Corbinová (1999 [1990]: 72)

24

Podrobný zápis procesu kódování lze nalézt v digitálních přílohách a na přiloţeném CD.

30

Axiální kódování je předstupněm poslední fáze analýzy dat – selektivního kódování, kdy je úkolem najít ústřední jev, tedy kategorii a tuto pak systematicky uvést do vztahu s kategoriemi ostatními, přičemž znovu nacházíme vlastnosti této hlavní kategorie a jejich dimenze. Vzniká tak popisné vyprávění o ústředním jevu výzkumu.

4. EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE 4.1

Informanti a průběh rozhovorů

Předtím, než popíšu výsledky analýzy, bych se ráda věnovala každému rozhovoru zvlášť a především stručně představila jednotlivé informanty. Jelikož jsou téměř všichni politicky či společensky aktivní i mimo prostředí Facebooku, a to často i na úrovni veřejného vystupování, považuji za důležité jejich aktivity alespoň stručně představit 25 . Pořadí informantů je podřízeno pořadí jednotlivých rozhovorů, dle data, kdy probíhaly.

4.1.1 Jan Perla Počet přátel na Facebooku: 678 Počet odběratelů: 105 Jan je můj bývalý spolužák a v minulosti jsme spolupracovali i na mimoškolních projektech, kterých jsme se oba dobrovolně účastnili26. Jan Perla se o politice a občansko-společenských tématech na Facebooku na Twitteru i na svém blogu vyjadřuje velmi frekventovaně. Jeho zájmem v této oblasti je především lokální brněnská politika a s ní související územní plánování a vše, co se týká veřejného prostoru. Mimo sociální sítě se tento Janův zájem projevil, když brněnská radnice na jaře roku 2011 nechala zbourat památkově chráněný dům ve čtvrti Kamenná kolonie27. V té době Jan radnici oficiálně požádal o vysvětlení, jak ke

25

V poznámkách pod čarou se pak věnuji konkrétním tématům, které se dostaly do centra pozornosti informantů a v souvislosti s nimi informanti vyvíjeli aktivity na Facebooku, případně i mimo něj. 26 Spolupracovali jsme na organizaci multioborové konference TEDx v Brně. Tato konference se koná v různých městech napříč celým světem a jedním z jejích rysů je, ţe její pořadatelé ani řečníci si nenárokují ţádné honoráře, veškeré aktivity jsou řízeny zápalem pro věc. Viz např. www.tedxbrno.cz nebo www.tedx.com. Dále jsme se s Janem pravidelně potkávali jako moderátoři studentského komunitního Rádia R se sídlem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, viz www.radio-r.cz. 27 Více např. Href 8.

31

zbourání památkově chráněného domu došlo. Aby posílil zájem o téma, publikoval o něm článek na vlastním blogu28 a předložil všem čtenářům vzor žádosti o informace politickým autoritám29. Přímo na svém blogu a sociálních médiích pak čtenáře vyzval k tomu, aby postupovali stejně. Dalším tématem, o kterém se Jan vyjadřoval, byl plánovaný pochod pravicových extremistů Brnem, který se měl uskutečnit 1. 5. 201130. Jan se na toto téma vyjadřoval před akcí samotnou a těsně po ní se vyjádřil i k, dle jeho názoru, nešťastně zpracovaným zprávám, které z akce pořídila Česká televize31, a to nejen na svých sociálních sítích a na blogu ale i v médiích tištěných, konkrétně v MF Dnes. V současnosti je Jan zaměstnaný ve společnosti Ogilvy Interactive, která se specializuje na využití interaktivních technologií v reklamě, na pozici specialisty sociálních médií. Zde považuji za důležité uvést, že Janova profese měla na průběh rozhovoru vliv, nejednou během něj jsem jej musela upozornit, že odbíhá od tématu směrem ke své profesi a místo toho, aby popisoval vlastní aktivity, mluvil o využitelnosti sociálních médií k účelům, kterými se tato práce zabývá.

4.1.2 Matěj Hollan Počet přátel na Facebooku: 1458 Počet odběratelů: 81 Matěje jsem před samotným rozhovorem neznala osobně, ale delší čas jsem jeho obsah na Facebooku i Twitteru odebírala právě z toho důvodu, že byl pro mě velmi specifický a zajímavý. Na Matěje jsem dostala tip od svého vedoucího práce, Jakuba Macka. Matěj je v každém případě jeden z „nejzapálenějších“32 informantů, se kterými jsem během procesu sběru dat mluvila. Jeho zápal byl častou příčinou odbíhání od otázek během rozhovoru, proto se celé sezení velmi protáhlo. Kromě bývalého členství ve Straně Zelených je třeba

28

Viz Href 9. S tímto mu pomohl Matěj Hollan, jeden z dalších informantů, kterého do té doby Jan znal pouze z doslechu a nebyl s ním nijak propojený. Protoţe Jan věděl, ţe Matěj ve spojitosti s konkrétními kauzami takto postupuje, Jan jej kontaktoval a poţádal o radu – viz níţe v rámci výsledků výzkumu kapitolu Vzájemná spolupráce. 30 Více např. Href 10. 31 Vzhledem k omezenému rozsahu této práce se zde nemohu zabývat analýzou této reportáţe, stejně tak si netroufám tuto reportáţ sama hodnotit. Reportáţ je moţné shlednout v online archivu České Televize. 32 Viz níţe v rámci výsledků výzkumu kapitolu Nadšení. 29

32

zmínit Matějovu veřejnou snahu potlačit hazard nejen v Brně33 ale i v ostatních městech České republiky. Matěj pochází z rodiny, kde je silným zájmem ekologie. Mimo zmíněné se Matěj Hollan intenzivně věnuje lokální politice města Brna a nezdráhá se žádat o informace týkající se územního plánování či nakládání s financemi přímo u zdrojů34. Díky svojí znalosti potřebných zákonů v této oblasti pomáhá komukoli, kdo by chtěl postupovat podobně a požádá jej o pomoc, což se dle jeho vlastních slov děje velmi frekventovaně. Sám mi během rozhovoru potvrdil, že jsou tyto aktivity prakticky činností na plný úvazek a mimo ně už mu čas na mnoho dalšího nezbývá. Aktuální aktivitou, na které se Matěj podílí, je projekt Žít Brno 35 , v rámci kterého skupina recesistů 36 mystifikuje a satiricky komentuje dění na brněnské radnici a mate tak brněnské občany, média a politiky samotné.

4.1.3 Helena Továrková Počet přátel: 523 S Helenou Továrkovou máme společné přátele. Naše propojení na Facebooku tak nebylo motivované aktivitami, které by se týkali politiky a veřejných témat. Ty jsem začala vnímat postupně a Helena tak byla jednou z prvních zamýšlených informantů. Helena je studentkou katedry mediálních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a v oblasti médií se pohybuje i profesně. V době, kdy jsme rozhovor realizovaly, pracovala jako šéfredaktorka lifestylového časopisu Toplife37. Heleniných aktivit na Facebooku i mimo něj jsem si všimla především během voleb do poslanecké sněmovny České republiky v roce 2010, kdy aktivně podporovala Stranu Zelených ve volební kampani jako její členka, a o rok později pak během jejích aktivit spojených s plánováním blokády pochodu pravicových extremistů Brnem 1. 5. 201138. Následně také aktivně šířila otevřený dopis České televizi39 v reakci na její zpracování reportáže z blokády. 33

Kromě stabilního upozorňování médií na tuto problematiku řeší Matěj potlačování hazardu v rámci občanského sdruţení Brnění, jehoţ je vůdčí osobností. Více na www.osbrneni.cz. Dále se Matěj podílí na projektu s názvem Mapy Hazardu, jehoţ cílem je zmapovat aktivity v České republice s hazardem spojené a zjistit, kde jsou takové aktivity vzhledem k zákonu o loteriích nelegální. Viz www.mapyhazardu.cz. 34 Matěj Hollan ţádá autority o informace na základě zákona č. 106/ 1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. 35 Viz www.zitbrno.cz. 36 Na těchto aktivitách se podílí i Jan Boček a Svatopluk Bartík. 37 Viz www.itoplife.cz. 38 Helena byla v té době součástí neformálního seskupení BRNOblokuje, jehoţ cílem byla jednorázová akce v podobě nenásilného zablokování cesty pochodu neonacistů v tento den. Tohoto cíle se iniciativě, občanům města Brna a všem příchozím podařilo dosáhnout – trasa pochodu byla

33

4.1.4 Jan Boček Počet přátel na Facebooku: 862 Počet odběratelů: 29 S Janem Bočkem jsem propojená na Facebooku několik let. Stejně jako já byl součástí brněnského kavárenského prostředí40. Přímo v kavárnách Jan pracoval a stále pracuje na projektech, které jsou kavárnami zaštítěné a vymyšlené jim na míru. Jedním z takových je magazín Cliché Brünn, tzv. „lexikon nezávislé brněnské kultury“, který má za cíl propojit brněnské kavárny s Brňany se zájmem o nezávislou kulturní scénu. Jan je blogger a odborník na sociální média, publikoval pro týdeník Respekt a přispívá do médií, která jsou zaměřená na informační technologie41. Janovým zájmem a zároveň profesí je tzv. datová žurnalistika42. Zároveň se, jak jsem již zmiňovala, Jan stejně jako Matěj Hollan a podílí na projektu Žít Brno. O tomto projektu mluvil Jan během rozhovoru s citelným nadšením, kdy se dle jeho slov podařilo propojit řadu lidí s podobnými zájmy a vnímáním, aby na svých aktivitách pracovali společně. V rámci rozhovoru pak také několikrát narazil na dilema, kdy si podle svých slov uvědomuje, že samotné aktivity, které jsou zaměřené vůči městu výhradně kriticky, jsou svým způsobem destruktivní a nepřinášejí nové myšlenky, nicméně uvedl, že skutečná kreativita je možná teprve v případě, pokud se město zbaví palčivých problémů, které jsou veřejnými osobnostmi politického života stabilně zamlčovány.

následkem nenásilné blokády během jeho průběhu několikrát změněna. Původně naplánovanou trasou, která měla vést brněnským romským ghettem Cejl, tak neonacisté neprošli. 39 Tento dopis, který vzniknul 3. května a na jehoţ znění se podílela například i Anna Durnová nebo Svatopluk Bartík, se po uvedení reportáţe České televize začal velmi rychle šířit mezi zajímavé osobnosti české kultury, politiky i akademické sféry, které se pod něj podepisovaly. V současné chvíli je pod tímto otevřeným dopisem podepsáno 680 lidí. Dle znění tohoto dopisu byla reportáţ Českou televizí podána publiku značně zkresleně. Viz Href 11. 40 Brněnským kavárenským prostředím mám na mysli řadu malých kaváren zaměstnávajících především studenty. Některé z těchto kaváren měly v minulosti problémy s městem Brnem (například co se týče pronájmu prostor slouţících ke kulturnímu vyţití občanů města Brna) – konkrétně kavárny pod záštitou občanského sdruţení Studio 19 a bylo to právě prostředí těchto kaváren, které poslouţilo jako líheň myšlenek ve spojitosti s řadou projektů spojených s občanskou kritikou města Brna, zmiňme například projekt Cliché Brünn – „nezávislý kulturní lexikon“, na jehoţ tvorbě se Jan Boček také podílel. Brněnské kavárny jsou dle mého názoru prostředím, které si zaslouţí pozornost akademiků, rozsah této práce však bohuţel nedovoluje se tématu věnovat více do hloubky. Viz www.clicheBrünn.cz nebo www.studio19.cz. 41 Např. časopis Computer nebo internetový magazín o počítačích, IT a internetu – Ţivě. Viz www.zive.cz. 42 Data ţurnalismus je metoda získávání informací z databází a hledání souvislostí mezi daty. data v souvislostech jsou poté předkládány publiku formou zjednodušených přehledných graficky znázorněných informací. Více např. Href 12.

34

4.1.5 Mikuláš Černík Počet přátel na Facebooku: 569 přátel S Mikulášem jsem se, stejně jako s Janem Bočkem, pravidelně setkávala v brněnských kavárnách, kde jsme oba byli zaměstnaní. Na Facebooku jsme tak díky přátelským vztahům mimo prostředí internetu byli propojení ještě předtím, než jsem jeho aktivity v oblasti politiky a občansko-společenských témat zaregistrovala. Kromě Mikulášových častých příspěvků, které se týkaly všeobecné lidské etiky a morálky, mě zaujaly velmi úderné příspěvky týkající se témat ekologických, konkrétně kauzy Šumava 43 , během které se Mikulášovy příspěvky na Facebooku týkaly téměř výhradně tohoto tématu. Vyhrocené události na Šumavě v létě 2011 Mikuláše přiměly až k tomu, jet se na místo podívat osobně. Tehdy prostřednictvím Facebooku nabídnul dopravu komukoli, kdo by chtěl jet s ním a poznal se tak s dalšími lidmi, kterým tato kauza nebyla lhostejná. Mikuláš pokračoval ve svých aktivitách i po tomto výjezdu, kdy napsal o kauze Šumava příspěvek na svůj blog a na sociálních sítích jej potom dále šířil 44 . Rozhovor s Mikulášem probíhal prostřednictvím Skypu45. Mikuláš byl totiž v té době na studijním programu Erasmus v Hamburku. O politice a veřejných tématech na sociálních sítích nepřestával mluvit ani za hranicemi, navíc se účastnil tamějších akcí, které byly spojeny s veřejným děním.

4.1.6 Jan Motal Počet přátel na Facebooku: skrytý Jan Motal je již řadu let mým kamarádem. Stal se jím během vedení kurzů v rámci Rádia R46, jehož je koordinátorem, proto jsme spolu na Facebooku, propojení již několik let. Předtím, než se Jan stal jednou ze zakládajících osob Rádia R, působil i v již neexistujícím Rádiu

43

Kauzou Šumava zde mám na mysli dění v národním parku Šumava v létě 2011, kdy dal ředitel národního parku Jan Stránský pokyn vykácet pět tisíc stromů napadených kůrovcem. Toto rozhodnutí vyvolalo rozporuplné reakce veřejnosti. Proti kácení se okamţitě ozvali zástupci nejen ekologicky zaměřených občanských sdruţení, ale také řadoví občané. Občané, v médiích nazývaní jako aktivisté, v této době jezdili přímo na místo a proti kácení protestovali. Proti nim pak – dle vyjádření účastnících se aktivistů velmi nestandardně – postupovala policie, coţ vedlo k dalším sporům mezi oběma stranami. Tato kauza strhla pozornost médií, veřejnosti i politiků a vyvolala velké emoce napříč veřejností, především právě v řadách „aktivistů“. 44 Viz Href 13. 45 Skype je program, který svým uţivatelům zprostředkovává bezplatné hovory prostřednictvím připojení k internetu. 46 Rádio R je studentské komunitní rádio Masarykovy univerzity, které se specializuje na alternativní témata a hudbu.

35

Student47. I vzhledem k povaze Rádia R, které je komunitním médiem, pořádá mediální workshopy a podílí se na vzdělávání v oblasti médií i z pozice lektora přímo na katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. V minulosti Jan sympatizoval s anarchistickým hnutím v České republice a byl členem řady občanských sdružení a neziskových organizací. Od roku 2010 je aktivním členem Strany Zelených. V rámci voleb v roce 2010 byl lídrem kandidátky v Brně – Bohunicích. V současnosti nemá politickou funkci a pracuje uvnitř strany – od konce roku 2011 je členem krajské rady Jihomoravského kraje a v jeho rámci se věnuje volební a komunikační strategii. Janových aktivit na sociálních médiích, které souvisí s politikou a veřejným děním si všímám již od počátku našeho propojení. Jan během rozhovoru zdůrazňoval svou snahu přispívat na svých kanálech tématy, která vzbuzují emoce a aktivní diskuzi.

4.1.7 Jan Souček Počet přátel na Facebooku: 414 S Janem Součkem jsem se osobně setkávala během prakticky zaměřených hodin v Rádiu R, kterých byl lektorem. Náplní hodin bylo často zpracovávání krátkých zvukových reportáží nebo anket na řadu témat a již v té době bylo možné rozpoznat, že Jan je osobnost, která má potřebu se k veřejným věcem vyjadřovat. Jan sám popsal, že má velkou potřebu se dělit o informace a zároveň potřebuje zpětnou vazbu k vlastním názorům. Jeho facebookový profil propojený s řadou přátel z různých okruhů mu prý k tomuto velmi dobře slouží. Jan se v minulosti na Facebooku vyjadřoval například k již popisovanému plánovanému pochodu neonacistů Brnem, kauze Šumava a také ke queer problematice taktéž v souvislosti s veřejným vystupováním českého prezidenta Václava Klause a jeho poradce Petra Hájka48. Jan je, stejně jako většina řada dalších informantů profesně spojený s médii. V současnosti pracuje jako šéfdramaturg Centra zábavné tvorby České televize v Brně.

47

Rádio Student 107 FM je jiţ zaniklé studentské rádio, které působilo v Brně v letech 2005 – 2007. Před plánovaným průvodem homosexuálů Prague Pride Klaus do médií prohlásil, ţe tento průvod je nebezpečný pro současnou společnost, přičemţ Klaus podobné aktivity označil za homosexualismus, který dle jeho názoru homosexualitu přímo propaguje. (Href 14) 48

36

4.1.8 Anna Demchuk Počet přátel na Facebooku: 259 Anna je mou blízkou kamarádkou, potkaly jsme se během práce v síti brněnských kaváren, které patří o. s. Studio 1949. Anna je původem z Ukrajiny a v České republice žije více než pět let. Během té doby zakusila, co to znamená být příslušnicí menšiny, když pravidelně navštěvovala cizineckou policii. Snad i to mohlo přispět k tomu, že se nyní negativně staví k jakékoli politické manipulaci a má potřebu kontrolovat a dohlížet nad činností (nejen) lokálních politiků, kteří ovlivňují život její a jejího okolí. Anna se během rozhovoru několikrát pozastavovala nad popisovanou současnou lidskou lhostejností. Anniny aktivity na sociálních sítích souvisí s aktivitami mimo ně. Účastní se happeningů pro podporu cyklodopravy uvnitř města50 a rozvoje cyklostezek, zajímá se o lokální brněnskou politiku, veřejný prostor, účastní se charitativních akcí a mimo to je Anna spoluorganizátorkou mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech, Jeden Svět51. Minority žijící v České republice jsou dalším tématem, které se promítají nejen na Annině profilu na Facebooku ale i v životě mimo internet. Jejích aktivit na Facebooku, které byly spojeny s politikou a veřejným děním, jsem si všimla především před plánovaným pochodem neonacistů Brnem na jaře r. 2011 a poté v rámci aktivit, které se týkaly brněnských cyklojízd52.

4.1.9 Anna Durnová Počet přátel na Facebooku: 314 Anna Durnová má za sebou bohatou akademickou minulost a po této dráze nadále pokračuje. Na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity studovala filologii, na Univerzitě ve Vídni, kde s přestávkami setrvává dodnes, potom politologii a mezitím absolvovala postdoktorský výzkum na univerzitě v Lyonu. Snad i skutečnost, že dlouhodobě žije mimo Českou republiku a přitom zaujímá velmi kvalifikovanou pracovní pozici, navíc s jejím vzděláním, přispěla k tomu, že Anna je zajímavou osobností pro česká média. Psala 49

Viz výše. – Jan Boček. Ve spolupráci s uskupení brněnských občanů podporujících cyklodopravu v Brně – Brněnskou Cykloguerillou či sdruţením Brno na kole – viz např. www.brnonakole.cz. 51 Viz www.jedensvet.cz. 52 Cyklojízdy mimo Českou republiku známé jako tzv. Critical mass rides, jsou setkáním všech lidí podporující cyklodopravu ve městě. Během nich se uskutečňuje společná jízda městem, která má vyjadřovat radost ze společné jízdy a je také formou protestu proti preferenci motorové dopravy ve městě. Jejím cílem je zviditelnění cyklodopravy a podpora jejich specifických, především bezpečnostních potřeb. (Href 15) 50

37

komentáře o rakouské politice do časopisu Týden a později zjistila, že pokud se v České republice zrovna děje něco, k čemu má potřebu se vyjádřit, většinou pro ni není komplikované komentář dostat do předních českých tištěných médií. Jednou z událostí, na kterou měla Anna potřebu reagovat, bylo uvedení videa „Přemluv bábu“ 53 režiséra Petra Zelenky během předvolebních kampaní před volbami v roce 2010. Video a s ním související diskuze Annu dle jejích vlastních slov rozladilo natolik, že se rozhodla sepsat na toto téma komentář a poslala jej do Lidových novin, které jej otiskly. Podobně pak postupovala v případě dalších kauz54. V současnosti Anna komentuje politické dění v Hospodářských novinách. Po fiasku Strany Zelených ve volbách v roce 2010 Anna do strany vstoupila. Sama tvrdí, že „koncept angažovaného intelektuála“ je na západních univerzitách běžný, proto necítí, že by v její pozici byl podobný krok něčím neakceptovatelným. V rámci Strany Zelených se Anna podílí na organizaci setkávání pro sympatizanty a členy Strany Zelených, kteří pravidelně diskutují o aktuálních společenských tématech.

4.1.10 Jiří Nezhyba Počet přátel na Facebooku: 249 Ani Jiřího aktivity nekončí na online sociálních sítích, ale volně se prolínají s realitou mimo internet. Jiří má zkušenosti s prací ve státním a neziskovém sektoru. Dva roky pracoval na odboru pro uprchlíky Ministerstva vnitra a později v neziskové organizaci Ekologický právní servis55. Jiří na Facebooku aktivně pracuje s nastavením soukromí, takže kdokoli na jeho profil zavítá, část příspěvků je mu otevřena ještě před tím, než dostane schválení přátelství. Kromě politiky a veřejného dění je Jiřího oblíbeným tématem ekologie, navíc je řadu let vegetariánem.

4.1.11 Petra Hlaváčková Počet přátel na Facebooku: 133 Petra Hlaváčková je studentkou doktorského studia na Semináři dějin umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity a vyučuje dějiny moderní architektury. Byla u založení

53

Klip Přemluv bábu se rozšířil prostřednictvím sociálních sítí napříč celou Českou republikou v dubnu r. 2010, kdy se země chystala k volbám. Video vzbudilo velké emoce a na toto téma vznikla řada reportáţí a článků zveřejněných v českých médiích. Spot reţíroval Petr Zelenka a hráli v něm Martha Issová a Jiří Mádl. Viz např. Href 16 nebo Href 17 54 Anna byla jedním z autorů otevřeného dopisu České televizi. Viz výše – Helena Továrková. 55 Viz www.eps.cz.

38

internetového serveru Artalk.cz56, kam dodnes přispívá. Do roku 2012 také působila v Domě umění města Brna57, kde vedla 4 roky projekt Brněnský architektonický manuál58 a podílela se na vzniku platformy 4AM Fórum pro architekturu a média59, kterým je nyní provozována brněnská Galerie Architektury. Petra Hlaváčková je blízkou přítelkyní Anny Durnové, která mi Petru doporučila. Petru ke sdílení témat týkajících se lokální politiky a územního plánování motivuje potřeba upozorňovat na problémy, které nejsou v tradičních médiích tolik viditelné. Během rozhovoru uvedla, že pokud ji nějaký společenský problém zaujme a rozhodne se jej řešit, je schopná vyvinout veškeré síly, aby došlo k nápravě. Byla například jednou z klíčových osobností stojících u zamezení výstavby podzemních garáží na Zelném trhu60. Petra se v té době snažila získat informace přímo u zdrojů. Dle vlastních slov byla médii, kterým se snažila informace poskytovat a přimět je k jejich šíření, považována za „blázna – aktivistu“. Petra je společně s Annou Demchuk jedna z informantů, kteří svůj profil na Faceboooku nechtějí otevírat lidem, se kterými se osobně neznají a nepokládají je za přátele. Když jsem ji kvůli rozhovoru chtěla kontaktovat, nebylo možné jí přes Facebook ani zaslat zprávu, protože si tuto možnost zrušila v nastavení. Petra si úzkostlivě střeží soukromí, a přestože je Facebook pro ni místem, kde rozebírá politiku a společenské problémy, nechce na něm vystupovat jako veřejná osobnost.

4.1.12 Zuzana Pilzová Počet přátel na Facebooku: 430 Zuzana Pilzová, zaměstnaná na plný úvazek v oblasti lidských zdrojů v nadnárodní společnosti je zároveň studentkou mediálních studií na Karlově Univerzitě v Praze. Zuzana

56

Artalk.cz je webová stránka a aktuálním výběrem zpráv o výtvarném umění – viz http://www.artalk.cz/. 57 Viz www.dum-umeni.cz. 58 Brněnský architektonický manuál volně navazuje na projekt Brněnské architektonické stezky, který vznikl ve spolupráci statutárního města Brna a Domu umění města Brna. Od září roku 2011 je pro veřejnost přístupný Brněnský architektonický manuál – volně přístupná internetová databáze, tištěné mapy a publikace zprostředkovávají všem zájemcům o architekturu informace o brněnských stavbách, které vznikly v letech 1918 – 1945. (www.bam.cz) 59 4AM Fórum pro architekturu a média je platforma pro experimentální přístupy a aktivity v oblasti současné architektury, urbanismu a nových médií. Věnuje se i aktivismu a činnostem spojeným s problémy rozvoje města a fungování městské samosprávy. (http://www.forum4am.cz) 60 V roce 2010 město Brno rozhodlo o výstavbě podzemních garáţí na Zelném trhu. Tato stavba měla být realizována soukromým investorem, parkovací místa pak měla slouţit pouze obyvatelům Hotelu a luxusních apartmánů. Parkovací místa by proto byla běţným občanům nedostupná. Odborná veřejnost v čele s 4AM Fórem pro architekturu a média a občanským sdruţením Brnění navíc upozornila na moţnost ohroţení statiky tamějších historických podzemních prostor a kašny Parnas. Na základě aktivit 4AM Fóra pro architekturu a média ve spolupráci s občanským sdruţením Brnění a odborné veřejnosti bylo nakonec výstavbě podzemních garáţí zabráněno.

39

má mnoho aktivit i mimo profesi a studium – pracovala například v organizaci Amnesty International, v rámci organizací Duha nebo Greenpeace se věnuje ekologii a aktivně přispívá i vlastními financemi. Pod záštitou mezinárodního filmového festivalu Jeden svět také zorganizovala veřejné promítání filmu Barmský VJ v rámci akce „Promítej i ty!“ 61 . Pravděpodobně nejaktuálnějším tématem, které velmi silně zasáhlo i její Facebookový profil byla kauza Šumava, která si získala velkou pozornost českých médií i uživatelů sociálních sítí v létě roku 201162. Sama během rozhovoru několikrát uváděla, že během této kauzy mohla ztratit na Facebooku kvůli přílišné aktivitě řadu přátel, když několikrát denně zásobovala svůj profil informacemi na toto téma. Facebook Zuzaně slouží také k veřejné podpoře Strany Zelených, jejíž je členkou. Stabilním obsahem jsou pak příspěvky, které se týkají stylu života a zodpovědnosti, kdy se Zuzana snaží apelovat na aktivitu svého publika – přátel. U Zuzany je velmi zajímavý kontrast jejího profesního života se zmiňovanými aktivitami. Sama si to uvědomuje a v době, kdy jsme spolu hovořily, již byla rozhodnutá práci opustit a plánovala dlouhodobě vycestovat z České republiky.

4.1.13 Eliška Bartošová Počet přátel na Facebooku: 359 Eliška Bartošová, jejímž zaměstnáním je komunikace s veřejností v rámci neziskové organizace Ekologický právní servis63, byla dle vlastních slov politicky aktivní již odmalička. Jak studentka environmentalistiky spolupracovala s řadou neziskových organizací a jejím zájmem byla od počátku ekologie. Ještě na studiích začala spolupracovat s Ekologickým právním servisem jako dobrovolnice a poté, co dostala na starosti svůj první projekt a měla možnost se podívat na věci do hloubky, zažívala velkou lítost a zklamání nad stavem České republiky v oblasti územního plánování, ekologie, občanského práva apod. V Ekologickém právním servisu Eliška pracuje dodnes. Jak sama uvedla, na základě svých aktivit v oblasti témat spojených s ekologií a občanským právem se pro svoje okolí stala člověkem, na kterého se lze v souvislosti s těmito tématy obrátit a požádat o bližší informace. Eliška má

61

Tento projekt pracuje s alternativním způsobem distribuce lidsko-právních dokumentárních filmů, kdy kdokoli můţe uspořádat veřejné promítání ve vlastním městě, škole a film tak promítnout svému okolí. Viz www.jedensvet.cz. 62 Viz popis kauzy a bliţší informace výše u Mikuláše Černíka. 63 Viz www.eps.cz. Elišku mi jako vhodnou informantku doporučil další z informantů, její kolega, Jiří Nezhyba.

40

zkušenosti s prací v zahraničí – absolvovala půlroční stáž v Madridu, kde zpracovávala rešerši dokumentů o společenské odpovědnosti firem a korporátní odpovědnosti.

4.1.14 Vratislav Dostál Počet přátel na Facebooku: 533 Vratislav nebyl „typickým“ informantem, když během rozhovoru zmiňoval, že jeho nejsilnějším zdrojem inspirace a důvodem k jeho způsobu života a aktivitám je četba. O četbě nebo vzdělání se ostatní informanti s takovou intenzitou nezmiňovali. Vratislav pracuje jako novinář v internetovém médiu Deník Referendum64. Sám tvrdí, že práce novináře pro něj není prací pro obživu, ale chápe ji jako osobní potřebu. Přestože povoláním novinář, Vratislav odmítá objektivitu, a otevřeně přiznává svou politickou orientaci. Tvrdí, že objektivita je nedosažitelnou hodnotou žurnalistiky, proto chápe přiznání neobjektivity jako férové jednání. Vratislav považuje za důležité nabídnout svým čtenářům i přátelům a odběratelům na Facebooku pohled z jiného úhlu. Tvrdí, že obklopování se lidmi, kteří sdílejí společné názory, člověka nemůže dále posunovat a rozvíjet. Svůj facebookový profil Vratislav nechává přístupný široké veřejnosti. Kdokoli se chce na jeho profil podívat, vidí všechny jeho příspěvky, které jsou téměř výlučně zaměřené na oblast politiky a společenského dění. Facebook dává Vratislavovi dle jeho vlastních slov možnost překročit vlastní okruh přátel a šířit zajímavé myšlenky a neobvyklé „pohledy na věc“ do širší společnosti.

4.1.15 Apolena Rychlíková Počet přátel na Facebooku: 824 přátel Apolena Rychlíková je společně s Mikulášem Černíkem nejmladší informantkou v tomto výzkumu. Její věk však není překážkou různorodé činnosti především v oblasti umění. Její tvorba dle Apoleny v současné době přechází do umění politického až aktivistického. Apolena je studentkou dokumentaristiky na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a je dcerou dokumentaristů Břetislava a Moniky Rychlíkových. Výrazným Apoleniným počinem je filmový portrét kancléře prezidenta republiky, Petra Hájka, s názvem Hájek na Hradě, Petr v Podzámčí65. Nyní Apolena aktivně spolupracuje s uskupením Žít Brno 64

Viz www.denikreferendum.cz. Hájek na zámku, Petr v podzámčí je portrétem kancléře prezidenta republiky Václava Klause. Petr Hájek je známý především svým konzervativním postojem k ţivotu – odmítá evoluční teorii, podporuje katolicismus, veřejně posuzuje homosexualitu jako nenormální a odmítá občanskou společnost. 65

41

a pravidelně cestuje z Prahy do Brna, aby zachycovala dění s tímto seskupením spojené. O veškerých svých aktivitách a postojích dává Apolena pravidelně vědět na svém facebookovém profilu – s velkou dávky ironie a vtipu popisuje dění kolem ní. Jak sama uvedla, právě Facebook je pro ni jednou z možností, jak přijít na postoje a názory lidí ze svého okolí a šance potkat ty, kteří mají podobné zájmy a názory, propojit se s nimi a spolupracovat.

4.1.16 Svatopluk Bartík Počet přátel na Facebooku: 363 Počet odběratelů: 3 Svatopluk Bartík pracuje v oblasti public relations a jak sám v rozhovoru uvedl, práce s médii je u něj téměř na denním pořádku. Kromě toho, že jako mediální poradce radí ostatním, jak v médiích uspět, do nich sám dostává jinak ne zcela populární témata s občanskospolečenským nádechem. Jeho dobrovolná práce pro o. s. Brnění66 bývá zdrojem takových témat. Aktuální Svatoplukovou aktivitou je pak spolutvorba satirického portálu o Brně, Žít Brno67. Svatopluk byl v minulosti členem Strany Zelených, odkud po pěti letech, v roce 2008 odešel. Jeho odchod byl vyústěním sporů ohledně plánovaného přesunu brněnského hlavního nádraží 68 . Rozhovor se Svatoplukem Bartíkem byl, přestože poslední, jedním z nejtěžších z celé skupiny šestnácti rozhovorů. Svatopluk se ironie, na které je postavený projekt Žít Brno, nechtěl vzdát ani během rozhovoru, proto jsem musela do jeho řeči často vstupovat, abych dostala informace, které jsem potřebovala. Těsně po skončení rozhovoru jsem se rozhodovala, zda rozhovor vůbec do této práce budu zahrnovat. Definitivní rozhodnutí padlo po přepisu rozhovoru a následné první fázi kódování, kdy se mi jevil rozhovor zajímavější, především vzhledem k popisovaným vztahům s přáteli na Facebooku, které Svatopluk nepřijímá stejně lehce, jako například Vratislav Dostál. Pečlivě zvažuje, komu umožní přístup na svůj profil a dle vlastních slov se nezdráhá nechat „žadatele“ napsat i

66

Občanské sdruţení Brnění vzniklo v r. 2010 v reakci na kauzu města Brna, kterou byl záměr výstavby podzemních garáţí pod Zelným trhem. Společně se sdruţením 4AM a brněnskou veřejností se Brnění podařilo výstavbě zabránit. Brnění tím svou činnost neukončilo a dále se věnuje lokálním brněnským kauzám, které odporují tomu, jak o městě jako místě pro občany smýšlí. V současnosti je hlavním tématem tohoto sdruţení boj s hazardem, který je pevně spojen s osobností Matěje Hollana.(www.osbrneni.cz) 67 Viz výše – Matěj Hollan. 68 Viz Href 18.

42

motivační dopis. Než jsem se se Svatoplukem Bartíkem na Facebooku propojila já, informoval se o mně přímo u vedoucího této práce, Jakuba Macka.

4.2

Výsledky výzkumu

V následující kapitole popíši výsledky analýzy dat. Data jsem podrobila analýze dle výše popsaných postupů – jednotně, bez rozčleňování na jednotlivé výzkumné otázky. Výsledky v podobě kategorií propojených do vzájemných vztahů tak odpovídají na všechny výzkumné otázky, které byly položeny v metodologické části práce. V následujících kapitolách interpretuji výsledky výzkumu a podkládám je – vzhledem k abstraktní povaze kategorií – citacemi přímo z rozhovorů s informanty. Velké množství kategorií, respektive subkategorií, které jsem na základě analýza dat získala, chápu jako důsledek snad až příliš komplexního zaměření této práce na jednání uživatelů, kteří používají Facebook v rámci komunikace zaměřené na politická a společenská témata. Jednotlivé subkategorie jsem během procesu analýzy mezi sebou porovnávala a hypoteticky uváděla do vztahů mezi sebou. Takto jsem se snažila podobné kategorie slučovat a porovnávala je mezi sebou na základě jejich vlastností. Platnost kategorií a subktategorií jsem pak ověřovala přímo v datech, přičemž se tento proces několikrát opakoval, než jsem získala konečný počet kategorií a subkategorií. V případě konkrétních subkategorií bylo možné se zaměřit na některé jejich rysy – vlastnosti, které jsem v různých variacích u informantů zaznamenala. Ty mezi sebou porovnávám přímo v kapitolách zaměřených na jednotlivé subkategorie. V následující fázi kódování jsem pak kategorie a subkategorie uváděla do vzájemných vztahů tak, jak jsem popisovala v metodologické části práce. Během tohoto procesu vznikl konečný počet a podoba kategorií a subkategorií, které současně tvoří kapitoly této části práce. Posledním krokem analýzy pak bylo určení hlavní kategorie, kolem které se integrují všechny kategorie vzniklé v procesu axiálního kódování. Tyto kategorie jsou s hlavní kategorií propojeny vztahy, které definuji taktéž v závěrečné části práce.

Výsledkem analýzy dat je devět výsledných kategorií: sepjetí s lokálním prostředím, vztah s médii, osobní zaujetí, kritický přístup, nakládání s informacemi, komunikace, snaha zaujmout, kontakty a snaha ovlivnit. Šest z těchto kategorií je pak dále rozděleno na 43

jednotlivé subkategorie, které se jevily během procesu analýzy dat až příliš výrazné na to, abych je mohla dále slučovat. Osobní zaujetí jsem rozdělila na čtyři subkategorie: emoce, pnutí, nadšení a osobní identifikaci s tématem. Kritický přístup zahrnuje subkategorie investigativní přístup a kritický přístup k diskuzi, kategorie nakládání s informacemi potom oboustrannou distribuci a informace tříděné přáteli. Komunikace je rozčleněna na sebereflexi a sledování postojů přátel. V rámci kategorie snaha zaujmout pak rozlišuji pět subkategorií: cílení, přidanou hodnotu, pečlivost, vzájemnou podporu a hranice únosnosti. Kategorie kontakty obsahuje tři subkategorie: užitečnost kontaktů, lokální zasíťovanost a rozdílnou povahu kontaktů. Všechny zmiňované kategorie a subkategorie pak zastřešuje hlavní kategorie – strategické jednání.

Tabulka č. 3: Výsledky selektivního kódování HLAVNÍ KATEGORIE

KATEGORIE SUBKATEGORIE Sepjetí s lokálním prostředím Vztah s médii Osobní zaujetí Kritický přístup Nakládání s informacemi

STRATEGICKÉ JEDNÁNÍ

Komunikace

Snaha zaujmout

Kontakty

Emoce Pnutí Nadšení Osobní identifikace s tématem Investigativní přístup Kritický přístup k diskuzi Oboustranná distribuce Informace tříděné přáteli Sebereflexe Sledování postojů přátel Cílení Přidaná hodnota Pečlivost Vzájemná podpora Hranice únosnosti Užitečnost kontaktů Lokální zasíťovanost Rozdílná povaha kontaktů

Snaha ovlivnit

4.2.1 Sepjetí s lokálním prostředím Během rozhovorů, které byly, vzhledem k cílům této práce, zaměřeny na samotný proces, formu i obsah politicky či společensky orientované komunikace, dávali informanti ve všech případech najevo svoje pevné propojení s lokálním prostředím. S městem, kde žijí nebo 44

v něm pobývali některou část svého života. Jejich přípěvky či případné diskuze na dané téma se tak jejich prostředí často přímo dotýkají, tyto aktivity mají navíc přesah mimo prostředí Facebooku. Informanti komentují dění ve „svém“ městě často s jistou dávkou vtipu či ironie.

Matěj Hollan: Tady není místo pro aktivního člověka, kterej tady chce něco dělat. Tady není místo pro kritiku, pro zábavu, pro nějakou spontánnost. To město smrdí od nádraží a je plný heren a v tom se nedá příjemně žít. Takže proto, abych tady mohl existovat, tak to potřebuju řešit.

Apolena Rychlíková: … to město tím, že má zjevně nejblbější magistrát nebo tím, že ti lidi mají, co se týče IQ… To je něco neuvěřitelnýho. To úplně vybízí, si z nich dělat srandu. A taky tím, že jsem z Brna a záleží mi na tom.

Spojení s vlastním městem je pro informanty důležité natolik, že právě v průběhu hovorů na toto téma, byly jejich odpovědi jedny z nejrozhořčenějších a nejemotivnějších69. Informanti vesměs vyjadřovali potřebu aktivně řešit problémy svého města a pokládám za zajímavé, že toto očekávají i od ostatních, respektive svého okolí.

Anna Demchuk: Aby projevili zájem o svoje okolí, kde žijou, co se týče třeba veřejného prostoru, ekologie, politiky nebo i obyčejných věcí, co vidíš venku. Aby se zajímali o tu lokální politiku třeba.

Jan Perla: … že by se člověk měl zajímat o svý okolí, měl by se snažit, aby fungovala nějaká správa věcí veřejných. S tím, že mě asi víc zajímají tyhle záležitosti, na tý lokální úrovni než na tý celostátní. To znamená obec, město, kraj.

69

Viz níţe – kapitola Emoce.

45

Jak budu popisovat podrobněji níže, toto přesvědčení, být aktivní na lokální úrovni, je navíc podpořeno faktem, že na lokální úrovni na podobné aktivity nejsou informanti sami. Mají ve svém prostředí řadu užitečných kontaktů, kterých mohou využít70 a také tak činí.

Helena Továrková: …co se mě osobně dotýká, takže hlavně lokální témata, to mi přijde, že má i smysl, protože člověk má stejně nejvíc těch přátel, kteří žijou v Brně a okolí.

4.2.2 Vztah s médii Hodnotím jako velmi zajímavé, že většina informantů je či byla nějakým způsobem spojena s tradičními médii71. Ať už jsou v médiích přímo zaměstnaní, prošli praxí72 či do takových médií jen občas přispějí z pozice nezávislého komentátora, takovou zkušenost uváděli všichni z nich. Přitom studenty mediálních studií a žurnalistiky, kde je podobná praxe samozřejmostí, jsou jen čtyři informanti z šestnácti. Například Vratislav Dostál, který v minulosti studoval sociologii a současné době pracuje jako redaktor v Deníku Referendum, uvedl, že svoje povolání chápe spíše jako občanské poslání, přičemž zdůraznil, že se rozhodně nechce nazývat objektivním novinářem, sám totiž nevěří, že skutečné objektivity lze dosáhnout. Svým přístupem otevřeně přiznává, že raději přizná neobjektivitu a artikuluje vlastní názor.

Vratislav Dostál: Ale to, že píšu do novin je pro mě svým způsobem jako bonus. Já to nedělám jako řemeslo, já to dělám právě proto, že ty noviny jsou takhle orientovaný a angažovaný a názorový. Děláme názorový noviny. Dopředu artikulujeme, na jaké stojíme pozici a z té pozice artikulujeme společenské události. Slovo objektivita, na tom se shodujeme s Patočkou, neexistuje.

V rámci analýzy jsem vysledovala 4 varianty vztahů k médiím, které se mohou u vybraných informantů překrývat. Za prvé, všichni informanti si v souvislosti se svými aktivitami uvědomují, že je pro ně výhodné získat si pozornost médií. Jejich činnost tak nezůstává 70

Viz kapitolu níţe – kapitola Uţitečné kontakty. Tradičními médii mám v rámci této práce na mysli především tištěná média a jejich elektronickou verzi na internetu a televizi, případně rozhlas. 72 Jan Motal: No, a protože jsem už tehdy měl zkušenosti z novin, já jsem začal už na gymnáziu psát do Lidových a do Moravského dne a protože jsem se odmala pohyboval v novinářském prostředí, tak jsem zároveň byl pro komunikaci s médii, i když nikterak oficiálně. 71

46

„uzavřená“ na Facebooku, v rámci jejich omezených publik. Zatímco na této online sociální síti informanti získávají podporu publika ve spojitosti s konkrétním tématem, snaží se získat pozornost tradičních médií a dostat téma do jejich agendy.

Petra Hlaváčková: … pak jsme přišli na to, že nejdůležitější je udělat mediální kampaň, že o tom musí vědět co nejvíc lidí. Takže jsme oslovovali novináře, ze začátku novináři nás brali jako partu nějakých bláznů, anarchistů, kteří mají nějaký vlastní osobní zájem.

Za druhé, někteří informanti bývají vzhledem ke svému investigativnímu přístupu k informacím73 a k činnosti autorit sami kontaktováni médii, aby se ke konkrétním kauzám do médií vyjadřovali. Jejich aktivity a působení na vlastní okolí má často reálné důsledky, proto často médiím dle vyjádření informantů, nezbývá, než informanty kontaktovat a požádat je o vyjádření, případně alespoň využít dostupných informací ze sociálních sítí či na blozích informantů.

Jan Perla: … takže mě pak samozřejmě jako organizátora tý akce vyzpovídali z Mladý Fronty nebo z Brněnský Rovnosti, takže jsem měl informace i z tý druhý strany, protože pán z Rovnosti, kterej s tímhle přišel jako úplně první, kterej napsal v tý Rovnosti o tom, že ten barák byl zbořenej, pak dál psal o tom tématu, tak mi pak volal, aby měl nějaký vyjádření.

Za třetí, investigativní přístup informantů k tématu není jedinou příčinou zájmu médií o jejich vyjádření či informace. Vliv na to mají také kontakty informantů74, kdy se podobně smýšlející lidé vesměs znají, případně mají společné přátele. V některých případech tak není třeba o přízeň médií vyloženě bojovat vlastním úsilím, ale na základě kontaktů v médiích je distribuce konkrétního tématu do médií jednodušší75. 73

Viz kapitolu Investigativní přístup. Viz celou kapitolu Kontakty a kapitolu Vzájemná podpora. 75 Jan Perla: No, to není daný jen těma sociálníma sítěma, to je daný i těma kontaktama, který člověk má z reálnýho života. Kdybych nestudoval žurnalistiku a nechodil v tý době s holkou, která tam dělala praxi, tak se tam asi nedostanu (otištěný názor Jana Perly ke kauze pochodu pravicových extremistů v MF Dnes – pozn. autorky), ale stejně pro ten článek byly využívaný i ty informace z toho blogu. 74

47

Matěj Hollan: Ty přesereš média a nepotřebuješ je. Oni musí přebírat ty důležitý věci, co se tam (na Facebooku – pozn. autorky) dějou. Já když jsem měl šikovný kamarády, kteří byli MF DNES a v Deníku, tak stačilo ty informace dávat na svou zeď místo dělání zbytečných tiskovek. Automaticky se to pak dostává do novin, když je to zajímavý.

Za čtvrté, řada informantů je v pozici, kdy se vzhledem k jejich postavení či aktivitám o ně média samy zajímají a mají zájem o jejich vyjádření. V tomto případě je pak „protlačení“ tématu do médií snadnější, než v prvním případě, kdy je třeba získat pozornost médií výlučně na základě zajímavosti tématu a vnímané důležitosti.

Svatopluk Bartík: Tak, když já něco řeknu, tak o tom píšou noviny v Brně, to zní hrozně trapně. Ale já jsem to řekl a druhej den to bylo v Mladý Frontě. Pak jsem odešel, napsal jsem prohlášení, dal jsem to do ČTK a šup, bylo to v médiích.

Anna Durnová: … tak mě oslovil Martin Fendrych z Týdne, že bych dělala komentáře z rakouské politiky. Sice to bylo opačným směrem, chtěla jsem psát o Česku z venku, ale řekla jsem si, že to zkusím.

4.2.3 Osobní zaujetí Tato práce se zabývá jednáním lidí, kteří používají Facebook ke komunikaci zaměřené na politická a společenská témata. Jejich aktivity, které nezůstávají jen na Facebooku jsou často velmi komplexní a informanti k nim přistupují nebývale aktivně. Takový přístup indikuje silné osobní zaujetí tématy, kterými se nejen na svém Facebooku zabývají. Rozhovory s informanty odhalily, že právě osobní zaujetí je jedním z klíčových důvodů se takových procesů účastnit a vyvinout velké úsilí při řešení konkrétních problémů. Prostřednictvím analýzy jsem vyhodnotila jako nejvýraznější rysy takového osobního zaujetí emoce, pnutí, tedy potřebu aktivně jednat, nadšení a osobní identifikaci s konkrétními tématy, která

Helena Továrková: Já mám taky známý v televizi, kteří pracujou, že jsou třeba redaktoři v televizi, jsou třeba na stáži, ale možná že se to tam dostalo nějakým takovým způsobem.

48

v mnoha případech souvisí s výše popsaným vztahem k lokálnímu prostředí76. Tyto rysy v podobě subkategorií podrobněji rozebírám v následující kapitole.

4.2.3.1

Emoce

Eliška Bartošová: … a bylo to pro mě tehdy strašně šokující, protože jsem moc ještě o politice nevěděla. A to mě popudilo k tomu jít i do dalších témat. Nevím, jestli to byla naštvanost, spíš taky částečně lítost.

Anna Durnová: No, a jeden ze silných okamžiků bylo Zelenkovo video Přemluv bábu. To mě strašně vytočilo. (…). Já jsem seděla v bytě a byla jsem tak strašně naštvaná na tu diskuzi, která se kolem toho vedla, a napsala jsem komentář a poslala jsem ho do Lidovek s tím, že jsem jim napsala, že jsem kdysi psala do Týdne. Takhle jsem to udělala ještě rok předtím, že jsem napsala komentář o situaci ve Vídni ohledně nesnášenlivosti vůči tamním menšinám a to bylo potom v Literárkách.

Zuzana Pilzová: (…) a tehdy jsem měla takovou naivní radost z toho, že se mi podařilo zlanařit asi 30 lidí, aby volili stranu zelených.

Šok, lítost, naštvanost ale i radost. Podobná slova jsem ve spojitosti se stavem politiky a společnosti nejen v České republice slýchala během většiny rozhovorů a zde považuji za důležité dodat, že přestože jsem podobný způsob vyjadřování očekávala u spíše u ženské části informantů, ve velké míře jsem podobné výroky registrovala i v případě mužské části. Muži však nevyjadřovali lítost, naštvanost se u nich dle jejich odpovědí pojí s vnitřním přesvědčením, hodnotami i principy. Tyto principy jsou samozřejmě velmi důležité i u žen, ženy však ve spojení s jejich porušováním neváhají, jak bylo možné vysledovat výše v citacích, více poodhalit svoje vnitřní pocity.

Svatopluk Bartík: Pak jsem byl v r. 2004- 2008 velice aktivní v Zelených v rámci partaje, od r. 2006 zastupitelem na Brně-Střed pak jsem za sebou v r. 2008 práskl dveřma, když začali odsouvat nádraží (…) To jsou prostě lidi, kteří se stavěli děsně proti odsunu nádraží,

76

Viz výše – kapitolu Sepjetí s lokálním prostředím,

49

najednou jsou pro odsun, takže pro mě jsou celí brněnští Zelení totálně u prdele, jsou prostě nepochopitelní.

Jan Souček: Já tam dávám věci, se kterejma natolik souzním nebo je považuju za enormně burcující v negativním slova smyslu a pobuřuje to především mě, takže nemám ani problém s tím, že na to nikdo nezareaguje.

Výjimka v tomto případě potvrzuje pravidlo. V otázce emocionálního jednání mě zaujaly odpovědi Jana Motala77 a Mikuláše Černíka78, kteří otevřeně přiznávali, že jsou v otázkách politicky a společenských témat velmi citliví, až přecitlivělí.

4.2.3.2

Pnutí

Část mých otázek se týkala toho, z jakých důvodů se informanti rozhodují „jednat“ a vyjadřují se o politice a společnosti na svých profilech na Facebooku. Analýza rozhovorů ukazuje, že informanti mají pocit vnitřního pnutí, cítí potřebu zakročit a být aktivní. Tato potřeba je pro ně natolik silná, že nedokážou ve spojitosti s určitými tématy jen přihlížet a spoléhat se na oficiální autority, ale chtějí sami vynaložit úsilí pro změnu ve spojitosti s konkrétními tématy.

Anna Durnová: Jako kdyby mi někdo řekl, já mám lepší věci na práci, než stepovat celej den na Cejlu… Já taky, já mám spoustu práce. Ale mně to přijde podstatný, přijde mi to důležitý, stejně jako ty komentáře.

Zuzana Pilzová: … určitě většina toho, co na Facebook dávám, se týká tohoto, já mám asi potřebu šířit myšlenky a způsob života, kterej si myslím, že přesahuje život toho jedince, ale prostě týká se to všech.

Toto pnutí, potřeba být aktivní, představuje také potřebu vyjadřovat se k určitým otázkám a svá stanoviska předávat svému publiku – v případě Facebooku svým přátelům. Komentáře 77

Jan Motal: (…) druhá věc jsou moje rozhořčené statusy o tom, jak se řídí svět do záhuby, jak uţ v té záhubě je. To jsou spíš takový výkřiky zoufalství. 78

Mikuláš Černík: Celkově myslím, ţe ten můj aktivismus na sociálních sítích je dost přecitlivělej, měkkej a tak. Myslím, ţe to je pro mě typický (…) Přijde mi to aţ takový pomalu ubrečený...

50

informantů mají přátele upozorňovat na vnímanou důležitost konkrétních problémů a mají za cíl publikum v podobě facebookových přátel aktivizovat.

Petra Hlaváčková: Existovaly nějaké problémy, které já jsem vnímala tak, že jsou nějak hodně palčivé. Ve společnosti, politice, měla jsem potřebu se vyjadřovat, protože se mi zdálo, že to je jediná šance, jak něco změnit, že někdo musí nějak na ty problémy upozorňovat.

4.2.3.3

Nadšení

Jednou z pohnutek k aktivitám na Facebooku i mimo něj bylo nadšení spojené s konkrétními tématy, kterými se informanti zabývají. To, co je obecně nazýváno jako občanská povinnost nebo občansko-společenské aktivity zároveň chápou informanti jako svou vášeň. Sami během rozhovorů přiznávali, že jsou si vědomi, že jejich nadšení nemusí jejich publikum vždy vnímat stejně. Proto zpětně přiznávají, že ve spojitosti s některými kauzami svoji aktivitu na Facebooku přeháněli.

Mikuláš Černík: Během tý Šumavy jsem postoval (přispíval – pozn. autorky) všechno, co jsem kde našel. Dva kluky jsem hodně sledoval a hodně jsem to od nich přebíral a pak jsem si nějak zapojoval do debaty, co jsem o tý Šumavě někde našel i od jiných lidí.

Zuzana Pilzová: …já jsem tím žila, já jsem fakt nespala, prostě jsem tím hrozně žila a to asi není dobrý, protože někdy je méně více. Já jsem to třeba s tou Šumavou strašně přeháněla, ale já jsem do toho byla tak ponořená, veškerou dovolenou jsem trávila tam mezi stromama a když jsem jela do Prahy, tak jsem dávala věci na Facebook, nejen na Facebook, já jsem spravovala i webovky tý Šumavy a spolu s Matějem (Matějem Hollanem – pozn. autorky79) a dalšíma jsme pořád novináře tlačili, psali jsme pořád nějaký zprávy. (…)Já jsem tam dávala něco pořád... A už asi muselo být absurdní. Pak jsem si uvědomila, že to bylo asi moc no.

79

Vzhledem k tomu, ţe Zuzana ţije v Praze mě nenapadlo, ţe bude Matěje Hollana znát. To, ţe spolu minulosti spolupracovali, pro mě bylo překvapením.

51

Informanti se potom ani nedivili ne vždy pozitivním reakcím okolí. Sami v řadě případů uváděli, že jsou vnímáni jako „ta ekoložka“80 nebo „ta aktivistka“81, ten, který se plete do všeho. Jsou si vědomi, že jejich okolí je nemusí ve spojitosti s jejich aktivitami vždy obdivovat.

Jan Perla: Kdyby mi to vadilo, že se o mě bude říkat, že se v něčem angažuju, že jsem maniak, že jsem strašně aktivní a na vysoký se říkalo, že se do všeho "naseru", tam byla spousta aktivit a já jsem všechno zkoušel. Kdyby mi tohle vadilo, tak to nedělám.

Další rovina nadšení spočívá v radosti z aktivit ostatních. Většina informantů přiznávala, že nemá potřebný čas se věnovat mnoha tématům do hloubky, takže když byla aktuální kauza, které se z časových nebo jiných důvodů82 dotyčný informant nemohl věnovat, popisoval vlastní nadšení z toho, jak se podobným aktivitám věnují jiní. Informanti se potom snaží téma podporovat alespoň na dálku, například právě prostřednictvím Facebooku, který mu vzhledem ke složení podobně zaměřených přátel dovoluje akci sledovat z povzdálí.

Petra Hlaváčková: Nebo ta Šumava byla úplně úžasná. Já tak strašně obdivuju ty lidi, co tam jeli a strávili třeba týden dovolené tam v dešti. To je prostě něco neuvěřitelného.

4.2.3.4

Osobní identifikace s tématem

Jak jsem uvedla výše, informanti velmi často zmiňovali, že nemají kapacity na to, věnovat se všem tématům, která je zajímají a cítí potřebu je řešit. Lze tak vysledovat jev, kdy si informanti vybírají zvolené téma a věnují se mu skutečně do hloubky. V pravděpodobně nejviditelnějším případě Matěje Hollana jsou to témata týkající se územního plánování města Brna a otázka hazardu ve městě, Jan Perla se aktivně věnoval otázce zbourání domu v památkově chráněné části Brna83, Petra Hlaváčková se zajímá o brněnskou architekturu a územní plánování, proto vynaložila veškeré úsilí k zamezení výstavby podzemních garáží na Zelném trhu v Brně, Zuzana Pilzová se snaží pomoci s aktivitami Zelených, nejvíc pak, jak 80

Eliška Bartošová. Apolena Rychlíková, Petra Hlaváčková 82 Například, kdyţ sledoval událost mimo ČR. 83 Více o tomto v kapitole, kde jednotlivé informanty představuji. 81

52

sama uvádí, „byla pohlcena“ událostmi jako bylo např. kácení stromů na Šumavě v létě 2011 84 , stejně jako Eliška Bartošová. Takto bychom mohli spojit postupně každého informanta

s konkrétním

tématem.

Vzhledem

k aktivitám

informantů

nejen

na

facebookových profilech pak má jejich okolí možnost je kontaktovat a získat na vybrané téma více informací, což si informanti dobře uvědomují.

Matěj Hollan: …plno těch témat je postavených na tom, že to člověk musí vzít na sebe. Přesvědčovat je… Mně je vlastně jedno, co si o mě lidi myslí, já chci aby se zajímali o ty témata… Takže ale zase někteří lidi, novináři ví, že se v tomhle na mě můžou obrátit a že jsem v tom kompetentní… Myslím, že v určitý chvíli je potřeba vystoupit z anonymity, podepsat se pod něco.

4.2.4 Kritický přístup Kritický přístup k informacím, k autoritám i v rámci diskuze je další z výrazných jevů, který z analýzy dat vyplynul. Informanti jsou vysoce citliví na obsah i způsob distribuce informací a jsou zvyklí k nim přistupovat kriticky, s nadhledem, případně si neváhají tyto informace ověřit u zdroje. Tento přístup doplňuje odpor informantů ke zjednodušování, zobecňování, dogmatům a jejich nedůvěru vůči oficiálním autoritám.

4.2.4.1

Investigativní přístup

Pokud se informant dozví o plánech či rozhodnutích autorit, které se mu zdají ne zcela v souladu se zájmy veřejnosti, má potřebu tyto plány či rozhodnutí dále přezkoumávat a zjišťovat jejich okolnosti. Často se jedná o záležitosti spojené s lokálním prostředím, přičemž lokální média, do velké míry závislá na městu samotném, informantům jako zdroj informací nedostačují. Informanti pak zjišťují informace sami a zprostředkovávají je svému okolí85 a to

84

Více o tomto v kapitole, kde jednotlivé informanty představuji. 85 Jan Souček: Ale ve chvíli, kdy státní úředníci typu Petra Hájka najednou se takhle vymezují a takovým způsobem a navíc za sebe dělají mluvčí a zástupce nějaké skupiny, která je ale nikdy nedelegovala k tomuto... Tím myslím, že najednou se nazývají těmi "normálními", zastánci "klasické rodiny". To mě aktivizuje k tomu, abych se tomu tématu věnoval a ty důležité informace svým známým zprostředkoval.

53

se poté snaží přimět k podobné akci86. Jak uvádí konkrétně Matěj Hollan, nejjednodušší je, si o ně napsat dotyčným autoritám, které mají povinnost informace dodat.

Matěj Hollan: Máme tu od roku 1999 výbornej zákon o svobodným přístupu k informacím, teoreticky člověk může zjistit všechno o tom, co veřejná správa dělá. (…) Takže zjišťování informací, co se na městě děje, co se plánuje, protože zase je to v tom obvyklým stavu, že pokud se člověk nezajímá, tak se nedoví vůbec nic.

Sami informanti pokládají transparentnost a ochotu poskytnout informace z veřejného sektoru za praxi, která by dle jejich názoru měla být samozřejmá. To, že při takových aktivitách narážejí na nelibou reakci autorit, pak pro ně není překvapující. Svými aktivitami v této oblasti se tento stav snaží změnit.

Petra Hlaváčková: Takhle funguje demokratická společnost, ale politici se tak zatím nechovají, oni nechtějí, aby je někdo kontroloval. To znamená, že lidi to ty politiky musí naučit, že je to normální (…) my jsme se s Šárkou Svobodovou a Matějem Hollanem začali zajímat o to, jaká politická vůle za tím stojí, a co to všechno obnáší, toto rozhodnutí, protože se nám to jevilo jako padlé na hlavu (…) při té práci člověk pátrá a naráží na některé věci, které se týkají třeba i politiky, týkají se konkrétních lidí na magistrátu, jejich funkcí a toho, že nepracují tak, jak by měli.

4.2.4.2

Kritický přístup k diskuzi

Pokud informanti v prostředí Facebooku diskutují se svým okolím v souvislosti s konkrétními tématy, je pro ně důležité především dodat diskutujícím dostatek informací a sám být o tématu dobře informován a připraven odpovědně argumentovat. Informanti často uváděli, že pokud se na Facebooku setkávají s rozdílným pohledem jiného uživatele na nějaký

86

Jan Perla: …kdy jsem zjistil, že si město bourá baráky, aniž by to probralo s pamatkářema, tak jsem založil skupinu, nahnal do ní svý přátele a pak samozřejmě se do toho začali přidávat cizí lidi, udělal jsem text tý petice, kterej jsem zveřejnil na blogu, na blog jsem dal nějaký články...

54

problém, jsou mu připraveni dodat potřebné informace, které by mohly jeho názor změnit 87. Sami jsou také otevřeni podobnému postupu z druhé strany a nechápou vlastní pohled jako jediný správný a „pravdivý“.

Vratislav Dostál: Jinými slovy neexistuje pravda, ale pravdy. Já si představuju, jak by měla společnost fungovat, co by mělo bejt prioritama, jak by to mělo fungovat, a pakliže ty priority preferovaný nejsou, tak je kritizujeme.

Jan Perla: Když ten názor změním, tak prostě to v tý diskuzi přiznám, když mě někdo přesvědčí o opaku, tak třeba i postnu něco novýho. Nová informace, která pro mě znamená, že se na to dívám jinak.

Všichni informanti se také shodují na tom, že jim není vlastní jakékoli zobecňování, zjednodušování či dogmatizace ve spojení s určitým tématem88. Na tento jev, kterého si informanti ve svém okolí všímají, jsou velmi citliví a jsou připravení se kdykoli ostře ohradit, pokud k něčemu podobnému dochází – a to nejen v prostředí Facebooku, ale v případě potřeby i v rámci dalších médií.

Anna Durnová: Já mám pocit, že je potřeba to pořád říkat dokola, že lynčování je jedna věc, problémy jsou druhá věc, že zobecňování je špatně, je to strašně nebezpečný. Všechny ty mýty, co se vytváří i kolem muslimů, já jsem na to strašně háklivá a mám z toho strach.

4.2.5 Nakládání s informacemi Z analýzy dat vyplynulo, že informanti jsou na Facebooku aktivní také kvůli informacím, které na něm nacházejí a které mohou sami šířit. Oboustranná distribuce informací, kterou 87

Eliška Bartošová: A těm lidem, o kterých vím, že smýšlejí tím směrem, že si myslí, že doplácíme na ty Romy, kteří vysávají systém, tak přemýšlím hodně nad nima. Snažím se ty články a posty psát tak, aby se ti lidi třeba mohli zamyslet nad tím, jestli jsou to ti Romové, kteří jsou příčinou problémů nebo jen ten problém ukrytej někde hlouběji. 88

Především pak ve spojitosti výroků ohledně minorit ţijících nejen v ČR (Romové, homosexuálové, muslimové apod.).

55

informanti chápou jako startovní plochu dalších aktivit, je pak zajímavá jevem, kdy jsou tyto informace v prostředí Facebooku vybírány přáteli uživatelů. Tito přátelé mají mnohdy89 podobné zájmy, proto jsou informace jimi tříděné pro informanty často relevantní a zajímavější, než jim můžou nabídnout tradiční média90.

4.2.5.1

Oboustranná distribuce

Řada informantů během rozhovorů uváděla, že Facebook je pro ně hlavním zdrojem informací. Zde je třeba podotknout, že Facebook nabízí sdílení informací, samotný jejich obsah na něm spíše nevzniká. Zaleží tak na výběru informací a jejich šíření, samozřejmě pak také na tom, jak daný uživatel informaci uvede, aby zaujala publikum91.

Petra Hlaváčková: …člověk dostane informace mezi lidi. To je úplně nenahraditelný. Když si třeba vezmeš tu blokádu v květnu, tak to si myslím, že by se to snad bez Facebooku ani nemohlo udát. To byla jedinečná záležitost, že se tam sejde tisíc lidí, aby bránili romskou čtvrť.

Zajímavý je pak jev, kdy informanti v tomto ohledu využívají Facebook i k profesním účelům a informace potřebné pro svou práci přebírají právě odsud. Helena Továrková, které byla v době, kdy rozhovor probíhal, šéfredaktorkou časopisu Toplife92, dokonce zdůraznila, že na Facebooku má šanci najít informace, ke kterým by se jinak nedostala. V případě Elišky Bartošové je její pozice přímo spojena s aktivitami, kterými se tato práce zabývá93.

Eliška Bartošová: V podstatě i teď ten Facebook používám k tomu, abych si nemusela dělat každej den monitoring médií, který píšou o tématech, který mě zajímají, abych byla v obraze, co se děje…

89

Ne však vţdy – viz kapitola Rozdílná povaha kontaktů. Coţ informanti vnímají jako výhodu, nicméně si uvědomují, ţe díky tomu mohou být do jisté míry izolovaní do zpráv, kterými se zabývá okolí s jinými zájmy. Více viz kapitola Informace tříděné přáteli. 91 Viz kapitoly Přidaná hodnota, Pečlivost. 92 Viz www.itoplife.cz 93 Jak jsem uvedla jiţ výše, Eliška Bartošová zodpovídá za komunikaci organizace Ekologický právní servis s veřejností. 90

56

4.2.5.2

Informace tříděné přáteli

Jak jsem zmínila již výše, informanti v rozhovorech uváděli, že jim vyhovuje stav, kdy informace, které se k nim odstávají, třídí jejich okolí, se kterým mají často společné zájmy94. Takové informace považují za relevantní a zajímavější, než ty, které by jinak našli v novinách nebo je zachytili v televizi. Někteří z informantů dokonce uvedli, že Facebook je v současnosti jejich prakticky jediným informačním zdrojem právě z tohoto důvodu.

Apolena Rychlíková: Když se mě lidi ptaj, co čtu, tak říkám, že FB. Mám pocit, že se toho na FB dozvím úplně nejvíc, právě díky těm kanálům.

Tento proces výběru informací probíhá nejen směrem od přátel k informantům ale logicky i směrem opačným. Informanti tak často zmiňovali jisté zalíbení v roli toho, kdo informace pro publikum vybírá, a na tomto si dle vlastních výpovědí dávají záležet. Pokud se zaměříme na konkrétní informace, které informanti svému okolí zprostředkovávají, nejde vždy o odkazy na jiná zpravodajská média. Informanti se svým publikem sdílí i jinak zaměřené informace, např. vzdělávácí články, na které čtenáři mainstreamových zpravodajských serverů 95 nemají možnost narazit.

Vratislav Dostál: Já jsem seděl doma u počítače a vybíral jsem pasáže s knih a vypisoval jsem je právě proto, že mi to přišlo zajímavý, a chtěl jsem se o to podělit.

Anna Durnová: To bude znít možná trochu namyšleně, ale dělám to tak pedagogicky, že když si přečtu třeba něco dobrýho v Timesech nebo v Guardianu, tak to tam linknu.

94

Zuzana Pilzová: …od doby, co mám FB, tak už vůbec nechodím na zpravodajský weby, protože mi stačí to, co tam dávají ti přátelé, lidi, kteří mají podobný zájmy. Svatopluk Bartík: Samozřejmě je tam ještě ta role FB k získávání informací, to je i vědecky dokázáno, že tví přátelé na základě relevance toho vztahu ti předvybírají to, co by si člověk o něco časově náročněji sám vybral.

95

Jak například idnes.cz, ihned.cz, aktuálně.cz, ceskenoviny.cz apod.

57

Přestože tento předvýběr informací vlastním okolím všichni informanti vnímají jako výhodu, ve většině případů si také dobře uvědomují, že jejich spektrum zájmu tím může být do jisté míry izolované. Toto uvědomění si možné izolace není v rámci subkategorie třídění informací přáteli nijak explicitně ohraničený, ale volně prochází řadou jiných kategorií a subkategorií a souvisí např. s lokální povahou aktivit informantů a jejich lokální zasíťovaností96.

Anna Durnová: … člověk si zapne počítač a má to jako zpravodajskej kanál. Trošku jako taková nástěnka před samoobsluhou, ale každej má svoji vlastní nástěnku. Což může být zároveň i problém, protože každý má tu svou vlastní nástěnku, každý si žije ve své vlastní skulince.

4.2.6 Komunikace Na předchozí kapitolu týkající se distribuce a výběru informací lze snadno navázat další kategorií, která se zabývá samotnou komunikací informantů s jejich publikem. Informanti si přejí informace dostávat a sami je chtějí zprostředkovávat, v tomto bodě ale podle nich ideálně aktivita nekončí. Informanti chtějí dále sledovat, jak je na vybrané informace reagováno a zda mají úspěch v podobě rychlého šíření s velkým dosahem. Sami pak mají možnost vidět, co si o vybraných tématech myslí nejen jejich publikum97. Dle reakcí ostatních uživatelů pak informanti dále pracují se svými stanovisky – provádějí sebereflexi. Dalším jev, na kterém se shodla většina informantů, je ten, že Facebook je pro ně v mnoha případech místem, kde se vůbec poprvé setkávají s názory a hodnotami některých přátel a mnohdy jsou pro ně taková odhalení překvapující.

4.2.6.1

Sebereflexe

Již výše jsem zmiňovala tendenci informantů přistupovat kriticky nejen k informacím, autoritám a v rámci diskuze, ale také k sobě samému. Informanti až na výjimky98 vyjadřují 96

Viz kapitolu Sepjetí s lokálním prostředím výše a kapitolu Lokální zasíťovanost. Funkce sdílení na Facebooku umoţňuje sledovat, jak se informace vytvořená uţivatele šíří dál – vidí, kdo ji nasdílel svému publiku a přímo u konkrétního uţivatele, který zprávu sdílel má opět moţnost vidět, kdo zprávu dál šířil a jak je na ni případně reagováno: Jan Perla: kdyţ přese mě někdo něco nasdílí, tak já se můţu podívat, kolik lidí to nasdílelo přes něj, coţ ti zlepšuje ten přehled o tom, jak moc ta zpráva zaujala nejen ten první okruh, ten okruh tvých přátel, ale i ten další okruh - přátele tvých přátel. 97

98

Tady bych zmínila Matěje Hollana a Svatopluka Bartíka, kteří na mě působili jako velmi jistí v aktivitách, kterým se věnují, a to, ţe by je mohl někdo přesvědčit o opaku, nikterak nezmiňovali.

58

potěšení z diskuze s ostatními účastníky, kteří vyjadřují rozdílné názory, než ty, které zastávají právě informanti. V případě, že je účastník diskuzi argumenty a připomínkami přesvědčí, jsou informanti schopní vlastní názor upravit. Pokud se toto nestane, vnímají alespoň možnost poznat pohledy „z druhé strany“ a názory odjinud reflektovat v případě dalších aktivit.

Jan Souček: Kromě toho, že vidíš, co si o tom myslí, tak ta zpětná vazba ti dává odpověď na to, co třeba ten autor textu nebo ty sama jsi tam vynechala. Ti lidi třeba reagujou a neví, nemají dostatek informací.

Stejně tak jsou reakce ostatních pro informanty důkazem toho, že se o jejich příspěvky související s politickými a společenskými tématy zajímá i okolí a že nezůstávají se svým zájmem osamoceni. Tyto reakce jsou tak pro informátory indikátorem zájmu o dané téma a poukazují na možnost se tématu věnovat hlouběji a také potom očekávat od takových aktivit větší ohlas. Ať budí pozitivní nebo negativní emoce, informátoři jakoukoli aktivitu vnímají velmi pozitivně a je pro ně signálem, jak v určitých otázkách dál postupovat.

Anna Durnová: Ale na ty moje texty a komentáře mám odezvu, to je takový důkaz pro mě, že to někdo čte. A tam ta zpětná vazba je podstatná, že to někdo bere v potaz, že si to někdo přečte, že si to i pamatuje.

Jiří Nezhyba: Navíc člověk vidí nějakou interakci, jestli ten můj článek nebo odkaz na nějaký YouTube video zaujme nebo ne, jestli to někdo likeuje nebo sdílí dál, což se někdy povede, když najdu třeba ten článek mezi prvníma a ještě ho oglosuju a pak ho nasdílí hodně lidí a to mě vždycky hodně potěší.

4.2.6.2

Sledování postojů přátel

Jak jsem už nastínila výše, nejen zpětná vazba přímo spojená s příspěvky informantů je to, co ve vztahu ke svému publiku, respektive přátelům, sami informanti považují za důležité. Řada V případě Matěje Hollana chápu jeho aktivity téměř výhradně jako jednosměrné, kdy se jimi snaţí změnit chápání okolí a jednání autorit, avšak na sebereflexi úplně nezbývá prostor.

59

z nich uvedla, že příspěvky některých vybraných přátel jsou pro ně velmi překvapivé a chápou je téměř jako jakýsi „styk s realitou“ a to především co se týče přátel, se kterými přišli informanti do spojení jiným způsobem, než prostřednictvím jejich aktivit týkajících se politiky a společenských témat. Informanti se tak často ocitají v situaci, kdy se na Facebooku setkávají i s pro ně zcela nepřípustnými postoji a názory a poté na ně mají potřebu reagovat. Přestože má každý uživatel možnost spojení s přáteli kdykoli přerušit, informanti se shodují, že k něčemu takovému dochází až v krajních situacích99. V podobných případech se spíše informanti snaží dotyčným dodat informace a nabídnout jiný úhel pohledu na konkrétní problém a snaží se tak pomoci tyto postoje změnit či alespoň znejistit. Dalším rozměrem tohoto jevu je opět vědomí jisté izolace od průměrné společnosti, pocit vakua, kdy se podobně smýšlející vzájemně podporují a zatím jim může uniknout, jak konkrétní problémy vnímají lidé mimo toto jakési vakuum.

Eliška Bartošová: Já tyhle lidi nepovažuju primárně za rasisty, ale považuju je za neinformovaný. Já si je nevyhazuju z přátel, ne, že bych si myslela, že na ně mám nějakej vliv, možná, že jo, ale nevyhazuju si je už jen pro to, abych neztratila nějakej kontakt s realitou. (…) A myslím si, že je dobré vtahovat tyhle lidi do diskuzí a říkat jim třeba…občas jim trochu znejistit tu jejich realitu.

Petra Hlaváčková: Mně přijde dobrý, že to tam vidí třeba lidi, kteří se taky věnují aktivismu, že je to takový setkání s realitou. Většina lidí to tak má a je dobře, že to jde vidět. Pak tam taky může proběhnout nějaká výměna argumentů.

Apolena Rychlíková: Mám v přátelích třeba kluka, kterej patří k hooligans Slovácka. Ten už je trochu na uváženou, jestli si ho tam nechám. Ale přemejšlela jsem nad tím, že to může bejt zajímavý.

4.2.7 Snaha zaujmout Pokud se informanti rozhodnou konkrétní téma na Facebooku rozebírat a informovat o něm svoje přátele, snaží se nějakým způsobem zaujmout. U všech informantů jsem si všimla velmi 99

Otevřeně rasistické a xenofobní, agresivní příspěvky, případně osobní útoky.

60

silné sebereflexe a sebekontroly v případě, že mají zájem, aby se konkrétní téma dotklo co největšího spektra uživatelů, případně jen těch, kteří mají možnosti téma nějakým způsobem dále posunout přispěním vlastních aktivit. V rámci této snahy z analýzy vyplynulo pět výraznějších tendencí, které informanti v průběhu přípravy vlastních příspěvků na Facebooku mají. První z nich je zacílení na ty, které by téma mohlo zajímat, případně mají možnost s tímto tématem dále nakládat. Další tendencí je jistá snaha ke zprostředkovaným informacím přidat něco navíc, být originální, vtipný, kreativní, nepřebírat informace jen tak, jak k nim informanti přišli, bez vlastního komentáře či jiné přidané hodnoty. Další tendencí je výrazná pečlivost, která procesu předávání konkrétních informací předchází. Další tendencí, kdy se informanti snaží svoje publikum zaujmout, je vzájemná podpora přátel se stejnými postoji či principy a snahami. Tato tendence se prolíná s již popisovanými kategoriemi lokální zasíťovanosti a sepjetím s lokálním prostředím. Uživatelé s podobnými zájmy, kteří jsou pozorní vůči svému lokálnímu prostředí, se vzájemně znají a vycházejí si vstříc, podporují se v konkrétních aktivitách. Poslední je negativní tendence informantů svou aktivitu nepřehnat a svoje publikum komunikací na téma politických a společenských témat příliš nezahltit. Tato tendence souvisí s výše rozebíranou kategorií kritického přístupu informantů nejen k okolí a v rámci diskuze, ale také k sobě samotným.

4.2.7.1

Cílení

Informanti se vesměs shodují na tom, že nemá smysl „protlačovat“ konkrétní politická témata těm svým přátelům, o kterých ví, že je nebudou zajímat. Pokud proto například v rámci Facebooku zvou svoje přátele na akce spojené s vybranými kauzami, většinou zvažují, koho by podobná akce mohla zajímat. Přestože Facebook automaticky nabízí rozeslat pozvání na podobné akce všem přátelům, informanti volí pracnější možnost a vybírají z přátel jednotlivce, kteří by se o akci mohli mít zájem. Petra Hlaváčková: Vybírala jsem lidi, u kterých jsem nějak tušila, že je to bude zajímat a že budou schopní to poslat dál.

Naopak pokud jsou si informanti jistí tím, že by vybrané téma či akce mohla zaujmout konkrétního člověka, neváhají jej pak oslovit přímo, prostřednictvím funkcionalit, které jim Facebook nabízí. 61

Jan Perla: Pokud je to něco, u čeho jsem si opravdu jistej, že se to toho člověka dotkne nebo ho to zajímá, tak ho v tom postu označím.

Helena Továrková: … třeba někoho vyloženě označím v příspěvku, v komentáři k něčemu, co by ho mohlo zajímat.

Zajímavý je v této souvislosti postup Jana Bočka, který je raději, když si příspěvků všimne co nejširší publikum, proto volí jiný postup, kdy má za cíl oslovit i ty, kteří by se jinak o podobně zaměřené příspěvky nezajímali.

Jan Boček: Snažím se fakt nevnucovat a tím pádem třeba oslovovat lidi, který to nezajímá třeba úplně automaticky. Ti by si mě hned schovali, kdyby viděli, že spamuju.

4.2.7.2

Přidaná hodnota

Dalším postupem, jak zaujmout svoje publikum, je pro informanty druh práce s informacemi v rámci jejich distribuce napříč Facebookem. Informanti přitom využívají funkcionalit Facebooku a při jejich šíření se tyto příspěvky100 snaží obohatit vlastním obsahem a dodat jim tak na přitažlivosti.

Matěj Hollan: Hlavní je to, aby člověk zaujal. To je jak s public relations…Jako psaní tiskovek, že musíš mít dobrej nadpis, dobrej komentář a dobrej obrázek.

Zmíněné budování vztahů, jak Matěj Hollan uvádí, už pak informanti dělají po svém. Část z nich věří tomu, že nejlépe strhne pozornost publika vtipným 101 či sarkastickým 102

100

Především jsou v podobě odkazů na zprávy v rámci externích webových stránek či fotografií. Jiří Nezhyba: … málokdy ten článek, kterej mě zaujal, si sám oglosuju nějakým svým názorem, někdy se snažím být vtipnej, ale nevím, jak moc se mi to daří. 101

Anna Durnová: ... já jsem takový estét trochu, takže když mě napadne něco, co si myslím, že je vtipný, tak to tam napíšu. Když mě to nenapadne, tak to nechám tak. 102

Svatopluk Bartík: Já myslím, že funguje, když napíšu třeba: " Zlí hackeři budou kydat špínu na Onderku v pátek v 11.00, kdo se chce vyhnout, tak tam nechoďte." Samozřejmě pak vybírám lidi do těch eventů, nebudu to posílat lidem do Ameriky nebo do Německa.

62

komentářem. Někteří mají za to, že v prostředí Facebooku, který je především osobním prostorem uživatelů, nejlépe zafunguje osobní přístup, přirozenost a lidskost103. Pokud pak mají informanti pocit, že ve zprostředkovávaném článku něco chybí nebo jim titulek nepřipadá dostatečně poutavý, přidávají k němu vlastní ozřejmující komentář104.

4.2.7.3

Pečlivost

Pokud informanti reagují v komentářích pod vlastními či cizími příspěvky, které je zaujaly, snaží se, aby jejich projev byl kvalitní a podložený. Velice mě překvapila pečlivost, s jakou k této činnosti informanti přistupují. Chtějí, aby jejich příspěvky byly v pořádku jak obsahově, respektive argumentačně105, tak i formálně.

Zuzana Pilzová: Já se snažím, chci si to promyslet, nechci tam psát s chybama, no víš, jak to myslím.

Úsilí, se kterým informanti vcházejí do diskuse, mě překvapilo. Řada z informantů uvedla, že neváhá pracovat i s externími zdroji, aby svoje příspěvky podložila.

Eliška Bartošová: … většinou cituju z toho, co vím, že je někde na netu, vím, kde je link, tak to prolinkuju. Pro tyhle lidi, který já považuju za neinformovaný, tak ty by se neměli posílat někam a zatracovat, ale právě se snažit o nějakou diskuzi, i když ta šance, že to někam povede, je nulová nebo blížící se nule. Podle mě to má smysl. 103

Jan Boček: Ale pořád mi přijde, že je dobrý bejt lidskej. Co nefunguje jsou ty plastový píárka, ty kampaně, který jsou promyšlený do posledního detailu a dokonalý. Dokonalost je strašně umělá, nudná. (…) já vycházím z toho, že trapnost je důležitá. (…) Tak jsem trapnej a marnej ale nemažu to. Já mám pocit, že tohle tam funguje. Jako bohužel jsem to já, ale i kdybych to měl brát jako cizí píárko, tak pro mě je to fajn. Protože tam vidím tu lidskou rovinu, vidím tam toho člověka obnaženýho, jak se plácá v průserech, ale mezitím je schopnej se navážet do magistrátu. Mikuláš Černík: myslím, že ten můj aktivismus na sociálních sítích je dost přecitlivělej, měkkej a tak. Myslím, že to je pro typický, chtěl bych to tak a jsem zvědavej, jestli to vydrží a jak to bude. Přijde mi to až takový pomalu ubrečený... 104

Jan Souček: … já se snažím tím vlastním komentářem k tomu, buďto to ozřejmit, když nejsem přesvědčený o tom, že ten titulek vyjadřuje přesně to, co bych si myslel, že by tam zaznít mělo, tak se snažím ty svoje čtenáře do toho víc vtáhnout, abych je víc motivoval se na to podívat. 105

Toto dle mého názoru opět souvisí s kritickým přístupem informantů v rámci diskuze, kdy chtějí diskutovat jen pokud mají dostatek informací a pokud potřebné informace nemají, většinou neváhají si je vyhledat.

63

Jan Motal: Pamatuju si, že to bylo období, kdy jsem ten FB používal nejvíc sofistikovaně. To jsem si třeba ke každýmu druhýmu komentu dohledával literaturu, odkazoval, fakt jsem se snažil, aby to k něčemu vedlo.

Matěj Hollan: …z toho Facebooku nakonec člověk i pochopí, jestli tam někdo jen tak plácá, střílí věci, nebo jestli má k tomu ten background.

Tato pečlivost, jak jsem uvedla již výše, se netýká jen obsahu komentářů, který je pro informanty stěžejní, ale také jejich formy a gramatické a stylistické správnosti. Nezřídka tak informanti přiznávali, že právě případné gramatické či stylistické chyby jsou jediným důvodem smazání vlastního příspěvku v rámci diskuze. Jednoduše – informanti si v každém případě stojí za obsahem, jehož přípravě jsou schopni věnovat mnoho času. Pokud pak vlivem diskuze změní názor, nijak tento vývoj nezakrývají. Gramatická či stylistická chyba je pro ně většinou ostudou, kterou se snaží napravit.

Jiří Nezhyba: … třeba docela často připravuju v notepadu ten text a pak to překlopím, ale ne vždy. Je fakt, že někdy ty příspěvky po sobě mažu poté, co si všimnu, že tam mám po sobě nějakou chybu, třeba překlep nebo, jak to člověk edituje, tak tam nechá nějakou část textu, která třeba úplně nesedí.

4.2.7.4

Vzájemná podpora

Když informanti potřebují dostat informace o konkrétním tématu do širšího okolí, spoléhají se na svoje kontakty, se kterými jsou názorově či hodnotově spříznění. Předpokládají automatickou podporu názorově spřízněných konktaktů v případě souvisejících témat. Tento proces funguje oboustranně – informanti podporují příspěvky podobně smýšlejících kontaktů. Děje se tak s pomocí funkcionalit, které Facebook nabízí. Použití tlačítka Like a Share a komentáře pod příspěvky totiž znamenají, že přátelé reagujícího uživatele takovou aktivitu vidí a vzrůstá tak šance, že budou chtít vědět o problému víc – kliknou na odkaz, přečtou si informaci a v ideálním případě se účastní i diskuze.

64

Jan Boček: No, poslední dobou si začínám všímat, že cokoli dám na Facebook, tak to lajkujou Hollan, Bartík a další. Začínám si všímat, že ten like už dneska neznamená to, že se to někomu líbí, ale znamená to podporu. Že je to součást nějaké strategie.

Anna Durnová: A pak mám na Facebooku pár takových přátel, kterým, když něco chci, aby šlo dál, tak těm přátelům napíšu přes chat: "Hele, linkni to, co mám na profilu, dál." Ale to jsou třeba tři, čtyři lidi.

V případě, že se diskuze pod určitým příspěvkem týká tématu, ve kterém se informanti necítí být zcela jistí, neváhají oslovit svoje přátele, kteří jsou dle nich schopní reagovat kompetentněji. Opět zde narážíme na kritický přístup k diskuzi a k vlastní osobě, který informanti dle analýzy dat zastávají.

Vratislav Dostál: Taky závisí na tématu, v některejch věcech se cítím víc kovanej, v některejch míň. Kolikrát se stane, že když se v nějaký věci necítím pevnej v kramflecích a vím o někom, kdo v tom jede, tak mu na chatu napíšu, aby mi na tu reakci nějak schopně odepsal. (…) jsou lidi, kteří na to můžou reagovat líp, tak jim napíšu, protože nejde o toho člověka, ale jde o věc. Já ani s nikým nechci nijak bojovat, ono nejde o to, jestli vyhraju nebo prohraju.

Tato podpora, jak už vyplývá z názvu kapitoly, probíhá vzájemně, informanti proto popisovali, že i oni bývají svým okolím kontaktováni v případě, že se jedná o určité téma, se kterým jsou nějak spojováni a mají k němu dle jiného uživatele Facebooku co říct106.

106

Eliška Bartošová: Dokonce mi jeden kluk napsal, že bych do jeho diskuzí mohla vstupovat častěji, že by byl rád, protože jsem tam nadnesla to téma, že ti Romové nejsou asi úplně hlavní problém, kterej tu Českou Republiku sžírá. On tam dal nějakej příspěvek a já jsem ho podpořila nějakejma argumentama, linkama. (…) Stává se třeba to, že se mi někdo ozve a zeptá se na nějakou podporu, jestli nemůžu něco likenout, nebo dokonce hodit něco k nám na zeď na EPS. Stává se i třeba prosba o to, ať něco olikeuju, šířím dál Jiří Nezhyba: …že jsem byl aktivně vyzván, že mi Víťa Klusák napsal na zeď, že na stránkách filmu Vše pro dobro světa a Nošovic, který je o Hyundai a ve kterém s kolegou vystupujeme, že na těch stránkách je diskuze a ať se do toho zapojím. Takže tam byla řada příspěvků k jednomu tématu, takže jsem tam hodně diskutoval o Hyundai a Nošovicích stejně jako na stránkách kampaně a Pohoda ČEZ.

65

4.2.7.5

Hranice únosnosti

Přestože informanti vyvíjí veškerou snahu, aby svoje publikum zaujali a prostřednictvím podpory svých přátel překročili jeho hranice, velmi dobře si uvědomují, že přílišná frekvence a intenzita takových aktivit může mít v prostředí Facebooku zcela opačný účinek. Protože Facebook nabízí všem uživatelům možnost si příspěvky kohokoli z přátel skrýt, informanti vyjadřují svou obavu z toho, že by mohli být považováni za „otravné aktivisty“, nechtějí být bráni s rezervou. A – pochopitelně – nechtějí o svoje publikum přijít. Toto uvědomění informantů bývá dle jejich výpovědí čas od času přemoženo právě emocemi a nadšením, které se s určitými tématy pojí. V takových chvílích často informanti na Facebooku přímo zahlcují svoje publikum informacemi spojenými s konkrétním tématem a snaží se co nejvíce zaujmout. Až později si uvědomují, že tyto akce mohly mít zcela opačný následek.

Mikuláš Černík: …myslím, že hodně lidí pak už ani moc nechodí na ten můj profil, že už tě začlení do tý skupiny nějakých spammerů, lidí, co otravujou. I když tam píšu osobní věci, tak si stejně myslím... Několikrát se mi stalo, že jsem něco psal a pak jsem to radši hned smazal, někdy i předtím, než jsem to tam dal, protože jsem si říkal, že člověk musí mít nějakou hranici v tomhle.

Těchto následků jsou si informanti vědomi i vzhledem k vlastním zkušenostem, kdy se řada z nich přiznala, že si sami některé, dle jejich názoru příliš aktivní, uživatele po čase skryli, a v současné chvíli příspěvky těchto lidí už nevidí.

Zuzana Pilzová: Někdy je lepší do toho v tom dni dát míň ale údernější věci, než ... Třeba s jedním člověkem, kterýho jsem právě požádala o přátelství na základě nějakejch společnejch postojů, tak toho jsem pak nakonec blokla, protože jsem byla zaplavená jeho postama na svý zdi, takže jsem ho skryla. Tak jsem si řekla, že nechci bejt podobnej spammer. Že to je spíš o tý kvalitě než o tý kvantitě.

Pokládám za zajímavé, že vzhledem k této praxi potom většina uživatelů dobře zvažuje, čím, kdy a jak často na Facebooku přispívá.

66

Jan Motal: … vždycky se snažím přemýšlet nad tím jako: „chceš to tam dát, nebo ne? bude to ty ostatní zajímat, je to k něčemu?“. Hodně to zvažuju, možná jsem v tom až dost extrémně sebereflexivní. Ale vždycky si říkám, jestli to ty ostatní bude zajímat, nebo ne.

4.2.8 Kontakty Zpětná vazba směrem od uživatelů a možnost sledovat jejich mínění, vzájemná podpora v určitých tématech – tyto jsou jevy, kterými jsme se zabývala výše, by nemohly probíhat bez obou účastnících se stran. Stejně tak snaha zaujmout je pochopitelně orientována směrem k publiku, respektive přátelům na Facebooku. Komunikace s kontakty a udržování vztahů s nimi – a to nejen na Facebooku – jsou pro informanty jednou z nejdůležitějších součástí mixu politicky a společensky zaměřeného jednání na Facebooku i mimo něj. Informanti vnímají Facebook jako zdroj užitečných kontaktů a sami přiznávají, že bývají kontaktováni okolím ve spojitosti s politicky a společensky zaměřenými tématy. Zajímavým jevem souvisejícím s kontakty je jejich tzv. lokální zasíťovanost, kdy informanti zjišťují, že lidé vykonávající podobně zaměřené aktivity se mezi sebou často znají, a pokud neexistuje přímo vztah mezi dvěma osobnostmi, bývají nezřídka propojeni přes další společné známé. Třetím a poslední jevem spojeným s tématem kontaktů je jejich rozdílná povaha, kdy jsou informanti propojení s rozdílnými typy přátel, co se týče jejich názorové a hodnotové orientace a vyznění příspěvků.

4.2.8.1

Užitečné kontakty

Vnímaná důležitost kontaktů nejen v rámci Facebooku je téma, které vyplynulo z analýzy již v rámci mé bakalářské práce (Jelečková 2010), tam se informanti soustředili především na podporu co největšího počtu kontaktů pro své projekty, které jsou na Facebooku reprezentovány stránkami a skupinami. V rámci diplomové práce se ukazují důležitější vztahy s konkrétními osobami, které by mohli informanti v rámci svých aktivit využít a tématu, kterým se zabývají, tak pomoci. Na podobu vztahů informantů s ostatními uživateli na Facebooku se přímo zaměřuje jedna z výzkumných otázek. Na základě tohoto jsem takto orientovala i část otázek v rámci rozhovorů. Informanti shodně potvrzují, že Facebook je pro mě místem, kde lze najít řadu konkrétních užitečných kontaktů a s nimi pak nejen na Facebooku udržovat vztahy prostřednictvím další komunikace.

67

Svatopluk Bartík: …udržuju osobní vazby, polopracovní i pracovní. Mám tam třeba novináře, kteří sedí v Praze, v Brně, takže takhle udržujeme vztahy přes Facebook.

Apolena Rychlíková: … že i ten Facebook mi rozšířil ty obzory v tom, že jsem tam našla ty lidi, který se zajímají o stejný věci. Na tý sociálně-síťový úrovni se s nima o tomhle bavit.

Zuzana Pilzová: Taky mi přijde dobrý, že tam (na Facebooku – pozn. autorky) máš možnost spojit se s lidma, se kterejma "bojujete za stejnou věc" ať to zní jakkoli naivně. (…) Ten Adam Javůrek, Šlerka – a teď nechci, aby to znělo nějak blbě – ale jako nikdy nevíš, kdy je budeš potřebovat. Až budu zase aktivizovat nějakou akci a chtěla bych je kontaktovat, tak tohle je jistota, že na ně máš kontakt. Jako já jsem měla třeba někdy potřebu ten účet smazat, úplně se na to vykašlat, ale to prostě nikdy neudělám. Stejně tak se informanti dostávají do situace, kdy si jiný uživatel tzv. „vytipuje“ právě je a jsou pak požádáni o přátelství s tím, že by uživatel byl s konkrétním informantem rád v dalším kontaktu. Toto se stává většině z nich – ať už na základě jejich aktivit na Facebooku či mimo něj.

Apolena Rychlíková: …posílají mi žádosti a já kolikrát vůbec nevím, o koho jde. Tak si je dám do přátel a čekám, co z nich vyleze. To bylo třeba v době, kdy jsem pracovala pro Zelený, tak mi chodily žádosti od Zelených.

Zuzana Pilzová: …je fakt, že se na mě takhle obrátilo třeba několik lidí, protože věděli, že se nějak angažuju na Šumavě, věděli to z Facebooku, tak mi třeba psali lidi nebo mi i někdo volal.

Vratislav Dostál: Párkrát se mi to stalo, že mi někdo napsal, že mě dlouhodobě sleduje, čte moje texty v novinách a že by mě chtěl požádat o přátelství na Facebooku. Většina informantů takové žádosti kvituje a počítá se vzájemnou podporou 107 v otázce politicky a společensky zaměřených témat. Hranice toho, v jakém případě podobnou žádost 107

Viz kapitolu Vzájemná podpora.

68

informanti přijímají, se liší. Někteří předtím nemusí mít s konkrétním uživatelem předchozí kontakt, někteří si více střeží svoje soukromí a chtějí alespoň vědět, z jakého důvodu je kdo o přátelství žádá. Nejostražitější je v tomto Petra Hlaváčková, která svůj Facebook nechápe jako veřejný nástroj a veškeré příspěvky, které na něj umisťuje, dle svých slov adresuje přátelům, které osobně zná. Petra má na Facebooku ze všech informantů nejmenší počet přátel 108 a jak jsem uváděla již výše, nebylo možné ji na Facebooku kontaktovat prostřednictvím zprávy, protože si v nastavení zrušila možnost zasílání soukromých zpráv lidmi, které nemá zahrnuté v přátelích.

Petra Hlaváčková: Já pořád nejsem schopná to brát z toho hlediska, že bych byla nějaká veřejná osoba. Já tam mám opravdu ty přátele, který fakt znám, o který se zajímám a se kterýma si mám co říct. A zatím to nemám tak otevřený.

4.2.8.2

Lokální zasíťovanost

Zajímavý je potom jev, kdy informanti docházejí k tomu, že aktivních lidí v oblasti politiky a společenských témat není mnoho a proto se často mezi sebou vzájemně znají. Tento jev dle mého názoru souvisí se sepjetím s lokálním prostředím a vzájemnou podporou109, kterou si uživatelé Facebooku řešící politická a společenská témata poskytují. Někteří z informantů se znali i vzájemně mezi sebou, pokud ne osobně, často alespoň právě prostřednictvím Facebooku nebo z doslechu. Zajímavá byla i situace, kdy mi dva informanti, kteří se vzájemně neznali, doporučovali jako dalšího informanta stejného člověka. Během sběru dat mě tato skutečnost zarážela, ale opakovala se během celého procesu, kdy jsem se snažila působnost informantů dále rozšiřovat. Proto jsem tuto skutečnost přijala jako fakt a zahrnula ji do výsledků analýzy dat jako jednu z kategorií.

Anna Durmová: To Brno je relativně malé. Ono těch lidí je docela málo, já myslím, že kdyby každej sepsal, koho takhle zná, tak by to byli pořád ti stejní lidi. Z výzkumnýho hlediska je to taky zajímavá informace, že ti lidi se spolu stýkají. To není tak, že by se znali a bojovali za stejnou věc. Ono se to tak prolíná. Ti lidi se znají, protože si rozumí (...) A pak mě pobavilo, že někdo novej, koho jsem potkala v týhle sféře zná zase nějaký moje 108

Petra je na Facebooku propojená se 134 přáteli, informant s nejvyšším počtem přátel je Matěj Hollan, který jich má 1466. 109 Viz výše – kapitoly Sepjetí s lokálním prostředím, Vzájemná podpora.

69

kamarády. Už i to Brnoblokuje, tam jsem zjistila, že spousta těch lidí se v Brně mezi sebou zná, díky tomu Facebooku.

Vratislav Dostál: Děti země je jeden člověk, Brnění jsou dva lidi, Nesehnutí, tam jich je víc, ale já chci říct, že těch lidí je tady patnáct, dvacet a všichni se znaj.

Za zajímavou rovinu tohoto jevu pokládám vystřízlivění, které pak informanti zažívají, když vystoupí ven z prostředí podobně smýšlejících osobností, a konkrétní téma prezentují veřejnosti. Informanti si velmi dobře uvědomují, že podobně smýšlejících lidí není mnoho a že přes velkou palčivost110, kterou ve spojitosti s konkrétními tématy pociťují, jsou schopni postavit se čelem k faktu, že tyto problémy většina okolí takto nevnímá a nemá natolik silnou potřebu je řešit.

Apolena Rychlíková: jsme všichni zalezlí a ve chvíli, kdy s tím vylezeme ven, tak jsme často překvapení, že to nemá takovej ohlas, jak jsme očekávali. To spektrum lidí, kteří na tom všem v Česku spolupracujou, je strašně malý. (…) protože když člověk v tom prostředí stráví tak strašný množství času, tak máš pocit, že ty věci vřou, že se pořád něco děje. A pak vyrazíš ven a zjistíš, že to takhle moc není.

4.2.8.3

Rozdílná povaha kontaktů

Když měli informanti mluvit o vztazích se svými přáteli na Facebooku a o tom, s jakými lidmi jsou tam vlastně spojeni, jako výrazný jev z analýzy vystoupila nesourodost těchto kontaktů, kdy informanti uváděli, že mají vesměs dva druhy přátel, které je možné nazvat jako zájmové a osobní. Pokud jsem toto chtěla od informantů lépe vysvětlit, dozvěděla jsem se, že určitá část jejich přátel na Facebooku je tvořena lidmi, se kterými se informanti spojili právě na základě aktivit týkajících se politických a společenských témat. Takoví přátelé jsou pak pro informanty právě těmi, kteří pro ně vybírají relevantní informace111. Na druhé straně jsou pak informanti propojeni s částí kontaktů, se kterými podobné záležitosti neřeší. Jak sami uváděli, často se jedná o rodinu, spolužáky ze školy, kamarády z dětství, se kterými přišli do 110 111

Viz kapitoly Emoce a Pnutí. Viz výše – kapitola Informace tříděné přáteli.

70

kontaktu více méně náhodně, a postupně se začali přátelit. Takoví lidé, jakožto přátelé z osobního života nebo rodina, byli pro informanty zároveň jedněmi z prvních, které si na Facebook přidávali. Spíše později k nim přibývali ti, se kterými jsou informanti spojeni na základě společných hodnot a zájmů o podobná témata112.

Svatopluk Bartík: Samozřejmě tam mám pár lidí – moje sestra, bejvalí kolegové z práce – kteří tam odkazujou mimibazar113, nějaký blbosti, který jsou jejich svět. (…)…takový ty puberťácký hoaxy, citáty, sdílečky, moudra, to má moje osmnáctiletá sestra na zdi... Vidím aspoň, kde je nějaká jiná realita. A ona si zas říká, že musím být úplně blbej, samá ekologie a Ondatra...

Apolena Rychlíková: To je prostě tak, že má člověk ty reálný kamarády, pak má ty facebookový kamarády, to jsou právě ti, se kterýma sdílíme podobný věci na zdi. Jo, ty bych třeba v normálním životě nikdy nemusela potkat, ale ten Facebook nám to umožnil. (…) Pak si třeba zajdu na profil bývalýho spolužáka a zjistím, že zrovna staví Landovi pódium. To jsem si říkala, co má tohle znamenat... Je to brigáda, ale prostě tohle nechceš.

Za zajímavé potom pokládám rozčarování informantů nad tím, jaké obsahy zveřejňuje právě ta část jejich přátel, která s informanty nesdílí jejich nadšení pro politická a společenská témata, případně na ně má opačný názor. Tato tendence se dle informantů projevuje nejčastěji u bývalých spolužáků, se kterými přišli do kontaktu v minulosti spíše náhodně. Stejně tak tento proces probíhá i opačně a tak se informanti dostávají do situací, kdy tento druh kontaktů, ať už negativním nebo pozitivním způsobem, na aktivity svých přátel reaguje.

Mikuláš Černík: Třeba lidi z fotbalu mi tu Šumavu dali nejvíc sežrat, ti to viděli jen na tom Facebooku, jinak jsme se dlouho neviděli, ale to jsou zas lidi, kteří nevstupujou do diskuzí moc, to jsou úplně jiní lidi.

112

Anna Durnová: Nemám tam nikoho, koho bych neznala osobně. …. A další skupina jsou lidi, se kterýma se osobně znám, se kterýma se kamarádím a který jsem nahrabala za poslední rok. Což jsou lidi z těchhle různých hnutí, aktivisti. 113

Internetový server zaměřený na matky na mateřské, viz www.mimibazar.cz.

71

Zuzana Pilzová: …vždycky potkám ty kamarády z gymplu a oni se mě ptaj: "co politika, co Zelení, prosím tě?", prostě hned vědí. Proto to já dělám a mně nevadí jít s kůži na trh a je mi jasný, že asi osm z deseti lidí naštvu a jsou to ignoranti, kteří radši hrajou nějaký stupidní hry na tom Facebooku, ale dva lidi z deseti ne.

4.2.9 Snaha ovlivnit Jak jsem již uváděla výše, informanti přistupují k sobě samým i k informacím, které se k nim dostávají velmi kriticky. Pokud je třeba, jsou schopní jít pro informace přímo ke zdroji. Zároveň jsou spojeni se svým lokálním prostředím a tato sounáležitost zapříčiňuje velkou citlivost informantů vůči některým tématům spojeným s politickou situací či společenskými problémy. Nejen na Facebooku jsou informanti propojeni s řadou lidí, z nichž ne všichni mají podobné zájmy, někteří jsou svým smýšlením – pro informanty překvapivě – zcela na opačném pólu, případně aktivity informantů nechápou. V takových případech se informanti snaží svoje přátele ovlivňovat a jejich přesvědčení případně nějakým způsobem narušovat. Činí tak dle zásad kritické diskuze114, kdy se především snaží dodat dotyčným potřebné informace a nabídnout jim pohledy z jiných perspektiv. A činí tak přesto, že je pro ně často taková činnost, jak sami uváděli, časově velmi náročná115. Informanti potom mají radost, když se jim podaří alespoň zčásti znejistit názory přátel, kteří konkrétní otázky chápou jinak, případně jim vůbec nepřikládají důležitost.

Petra Hlaváčková: … často ty diskuze nejsou založený na nějakých celistvých informacích, často jsou to "výkřiky do tmy". Většinou se to týká nějaké pravicové orientace, někdo třeba popírá xenofobii rasismus a sociální znevýhodnění určitých menšin. (…)To se mě většinou hrozně dotýká, ale ono existuje strašně moc relevantních informací, který já tomu člověku můžu v reakci na to zprostředkovat a on o nich třeba vůbec neví. Protože lidi v tomhle spektru se o tyhle informace třeba vůbec nezajímají. Celkem se to dá, dá se s tím pracovat.

114

Viz výše – kapitola Kritický přístup k diskuzi. I vzhledem k vlastní pečlivosti a snaze informace obohatit vlastním pohledem na věc – viz kapitoly Pečlivost, Přidaná hodnota. 115

72

Jan Motal: Ten Facebook je pro mě hodně účinný nástroj, protože se mi daří dlouhodobě narušovat myšlení některých lidí, kteří se ke mě postupem času připojí. (…) výsledky mám určitě konkrétní, protože se mi mnohokrát stalo, že díky mým diskuzím na Facebooku potom v reálným životě, u stolu, mi lidi říkali, že si třeba někdo něco uvědomil, dohledal informace, začal se tím zabývat a nějak si to utřídil.

Skutečnost, že s informanty jejich okolí hned v počátku nemusí souhlasit, informanti vesměs nevnímají negativně, naopak ji chápou jako šanci vyzkoušet si, do jaké míry jejich argumenty fungují a zda umí okolí přesvědčit. Současně si dle vlastních slov sami tříbí vlastní postoje a myšlenky díky možnosti sebereflexe 116 . Informanti si dobře uvědomují, že případná uzavřenost ve skupině lidí se stejnými postoji a zájmy by je dle jejich vlastních slov nemohla dále obohacovat.

Vratislav Dostál: Já jsem třeba v polovině devadesátých let četl Respekt celou dobu, až jsem zjistil, že vlastně nemám žádný důvod ho číst, protože ti lidi píšou to, co si myslím. Mě inspiruje číst něco, co mě nějakým způsobem konfrontuje. Co mě posouvá, nabídne mi perspektivu, která mě ani nenapadla a já se nad tím zamyslím z jiné perspektivy.

116

Viz výše – kapitola Sebereflexe.

73

5. DIKSUZE A ZÁVĚR 5.1

Výsledek selektivního kódování

Již v průběhu otevřeného a axiálního kódování jsem analýzou dat došla k poznání, že zkoumaní uživatelé Facebooku, kteří jej používají v rámci komunikace spojené s politickými a společenskými tématy, mají poměrně jasně stanovené postupy, na základě kterých jejich jednání probíhá. Jako nejvýraznější kategorii, která zastřešuje ostatní kategorie, jsem tak určila strategické jednání těchto uživatelů117. Informanti chtějí ovlivňovat svoje publikum. Na základě toho postupují různými způsoby, přičemž cílem je vždy upozornit další uživatele na konkrétní problém, zaujmout je prostřednictvím řady taktik a případně pomoci s další aktivitou těchto uživatelů. Na této cestě jsou informanti konfrontováni sadou intervenujících podmínek, které budu rozebírat níže. Stejně tak toto jednání probíhá v určitém kontextu, který má na strategické jednání informantů vliv. Jednotlivé kategorie jsou mezi sebou propojeny vzájemnými vztahy na základě paradigmatického modelu zakotvené teorie118:

Informanti jsou spjati se svým lokálním prostředím a ve většině případů jsou velmi citliví (osobní zaujetí) na problémy, které se tohoto prostředí týkají. Pokud se s určitým tématem osobně identifikují, často jej prožívají velmi emocionálně a mají potřebu vyvinout k vyřešení tohoto problému velké úsilí (pnutí). Snaží se proto o problému informovat a co nejvíce zaujmout svoje okolí.

Mimo prostředí Facebooku jim k tomu pomáhají vztahy s médii, na Facebooku se tohoto snaží dosáhnout především vhodným zacílením informací na konkrétní kontakty. Informace jsou si schopni získat přímo u zdrojů (investigativní přístup) a k jejich zprostředkování přistupují kreativně – snaží se získat pozornost publika i vlastním přičiněním (přidaná hodnota). Zároveň svoje příspěvky připravují s velkou pečlivosti a snaží se tak svému okolí zprostředkovat informace s vysokou informační hodnotou. Informanti se, i přes svoje velké nadšení a snahu zaujmout co největší spektrum lidí, případně právě ty, kterých se konkrétní problémy týkají, snaží informacemi svoje publikum nezahlcovat příliš intenzivně (hranice únosnosti). Jsou si vědomi možných následků v podobě ztráty spojení s kontakty, proto ve

117 118

Viz Schéma č. 1. Viz výše – kapitola Analýza dat.

74

většině případů velmi kriticky zvažují, s jakou intenzitou by měli svoje přátele informacemi zásobovat.

Facebook pro informanty není jen místem zprostředkovávání informací z jejich strany, stejně tak v jeho prostředí informace sami získávají (oboustranná distribuce). Ty jsou z velké části tříděny jejich přáteli, kteří jsou s informanty často zájmově i hodnotově spříznění, což informantům pomáhá prohlubovat jejich vlastní informovanost související s konkrétními politickými či společenskými tématy. Tito přátelé navíc bývají součástí lokálně zasíťovaného společenství lidí s podobnými zájmy a mají proto snahu podpořit řešení problémů založených na podobných principech. Takové vztahy informanti využívají k získání podpory vlastních aktivit, kterým se nejen v prostředí Facebooku věnují. Takovou podporu současně těmto kontaktům sami zprostředkovávají (vzájemná podpora).

Informanti však nejsou propojeni pouze s podobně smýšlejícími lidmi. Na Facebooku se setkávají také s rozdílným přístupem ke konkrétním politickým a společenským problémům. S těmito lidmi se informanti na Facebooku propojili na základě jiného typu vztahů, kde jsou společné zájmy v oblasti politiky a společenských témat střídány spíše sdílenou třídou ve škole, rodinnými vztahy či kamarády z dětství (rozdílná povaha kontaktů). Facebook je v souvislosti s tímto typem vztahů místem, kde informanti odhalují postoje (sledování postojů přátel) těchto svých přátel a s takovými postoji se pak informanti často neztotožňují a jsou pro ně překvapením.

Tato skutečnost je pro informanty cennou sebereflexí a zajímavou sondou mimo vlastní představy o správném fungování politiky a společnosti. Informanti ji chápou jako možnost pokusit se ovlivnit postoje těchto přátel prostřednictvím diskuse, přičemž přistupují kriticky k informacím, názorům okolí i k těm vlastním - jsou ochotni podrobit vlastní postoje sebereflexi.

Výše popsaný mix postupů informantů v souvislosti s intenzivním zájmem o konkrétní témata a jejich následujícími aktivitami nejen na Facebooku tak vykazuje prvky strategického jednání, které je dále ovlivňováno na základě výše popsaných intervenujících podmínek.

75

Schéma č. 1: Výsledek selektivního kódování

Obrázek 4

5.2

Odpovědi na výzkumné otázky

Odpovědi na jednotlivé výzkumné otázky, které se k sobě vzájemně vztahují, jsme získali již v rámci předchozí kapitoly, díky procesu selektivního kódování. Vzhledem k velkému počtu kategorií a jejich poměrně komplikovaným vztahům se v následující části práce pokusím stručně formulovat odpověď také na každou výzkumnou otázku zvlášť. Za klíčový výsledek analýzy však pokládám právě obsah předchozí kapitoly, kde jsou kategorie vzájemně propojeny vztahy mezi sebou a díky tomuto lze mezi jednotlivými otázkami a odpověďmi snáze najít souvislosti a chápat tak jednání informantů jako komplexní praxi.

76

5.2.1 Jaké jsou motivace uživatele, který používá Facebook k politicky a společensky zaměřenému jednání? Tato otázka se týká důvodů, kvůli kterým se uživatelé Facebooku rozhodují řešit politicky a společensky zaměřená témata na Facebooku. Informanti jsou sepjati s lokálním prostředím a záleží jim na dění uvnitř něj. Pokud se vyskytne společenský či politický problém, informanti jej vnímají často velmi emotivně a mají potřebu jej začít řešit. Obzvláště, pokud se jich konkrétní problém osobně dotýká, mají snahu se o tomto problému vyjadřovat a ovlivňovat svoje okolí a činí tak často s velkým nadšením. Je zde potřeba zmínit, že řada informantů se svými aktivitami nezůstává v prostředí Facebooku, ale zabývá se jimi i mimo něj, zde záleží především na míře osobního zaujetí tématem a kapacitách informantů.

5.2.2 Jakým způsobem takové jednání probíhá? Jak ukázal výsledek selektivního kódování, jednání uživatelů komunikujících na Facebooku v souvislosti s politickými tématy probíhá v rámci strategií informantů, které zahrnují různé postupy. S jejich pomocí se informanti snaží dosáhnout akce svého publika – ať už v podobě příspěvků v diskuzi nebo dalšího šíření informací na Facebooku. Tato strategie je vedena snahou zaujmout publikum a to prostřednictvím pečlivě zpracovaných příspěvků v diskuzích, distribucí informací často doplněných vlastními komentáři, dobře uváženým zacílením na konkrétní kontakty a s přihlédnutím k riziku přílišného zahlcování publika informacemi na stejná témata. V rámci těchto postupů informanti procházejí opakovanou sebereflexí, kdy v konfrontaci s reakcemi publika a na základě sledování jeho postojů a názorů, informanti přezkoumávají vlastní aktivity a vystupování a přitom se snaží být ve svých snahách ovlivnit publikum co nejefektivnější. Toto jejich jednání ovlivňuje právě osobní zaujetí, které se informanti snaží vyvážit kritickým přístupem k informacím, diskuzi i k sobě samým. Podporu pro svoje aktivity nejen v rámci Facebooku pak informanti hledají u podobně zaměřených kontaktů a médií, se kterými je řada z nich spojena různými typy vztahů119.

5.2.3 Jaké vztahy mají takoví uživatelé na Facebooku se svým publikem? Informanti vnímají důležitost kontaktů v prostředí Facebooku a až na výjimky jej používají k navázání vztahů s lidmi, kteří mají zájem o podobně zaměřená témata v souvislosti se společenským děním a děním v oblasti politiky. Tento proces probíhá oboustranně, proto

119

Viz výše – kapitola Vztah s médii.

77

jsou v pozici užitečných kontaktů i sami informanti. Od takto zájmově propojených kontaktů informanti očekávají podporu, kterou jsou sami připraveni nabídnout – ať již s využitím funkcionalit, které Facebook nabízí nebo přispěním vlastními aktivitami např. v podobě příspěvků v diskuzi. Zajímavým rysem těchto zájmově a názorově propojených kontaktů je lokální zasíťovanost kontaktů, tedy situace, kdy se podobně aktivní lidé již mezi sebou znají, případně mají společné přátele se zájmem o podobně zaměřená témata. Informanti tak vnímají jistý stav izolace, kdy se politickými a společenskými problémy zabývá jen malý počet vzájemně propojených lidí, kterými se sami obklopují a setkání s „realitou“ potom neodpovídá prostředí, ve kterém se jinak pohybují. Tento výstup z „izolace“ informanti zažívají s druhým typem kontaktů, se kterými nejsou spojeni na základě podobných zájmů v oblasti politiky a společenského dění, ale spíše na základě osobních vztahů, například v případě rodinných příslušníků, bývalých spolužáků apod. Tito lidé nemají vždy pochopení pro aktivity informantů, proto se k nim vyjadřují pro informanty nečekaným způsobem, případně nejsou jejich vlastní aktivity či postoje v souladu s postoji a aktivitami informantů. Tento typ kontaktů většina informantů chápe jako prostředek účinné sebereflexe a zároveň se na tyto lidi snaží působit v souladu se strategiemi jednání, které jsem popsala výše.

5.3

Porovnání s teoretickou částí

Zkoumaní uživatelé Facebooku jej v rámci politické komunikace využívají k tomu, aby zaujali a následně ovlivnili své publikum. K tomuto přistupují strategicky – prostřednictvím sady praktik postupují k dvěma těmto souvisejícím cílům. Pokud tedy tento výsledek aplikujeme na Weberovu (1998) teorii sociálního jednání, můžeme říci, že zkoumaní uživatelé Facebooku v jeho prostředí jednají účelově racionálně – mají cíle a k nim vedoucí prostředky (cílení, pečlivost, přidaná hodnota, hranice únosnosti). Stejně tak však uživatelé jednají hodnotově racionálně. Za prvé jsou vázáni vnitřními pravidly kritického přístupu, který jim nedovoluje chovat se mimo stanovená pravidla. Stejně tak však tito uživatelé jednají afektivně, na základě osobního zaujetí, především v rámci konkrétních případů, které vyvolávají u informantů emoce. Co se týče vztahů na sociálních sítích, zkoumaní uživatelé si velmi dobře uvědomují jejich hodnotu a možné budoucí využití, je tedy možné chápat vztahy těchto uživatelů optikou konceptu sociálního kapitálu. Uživatelé sami hledají kontakty, které by jim mohly pomoci v řešení konkrétních problémů, očekávají podporu v této oblasti a také jsou připraveni ji 78

nabídnout. Splňují tak podmínky stanovené Bauerem (2009), kdy jsou schopni identifikovat přínosné kontakty a chápou je jako zdroje. Stejně tak jako užitečné zdroje vnímají sami sebe – v souvislost s aktivitami spojenými s politikou a společenskými tématy. Dalším bodem, kde se teorie sociálního kapitálu na online sociálních sítích protíná s výzkumem je fakt, že informanti využívají možnosti jednoduché distribuce informací, tak, jak ji popisuje Bauer (2009), zároveň si však pochvalují skutečnost, že tyto informace jsou pro ně tříděny jejich relevantním okolím, se kterým jsou zájmově spojeni. Právě kontakty, se kterými jsou zkoumaní uživatelé propojeni na základě podobných zájmů, je možné vnímat jako svazky spojené slabými vazbami (Granovetter 1973). Jednotliví uživatelé se propojují na základě společných hodnot a zájmů a typicky nejsou blízcí přátelé, příbuzní či spolužáci. Tyto vazby jim pak slouží právě v souvislosti s politickými a společenskými aktivitami na Facebooku i mimo něj. Tímto lze výsledky výzkumu zařadit vedle Gil de Zuñigy a Valenzuely (2011), kteří tvrdí, že online sociální sítě jsou pro slabé vazby ideálním prostředím. Pokud bychom měli pokračovat v naznačené tradici a propojit výsledky výzkumů také s konceptem Habermasovy (1999) veřejné sféry, nerada bych zde nadšeně zvolala a zároveň dala za pravdu optimistickému Kellnerovi (Href 22), že vzhledem k výsledku výzkumu, na základě kterého se ukázalo, že zkoumaní uživatelé Facebooku trvají na dodržování kritického a racionálního přístupu k diskuzi, je Habermasův koncept veřejné sféry na Facebooku aplikovatelný. Spíše se přikláním k možnosti, že tento způsob jednání je typický pro omezený okruh uživatelů, kteří takto vzájemně komunikují. Zde se můžeme vrátit k Baureovi(2009), který tvrdí, že nepsaná komunikační pravidla v rámci online společenství fungují jako samoregulační mechanismus – uživatel si uvědomuje vlastní jednání a zároveň kriticky reflektuje jednání jiných uživatelů. Za zajímavou pokládám konfrontaci výsledků výzkumu s popsanou teorií občanského narcismu (Papacharissi 2008), která vychází z teorie kultury narcismu Christophera Lasche (1979). Tato teorie občanského narcismu, přičemž Papacharissi zdůrazňuje, že jej nelze chápat pejorativně, vykazuje jistou podobnost s výsledky výzkumu, když říká, že současný občanský aktivismus je součástí sebeprezentace a sebevyjádření, přičemž (stejně jako zkoumaní uživatelé Facebooku) si jednotlivci mají tendenci personalizovat konkrétní problémy (osobní identifikace s tématem) a stejně tak tíhnou k výběru a řazení informací dle vlastních preferencí, případně spoléhají na své kontakty. Už vzhledem k výsledné kategorii 79

osobního zaujetí lze vnímat podobnost výsledků s touto teorií, když Papacharissi (2008) uvádí, že důležitost vlastní osobnosti v souvislosti s konkrétním tématem je velmi citelná. Přestože teorie fragmentace veřejné sféry popsaná Dahlbergem (2007) a Volkem (2002), kterou podrobněji rozebírám v rámci svojí bakalářské práce (Jelečková 2010), není součástí teoretického ukotvení této práce, dovoluji si závěrem porovnat výsledky výzkumu i s tímto konceptem. Dle Dahlberga (2007) internet nabízí řadu nástrojů, díky kterým se lze propojit s lidmi stejných názorů a zájmů – tito lidé se následně seskupují do skupin a v rámci dílčích aktivit jsou schopni postupovat jednotně. Na základě sdílených hodnot a společných názorů však již nedochází ke kritické diskuzi. Skupina funguje izolovaně od zbytku společnosti a není schopna překročit své hranice, na druhou stranu má šanci prostřednictvím lépe dosažitelné organizace např. některé problémy zviditelnit. Tento koncept je v souladu s výsledky výzkumu, kdy jsou si zkoumaní uživatelé vědomi omezeného okruhu kontaktů a nacházejí se v situaci, kdy se stejně zaměření lidé mezi sebou vzájemně znají. Sami informanti potom dávali najevo pocit izolace a omezených možností distribuce problémů dál do společnosti. Částečně se tak potvrzuje Volkovo pojetí fragmentace jako nezamýšleného důsledku preference elektronických médií, kdy dle něj dochází k rozpadu společnosti na jednotlivé ohraničené skupiny spojené zájmy, které však spolu nejsou schopny vzájemně komunikovat. Dle mého názoru však samotná skutečnost, že zkoumaní uživatelé Facebooku jsou schopni tento jev reflektovat již může pomoci jeho řešení.

80

6. REJSTŘÍK Arabské revoluce, 20, 86 axiální kódování, 30, 31 Bakardjieva, 18, 83 Bartík, 26, 33, 34, 42, 48, 49, 57, 62, 65, 68, 71, 87, 100, 110, 141, 147, 167, 183, 235, 238, 248 Bartošová, 26, 40, 49, 52, 53, 55, 56, 60, 63, 65, 144, 242 Bauer, 11, 83 blog, 17, 93, 102, 156, 169, 223 Boček, 26, 28, 33, 34, 35, 37, 62, 63, 65, 98, 127, 129, 137, 165, 210, 212, 226, 227, 241 Bourdieu, 11, 83 boydová, 7, 9, 10, 11, 83 cílení, 23, 44, 111, 150 Coleman, 11 Corbinová, 22, 27, 29, 30, 85 Černík, 26, 35, 50, 51, 63, 66, 71, 134, 222 Dahlberg, 16, 84 Demchuk, 26, 37, 39, 45, 108, 177 demokracie, 16, 18, 91, 99, 144, 153, 165, 231, 233, 242 demokratizace, 18 digital divide, 16 digitální technologie, 17 diskuze, 16, 17, 23, 30, 36, 44, 49, 54, 55, 59, 63, 65, 72, 77, 78, 109, 128, 129, 134, 135, 136, 142, 147, 150, 151, 171, 179, 181, 211, 212, 213, 221, 224, 225, 245, 251, 252 Disman, 22, 24, 26, 84 Dostál, 26, 41, 42, 46, 55, 57, 65, 68, 70, 73, 137, 143, 228, 240 Durnová, 26, 34, 37, 48, 49, 50, 55, 57, 58, 59, 62, 65, 71, 109, 181 Ellisonová, 7, 9, 10, 11, 12, 83, 84 emoce, 30, 35, 36, 38, 44, 48, 59, 105, 134, 150, 173 explorativní výzkum, 24 Ezzy, 22, 23, 84 Facebook, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 19, 20, 21, 22, 24, 25, 27, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 45, 47, 48, 50, 51, 52, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73, 74,

75, 77, 78, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 151 fanoušci, 10 fragmentovaná komunikace, 17 Geist, 8 Gergen, 25 Gil de Zúñiga, 12 Glaser, 22 Granovetter, 12, 84 Habermas, 14, 15, 16, 17, 84 Hendl, 21, 24, 84 Hlaváčková, 26, 38, 47, 51, 52, 54, 56, 60, 61, 69, 72, 117, 183, 195 Hollan, 26, 28, 32, 33, 34, 42, 45, 48, 51, 53, 54, 62, 64, 65, 69, 91, 97, 99, 100, 117, 123, 127, 135, 145, 148, 151, 158, 163, 165, 167, 195, 203, 209, 210, 215, 220, 224, 238, 244, 249 hranice únosnosti, 44, 74 charakteristiky uživatelů, 7, 14 chování, 8, 9, 10, 20, 22, 148 informace, 11, 13, 14, 16, 19, 34, 47, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 61, 63, 72, 74, 75, 77, 92, 93, 95, 105, 106, 108, 109, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 125, 126, 129, 132, 134, 138, 140, 142, 143, 145, 147, 149, 150, 151, 155, 156, 164, 179, 184, 189, 192, 196, 197, 198, 207, 252 informace tříděné přáteli, 44, 145, 150 internet, 7, 14, 15, 16, 17, 18, 20, 23, 34, 35, 37, 38, 46, 96, 109, 123, 136, 162, 163, 166, 173, 182, 195, 199, 202, 207, 211, 225, 246 jednání, 1, 7, 8, 9, 14, 19, 20, 21, 22, 23, 30, 41, 43, 44, 50, 59, 67, 74, 75, 76, 77, 78, 84, 88, 89, 90, 156, 238 Jelečková, 1, 2, 7, 9, 12, 67, 84 komercionalizace, 16 komunikace, 7, 8, 11, 12, 13, 17, 19, 24, 40, 43, 44, 67, 74, 89, 92, 93, 103, 105, 107, 116, 131, 144, 147, 150, 152, 162, 166, 170, 193, 197, 231, 242, 243, 246, 250 komunikačních technologie, 14 81

kontakty, 10, 11, 12, 13, 30, 43, 46, 47, 64, 67, 74, 77, 90, 93, 96, 99, 103, 110, 126, 127, 129, 130, 132, 139, 148, 149, 150, 151, 183, 208 kritický přístup, 43, 65, 149 kvalitativní výzkum, 21, 22, 24, 84, 85, 88, 89 Lamnek, 21 Lampe, 12, 84 Lasch, 17 like, 13, 65, 100, 124, 167, 204 lokální zasíťovanost, 44, 67, 78 Loužek, 8, 85 Macek, 21, 22, 32, 43, 85, 183 moc, 11, 15, 49, 51, 58, 62, 66, 70, 71, 72, 92, 94, 97, 98, 101, 102, 104, 108, 110, 113, 117, 118, 119, 121, 123, 124, 128, 131, 132, 133, 134, 135, 136, 137, 138, 140, 141, 142, 143, 144, 145, 147, 148, 149, 152, 160, 166, 170, 177, 181, 193, 195, 202, 203, 204, 205, 206, 210, 211, 216, 217, 218, 220, 222, 223, 224, 225, 226, 229, 231, 232, 234, 236, 238, 239, 240, 242, 243, 244, 246, 251 Motal, 26, 35, 46, 50, 64, 67, 73, 103, 129, 170, 212 motivace, 7, 8, 20, 21, 28, 77, 88, 117, 131, 215 motivace uživatelů, 7, 88 nadšení, 28, 30, 44, 48, 51, 52, 71, 74, 104, 131, 144, 150, 192 nakládání s informacemi, 43 narcismus, 17 Nestandardizovaný rozhovor, 26 Nezhyba, 26, 38, 40, 59, 62, 64, 65, 122, 200 Nielsen, 14 nová média, 7, 15, 16, 18, 23, 39, 88 občanská angažovanost, 17 občanská společnost, 7, 8, 19, 20, 23, 89, 131, 152, 214 občanské aktivity, 16, 17 občanský narcismus, 17 objektivita, 24, 46, 137 oboustranná distribuce, 44 online sociální sítě, 1, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 14, 17, 83, 85, 89, 156

online sociální síťe, 10, 12, 13 osobní identifikace s tématem, 44 osobní zaujetí, 43, 48, 74, 77 otevřené kódování, 29, 30 Papacharissi, 7, 14, 16, 17, 18, 85 Pappacharissi, 16, 17 paradigmatický model, 30, 74 pečlivost, 44, 61, 63, 64, 136, 142 Perla, 25, 26, 28, 31, 45, 47, 52, 54, 55, 58, 62, 125, 207 personalizace problému, 18 Pilzová, 26, 39, 49, 50, 51, 52, 57, 63, 66, 68, 72, 130, 214 pnutí, 30, 44, 48, 50, 74, 150 politická komunikace, 11, 19, 20, 21, 90 politický marketing, 7, 19 politika, 7, 14, 19, 20, 25, 30, 31, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 41, 45, 48, 49, 54, 60, 69, 72, 75, 77, 78, 85, 88, 90, 92, 105, 107, 108, 109, 113, 117, 118, 119, 120, 125, 130, 131, 133, 134, 138, 144, 145, 147, 149, 153, 155, 173, 176, 177, 181, 185, 187, 195,鵔 197, 198, 201, 207, 210, 214, 220, 228, 230, 243, 248, 251 přátelé, 10, 13, 56, 57, 64, 70, 75, 93, 98, 107, 108, 113, 114, 116, 119, 121, 124, 128, 129, 132, 144, 145, 146, 149, 150, 157, 162, 167, 170, 187, 189, 198, 205, 211, 212, 213, 217, 223, 233, 246, 252 přátelství, 13, 14, 38, 66, 68, 69, 96, 97, 101, 108, 112, 113, 125, 128, 132, 133, 135, 140, 143, 144, 146, 147, 152, 178, 185, 210, 211, 220, 223, 231, 241, 245, 251 přidaná hodnota, 44, 136, 225 přístup k informacím, 16, 53 publikum, 15, 51, 56, 57, 58, 61, 62, 66, 74, 77, 88, 95, 101, 105, 106, 111, 115, 116, 132, 138, 139, 146, 150, 181, 191 Putnam, 11 racionální diskuze, 15 Ratner, 25, 85 reciprocita, 16, 17 Ritzer, 11 rozdílná povaha kontaktů, 44 Rychlíková, 26, 41, 45, 52, 57, 60, 68, 70, 71, 141, 235 82

sebeprezenetace, 17 sebereflexe, 44, 58, 59, 75 Sebevyjádření, 17 selektivní kódování, 31, 44, 74, 76, 77 sepjetí s lokálním prostředím, 43 share, 13 silné a slabé vazby, 12 sledování postojů přátel, 44, 75 snaha zaujmout, 43, 67, 93, 105, 123, 129, 136, 140, 145 social network sites, 9 sociální jednání, 8 sociální kapitál, 11, 12, 83, 130, 132 sociální organizace, 11 sociální sítě, 7, 8, 9, 10, 11, 14, 17, 19, 20, 31, 38, 40, 47, 85, 107, 126, 152, 156, 164, 175, 177, 207 sociální vztahy, 11 sofistikovaný model zakotvené teorie, 23 Souček, 26, 36, 50, 53, 59, 63, 114, 189 společenská změna, 15 Steinfeld, 12 Strauss, 22, 27, 29, 30, 85 subaktivismus, 18 subjektivita, 24

Thefacebook, 12 Továrková, 26, 28, 33, 38, 46, 48, 56, 62, 95, 98, 103, 128, 129, 160, 164, 171, 190, 211, 212 Twitter, 19, 20, 86, 101, 102, 104, 117, 128, 164, 167, 172, 177, 187, 194, 206, 211, 212, 218, 226, 246, 251 užitečnost kontaktů, 44 Valenzuela, 12, 84 veřejná sféra, 8, 14, 15, 16, 17 vliv, 11, 14, 29, 32, 60, 74, 146, 157, 179, 245, 248 Volek, 85 vzájemná podpora, 44 vztah, 7, 8, 10, 11, 12, 20, 21, 27, 28, 29, 43, 67, 68, 74, 75, 76, 77, 88, 133, 148, 151, 210, 219, 249, 251 vztah s médii, 43 vztahy uživatelů, 7, 88 Waquant, 11 Weber, 8, 9 YouTube, 19, 20, 59, 85 zakotvená teorie, 22, 23, 28, 29, 74, 85, 88 zdroje, 11, 12, 53, 85, 147

83

7. SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ Bakardjieva, Maria. 2009. „Subactivism: Lifeworld and Politics in the Age fo Internet“, Pp. 91104 in The Information Society, Vol. 25, No. 2.

Bauer, Jan. 2009. Online sociální sítě a sociální kapitál: Facebook a LinkedInWeb 2.0 − charakteristiky a služby. (Bakalářská práce), Brno: FSS MU.

boyd, dannah. m.; Ellison, Nicole. B. 2007. „Social network sites: Definition, history, and scholarship“. Journal of Computer-Mediated Communication, Vol. 13, No. 1, článek 11. http://jcmc.indiana.edu/vol13/issue1/boyd.ellison.html (20.5.2012)

Bourdieu, Pierre; Wacquant Loïc J. D. 1992. An Invitation to Reflexive Sociology. Chicago: University of Chicago press

Dahlberg, Lincoln. 2001. „Computer Mediated Communication and The Public Sphere: A Critical Analysis“ . Journal of Computer-Mediated Communication, Vol. 7, No. 1. http://jcmc.indiana.edu/vol7/issue1/dahlberg.html (20.5.2012)

Dahlberg, Lincoln. 2007. „Rethniking the fragmentation fo the cyberpublic: from consensus to contestation“. New Media & Society 2007; 9; 827 http://nms.sagepub.com/cgi/content/abstract/9/5/827 (20.5.2012)

Disman, Miroslav. 2006. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. Ezzy, Douglas. 2002. Quantitative Analysis: Practice and innovation. Crows Nest: Allen & Unwin.

Ellison, Nicole B; Steinfield, Charles; Lampe, Cliff. 2007. „The Benefits of Facebook "Friends:" Social Capital and College Students' Use of Online Social Network Sites.“ Journal of Computer-Mediated Communication, vol. 12, No. 4 http://jcmc.indiana.edu/vol12/issue4/ellison.html (20.5.2012)

84

Geist, Bohumil. 1992. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing

Gil de Zuñiga, Homero; Valenzuela, Sebastián. 2011. The Mediating Path to a Stronger Citizenship: Online and Offline Networks, Weak Ties, and Civic Engagement. London: Sage

Granovetter, Mark. 1973. "The Strength of Weak Ties." Pp. 1360-1380 in American Journal of Sociology 1973, Vol. 78, No. 6.

Habermas, J. 2000. Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Filosofia

Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál

Jelečková, Petra. 2010. Facebook a politické jednání. (Bakalářská práce), Brno: FSS MU.

Loužek, Marek. 2005. Max Weber: Život a dílo; weberovské interpretace. Praha: Victoria Publishing

Macek, Jakub. 2012 (v tisku). Nevyčíslitelné porozumění: kvalitativní výzkum online sociálních sítí. Pronflow. 4 (1)

Papacharissi, Zizi. 2008. The Virtual Sphere 2.0: The Internet, the Public Sphere and beyond.

Putnam, Robert D. 2001. Bowling alone : the collapse and revival of American community. New York : Touchstone Book

Ratner, Carl. 2002. Subjectivity and Objectivity in Qualitative Methodology. FQS Forum: Qualitative Social Research, Vol. 3, No. 3, Art. 16

Ritzer, George. 2005. Encyclopedia of social theory. London: Sage

Strauss, Anselm; Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. 85

Weber, Max. 1998. Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh

Volek, Jaromír. 2002. „Nezamýšlené důsledky „komunikační ideologie“ v kontextu informační společnosti“. Pp. 11-38 in Média a realita. Ed. by Volek, Jaromír; Štětka Václav. Brno: MUNI

Nedatované zdroje: Href 1: „Jak čeští novináři využívají sociální sítě. Nejvíc jim slouží Facebook a YouTube“. Mediář.cz http://www.mediar.cz/jak-cesti-novinari-vyuzivaji-socialni-site-nejvic-jim-slouzi-facebook-ayoutube/ (20. 5. 2012)

Href2: „Demonstrace proti ACTA se možná zúčastní přes 4500 lidí“. České noviny.cz http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/demonstrace-proti-acta-se-mozna-zucastni-pres-4500lidi/748407 (20. 5. 2012)

Href 3: „Czech Republic Facebook Statistics“ Socialbakers http://www.socialbakers.com/facebook-statistics/czech-republic (20.5.2012)

Href 4: „Sociální média a žurnalistika: Důvěryhodnost s otazníkem“ http://www.mediaguru.cz/2012/05/socialni-media-a-zurnalistika-duveryhodnost-sotaznikem/ (20.5.2012)

Href 5: „Demonstrace proti vládě: Braňme se reformám“ http://www.proalt.cz/?p=2576 (20.5. 2012)

Href 6: „Arabské revoluce“ http://wiki.aktualne.centrum.cz/arabske-revoluce/ (20.5.2012)

Href 7: „Sociální síť Twitter jako spouštěč revolucí?“ http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/socialni-sit-twitter-jako-spoustecrevoluci_207106.html (20.5.2012) 86

Href 8: „Radnice na černo zbourala dům v Kamenné kolonii.“ http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/radnice-na-cerno-zbourala-dum-v-kamennekolonii.html (20.5.)

Href 9: „Necháme si líbit ničení Kamenky?“ http://jenda.posterous.com/nechame-si-libit-niceni-kamenky (20.5.)

Href 10: „Pochod Brnem bude setkání neonacistů, tvrdí iniciativa. Akci nezabrání“ http://brno.idnes.cz/pochod-brnem-bude-setkani-neonacistu-tvrdi-iniciativa-akci-nezabrani1jb-/brno-zpravy.aspx?c=A110428_154558_brno-zpravy_bor (20.5.)

Href 11: „Dopis České televizi“ http://blokada.viz.cz/ (20.5.)

Href 12: „Data žurnalismus: Přidávání hodnoty k žurnalistice“ http://cz.ejo-online.eu/103/nova-media-a-web-2-0/data-zurnalizmus-pridavani-hodnoty-kzurnalistice-2 (20.5.)

Href 13: „Przněná Šumava“ http://cernik.bigbloger.lidovky.cz/c/204659/Prznena-Sumava.html (20.5.)

Href 14: „Klaus má strach. Tentokrát z homosexualismu.“ http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/klaus-ma-strach-tentokrat-z-homosexualismu-688320 (20.5.)

Href 15: „Cyklojízdy“ http://www.brnonakole.cz/jak-zmenit-brno/cyklojizdy/ (20.5.)

Href 16: „Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici, apelují Mádl a Issová v klipu.“ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/87911-madl-s-issovou-v-klipu-nabadaji-premluvbabu-a-dedu-at-nevoli-levici/ (20.5.) 87

Href 17: „Mádl s Issovou v klipu nabádají: Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici!“ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/87911-madl-s-issovou-v-klipu-nabadaji-premluvbabu-a-dedu-at-nevoli-levici/ (20.5.)

Href 18: „Svatopluk Bartík odešel od Zelených“ http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/svatopluk-bartik-odesel-od-zelenych20081208.html (20.5.)

Href 19: „What is Facebook?“ http://www.wisegeek.com/what-is-facebook.htm (20.5.2012)

Href 20: „A brief history of Facebook“ http://www.guardian.co.uk/technology/2007/jul/25/media.newmedia (20.5.2012)

Href 22: Kellner, Douglas. „Techno-Politics, New Technologies, and the New Public Spheres“ Douglas Kellner http://www.gseis.ucla.edu/faculty/kellner/essays/technopoliticsnewtechnologies.pdf (20.5.2012)

88

8. SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Obrázek 1.................................................................................................................................. 23 Obrázek 2.................................................................................................................................. 29 Obrázek 3.................................................................................................................................. 30 Obrázek 4.................................................................................................................................. 76

9. ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA 9.1

Anotace

Práce se zabývá uživateli Facebooku, kteří jej používají ke komunikaci v souvislosti s politicky a společensky zaměřenými tématy. Cílem práce je zjistit motivace uživatelů, kteří se k takovému jednání rozhodují. Zároveň se práce zaměřuje na způsob takového jednání, jeho kontext a intervenující podmínky a zkoumá vztahy takových uživatelů s vlastním publikem. Tato práce vychází z teoretických konceptů, které se týkají tématiky nových médií a politiky a povahou vztahů na online sociálních sítích. Klíčovou částí práce je explorativní kvalitativní výzkum založený na metodě zakotvené teorie. Na základě postupů zakotvené teorie probíhala analýza dat v podobě nestandardizovaných rozhovorů s šestnácti informanty. Výsledky analýzy dat naznačily, že uživatelé v rámci svých politicky a společensky zaměřených aktivit na Facebooku jednají strategicky, aby zaujali vlastní publikum, které není s těmito uživateli vždy názorově spřízněné. Tuto část publika se pak uživatelé snaží ovlivňovat, přičemž očekávají podporu od názorově spřízněné části publika a sami tuto podporu v opačných případech poskytují.

9.2

Klíčová slova

online sociální sítě, facebook, politické jednání, aktivismus, veřejná sféra, občanská společnost, politická, komunikace, kvalitativní výzkum, zakotvená teorie

9.3

Summary

The work deals with the Facebook users who use it to communicate in relation to politically and socially-oriented topics. The aim is to determine the motivation of users who decide to act in this way. At the same time, the work focuses on process of such actions, its context

89

and intervening conditions. It also explores relationship of such users with their own audience. This work is based on theoretical concepts that relate to topics of new media and politics and nature of relationships within online social networks. A key part of this work is exploratory qualitative research based on method of grounded theory. Data analysis is based on the procedures of grounded theory whereas the data consist of nonstandardized interview with sixteen informants. The results of data analysis indicated that the users act strategically to attract their private audience. Users motivated to communicate about political topics and about society try influence users with different point of view and during this process they rely on support of their contacts with similar point of view whereas they are ready to offer the same.

9.4

Key words

Online social networks, facebook, political action, activism, public sphere, civil society, political, communication, qualitative research, grounded theory

10.

PŘÍLOHY

10.1 Rámec rozhovoru Představení informanta 

věk



studium



zaměstnání



aktivity spojené s politikou a společenskými tématy

Informant a Facebook 

užití – k čemu a proč jej využívá v rámci politické komunikace



jak dlouho je na Facebooku



z jakých důvodů si Facebook založil



v jakých případech jej v rámci politické komunikace používá



co od něj v rámci politické komunikace očekává 90



co mu použití Facebooku přináší



čím na Facebook přispívá

Aktivity a zájmy informanta v oblasti politiky a společenských témat 

jaká témata se zajímá a proč



z jakých důvodů je informant v této oblasti aktivní



jak vypadají aktivity informanta s takovými tématy spojené



jak se tyto aktivity promítají na Facebooku



z jakého důvodu informant používá Facebook ve spojitosti s těmito tématy

Jednání informanta v prostředí Facebooku 

konkrétní aktivity informanta spojené s politickými a společenskými tématy na Facebooku



konkrétní postupy informanta v rámci politické komunikace na Facebooku



cíle konkrétních aktivit spojených s politickými a společenskými tématy na Facebooku



reflexe vlastního jednání na Facebooku ve spojitosti s politickými a společenskými tématy



reflexe jednání informanta v rámci diskuze týkající se politicky a společensky zaměřených témat

Vztahy informanta s vlastním publikem 

jak vnímá kontakty, kterými je na Facebooku obklopen



na základě čeho je informant se svými přáteli na Facebooku propojen



jak vypadá interakce s přáteli informantů



jak probíhá případná spolupráce v rámci politických a společenských témat

1.2

Proces kategorizace

1.2.1 Přiřazování pojmů k jevům Pojem

Jev 91

Hollan: v poslední době se mě přidávají ti, které třeba zajímá to, co tam publikuju nebo co si myslím Já ty dvě věci slučuju – ty osobní a zájmový. Takže to, že se neznám s někým osobně neznamená, že si ho nepřidám do přátel. Ty zájmy jsou u mě takový, že se jim věnuju vlastně pořád. Je to vlastně zaráz práce, zaráz koníček, zaráz zábava, zaráz zájem. Když je někdo zastrčenej v nějaký díře, tak nejjednodušší je, jak se z toho vymanit a získat informace nebo jak se to dělá v jiných městech, třeba ta transparentní činnost, posilování role veřejnosti. Ale často je tam nějaká satira, úprava titulků, článků a tak… Takže člověk nemusí být odkázanej jen na lidi, co má ve svým městě.

zájem

Ale rozhodně to není o tom, že bych tam třeba napsal „dnes jsem potkal paní, prodala mi kytky“ nebo „mám strašně dobrou náladu, tak mi dejte likey“…

použití výhradně k občanským, politickým tématům

Otevřenost.. otevřenost veřejný správy… To znamená jen to základní dodržování zákonů. Máme tu od roku 1999 výbornej zákon o svobodným přístupu k informacím, teoreticky člověk může zjistit všechno o tom, co veřejná správa dělá. Ať je to územní plánování nebo další, aby se ta demokracie posunula ze stavu, kdy člověk má jednou za čtyři roky volit a potom držet hubu, do toho, že má právo do všeho mluvit, vědět, co zastupitelé dělají a navrhovat něco svého. Tady není místo pro aktivního člověka, kterej tady chce něco dělat. Tady není místo pro kritiku, pro zábavu, pro nějakou spontánnost. To město smrdí od nádraží a je plný heren a v tom se nedá příjemně žít. Takže proto, abych tady mohl existovat, tak to potřebuju řešit.

kontrola zástupců ve státní sféře, dohled

To jsme organizovali s dalšíma lidma, s Honzou Špačkem z hudební vědy, s Tomášem Vtípilem, s Erikem Fričem třeba. To vzniklo v pivnici U Poutníka. My máme návrh, kterej umožňuje nádraží zachovat v centru, což je daleko výhodnější z mnoha

napojení na osobnosti, profesionály

slučování osobního i zájmového

práce i zábava

překonání vzdálenosti

nabourávání překonání lokálních podmínek

aktivní přístup, právo na inofrmace

snaha zasahovat, spokojeně žít, lokální úroveň

spolupráce s odborníky 92

hledisek, teď je to i celoevropskej trend cpát to nádraží do centra, jen to Brno se rozhodlo přesunout to nádraží někam strašně daleko. My máme návrh, na kterým pracovali nejlepší stavaři a dopravci z ČR, ten je dělanej v etapách, to znamená, že do toho jde investovat jen 4-5 miliard ze začátku a okamžitě se to projeví… Ty v těch aktivitách hraješ jakou roli? Tu mediační, koordinační. No a to důležitý, co dělám ve všem- komunikace s politiky, médii. Takže zjišťování informací, co se na městě děje, co se plánuje, protože zase je to v tom obvyklým stavu, že pokud se člověk nezajímá, tak se nedoví vůbec nic. Zkoušeli jsme i nějaký trestní oznámení na to, že se to tu povoluje nezákonně, to policie hází pod koberec. Bavíme o tom s městem a snažíme se síťovat celou republiku, aby ve všech městech byli lidi, kteří se o to zajímají, kteří na to nějak upozorňujou. . Tyhle mapy jsou postavený na otevřeným googlovským formátu, kdy každý tam může zadat herny, budovy a aplikace sama spočítá, jestli je to zákonně povolený nebo není. Teď se soustřeďujeme na to, aby ministerstvo financí začalo dodržovat Zákon o loteriích a Ústavu. Snažíme se využívat toho, když něco rozhodne ústavní soud, aby to ministerstvo začalo používat. Aby, kromě toho, že Brno je už teď městem heren, aby nebylo navíc ještě městem hypermarketů. Osobní profil je v tomhle jednodušší, tam není potřeba to tak vypracovávat. Vlastní zdí toho člověk nevyřeší moc, to není ta kampaň. To má informační hodnotu. Ten FB funguje tak, že ti lidi, co se chtějí potkávat a mají společný postoje a zájmy, tak se tam slučujou. Dávám to tam protože mě to štve, dávám to tam protože to někoho bude zajímat To co tam dáváš je o tom, že to může někoho zajímat. Dávám to tam protože mě to štve… O to se začala zajímat spousta lidí díky téhle činnosti, která je spojená i s jinými činnostmi, třeba maily nebo jiná komunikace, ale ten FB je tady asi

jako mediátor

komunikace s médii a politiky získávání inofrmací

inoformování, sí´tování, vzbudit zájem

open source program dostupný všem

kontrola, dohled kontrola, dohled lokální problematika osobní profil k šíření informací, raychlost jednoduchost, není třeba speciální plán

potkávání podobně naladěných uživatelů

zprostředkování informací osobní zájem zprostředkování informací

93

dominantní. To dodávání a výměna informací tam funguje pořád a ten chat a další funkce dovolujou okamžitě vysvětlovat... Tím FB můžeš lidi nakontaktovat, probudit … aktivizovat. Ty přesereš média a nepotřebuješ je. Oni musí přebírat ty důležitý věci, co se tam dějou. Já když jsem měl šikovný kamarády, kteří byli MF DNES a v Deníku, tak stačilo ty informace dávat na svou zeď místo dělání zbytečných tiskovek. Automaticky se to pak dostává do novin, když je to zajímavý. Můžeš něco dát každých dvacet minut, to nemůžeš dělat pod nějakou neziskovkou nebo tak. Tím, že tam mám takovou spoustu přátel a každýho zajímá něco jinýho, tak tam můžeš cpát plno témat, chytá se toho ten, koho to zajímá. Nemáš čas to psát na blogy, na každý téma ztratit den a popsat ho. Pro noviny je to záplava informací, oni to nestíhají psát, nemají to personálně pokrytý. Popíšou dvacetinu problémů a jsou ti novináři tím zničení. Hlavní je to, aby člověk zaujal. To je jak s PR…Jako psaní tiskovek, že musíš mít dobrej nadpis, dobrej komentář a dobrej obrázek. Ta komunikace je stejná jako PR všude jinde. …ale samozřejmě, když tam dávám něco, co mě osobně trápí, tak chci, aby si to lidi přečetli. . Další věc je, že jsem naučil plno lidí jak podávat ty stošestky, jak žádat o ty informace nebo co potom dělat, když oni ty informace nechtějí dávat. Jsou tam lidi, kteří se zajímají o podobný témata jako já. Mám tam málo lidí, kteří znám třeba jako bývalý spolužáky…Mě nezajímá, co dělaj a je nezajímá, co dělám já. Těch je tam málo. Jinak jsou tam ti, kteří jsou nějak tématicky spojený. Třeba jsem vyhodil z přátel člověka, co podporoval otevřeně gambling, tak to mě nebavilo. Nemám tam úplnou volnost… Ale celkově mám zájem na tom, aby ta debata měla nějakou úroveň. Já myslím, že lidi se okamžitě učí, jak s tím komunikovat na základě těch funkcí, který zrovna FB nabízí. To se hrozně rychle mění a lidi se to asi přeučí. …a na mě se takhle obrací moc lidí, já mám všude zveřejněnej svůj telefon a mail a pořád mi teď

jednoduchost, rychlost, schopnost okamžité reakce kontakty, aktivizace tradiční média mají o to, co „hýbe“ FB zájem, FB sledují

jednoduchost

časově nenáročné FB pokryje i to, co už se do tradičních médií nedostává marketizace, snaha zaujmout

snaha zaujmout snaha vzdělávat, předávat vlastní zkušenosti přátelé se společnými zájmy, společná témata, nezájem o lidi, se kterými nesdílí názory a hodnoty

podpora protichůdných názorů – nespolupráce modarace diskuzí pod příspěvky FB- user friendly platforma, rychlý vývoj, uživatelé reagují

kontaktní osoba, konzultace 94

někdo volá a píše. No lidi ví, co dělám, čím se zabývám. Lidi vidí, že se zabývám hodně věcma, že se umím k věcem vyjadřovat tak, že jim rozumím. …z toho FB nakonec člověk i pochopí, jestli tam někdo jen tak plácá, střílí věci, nebo jestli má k tomu ten background Mým cílem je, aby se k tomu vyjadřovalo hodně lidí a ta sociální síť je postavená na tom… plno těch témat je postavených na tom, že to člověk musí vzít na sebe. Přesvědčovat je… Mně je vlastně jedno, co si o mě lidi myslí, já chci aby se zajímali o ty témata. Takže ale zase někteří lidi, novináři ví, že se v tomhle na mě můžou obrátit a že jsem v tom kompetentní. Že umím pomoct s nějakýma věcma, že jsme zastavili podzemní garáže.. To chci aby se vědělo. Protože je v Česku docela častý ten obrat „se řeklo“, „se udělalo“… Ale je lepší mít nějakou zodpovědnost, bejt tou kontaktní osobou. Aby lidi věděli, že se na mě třeba můžou obrátit. Myslím, že v určitý chvíli je potřeba vystoupit z anonymity, podepsat se pod něco. Občas třeba schválně šířím informace, který nemám nějak víc čas rozebírat, ale sdílím je proto, že si myslím, že by se to téma mělo řešit a třeba na to nemám čas, ale zabývá se tím člověk, kterej má třeba jen 100 přátel. Tak to sdílím s tím, že mám tu působnost trochu větší.

odborník

rozlišit plané tlachání od opravdových aktivit snaha přesvědčit personalizace témat

připravenost komunikovat na téma s médii personalizace témat, kontaktní osoba, neschovávat se za problém

personalizace problému uvědomění si velké zasíťovanosti

Jo, já mám tu potřebu se pořád k něčemu vyjadřovat, někdy je lepší to zvážit...

záleží na vnímání publika

Pak je tam takový nepsaný pravidlo, že když nikdo nereaguje na příspěvek do nějakých dvaceti minut, tak je lepší to vyhodit, že je to mrtvý. Helena Továrková: Hodně to, že se dozvím o věcech, co se dějí…Většinou když si chci do práce zjistit věci, co se děje, tohle je dobrej způsob, protože tam najdu i věci o kterých neví každej, nejsou na ně nikde plakáty a jsou třeba zajímavý. Pak dávat vědět o věcech, co dělám já nebo třeba moji známí, tak je taky dobrý. Pak to hodně používám k tomu, když něco hledám, potřebuju, tak získávám ty informace, hledám

vždy zájem o reakci

získávání informací, nových informací, nezvyklých informací

šíření a distribuce informací získání pomoci, kontaktů 95

pomoc nějakou, když třeba potřebuju fotky odněkud, zjistit nějaký informace… Třeba když děláme nějakou sbírku, volby, blokáda..Ale to jsou věci, který jsou nějak časově omezený. …spíš je to o tématech, který se nějak vynoří a je to pro mě zajímavý. To téma je aktuální, důležitý. Pak jsou tam lidi, kteří se třeba věnujou nějakejm tématům nějak kontinuálně, nebo se zajímají o spoustu věcí a vlastně pořád to řeší, to zas takhle nemám. Ještě mě napadá, že to není nic stabilního a kontinuálního nebo přespříliš častýho, protože nechci spamovat. Nechci působit pořád na ty lidi tak, že všechno je špatně, že pořád něco musíš dělat. Nechci s tím pořád otravovat a tak... …co se mě osobně dotýká, takže hlavně lokální témata, to mi přijde, že má i smysl, protože člověk má stejně nejvíc těch přátel, kteří žijou v Brně a okolí. Teď k těm starším nemám třeba téma, který by k tomu sedělo, ale je jasný, že třeba blokáda bude lidi kolem toho věku 20-40 zajímat. Tyhle tam mám já a hlavně jsou to lidi, kteří jsou na tom FB hodně aktivní. když je to věc jako blokáda, kde jde o to, aby někam přišlo co největší množství lidí, tak tam to smysl má... Stejně jako třeba teď, jak je ten protest proti uzavření Janáčkova Divadla. V tom je ten FB nejlepší. Přimět hodně lidí k určité akci. Není to nic složitýho, dá se celkem jednoduše vysvětlit o co jde. těm lidem se to dá jednoduše vysvětlit, není to nic složitýho Protože nemůžeš chtít po lidech složitý věci, něco, co trvá dlouho nebo udělat víc věcí najednou. Horší je to u takovejch věcí, který jsou kontinuální, třeba u těch Zelených, to už je složitější, protože to není jednorázová věc.

politická a občanská témata- časová omezenost témat aktuální single-issue kauzy ne kontinuální práce v rámci občanských aktivit

nechce vystupovat jako spammer, nechce přílišnou aktivitou obtěžovat

lokální témata

cílová skupina, publikum mezi 20-40 lety

mobilizace na FB jednoduchá

v případě jednoduchých single issues problémů funguje FB výborně

jednoduchost nedá se použít pro složitější otázky, jednorázovost ne kontinuální problémy

Ne to ne, ale třeba když byly před rokem komunální kontinuální témata = přehlcení, volby, tak jsem si tam hodně dávala věci o tom, jak složitost jsme třeba dělali nějaký akce, sdílela jsem taky články, tiskovky, témata. Tam je to právě trochu kontinuálnější, ti lidi toho můžou bejt přehlcení, takže to je trošku složitější, tím že to není 96

jednorázový. Určitě události...Asi hodně zvu lidi, tím trávím dost času se to snažím cílit, přímo na lidi, který by to mohlo zajímat, než to pořád neustále posílat, protože je mi jasný, že to hodně lidí může unavit, znechutit. Když někdo třeba není z Brna, tak mu tu pozvánku brněnskou nepošlu... třeba někoho vyloženě označím v příspěvku, v komentáři k něčemu, co by ho mohlo zajímat. Nebo přímo ty akce a aktivity označím...

pozvánky na události nepřehltit, nespamovat

zacílení adresování konkrétním lidem značení, odkazování

Spíš třeba pošlu zprávy, když jsou ti lidi přihlášení u nějaké kauzy, nějaké aktivity, události tak mi dojde, že by je to mohlo zajímat. . Je pravda, že ne u té blokády ale třeba u těch Zelených se člověk třeba snaží vyhledávat skupiny nebo aktivity, které by ta věc mohla nějak zajímat. Nám třeba i dobře zafungoval projekt, když jsme dělali sbírku knížky pro Nepál, kde naše kamarádka učila, tak se nám podařilo během týdne vybrat asi 50 tisíc, to bylo tím FB taky hodně podpořený, přes FB se o tom dozvěděla Česká Televize. Takže se to vlastně propojilo i nejen s FB ale i s médii mimo FB, mimo internet. Já mám taky známý v televizi, kteří pracujou, že jsou třeba redaktoři v televizi, jsou třeba na stáži, ale možná že se to tam dostalo nějakým takovým způsobem. Já to sice nevím, ale pak mi zavolala produkční, abych tam šla vykládat.

souvislosti – zájem tam se může krýt se zájmem jinde

Kvůli blokádě rozhodně, tam bude pár lidí, třeba Vít Klusák (smích), ten mě napadá asi jako nejvýraznější člověk. Ale třeba i díky Zeleným to byl člověk, který nám vyráběl placky, to jsme zjistili, že nás hrozně podporuje. Akorát je úplně z jinýho konce republiky a my jsme se spřátelili i když je úplně z jinýho konce republiky. Když si vezmu třeba Klusáka, toho jsem si vytáhla z těch podpisů po tý blokádě. To jsem se vlastně dívala pak do toho seznamu celkově. Že když tam vypadalo, že by někdo z nich mohl pracovat v médiích, tak jsem se je snažila kontaktovat, aby třeba o tom něco napsali nebo se tomu nějak věnovali . Tak to jo, to se mi stává, že si mě lidi v nějaké fázi přidávají, ať už třeba ze Zelených nebo okolo

přátelství na základě FB kauz

aktivní snaha hledat souvislosti mezi tématy přes FB pozornost médií

pozornost tradičních médií – průnik mimo internet kontakty v médiích

snaha využít kontaktů v tradičních médiích

přátelství na základě kauzy 97

blokády. Někdy se třeba může stát, že to je člověk, se kterým se osobně neznáme, ale třeba ho znám od vidění, je z Brna, máme hodně společných přátel, tak takovýho si přidávám. Ale nějakýho úplně cizího člověka, bez společných přátel, nic, tak toho si nepřidám. Mně nejde o to, tam mít co nejvíc lidí, kterým můžu poslat nějaký věci. . Já i pravidelně mažu, třeba po půlroce, když vidím třeba, že jsem ty lidi dlouho neviděla komunikovat, nějak jsme spolu neměli interakci, tak je vymažu. …někdy mě třeba překvapí, že lidi mě znají přes tohle. Já znám některý lidi, kteří si mě přidali právě na základě toho, že jsem něco dělala, někomu něco hodně komentovala a jim to třeba přišlo zajímavý. To Brno je malý. hodně si mě lidi přidávali během kampaně v komunálních volbách, když jsme měli debaty s Matějem Hollanem nebo Svaťou Bartíkem, tak to bylo veřejný, oni to třeba likeovali a tak. Já nechci aby mnou lidi byli zahlcení, tohle se snažím hlídat. Pak by si mohli říct, že toho je moc, že si mě radši odstraní, protože toho už je moc. Mně to připadá i tak, že u mě je to nějak ve vlnách a pak si třeba sama uvědomím, že občas nevím, co se děje. … nepřipadám si jako třeba Klusák, Maxim Velčovský, nemám prostě v přátelích lidi, kterým bych připadala asi nějak cool nebo nejsem rozhodně tolik. To už je ta situace, kdy lidi tyhle ikony využívají jako nějakej informační kanál, protože máš všechny podstatný informace u těch lidí. Cenzuruju někdy, ale ne extrémně moc, občas to dělám. Je pravda, že jsem to dělala během voleb. Prošla jsem profil, smazala jsem nějaký fotky, některý věci jsem prostě trochu proeditovala, protože mi došlo, že se tam na mě může dívat někdo kvůli tomu, že kandiduju do zastupitelstva. . Protože to je právě to kouzlo toho FB, že nemá být uhlazenej. Je jasný, že třeba něco nevyformuluješ, uděláš překlep, ale to je právě o tom, že když ten, kdo něco komentuje si dává moc pozor na to co dělá, když je to moc precizní, nepřirozený, tak už to působí hrozně uměle.

přidání kvůli společným známým, místu

nepřidává si úplně neznámé přátele nejde o kvantitu důležitá je aktivita, interakce přátel

budování vlastní „značky“, společní známí

komunita propojená na základě místa žádost o přátelství na základě aktivit na veřejnosti

nezahltit, ne spam

jednorázové akce

nepřipadá si jako „celebrita“

člověk na FB jako informační kanál

cenzura, snaha se vhodně prezentovat

snaha působit přirozeně, neuměle – nejlepší PR

98

Třeba ta sbírka, to byl hrozně velkej úspěch, my jsme předpokládali, že se vybere třeba 10 tisíc a za týden se vybralo 60. My jsme to vůbec nečekali. Ale tam šlo o to, že to byl nějakej mix těch kanálů, přátelé to šířili třeba i přes mail. Byli tenkrát do toho zatažení i cizí lidi, úplně. Třeba pán, kterej dal 30 tisíc. Pak se to přes ten FB dostalo i do médií, do televize. Pro lidi to pak je třeba víc důležitý, když to najdou v novinách, v televizi, i když je to blbost, ale je to pro ně třeba víc důvěryhodný. Že to nebylo jen přes kamarády, taky, ale ne jen oni, pak se to rozšířilo dál. A co se týče té blokády, tam bylo těch lidí hodně, kteří si to dávali na zeď, pak jsme hodně šířili tu výzvu, že je možné podepsat ten otevřený dopis České televizi, tak to jsem hodně šířila já a cíleně jsem vyhledávala ty skupiny, tam jsem to dávala a pak i dál přes Zelený, na Antifu. Tam to taky zafungovalo rychle a dobře, dneska je tam 600 lidí podepsaných, kteří tam byli. Je fakt, že já si uvědomuju, ne nějakou značku, speciální osobnost Helena Továrková, ale uvědomuju si, že mám schopnost, pozvat ty lidi, navýšit ten zájem. Myslím, jsem schopná navýšit tu účast lidí, kteří to olikeují, když chci tu akci nějak podpořit. To vím, že ty známý mám, vidím, že tam je třeba 50 lidí, kteří se přihlásili přese mě. Proto pak je to dobrý třeba pro lidi, kteří nejsou schopní moc komunikovat v reálu. Že jsou nervózní a to veřejný vystupování za moc nestojí. To si pak musí ti lidi uvědomovat, že bez FB by kvůli tomuhle byli ztracení. Jan Boček: Že ty kauzy nedělám, jenom jsem ta velká huba, co to někam šíří. A zjistil jsem, že to dává smysl a že vlastně nic jinýho neumím, ani neumím tu kauzu udělat, že nenajdu ten problém, nebo když ho najdu, tak ani nejsem schopnej z toho tu kauzu udělat. Ale v okamžiku, kdy už ji někdo dělá, tak umím bejt ta velká huba, která k tomu přitáhne pozornost. Já mám rád tyhle rozhovory, protože si pak uvědomím, proč to dělám. Pak třeba přijdu na to, jak to dělat líp, jak třeba něco tvořit. Teď je potřeba bořit a ničit, protože tady není s kým vést ten dialog, není prostor pro to dělat ty věci tak, aby měly smysl, aby nezapadly. V okamžiku, kdy chceš dlouhodobě a promyšleně

mix kanálů, přes mail, šíření do tradičních médií, důvěryhodnost tradičních médií

překročení komunity oslovení skupin s podobnými hodnotami, aktivní vyhledávání spřízněných skupin

speciální značka „Helena Továrková“, schopnost šířit a zvednout zájem o věci

není třeba se vyjadřovat veřejně, odpadá stud a profesionální vystupování

„velká huba“, přitáhne pozornost, šiřitel

jak to dělat líp, být efektivní, tvořit, poslání bořit a ničit - tvořit

99

projektovat a stavět, tak v tuhle chvíli tady není partner. Pro mě je cílem demokracie a ta funguje v okamžiku, kdy každej má něco svýho, o co se chce opřít, co mu stojí za to riskovat, dát do toho energii. Někdo k tomu má rodinu, ale myslím, že třeba v tý mladý generaci to můžou být ty projekty, který lidi dělají, protože je to baví. Jo, začali jsme před rokem dělat Cliché Brunn. To jsme si řekli, že by to mělo být médium, který by mělo šťouchat do brněnskejch klišé a provokovat ke kritickýmu myšlení nad Brnem, ale během toho roku, co jsme to dělali, tak se tady objevilo třeba 56 takovejch platforem, na kterých se tohle děje. Žít Brno, Urbanismus, 4AM Architekti, Prigl, … Milion takovejch věcí, takže jsme si řekli, že zkusíme bejt s Cliché trochu pozitivní a ukazovat hezký věci, třeba zkusit propojovat Brno s Vídní. Prostě ne jen bořit a ničit ale trošku i stavět. Přes Cliché jsem se takhle postupně seznámil s lidma, který jsou aktivní v tom veřejným prostoru, kultuře. To jsou lidi, kteří se tady snaží prosadit cyklostezky, lidi, kteří píšou o brněnský architektuře. Jsou to primárně třeba kulturní témata, ale nakonec se všichni dostanou k tomu, že aby to mělo nějakej smysl, že to musí bejt jakoby politický. No přes Cliché Brunn jsem se potkal s těmahle lidma a to je to hlavní, že jsem zasíťovanej, že je tu nějaká síť lidí, která se navzájem vnímá, ovlivňuje a snaží se o něco. Mapy hazardu děláme s Matějem Hollanem, s Honzou Pospíšilem a s Hankou Chalupskou. K tomu jsem se dostal jak slepej k houslím, když jsem měl jet na Barcamp povídat moudra ajťákům. A jediný, co mě napadlo, bylo téma, který jsem v tý době přežvýkával, bylo téma datová žurnalistika tady v Česku a zrovna jsem je měl po ruce, ti tam seděli vedle mě a tak jsem o nich povídal. Zase se to tak prosíťovalo. Měl jsem pocit, že datová žurnalistika je téma, který je zajímavý a jsou kolem něj zajímavý lidi. Takže jsem si sehnal peníze a začal jsem psát blog o datové žurnalistice Datablog.cz a přes Open Society Fund jsem se dostal poměrně daleko s tím, že potřebujeme nějakýho koordinátora pro Česko, pro open data. To je ta oblast ,kdy by stát měl dávat

demokracie, smysl do něčeho vkládat energii, projekty

mediální aktivity, kreativní činnost, kritika

kontakty v kultuře, veřejném prostoru, architektuře, občanskospolečenská tématika

zasíťovanost

kontakty, konfderence, inovace, datová žurnalistika

potřeba transparentnosti

100

svoje data veřejně ven v nějaký přehledný databáze a watchdogy online by měli stavět na to nějaký aplikace. Mně došlo pár měsíců zpátky, že dosud jsem si jen tak hrál, a jako novinář na volný noze jsem psal o zajímavejch věcech a to ústřední téma byla kreativita. Například když vidím, Žít Brno, tak to má nemalý výsledky, to už nás přerostlo a žije si to vlastním životem. Ale víme, že na magistrátu jsou třeba úředníci naštvaní, hádají se spolu... Víme, že nás čtou, máme spoustu přístupů z magistrátu a už tohle je nemalej výsledek. To je ta klíčová otázka u všech těch projektů, jestli překročíš do další komunity. Máme spoustu přístupů z Prahy, teďka vzniká možná Žít Prahu, možná to vznikne, možná ne, tak to je jedna věc, že ta komunita je mnohem širší, než brněnští rýpalové, kterých je možná pár stovek, možná tisíc. Všichni se v týhle oblasti znají a klíčový je aktivizovat lidi, který to může zajímat, ale ještě s tím nezačali. Pak je ještě zajímavý, že ta bublina, ve který žiješ, to intelektuální ghetto, tak tam je dobrý se v tom navzájem podporovat. Je tady spousta partiček a osobností, ale nedělali jsme nic spolu, přišlo mi teď úplně úžasný, jak se ti lidi propojili. Najednou máš kolem sebe spoustu lidí, kterým to taky dává smysl. Jinak by nás už to asi dávno přestalo bavit. No, poslední dobou si začínám všímat, že cokoli dám na FB, tak to likeujou Hollan, Bartík a další. Začínám si všímat, že ten like už dneska neznamená to, že se to někomu líbí, ale znamená to podporu. Že je to součást nějaké strategie. V okamžiku, kdy mě něco zaujme, tak to dělám jako každej- dám to na FB, čekám likey, čekám červený okýnko. To mi dělá hrozně dobře. Možná mám třeba vyšší frekvenci toho, jak často tam ty věci dávám. dost možná mě má právě kvůli tomu dost lidí schovanejch. Poznám to třeba podle Twitteru, když mám třeba trochu aktivnější období, tak mě hodně lidí přestane sledovat. to co se tam snažím dávat jsou věci, který mi přijdou vtipný, protože jsou třeba bizardní. A tak půlka jsou třeba právě ty aktivistický, který se snaží třeba někoho inspirovat, říct, že to je důležitý,

novinář na volné noze, kreativita

překročení komunity

výsledky, překročení komunity

překročení komunity

všichni se znají, propojenost, intelektuální bublina, dělat něco dohromady

komunita, podobné cíle, společenství

like jako podpora, strategie

důležitost zpětné vazby, šíření

snaha nezahlcovat, příliš je už spam

bizardnost a vtip + politická témata

101

dokopat je k nějaký akci. Poslední dobou je pravda, že se tam objevujou třeba lidi z různých konferencí, lidi který třeba osobně ani neznám, ale který ví, že něco dělám, kvůli tomu si mě přidávají. Je pravda, že poslední dobou mi tam přibývaj lidi, který mají zájem o ten aktivismus. Nic moc, já se zase snažím, abych nebyl úplnej spam, To mi přijde, že tam bych se zase dostat neměl. Snažím se fakt nevnucovat a tím pádem třeba oslovovat lidi, který to nezajímá třeba úplně automaticky. Ti by si mě hned schovali, kdyby viděli, že spamuju. Já si to uvědomuju u těch rozhovorů, že to není tak, že mám svůj osobní FB a tam dávám linky na lego. Já začínám mít pocit, že to začíná bejt veřejný, protivný, že začínám bejt PRista. Mě to trochu děsí to pojmenování, ale v podstatě to tak asi je, že bych měl asi přemejšlet tak, že dělám nějakou kampaň. Proto možná ani nechci nic o těch lidech moc vědět, protože pak bych mohl mít fakt pocit, že dělám kampaň. Já mám pocit, že ty věci by měly bejt přirozený, pro mě je to důležitý. Aby to bylo samo od sebe. Abych nebyl spam. To ústí, že tě lidi přestanou sledovat. Když už je tam máš, tak nechceš, aby tě schovali. I kdyby to byla jen osobní platforma. Mně přijde, že ta energie vždycky vychází z těch kontrastů a v okamžiku, kdy ty vystupuješ veřejně. Třeba když přednáším, kdybych byl ten hlaďounkej, pohodovej přednášející a něco tam přednesl, hodil ty věci na Twitter a na FB a tím skončil a pak tam dával ty věci čistě profesní tak ani nevím, jestli by mě někdo sledoval, jestli by to bylo tak zajímavý, protože ty lidi nakonec stejně chtějí ten bulvár, ty drby. No já vycházím z toho, že trapnost je důležitá. Jak říkal Tomáš Vtípil na TEDxu, že je to to zásadní. Tak jsem trapnej a marnej ale nemažu to. Já mám pocit, že tohle tam funguje. Jako bohužel jsem to já, ale i kdybych to měl brát jako cizí PRko, tak pro mě je to fajn. Protože tam vidím tu lidskou rovinu, vidím tam toho člověka obnaženýho, jak se plácá v průserech, ale mezitím je schopnej se navážet do magistrátu.

přátelství na základě vlastních aktivit popularita

nespamovat

cílený výběr lidí dle jejich zájmů

ze soukromého FB profilu veřejnou osobou

přirozenost, nedělat prvoplánovou kampaň, být přirozený

nezahlcovat, neztratit publikum, potřeba publika, interakce osobní přístup, kontrast, bulvár – zajistit si zájem publika

lidská rovina střídá angažovanost ve veřejných otázkách – mix, je to zajímavé

102

Ale pořád mi přijde, že je dobrý bejt lidskej. Co nefunguje jsou ty plastový PRka, ty kampaně, který jsou promyšlený do posledního detailu a dokonalý. Dokonalost je strašně umělá, nudná. Obrací se na mě třeba kvůli některejm konferencím o té datové žurnalistice nebo jestli jim nechci udělat nějakou přednášku. Ale štve mě, že se na mě obrací s tím, že to přece musím udělat zadarmo, protože mě to strašně baví. Pak o tom začneš psát. A to je to téma, o kterým mluvím, že žurnalistika je vlastně už občanská žurnalistika, že klasická žurnalistika už dneska nemá peníze, takže ty jako občan, pokud se o něco zajímá, jsi vlastně mnohem zajímavější jako občanskej novinář než ten institucionalizovanej novinář. No a za druhý se na mě občas někdo z nějaký neziskovky obrátí s tím - potřebovali bysme to trošku zpropagovat, nechceš si to dát na FB... To nemám moc rád. Pokud ta akce je dobrá, tak se propaguje sama. Něco jako na Twitteru PLS RT (please retweet). Mám tenhle inzerát, nabízím, hledám a na konec napíšeš PLS RT. To mi přijde jako strašně trapný v tom nepěkným významu trapnosti. Na to jsem chtěl upozornit, tak jsem jednou napsal jen čistě to PLS RT, abych na tu trapnost nějak upozornil a ono se to pak úplně šíleně rozšířilo. Na Twitteru jsou ti opinion leaders, jsou tam ajťáci, jsou tam markeťáci, jsou tam novináři. Takže v okamžiku, kdy ty chceš, aby se toho tématu chytlo nějaký médium nebo podobně, tak je dobrej Twitter. Vím, že mě tam sledujou lidi, kteří jsou buď třeba novináři nebo třeba sami píšou zajímavý blogy. Jan Motal: Takže zprávy, chat a tyhle věci, což vlastně potvrzuje moji osobní tezi, že v tuto chvíli je e-mail už docela míň používanej. Většinou si seženu ty kamarády přímo tam a na všechno se domlouváme tam, často i pracovní věci se domlouvají tam Druhá věc jsou skupiny, v mém okolí, v projektech, kterých se účastním a fungujou často konkrétně. Abych byl konkrétní, tak máme jak pro vedení rádia, tak skupinu pro festival Unimat třeba. Jakože i pro tu interní komunikaci. To funguje dobře, hlavně to funguje dobře i s těmi novými nástroji -

nebýt uhlazený, dokonalý - nudný

obrací se na něj kvůli tématům, o které se zajímá

občanská žurnalistika je zajímavější

obrací se na něj se žádostí o propagaci na FB

social media „žebrání“

šíření dál do tradičních médií, na blogy

nahrazuje e-mail

interní komunikace

103

teď se tam dají nahrávat třeba dokumenty a další věci. … se a moje vlastní posty jsou jeden-dva denně, většinou co mě zaujme v novinách nebo nějaký legrační obrázky. No a protože jsem už tehdy měl zkušenosti z novin, já jsem začal už na gymnáziu psát do Lidových a do Moravského dne a protože jsem se odmala pohyboval v novinářském prostředí, tak jsem zároveň byl pro komunikaci s médii, i když nikterak oficiálně. Takže z té doby mám spousty fotek z novin a vyjádření, kde jsem vystupoval pod pseudonymem, měl jsem pseudonym Jan Kroutil. Před měsícem jsem psal článek do Top Lifu, co dělá Helča Továrková. S Helou jsme spolužáci z gymplu a prakticky od gymnázia děláme spolu dost věcí společně a ta provázanost je dost velká, jak uvidíš za chvilku, až se dostaneme k politice. Logicky, když za mnou Helena potom přišla s tím, že se dozvěděla, že se na FSS schází nějaká parta lidí, kteří tam chtějí dělat rádio, tak jsem to zkusil a shodou okolností jsem byl nejdřív programový dramaturg a pak koordinátor, paralelně s tím pak začala i moje politická kariéra, i když já bych to ani nenazýval slovem politická kariéra, protože já nemám politické ambice, že by mi šlo o funkci . No a mě s Helenkou dostalo to, že jsou to lidi, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a nějak je uznáváme a že v tý době měli jen o něco větší podporu než neonácci, tak jsme si říkali, že s tím musíme udělat něco, že to není normální. No tak to jsme vstoupili, já jsem si další rok odzkoušel kampaň docela natvrdo, protože jsme začali pomáhat lidem, co připravovali kampaň pro brněnský volby nebo volby do zastupitelstva města Brna a já jsem se stal, ale to ne, že bych chtěl, ale protože jsem na to zbyl, lídrem kandidátky v BrněBohunicích. No a abych to uzavřel, tak mojí poslední takovouhle velkou aktivitou je Občanské sdružení Komunitní rádia, které ale v tuhle chvíle spí, spí od minulého podzimu a nevím, jak se to pohne . My jsme připomínkovali novelizaci zákona pro rozhlasové vysílání, to byla asi taková naše největší aktivita a teď jsme se nebyli schopní sejít a promyslet nějaké další kroky. Ale i tam jsem členem

zájmy + vtipy

komunikace s médii, novinářské prostředí

komunikace s médii

psaní do médií, kontakty, provázanost, společné zájmy

vedoucí pozice v komunitním rádiu, politická kariéra

potřeba „ něco udělat“, politické aktivity

založení občanského sdružení

snaha ovlivnit veřejné dění oficiálně, člen výboru

104

výboru. A mimo tohle občanské sdružení dost pravidelně vedu kurzy mediálního nebo komunikačního charakteru, jakože třeba pro Fair Trade jsem dělal workshop, teď budu dělat pro Youth for Youth, budu tam mít workshop o dramaturgii festivalu.

mediální workshopy

No někdy nějakou odměnu dostanu, ale nedělám to kvůli penězům tyhle věci. Dělám to spíš proto, že mi to přijde potřebný a pokud mají peníze zaplatit mi ten čas a třeba cesťáky, tak jsem rád, ale rozhodně se nedá z toho žít, nedělám to kvůli penězům. Mám sice Twitter propojený s FB, ale ...na druhou stranu možná víš, že já píšu poměrně dlouhé statusy a on ten Twitter je nemá moc rád, takže používám Twitter, ale moc ne. Dominantní je pro mě ten FB. Mám i Google +, ale tam v podstatě nejsem, tam spíš sleduju, jestli se tam něco stane. Pak jsem v takových sociálních sítích jako Nyx, ale tam jsem nevkročil asi rok a ještě jsem v Academia.edu, tam mají profily lidi z akademického světa, většinou tam publikují odborné články, tak tam mám taky profil. A k tomu FB - první věc je, že se tam snažím ty svoje aktivity propagovat. Takže cokoli dělám, tak se to lidi rychle dozví, protože často o tom píšu statusy a často o tom sděluju různé dojmy. Třeba když jsem dělal tu kampaň, tak prakticky pořád ten FB byl můj asi nejbližší nástroj pro komunikaci s lidmi, kteří mi mohli pomáhat nebo jsem pomáhal já jim. Za druhý to byl můj nástroj jak sledovat mínění lidí a formátovat ty výstupy a za třetí to byl nástroj na to, jak sondovat odpůrce a jejich názory. Ta kampaň, kterou jsme dělal pro Zelený byla pro mě dost velkým školením, co se týče komunikaci na FB. Je to hodně "hate" platfroma, je tam hodně "flameů", právě z toho důvodu, že ti lidi by ti něco do očí neřekli z toho, co tam dávají. . A mně se stalo, že někteří mí známí, nebudu říkat kamarádi, mi začali nadávat do pitomců jen proto, že jsem tam dvakrát denně postoval něco ohledně Zelených.

práce z nadšení, ne pro peníze, poslání

Jasně, nebudu lhát, občas smažu nějaký koment, ale pak ho tam dám znovu, jen opravím

nemazat vlastní komentáře protože jej někdo vyargumentoval, platforma pro

členství na rlozčiných sociálních sítích, technologicky friendly

propagace vlastních aktivit

Fb pro komunikaci s lidmi, vzájemná pomoc, podpora

sledování mínění okolí, zpětná vazba k lepším výstupům, sonda odpůrců a jejich názorů oficiální kampaň na FB – poučná zkušenost, FB jako platforma nenávisti, útoků, upřímnost

nadávky, publikum je proti čistému marketingu, proti propagaci na osobním profilu

105

gramatickou chybu, překlep nebo nefunkční odkaz, to je jasný. Ale neudělal bych to, že bych smazal svůj koment, protože v dalším příspěvku zjistím, že jsem neměl pravdu, nebo mě někdo vyargumentuje. Možná tyhle věci, co tu říkám, za dvacet let reviduju, ale já si myslím, že jsem dostatečně dospělý člověk na to, aby moje názory, moje emoce, byly skutečné a já si za nima mohl stát. A to souvisí i s tím, proč používám FB a proč mi nikdy nepřišel jako nějaká invaze do soukromí, jako na to všichni nadávají. To je, že když něco přečtu a je to nějaký téma, který mě zajímá, osobně se mě dotýká nebo mi přijde důležitý, tak to prostě nasharuju, nasdílím to. Jsou to třeba i legrace typu PhD. komiks, ale ne jen ty, vždycky se snažím přemýšlet nad tím jako: "chceš to tam dát, nebo ne? bude to ty ostatní zajímat, je to k něčemu?". Hodně to zvažuju, možná jsem v tom až dost extrémně sebereflexivní. Ale vždycky si říkám, jestli to ty ostatní bude zajímat, nebo ne. Hodně jsou tam třeba věci, co se týkají lokální politiky nebo Brna a takovejch věcí To je první věc, druhá věc jsou moje rozhořčené statusy o tom, jak se řídí svět do záhub,y jak už v té záhubě je. To jsou spíš takový výkřiky zoufalství, občas se tam snažím dát nějakou tématiku, ale tohle spíš asi chápu, jako vyjádření emocionální. ta osobní rovina je, že si přímo píšu na chatu s lidma, o kterých vím, že tam půjdou nebo že je to zajímá, tak s těma komunikuju přes zprávy, nebo přes chat. Určitě používám třeba i profilovou fotku pro to vyjádření názoru, třeba ty Zelený. Ale já se snažím na FB snažím působit tak, že nejen to používám na svým profilu ale i na jiných profilech, prostě komentuju, diskutuju, polemizuju. Taky pro mě byla hrozně důležitá ta zkušenost s politickou kampaní, kdy jsem si uvědomil, že musím trošku změnit tu svoji rétoriku, ten svůj přístup k tomu, že jsem měl pocit, že jsem upřímnější než ti ostatní. Měl jsem pocit, že tě mnohem snadněji pošlou do háje, místo toho aby se snažili hledat na tom tvém názoru něco dobrého. Když s někým sedíš v hospodě, tak tě nikdo tak rychle do háje nepošle,

diskuze, neuhýbat

připravenost svoje názory prezentovat veřejně a stát si za nimi

sdílení informací, které používá za důležité sebereflexivní přístup, snaha zaujmout, zprostředkovávat témata, která publikum zajímají

lokální problematika prolínání osobní roviny s rovinou zájmovou-veřejnou

přímá komunikace s konkrétními osobami přes chat a zprávy mobilizace vyjádření názoru profilovou fotografií komentáře, diskuze, polemika – snaha působit nějak na okolí zkušenost s politickou kampaní – přílišná upřímnost

nenávistná platforma, kritičtější, FB zjednodušuje člověku kriticky vystoupit proti – v negativním slova smyslu 106

protože v osobním styku je to těžší. Že se snažím o nějakou dekonstrukci těch mýtů, třeba progresivní daň, tomu jsem se i u voleb věnoval hodně. Snažil jsem se přesvědčit svoje přátele, že progresivní daň se používá v mnoha vyspělých zemích, že to není žádnej Paroubkův strašák. Jednoduše snažím se těm známým, který tam mám, zprostředkovat trochu alternativní pohled na věc, beru to tak, že to může fungovat jako politický nástroj, jak prosazovat úplně jiný myšlenky. Já se bojím fašizace společnosti a ta přichází nejen od neonácků, ale přichází taky od pravicových politiků a třeba i z určitýho myšlení na univerzitě, který může být fašizující a já se proti tomu snažím nějak vystupovat. Ten FB je pro mě hodně účinný nástroj, protože se mi daří dlouhodobě narušovat myšlení některých lidí, kteří se ke mě postupem času připojí. Ale výsledky mám určitě konkrétní, protože se mi mnohokrát stalo, že díky mým diskuzím na FB potom v reálným životě, u stolu, lidi říkali, že si třeba někdo něco uvědomil, dohledal informace, začal se tím zabývat a nějak si to utřídil. A taky vidím FB jako pozitivní nástroj pro šíření akcí typu jako dneska ten protest proti uzavření opery, kam určitě jdu, a tyhle věci. ale já se vždycky snažím tam vystupovat, když s někým polemizuju, vždycky se snažím racionálně argumentovat. Vždycky to směřuju těm lidem v těch komentářích. Říkám si, co to je za lidi, pokud je znám, tak mi to jde snadněji. Mně často chodí mail nebo zprávy na FB, reklamy na akce, lidi se na mě obracejí, i kvůli tomu spojení s rádiem, že dělají třeba nějakou akci a jestli bych to nemohl nějak podpořit. Ale pokud jde o ty reakce přímé, tak samozřejmě ty negativní reakce jdou vidět víc. Takže jsem si vybudoval spíš nálepku toho pravdoláskaře. často tam hážu střípky z Klausovy života, jako ironické... A rok dozadu jsem docela dost diskutoval a dával si na profil kritiku Klausova přístupu k tzv. globálním změnám klimatu. Pamatuju si, že to bylo období, kdy jsem ten FB používal nejvíc sofistikovaně. To jsem si třeba ke každýmu druhýmu komentu dohledával literaturu, odkazovat, fakt jsem se

dekonstrukce mýtů, snaha nahlédnout na věci z jiného úhlu, zporstředkovat informace, které publikum nezná, alternativní pohled

snaha narušit určitý způsob myšlení

výsledky – narušení myšlení některých lidí osvěta, stimulace publika k hledání informací, úpravě pohledu získaného z médií

mobilizace, zvaní na události

snaha nějak vystupovat, prezentovat se, mířit na konkrétní osobnosti a přizpůsobovat sdělení jim

jako kontaktní osoba, provázanost s médii, známost

negativní reakce publika pravdoláskař ironie diskuze, argumentace pomocí literatury, sofistickovaný přístup

107

snažil, aby to k něčemu vedlo vedlo k tomu, že jsem byl prohlášen za kokota a to mě dovedlo k tomu, že s některejma lidma nemá cenu se bavit ani na FB. Já mám pravidlo, který jsem si stanovil už na začátku používání svých sociálních sítí a to je, že si nikdy nepřidám člověka, se kterým nemám žádnou přímou zkušenost. Ne třeba osobní, klidně po mailu nebo nějaká komunikace. Několikrát jsem to porušil a porušil jsem to ve chvíli, kdy jsem byl přidán nebo si mě někdo přidal právě z těchto důvodů. Takže tam mám třeba v přátelích sociálního demokrata, kterej žije v Norsku, mám několik lidí, který jsem v životě nikdy neviděl a to mám právě z toho důvodu, že je tam nějaký souznění v tom informačním toku ohledně politiky, aktivismu, společnejch hodnot, názorů. A naopak věřím, že moje posty můžou zajímat jeho. Mám tam spoustu lidí, kteří mě třeba znali, ale přidali si mě právě na základě toho, že ten můj FB je nějak zajímavej. Určitě mám reflexi a lidi mi to často říkají, paradoxně moji nejlepší kamarádi ne úplně pozitivně vnímají ty moje FB aktivity, což může být způsobený tím, že v tom okruhu nejbližších známých jsi prostě kamarád, je tam společná historie, citový vazby. já mám … sleduju, že já si třeba podtrhávám jiný pasáže a přijde mi to zajímavý. Takhle se ta kniha otvírá v úplně jiným světle, protože najednou vidím podtržený věci, který mi nepřišly důležitý. Ale jde mi o to, že FB mi umožňuje udržet kontakt i s lidma, kteří žijou v úplně jiný sociální realitě, což ty moje názory cizeluje vlastně mnohem víc, než kdybych chodil jen na debaty mezi vysokoškolskejma studentama. Anna Demchuk: Teď už to užívám k tomu ,abych zjistila, co se děje, nějaký informace. Konkrétně třeba, abych zjistila, kdy bude další cyklojízda nebo co se kdy promítá za film nebo kde je nějaký koncert. Taky na to, abych viděla, k čemu se přihlásily moji kamarádi, podle toho se pak i docela rozhoduju. Prostě ať se všichni máme rádi a nenecháme sebou manipulovat skrze autority. Já se teď setkávám s takovým názorem zajímavým, že buďme rádi, že nežijeme v komunismu a jaká to

negativní reakce

v přátelích jen lidé, se kterými proběhla nějaká interakce

v přátelích i lidé s podobným hodnotovým systémem, zajímavým způsobem života - zájem

snaha zprostředkovat zajímavý obsah a komentáře

přátelé ve dvou skupinách – podobné zájmy, názory, hodnoty + přátelé z osobního života – sympatie ( nevnímají pozitivně jeho prezentaci na FB) vidět věci z jiného úhlu

udržení kontaktu s lidmi, kteří žijí v jiné sociální realitě, pilování vlastních názorů

získávání informací zjišťování informací o chystaných akcích, k čemu se přihlásili přátelé rozhodnutí

proti manipulaci skrze autority upozornit, že věci nejsou v pořádku 108

byla hrůza před rokem 89 a teď je to všechno ok. Ale není. Je jedno v jaký je to sféře nebo čeho se to týká, to se dá aplikovat na všechno. Aby se lidi dostávali k informacím, ke kterým se jinak třeba nedostanou, to se týká třeba toho FB. Aby projevili zájem o svoje okolí, kde žijou, co se týče třeba veřejného prostoru, ekologie, politiky nebo i obyčejných věcí, co vidíš venku. Aby se zajímali o tu lokální politiku třeba. Teď už si nemyslím, že jít volit je zbytečnost. Každopádně si myslím, že ty místní volby, ty lokální, do zastupitelstva jsou hodně důležitý. Jakže asi bych přehodnotila, jestli jít volit někoho do parlamentu, ale tady je to důležitý, protože jsou ti ti lidi blíž, můžeš je kontrolovat. Že ti to není jedno. Ale když už volit jdeš, tak v tom místě to nekončí Chodí mi třeba žádosti o přátelství po těch akcích. Ale neděje se to zas tak moc... Vždycky ten člověk, abych mu to povolila, tak si aspoň musím pamatovat, na který tý akci jsem ho viděla... No ale skrz ten FB si pamatuju, že jeden čas jsem tam byla pořád, protože tam byli lidi, co tam pořád psali a já jsem jim musela nějak chytře odvětit. No právě, snažila, protože jinak bych zněla hrozně hloupě v těch diskuzích. Cyklojízdu se pak i snažím dávat dál, rozšiřovat to … protest nebo cyklojízda, to postuju a zvu lidi. Vybírám ale jen ty, o kterých vím, že půjdou, že je to zajímá. No sedím a čtu ty zprávy a postuju to tam a jsem schopná třeba nějak je vybrat, to myslím tak, že třeba nepostuju víc, než dvě na den, protože když je toho moc, tak se to už ztrácí, ztrácí to důležitost. Teď třeba hodně postuju nejvtipnější spíš než seriózní. Zajdu na FB a sleduju lidi, co mě zajímají, sleduju novinky. Třeba Matěje Hollana nebo pár dalších kámošů. No hlavně kvůli tomu šíření, bez toho by se to vůbec nemohlo tak šířit, možná nějakým hromadným mailem, ale na to jsem alergická. To prostě někam přijdeš a ten člověk se tě zeptá na něco, o čem jsi nemluvila, protože to našel na tom FB. Nebo úplně nejhorší je, když rovnou nějak začne diskuzi. Taky mě štve, že třeba nějaký kamarádi mejch přátel mě poznají a řeknou že mě

nutnost přístupu k informacím stimulovat zájem o veřejné dění

volit je nutné především na lokální úrovni, je třeba autority kontrolovat

aktivita – nekončí to volbami žádosti o přátelství po konkrétních akcích – pro potvrzení nutný alespoň nějaký osobní kontakt argumentace, diskuze

snaha se kvalitně prezentovat mobilizace výběr konrkténích přátel dle zájmů, snaha zacílit výběr zajímavých informací, snaha nezahltit, udržet pozornost, interakci

spojení vtipných zpráv a serioźních témat kontakt se zajímavými lidmi, získávání informací od nich šíření informací jako hlavní přínos

„populartia“ díky aktivitám, prezentaci a komentářům na FB

109

znají odsud a že třeba ví, že jsem byla tam a tam nebo tak. Moc ne hele, protože já vždycky hodně dlouho přemýšlím, jak to tam napsat. Možná Možná jednou někde, že bych smazala nějaký komentář, ale možná ani ne. Ono je to docela i dost o těch přátelích co tam máš. Kdybych tam neměla těch pár přátel, který ty věci, co já tam řeším, zajímaj, tak to tam asi nedávám. Anna Durnová: Tak jsem tehdy o tom uvažovala a než jsem o tom začala uvažovat, tak mě oslovil Martin Fendrych z Týdne, že bych dělala komentáře z rakouské politiky. sice to bylo opačným směrem, chtěl jsem psát o Česku z venku, ale řekla jsem si, že to zkusím. Pak mě hodně ovlivnilo to, co se dělo na jaře 2010 před volbama v Česku, to jsem sledovala z venku, hlavně z FB, z toho FB jsem si já udělala vlastně takovej mediář a měla jsem krásně přehled o tom, co se v tom Česku děje. No a jeden ze silných okamžiků bylo Zelenkovo video Přemluv bábu. To mě strašně vytočilo. . Já jsem seděla v bytě a byla jsem tak strašně naštvaná na tu diskuzi, která se kolem toho vedla, a napsala jsem komentář a poslal jsem ho do Lidovek s tím, že jsem jim napsala, že jsem kdysi psala do Týdne. Takhle jsem to udělala ještě rok předtím, že jsem napsala komentář o situaci ve Vídni ohledně nesnášenlivosti vůči tamním menšinám a to bylo potom v Literárkách. Tehdy o tom víkendu jsem se naštvala tak, že jsem si řekla, že už nejde jen sedět a hloupě kecat, ale že musím udělat něco víc, tak jsem tehdy ještě v noci vyplnila na internetu přihlášku do Strany Zelených. Já neříkám, že by nebyly problémy, ale nesnáším, že se háže všechno do jednoho pytle, s čímž já bojuju. Tomu se říká v Rakousku "rasismus všedního dne", což znamená, že automaticky soudíš lidi na základě šátku, nebo toho, že je někdo černej nebo bílej. . Tak jsem napsala otevřený dopis Strachemu, to jsem psala z pozice lidí, kteří mají vzdělání a kteří jsou v tom Rakousku ti "tzv. integrovaní" a že s tím nesouhlasím. A začala jsem sbírat po univerzitě lidi, kteří mají taky vzdělání a jsou jako já na prestižních pozicích a jsou taky cizinci. Podepsalo nás to asi padesát, my jsme neměli

sebereflexe, zvažování před vlastním příspěvkem

informace a komentáře určené konrkténím přátelům Kontakty s médii, psaní do médií, komentáře ze zahraničí

čerpání informací z FB – mediář, přehled o tom co se děje na FB,

naštvanost naštvanost – příspěvky do médií, komentáře

naštvanost – členství v politické straně

proti generalizování

otevřený dopis, mobilizace lidí k podpisům, hledání kontaktů, média

média, otisknout problém v médiích, 110

žádnou on-line iniciativu. My jsme na to neměli moc čas, to bylo deset dní před volbama, já jsem moc chtěla, ayb to šlo ven ještě před volbama. Ten dopis otiskl Standard, což je jeden z rakouských deníků a byli jsme v hlavním diskusním pořadu rakouského rozhlasu, to je něco jako "téma dne". A na tenhle dopis mi napsalo pár cizinců, co mi psali, že se dozvěděli, že jsem autorka toho dopisu a že mi moc děkujou. A to vzniklo úplně náhodou, že v době, kdy jsem psala ten dopis tak mě oslovili z Hospodářských Novin v souvislosti s vídeňskýma volbama, že by chtěl komentář. …se začal připravovat pochod proti nacistům, to byla původně iniciativa V Brně neonacisty nechceme, s tím jsem pomáhala, sháněla jsem kontakty ve Vídni, aby byla podpora i zahraniční a pak jsem domluvila Jirku Honzírka, že mají multikulturní témata, Divadlo Feste a že by se to s tím dalo propojit. A pak jsem odpoledně napsala všem e-mail a vyzvala jsem všechny, abychom napsali nějakej email, otevřený dopis ČT. Helena pak sepsala nějaký argumenty, já jsem to vklínila do toho dopisu, co jsem chtěla napsat, něco tam dodal Sváťa Bartík, ten tam dodal tu větu, že jsme pokořili nenávistnou skupinu bez jediného aktu násilí. pak nás napadlo s Davidem, že by bylo fajn, kdyby se ti lidi, kteří chtějí něco měnit, kdyby se scházeli a diskutovali. Tak jsme udělali ten Zelený čaj, jako setkávání, veřejný debaty. Je pravda, že třeba u nás se těžko snáší ten koncept tzv. angažovaného intelektuála. Začíná existovat, posledních pět let si toho všímám. Jsem moc ráda, že do tý stran vstupují lidi, kteří mají nějaké společenské postavení, nepotřebujou rozhodně žádnou politickou legitku, ale prostě něco je štve a vedle toho, co dělají, se hodlají věnovat něčemu v té své společnosti. Jako kdyby mi někdo řekl, já mám lepší věci na práci, než stepovat celej den na Cejlu. Já taky, já mám spoustu práce. Ale mně to přijde podstatný, přijde mi to důležitý, stejně jako ty komentáře. Další věc u nás nikdo nahlas neříká, že myslí levicově, to je taky vtipný. To je daný historicky a jednak tady ta levice, která by mohla hájit nějaký

snaha upozornit v médiícu

po konkrétní kauze se na ni obraceli

příspěvky v médiích

propojování, shánění kontaktů

výzva, otevřený dopis, občanskospolečenské aktivity propojenost komunity

pořádání veřejných debat – občanskospolečenské aktivity

koncept angažovaného intelektuála – vzdělání + postavení

důležitost se občansky angažovat

levice

111

občanský zájmy, tady není. Ta levicově liberální společnost tady je, ale skrývá se různě. Já jsem asi hodně velký začátečník, teď jsem se do toho hodně dostala s tím Zeleným čajem, se kterým jsme založili stránku, zveme tam na ty akce, dáváme tam fotky. Já tam nepíšu statusy typu, že jsem se dneska dobře vyspala, já tam píšu o tom, co mě naštve, tak to tam prostě napíšu a stejně tak to mám s článkama. To bude znít možná trochu namyšleně, ale dělám to tak pedagogicky, že když se přečtu třeba něco dobrýho v Timesech nebo v Guardianu, tak to tam linknu. Pak propaguju články svých kamarádů nebo tak, jako to dělají všichni. ... Já jsem takový estét trochu, takže když mě napadne něco, co si myslím, že je vtipný, tak to tam napíšu. Když mě to nenapadne, tak to nechám tak. A ty témata jsou různý, není to jedna oblast, je to prostě co mě zajímá společensky. Tak pod tím se tam pak třeba i udělá nějaká diskuze, někdy jsem překvapená, kolik lidí se do toho naveze. Dokud měly Hospodářky ty svoje texty odemčený, tak jsem si tam dávala ty svoje. Na tu blokádu to jsem zvala, to jsem byla hodně aktivní, tam jsem zvala. A co kamarádi dělali tu stránku, tak jsem si projela ty svoje kamarády a ty, co jsem si říkala, že by je to mohlo zajímat, tak jsem je tam pozvala. Pár z nich si ji oblíbilo. A pak mám na FB pár takových přátel, kterým když něco chci aby šlo dál, tak těm přátelům napíšu přes chat: "Hele, linkni to, co mám na profilu, dál." Ale to jsou třeba tři, čtyři lidi. A to jsou lidi, o kterých vím, že mají třeba ještě jiný kamarády než já, protože u mě je problém, že máme hodně společných kamarádů, takže to nemusí mít takovej efekt. Některým lidem to prostě píšu explicitně, protože vím, že má ještě jiný kamarády, který by to taky mohlo zajímat. Takže takhle se to snažím šířit, říkám si už dneska, že se na to lidi už docela dívají, speciálně lidi, kteří se nějak angažujou v těch aktivitách ten FB celkem sledujou. Nemám tam nikoho, koho bych neznala osobně. …. A další skupina jsou lidi, se kterýma se osobně

FB začátečník, správa stránky, akce, fotografie

naštvanost, pedagogický přístup – svoje publikum informovat, učit, vychovávat

šíření článků snaha propojit vtip se seriózním sdělením obsah na FB – společenský zájem diskuze pod příspěvky

propagace vlastních textů zvaní na akce, mobilizace, cílení na konkrétní kamarády – koho bude problém/akce zajímat?

přímé oslovení vybraných přátel přes chat nebo zprávu,

snaha překročit komunitu, snaha být efektivní, netočit věc kolem stejných lidí snaha překročit komunitu

zaměření se na konkrétní lidi z profilu

přátelství na základě osobních vztahů, přátelství na základě společných 112

znám, se kterýma se kamarádím a který jsem nahrabala za poslední rok. Což jsou lidi z těchhle různých hnutí, aktivisti. A je vtipný na tom to, že jsem některý lidi odhalila díky těm svým komentářům a linkům, že jsem poznala, co mají za politický názory, což jsem předtím třeba vůbec nevěděla, protože jsme se o tom předtím nebavili. A když jsem zvala lidi na Zelený čaj, tak jsem vybírala, věděla jsem, kdo mi co sleduje, komentuje. A u některých to vím, že nemá cenu jim psát, že by se akorát naštvali. Člověk v osobním kontaktu nepotřebuje rýt do těch lidí. Když vím, že toho člověka mám ráda a nemusím s ním mít stejný politický názory, tak ho nemusím denně přesvědčovat, když jsem to už dělala deset let a nepodařilo se to. Tím, že jsem měla hodně zájmů, že mám ty přátele různý, tak ty skupinky jsou různý a někteří jsou třeba nepolitičtí, ale pak se třeba ukázali, že díky těm mým komentářům, začali projevovat svoje ideologický názory, ačkoli jsme spolu třeba jezdili na běžky nebo spolu zpívali. Ale na ty moje texty a komentáře mám odezvu, to je takový důkaz pro mě, že to někdo čte. A to jo, tam ta zpětná vazba je podstatná, že to někdo bere v potaz, že si to někdo přečte, že si to i pamatuje. Komentáře pod článkama mimo FB nečtu. to beru jako součást pravidel hry - já jsem dostala prostor pro vyjádření a je to všechno, co jsem chtěla říct. Já jsem nad tím textem přemýšlela a to je můj názor a co v tom textu není, to není můj názor. Ti komentující pak mají ten míč a já jim ho nebudu přehazovat zpátky. U FB je to jiný, protože, tam člověk cítí nějakou identifikaci se svým profilem a cítí potřebu se k tomu nějak vyjádřit, jednou jsem udělala to, že jsem celej ten post smazala. Já mám povit, že je potřeba to pořád říkat dokola, že lynčování je jedna věc, problémy jsou druhá věc, že zobecňování je špatně, je to strašně nebezpečný. Všechny ty mýty, co se vytváří i kolem muslimů, já jsem na to strašně háklivá a mám z toho strach. Spíš pozoruju, co jsem začala být občansky aktivní, že jsem víc začala kontaktovat lidi, se kterýma mám společný názory. To Brno je relativně malé. Ono těch lidí je docela málo, já myslím, že kdyby každej sepsal, koho

společenských zájmů

FB jako místo, kde človšk může poznat názory na politická a společenská témata

cílit pouze na lidi, kteří mají zájem, kteří nějak prokazují svůj zájem, efektivní působit jen na lidi s podobnými názory a hodnotami

stimulace k politickému vyjadřování

potřeba zpětné vazby na vlastní názory

komentáře pod FB – velká důležitost, jde o osobní profil – osobní identifikace, potřeba se vyjádřit a dostat zpětnou vazbu

strach ze zobecňování, mýtů

přátelství na základě společných názorů brněnská komunita je propojená, přátelé přátel, 113

takhle zná, tak by to byli pořád ti stejní lidi. Z výzkumnýho hlediska je to taky zajímavá informace, že ti lidi se spolu stýkají. To není tak, že by se znali a bojovali za stejnou věc. Ono se to tak prolíná. Ti lidi se znají, protože si rozumí... A pak mě pobavilo, že někdo novej, koho jsem potkala v týhle sféře zná zase nějaký moje kamarády. Už i to Brno blokuje, tam jsem zjistila, že spousta těch lidí se v Brně mezi sebou zná, díky tomu FB. První výhoda je, že je úplně jedno, kde, ve který zemi, ten člověk je. Může něco dělat, diskutovat, může se s těma lidma spojit. S čímž souvisí to, že má člověk přehled o to, co se děje, co se děje všeobecně ve světě a i ví, že támhle se to povedlo, že třeba dotace kultury ve Vídni vypadají trochu jinak, takže se člověk nevzdává. A může do toho z venku píchnout. Výhoda mi přijde i jako dostupnost, člověk si zapne počítač a má to jako zpravodajskej kanál. Trošku jako taková nástěnka před samoobsluhou, ale každej má svoji vlastní nástěnku. Což může být zároveň i problém, protože každý má tu svou vlastní nástěnku, každý si žije ve své vlastní skulince. Třeba jedna z nich to vždycky likene, přitom my jsme se spolu nikdy o tom moc nebavily. Já myslím, že to bylo předtím o mě známý a kdo to netušil, tak teď to ví. Možná, že někteří lidi mě začali vnímat, že jsem v tom hodně aktivní, ale to bylo asi docela jasný, když jsem šla do té Vídně, že se o to budu zajímat. Jako určitě, kdyby ses někoho zeptala, jak ten můj profil vypadá, tak určitě vypadá jako profil nějaké třicetileté intelektuálky, která se občansky angažuje a strašně se zabývá politikou. A ona je to pravda, tam to jde jen vidět. Jan Souček: že jsem se léta věnoval žurnalistice … … tu podvědomou potřebu dělit se o informace, sdílení informací a druhá důležitá věc, která na tom FB je, je okamžitá zpětná vazba. Když tam sdílíš třeba nějakej článek, se kterým souhlasíš nebo status, kde zprostředkováváš svůj názor na společensky zajímavý témata, tak dostáváš od lidí, který máš v okruhu svých přátel okamžitou zpětnou vazbu a máš možnost se buďto utvrdit nebo změnit ten svůj názor v reakci, jak to vidí tvoji přátelé

prostorová neomezenost, možnost srovnání s okolím, přehled o situaci v jiných zemích

zpravodajství každému dle jeho zájmů a přátel, člověk dostává informace tříděné svými přáteli, omezenost v rámci komunity

FB místem pro prezentaci poltiických názorů, odhalování názorů před publikem

„černé na bílém“, názory lze na FB vidět

žurnalistická profese potřeba dělit se o informace, sdílení, potřeba zpětné vazby možnost zpětné vazby vůči svému názoru

114

A to mi přijde důležitý, protože v tom způsobu, jakým já aspoň dneska žiju, tak na to, abych tolik věcí probíral s přáteli z očí do očí, na to už prostě není čas. Ten FB tohle umožňuje. … že tam jsou lidi, kteří s tím nesouhlasí a já docela i vím, co od nich můžu čekat. Já mám mezi přáteli i lidi, kteří se dívají na svět pod jiným úhlem než já, ale o to víc mě to baví. Baví mě číst si ty reakce, který jsou sice nesouhlasný, ale třeba obsahujou nějaký věcný argumenty, který korigujou nějak ten můj pohled a uvědomuju si aspekty, který mě předtím nenapadly. …kvůli tomu sdílení na FB já o nich mám víc informací, takže spíš mi ten FB umožňuje je líp poznat díky tomu, co oni sami sdílí. A samotný to téma blokády právě kromě toho, že ty společenský témata nebo hluboce lidský témata překračujou hranice politických preferencí, tak se taky ukazovalo to, že řada lidí i třeba moji přátelé, kteří jsou současně lidi, kteří pracují v ČT, tak ani na FB nejsou ochotni publikovat ten svůj otevřenej názor. Třeba na to, co já jsem publikoval na FB reagovali soukromě, přes mobil, což na FB samozřejmě nikdo nevidí. A taky jsem se samozřejmě setkal s tím, že jsem byl tady interně nařčen některými kolegy z neloajality k ČT. … já jsem přesvědčený o tom, že to, co jsem zveřejnil na tom FB, tak to byla objektivní profesní kritika, nikoli neloajalita vůči ČT. Já jsem Lubošovi na zeď napsal přímo tu svou výhradu a kritizoval jsem jen ty věci, který byly veřejně dostupný, svoje informace, jak reálně to interně vznikalo, to zpravodajství, jak to vznikalo na té blokádě jsem nikde nepublikoval a ani to nemám v úmyslu. Takže já jsem kritizoval já jsem kritizoval Luboše za to, co bylo vidět venku a co běžný divák nebo účastník té blokády si mohl konfrontovat. To mě motivovalo k tomu, jakým způsobem to repostovat, komentovat, nebo přinášet ještě další články, který by mým přátelům třeba mohly uniknout a myslím si, že jsou podstatný proto, aby si mohli udělat nějakej obrázek. Ale ve chvíli, kdy státní úředníci typu Petra Hájka najednou se takhle vymezují a takovým způsobem a navíc za sebe dělají mluvčí a zástupce nějaké

okamžité reakce

obohacení vlastního názoru a nové aspekty, korekce vlastního pohledu

FB prostorem, kde lze poznat názory svých přátel témata překračujícíc hranie politických preferencí

reakce na příspěvky na FB přes mobil / soukromě - strach

FB jako platforma vyjádření názoru veřejně FB jako platforma k vyjádření oficiálního nesouhlasu

veřejná kritika veřejných věcí, které může publikum samo posoudit snaha zprostředkovat dostatek informací k tomu, aby si publikum udělalo vlastní názor

proti zjednodušování, vystoupit proti něčemu co je společností chápáno jako normální, proti netaktním 115

skupiny, která je ale nikdy nedelegovala k tomuto... Tím myslím, že najednou se nazývají těmi "normálními", zastánci "klasické rodiny". To mě aktivizuje k tomu, abych se tomu tématu věnoval a ty důležité informace svým známým zprostředkoval. kdy se na FB ukazovalo, že lidi, kteří jinak jsou třeba katolíci, sami mají naprosto klasickou rodinu, tak je toto téma taky dokáže aktivizovat a ukazuje se, že tato témata překračují politický bariéry. Na druhou stranu já jsem vděčnej, že mi to ten FB takhle zprostředkovává a že vidím, kdo z těch lidí zůstává uvnitř té škatulky "já volím toho a toho a tuhle stranu a tím pádem papouškuju jejich názory" a nebo jsou schopni samostatně přemýšlet a tedy když najednou moje vlastní cítění či myšlení je v rozporu s tím, koho volím, tak nemám problém to ukázat. … že vidím, že ti lidé, kteří jsou mými přáteli, jsou schopni samostatnýho uvažování. Že to není stádo lidí, kteří jen něco papouškujou. za ty čtyři roky už mám vysledováno, kdo bude reagovat, jakým způsobem... Ale jestli máš namysli, že člověk už když tam dává komentář, nebo repostuje nějakej příspěvek a sám k tomu přidává nějakou noticku, jestli se snažím reflektovat to publikum, ke kterýmu to míří, určitě jo. … já se snažím tím vlastním komentářem k tomu, buďto to ozřejmit, když nejsem přesvědčený o tom, že ten titulek vyjadřuje přesně to, co bych si myslel, že by tam zaznít mělo, tak se snažím ty svoje čtenáře do toho víc vtáhnout, abych je víc motivoval se na to podívat. To bylo zábavný pro mě, ale je to příklad toho, že jsem ty lidi musel vtáhnout, nějak to okomentovat, aby si vůbec ten článek otevřeli, protože z toho nadpisu nezjistíš, proč je tam směruješ. Tak ta blokáda určitě, tam na základě toho, jak to dopadlo, jsem pak pracovně komunikoval s lidma ze zpravodajství, s lidma, kteří to téma zpracovávali a byli tehdy "na place". S nima jsem se o tom bavil a snažil jsem si zjistit nějaký to pozadí, chtěl jsem se jít podívat na promítání toho dokumentu, co se tam točil, ale to jsem nestihl. Já jsem takovej, teda v mé generaci ještě pořád jo, takovej průkopník, že mě baví ty nový technologie,

výrokům politiků v rámci tradičních médií

FB odhaluje společenské a politické názory svých uživatelů

politické x společenské problémy, prezentace názoru, který se rozchází se politickou stranou, kterou jinak uživatel podporuje

možnost vidět a sledovat způsob mšlení ostatních FB umožňuje poznat vlastní publikum, kdo bude jak reagovat snaha reflektovat své publikum, cílit

snaha ozřejmit důležité informace, snaha vtáhnout publikum

vtáhnout publikum, ozřejmit důvod pro přečtení

aktivita na FB=aktivita offline

obliba v nových technologiích

116

ale to je teprve vidět poslední dva tři roky, jak spousta lidí ten FB najednou radikálně začíná užívat. Tak jak jsem říkal, šířit to téma, informovat ty lidi, který tam mám. Samozřejmě u některých témat je to jen proto, aby oni to věděli, ale i u některých témat kvituju to, když to oni repostujou dál, protože si myslím, že je to téma, který je atraktivní. Kromě toho, že vidíš, co si o tom myslí, tak ta zpětná vazba ti dává odpověď na to, co třeba ten autor textu nebo ty sama jsi tam vynechala. Ti lidi třeba reagujou a neví, nemají dostatek informací. Je pár lidí i tady v televizi, kteří ví, že jsem docela aktivní v té komunikaci a sdílení témat a případně, že nějak v pozitivním slova smyslu ovlivňuju svoje okolí, tak třeba přijdou za mnou, co si o tom myslím. Teď nedávno za mnou byla kolegyně, která hledá lidi pro připravovanej projekt televizní a konzultovala, jak by to na FB měla udělat … postupem času jsem si uvědomil, že na tom FB sdílím spoustu věcí, ale že jsem směrem od nich žádnou sdílenou informaci neviděl a že nejsem přesvědčenej o tom, že já chci být tím otevřeným kanálem a od nich přitom nic nevědět. …tam nemám rád ten pocit, že je to jednostranný, přece jenom to nedělám jako noviny, ale jako oboustrannou komunikaci. …že jsem odstranil lidi, kteří byli třeba přátelé přátel, já jsem o nich nějaký informace měl, ale ta jejich komunikace tam byla natolik agresivní vůči mě, že jsem si řekl, že vzhledem k tomu, že já o tom člověku téměř nic nevím a nemám důvod se jimi zabývat, tak ty jsem nakonec z přátel odstranil. …tam se to opravdu zvrhlo (politická diskuze) v nepříjemný osobní napadání a vzhledem k tomu, že to byl člověk, kterýho jsem si přidal, protože to byl kamarád mýho kamaráda, tak jsem si řekl, že to nemám zapotřebí, číst si takový nesmysly. …že 98% lidí, který tam mám, tak fyzicky znám, potkali jsme se, vím kdo to je, vím, proč s nima komunikuju. A zatím se tam nevyloupl nikdo, kým bych se zklamal, lidsky zklamal. Ani co se týče gay tématiky, i tam jsem měl štěstí. S romskou problematikou je to složitější, protože tam se najdou lidi, kteří to vidí prostě moc zjednodušeně. Často jsem první, kdo zaregistruje nějakou zprávu,

šířit téma, zprostředkovávat informace, snaha rozšířit dál

zpětná vazba, pohled z jiného úhlu

kontaktní osoba v oblasti aktivit na FB, konzultace

nutnost interakce s přáteli, potřeba vzájemné výměny

snaha o interakci, FB ne jako noviny, ne jako jednostranný kanál odstranění agresivních kontaktů

osobní napadání na základě politické diskuze – odstranění z přátel

většinu přátel zná osobně, mít důvod proč být ve spojení

proti zjednodušování

snaha být první, zaujmout – potenciál 117

o který si myslím, že bude to moje auditorium zajímat, tak to tam dám a to když jsi první, tak je větší pravděpodobnost, že to ti ostatní budou repostovat právě od tebe. samozřejmě to člověka těší, když tam vyvěsí nějakej článek, nějaký téma, tak to ty lidi zaujalo natolik, že to chtějí sdílet taky. Já tam dávám věci, se kterejma natolik souzním nebo je považuju za enormně burcující v negativním slova smyslu a pobuřuje to především mě, takže nemám ani problém s tím, že na to nikdo nezareaguje. …ale já intuitivně se obávám, že FB zašel tak daleko, že překlopit tuhle masu lidí někam jinam je nereálný a je nereálný, aby člověk průběžně komunikoval na třech nebo čtyřech platformách tímhle způsobem. To kouzlo FB je v tom, že tam máš tak velký auditorium a že na jednom místě se to všechno schází. Kdyby člověk měl projít denně Twitter, Google +, FB a cosi dalšího... Petra Hlaváčková: To je těžko říct, to závisí na těch okolnostech. Existovaly nějaké problémy, které já jsem vnímala tak, že jsou nějak hodně palčivé. Ve společnosti, politice, měla jsem potřebu se vyjadřovat, protože se mi zdálo, že to je jediná šance, jak něco změnit, že někdo musí nějak na ty problémy upozorňovat. …při té práci člověk pátrá a naráží na některé věci, které se týkají třeba i politiky, týkají se konkrétních lidí na magistrátu, jejich funkcí a toho, že nepracují tak, jak by měli. A když se potom dál a dál pátrá, tak se naváže na konkrétní kauzy, které se toho týkají. my jsme s Šárkou Svobodovou a Matějem Hollanem začali se zajímat o to, jaká politická vůle za tím stojí, a co to všechno obnáší, toto rozhodnutí, protože se nám to jevilo jako padlé na hlavu. . No a my jsme si rozdělili politiky a lidi, kteří byli v té době ve vedení města Brna a začali jsme se o to zajímat a nakonec nám z toho vyšlo, že to opravdu hrozně hoří a že to vypadá, že by se snad opravdu mohly postavit. pak jsme přišli na to, že nejdůležitější je udělat mediální kampaň, že o tom musí vědět co nejvíc lidí. Takže jsme oslovovali novináře, ze začátku novináři nás brali jako partu nějakých bláznů, anarchistů, kteří mají nějaký vlastní osobní zájem.

dalšího šíření

potěšení z interakce, šíření informací

naštvanost jako motivace k postování

FB jako platforma s největším publikem

potřeba upozorňovat na problémy, společenské problémy

členství v neziskové organizaci / obč. sdružení, investigativní práce, překážky, pátrání

kontrola politických rozhodnutí, získávání informací

zájem o veřejné dění, přezkoumávání politických rozhodnutí

mediální kampaň, spolupráce s tradičními médii, komuniakce s novináři

118

když jsme měli stále víc faktů a pořád se to potvrzovalo, tak se ty noviny toho chopily samy ... do toho pak připletly volby, což byla dost šťastná okolnost, takže jednotlivé politické strany, které stály v opozici, to byla hlavně záležitost ČSSD to prosazování garáží, tak ty opoziční strany se toho chopily. To nám moc pomohlo, protože si to dávaly ty strany do programu. To nám vlastně hrozně pomohlo, taky veřejnost, díky těm článkům, co jsme psali do novin sami nebo je psali odborníci, novináři... veřejnost pak dostala informace a postavila se na stranu proti těm garážím a ty volby hrozně pomohly tomu, že to vedení města, které zvítězilo, otevřela se velká koalice, tak se to zahrálo do ztracena, že to veřejnost nechce, tuhletu věc. Tam to byla ale samozřejmě otázka půlročního usilovného snažení namířeného především na aktivaci médií s tiskovými konferencemi, otevřenými dopisy, peticemi. Nám hodně pomohla generální ředitelka Památkového ústavu, která se o tom díky té mediální kampani dozvěděla a svolala svoji vědeckou radu, která to nakonec jednoznačně shodila ze stolu. No a jestli ty se zajímáš o FB a jakou v tom hraje roli, tak musím říct, že v tomhle docela zásadní. My jsme pro tohle vytvořili skupinu s názvem "Nechceme podzemní garáže pod Zelným trhem" a tam jsme informovali účastníky, kterých tam bylo stále víc o té situaci a tohle byl jeden z nástrojů, jak tu veřejnost přesvědčit nebo jak jí dodat dostatek informací. jsem i já mohla pomoct a přimět svoje přátele, aby to dávali zase dál, tak to je zásadní. Já tam dávám věci, o kterých si myslím, že by se mělo dozvědět co nejvíc lidí. A to je základ, to je i začátek šíření těch stránek, protože každý má nějaký přátele, takže pokud se ta stránka založí, tak se to rozhodí mezi přátele a pak se to řetězovou reakcí dál šíří, to ani jinak nejde. Pokud mě to hodně zaujalo a osobně se mě to dotýkalo, tak jsem tam něco napsala , ironickýho. Tam jsem vybírala. Vybírala jsem lidi, u kterých jsem nějak tušila, že je to bude zajímat a že budou schopní to poslat dál. Že si to vezmou taky osobně. Já se snažím přidávat lidi, který fakt znám a považuju je za víc než známé. Protože oni mají moje

sami novináři mají zájem použití tématu politiky ve volbách, Public Affairs, zájem odbroníků, novinářů

zprostředkování informací – pomáhá rozhodnutí veřejnosti

působení na média, odborníky, aktivismus – petice, otevřené dopisy, petice, mediální kampaň

FB jako nástroj přesvědčovací, pro zprostředkování informací

FB: šířit akce/zájmy dál, řetězová reakce

ironie výběr konkrétních přátel, které problém / akce zaujme v přátelích jen lidé, které osobně zná, strach z odhalování soukromí 119

informace a já nejsem v tomto tak otevřenej člověk, já mám respekt z toho FB. Ale stejně nějak nedokážu to vnímat tak otevřeně, že bych tam pozvala lidi, který neznám, k tomu raději používám ty konkrétní stránky těch jednotlivých iniciativ. Na můj soukromý profil, tam to ještě nedokážu nějak akceptovat, že bych vystupovala veřejně, že budu sdělovat vlastní myšlenky světu. To raději mezi přáteli. ..jako nástroj získávání informací o tom, co se dějou. Některý věci, který se právě týkají aktivismu, tak se nedají moc najít nebo se s nima nedá moc pracovat. Mám potřebu ty věci dál posílat a zveřejňovat a většinou tam naplno pouštím to naštvání, to politické, to, co se týká státu, pravicové a levicové politiky, osobností, politiků atd. To je takovej katalyzátor. prostě to tam dám, protože mě to hrozně štve. Ale je pravda, že mám na FB přátele, kteří vůbec nesdílí, to jsou třeba lidi, který znám hrozně dlouhou dobu, třeba od dětství. Třeba jsem se s nima poznala při nějaké jiné události než která se týkala aktivismu, který mě pak hrozně překvapujou těma komentářema. Že se vlastně totálně neshodneme v těch základních věcech, mají třeba úplně jiné názory, jsou úplně z jiné strany toho politického spektra než já, to mě často překvapí, že si často uvědomím, že ty věci, který se tam sdílí a mají podobnou myšlenku, tak že přece jen je to uzavřená skupina. …že to není až tak úplně běžný mezi lidma, kteří jsou sice inteligentní, vysokoškolsky vzdělaní, ale nemají takový zájem potom do věcí zasahovat, zabývat se sociálníma otázkama. To se mi stalo právě předevčírem se svým kamarádem, kterej mě překvapil hrozně. Myslím si, že třeba překročit tu komunitu se podaří třeba u těch garáží, tam se to podařilo, to byli vlastně lidi, kteří nechtěli ty garáže. Bez ohledu na to, jaký jiný měli názory. Obyčejní lidé, kteří nechtěli garáže. Když jsem pak na tu stránku dávala nějakej příspěvek, kterej se týkal něčeho jiného v kulturní politice města Brna nebo sociální a ozvalo se tam několik lidí v tom smyslu, že pokud tam budeme dávat tyhle věci, tak se z té skupiny odhlásí. To mě překvapilo, že nemají tyhle principy, že šlo

profil nechápe jako veřejný, přestože se zabývá společenskou tématikou – jen pro přátele, využívá oficiálních platforem,

získávání informací, ohledně aktivismu, dále distribuovat a šířit informace, naštvanost, katalyzátor

naštvanost překvapení – FB odhaluje názory na politiku a společnost přátel, které z tohoto úhlu neznáme, pohled z jiné strany, z jiného úhlu, překročení skupiny (bublina)

snaha do věcí zasahovat, přátelé překvapují protichůdnými názory

jednorázové problémy – překročení komunity funguje, spojení na základě osamoceného problému – v jiných názorech může být rozchod

nejde o principy, jen o jednorázové 120

jen o tu jednu věc. Já osobně ho mám pro získávání informací. Získávání a distribuce informací a organizace těch věcí, mobilizace občanů na tohle je to úplně super, úplně jedinečný. …člověk dostane informace mezi lidi. To je úplně nenahraditelný. Když si třeba vezmeš tu blokádu v květnu, tak to si myslím, že by se to snad bez FB ani nemohlo udát. To byla jedinečná záležitost, že se tam sejde tisíc lidí, aby bránili romskou čtvrť. …myslím, že se teď skutečně něco mění, že je cítit, že lidi pochopili, že se můžou k něčemu vyjadřovat, že takhle ten FB používají. Takhle funguje demokratická společnost, ale politici se tak zatím nechovají, oni nechtějí, aby je někdo kontroloval. To znamená, že lidi to ty politiky musí naučit, že je to normální. Nebo ta Šumava byla úplně úžasná. Já tak strašně obdivuju ty lidi, co tam jeli a strávili třeba týden dovolené tam v dešti. To je prostě něco neuvěřitelného. Já pořád nejsem schopná to brát z toho hlediska, že bych byla nějaká veřejná osoba. Já tam mám opravdu ty přátele, který fakt znám, o který se zajímám a se kterýma si mám co říct. A zatím to nemám tak otevřený. Když se jedná o nějakou věc, o kterou bych chtěla opravdu bojovat, tak je tam ta možnost založení stránky a poslat tu věc správným směrem. To, co já si distribuuju na svým profilu, tak to dávám pro svý přátele. Ten aktivismus se musí týkat konkrétní záležitosti, za kterou já si prostě stojím, musí se týkat konkrétní záležitosti, na kterou mám jasný názor a jsem schopná to začít co nejrychleji řešit - napsat otevřený dopis, petici, kontaktovat novináře, založit událost na FB, stránku, zorganizovat demonstraci. V tom aktivismu to používám mnohem víc, než že bych dělala nějaký neustálý přísun informací pro všechny. … často jsou ty diskuze nejsou založený na nějakých celistvých informacích, často jsou to "výkřiky do tmy". Většinou se to týká nějaké pravicové orientace, někdo třeba popírá xenofobii rasismus a sociální znevýhodnění určitých menšin. Samozřejmě se zakrývá tou myšlenkou opačnýho přístupu, že tyhle skupiny nikdy nemůžou fungovat.

akce, jednotlivé problémy získávání informací, distribuce informací, mobilizace občanů, organizace distribuce informací, mobilizace, dostat lidi na určité místo, na určitou akci

FB používán k vyjádření se ke společenskému dění, dění v politice, kontrola politiků

aktivně vystoupit proti nepřípustnému dění ve společnosti

na FB nevystupuje jako veřejná osoba, obsah je pro přátele, uzavřený prostor

vlastní profil tolik k tomuto nevyužívá

FB spíše pro účely aktivismu než pro zajištění stálého přísunu informací

neinformovanost účastníků diskuze – snaha přinést informace, argumentovat, snaha změnit názor

121

To se mě většinou hrozně dotýká, ale ono existuje strašně moc relevantních informací, který já tomu člověku můžu v reakci na to zprostředkovat a on o nich třeba vůbec neví. Protože lidi v tomhle spektru se o tyhle informace třeba vůbec nezajímají. Celkem se to dá, dá se s tím pracovat. Samozřejmě, že ti lidé jsou moji přátelé na tom FB, ale zjišťuju, že oni často nemají základní informace, protože se o ty věci nezajímají, že není třeba pak až tak úplně těžký je přesvědčit a nakonec si říkám, že to má smysl. Ona ta myšlenka se dá ubránit, pokud je na čem ty argumenty stavět. Spíš ty pravicový myšlenky, ta neinformovanost. Mně to pak ale zase připadá vtipný, že to tam je. Mně přijde dobrý, že to tam vidí třeba lidi, kteří se taky věnují aktivismu, že je to takový setkání s realitou. Většina lidí to tak má a je dobře, že to jde vidět. Pak tam taky může proběhnout nějaká výměna argumentů. Je fakt, že tohle funguje výborně u těch spolužáků ze základky nebo ze střední, protože ty si je nevybíráš, jen ses ocitla v jejich blízkosti na delší čas a začali jste se třeba kamarádit. Tam to funguje na sto procent. Většina z nich to vlastně vnímá úplně jinak. …u těch kamarádů ze střední. Když jsem se s nima aktivně přátelila, tak jsem nebyla moc aktivisticky činná a ti jsou z toho překvapení. Berou mě tak trochu, že jsem střelená, divná. A to právě na základě toho FB, protože jinak se s nima už nevídám. tihle lidi, tím že se o tyhle věci nezajímají, chodí normálně jen do práce, tak ty třeba můžu ovlivnit mnohem víc než moje přátele aktivisty, kteří se vším souhlasí, mají stejnej názor. Není důvod si tyhle lidi vyškrtávat ze seznamu. Jiří Nezhyba: Tehdy začala i nějaká aktivita skrze média, byť ještě ne online. Začalo to tak, že my jsme si sami na sebe psali recenze, protože nikdo jiný by to neudělal a psali jsem si na sebe dost kritické recenze. .My jsme nějak cítili, že to je problém, tak jsme začali se tak trochu občansky aktivizovat a protože Jirka Nebeský je prostě grafoman a rád spoustu věcí publikoval, tak nejdřív to byly nějaké plakáty proti starostovi se kterýma byl v té době problém, ty se strhávaly, bylo z toho nějaký přestupkový

pomocí argumentů a informací je možné pracovat s lidmi s opačným názorem - osvěta

setkání s realitou – život v bublině, lidé s opačnými názory, bere to jako pozitivum – komunita aktivistů má možnost vidět realitu

přátelé ze školy – ocitla se vedle nich – odlišné zájmy, odlišné názory

FB prostorem, kde se dovídá o hodnotovém systému, názorech, politickém přesvědčení přátel

překročení komunity, ovlivnění okolí s jinými zájmy

aktivní v médiích, psaní do médií

problém společenský je problémem jeho, vystupování proti politikovi

122

řízení. Skrze žádosti o informace dospěl k tomu, že označil některý lidi v tehdejším vedení radnice a jejich vazby na městský rozpočet. Tohle se před volbama zveřejnilo a ty lidi byli vykroužkováni. To, co se dělo vlastně dneska, se dělo už v roce 2002. tihle lidi byli vykroužkováni a do zastupitelstva se nedostali. zároveň ta naše aktivita vedla k tomu, že jsme sami vytvořili volební sdružení, které se z té naší úderky, které jsme říkali Příjemný úder, tohle se přetvořilo ve volební sdružení Příjemné Hranice. Tehdy jsme se tři lidi dostali do zastupitelstva, včetně mě, přičemž já jsem s tím vůbec nepočítal, protože jsem v té době fungoval v Praze. A pod vlivem kamarádů a knížek jsem postupně dospěl k závěru, že bych chtěl dělat něco jinýho, něco, kde bych se mohl více angažovat, něco, co by mělo smysl. Po těch dvou letech na Ministerstvu jsem tohle necítil. A jak se to všechno tak ve mě tříbilo a ještě jsem měl možnost načichnout k práci neziskovek, tak potom se to už prostě spojilo. Životní prostředí, kdy jsem se pak stal vegetariánem, prostředí neziskovek. …protože jediná organizace, která na tomhle poli působila, byl Ekologický právní servis. Tak jsem jim napsal, jestli by mě nechtěli, a poměrně záhy jsem s EPS začal externě spolupracovat. …automobilka Hyundai. A ta má zase tu spojitost se mnou, že ta se postavila pod Beskydama asi kilometr od Vyšních Lhot, kde jsem já pracoval v tom uprchlickým táboře, tu krajinu, to pole, kde dneska ta automobilka stojí, jsem osobně znal, takže jsem v tom byl osobně zaangažován. Ty média se k tomu staví vždycky hodně jednostranně a staví vlastně ty lidi do pozice nějakých tvrdohlavých sedláků, kteří trvají na té své půdě, která je vlastně pochybná a že ta velká zahraniční firma může zajistit tolik a tolik pracovních míst. když jsem se pak dostal na studijní oddělení, tak jsem pak začal fungovat s počítačem, internetem a začalo mě to bavit, chytlo mě to. dneska funguju jako takovej samozvanej IT u nás, protože uvnitř nemáme člověka, kterej by dělal něco víc, než správu serveru nebo údržbu, ale ty běžný věci kolem počítačů a kolem internetu dělám já. Takže

žádost o informace, zveřejnění informací, ovlivnění voleb

politická aktivita

členství v zastupitelstvu

potřeba se angažovat, potřeba dělat smysluplnou práci

zájem v neziskových organizacích, ekologie, vegetariánství

spolupráce s EPS

ososbní spojení s kauzou, osobní zájem

přístup tradičních médií vs. přístup EPS

obliba práce na počítači, s internetem, považován za „geeka“, založení profilu na FB hned na počátku

123

když jsem si asi před třema rokama založil FB, protože to tady byl tehdy takovej boom... …tak jsem chtěl spíš držet prst na tepu doby, tak ze zvědavosti jsem si ho založil, jako pozorovatel. Ještě v začátku jsem moc aktivní nebyl a až nějak postupem času jsem poznal ty stránky, skupiny. hodně věcí tam souvisí s mou prací v EPS, protože tam dávám ty věci, které se týkají mě osobně skrze práci. dávám tam odkazy, jsem si vědom, že třeba nejsem vyloženě glosátor, že se dívám rád na profily lidí, jako je třeba bývalý kolega Víťa Dohnal, který to perfektně glosuje, dál třeba Matěj Hollan, kterej je výbornej glosátor, třeba si změní nadpis toho článku nějakým vtipným způsobem a ještě to oglosuje málokdy ten článek, kterej mě zaujal, si sám oglosuju nějakým svým názorem, někdy se snažím být vtipnej, ale nevím, jak moc se mi to daří. teď jsem spíš hodně dával na profil odkazy kolem našeho filmu Nic proti ničemu. Takže jsem to vlastně spíš z nějakýho archivnickýho hlediska na ten profil nastrkal, aby to tam bylo, na FB funguju celkem dost, byť mám pocit, že je to trochu problém. …upřímně já váhám vždycky, do jaké míry já ty lidi, který mám v přátelích, mám zatěžovat nějakou svou pracovní aktivitou. Dělám to strašně málo, v tomto případě jsem to udělal. V tomto případě šlo primárně o to množství, protože všichni se vlastně shodnou na vyjádření, které jsme připravili, takže tady jsem to pečlivě vybraným přátelům poslal. Rozhodně neposílám věci tak, že bych zaškrtl všechny a poslal to, to nikdy. Pořád to beru tak, že ty přátele se snažím vybírat, byť jsem v minulosti odklikl lidi, který jsem ani moc neznal. Snažím se vybrat lidi, který by to zajímalo. Dá se říct, že mám mezi svými přáteli skutečné přátele a celou řadu známých až po lidi, kteří jsou spíš známí mých známých, o kterých vím jen okrajově. U některých mě samozřejmě baví spíš sledovat, co dělají tam jsem měl ne blog, ale takovou stránku která se jmenovala "Přečetl jsem za vás", kam jsem dával odkazy na zajímavé články, což mi v jistém slova smyslu ten FB nahrazuje, že tam dávám odkaz na zajímavej článek, kterej většinou ani neglosuju

držet prst na tepu doby, zůstat v obraze, pozorovatel

osobní profil se prolíná s prací

šíření informací, odkazy na zajímavé linky

snaha zaujmout, být vtipný

archivace, propagace vlastního výtvoru

výběr přátel dle jejich zájmů – propagace činnosti / akce přímo vybraným přátelům, cíleně

ne hromadné pozvánky, pečlivý výběr přátel, dle toho, koho bude téma zajímat

přátelé na osobní úrovni, přátelé na úrovni společných zájmů, zajímavých aktivit

selekce informací a textů, výběr citace

124

nebo popřípadě z něj vytáhnu nějakou zajímavou citaci, kterou hodím k tomu jako tu hlášku. Spíš jsem na tom FB ten, kdo to sleduje, kterej tam vkládá ty odkazy, aby tam byly. Něco likeovat, něco doporučit je hrozně snadné, snadnější to už být asi nemůže, zatímco když jsem to měl na svým webu, tak jsem si to musel napsat, což byla práce na pět minut, takže ten rozdíl 10 sekund nebo 5 minut je obrovskej. Navíc člověk vidí nějakou interakci, jestli ten můj článek nebo odkaz na nějaký Youtube video zaujme nebo ne, jestli to likeuje nebo sdílí dál, což se někdy povede, když najdu třeba ten článek mezi prvníma a ještě ho oglosuju a pak ho nasdílí hodně lidí a to mě vždycky hodně potěší. To určitě jo. Teď máš nějaké hlavní zprávy a nejnovější a ty jsou tam od lidí, které sleduju a nevím, jaký to má vztah k likeovanosti, ale ty novější tam jsou a třeba nedostaly ten like ještě žádnej. …že jsem byl aktivně vyzván, že mi Víťa Klusák napsal na zeď, že na stránkách filmu Vše pro dobro světa a Nošovic, který je o Hyundai a ve kterém s kolegou vystupujeme, že na těch stránkách je diskuze a ať se do toho zapojím. Takže tam byla řada příspěvků k jednomu tématu, takže jsem tam hodně diskutoval o Hyundai a Nošovicích stejně jako na stránkách kampaně a Pohoda ČEZ. třeba docela často připravuju v notepadu ten text a pak to překlopím, ale ne vždy. Je fakt, že někdy ty příspěvky po sobě mažu poté, co si všimnu, že tam mám po sobě nějakou chybu, třeba překlep nebo, jak to člověk edituje, tak tam nechá nějakou část textu, která třeba úplně nesedí. Myslím, že si na tom dávám relativně záležet, třeba i proto ty věci tak moc neglosuju, protože třeba nemám nápad, myšlenku, zvažuju to. …pokud se mám nějak osobně vyjádřit, dát nějakej postoj, názor, tak to skutečně vážím, protože to vnímám tak, že se tam vyjadřuju sám za sebe, ale tím, že působím v EPS, tak to není úplně čistě jen za mě samotnýho, protože mluvím i jménem EPS. Takže i kdybych si chtěl dovolit třeba občas nějakou vulgaritu, tak si to rozmyslím. Spíše se stane, že mě někdo na základě profilu nebo na základě toho, že se ví o mých aktivitách především ve vztahu k EPS, kontaktuje přes FB. Jenda Perla:

jednoduchost, rychlost

možnost sledování interakce, reakcí, zpětná vazba, šíření

důležitost zpráv – zpětná vazba, počet liků

diskuze, aktivní účast na diskuzích

pčelivost, předpříprava komentáře, snaha být originální, zaujmout

zvážení vlastních názorů, vědomí, že reprezentuje EPS, autocenzura

žádost o přátelství na Fb na základě aktivit mimo FB

125

Protože to byl tehdy strašně velkej boom, zakládala si to spousta lidí. To byla ta úplně první vlna větší česká. Člověk se seznámil s pár lidma na vysoký, který to měli, protože byli někde v zahraničí, začalo se o tom tehdy i psát na blozích a podobně, člověk si to chtěl vyzkoušet… je to pro mě spojení s přáteli, se kterýma se nevídám, jednak sleduju novinky, informace - to myslím směrem od těch přátel ke mě a za třetí naopak sdílení těch informací tak, abych je mohl předávat dál já. Jsou to zajímavý věci, názorový věci, oborový věci a pokud je to fajn ,tak k tomu přitáhnout. člověk sleduje kolem tý politiky, co se děje, sleduje zajímavý lidi, jejichž názory ho zajímaj a zároveň tyhle věci předává dál svým přátelům ať už se jedná o věci čistě politický nebo povzdechy nad tím, jak funguje naše úžasná politická reprezentace, tak samozřejmě různý aktivity občanskospolečenskejch projektů, neziskovek, který se snaží do toho šít. …aktuálně třeba Žít Brno, který si myslím, že k tomuhle tématu přivedlo spoustu lidí, kteří tohle dřív neřešili. Protože to podávají velmi zajímavou, vtipnou a sofistikovanou formou. I ten člověk, kterej by to normálně neřešil, si to přečte, protože je to dobře podaný, takže se třeba pobaví a pak začne přemejšlet, co za tím je. že by člověk se měl zajímat o svý okolí, měl by se snažit, aby fungovala nějaká správa věcí veřejných s tím, že mě asi víc zajímají tyhle záležitosti na tý lokální úrovni než na tý celostátní. To znamená obec, město, kraj. To první téma je jakoby blbost úředníků obzvlášť na tý krajský, lokální úrovni. Na tý státní je to už hůř dosažitelný. V Brně je to fajn, když někdo vidí, že tady v Brně jen kvůli tomu, že se musí spravit budova divadla, tak se uvažuje o tom, že se ten soubor vyhází místo toho, aby se to snažili řešit nějak jinak , jakým způsobem to město využívat tak, aby ty lidi v něm byli spokojený, aby v něm měli, co potřebujou, a aby byli happy, aby to nebylo město, kde je těm lidem nepříjemný vyjít někam ven, posadit se na zahrádku kavárny, natáhnout se v parku atd. Názory typu, o kom si myslím, že by měl bejt vhodnější, kdo si myslím, že má největší

otevřenost k technologiím

spojení s přáteli, distribuce a získávání informací, šíření informací

obsah dle zájmů politcké informace – třídění, předávání, šíření, komentáře, činnost neziskových organizací – veřejné sdílení informací, podpora

propojení vědomostí a vtipu

osvěta, vtipná a zajímavá forma

zájem o věci veřejné, lokální problematika

kontrola činnosti veřejně činných osobností, politiků

veřejný prostor, urbanismus

przentuje svoje politické názory, roientaci, odůvodňuje je 126

předpoklady k tomu, aby to město dobře řídil. Asi to není nejlepší a nejvzdělanější starosta v České republice narozen 11.11. jak tehdy říkalo: "Myslel jsem si, že znám spoustu lidí, kteří budou volit zelené, netušil jsem, že je znám všechny." Tohle myslím byla výborná hláška na Twitteru od toho aktivisty ze Vsetína, co dělal první Barcamp, teď mi vypadlo jméno Tím se netajím, k tomu jsem se na FB hodně vyjadřoval před volbama. Snažil jsem se nějakým způsobem zapojit do magistrátních voleb, což nakonec asi příliš nevyšlo, pak samozřejmě témata typu blokáda, kdy jsem se snažil tu blokádu co nejvíc podporovat, ale to jsem byl samozřejmě ten pasivní človíček, kterej prostě jen přeposílal ty pozvánky, ten Bonusův rap. tak pak člověk využil ty sociální média a ty kontakty z reálnýho života k tomu, aby těm ostatním lidem zprostředkoval to, že tak, jak se o tom informovalo na ČT a podobně, já ani nechci říkat na Nově, protože ta byla nakonec lepší než ČT, tak se snažil ty informace o tom, jak to reálně proběhlo, a co to celý znamenalo nejenom dostat k těm svejm přátelům tím, že jsem třeba napsal článek na blog a zveřejnil jsem ho, ale i tím, že to mělo přesah dál do těch běžnejch médiích, do těch státních, tištěných. No, to není daný jen těma sociálníma sítěma, to je daný i těma kontaktama, který člověk má z reálnýho života. Kdybych nestudoval žurnalistiku a nechodil v tý době s holkou, která tam dělala praxi, tak se tam asi nedostanu, ale stejně pro ten článek byly využívaný i ty informace z toho blogu. Kamenka, která bohužel pak nějak usnula z důvodu nedostatku mýho dalšího času, kdy jsem zjistil, že si město bourá baráky, aniž by to probralo s pamatkářema, tak jsem založil skupinu, nahnal do ní svý přátele a pak samozřejmě se do toho začali přidávat cizí lidi, udělal jsem text tý petice, kterej jsem zveřejnil na blogu, na blog jsem dal nějaký články... A tenhle dopis tam přeposlalo několik stovek lidí, tuhle žádost, takže mě pak samozřejmě jako organizátora tý akce vyzpovídali z Mladý Fronty nebo z Brněnský Rovnosti, takže jsem měl informace i z tý druhý strany, protože pán z Rovnosti, kterej s tímhle přišel jako úplně první, kterej napsal v tý Rovnosti o tom, že ten barák byl

vědomí, že komunita je ohraničená, točí se kolem stejných lidí,

politické názory, blokáda neonacistů, šíření informací

mix kontaktů ze sociálních médií a běžného života ( tradiční média), šíření informace přes sociální sítě - přesah do tradičních médií

kontakty se zaměstnanci tradičních médií, propojení digitální sféry s offline sférou

mobilizace, kontrola činnosti politiků a úředníků, petice, psaní článků

šíření aktivistické činnosti, mobilizace, zájem médií, aktivní púřístup směrem k úředníkům

127

zbořenej, pak dál psal o tom tématu, tak mi pak volal, aby měl nějaký vyjádření, tak mi říkal, že mluvil s Žárou, s tím magistrátním tiskovým mluvčím, kterej z toho byl úplně špatnej, protože ve dnech tohohle byli strašně zahlcení těma žádostma o informace ohledně té Kamenky, takže na mě byl naštvanej. Takže ty klasický média v Brně to zaregistrovaly, teď se to přes různý Hollany a Bočky dostalo do těch sociálních médií, kde se to dostalo ke mě. Já tím, že mám Kamenku hodně rád a ten veřejnej prostor je prostě téma, který mě zajímá, tak jsem to začal řešit, to bylo vlastně poprvý, kdy jsem se kvůli tomu spojil s Matějem Hollanem, předtím to byla taková virtuální postavička a kvůli tomuhle jsem si s ním začal psát. On mi řekl, že bohužel na tohle téma nemá čas, nicméně mi může poskytnout mustr na to, jak by měla vypadat ta žádost a na co se odvolat, takže mi vlastně poradil pár věcí, co se týče tý Kamenky, a pak se to nějak rozjelo. Pokud je to něco, u čeho jsem si opravdu jistej, že se to toho člověka dotkne nebo ho to zajímá, tak ho v tom postu označím. Věci typu "Co na to Matěj Hollan, co na to Honza Boček", ale většinou to dávám teď už spíš veřejně. … když mám osobní jistotu, že se to někoho fakt dotkne nebo že ho to zajímá, tak ho tam označím. FB je krásnej v tom, že zavedl tu funkci subscribe, takže s těma lidma můžeš mít nějakej tenhle vztah ať už oboustrannej nebo jednostrannej z toho hlediska, když je subscribeneš, oni tebe, tak můžeš mít tenhle styl. …je to dobrá funkce pro tyhle lidi, což si myslím, že se bude čím dál víc, ukazovat. Že lidi jako Hollan, Boček, Kašpárek budou mít čím dál víc těch subscriberů. Já třeba ani nemám Michala Kašpárka v přátelích a to jsem se s ním jednou nebo dvakrát potkal ještě když dělal pro Brnopolis, ale prostě necejtím nějakou dostatečnou osobní vazbu mezi náma, abych ho zažádal o přátelství. Já to prostě beru takhle. spousta lidí, který nechtějí žádat o přátelství lidi, který neznaj, tak ten subscribing je pro ně dobrá možnost, jak se dozvědět o postojích a záměrech těch zajímavejch lidí. ale po tý blokádě, na který bylo těch lidí podstatně

řetězová reakce – klasická média – sociální média – kontakty – mobilizace – tradiční média

přímé zacílení na konkrétní kontakt na FB označením

ozančení konkrétního člověka ve zprávě sledování zájmově spřízněných osobností

subscribing – jednostranné sledování zajímavého člověka

přátelství jen s lidmi, kde existuje osobní vazba

řada profilů funguje veřejně, odebírání novinek na základě společných zájmů

po určité kauze žádosti o přátelství – 128

víc, ta přece jen měla větší zásah než ta Kamenka, tak tam mi opravdu přišlo několik žádostí o přátelství od lidí, kteří měli třeba 15 nebo 17 společných přátel, třeba Helču Továrkovou a lidi kolem ní nebo tam byl někdo, kde jsi byla ty a další lidi, s tím, že četli ten blog, četli článek v novinách a chtěj zůstat v kontaktu a podobně. Já jsem tyhle lidi odmítal s tím, že mám Twitter, mám Linkedin, mám e-mail nebo blog a že to jsou podle mě dostatečný kanály, jak zůstat v kontaktu a že ten FB je pro mě spíš opravdu prostor pro přátele ty vidíš, že ten tvůj přítel přes tebe nasdílel nějakej odkaz a vidíš hned tu diskuzi pod tím a tím i vidíš, že se to i přes ně pak dostává k nějakejm dalším lidem a teď má FB zase tu další úžasnou možnost, že u každého příspěvku můžeš zobrazit, kdo ho sharoval. Takže i když přese mě někdo něco nasdílí, tak já se můžu podívat, kolik lidí to nasdílelo přes něj, což ti zlepšuje ten přehled o tom, jak moc ta zpráva zaujala nejen ten první okruh, ten okruh tvých přátel, ale i ten další okruh - přátele tvých přátel. ano, mí přátelé se třeba na spoustě věcí neshodnou, mají různý názory, ale ta diskuze, i když je třeba nějak vyhrocená, probíhá dobře, nikdy nepřejde do nějaký roviny, kdy bych si já řekl, že to budu mazat. Jsou samozřejmě lidi, kteří víc používají osobní útoky, jsou lidi, kteří víc argumentujou, ale maximálně do toho vstoupím s tím, že na něco poukážu, abych třeba uklidnil toho člověka, kterej jde po tý osobní rovině, abych mu naznačil, že třeba přehání. Jinak mám v přátelích spoustu lidí, se kterejma se na všem neshodnu, ale já si myslím, že to je normální věc v demokratický společnosti. Samozřejmě mám pár přátel, který mám spojený zájmama, ale to není spojený s občanskou společností, to je spíš sociálním marketingem, to je na tý profesionální bázi. Z hlediska těchto věcí je to spíš jen ten Matěj, protože všichni ti ostatní lidi, který tam mám jako Továrková, Boček, Motal a tihle... I toho Ondru Lišku osobně znám, potkal jsem se s ním párkrát. Ale třeba toho Michala Kašpárka tam nemám vůbec. Člověk ho má subscribenutýho, vidí ho u Bočka, dostane se k němu přes ty svoje přátele a k

chtějí zůstat v kontaktu

odmítání přátelství, kde neexsituje osobní vazba, odkaz na jiné kanály – blog, Twitter

možnost nahlédnout, jak se zpráva šíří dál, možnost nahlédnout na reakce přátel svých přátel – překročení prvního okruhu

různorodost přátel, rozdílné názory – diskuze, argumentace x osobní rovina, zasahování – moderování diskuzí

přátelé i mimo „bublina“

profesionální kontakty

brněnská občansko-společenská komunita

129

těm příspěvkům, který by byly zajímavý, ono to Brno není nijak velký. v tomhle pro mě důležitější ten FB. Protože tam je ta osobnější vazba s těma lidma a můžeš s nima spíš diskutovat ty klasický poznámky přátel, jak jim spamuješ zeď a podobně, ale myslím, že se mi stalo jen jednou, že by si mě člověk fakt vykopl z toho newsfeedu. Že ho to prostě štvalo, jinak ty lidi vidí, že spoustu těch věcí postuju, vědí, že je něco zajímá, něco ne, občas k tomu mají nějakou poznámku, samozřejmě, že se to o mě ví, že jsem aktivní… Kdyby mi to vadilo, že se o mě bude říkat, že se v něčem angažuju, že jsem maniak, že jsem strašně aktivní a na vysoký se říkalo, že se do všeho "naseru", tam byla spousta aktivit a já jsem všechno zkoušel. Kdyby mi tohle vadilo, tak to nedělám. Přátelé to vidí a díky těm sociálním médiím to vidí i lidi, který já třeba osobně neznám. Třeba i na základě nějakejch dalších osobních vazeb, třeba nějací moji přátelé poradí těm svým, že bych jim v něčem moh pomoct a takhle mě pak lidi kontaktují. Čím kontroverznější téma, tím víc se nad tím zamýšlím, než to postuju. Postovat články od Žít Brno je strašně jednoduchý, protože to bude všechny bavit. Postovat nějakej vážnej článek, kterej je třeba nějakým způsobem kontroverzní, třeba z Český Pozice nebo tak Když ten názor změním, tak prostě to v tý diskuzi přiznám, když mě někdo přesvědčí o opaku, tak třeba i postnu něco novýho. Nová informace, která pro mě znamená, že se na to dívám jinak. ale že bych smazal předchozí příspěvek, to nedělám. Ty lidi to stejně budou vědět, že jsi to udělal a budou si pamatovat, co tam bylo, takže tohle by akorát kazilo nějakou pověst. Mně záleží na tom, co dělám, a jakým způsobem jsem s tím spojovanej. Takže dejme tomu, že když se o mě ví, že jsem nějak aktivní, zajímá mě aktivismus, rozumím sociálním médiím, tak na tom mi záleží. …se snažím o nějakou profesní pověst a pověst toho, co tě zajímá, protože to je důležitý, to je to nejdůležitější, co člověk má, a já to vlastně kapitál. Protože je to provázaný pak s tvejma kontaktama a to je důležitý.

FB – osobní vazba s přáteli, možnost diskuze je vnímán jako aktivní,

pokládán za aktivního člověka se zájmeme „ o všechno“

jako kontaktní osoba, přátelé se obracejí s prosbou o radu

dobře rozmýšlí, co zveřejní, snaha zaujmout, vážná témata nemají úspěch

argumentace jako přirozený proces, je schopen měnit své názory na základě informací

nechce si zakzit pověst, dbá na kvalitní „sebeprezentaci“ zájem jako komodita (?), vlastní prezentace jako kapitál(?)

profesní pověst, zájmy jako kapitál, provázanost s kontakty, sociální kapitál

130

Zuzana Pilzová: já jsem byla fakt jedna z prvních, až tak po tom prvním půlroce, roce, začali ti lidi přibývat. … pak právě jsem byla aktivní v Amnesty v Brně, takže jsem v tý občanský společnosti jsem byla aktivní přes Amnesty a tam nějak začaly všechny tyhle moje aktivity. …kdy jsem začala před volbama aktivně podporovat Stranu Zelených, hodně aktivně, právě přes FB, tam jsem to hodně propagovala a tehdy jsem měla takovou naivní radost z toho, že se mi podařilo zlanařit asi 30 lidí, aby volili stranu zelených. …já jsem hned ten večer založila skupinu "Podporuji Ondřeje Lišku", kam se přihlásilo během jednoho dne asi dva a půl tisíce lidí i mimo tu stranu. Tak jsem si říkala, že to má docela sílu. …já na FB konkrétně propaguju konkrétní věci, konkrétní projekty, ale zároveň nějakej způsob života, nějakej zelenej, odpovědnej, uvědomělej a tak, nechci to nezývat jen ekologickej. Takže určitě většina toho, co na FB dávám se týká tohoto, já mám asi potřebu šířit myšlenky a způsob života, kterej si myslím, že přesahuje život toho jedince, ale prostě týká se to všech. Já si celkově myslím, že je problém v naší společnosti, pokud bych měla bejt na někoho naštvaná, třeba poslední případ Šumava, tam jsem byla hodně aktivní, když to projedeš, to jsem jel pořád, to bylo několikrát denně něco. Někdo to tak hezky přirovnal, že politici jsou jako děti, a my jsme ti rodiče. No a když ti rodiče odjedou pryč, tak celej týden je tam party, až před tím nedělním příjezdem uklidíme celej barák a všechno se dá do pořádku. Pokud my jim to dovolíme... proč třeba ve Skandinávii korupce není? Protože tam když se něco objeví, tak tam je takovej silnej společenskej tlak, že ten člověk odstoupí, to ta společnost nedovolí. Tady to hodně ignorujeme, zvykli jsme si na to a všichni si hleděj svýho a jejich svět končí jejich plotem. Mně nedělá problém věnovat svou část věcem, který mně osobně nic materiálního nedávají, ale přijde mi to naprosto přirozený. To jsou takový široký věci, nazvala bych to občanská společnost. Mě bavilo po večerech řešit Zelený, různý projekty a pro tu práci jsem měla pořád míň motivace. Takže

otevřenost nové technologii, „jedna z prvních“ aktivita v neziskové organizaci

aktivní podpora poltiické strany, užití FB k přesvědčování, propagaci

založení skupiny na podporu politické strany/politika

podpora projektů, určitý způsob života, šíření určitých myšlenek, zodpovědnost

naštvanost, aktivita, snaha aktivizovat

kontrola politiků, revize jejich rozhodnutí

proti ignoranci, aktivizace, odpor k lhostejnosti

být aktivní je přirozené, občanská společnost

obliba ve veřejných záležitostech, nadšení, sociální podnikání 131

jsem dala výpověď a ještě než se vrhnu do něčeho, co mi bude dávat smysl, ať je to nějaký sociální podnikání nebo se upíchnu do něčeho prospěšnýho, tak si chci předtím ještě vycestovat na delší dobu. To se pak začalo hodně měnit právě na tom FB, kdy já jsem si začala přidávat lidi, který jsem znala ze Strany Zelených osobně, ale jasně, ty hranice jsou hrozně těžký. Napřed to byli lidi, který jsem třeba jen někde potkala, pak třeba lidi ze tý Strany, který jsem třeba osobně znala a pak i mimo tu stranu, ale je to menší okruh lidí, bereš to jako informační zdroj… Já jsem to poslední dobu hodně používala opravdu pro ten aktivismus. Zelení, kolem komunálních voleb a mezi tím ty různý projekty, aktivity Já jsem to třeba s tou Šumavou strašně přeháněla, ale já jsem do toho byla tak ponořená, veškerou dovolenou jsem trávila tam mezi stromama a když jsem jela do Prahy, tak jsem dávala věci na FB, nejen na FB, já jsem spravovala i webovky tý Šumavy a spolu s Matějem a dalšíma jsme pořád novináře tlačili, psali jsem pořád nějaký zprávy. Já jsem tam dávala něco pořád... A už asi muselo být absurdní. Pak jsem si uvědomila, že to bylo asi moc no… Chodila jsem na profil Strany Zelených, ne třeba na svou rodinu, ale Strana Zelených, lidi ze Strany, Ondřej a další a pak opravdu asi tři nejbližší kamarádi, se kterejma se v životě asi nejvíc vídám. Smazala jsem si lidi typu spolužák ze základky, vypatlanej rasista, neonácek, takže proč já bych tam takovýho člověka měla mít. A takových případů bylo několik a nebo třeba lidi, kteří si chtěli přidat mě, znali jsme se tehdy letmo nebo vůbec, já jsem jim to tehdy z nějakýho důvodu akceptovala a pak, když jsem to procházela, tak jsem si říkala, proč já tam toho člověka vůbec mám? …ale je fakt, že já jsem si některý taky přidávala a žádala, že jsem je neznala, takových já tam mám hodně, který neznám osobně, třeba z těch Zelených, z tý Šumavy, to jsou lidi, se kterejma jsme tam stáli vedle sebe u stromů a vezli nás na policejní stanice a některý třeba vůbec neznám. ale já nevím, podle čeho se rozhoduju, že některý jsem třeba požádala sama… …od doby, co mám FB, tak už vůbec nechodím na

přidávání přátel dle podobných zájmů – politika, společenská témata, ekologie, sledování zajímavých kontaktů na FB

mobilizace, aktivizace, propagace projektů, akcí zápal, nadšení, kombinace digitálních kanálů, komunikace s tradičními médii

zahlcení, uvědomění si, že to není dobrá cesta, zájmoá témata, společenská a politická postrádala víc než osobní profily blízkých přátel vymazání bývalých spolužáků s protichůdnými – neakceptovatelnými – názory, přerušen kontakt

přátelství na základě společných hodnot/zájmů, společné aktivistické akce

FB jako zdroj veškerých informací – 132

zpravodajský weby, protože mi stačí to, co tam dávají ti přátelé, lidi, kteří mají podobný zájmy. …ty události hodně používám, ještě se pak snažím ty události vyšoupnout někam dál, mimo FB. Já jsem ještě hodně díky práci používala a používám Linkedin. Snažila jsem se to propojovat, odkazovat jedno na druhý nebo respektive z Linkedin odkazovat na ty události na FB nebo jsem psala správcům třeba toho Hubu, oni to tam pak dali. Nebo lidem, o kterých vím, že mají širokou síť, tak jsem jim to poslala, aby to poslali svým přátelům, protože vím, že mají široký záběr. Nebo jsem tam založila skupinu Strany Zelených, ale to už bylo takový hodně jako coming out. Ale prostě jsem si řekla, že na to kašlu a šla jsem do toho. To je jako s tím tričkem. Je nás hodně a nevíme o tom, to je jak s tím logem a ta skupina je k tomu, abychom se našli. Hodně jsem přemýšlela, kdy ty příspěvky na FB dávám, jestli ráno nebo večer, protože to dělá strašně moc si myslím, strašně. Ten Adam Javůrek, Šlerka a teď nechci, aby to znělo nějak blbě, ale jako nikdy nevíš, kdy je budeš potřebovat. Až budu zase aktivizovat nějakou akci a chtěla bych je kontaktovat a tohle je jistota, že na ně máš kontakt. Jako já jsem měla třeba někdy potřebu ten účet smazat, úplně se na to vykašlat, ale to prostě nikdy neudělám. Máš možnost oslovit 300-400 lidí. Spoustu lidí pak potkám, to jsou takový typy, že tam jenom jsou a na nic nereagujou. Nevíš o nich, ale všechno sledujou. A od těch lidí to pak slyšíš v reálným světě, jako: "jo, tohle je dobrý, to jsem nevěděl" a třeba i s těma Zelenýma, jako: "já jsem nakonec volil Zelený", tak to si říkám, že je to super mnohem víc by se mi ještě líbilo, kdyby oni to tam napsali, že jdou volit Zelený. Tím by to zase dostalo tu veřejnou podporu a mohlo by to získat další lidi. Taky mi přijde dobrý, že tam máš možnost spojit se s lidma, se kterejma "bojujete za stejnou věc" ať to zní jakkoli naivně. Já jsem si uvědomila, že je spousta přátel, se kterýma jsem se spojila, tak to byly takový ty vztahy jako spolužák, znali jsme se z hor nebo něco, ale neznali jsme se nikdy takový, jaký jsme. Až díky FB jsem zjistili, že jsme si paradoxně strašně podobný na základě zájmů.

inforamce třídí přátelé s podobnými zájmy zakládání událostí, snaha přesáhnout prostor FB, kombinace s Linkedin, šíření akcí přes známé na obou sociálních sítích – vzájemné přelévání obsahu - šíření

důležité kontakty, šíření přes osobnosti s velkým množstvím kvalitních kontaktů odhalení osobních zájmů, politických a společenských názorů na profesionální síti – prezentovat otevřeně svou politickou orientaci / hodnoty

načasování – kdy má příspěvek na FB největší záběr a odezvu kontakty – sociální kapitál – velká důležitost, možnosst využít jich ve prosěpch vlastních aktivit

možnost oslovit několik set lidí možnost ovlivnit svými příspěvky publikum, osvěta, doplnění informací

snaha přimět lidi k veřejné podpoře tématu možnost najít lidi, kteřé bojují za stejnou věc, kteří chtějí dosahovat stejných výsledků v určité oblasti FB jako místo, kde lze poznat hodnotový systém a názory na politiku a společnost – u přátel, se kterými podobný dialog nikdy předtím osobně neprobíhal 133

musím říct, že to je docela někdy když budu úplně upřímná, tak mi to někdy vadí, protože na to ne vždycky mám kapacitu. Jakoby rozvíjet ty komentáře. Třeba tam někdy vyšlu nějakou myšlenku, jen přes den na obědě a pak se na ten FB až do večera nedostanu a ze ten den tam těch komentářů přibyde tolik, že už pak nemám čas se tím probírat a něco připravit, na druhou stranu nechci vypadat jako srab. Já se snažím, chci si to promyslet, nechci tam psát s chybama, no víš, jak to myslím. Hlavně třeba na ten FB nějakou dobu nejdu, zatímco lidi, který u toho visí pořád, tak mezitím tam naskočí x komentářů a někdy ještě člověk, kterej má totálně odlišnej názor, tak pak ta diskuze někdy může bejt úplně nekonečná. … že mi to pak přijde moc osobní, tak to je jedinej důvod, tak to smáznu celý. Třeba to už mezitím někdo olikeuje, okomentuje a řeknu si, že je to moc. …je fakt, že se na mě takhle obrátilo třeba několik lidí, protože věděli, že se nějak angažuju na Šumavě, věděli to z FB, tak mi třeba psali lidi nebo mi i někdo volal, to jo. To asi jo no, ale asi ne tak výrazně. …vždycky potkám ty kamarády z gymplu a oni se mě ptaj: "co politika, co Zelení, prosím tě?", prostě hned vědí. Proto to já dělám a mně nevadí jít s kůži na trh a je mi jasný, že asi 8 z 10 lidí naštvu a jsou to ignoranti, kteří radši hrajou nějaký stupidní hry na tom FB, ale 2 lidi z 10 ne. …já jsem tím žila, já jsem fakt nespala, prostě jsem tím hrozně žila a to asi není dobrý, protože někdy je méně více. Někdy je lepší do toho v tom dni dát míň ale údernější věci, než ... Třeba s jedním člověkem, kterýho jsem právě požádala o přátelství na základě nějakejch společnejch postojů, tak toho jsem pak nakonec blokla, protože jsem byla zaplavená jeho postama na svý zdi, takže jsem ho skryla. Tak jsem si řekla, že nechci bejt podobnej spammer. Že to je spíš o tý kvalitě než o tý kvantitě. …lidi, který mě znají, tak mě nějak vnímají a ti, kteří mě neznají, tak ty musím hrozně štvát, protože tam pořád jen prudím s něčím, že bysme měli tohle a ono, takže já to chápu. …dost lidí mi taky říkalo, že jsem je překvapovala,

diskuze pod příspěvky – vědomí potřeba dobře argumentovat, být informovaná, nedostatek času x potřeba odpovědně a informovaně podloženě reagovat

diskutovat připraveně, bez chyb, argumentace

strach odkrýt příliš osobního života

žádosti o přátelství, kontakt, telefonáty po určitých aktivitách v rámci FB, veřejných kauzách

odhlaování vlastních názorů na politiku, společnost právě v rámci FB – i před lidmi, kde by k tomu jinak nedošlo

problém zahlcování, spamování

raději kvalita než kvantita, nezahlcovat, nespamovat snaha o osvětu, vnímání publikem jako „vychovatelka“

kontrast s pracovním životem 134

protože jsem měla ten pracovní život a pak tohle a já jsem v tomhle totálně, úplně jiná. To je jako z lodiček někam do lesa, dva různý světy. Protože jasně, že tam nenapíšeš věci, který se ti nepodaří. No a tohle bylo hrozně hezký, co se jí pod tím vysypalo za diskuzi. Ti lidi ji uklidňovali a i tam přidávali ty svoje problémy a já jsem tam v tu chvíli taky mohla napsat tisíc věcí, který nejsou zrovna fajn, ale tyhle věci my jsme jí tam napsali do těch komentářů, ale nikdy by si takovejhle status na zeď nedal. Mikuláš Černík: Řek bych, že můj FB je osobní věc. A hodně to využívám i k těm puberťáckým "vyzvracením se". Potom teď zrovna to pro mě znamená ten kontakt s přáteli, protože jsem na Erasmu. A to i normálně mezi různýma skupinama lidí.No a další věc je, že se tam snažím dávat věci, který mi přijdou zajímavý, jako je Krno, i když to nemá moc odezvu nikde, hodně tam dávám o Slamu. I když to Krno nemá takovou odezvu... dávat tam tyhle zajímavý věci, co se dějou, na druhou stranu tím, jak je ten FB hodně privátní, tak zas nechci lidem zaspamovávat zeď něčím, co je celkově známý, prostě tam toho nechci dávat až moc Vždycky to byly nějaký věci, co se mě osobně hrozně dotýkaly. Během tý Šumavy jsem postoval všechno, co jsem kde našel. Dva kluky jsem hodně sledoval a hodně jsem to od nich přebíral a pak jsem si nějak zapojoval do debaty, co jsem o tý Šumavě někde našel i od jiných lidí. Pak jsem zařizoval hromadnej odvoz na tu Šumavu, nabídl jsem svoje auto. Je fakt, že pod mýma statusama a postama není až tolik diskuzí, ale já do nich hodně vstupuju, když už jsou. Já myslím, že právě díky tomu fakt třeba někoho můžu ovlivnit tím, co tam dávám. Hlavně, že upozorním někoho na něco, co ještě nevěděl nebo aspoň ten člověk bude vědět, co si o tom myslím a může se o tom začít bavit nebo třeba i naopak se bude debatám se mnou vyhýbat.. samozřejmě bych rád, aby se ti lidi, kteří to vidí, tím nějak vzdělávali, měnili. Třeba lidi z fotbalu mi tu Šumavu dali nejvíc sežrat,

sebeprezentace, zveřejňovat pozitivní záležitosti, ne osobní problémy a neúspěchy

FB jako osobní věc, emocionální výlevy, kontakt s přáteli, postování zajímavých příspěvků, politika

nechce zahlcovat, ne spam, současné dění

osobní zájem, emoce konkrétní kauza, zprostředkovávání informací, šíření informací

aktivita diskuze

snaha ovlivnit, dodat informace – osvěta, snaha o diskuzi

osvěta vnímán jako „příliš aktivní“, přáteli 135

ti to viděli jen na tom FB, jinak jsme se dlouho neviděli, ale to jsou zas lidi, kteří nevstupujou do diskuzí moc, to jsou úplně jiní lidi. jak to projíždím a koukám na tu Šumavu, tak u těch lidí, se kterejma jsem se dlouho neviděl, tak ti se do toho třeba i zapojili a já jsem zjistil, že i mezi těma jinejma skupinama, i mimo tu Šumavu, jsou lidi, kteří to vidí podobně a z toho jsem měl radost, to je fajn. …protože třeba lidi ze Šumavy, se kterejma jsem jel v autě, tak můj FB značně obohacujou a je to perfektní. myslím ještě pořád, že ten FB je osobní. Kdybych měl třeba svou fan page, tak to udělám, ale nemám. Teď vím, že se tam daj zařídit ty odběry... … že na to věci se nedá jen tak koukat. I když já to taky pořád ještě dělám, nemám ještě žádnej svůj projekt, kterej bych začal a vedl ho, jako třeba ten Matěj Hollan. No nevím no, psal jsem ten blog, ale tam mám taky strašně málo věcí. Sem tam člověk podepíše nějakou tu petici, to je jasný. Tak jsem napsal na FB, že beru auto a že můžu vzít další lidi, tak jsem sebral v Plzni dva cizí lidi a jeli jsme na Šumavu, kde jsme byli jeden den, kterej byl strašně medializovanej. …vadil mi na tom ten útok na právní stát, že člověk bez nějakýho zdůvodnění si luskne prstem a zničí nějakou dlouhodobou koncepci. A takhle to nejde. To, že je to přírody je smutný, ale kdyby to bylo cokoliv jinýho jako třeba dělá Klaus, nějaký věci proti dlouhodobějším hodnotám, to bylo to nejhorší - nekompetence, neodbornost a byla to špatná věc a proto to bylo pro mě zásadní, tam jet. Ty vidíš, že těm lidem jsou všechny argumenty málo a proto to bylo i pro mě tak silný, že jsem napsal na ten blog a tím, že to bylo tolik populární, tak ten blog měl naprosto nejvíc shlédnutí ve srovnání s čímkoli, co jsem dosud napsal. Lidi to sdíleli a to bylo pro mě hrozně překvapivý. To sdílelo třeba 40 lidí a třeba míň než půlka byli mí známí, takže to, že to sdíleli i cizí lidi bylo super. …že tím, že dávám něco na svůj FB, tak se vyhraňuješ a když jsi takhle aktivní v nějaký kauze , tak se pak děje to, že ti lidi s tebou o tom mluví. Někteří tě podporujou, jsou na tebe pyšní, někteří na tebe koukají jinak, jakože nejsi jako ostatní. …myslím, že hodně lidí pak už ani moc nechodí na

z osobního života

FB jako místo, kde lze poznat názory okolí, nelézt společné názory na věc

přátelství na základě aktivit v konkrétních kauzách sám přátele bez předešlého osobního kontaktu nežádá občanské uvědomnění, aktivismus

aktivizace na FB přenesena do světa offline

kontrola úřadů, proti nekompetenci, neodbornosti, vlastní aktivita

sdílení článku na blogu přes FB překorčení komunity, šíření, diskuze překračující komunitu

FB jako prostor pro prezentaci názorů na politiku / společnost, další diskuze, hodnocení přáteli

potlitcká a společenská témata ve 136

ten můj profil, že už tě začlení do tý skupiny nějakých spammerů, lidí, co otravujou. I když tam píšu osobní věci na FB, tak si stejně myslím... Několikrát se mi stalo, že jsem něco psal a pak jsem sto radši hned smazal, někdy i předtím, než jsem to tam dal, protože jsem si říkal, že člověk musí mít nějakou hranici v tomhle. Dávám si na tom hodně záležet, nikdy se mi tam nechce dávat tak, aby to zůstalo bez reakce, aby tam nikdo nepsal, takže jedna se snažím tam nepsat nic moc pozdě, i když třeba s tou Šumavou to byl takovej objev Ameriky. Ale každopádně se to snažím dobře načasovat, snažím se tomu dát nějakou přidanou hodnotu, přidat tam něco osobnějšího, od toho to taky je, aby tam člověk psal sám za sebe, tak to se taky snažím, tohle využívat. Občas tam něco i jen tak hodím, ale vždycky jsem chtěl bejt nějak originální a ty lidi zaujmout.

velké míře spíše jako spam, nutnost uvědomnění si hranic

Spíš jsou pozitivní, povětšinou mi tam lidi nepíšou moc negativní věci, když už, tak to není zlý, útočný. Racionální to taky není, ale to už taky bejvá, že na internetu tu racionální diskuzi nepotkáš. Byl bych i klidně rád, kdyby tam byly ty nesouhlasný věci. Ale když už je něco negativního, tak si ti lidi píšou ty ošklivý věci k sobě, dají třeba nějakej hloupej post. Stejně tak jsou mi k zblití tyhle argumenty mých spolužáků ze středních a základních škol, se kterejma nemůžeš souhlasit. Pak zas ani nevíš, kdy máš přijít na fotbal, když si tyhle lidi vyházíš z přátel. Od doby, kdy jsme se přistěhovali do vesnice, tak to je asi jediný pojítko, s tím fotbalem, který s těma normálníma lidma mimo nějakou tu intelektuální bublinu mám, to je na druhou stranu taky potřeba, aby člověk věděl tu realitu. ... Prostě denně tam má pět, deset odkazů na věci, který jsou jako fajn a záslužný, ale je toho prostě hodně a já to už ani nečtu. A je to jedno a to samý a je to bagatelizace, která je špatná, ale je to těžký.

chybí racionální diskuze

pečlivost, příprava při postování příspěvků, přidaná hodnota, snaha získat reakce, zpětnou vazbu, načasování, spojení osobního a veřejného, originalita, snaha zaujmout

nesouhlas s kamarády ze střední školy, dilema, intelektuální bublina, styk s „realitou“

spam, zahlcování

teď přemejšlím, jestli jsem si někoho přidal kvůli tý lokální brněnská komunita, blokádě, spíš si myslím, že jsem tam reálně někoho potkal, třeba lidi, který jsem moc neznal, ale to je normální, to je taky tím Brnem. Lidi znaj lidi a tak mi přišlo super, že byli na tý blokádě a tak. Celkově myslím, že ten můj aktivismus na sociálních vlastní „značka“, typický způsob sítích je dost přecitlivělej, měkkej a tak. Myslím, že projevování 137

to je pro typický, chtěl bych to tak a jsem zvědavej, jestli to vydrží a jak to bude. Přijde mi to až takový pomalu ubrečený... .Rozhodně píšu víc na svým profilu než u těch skupin a stránek. Kromě Twitteru mám ještě ten blog, ale ten je sporadickej. Ještě jsem měl praxi v Sedmý generaci, napsal jsem tam pár článku a jsem jejich follower, ale to se nedá asi moc počítat. Myslím, že ta Sedmá generace, je taky zásadní věc, o který by člověk měl vědět. Teď budu chodit na předmět Medien, Gesellschaft und Zeitkulturen. A to je paní, která se zabývá tím mediální prostorem hodně ze sociologickýho hlediska a hodně se na to těším, přijde mi to strašně zajímavý a musím z toho něco načerpat, abych pak mohl s Honzou Bočkem konzultovat o datový žurnalistice. ...si myslím, že ty média na sociálních sítích jsou hrozně zásadní v tomhle, fakt mě to zajímá. Já fakt sleduju, že ti lidi jsou akčnější a akčnější ale je tam skupina lidí, kteří něco dělají, Já si myslím, že hodně lidí má pocit, že v Česku se nic neděje, ale já už dávno ten pocit nemám. Fakt se něco děje a je to úžasný. A tenhle prostor, o kterej se zajímáš, tak ten tomu hodně napomáhá. Vratislav Dostál: Četba. Fakt, četba. Studoval jsem politologii a sociologii, ale k formotvorným textům jsem se dopracoval po vlastní ose. Já neříkám, že ta škola byla k ničemu, ale ty nejzásadnější texty, který já považuju za důležitý pro svůj vývoj, ty mi tam oni nenabídli, k těm jsem se dopracoval po vlastní ose. Ale to, že píšu do novin je pro mě svým způsobem jako bonus. Já to nedělám jako řemeslo, já to dělám právě proto, že ty noviny jsou takhle orientovaný a angažovaný a názorový. Děláme názorový noviny. Dopředu artikulujeme, na jaké stojíme pozici a z té pozice artikulujeme společenské události. Slovo objektivita, na tom se shodujeme s Patočkou, neexistuje. Jinými slovy neexistuje pravda, ale pravdy. Já si představuju, jak by měla společnost fungovat, co by mělo bejt prioritama, jak by to mělo fungovat a pakliže ty priority preferovaný nejsou, tak je kritizujeme. Já dělám v novinách a chci vybídnout lidi, aby se

vlastní profil využíván k politické komunikaci víc, než oficiální stránky, praxe v médiích

zájem o média, datažurnalistika

důvěra v sílu sociálních médií pro aktivitu lidí důvěra v sílu sociálních médií v rámci občanskospolečenských aktivit

četba jako důležitý bod formování vlastního hodnotového systému, názorů a budoucí profesní orientace

novinařina ne jako řemeslo, ale jako poslání, jasná názorová orientace, popření možnosti objektivity

neexistuje jediná pravdam pohledy z různých úhlů

snaha přesvdčit publikum nahlížet na 138

zkusili dívat na věci z jiný perspektivy, než z tý, která je teď běžná. Tím, že jsme novinář, tak mám výhodu. Kdybych byl za barem, tak to dělám taky, akorát mám menší dosah. Jako novinář můžu ovlivnit víc lidí. Používám ho k tomu, že se tam snažím sdílet věci, který mi přijdou zajímavý. Ty kulturně-politickospolečenský věci. Čtu knížku, je tam zajímavá citace, tak to tam hodím. Z 95% se to týká těch věcí, o kterých se tu bavíme. Někdy se mi prostě stane, že peču maso, uklízím, mám dobrou náladu, tak tam něco v tomhle smyslu hodím. Nebo na jaře mám na dvorku meruňku a když rozkvete první květ, tak jsem to tam napsal, že mám radost, protože už bude jaro. Ale tohle je výjimečně. A drtivé většině takových věcí píšu, ale myslím si, že právě proto, že o nich píšu a existuje už přehršel, takových věcí, který se dějou... Tak já je vyberu... … na kolika věcech se aktivně podílím, tak ono jednak na to nemám moc sil, protože jsem pořád v novinách a věnovat se politice, psát o české politice... září brněnská rada rozhodla vyřešit svou situaci tím nejhloupějším a nejprimitivnějším způsobem, to jest tak, že na to, aby mohli zaplatit, co musí, tak mají v plánu škrtnout všem příspěvkovejm organizacím 20%. A Husa na provázku je taky příspěvková organice, což nešlo nechat bez nějaký odezvy. Takže teď jsem jim tři týdny, tam mám vedlejšák, zadarmo samozřejmě, pomáhal s peticí, kterou jsme minulou neděli zveřejnili, kterou nám do toho zveřejnění podepsalo asi 250 významných osob z českýho kulturního dění a politiky. ... I když jsem byl v pozici, kdy jsem pomáhal, kontaktoval jsem ty lidi a obesílal média, kamarády, známý. V hospodářkách atd. My už jsme se bavili o tom, že já mám FB otevřenej. Já s ním nepracuju jako s věcí, která je uzavřená nebo kde bych zveřejňoval nějaký internější věci nebo věci, který nejsou veřejný. Já s ním pracuju jako s veřejným otevřeným médiem. …se tam snažím šířit a upozorňovat, jo, já ty lidi upozorňuju... A teď ani tak nejde o konkrétní témata, ale právě o tu perspektivu, ze který nahlížím na ty témata a já se snažím tam dávat věci, který nereprezentujou ten mainstream, kdybych to

věci z jiných úhlů, výhoda profese novnáře – může ovlivnit řadu lidí

sdílení informací z kulturněspolečensko-politické oblasti převážně sdílení obsahu zaměřeného občansko-společensko-politicky, občas osobní sdělení - výjimečně

selekce informací

není čas se tomu aktivně věnovat – předávat dál, šířit, upozorňovat

aktivní činnost – dohled nad politiky a úředníky, kontrola, petice, činnost v příspěvkové organizaci, sestavení petice, kontakt s relevantními osobnostmi české kultury a politiky

kontaktní osoba, kontakty v médiích

FB jako veřejné médium, jako veřejná osobnost

upozorňovat publikum, osvěta, pohled z „jiného“ úhlu, snaha zprostředkovat netradiční pohled na věc

139

měl říct jednoduše. Většina lidí tu věc vidí takto, už třeba dvacet let, ale taky se na to dá podívat odsud nebo odsud. A když to někdo udělá, tak to je přesně ten moment, kdy já se snažím na to upozornit. Já jsem třeba v polovině devadesátých let četl Respekt celou dobu, až jsem zjistil, že vlastně nemám žádný důvod ho číst, protože ti lidi píšou to, co si myslím. Mě inspiruje číst něco, co mě nějakým způsobem konfrontuje. Co mě posouvá, nabídne mi perspektivu, která mě ani nenapadla a já se nad tím zamyslím z jiné perspektivy. Naopak, mě zajímá, jak se na to dívají lidé z různých pozic. …aby se většina lidí zbavila lenosti a snažila se dívat na věci z různejch perspektiv. Aby podstoupili to dobrodružství, který podstupuju já už třeba patnáct let. Ludvík Vaculík píše, že mívá na věci dva až tři názory. (Vaculík) píše o tom, že máme tendenci se scházet ve společenství takových lidí, kteří nám vyhovujou, kteří jsou stejní, jako my. A my musíme pochopit, že je potřeba chodit s tím svým názorem mezi lidi, kteří jsou jiní, kteří s tím nesouhlasí. A to jde vidět v případě deníku Referendum a diskuzí pod příspěvkama, ale i na FB, že i lidi, kteří spolu takřka souhlasí, tak nakonec, jak v tom sektářství hledají tu čistotu myšlenky nebo něčeho, tak se rozcházejí na drobnostech a mě to nebaví. ne se dohadovat, jestli jsem trochu víc tady nebo tam nebo trochu víc ekologickej nebo trochu víc sociální. To je problém, velkej problém, na jehož řešení si budeme muset ještě počkat, ale do toho lidi musí dozrát. Párkrát se mi to stalo, že mi někdo napsal, že mě dlouhodobě sleduje, čte moje texty v novinách a že by mě chtěl požádat o přátelství na FB. Děti země je jeden člověk, Brnění jsou dva lidi, Nesehnutí, tam jich je víc, ale já chci říct, že těch lidí je tady patnáct, dvacet a všichni se znaj. má potenciál v tom smyslu, že já když mám v přátelích 390 lidí, dám tam nějakej text, kterej mě osloví a kterej osloví třeba jen dvacetinu těch lidí, ale pakliže ta dvacetina to zase sdílí, tak ta myšlenka pravděpodobně dorazí k daleko více lidem, než kdybych to dělal tak, jak jsem to dělal v devadesátých letech, že když mě něco zaujalo, tak

ochota přijmout pohled z jiného úhlu, protichůdný názor, otevřenost, připravenost vyslechnout jiný názor

zájem o odlišné pohledy na problém aktivizace, snaha zbavit publikum lenosti, nabádat k ochotě vidět věci z jiného úhlu

vědomí izolace, bubliny, je třeba vyjít s názorem ven, mezi lidi s názorem opačným

neschopnost „táhnout za jeden provaz“ v důležitých otázkách, souhlas i nesouhlas v drobnostech

nesoulad v dílčích otázkách brání semknutí a aktivitě v určité oblasti

na Fb jako osobnost, žádosti o přátelství od čtenářů, na základě příspěvků komunita je ohraničená, překrývá se, lokálně se „ všichni znají“ šíření informací, řetězová vlna, možnost oslovit mnoho lidí, překročit vlastní okruh přátel (how many shares?)

140

jsem stříhal články z novin a nosil jsem to lidem do hospody večer. . Když se mi líbí nějaká deska, hudba, cokoli, tak to prostě nabízím lidem, protože se s nima chci podělit o ten zážitek, to je pořád stejnej princip. Blog samozřejmě mám, teďka už na něm moc aktivní nejsem, nejsem schopnej ho tak obstarávat. Tam jsem, stálo mě to docela velký úsilí... Je to vlastně pořád dokola, pořád to samý. Když jsem říkal, že jsem nosil vystříhaný články z novin do hospod, tak na tom blogu najdeš zhruba devadesát textů, který nejsou moje, jsou to výpisky z četby. Já jsem seděl doma u počítače a vybíral jsem pasáže s knih a vypisoval jsem je právě proto, že mi to přišlo zajímavý, a chtěl jsem se o to podělit. Je tam dejme tomu 160 textů a z toho jsou moje texty tak čtvrtina. …rok tam dávám texty, který bych rád měl jako vlastní archiv textů, tak si je tam dávám a to jsou třeba texty z Deníku Referendum. Já bych chtěl, aby mě vnímali. …zkrátka když vidím, že někdo něco napsal, co se běžně neopakuje, tak šup to tam. Čtu text, vyberu citaci, která by měla být nějakým způsobem úderná, ale tak, aby člověku nestačila ta citace, aby ho to motivovalo, aby si kliknul na celej ten článek. A pokud jsou tam nějaký reakce, to víš, že se snažím dávat lidem zpětnou vazbu. Taky závisí na tématu, v některejch věcech se cítím víc kovanej, v některejch míň. Kolikrát se stane, že když se v nějaký věci necítím pevnej v kramflecích a vím o někom, kdo v tom jede, tak mu na chatu napíšu, aby mi na tu reakci nějak schopně odepsal. jsou lidi, kteří na to můžou reagovat líp, tak jim napíšu, protože nejde o toho člověka, ale jde o věc. Já ani s nikým nechci nijak bojovat, ono nejde o to, jestli vyhraju nebo prohraju. … nemažu to, já jsem hospodskej typ člověka, chodím mezi lidi. Reaguju jednoznačně, když je to třeba rasistický, tak je to jak v hospodě, prostě ať jde od stolu. Apolena Rychlíková: Chtěla bych aby ten můj film byl příspěvek do brněnskýho občanskýho aktivismu. Jakože je to o nich, o celý tý skupině, o tom organismu. Podívat se na to trochu zevnitř, vidět, jak to vzniká. Nějak se do toho teprve začleňuju, ale pak je tam

sdílení

práce v médiích, blog, práce s četbou, výpisky, selekce a upozorňování

šíření, sdílení, snaha posunout zajímavé myšlenky dál

FB jako archiv článků

zájem o pozornost přátel na FB témata a úhel pohledu, který není zcela běžný snaha zaujmout, „udeřit“, snaha motivovat, vzbudit zájem o sdělení, zájem o reakce, diskuze

snaha reagovat odpovědněm informovaně, přímé oslovení „povolaných“ – odborníků na téma, zkušenějších přes zprávu, chat reagovat „ kompetentně, argumentace

nepřípustní komnetáře netoleruje

příspět vlastní činnosti k lokálnímu aktivismu

lokální komunity „ všichni se znají“ 141

ten Standa Muller, pak Sváťa Bartík, to jsou takový hlavní tři a zbytek je nějaká ta partička kolem Jirky Honzírka a tak. Já v to doufám, že tyhle problémy můžu dostat taky nějakým způsobem ven. …pocházím z docela aktivistický rodiny, takže tam se to všechno dělo ještě předtím, než jsem byla schopná to nějak chápat. A to je taky důležitý, že když je člověk z takový rodiny, tak je automaticky nějak kriticky naladěnej. Že i ten FB mi rozšířil ty obzory v tom, že jsem tam našla ty lidi, který se zajímají o stejný věci. Na tý sociálně-síťový úrovni se s nima o tomhle bavit. A ve chvíli, kdy jsem přišla na FAMU, tak to nějak vytanulo, já jsem si v určitý chvíli uvědomila, že to médium se dá využívat k určitý osvětě. A že to je potřeba dělat, tu osvětu. …kde jsme všichni zalezlí a ve chvíli, kdy s tím vylezeme ven, tak jsme často překvapení, že o nemá takovej ohlas, jak jsme očekávali. To spektrum lidí, kteří na tom všem v Česku spolupracujou, je strašně malý. …protože když člověk v tom prostředí stráví tak strašný množství času, tak máš pocit, že ty věci vřou, že se pořád něco děje. A pak vyrazíš ven a zjistíš, že to takhle moc není. To lze vidět na tom, že když byly ozvěny Jihlavy tady v Atlasu, tak tam třeba přišlo v průměru 7-8 lidí na projekci Pak si třeba zajdu na profil bývalýho spolužáka a zjistím, že zrovna staví Landovi pódium. To jsem si říkala, co má tohle znamenat... Je to brigáda, ale prostě tohle nechceš. …já si z toho dělám trochu srandu, ale jako to město tím, že má zjevně nejblbější magistrát nebo tím, že ti lidi mají co se týče IQ... To je něco neuvěřitelnýho. to úplně vybízí, si z nich dělat srandu. A taky tím, že jsem z Brna a záleží mi na tom. Ta představa občanského aktivismu, ten bordel, stávky demonstrace, jim třeba nejsou blízký, ale tahle jemná forma tý satiry, práce toho Žít Brno je udržuje v nějaký pozornosti, což je hrozně zajímavý. Když ti lidi ti začnou důvěřovat, tak pochopíš, že to, jak je to prezentovaný v médiích, že to tak vůbec není. 90% Čechů si myslí, že vydělává na Romy, s tím se nic neuděláme. Přitom je ten problém jinde,

snaha dát vědět o problémech, dostat je na veřejnost uvědomnělé rodinné zázemí, kritický postoj,

FB – možnost potkat se s lidmi, kteří mají stejné zájmy, možnost dialogu, možnost využít FB jako platformu pro osvětu

vědomí uzavřenosti komunity, jen málo lidí je aktivních, krtiicky smýšlejících

vystřízlivění, „realita“ současných občanů – nejsou tolik aktivní

hodnotový systém přátel z běžného života, z osobního života x názory přátel se stejnými zájmy vtip + vážná témata, lokální tématika, kontrola úřadů, patriotismus

vtipnou formou o vážných tématech účinnost

nedůvěra vůči tradičním médiím

proti populismu, zjednodušování, osvěta 142

protože ty peníze jsou provařený na veřejnejch zakázkách, korupci a dalším... Necelý procento rozpočtu jde na dávky nezaměstnanejm a uvaří se na tom volby. Tím populistickým způsobem typu: "Nebudeme těm nefakčenkům dávat peníze." Byly i doby, kdy jsem postovala písničky, ale to už vůbec nedělám. Nemám potřebu tam dávat věci, co teď poslouchám, to je ztráta času. Všechno to, co tam teď píšu je něco, co mě zajímá. V postatě všechny politický hrůzy, teď se tu fakt děje všechno. …pokud to k něčemu bude, pokud budu moct někoho informovat o tom, jak to probíhá, protože zatím je to fakt za zavřenejma dveřma, tak je to strašně zajímavý. To je prostě to, že to tam dám a doufám, že ... Taky je to takovej inkubátor, prostě to tam dám, abych sdílela nějakou nasranost s víc lidma. Jsem vždycky ráda, když se pod tím vytvoří nějaká debata… Ale já chápu to její hledisko, proč, že je tu prostě moc lidí, kteří tu studujou. Ale to není problém, ti lidi. Problém je jinde. Je to super, že jsme jí to pak začali vysvětlovat a ona to pak pochopila, že jsme ji nějak ovlivnili. Dřív to bylo skvělý pro nějakou archivaci těch odkazů, že když sis něco rozklikla, tak jsi tam měla všechno, co jsi dávala za poslední dobu, takže když jsem nemohla najít nějakej článek, tak Jsem se tam akorát podívala… Když je to něco chytrýho, tak si třeba v tom článku najdu nějakou věc, která podle mě nejlíp ilustruje tu problematiku, který on se věnuje, a to si tam stáhnu. A teď už jsem v tom stádiu, kdy na všechno říkám "aha". Třeba Onderka bude kandidovat, na prezidenta, tak řekneš jen: "Aha, jasně". Nemám k tomu už co dodat. Já už píšu jen to "aha", protože mám pocit, že ti lidi mají bujnější fantazii, než si dokážeme představit, ale dotahují ji do důsledků. A když jsem hodně naštvaná, tak tam napíšu něco fakt naštvanýho. Když se mě lidi ptaj, co čtu, tak říkám, že FB. Mám pocit, že se toho na FB dozvím úplně nejvíc, právě díky těm kanálům. A když mi třeba Vráťa Dostál napíše, hodí mi odkaz na výbornej text od Švehlíkové, tak já se na to podívám. …tak si třeba pár lidí řekne - jo, když už to postlo 15 lidí, tak to zkusím přečíst a uvidíme. A co se týče

obsah na FB je převážně politický

angažovanost v politické / občanské sféře

potřeba sdílet nespokojenost, naštvanost, snaha o diskuzi,

při dodání informací možnost někoho ovlivnit - osvěta

FB jako archiv textů a odkazů na důležité informace

pečlivost, výběr důležitých informací, ironie, sarkasmus, naštvanost

FB jako informační paltforma – informace utříděné dle přátel

sdílení – při větším počtu sdílení jakoby narůstala důležitost sdělení 143

těch brněnskejch věcí, tak to se rozjelo suprově, že třeba i ty moje kamarády, se těch věcí účastní. A dost píšou třeba - půjdu a sdílím, nepůjdu a sdílím, nemůžu přijít, ale pozvu kámoše atd. Já si myslím, že o tom ti lidi dost uvažujou v tom smyslu" No tak Apolena tam zase něco postla, zase něco aktivistickýho, tak uvidíme. To je prostě tak, že má člověk ty reálný kamarády, pak má ty facebookový kamarády, to jsou právě ti, se kterým sdílíme podobný věci na zdi. Jo, ty bych třeba v normálním životě nikdy nemusela potkat, ale ten FB nám to umožnil. Každej z nás tím, že třeba napíše, já bych to nerada bagatelizovala, ale třeba tím, že něco likeuješ, tak tím dáváš už najevo nějakej svůj občanskej postoj. To je strašně zajímavý, jak to probíhá ve zjednodušený formě. Nebo třeba napíšeš, že se zúčastníš nějaký demošky a pak tam fakt přijdeš, to já chápu jako virtuální občanskej aktivismus, kterej ale dotáhneš do důsledků. Mně to přijde, že to je vlastně jen utvrzení, sebeutvrzení. Dáš tam to "zúčastním se" a pak už tam fakt musíš jíž, protože ta komunita na to už trochu spolíhá a tak. kdyby nějací moji spolužáci z gymplu jen trochu chtěli si to přečíst, tak mě pošlou do háje, protože jsou to šílení lidi. Jako když se to stane, tak se snažím. Záleží, kdo to je. Třeba když jsem tam postovala toho Landu... Já jsem tam postovala takovej článek, ve kterým jsem psala, že Daniel Landa se po dvaceti letech od největší slávy Orlíků vrací, aby nám odpověděl na otázku "Kdo to tady z palmy spad?", tím, že "Černá huba, černý voči, to není náš kamarád". A spolužák mi na to napsal ve srandě, že mu teď staví pódium. Já jsem mu napsala, že mu moc gratuluju a on mi řekl, že je mu to úplně jedno. No a to je to, co mě na tom nejvíc štve. To jsou lidi, kteří jsou nějakým způsobem nepoučitelní, je jim to fakt šumák. To se odvíjí od toho, jestli cejtím, že ten člověk o tom třeba málo ví. Že vidím, že si to tak zkratkovitě skládá dohromady. A když mu to nějak pomůže rozšířit obzor, tak to ráda udělám. Ale kdyby tam někdo vyloženě napsal něco jako úplně jinýho, tak bych si ho asi oddělala z přátel a nechtěla se s tím člověkem bavit, tím myslím třeba nějakej rasismus nebo xenofobie. …posílají mi žádosti a já kolikrát vůbec nevím, o

šíření informací, kolegialita, podpora

chápána jako příliš nadšená aktivistka ( pejorativně) přátelství osobní a na základě podobných hodnot a zájmů, společných postojů FB – možnost potkat podobně naladěné lidi, digitální podpora témat se proměňuje v reálné kroky, veřejné vyjádření názoru

spolužáci ze střední školy, základní školy – nesdílejí často stejné názorové hodnoty – překvapení a údiv, bezmoc, proti zjednodušování, proti lhostejnosti, odpor k sebestřednosti a lhostejnosti

pokud vidí šanci a otevřenost v publiku, zprostředkovává informace, neochota diskutovat neracionálně, ignorance a odmítnutí přátel s nepřípustným názorem (rasismus a xenofobie)

žádosti o přátelství na základě svých 144

koho jde. Tak si je dám do přátel a čekám, co z nich vyleze. To bylo třeba v době, kdy jsem pracovala pro Zelený, tak mi chodily žádosti od Zelených. Že se jim líbí, co tam dělám a tak, tak to jo. Já je přijímám, já si ty lidi taky cíleně vyhledávám. Mám v přátelích třeba kluka, kterej patří k hooligans Slovácka. Ten už je trochu na uváženou, jestli si ho tam nechám. Ale přemejšlela jsem nad tím, že to může bejt zajímavý. Eliška Bartošová: …protože tenkrát v rámci nějaký pozvánky škola nabídla, abych se stala členkou sněmovny ČR pro životní prostředí. Mě tam nakonec vybrali, takže já jsem byla už někdy ve dvanácti nebo ve třinácti členkou ve sněmovně ČR pro životní prostředí. …šla jsem na FF, tam jsem začala spolupracovat s neziskovkama, ale ne orientovanýma ekologicky ale spíš na práci s malýma dětma a pak jsem přešla na environmentalistiku, kde jsem na nástěnce našla letáček, že EPS hledá dobrovolníky. … ale na kauze Hyundai, kterou jsem pro ně začala zpracovávat, mě to vtáhlo a začala jsem pro ně pracovat externě a pak už na hlavní pracovní úvazek jako manažerka komunikace s veřejností. … a bylo to pro mě tehdy strašně šokující, protože jsem moc ještě o politice nevěděla. A to mě popudilo k tomu jít i do dalších témat. Nevím, jestli to byla naštvanost, spíš taky částečně lítost. Já jsem si asi jako většina lidí myslela, že x let po revoluci už žijeme v nějaký demokratický společnosti. Že to nějak funguje, jsou sice nějaký problémy, ale není to až tak hrozný. … psala jsem texty, ať už fundaraisingový nebo propagační. Ty aktuální témata pak bylo ovzduší v Ostravě, pak témata, který se týkají ČEZu, výstavba Prunéřova a obecně témata, který se týkají celostátní energetické politiky. Nevyužívala jsem ho moc až do té doby, než jsem jela na stáž do Španělska, do Madridu, kde už tehdy měla tolik přátel z toho ranku, ve kterým se pohybuju nebo z toho ranku, kterej mě zajímá, ať už je to politickej aktivismus nebo kultura, média a podobně. Tam jsem objevila kouzlo FB jako zpravodajství. V podstatě i teď ten FB používám k tomu, abych si nemusela dělat každej den monitoring médií, který píšou o tématech, který mě zajímají, abych byla v

aktivit od cizích lidí s podobným zájmem sama žádá o přátelství názorově a zájmově spřízněné osobnosti přátelé s protichůdným názorem – styk s realitou

aktivita v politické instituci v dětství

spolupráce s neziskovými organizacemi, ekologie, dobrovolnictví

nadšení, profese komunikace s veřejností

šok, naštvanost, lítost, demokracie – nutnost kontrolovat, dohlížet,

zaměstnání spojené s mediální komunikací, ekologie, energetika

FB jako zpravodajská platforma, informace tříděné přáteli se stenými zájmy – kultura, média, politika, aktivismus

FB jako prostředek pro monitoring médií, získávání informací,

145

obraze, co se děje… … protože tam mám známý, který zajímají podobný věci, jako mě, postujou tam, zajímavý příspěvky, nejenom z těch témat, který mě zajímají, ale i z širšího spektra, takže ho spíš používám pro držení se v obraze, jako zpravodajský médium. A pak sekundárně tam nacházím fotky dětí svých bývalých spolužáků ze základní a střední školy. Myslím si, že nejsem vyloženě ten informační kanál, i když jsou lidi, kteří mi říkají, třeba se to projevilo u Šumavy, když byla aktuální Šumava, tam se mi stalo, že i lidi, kteří moc jinak nemají o tyhle věci zájem, nepohybují se v tomhle sektoru, tak se mě začali vyptávat. Jestli o tom něco vím, jestli bych o tom mohla říct něco víc, že je to zajímá. Pak se chtěli prostřednictvím mě informovat sami aktivně nebo na to nějak poukazovali a pak jsme o tom hodně chatovali. Myslím si, že jsem pro ně mohla být nějakým informačním kanálem, byť se nepovažuju za někoho, jako je třeba Matěj Hollan, kterej je dneska už něco jako zpravodajství. Je to rychlý, je to uživatelsky přátelský, je tam spousta lidí, to znamená, že tam fungujou takový ty virální záležitosti. Tady si přečtu článek, líbí se mi, přijde mi zajímavej, kliknu na jedno tlačítko, maximálně dvě nebo když už je to "jo něco", tak to postnu, napíšu k tomu vlastní komentář, ať si to přečte co nejvíc lidí. Když si přečtu nějakej ten článek a přijde mi tam zajímavá nebo absurdní nějaká ta hláška, tak to dám do uvozovek a použiju tu citaci. …teď jsem dávala R.I.P. Minda, což je naše kočka, kterou jsme podědili, a sousedi ji šli nechat utratit. Signifikantní je, teď jsme se o tom bavili, že kolikrát si člověk dá práci a napíše hrozně sofistikovanej politickej nebo společenskej komentář a setká se to s úplně minimálním úspěchem a taková věc, že mi umřela kočka, tak je tam milion likeů a pozoruju to i na sobě, na svým profilu i na profilu známých lidí, že občas ty banality zabírají víc, než hrozně propracovanej společenskej nebo politickej komentář. To se třeba snažím provazovat ty témata dohromady. A těm lidem, o kterých vím, že smýšlejí tím směrem, že si myslí, že doplácíme na ty Romy, kteří vysávají systém, tak přemýšlím hodně nad nima. Snažím se ty články a posty psát tak, aby se ti

přátelé s podobnými zájmy, informace třídí přátelé

osobní rovina – aktivtita přátel z života „před“, spolužáci ze střední školy šíření informací, stimulace zájmu o téma napříč publikem, snaha podpořit zájem o problém, jako informační kanál ohledně určitého tématu

rychlost, user friendly, jednoduchost, přidaná hodnota vlastním komentářem – snaha zaujmout, výběr citace –selekce,

důležitost osobního přístupu, účinnost zpráv z osobního života

snaha podat informace, osvěta, přitáhnout publikum k niforamcím, argumenty

146

lidi třeba mohli zamyslet nad tím, jestli jsou to ti Romové, kteří jsou příčinou problémů nebo jen ten problém ukrytej někde hlouběji. …jsou to většinou lidi, který jsem si tam přidala, protože je vnímám jako tak, že jsme spolu chodili dřív do hospody, na základní nebo na střední školu, vím, že tam jsou. …ty momenty, kdy eskaluje to, že na těch profilech svých přátel třeba vidím narážky na Romy neb vtipy a vím, že zrovna tenhle příspěvek se na tohle dá nějak vztáhnout, tak si třeba i vzpomenu, že to může číst tenhle Franta a že se nad tím třeba může i zamyslet. Občas se mi spíš stane, že vstoupím do diskuze, která už vře a pak vznikne třeba nějaká mikrodebata na tyhle témata, ale že by tihle lidi reagovali, tak to se mi stává minimálně. Já jsem zavyhrožovala, že si vyhodím každýho, kdo se nějak pokouší tohle propagovat. Já tyhle lidi nepovažuju primárně za rasisty,ale považuju je za neinformovaný. Já si je nevyhazuju z přátel, ne, že bych si myslela, že na ně mám nějakej vliv, možná, že jo, ale nevyhazuju si je už jen pro to, abych neztratila nějakej kontakt s realitou. A myslím si, že je dobré vtahovat tyhle lidi do diskuzí a říkat jim třeba…občas jim trochu znejistit tu jejich realitu. Dokonce mi jeden kluk napsal, že bych do jeho diskuzí mohla vstupovat častěji, že by byl rád, protože jsem tam nadnesla to téma, že ti Romové nejsou asi úplně hlavní problém, kterej tu Českou Republiku sžírá. On tam dal nějakej příspěvek a já jsem ho podpořila nějakejma argumentama, linkama. Asi jsem i hledala knížku kvůli reakci na FB, ale většinou cituju z toho, co vím, že je někde na netu, vím, kde je link, tak to prolinkuju. Pro tyhle lidi, který já považuju za neinformovaný, tak ty by se neměli posílat někam a zatracovat, ale právě se snažit o nějakou diskuzi, i když ta šance, že to někam povede, je nulová nebo blížící se nule. Podle mě to má smysl. …přijímám úplně otevřeně, téměř kohokoli. Já nemám problém kohokoli přijmout do přátel, ještě jsem neřešila tu schízu. Nepotřebuju nějak rozlišovat třeba tu funkci subscribingu od přátelství, ale kdyby nastal problém, tak to tak asi udělám.

přátelství na základě osobní známosti, spolužáci, přátelé v osobním životě

možnost narazit na protichůdné názory – snaha o osvěta, snaha distribuovat vhodné informace, snaha zmšnit postoj přátel

stimulace diskuze

neinformovanost jako základní problém nebezpečných názorů, snaha udržet kontkat s realitou prostřednictvím přátel s rozdílnými názory a hodnotami

nabízení jiného úhlu pohledu

spolupráce s přáteli se stejnými názory, hodnotami, společná podpora informacemi argumenty v rámci diskuzí

citace ze zdroje, podpora komplexnosti informací, snaha o racionální diskuzi

přátelství s kýmkoli i jen na základě společných témat

147

Stává se třeba to, že se mi někdo ozve a zeptá se na nějakou podporu, jestli nemůžu něco likenout, nebo dokonce hodit něco k nám na zeď na EPS. Stává se i třeba prosba o to, ať něco olikeuju, šířím dál, pak klidně i začnem chatovat o věcech, který se toho týkají, ptám se, jak to jde... Ale to už spíš většinou s lidma, o kterých já vím, co oni dělají. …oni mi klidně napíšou: "Nazdar ekoložko!". Stává se mi to, že se mi ti lidi sami ozvou a řeknou mi, že jsem ta ekoložka, aktivistka a chtějí třeba něco vědět. Já má takovej okruh lidí, se kterým se nevídám moc často, třeba jednou za čtvrt roku, ale sleduju jejich profil a pak je hrozně dobrý na to navázat. Je to hrozně dobrej rozjezd komunikace po dlouhé době, že se nemusíš ptát toho člověka úplně od začátku na všechno. Svatopluk Bartík: Tak, když já něco řeknu, tak o tom píšou noviny v Brně, to zní hrozně trapně. Ale já jsem to řekl a druhej den to bylo v Mladý Frontě. Pak jsem odešel, napsal jsem prohlášení, dal jsem to do ČTK, šup a bylo to v médiích. Prostě jsem najednou měl čas z určitých osobních důvodů a říkal jsem si, naivní blbec, tak přece nebudu jen nadávat, tak se zkusím nějak zapojit. Tak jsem zavolal Ondrovi, řekl jsem mu, že bych šel k nim do Zelených. Tak jsem tam vlezl, vzápětí jsem se stal spoluzakládající osobou občanský koalice Nádraží v centru, což s určitým útlumem přežilo až dodneška. Pak jsem byl v r. 2004,5,6,7,8 velice aktivní v Zelených v rámci partaje, od r. 2006 zastupitelem na Brně-střed pak jsem za sebou v r. 2008 práskl dveřma, když začali odsouvat nádraží To jsou prostě lidi, kteří se stavěli děsně proti odsunu nádraží, najednou jsou pro odsun, takže pro mě jsou celí brněnští Zelení totálně u prdele, jsou prostě nepochopitelní. Občanská koalice nádraží v centru, spolupráce s Matějem Hollanem, Brnění, guerillový srandičky angažovaný. Třeba se někde něco stalo ve veřejným prostoru a nikdo nevěděl, odkud se to vzalo. Něco anonymně, něco na jméno. Já do toho netahám děti, ženu nebo jen minimálně, s minimálním množstvím těch přátel. …udržuju osobní vazby, polopracovní i pracovní. Mám tam třeba novináře, kteří sedí v Praze, v Brně,

jako kontaktní osoba – prosba o podporu na FB, interní komunikace o společných tématech v oblasti politiky, společenských témat

vnímána jako ekoložka ( pejorativně), brána s rezervou, žádosti o informace

FB udržuje v obraze o životě konkrétního člověka

zájem médií, zájem o názor

snaha se zapojit ve veřejném dění – členství v politické straně, občasnkém sdružení, odchod ze strany po zklamání

důraz na principy, zásadovost

činnost v občanských sdruženích, aktivismus

ne osobní témata profesionální kontakty, kontakty na média 148

takže takhle udržujeme vztahy přes FB. Já si nepřidávám lidi, který neznám, musí tam být vážnej důvod. Takže i když vím, že existuje člověk, který si mě chce přidat, ale neznáme se, pokud není vážnej důvod, třeba jako u tebe, to bylo doporučení Jakuba. Kdybych ho nepotkal, tak bych váhal, musela bys napsat motivační dopis. Ne vážně, dělám to Zeleným hodně, řeknu jim, ať mi napíšou motivační dopis, udělaj prověrku Zelených. Prostřednictvím tohoto já buduju ve straně Zelených svůj obraz jako obraz strašnýho hajzla, buřiče, člověka, kterej Andera upřímně nenávidí. Já se nad tím nezamejšlím. Abych tam mohl prokrastinovat a abych neměl úplný výčitky, tak jsou to ty relations... Na FB sice vidíme, co je v agendě, tak to je fajn. Protože ne všechny dobrý věci se objeví na mail listu… Tak víš co, člověka ten feedback potěší, ale že bych jako nespal, když nemám určitej počet likeů... Já myslím, že funguje, když napíšu třeba: " Zlí hackeři budou kydat špínu na Onderku v pátek v 11.00, kdo se chce vyhnout, tak tam nechoďte." Samozřejmě pak vybírám lidi do těch eventů, nebudu to posílat lidem do Ameriky nebo do Německa. …stalo se mi před dvěma měsícema, že jsem smazal jednoho člověka z přátel, protože mě pořád otravoval, každej měsíc mi volal, pořád chtěl po mě nějaký rady. Já jsem ho explicitně poslal do háje a smazal. Když to vypadá, že jsem v afektu, tak je to většinou sebeironie, do toho reálnýho afektu se moc nedostávám. …když třeba na zdi Zelenýho Brna si píšu hodně ostře. Ale s vědomím toho, že to dělám z lásky k nim, buduju si tu image člověka, který bude Zelený pronásledovat, dokud... Díky tomu, že u mě fungujou i standardní média, lepší je samozřejmě zachovat odstup. Některým lidem nepomůžou sebelepší mediální poradci. …spíš je znám. Ale jsou to lidi, o kterých vím, že se známe od vidění, že se potkáváme, máme spoustu společných známých, že se potkáváme v kavárně. Já jsem třeba do včerejška neznal osobně Michala Berga, se kterým jsme se kolem Map Hazardu mailovali a znali jsme se půl roku, ještě dýl, aniž

do přátel ne neznámé lidi bez doporučení či speciální žádosti

budování image prostřednictvím chování na FB

udržování vztahů s důležitými kontakty FB jako archiv příspěvků, jako agenda

FB jako možnost zpětné vazby vtip a ironie ve spojení s veřejným tématem, výběr zainteresovaných přátel

jako kontaktní osoba, poradce

sebeironie

budování image

vědomí veřejné povahy vlastní osoby – zájem médií přidávání přátel na základě stejných zájmů, názorové orientace, hodnotového systému

149

jsme se viděli. Ale věděl jsem, že přijde "den D", takže když včera psal, že sedí ve Falku, tak jsem jel okolo, stavil jsem se za ním a řekl jsem mu ahoj a seděli jsme tam do půl dvanáctý. Ale úplně bez kontaktu moc ne, aspoň se známe třeba přes nějaký mail listy. Třeba když jsou nějaký protikorupční celorepublikový maily. Samozřejmě je tam ještě ta role FB k získávání informací, to je i vědecky dokázáno, že tví přátelé na základě relevance toho vztahu ti předvybírají to, co by si člověk o něco časově náročněji sám vybral. Samozřejmě tam mám pár lidí, moje sestra, bejvalí kolegové z práce, kteří tam odkazujou mimibazar, nějaký blbosti, který jsou jejich svět. …takový ty puberťácký hoaxy, citáty, sdílečky, moudra, to má moje osmnáctiletá sestra na zdi... Vidím aspoň, kde je nějaká jiná realita. A ona si zas říká, že musím být úplně blbej, samá ekologie a Ondatra...

získávání relevantních informací vybraných přáteli s podobnými zájmy

osobní spojení s přáteli, obsah nezajímavý vědomí „bubliby“, vědomí uzavřenosti komunity kolem aktivismu, konkrétních kauz

1.2.2 Kategorizace Návrhy kategorií Investigativní přístup Kritický přístup

Důraz na síť kontaktů

Vztah s médii

Osobní zaujetí (emoce, pnutí, zájem,nadšení)

Pojmy Proti manipulaci, kontrola autorit, dohled nad politiky , pátrání Strach z mýtů, proti zoběcňování, veřejné vystupování, proti zjednodušování, zájem o názor, proti dogmatům, kritický přístup, morální hodnoty, snaha diskutovat, potřeba informací, sebekritický přístup, revidování rozhodnutí politiků, investigativní přístup, snaha ovlivnit názor, proti stereotypům, sebereflexe, důslednost Zasíťovanost, kontaktní osoba v určitém tématu, schopnost sehnat kontakty, známosti v médiích, osobní spojení s tématem, lokální propojení, kontakty na média a politiky, status rádce, hledání kontaktů, zasíťovanost, mediátorství Praxe v médiích, práce v médiích, kontakty v médiích, data žurnalistika, novinářské řemeslo jako poslání, psaní do médií, psaní na blog, práce žurnalisty jako poslání Odpor k lhostejnosti, naštvanost, šok, vztek, lítost, potřeba (sdílet informace), potřeba (něco udělat, angažovat se, veřejně vystoupit, dělat něco, co má smysl), zájem (o informace, diskuzi, aktivitu), nadšení, snaha (aktivizovat, diskutovat, dodat informace), odpor k ignoranci, osobní

150

Organizovaná aktivita

Otevřenost vůči technologiím Druhy publika (podobné zájmy – podpora, jiné názory – styk s realitou, snaha o osvětu)

Získávání kontaktů

Lokální propojení Informace (oboustranná distribuce, šíření, sdílení, indikátor, zájmu, archivace)

Komunikace

Sledování názorů publika

Strategie (formální, obsahová) přidaná hodnota: vtip, originalita, sarkasmus, vlastní myšlenka, přirozenost, lidský přístup Pečlivost -

Snaha změnit názor publika (dodání info- diskuze – podpora přátel s podobným názoremargumenty – osvěta)

zájem o téma, nadšení, zápal, aktivita, nespokojenost Členství v politické straně, práce v médiích praxe v médiích, zájem o ekologii, činnost v neziskových organizacích, angažovanost, pořádání akcí pro veřejnost, aktivismus Technologie jako koníček, udržet prst na tepu doby, přátelský k technologiím, snaha nezaostat OSOBNÍ – nezajímavá témata, přátelé z děstství, styk s realitou, možnost diskuze, dodání informací, kontakt mimo intelektuální bublinu, duševní pouto X ZÁJMOVÉ – podpora, společné aktivity, společné názory, společná argumentace, mobilizace, kontakty, pomoc Oboustranné získávání kontaktů, možnost zůstat v kontaktu po akcích offline, možnost najít podobně smýšlející, Bublina, všichni se znají, předávání stejných kontaktů, brněnská kavárenská scéna, Získávání/distribuce, netypické informace, archiv informací, informace tříděné přáteli s podobnými zájmy, šíření informací, informace, které se do tradičních médií nedostanou, sdílení informací, indikátor zájmu o informaci, bez prostorového omezení, monitoring Možnost přímého oslovení, reakce, interakce, zpětné vazby, dialogu, prezentace názorů, propagace vlastních aktivit, možnost diskuze, nahrazuje e-mail, šíření témat, možnost přímé komunikace, veřejná a soukromá komunikace, interní komunikace, mobilizace, SEBEREFLEXE!!! – nesprávně zařazeno v otázce 1, patří k otázce 4 Zrcadlo názorů přátel, poznat vlastní přátele, odhalení hodnot a názorů přátel, sonda do „reality“, sledování mínění, překvapení – odhalení názorů přátel, Pečlivost, příprava, originalita, kreativita, vtip, ironie, sarkasmus, sebekritika, cílení na publikum dle zájmů, kompetence, přirozenost, osobní přístup, ne spam, ne umělost, připravené argumenty, načasování, emoce, lidský element, ne umělost, kvalita před kvantitou, snaha o racionální diskuzi, podložit názor, Neinformovanost jako příčina problému , snaha dodat informace, snaha diskutovat, argumentovat, podpora informovaných přátelodborníků, snaha o osvětu, snaha ukázat jiný úhel pohledu, ovlivnit, dodat info, přesvědčit, doplnění informací, snaha změnit názor, principy – souvislosti s jinými kauzami, argumentace, racionální diskuze, narušit určitý způsob myšlení,

151

Podpora, pomoc (souvisí s kontakty) Snaha zaujmout

1.3

výchova, učení , zřídka sebeučení- změna vlastního názoru Vzájemná podpora pod příspěvky dle témat zájmu, podpora formou liků, sharů, Vzbudit zájem, aktivizace, zájem o téma, vzbudit zájem o diskuzi, přitáhnout pozornost ke kauze/tématu, získat pozornost, aktivizovat, přimět k akci, mobilizace, udržet zájem,

Přepisy rozhovorů

1.3.1 Matěj Hollan Student, Filosofická Fakulta MUNI Brno povolání: Občanské sdružení Brnění Mgr. Management v kultuře (hudební věda) Jak dlouho jsi na FB? Myslím, že tři roky to bude. Od roku 2009, leden. Řekl bych…Tak kolem… Dá se to dohledat, když se podíváš. Když se řekne Facebook, kvůli čemu ho máš? Co je pro tebe nejdůležitější? Ke komunikaci. S lidmi. Jaký vztah s těmi lidmi na FB máš? Tak mám tam těch lidí asi 1100 teď a plno je takových …v poslední době se mě přidávají ti, které třeba zajímá to, co tam publikuju nebo co si myslím. Nebo možná, že to tak není, možná je to jen náhodný přidávání… Ten vztah se těmi přáteli je tedy spíš na bázi podobných zájmů nebo jsou to spíš vztahy personální? Já ty dvě věci slučuju – ty osobní a zájmový. Takže to, že se neznám s někým osobně neznamená, že si ho nepřidám do přátel. Já si teď přidávám už všechny. Ale to neznamená, že když ho neznám, tak že si nejsme blízký osobně, když ty zájmy, když se to řekne obecně, třeba nějaká občanská společnost, hazard, korupce, …to ty lidi spojuje natolik, že když se pak potkáte osobně, tak si hned dobře rozumíte. Takže je to dohromady… osobní a zájmový. Já jsem to myslela tak, že máš pravděpodobně část přátel, ke kterým máš nějakou citovou vazbu a pak tam jsou pravděpodobně nějací, se kterýma máš společný zájmy , se kterejma se vzájemně informujete. Chtěla jsem vědět, co je pro tebe důležitý. No podle mě je zbytečný tohle rozlišovat a je to nějaký nóvum, že se rozlišuje na blízký kamarády a nějaký jiný. To jsme možná měli jako děcka, ale podle mě v našem věku, zvlášť u 152

borců, už podle mě nemáš nějaký citový kamarády se kterým si potřebuješ vyměňovat srdíčka nebo psaníčka na FB. Prostě s nima pracuješ a baví tě s nima chlastat a kecat o čemkoli. Kvůli intimnímu přátelství si myslím, že lidi v mým věku dneska FB nemaj. Ale třeba se pletu. Ty zájmy jsou u mě takový, že se jim věnuju vlastně pořád. Je to vlastně zaráz práce, zaráz koníček, zaráz zábava, zaráz zájem. Takže se tím při tý komunikaci člověk zaráz baví, zaráz jsou to pracovní rozhovory a takhle je i ta veškerá komunikace, takže z tohohle ti uteču. Nejde to moc rozdělit. V čem spatřuješ největší výhody FB? V tom, že se dají rychle překročit hranice města nebo nějaký komunity. Brno je nějak velký a člověk by tady potkal ty zajímavý lidi i bez těch sociálních sítí. Když je někdo zastrčenej v nějaký díře, tak nejjednodušší je, jak se z toho vymanit a získat informace nebo jak se to dělá v jiných městech, třeba ta transparentní činnost, posilování role veřejnosti.. Tak získáš tak, že tam nataháš lidi z celý republiky, který zajímá to téma. Takže ono to jde..Je to neregionální. ta věc a na základě podobných zájmů se tam můžeš slučovat. Takže člověk nemusí být odkázanej jen na lidi, co má ve svým městě. Když se podíváš na svou aktivitu na FB v minulosti, jakou část (teď nechci čísla, spíš aby mi popsal, jak ta tvoje aktivita na FB vypadá) asi tvoří cokoli, co se točí kolem politických a občanských aktivit? Poměrově to říct neumím, ale kdyby se to postavilo čistě takhle, tak je málo těch, kterých se týkají něčeho jiného. Ale často je tam nějaká satira, úprava titulků, článků a tak…Když Dvořák, novej šéf ČT, vystoupí s tím, že bude dělat dětskej kanál, tak se z toho udělá dětský porno a že se to bude jmenovat ČT -15 místo ČT „něco“, co tam měl napsaný. No a pak je otázka, co to vlastně je v té chvíli. Politika to není, je to dělání si legrace z nějakých věcí, možná je to satira, ironie… No a kromě toho tam mám často nějaký čistý data, ale často se to tématicky týká toho, k čemu se tam vyjadřuju normálně. Ale rozhodně to není o tom, že bych tam třeba napsal „dnes jsem potkal paní, prodala mi kytky“ nebo „mám strašně dobrou náladu, tak mi dejte likey“… No já to tam třeba napíšu, víš co… ..No jasně, tak ale já tohle nepoužívám ani normálně. Ale to je jako můj normální styl komunikace, já bych to neřekl nikdy. Takže to nebudu psát nikam jinam. Jaká témata, která se točí kolem veřejnosti, politiky, tě nejvíc zajímají? Otevřenost.. otevřenost veřejný správy… To znamená jen to základní dodržování zákonů. Máme tu od roku 1999 výbornej zákon o svobodným přístupu k informacím, teoreticky člověk může zjistit všechno o tom, co veřejná správa dělá. A může? A nemůže. Oni ten zákon nedodržujou..takže tohle jméno. No a transparentnost znamená, že se ty informace zveřejňujou automaticky. aby se člověk nemusel nikoho ptát, ale mohl si je 153

sám najít. To já taky náš společnej zájem s lidma z Datablogu a z proti korupční sféry. dál je to specifický téma hazard, tím se zabýváme na celorepublikový úrovni – síťováním různých lidí, legislativně a tak. Potom je to zapojování veřejnosti do procesů, co se dějou. Ať je to územní plánování nebo další, aby se ta demokracie posunula ze stavu, kdy člověk má jednou za čtyři roky volit a potom držet hubu, do toho, že má právo do všeho mluvit, vědět, co zastupitelé dělají a navrhovat něco svého. No a teď je to hlavně ta satira na Zitbrno.cz, která vznikla v reakci na to, že přišlo nějaký stádium, kdy s tou brněnskou radnicí nejde vést vůbec žádný dialog, že to je jako s krávou, která na něj bučí. V současný situaci není možný se s nima o ničem bavit, takže jediná reakce je prostě dělat to, co děláme, a jenom se smát tomu. Můžeš mi shrnout, v jakých aktivitách jsi zapojen, co tam děláš, co je tvoje zodpovědnost? Když se začne od nevážnejch, kdybych nemusel, teda nechtěl, dělat ty vážný témata, tak bych se zabýval pivem. Mluvím o tom, jak tady máme špatný pivovarnictví, přestože se říká, že Česká Republika má nejlepší pivo, tak to je naopak. (Delší dobu mluví o pivu a o praktikách velkých českých pivovarů) tohle řeším jen na úrovni toho, že mě to zajímá, nemám ale čas se tomu věnovat, naštěstí jsou lidi, kteří se tomu věnují a opravdu tomu rozumí. Potom je to Šumava teď v poslední době… Tam se zase řeší nějaký věci s otevřeností Správy Národního Parku Šumava, která bojkotuje ten zákon o svobodným přístupu k informacím, tam předpokládám, že budu muset podat nějaký žaloby… Já jsem z rodiny a založením ekolog, naši se ekologii věnovali od devadesátých let, takže na tom jsem vyrostl a to téma mě bude zajímat čím dál víc. Hlavně tehdy, kdy se tady v tý společnosti něco pohne, kdy nebude potřeba řešit ten základní background, aby veřejnost měla vůbec právo se vyjadřovat. Tak ta ekologie je opravdu potom daleko důležitější. No a to, co se děje na Šumavě mě štve hned z několika důvodů. Ať je to ta čistá ochrana přírody…Pohrdání vědci, to je vlastně součást doktríny „klausismu“, která vůbec žádný zapojování lidí a vědců vůbec nechce. Taky je to ten policejní zásah proti blokádě a pohrdání tou občanskou společností, která se rozhodne, že se jde postavit nějakýmu zvěrstvu osobně, tak z těch lidí se v médiích a ze strany státní správy dělají „zelení kreténi“. A protože nemám čas se tomu věnovat nějak víc, že bych tomu dělal nějaký širší PR, tak aspoň spravuju pár stránek na FB a řeším si tam tu otevřenost. Podařilo se zatím v tomhle, že Správa Národního Parku Šumava „vyhrála“ soutěž o nejuzavřenější úřad v ČR. Při tý blokádě totiž fakt přitvrdila a to se dostalo do úplně komoušskejch rozměrů, kdy neodpovídala na nic, kdy ty jejich stránky jsou zaplněný jednostrannou demagogickou propagandou. Státní správa je v podstatě věc nezávislá, musí to tak být, aby ta demokracie fungovala. Prostě státní orgán nemůže jet vlastní propagandu, od toho jsou politický strany. Tohle téma mě zajímá a je to věc posledních měsíců. Dál jsem ještě před rokem a dřív dělal pro institut Veronika, kde jsem dělal v roce 2010 Hodinu Země, což je celosvětový zhasínání světel v jednu hodinu. Připojilo se k tomu padesát měst v ČR. Pak jsem dělal ještě řadu věcí, kde šlo o ochranu klimatu. Ale to hlavní, ta otevřená společnost a zákon svobodnýho přístupu k informacím, hazard, korupce, … Já jsem dostala z pozorování tvojí zdi, že se zajímáš hlavně o témata, který se nějak týkají Brna… Jo, to pramení z toho, že z Brna se dá buďto odstěhovat, protože je to všude lepší, nebo dělat něco pro to, aby se to změnilo. Tady v tom současným stavu nám magistrát radnice tvrdí že to je „ono“. Tak v tom žít nejde. Tady není místo pro aktivního člověka, kterej tady 154

chce něco dělat. Tady není místo pro kritiku, pro zábavu, pro nějakou spontánnost. To město smrdí od nádraží a je plný heren a v tom se nedá příjemně žít. Takže proto, abych tady mohl existovat, tak to potřebuju řešit. Vidíš nějaký výsledky? Hezkej hmatatelnej výsledek byl před rokem a něco, kdy se nám podařilo za měsíc shodit tu vyhlášku proti muzikantům v ulicích. Radnice si vymyslela bezvadnej nápad, že zakáže ve městě hrát buskerům, pouličním muzikantům. Tak to jim vydrželo měsíc, protože dohromady s kamarádama jsme k tomu uspořádali protestní průvod a protestní shromáždění na Čáře, kde bylo strašně moc lidí. To jsme organizovali s dalšíma lidma, s Honzou Špačkem z hudební vědy, s Tomášem Vtípilem, s Erikem Fričem třeba. To vzniklo v pivnici U Poutníka. Tohle byla hmatatelná akce, minulý rok byla další hmatatelná akce, kdy se nám podařilo zabránit stavbě podzemních garáží pod Zelňákem. To jsem dělali s Brněním ve spolupráci s Fórem pro architekturu a média. To byla jedna z nejšílenějších akcí v historii Brna, že se rozhodla Rada města Brna, že zničí Zelňák a nechají klidně spadnout Parnas jen proto, aby si mohl investor narvat 60 nebo kolik soukromejch parkovacích míst. Tohle je hmatatelný docela dost. Potom od roku 2008 členem občanské koalice Nádraží v Centru. Která se dlouhodobě snaží o to, aby bylo modernizovaný hlavní nádraží tak, aby to odpovídalo současným potřebám a aby to odpovídalo potřebám železniční dopravy. Vychází ta činnost z toho, že odsunutý nádraží nejde realizovat z několika důvodů, přičemž ten hlavní je, že je to finančně neutáhnutelný. Teď se tvrdí, že bude potřeba 20 miliard, tak to opravdový částky se pohybujou kolem 40 až 50 miliard. Je už jasný, že není možný to ufinancovat, proto se to poslední roky jen tvrdí a nic se neděje. My máme návrh, kterej umožňuje nádraží zachovat v centru, což je daleko výhodnější z mnoha hledisek, teď je to i celoevropskej trend cpát to nádraží do centra, jen to Brno se rozhodlo přesunout to nádraží někam strašně daleko. My máme návrh, na kterým pracovali nejlepší stavaři a dopravci z ČR, ten je dělanej v etapách, to znamená, že do toho jde investovat jen 4-5 miliard ze začátku a okamžitě se to projeví… O tom by se dalo povídat dlouho, ale asi není potřeba se do toho moc zaplítat. Ty v těch aktivitách hraješ jakou roli? Tu mediační, koordinační. Ty provozuješ stránky na tom FB? Tady ani pořádně stránky moc nemáme. Občas vydáváme TZ, nějaký koordinační aktivity v rámci tý koalice, aby se scházela, aby se řešily nějaký problémy. No a to důležitý, co dělám ve všem- komunikace s politiky, médii. A stošestky. Stošestka v žargonu znamená podávání žádostí o informace, protože ten zákon o podávání informací je 106. Takže zjišťování informací, co se na městě děje, co se plánuje, protože zase je to v tom obvyklým stavu, že pokud se člověk nezajímá, tak se nedoví vůbec nic. Nic z toho, co se reálně připravuje. Řešíme nějakou transparentnost, nezávislost… Stavební úřad, kterej má být nezávislej, tak se účastní nějakých výrobních porad města, kde se plánuje, kdy se vydá územní rozhodnutí, jakým způsobem se budou řešit námitky lidí, což nelze. Ten Stavební úřad nemůže spolupracovat s investorem na tom, jak ten proces udělat. To začalo vlastně od toho Nádraží v centru to u mě začalo. To si člověk myslí, že řeší nějakou dopravu a pak zjistí, že řeší jen 155

nějakou korupci a transparentnost a neochotu nějak komunikovat. Takže se to opakuje ve všech tématech? To se opakuje ve všech těch tématech, že se člověk nedostane k informacím, oni se s vámi nebaví, protože tvrdí, že už to dávnou bylo rozhodnuto…U toho Nádraží je tam navázaný obrovský korupční prostředí, obrovská korupce, kterou možná nikdy nedokážeme, ale je to jediný možný vysvětlení, proč se jim takovej projekt po těch letech nepodařil realizovat. Jakou pozici máš v Brnění? Jsem předseda a moje hlavní téma je hazard, kterej mě začal štvát, protože je to v celým městě, to město je jedno velký Casino. Hlavní důvod je samozřejmě ten, že na to umírají ročně stovky, tisíce lidí, na to gamblerství, patologický hráčství. U nás je odhad, že je tím nemocných několik set tisíc lidí, protože toho máme nejvíc na světě toho hazardu. Zdaleka. Větší koncentraci má v některých částech Las Vegas a potom je Brno nebo Praha. Třeba ve Francii je jeden automat na 18000 lidí, tady je to na 60. Jen v Brně má třeba ministerstvo povolených asi 5300. Ten hazard je nešílenější, nejhorší věc na světě. O to se zajímám nejvíc. (Dál mluvíme o hazardu a závislosti, následcích.) Průměrnej hráč u nás na tom prohraje 2 miliony. Nemá smysl o tom mluvit nějak víc do hloubky, protože to je úplně šílený téma. No a my se snažíme tohle dostat z města. Zkoušeli jsme i nějaký trestní oznámení na to, že se to tu povoluje nezákonně, to policie hází pod koberec. Bavíme o tom s městem a snažíme se síťovat celou republiku, aby ve všech městech byli lidi, kteří se o to zajímají, kteří na to nějak upozorňujou. Vznikl projekt Mapy hazardu, což má ambici zmapovat nějaký významný množství, protože zmapovat to všechno není reálný, protože jich je třeba 130 tisíc, ale nějakej zajímavej počet těch přístrojů nebo heren se snažíme zmapovat. Zjistit, který jsou umístěný nelegálně, protože zákon obsahuje podmínky, kdy může a nesmí ten přístroj být povolen, v jaký vzdálenosti od škol a nemocnic a dalšího to nesmí být. Tyhle mapy jsou postavený na otevřeným googlovským formátu, kdy každý tam může zadat herny, budovy a aplikace sama spočítá, jestli je to zákonně povolený nebo není. Chtěli jsme realizovat kampaň, která měla přesvědčit zákonodárce, aby ten zákon napadli u ústavního soudu, protože z mnoha důvodů ta věc porušuje základní listinu práv a svobod – právo člověka na život, ochrana rodiny, majetku, mladistvých. Chtěli jsme tohle iniciovat tohle, protože jsme byli přesvědčeni, že ten ústavní soud by rozhodl v neprospěch hazardu. Teď se soustřeďujeme na to, aby ministerstvo financí začalo dodržovat Zákon o loteriích a Ústavu. Vedem s ním dlouhodobej spor, jsme účastni jednání kdy se s ministerstvem hádá ombudsman, kterej stojí plně na naší straně. Snažíme se využívat toho, když něco rozhodne ústavní soud, aby to ministerstvo začalo používat. Tahle činnost možná bude nekonečná, v současný chvíli to je tak, že ministerstvo financí bojkotuje Ústavu a rozhodnutí Ústavního soudu, protože je domluvený s provozovateli těch terminálů a mají z toho peníze. Aby, kromě toho, že Brno je už teď městem heren, aby nebylo navíc ještě městem hypermarketů. Když se vrátíme k tomu FB, chápu to správně, že se staráš jednak o stránky těch aktivit, nebo skupiny. Teď mi jde o to, co tě vede k tomu se tím vším zabývat na tvým osobním profilu? Na všechny ty aktivity určitě stránky nejsou, protože, to prostě nejde udržet při tom počtu 156

aktivit, protože potřebujou nějakou péči a strategii, potřebujou pravidelně obnovovat obsah. Na vlastní síti se člověk nemusí tolik kontrolovat, takže se může vyjadřovat tak, jak potřebuje. Ty stránky se hodí na nějaký republikový kauzy… Každá ta stránka musí mít strukturu, musí být vypracovaný, musí to mít nějakej dlouhodobej plán. Osobní profil je v tomhle jednodušší, tam není potřeba to tak vypracovávat. Vlastní zdí toho člověk nevyřeší moc, to není ta kampaň. To má informační hodnotu. Proč na svou zeď postuješ věci, který se všech těch problémů týkají? Ten FB funguje tak, že ti lidi, co se chtějí potkávat a mají společný postoje a zájmy, tak se tam slučujou. To co tam dáváš je o tom, že to může někoho zajímat. Dávám to tam protože mě to štve, dávám to tam protože to někoho bude zajímat. Vidíš nějaký výsledky toho, jak ty svoje přátele ovlivňuješ? Jo. Konkrétně v tom hazardu. O to se začala zajímat spousta lidí díky téhle činnosti, která je spojená i s jinými činnostmi, třeba maily nebo jiná komunikace, ale ten FB je tady asi dominantní. To dodávání a výměna informací tam funguje pořád a ten chat a další funkce dovolujou okamžitě vysvětlovat...Tím FB můžeš lidi nakontaktovat, probudit … aktivizovat. Fakt to výrazně akceleruje tu možnost cokoli sdělovat. Ty přesereš média a nepotřebuješ je. Oni musí přebírat ty důležitý věci, co se tam dějou. Já když jsem měl šikovný kamarády, kteří byli MF DNES a v Deníku, tak stačilo ty informace dávat na svou zeď místo dělání zbytečných tiskovek. Automaticky se to pak dostává do novin, když je to zajímavý. Mám v přátelích lidi, kteří to sami aktivně čtou. Nebylo by to, kdyby nebyly ty sociální sítě. Neexistuje dokonalejší kanál k předávání informací než ty sociální sítě. Žádnou jinou platformou by nešlo tak lehce informovat a sdělovat. Můžeš něco dát každých dvacet minut, to nemůžeš dělat pod nějakou neziskovkou nebo tak. Nemáš čas to psát na blogy, na každý téma ztratit den a popsat ho. Tím, že tam mám takovou spoustu přátel a každýho zajímá něco jinýho, tak tam můžeš cpát plno témat, chytá se toho ten, koho to zajímá. To, že by to šlo bez sociálních sítí, je nesmysl. Pro noviny je to záplava informací, oni to nestíhají psát, nemají to personálně pokrytý. Popíšou dvacetinu problémů a jsou ti novináři tím zničení. Ta možnost sdělování je nenahraditelná. Používáš ještě nějaký jiný online sociální sítě k těm aktivitám? Nemám, zkouším se to učit teďka pár dnů, ale zatím ne. Když si ty svoje aktivity na FB zreviduješ, jaký konkrétní funkce tam využíváš pro tenhle typ komunikace? Nevím, co ne. Nepoužívám aplikace na tom FB, to ne. Tak prostě funguje ten FB, že tam dáváš nějaký věci… Dřív se využívaly hodně ty události, to jsem přestal s těma změnama vzhledu využívat, protože to nejde jednoduše vyklikat a použít k tomu. Myslím, že ten FB umožňuje nějaký funkce a ty se využívají. Hlavní je to, aby člověk zaujal. To je jak s PR…Jako psaní tiskovek, že musíš mít dobrej nadpis, dobrej komentář a dobrej obrázek. Ta komunikace je stejná jako PR všude jinde.

157

Ty sám teda můžeš říct, že na FB komunikuješ podle nějakejch nepsanejch pravidel PR? Jistě. Někdy jo a někdy ne.. Někdy je to cíl a nepovede se to, ale samozřejmě, když tam dávám něco, co mě osobně trápí, tak chci, aby si to lidi přečetli. Jak vypadá ten tvůj vliv na tvoje přátele i mimo online svět, jestli ho můžeš nějak vysledovat? To jsou ty mapy hazardu, to je konkrétní výsledek. Oni se o to zajímají a řeší to ve svých městech, ve svých zastupitelstvech. To je zcela konkrétní, toho je po republice docela dost, asi desítky případů, že se to začíná řešit. Další věc je, že jsem naučil plno lidí jak podávat ty stošestky, jak žádat o ty informace nebo co potom dělat, když oni ty informace nechtějí dávat. Můžeš nějak definovat, kdo jsou tvoji přátelé? Já slučuju zájmový věci a osobní. Jsou tam lidi, kteří se zajímají o podobný témata jako já. Mám tam málo lidí, kteří znám třeba jako bývalý spolužáky…Mě nezajímá, co dělaj a je nezajímá, co dělám já. Těch je tam málo. Jinak jsou tam ti, kteří jsou nějak tématicky spojený. Jak zvládáš komentáře přátel, kteří mají odlišný názory? Jde mi o to, jestli třeba mažeš komentáře nebo na základě těch diskuzí třeba mažeš přátele… Jo někdy ty debaty nechávám být, co tam píšou, někdy toho tam je hodně. Někdy mě to štve, co tam píšou, tak je posílám někam... Třeba jsem vyhodil z přátel člověk,a co podporoval otevřeně gambling, tak to mě nebavilo. Nemám tam úplnou volnost…Mám tam třeba spoustu politiků, kteří jsou šílení, jako třeba Bátora nebo Škromach, ti mě ignorujou, i když Bátora si mě vyhodil. Ale celkově mám zájem na tom, aby ta debata měla nějakou úroveň. Já tam rozebírám plno témat, já se můžu s nějakým člověkem potkat v něčem a v něčem ne, ale to mi nevadí, to mě nezajímá. Ale tématicky jsou to lidi, co mě něčím můžou obohatit nebo já je. Když tam je někdo, kdo neumí vést dialog nebo je mimo, tak to nemá smysl. Jak to máš pozvánkama na události? Když tě něco zaujme, tak jakým způsobem se k tomu stavíš? Teď už se mi to ani nechce po těch změnách rozbalovat. Já myslím, že lidi se okamžitě učí, jak s tím komunikovat na základě těch funkcí, který zrovna FB nabízí. To se hrozně rychle mění a lidi se to asi přeučí. Není žádnej recept, jak komunikovat na FB, protože jakmile napíšeš kuchařku, tak se to hned změní. Teď těma událostma není efektní komunikovat, protože se to schovalo kamsi. Zaráz to teď funguje, má to ty nejdůležitější příspěvky, takže se člověk musí snažit napsat něco hodně vtipnýho, zajímavýho, aby se udržel na vrcholu, aby se tam udržel dlouho. Jak vypadá další kontakt s tvými přáteli na FB? Tím myslím, jestli si spolu třeba něco probíráte – ať už online, offline. Já rád potkávám lidi, co mají společný témata se mnou, pokud je to nějak možný… 158

Mně ani nejde tolik o ten osobní kontakt, jde mi o to, jestli máš třeba nějaký kontakt s přáteli, kteří si tě třeba přidali na základě těch tvých aktivit? Jestli se ti lidi na tebe nějak přímo obrací… Jo. Pořád.. Já to dělám taky a na mě se takhle obrací moc lidí, já mám všude zveřejněnej svůj telefon a mail a pořád mi teď někdo volá a píše.

Jak si myslíš, že to, co na tý zdi prezentuješ, jak tam píšeš a chováš se, jak to může změnit nebo formovat vnímání tebe jako Matěje Hollana? No lidi ví, co dělám, čím se zabývám. Lidi vidí, že se zabývám hodně věcma, že se umím k věcem vyjadřovat tak, že jim rozumím. Že z toho FB nakonec člověk i pochopí, jestli tam někdo jen tak plácá, střílí věci, nebo jestli má k tomu ten background. Některý ty témata, o ně mi jde hodně, třeba ten hazard. Mým cílem je, aby se k tomu vyjadřovalo hodně lidí a ta sociální síť je postavená na tom… Nebo spíš plno těch témat je postavených na tom, že to člověk musí vzít na sebe. Přesvědčovat je… Mně je vlastně jedno, co si o mě lidi myslí, já chci aby se zajímali o ty témata. Je pravda, že jsem s tím někdy spjatej hodně, to tak je. Je vždycky na uvážení, kdy je to dobře a kdy je to špatně, když se to téma stane nějakým tvým majetkem. Když se řekne třeba hazard – Hollan. Někdy je to moc..Ale člověk se nesmí bát se za to téma osobně postavit. Takže ale zase někteří lidi, novináři ví, že se v tomhle na mě můžou obrátit a že jsem v tom kompetentní. Že umím pomoct s nějakýma věcma, že jsme zastavili podzemní garáže.. To chci aby se vědělo. Protože je v Česku docela častý ten obrat „se řeklo“, „se udělalo“… Ale je lepší mít nějakou zodpovědnost, bejt tou kontaktní osobou. Aby lidi věděli, že se na mě třeba můžou obrátit. Myslím, že v určitý chvíli je potřeba vystoupit z anonymity, podepsat se pod něco. Občas třeba schválně šířím informace, který nemám nějak víc čas rozebírat, ale sdílím je proto, že si myslím, že by se to téma mělo řešit a třeba na to nemám čas, ale zabývá se tím člověk, kterej má třeba jen 100 přátel. Tak to sdílím s tím, že mám tu působnost trochu větší. Co mazání vlastních příspěvků, nějaká sebecenzura? Jo, já mám tu potřebu se pořád k něčemu vyjadřovat, někdy je lepší to zvážit...Občas něco vymažu, když to píšu třeba v opilosti, když je to moc vulgární. Pak je tam takový nepsaný pravidlo, že když nikdo nereaguje na příspěvek do nějakých dvaceti minut, tak je lepší to vyhodit, že je to mrtvý.

159

1.3.2 Helena Továrková studentka FSS Mediální studia a žurnalistika, Environmentální studia šéfredaktorka časopisu Top Life Jak dlouho jsi na FB? Já jsem si ho pořídila, když jsem se vrátila z Anglie, protože jsem chtěla být v kontaktu s těma kamarádama a tam to hodně frčelo, tak nám to poradilo. Myslím rok 2007 nebo 2008. K čemu FB hlavně používáš? Jedna role toho FB je ta, že chci být v kontaktu s těmi přáteli, s lidmi, kteří jsou mi nějak blízcí. Ty třeba vídám často i mimo FB, potkáváme se vyloženě naživo… A pak druhá s lidmi, kteří jsou mi nějak vzdálení, kteří jsou třeba ze zahraničí, z Prahy. Jsou to lidi, který znám třeba z cestování, ze zahraničí, když jsem někde studovala a pracovala. Asi malá skupina lidí budou i ti, se kterýma jsem nějak propojená zájmově, třeba lidi ze strany Zelených. Ale není jich moc, to není moje primární aktivita na FB… Co je na FB pro tebe nejdůležitější? Hodně to, že se dozvím o věcech, co se dějí…Většinou když si chci do práce zjistit věci, co se děje, tohle je dobrej způsob, protože tam najdu i věci o kterých neví každej, nejsou na ně nikde plakáty a jsou třeba zajímavý. Pak dávat vědět o věcech, co dělám já nebo třeba moji známí, tak je taky dobrý. Pak to hodně používám k tomu, když něco hledám, potřebuju, tak získávám ty informace, hledám pomoc nějakou, když třeba potřebuju fotky odněkud, zjistit nějaký informace…Část jsou i aktivity, ale to je spíš nárazový…Třeba když děláme nějakou sbírku, volby, blokáda..Ale to jsou věci, který jsou nějak časově omezený. Není to nějaká kontinuální aktivita, spíš je to o tématech, který se nějak vynoří a je to pro mě zajímavý. To téma je aktuální, důležitý. Pak jsou tam lidi, kteří se třeba věnujou nějakejm tématům nějak kontinuálně, nebo se zajímají o spoustu věcí a vlastně pořád to řeší, to zas takhle nemám. Teď bych se chtěla zaměřit na tvoje politicky nebo společensky zaměřený aktivity. Jak to děláš, jak ten FB používáš? Primárně je to asi... Ještě mě napadá, že to není nic stabilního a kontinuálního nebo přespříliš častýho, protože nechci spamovat. Nechci působit pořád na ty lidi tak, že všechno je špatně, že pořád něco musíš dělat. Nechci s tím pořád otravovat a tak... Nechme tuhle otázku na později, pojďme se bavit o těch aktivitách konkrétně. Jaký to téma musí být, aby tě začalo zajímat natolik, že ho začneš na FB řešit? Tak určitě něco, co se mě osobně dotýká, takže hlavně lokální témata, to mi přijde, že má i smysl, protože člověk má stejně nejvíc těch přátel, kteří žijou v Brně a okolí. Ta cílová skupina těch témat, kterou to může zasáhnout je právě na tom FB. Třeba kdyby to bylo víc o nějakých starších lidech, tak bych to dělala třeba jinak. Musíme si uvědomit, že tohle jsou lidi 160

kolem těch 20, 30 let. Teď k těm starším nemám třeba téma, který by k tomu sedělo, ale je jasný, že třeba blokáda bude lidi kolem toho věku 20-40 zajímat. Tyhle tam mám já a hlavně jsou to lidi, kteří jsou na tom FB hodně aktivní. A … To téma.... Ty jsi vlastně ve Straně Zelených... Jojo, já jsem pořád... Pak to musí být asi...Někdy máš pocit, že zrovna větší množství lidí, nebo ta popularita, zviditelnění toho tématu na FB může tomu tématu pomoct. Když je to něco třeba odbornýho, třeba právní spor, kterej někdo vede s magistrátem, tak to tolik nepomůže, ale když je to věc jako blokáda, kde jde o to, aby někam přišlo co největší množství lidí, tak tam to smysl má...Stejně jako třeba teď, jak je ten protest proti uzavření Janáčkova Divadla. V tom je ten FB nejlepší. Přimět hodně lidí k určité akci,k jednoduché. Není to nic složitýho, dá se celkem jednoduše vysvětlit o co jde. Jako s tou blokádou nebo tím Janáčkovým divadlem - tam je to jasný, prostě nechceš, aby ti lidi městem prošli, nechceš, aby se zavřelo divadlo, těm lidem se to dá jednoduše vysvětlit, není to nic složitýho. Tak o tom to je...Protože nemůžeš chtít po lidech složitý věci, něco, co trvá dlouho nebo udělat víc věcí najednou. Spíš něco v tom smyslu jako - jdi támhle, udělej něco...Horší je to u takovejch věcí, který jsou kontinuální, třeba u těch Zelených, to už je složitější, protože to není jednorázová věc. To, co ty si ale dáváš na svou zeď se vždycky vyloženě Zelených netýká... Ne to ne, ale třeba když byly před rokem komunální volby, tak jsem si tam hodně dávala věci o tom, jak jsme třeba dělali nějaký akce, sdílela jsem taky články, tiskovky, témata. Tam je to právě trochu kontinuálnější, ti lidi toho můžou bejt přehlcení, takže to je trošku složitější, tím že to není jednorázový. Když se vrátím k té předchozí otázce, ohledně toho, jaký ty technický funkce FB využíváš k těmto aktivitám? Určitě události...Asi hodně zvu lidi, tím trávím dost času, protože se to snažím cílit, přímo na lidi, který by to mohlo zajímat, než to pořád neustále posílat, protože je mi jasný, že to hodně lidí může unavit, znechutit. Když někdo třeba není z Brna, tak mu tu pozvánku brněnskou nepošlu... Takže nejvíc je to asi zvaní lidí, pak statusy, třeba někoho vyloženě označím v příspěvku, v komentáři k něčemu, co by ho mohlo zajímat. Nebo přímo ty akce a aktivity označím... Používáš k tomu třeba chat, zprávy, něco takhle přímého? Chat, to ne, to nedělám, to ani nemám sama ráda. Spíš třeba pošlu zprávy, když jsou ti lidi přihlášení u nějaké kauzy, nějaké aktivity, události tak mi dojde, že by je to mohlo zajímat. Sama si to na zeď dáváš? Jo, určitě. Nejvíc ale používám to zvaní lidí, statusy... Po blokádě jsi psala i článek a zařizovala petici.. 161

Jo, byla jsem mezi lidma, kteří to nějak koordinovali. Je pravda, že ne u té blokády ale třeba u těch Zelených se člověk třeba snaží vyhledávat skupiny nebo aktivity, které by ta věc mohla nějak zajímat. Ale to už musí být hodně důležitý, já nemám ráda, když se moc spamuje, když ty lidi nějak otravuješ. Nám třeba i dobře zafungoval projekt, když jsme dělali sbírku knížky pro Nepál, kde naše kamarádka učila, tak se nám podařilo během týdne vybrat asi 50 tisíc, to bylo tím FB taky hodně podpořený, přes FB se o tom dozvěděla Česká Televize. Takže na základě toho mě kontaktovali a byla jsem o tom v televizi vykládat. Takže se to vlastně propojilo i nejen s FB ale i s médii mimo FB, mimo internet. Takhle se to dostalo přes tu tvou zeď do médií? Jo. To bylo tak, že já jsem založila tu událost, pozvala jsem tam lidi, oni zvali další.. Já mám taky známý v televizi, kteří pracujou, že jsou třeba redaktoři v televizi, jsou třeba na stáži, ale možná že se to tam dostalo nějakým takovým způsobem. Já to sice nevím, ale pak mi zavolala produkční, abych tam šla vykládat. No a když popřemýšlíš o skladbě těch svých přátel, tak je tam část lidí, který si tě přidali, nebo ty sis je tam přidala vyloženě na základě těch aktivit? Kvůli blokádě rozhodně, tam bude pár lidí, třeba Vít Klusák (smích), ten mě napadá asi jako nejvýraznější člověk. Ale třeba i díky Zeleným to byl člověk, který nám vyráběl placky, to jsme zjistili, že nás hrozně podporuje. akorát je úplně z jinýho konce republiky a my jsme se spřátelili i když je úplně z jinýho konce republiky. Postupně jsme se spřátelili, i když jsme se nikdy fyzicky nepotkali, teď už mi třeba věci komentuje, psali jsme si, telefonovali... Když si píšeme, tak si třeba tykáme, přitom jsme se nikdy nepotkali. A s těmahle lidma, který získáváš na základě těchto kauz, tak by mě zajímala nějaká další spolupráce nebo komunikace? Ne nějak moc, ale když … přemýšlím teď o konkrétních lidech... Když si vezmu třeba Klusáka, toho jsem si vytáhla z těch podpisů po tý blokádě. To jsem se vlastně dívala pak do toho seznamu celkově. Že když tam vypadalo, že by někdo z nich mohl pracovat v médiích, tak jsem se je snažila kontaktovat, aby třeba o tom něco napsali nebo se tomu nějak věnovali . Ale pořád nejvíc to přeposílám těm lidem, které jsem získala třeba nějak jinak, ale ono jde o to, že člověk si vybírá ty lidi stejně dost často podle těch podobných zájmů a podobně. Tak pak se snažím to téma nějak poslat dál. Takže se ti to nestává třeba jako Matěji Hollanovi, že si ho přidávají do přátel lidi často jen na základě toho, že ví, čemu se věnuje, že sním chtějí být přátelé právě kvůli tomu? Tak to jo, to se mi stává, že si mě lidi v nějaké fázi přidávají, ať už třeba ze Zelených nebo okolo blokády. Schvaluješ je potom? Jde asi o to, o koho jde Někdy se třeba může stát, že to je člověk, se kterým se osobně 162

neznáme, ale třeba ho znám od vidění, je z Brna, máme hodně společných přátel, tak takovýho si přidávám. Ale nějakýho úplně cizího člověka, bez společných přátel, nic, tak toho si nepřidám. Mně nejde o to, tam mít co nejvíc lidí, kterým můžu poslat nějaký věci. Já i pravidelně mažu, třeba po půlroce, když vidím třeba, že jsem ty lidi dlouho neviděla komunikovat, nějak jsme spolu neměli interakci, tak je vymažu. Jak si myslíš, že se díky těm společenským aktivitám, na kterých děláš, tvoří vnímání Heleny Továrkové na FB? Ono to nějak možná nezáměrně funguje, někdy mě třeba překvapí, že lidi mě znají přes tohle. Já znám některý lidi, kteří si mě přidali právě na základě toho, že jsem něco dělala, někomu něco hodně komentovala a jim to třeba přišlo zajímavý, tak se chtěli spřátelit, ale většinou jsem pak zjistila, že se třeba nějak zprostředkovaně známe, že máme společný známý. To Brno je malý. Ale určitě takoví lidi jsou. hodně si mě lidi přidávali během kampaně v komunálních volbách, když jsme měli debaty s Matějem Hollanem nebo Svaťou Bartíkem, tak to bylo veřejný, oni to třeba likeovali a tak. Já sebe ale vnímám jinak, než jako je dva, oni se tomu věnujou hodně fulltime a hodně extrémně. Já nechci aby mnou lidi byli zahlcení, tohle se snažím hlídat. Pak by si mohli říct, že toho je moc, že si mě radši odstraní, protože toho už je moc. Já bych nechtěla, abych fungovala jako nějaký politický noviny. Taky nemám čas sedět na internetu celej den a zabývat se tím. Mně to připadá i tak, že u mě je to nějak ve vlnách a pak si třeba sama uvědomím, že občas nevím, co se děje. Vidíš třeba to, že na základě tvých aktivit, že třeba nějak ovlivňuješ, propojuješ ty lidi? V tom lokálním smyslu jo, ale nevnímám to nějak silným způsobem, nepřipadám si jako třeba Klusák, Maxim Velčovský, nemám prostě v přátelích lidi, kterým bych připadala asi nějak cool nebo nejsem rozhodně tolik. To už je ta situace, kdy lidi tyhle ikony využívají jako nějakej informační kanál, protože máš všechny podstatný informace u těch lidí. Jak se soustředíš na to, co píšeš, jak se prezentuješ? Jde mi o to, jestli po sobě třeba mažeš... Cenzuruju někdy, ale ne extrémně moc, občas to dělám. Je pravda, že jsem to dělala během voleb. Prošla jsem profil, smazala jsem nějaký fotky, některý věci jsem prostě trochu proeditovala, protože mi došlo, že se tam na mě může dívat někdo kvůli tomu, že kandiduju do zastupitelstva. Nebo že je to zajímá takhle, ale ne, že bych to nějakým způsobem úplně formovala kvůli tomu. Někteří politici například těží z těch všeobecnejch nálad, je to trochu populismus, je to absurdní. A samozřejmě pak těží z těch komentářů, který se okolo toho strhnou a z toho je mi na zvracení. Jak se potom zachováš, když se pod nějakým tvým příspěvkem, kterej se těch témat týká, strhne třeba nějaká nepříjemná diskuze? Já jen mažu to, co je vulgární, sprostý, jinak nemažu. Třeba vymažu status, pokud je tam faktická chyba, překlep..Ale jinak jedině, když je to vulgární. Lidi, kteří třeba přepsali nějakou reakci natřikrát - protože tobě to upozornění vždycky přijde - a vidíš tam ten jeden příspěvek, tu opravenou akci. Protože to je právě to kouzlo toho FB, že nemá být uhlazenej. Je jasný, že 163

třeba něco nevyformuluješ, uděláš překlep, ale to je právě o tom, že když ten, kdo něco komentuje si dává moc pozor na to co dělá, když je to moc precizní, nepřirozený, tak už to působí hrozně uměle. Ono to taky záleží na tom, co je komu přirozený, PR někoho to není tak jednoduchý tam napsat těch pár řádků. Používáš k těm účelům i jiný sociální sítě? Ne. Já nepoužívám ani Twitter, protože ani nemám technologický vybavení, který bych k tomu potřebovala, třeba až si koupím lepší telefon, tak bych si to asi založila, třeba i k jinejm účelům, pro vlastní potřebu, pro přátele, získání informací. V čem spatřuješ teda tu výhodu? Třeba ta sbírka, to byl hrozně velkej úspěch, my jsme předpokládali, že se vybere třeba 10 tisíc a za týden se vybralo 60. My jsme to vůbec nečekali. Ale tam šlo o to, že to byl nějakej mix těch kanálů, přátelé to šířili třeba i přes mail. Byli tenkrát do toho zatažení i cizí lidi, úplně. Třeba pán, kterej dal 30 tisíc. Pak se to přes ten FB dostalo i do médií, do televize. Pro lidi to pak je třeba víc důležitý, když to najdou v novinách, v televizi, i když je to blbost, ale je to pro ně třeba víc důvěryhodný. Přišlo mi to u tohohle nejvýraznější a hodně dobře. Zafungovalo to dobře, že se třeba i ti lidi, i cizí, se do toho zapojili. Že to nebylo jen přes kamarády, taky, ale ne jen oni, pak se to rozšířilo dál. A co se týče té blokády, tam bylo těch lidí hodně, kteří si to dávali na zeď, pak jsme hodně šířili tu výzvu, že je možné podepsat ten otevřený dopis České televizi, tak to jsem hodně šířila já a cíleně jsem vyhledávala ty skupiny, tam jsem to dávala a pak i dál přes Zelený, na Antifu. Tam to taky zafungovalo rychle a dobře, dneska je tam 600 lidí podepsaných, kteří tam byli. Velká část těch lidí se o té výzvě dozvěděla takto, ale bylo to kombinovaný i s e-mailem. Je fakt, že já si uvědomuju, ne nějakou značku, speciální osobnost Helena Továrková, ale uvědomuju si, že mám schopnost, pozvat ty lidi, navýšit ten zájem. Myslím, jsem schopná navýšit tu účast lidí, kteří to olikeují, když chci tu akci nějak podpořit. To vím, že ty známý mám, vidím, že tam je třeba 50 lidí, kteří se přihlásili přese mě. Někteří lidi to ale dělají na plnej úvazek. Že prostě sedí u toho počítače a dělají to celej den. Proto pak je to dobrý třeba pro lidi, kteří nejsou schopní moc komunikovat v reálu. Že jsou nervózní a to veřejný vystupování za moc nestojí. To si pak musí ti lidi uvědomovat, že bez FB by kvůli tomuhle byli ztracení.

164

1.3.3 Jan Boček

Mně přišlo hodně vždycky vtipný, že děláš, že jsi ten laxní, ale nakonec jsi v kauzách nějak vždycky namočenej... Až poslední dobou a právěže jenom namočenej. Že ty kauzy nedělám, jenom jsem ta velká huba, co to někam šíří. A zjistil jsem, že to dává smysl a že vlastně nic jinýho neumím, ani neumím tu kauzu udělat, že nenajdu ten problém, nebo když ho najdu, tak ani nejsem schopnej z toho tu kauzu udělat. Ale v okamžiku, kdy už ji někdo dělá, tak umím bejt ta velká huba, která k tomu přitáhne pozornost. Taky hodně piju, mám hodně kámošů, takovým tím brněnským způsobem. Já mám rád tyhle rozhovory, protože si pak uvědomím, proč to dělám. Pak třeba přijdu na to, jak to dělat líp, jak třeba něco tvořit. Pak mi dochází to, jakým způsobem tam lze bejt konstruktivní. Ne jen bořit a ničit... To je zajímavý, nad tím jsem přemýšlela třeba právě ve spojitosti Žít Brno, že to je spíš o tom bořit a ničit, spíš než něco tvořit... No bořit a ničit, to je teď...Teď je potřeba bořit a ničit, protože tady není s kým vést ten dialog, není prostor pro to dělat ty věci tak, aby měly smysl, aby nezapadly. V okamžiku, kdy chceš dlouhodobě a promyšleně projektovat a stavět, tak v tuhle chvíli tady není partner. Minimálně ne v Brně, ale ani v Česku. Kreativita je pro mě cíl. Pro mě je cílem demokracie a ta funguje v okamžiku, kdy každej má něco svýho, o co se chce opřít, co mu stojí za to riskovat, dát do toho energii. Někdo k tomu má rodinu, ale myslím, že třeba v tý mladý generaci to můžou být ty projekty, který lidi dělají, protože je to baví. Ale teď je tu těžký hledat partnera, vedle kterýho člověk může něco vytvářet aniž by musel bořit a ničit. Tos mi načal jednu z těch předpřipravených otázek... Pojď se bavit o tom, na jakých aktivitách se ty podílíš v oblasti občanských snah. Jo, začali jsme před rokem dělat Cliché Brunn. To jsme si řekli, že by to mělo být médium, který by mělo šťouchat do brněnskejch klišé a provokovat ke kritickýmu myšlení nad Brnem, ale během toho roku, co jsme to dělali, tak se tady objevilo třeba 5-6 takovejch platforem, na kterých se tohle děje. Žít Brno, Urbanismus, 4AM Architekti, Prigl, … Milion takovejch věcí, takže jsme si řekli, že zkusíme bejt s Cliché trochu pozitivní a ukazovat hezký věci, třeba zkusit propojovat Brno s Vídní. Prostě ne jen bořit a ničit ale trošku i stavět. Tak to je Cliché. Přes Cliché jsem se takhle postupně seznámil s lidma, který jsou aktivní v tom veřejným prostoru, kultuře. To jsou lidi, kteří se tady snaží prosadit cyklostezky, lidi, kteří píšou o brněnský architektuře. Jsou to primárně třeba kulturní témata, ale nakonec se všichni dostanou k tomu, že aby to mělo nějakej smysl, že to musí bejt jakoby politický. No přes Cliché Brunn jsem se potkal s těmahle lidma a to je to hlavní, že jsem zasíťovanej, že je tu nějaká síť lidí, která se navzájem vnímá, ovlivňuje a snaží se o něco. Potom vzniklo Žít Brno, kde jsem taky trochu zaháčkovanej, ačkoliv se trošku stydím, protože jsem ještě nic nenapsal, ale kluci jsou tak dobří, že si připadám, že na to zatím nemám, napsat něco tak dobrýho. Mapy hazardu děláme s Matějem Hollanem, s Honzou Pospíšilem a s Hankou Chalupskou. K tomu jsem se dostal jak slepej k houslím, když jsem měl jet na Barcamp 165

povídat moudra ajťákům. A jediný, co mě napadlo, bylo téma, který jsem v tý době přežvýkával, bylo téma datová žurnalistika tady v Česku a zrovna jsem je měl po ruce, ti tam seděli vedle mě a tak jsem o nich povídal. Zase se to tak prosíťovalo. A teď je z toho krásnej velkej projekt pro celý Česko, předtím to bylo jen pro Brno. A Datablog, to je zase stejný, Měl jsem pocit, že datová žurnalistika je téma, který je zajímavý a jsou kolem něj zajímavý lidi. Takže jsem si sehnal peníze a začal jsem psát blog o datové žurnalistice Datablog.cz a přes Open Society Fund jsem se dostal poměrně daleko s tím, že potřebujeme nějakýho koordinátora pro Česko, pro open data. To je ta oblast ,kdy by stát měl dávat svoje data veřejně ven v nějaký přehledný databáze a watchdogy online by měli stavět na to nějaký aplikace. Tam to zatím nedopadlo, snažíme se to pořád dělat, ale nedopadlo to. My se snažíme dokopat postupně komunál až vládu k tomu, aby dávali ven typicky rozpočet ale těch údajů je celá řada. Na Slovensku od 1.dubna dávají ven povinně všechny úřady všechny smlouvy. To je mazec, to se povedlo a my se to snažíme prošťouchnout tady. Funguje to ve spoustě zemí a je to ten trend, kterej krásně propojuje ty tři oblasti, který dělám. Politiku, žurnalistiku a informatiku. Jaký vidíš výsledky těch projektů? Mně došlo pár měsíců zpátky, že dosud jsem si jen tak hrál, a jako novinář na volný noze jsem psal o zajímavejch věcech a to ústřední téma byla kreativita. Prostě podporovat lidi v tom, aby si dělali svoje věci, aby byli kreativní a bavilo je to, jako mě to baví. Ale postupně jsem zjistil, že asi potřebuju, aby to mělo výsledky. V tom je pro mě inspirativní právě Matěj, protože to co on dělá, ty projekty, tak ty výsledky mají. Například když vidím, Žít Brno, tak to má nemalý výsledky, to už nás přerostlo a žije si to vlastním životem. Na tom je úplně super, že ačkoli ty výsledky zatím nedosahujou tam, že to zatím nezvrátilo to, do čeho se tam navážíme. Ale víme, že na magistrátu jsou třeba úředníci naštvaní, hádají se spolu... Víme, že nás čtou, máme spoustu přístupů z magistrátu a už tohle je nemalej výsledek. To je ta klíčová otázka u všech těch projektů, jestli překročíš do další komunity. Myslím, že u Žít Brno se to povedlo, možná se pořád točíme... ti lidi, kteří reagujou, kteří chtějí aktivně přispívat, tak to je pořád ta stejná komunita, ale my jsme zasáhli tuhle komunitu v celý ČR. Máme spoustu přístupů z Prahy, teďka vzniká možná Žít Prahu, možná to vznikne, možná ne, tak to je jedna věc, že ta komunita je mnohem širší, než brněnští rýpalové, kterých je možná pár stovek, možná tisíc. Všichni se v týhle oblasti znají a klíčový je aktivizovat lidi, který to může zajímat, ale ještě s tím nezačali. Pak je ještě zajímavý, že ta bublina, ve který žiješ, to intelektuální ghetto, tak tam je dobrý se v tom navzájem podporovat. Je tady spousta partiček a osobností, ale nedělali jsme nic spolu, přišlo mi teď úplně úžasný, jak se ti lidi propojili. Najednou máš kolem sebe spoustu lidí, kterým to taky dává smysl. Jinak by nás už to asi dávno přestalo bavit. Pak se snažíme vyvinout Komu Komu, webovej startup pro kreativní lidi. Tam můžou ti kreativní lidi sehnat mecenáše na nějakej slibnej projekt. tam je ale problém, že jsme východní Evropa, komunikace s bankama je šílená. Třeba ti ani nikdo neodpoví, když se třeba rozhodnou tě odmítnout. Jak dlouho jsi na FB? Myslím že od roku 2009, kdy jsem psal článek pro Extra PC o tom, jak funguje FB. Do tý doby mě to nezajímalo. Psal jsem o komunikaci na internetu, ale FB mě moc nezajímá. Takže pak jsem se do toho nějak přirozeně zapojil. Pak jsem psal článek o Twitteru, tak jsem si udělal 166

Twitter účet, ale Google+ už ne, to už bych nestíhal. Jak potom ty tvoje snahy probíhají na těch sociálních sítích? U tebe vím, že nemůžu mluvit, jen o FB, protože toho používáš víc... No, poslední dobou si začínám všímat, že cokoli dám na FB, tak to likeujou Hollan, Bartík a další. Začínám si všímat, že ten like už dneska neznamená to, že se to někomu líbí, ale znamená to podporu. Že je to součást nějaké strategie. V okamžiku, kdy mě něco zaujme, tak to dělám jako každej- dám to na FB, čekám likey, čekám červený okýnko. To mi dělá hrozně dobře. Možná mám třeba vyšší frekvenci toho, jak často tam ty věci dávám. dost možná mě má právě kvůli tomu dost lidí schovanejch. Poznám to třeba podle Twitteru, když mám třeba trochu aktivnější období, tak mě hodně lidí přestane sledovat. Ale přijde mi, že to dává smysl pro ty, kteří u toho zůstanou, těm to asi nevadí a evidentně mají nějakou politickou potřebu ty věci vidět. to co se tam snažím dávat jsou věci, který mi přijdou vtipný, protože jsou třeba bizardní. A tak půlka jsou třeba právě ty aktivistický, který se snaží třeba někoho inspirovat, říct, že to je důležitý, dokopat je k nějaký akci. Jakou máš představu o tom, kdo jsou tvoji přátelé? Ono se to hodně mění, samozřejmě nejdřív jsem tam měl lidi, se kterejma jsem jezdil na tábor, nějaký kámoše a tak... Poslední dobou je pravda, že se tam objevujou třeba lidi z různých konferencí, lidi který třeba osobně ani neznám, ale který ví, že něco dělám, kvůli tomu si mě přidávají. Je pravda, že poslední dobou mi tam přibývaj lidi, který mají zájem o ten aktivismus. Přijímáš je všechny? Jo, zatím ještě nejsme ve stádiu, kdy by byl FB nebezpečnej. Jakmile začne, tak to projedu a promažu všechny, který neznám osobně, ale to už bude stejně pozdě a hlavně už to ani nepůjde. Takže dokud to jde, tak přijímám cokoli. Jsem na Foursquare, jsem na FB, jsem na Twitteru..To je návod. Když budou chtít, tak to můžou udělat kdykoli. Můžeš mi popsat konkrétně to, co na tom FB děláš, když tě takhle něco zaujme z těch témat? Nic moc, já se zase snažím, abych nebyl úplnej spam, To mi přijde, že tam bych se zase dostat neměl. Takže když něco zajímavýho objevím, tak to dám na FB, jen link na to, dám likey na ten link v rámci té strategie, ale není to tak, že bych pořádal akce, zval tam lidi...Snažím se fakt nevnucovat a tím pádem třeba oslovovat lidi, který to nezajímá třeba úplně automaticky. Ti by si mě hned schovali, kdyby viděli, že spamuju. Takže ke každý kauze tam třeba něco jednou, dvakrát dám. Třeba když si vezmu Mapu heren, tak jsem si ji dal na FB, protože mě to fascinovalo. Pak jsem o tom mluvil, ale pak už jsem to tam snad ani nedal. Nedělám to klasický PRko, vymývání mozků. Mám hodně vágní představu o tom publiku, to bych musel vycházet z čísel, takže to nezjišťuju. Stejně si myslím, že bych se nic moc novýho nedozvěděl. Já si to uvědomuju u těch rozhovorů, že to není tak, že mám svůj osobní FB a tam dávám linky na lego. Já začínám mít pocit, že to začíná bejt veřejný, protivný, že začínám bejt PRista. Mě to trochu děsí to pojmenování, ale v podstatě to tak asi je, že bych měl asi 167

přemejšlet tak, že dělám nějakou kampaň. Proto možná ani nechci nic o těch lidech moc vědě,t protože pak bych mohl mít fakt pocit, že dělám kampaň. Já mám pocit, že ty věci by měly bejt přirozený, pro mě je to důležitý. Aby to bylo samo od sebe. A reguluješ třeba nějak sám sebe, cenzuruješ se? Říkám si spíš třeba - hele už jsem tam dal dneska tři věci, tak tam nedám pátou. Proč? Právě proto. Abych nebyl spam. To ústí, že tě lidi přestanou sledovat. Když už je tam máš, tak nechceš, aby tě schovali. I kdyby to byla jen osobní platforma. Máš ten FB ještě k tomuhle? Jo, mám , jasně. Včera jsem tam ještě něco psal opilej. Ale zase si myslím, že by nefungovalo jedno bez druhýho. Že v okamžiku, kdy je člověk třeba i veřejnej, tak zajímavej je třeba i tím osobním. Proč? Protože to je zajímavý. Mně přijde, že ta energie vždycky vychází z těch kontrastů a v okamžiku, kdy ty vystupuješ veřejně. Třeba když přednáším, kdybych byl ten hlaďounkej, pohodovej přednášející a něco tam přednesl, hodil ty věci na Twitter a na FB a tím skončil a pak tam dával ty věci čistě profesní tak ani nevím, jestli by mě někdo sledoval, jestli by to bylo tak zajímavý, protože ty lidi nakonec stejně chtějí ten bulvár, ty drby. Když postuješ, vysíláš, mažeš po sobě někdy? Mažu, když tam mám věcný chyby. Nemažu, když se mi něco přestane líbit. Aspoň teda doufám, možná jsem to někdy udělal, ale to jsou takový ty drunktweety, na FB se to naštěstí nijak nejmenuje. Prostě přijdeš opilá a něco tam napíšeš v opileckým afektu, tak to občas je divný, ale naštěstí mám dost sebekázně, že když už jsem opilej, tak bych to nenapsal. ale je pravda, že za některý se zpětně stydím. Třeba ten včerejší. A tos vymazal? Nevymazal. No já vycházím z toho, že trapnost je důležitá. Jak říkal Tomáš Vtípil na TEDxu, že je to to zásadní. Tak jsem trapnej a marnej ale nemažu to. Já mám pocit, že tohle tam funguje. Jako bohužel jsem to já, ale i kdybych to měl brát jako cizí PRko, tak pro mě je to fajn. Protože tam vidím tu lidskou rovinu, vidím tam toho člověka obnaženýho, jak se plácá v průserech, ale mezitím je schopnej se navážet do magistrátu. Jasně, někdy mám ale pocit, že už jsem fakt moc, že už je to za hranicí. Ale pořád mi přijde, že je dobrý bejt lidskej. Co nefunguje jsou ty plastový PRka, ty kampaně, který jsou promyšlený do posledního detailu a dokonalý. Dokonalost je strašně umělá, nudná. Máš pocit, že se na tebe třeba někteří lidi obrací s tím, že bys jim v nějakým snažením 168

třeba mohl pomoct? Obrací se na mě třeba kvůli některejm konferencím o té datové žurnalistice nebo jestli jim nechci udělat nějakou přednášku. Ale štve mě, že se na mě obrací s tím, že to přece musím udělat zadarmo, protože mě to strašně baví. Jinak ale se ke mě dost témat dostává zvenčí. Jednak, ano chodí témata, třeba, že chtějí vyhnat Dům umění z Domu pánů z Kunštátu... Pak o tom začneš psát. A to je to téma, o kterým mluvím, že žurnalistika je vlastně už občanská žurnalistika, že klasická žurnalistika už dneska nemá peníze, takže ty jako občan, pokud se o něco zajímá, jsi vlastně mnohem zajímavější jako občanskej novinář než ten institucionalizovanej novinář. No a za druhý se na mě občas někdo z nějaký neziskovky obrátí s tím - potřebovali bysme to trošku zpropagovat, nechceš si to dát na FB... To nemám moc rád. Pokud ta akce je dobrá, tak se propaguje sama. Když tak mi to můžou dát na zeď a pokud mi to připadá dobrý, tak to nasdílím. Jinak to je takový social media žebrání. Něco jako na Twitteru PLS RT (please retweet). Mám tenhle inzerát, nabízím, hledám a na konec napíšeš PLS RT. To mi přijde jako strašně trapný v tom nepěkným významu trapnosti. Na to jsem chtěl upozornit, tak jsem jednou napsal jen čistě to PLS RT, abych na tu trapnost nějak upozornil a ono se to pak úplně šíleně rozšířilo. Můžeš nějak porovnat Twitter a FB v souvislosti s využitím k těm účelům, o kterých se bavíme? Myslím si, že FB funguje líp, protože obecně funguje líp. Ono je dobrý používat obě ty věci. Když chceš, aby někam přišli lidi, tak to dáš na FB, protože na FB jsou lidi. Na Twitteru jsou ti opinion leaders, jsou tam ajťáci, jsou tam markeťáci, jsou tam novináři. Takže v okamžiku, kdy ty chceš, aby se toho tématu chytlo nějaký médium nebo podobně, tak je dobrej Twitter. Vím, že mě tam sledujou lidi, kteří jsou buď třeba novináři nebo třeba sami píšou zajímavý blogy. Že to může jít ven i přes ně, že je tam větší šance něco změnit, než když přijde masa lidí na nějakej protest. Mně přijde fajn, když třeba Josef Šlerka nebo někdo další si třeba vezme to tvoje téma a vizualizuje ho, udělá z něj něco zajímavýho. To se třeba dalo čekat, že když magistrát bude chtít všechny z Janáčkovy opery propustit, tak jasně, že všichni půjdou protestovat, to pro mě není zajímavá zpráva. A ty tam nepřijdeš? No jasně, že přijdu.

169

1.3.4 Jan Motal lektor na FSSkatedra KMSŽ, REŽISÉR OSVČ Interní doktorand na JAMU dramaturgie a autorská tvorba - 3.ročník píše často a pravidelně do časopisů a novin Jak dlouho jsi na FB? Přesně to nevím, ale můžu to zkusit rekonstruovat, je to tak od r. 2006. Každopádně měl jsem to já a moji dva kamarádi, takže ten první rok jsem to moc nepoužíval a důvod proč jsem to měl, je ten, protože jsem vždycky tyhle nové internetové věci zkoušel. Ale další důvod byl ten, že moje kamarádka se vrátila ze zahraničí, kde to už bylo rozšířené, měla tam známé ... Tak jsem se k tomu dostal já. K čemu ten FB používáš? Nelze to nějak kvantifikovat, ale když si to přehlédnu, tak drtivá většina toho, co tam dělám, je komunikace. Takže zprávy, chat a tyhle věci, což vlastně potvrzuje moji osobní tezi, že v tuto chvíli je e-mail už docela míň používanej. Většinou si seženu ty kamarády přímo tam a na všechno se domlouváme tam, často i pracovní věci se domlouvají tam. Druhá věc jsou skupiny, v mém okolí, v projektech, kterých se účastním a fungujou často konkrétně. Abych byl konkrétní, tak máme jak pro vedení rádia, tak skupinu pro festival Unimat třeba. Jakože i pro tu interní komunikaci. To funguje dobře, hlavně to funguje dobře i s těmi novými nástroji - teď se tam dají nahrávat třeba dokumenty a další věci. Potom mnohem výrazně méně času tam trávím tím, že bych se díval, co tam postujou přátelé. Spíš co mi tam vyskočí nebo si to jednou za den, týden tak nějak projedu a podívám se a moje vlastní posty jsou jeden-dva denně, většinou co mě zaujme v novinách nebo nějaký legrační obrázky. Když se podíváš na svoje aktivity - občanský politický, jak se k nim dostal a proč. Mohl bys mi o tomhle popovídat? Já udělám výběr, já jsem byl vždycky poměrně aktivní člověk, takže nebudu mluvit o všem, čeho jsem se kdy účastnil a vyberu jen věci, které pro mě byly nějak důležité nebo, které mě ovlivňujou nějakým způsobem dodneška. První věc je, že jsem už na gymnáziu byl latentním anarchistického hnutí, což znamená účast na jedné konferenci, spoustu kamarádů, spoustu akcí v Brně, na Cejlu a další... Ale já jsem nikdy nebyl oficiálním členem, že bych někdy podepsal nějaký papír. To přišlo až později. Pak jsem byl ve Svobodě zvířat, která tu tehdy působila, tam jsem byl rok. Tos byl vegetarián? Byl jsem vegetarián. Dva roky a tam jsem připravoval všechny akce, které jsme za ten rok dělali, ale znamenalo to hodně práce. Věci v ulicích, stránky, různé akce za práva zvířat, chodil jsem oblečený jako králík pocákaný kosmetikou po Masarykově třídě... No a protože jsem už tehdy měl zkušenosti z novin, já jsem začal už na gymnáziu psát do Lidových a do Moravského dne a protože jsem se odmala pohyboval v novinářském prostředí, tak jsem 170

zároveň byl pro komunikaci s médii, i když nikterak oficiálně. Takže z té doby mám spousty fotek z novin a vyjádření, kde jsem vystupoval pod pseudonymem, měl jsem pseudonym Jan Kroutil. To je odvozeno od mého jména. Potom na JAMU jsem těch svých aktivit nechal, ale transformovalo se to do toho, že jsem s Petrem Minaříkem z Větrných Mlýnů se pokoušel rozjet tady takový festival, nejprve soutěžního a potom nesoutěžního charakteru pro mladé autory, ale mým cílem nebylo to, aby si tam všichni přišli přečíst svoje básničky a prózu, ale aby to mělo nějakého hlubšího ducha, tak jsem vytvořili takový formát, kdy na jednom pódiu četli jeden večer prozaici, jeden večer básníci spolu se známými jmény. Moc návštěvníků tam nechodilo, ale ti účastníci si to hodně pochvalovali, včetně těch známých umělců. Potom to skončilo tím, že se sedlo ke stolu a všichni si vykládali o té své tvorbě. Většinou to bylo tak, že ti mladí řvali na ty starý, že se jim to nelíbí, nebo jim naopak lezli do zadku. Ale bylo to zajímavý pozorovat tu tektoniku. Později jsem začal pracovat pro Českou Televizi, já jsem tam nikdy nebyl zaměstnanec, ale pracoval jsem tam jako OSVČ. začal jsem natáčet filmy a začal jsem natáčet v cyklech Ta naše povaha česká, kde jsem se začal zabývat vztahem Čechů k náboženství, k ateizmu a tak podobně. To mě třeba hodně zajímá, ale nepromítá se to v těch aktivitách jako demonstrativně, tím se zabývám spíš na té religionistice nebo v médiích. Před měsícem jsem psal článek do Top Lifu, co dělá Helča Továrková. S Helou jsme spolužáci z gymplu a prakticky od gymnázia děláme spolu dost věcí společně a ta provázanost je dost velká, jak uvidíš za chvilku, až se dostaneme k politice. Potom začalo Rádio R, to bylo v r. 2008, 2009. To bylo vyústěním mých snů, s Helou Továrkovou jsme po tom, co skončilo Rádio Student, snili o tom, že založíme nějaký rádio. Já jsem natočil film o tom, dělali jsme promítání na Flédě s diskusí, kde byl Ondřej Liška a další politice a přijel tam z Rady pro rozhlasové vysílání přijel nějakej bejvalej komunistickej vůdce, kterej, no to bylo úplně skvělý.. Protože my jsme se tam bavili na tý diskuzi, že je strašný, že tady nejsou žádný normální rádia,, který by se dalo normálně poslouchat, protože jediný Rádio, který na to mělo našlápnuto, což bylo Rádio Student, skončilo, tak on vstal a po soudružsku nám řekl, že jsme ještě mladí, že nám ten zápal přeje, ale že časem pochopíme, že ten život je trochu jinej. Tehdy jsem poprvé na vlastní kůži viděl člověka, kterej používá normalizační rétoriku a to jsme byli v r. 2008. Logicky, když za mnou Helena potom přišla s tím, že se dozvěděla, že se na FSS schází nějaká parta lidí, kteří tam chtějí dělat rádio, tak jsem to zkusil a shodou okolností jsem byl nejdřív programový dramaturg a pak koordinátor, paralelně s tím pak začala i moje politická kariéra, i když já bych to ani nenazýval slovem politická kariéra, protože já nemám politické ambice, že by mi šlo o funkci. Začalo to jednoduše, začalo to po minulých volbách. Já jsem dlouhodobý volič SZ, mnoho těch lidí jsem i znal předtím z těch různých neziskovek a jiných mých aktivit no a po tom, co vypadli z parlamentu... Ondru Lišku jsem už předtím znal, protože jsem s ním točil jeden projekt o vysokoškolském vzdělávání a ten mi řekl, jestli chceš něco zlepšit, tak vstup. No a mě s Helenkou dostalo to, že jsou to lidi, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a nějak je uznáváme a že v tý době měli jen o něco větší podporu než neonácci, tak jsme si říkali, že s tím musíme udělat něco, že to není normální. No tak to jsme vstoupili, já jsem si další rok odzkoušel kampaň docela natvrdo, protože jsme začali pomáhat lidem, co připravovali kampaň pro brněnský volby nebo volby do zastupitelstva města Brna a já jsem se stal, ale to ne, že bych chtěl, ale protože jsem na to zbyl, lídrem kandidátky v Brně-Bohunicích. A kompletní volby jsme odbavili spolu v Bohunicích. A to jsem si pak říkal, že už bych to znova dělat nechtěl, ale zároveň, že chci pomoct všem, kteří na to mají a jsou inteligentní v té straně. A teď zvažuji nějak=é funkce v té straně, které neoperují navenek, které fungují vnitrostranicky, právě kvůli tomu, aby pomáhali ostatním, kteří se tam angažují. Ale strana Zelených je specifické téma, to je 171

specifická strana. No a abych to uzavřel, tak mojí poslední takovouhle velkou aktivitou je Občanské sdružení Komunitní rádia, které ale v tuhle chvíle spí, spí od minulého podzimu a nevím, jak se to pohne. My jsme připomínkovali novelizaci zákona pro rozhlasové vysílání, to byla asi taková naše největší aktivita a teď jsme se nebyli schopní sejít a promyslet nějaké další kroky. Ale i tam jsem členem výboru. A mimo tohle občanské sdružení dost pravidelně vedu kurzy mediálního nebo komunikačního charakteru, jakože třeba pro Fair Trade jsem dělal workshop, teď budu dělat pro Youth for Youth, budu tam mít workshop o dramaturgii festivalu. To děláš dobrovolně tyhle věci? No někdy nějakou odměnu dostanu, ale nedělám to kvůli penězům tyhle věci. Dělám to spíš proto, že mi to přijde potřebný a pokud mají peníze zaplatit mi ten čas a třeba cesťáky, tak jsem rád, ale rozhodně se nedá z toho žít, nedělám to kvůli penězům. Třeba jsem dělala tenhle kurz dvakrát pro IQ Roma Servis, pro rádio Expert, co má Henry Loeser, to už jsou asi 4 roky. Tak dvakrát jsem mu dělal školení pro ty Romy. A když si vzpomeneš jak se ty témata, který ať už aktivně děláš nebo tě jen zajímají, jak se to promítá na FB? Spousta těch věcí, o kterých jsem mluvil s tím FB souvisí. Já používám FB, Twitter, ale ten Twitter nepoužívám moc. Abych řekl pravdu, tak ho nepoužívám moc, vždycky mám v tom mobilu na prvním místě FB, otevřu FB, podívám se na FB. Mám sice Twitter propojený s FB, ale ...na druhou stranu možná víš, že já píšu poměrně dlouhé statusy a on ten Twitter je nemá moc rád, takže používám Twitter, ale moc ne. Dominantní je pro mě ten FB. Mám i Google +, ale tam v podstatě nejsem, tam spíš sleduju, jestli se tam něco stane. Pak jsem v takových sociálních sítích jako Nyx, ale tam jsem nevkročil asi rok a ještě jsem v Academia.edu, tam mají profily lidi z akademického světa, většinou tam publikují odborné články, tak tam mám taky profil. A k tomu FB - první věc je, že se tam snažím ty svoje aktivity propagovat. Takže cokoli dělám, tak se to lidi rychle dozví, protože často o tom píšu statusy a často o tom sděluju různé dojmy. Třeba když jsem dělal tu kampaň, tak prakticky pořád ten FB byl můj asi nejbližší nástroj pro komunikaci s lidmi, kteří mi mohli pomáhat nebo jsem pomáhal já jim. Za druhý to byl můj nástroj jak sledovat mínění lidí a formátovat ty výstupy a za třetí to byl nástroj na to, jak sondovat odpůrce a jejich názory. Teď mluvíš o svým profilu nebo stránkách těch projektů. Jo teď mluvím o svým profilu, o svejch obsazích nebo o tom, když já něco komentuju, tak koukám, jak na to lidi reagujou... Ta kampaň, kterou jsme dělal pro Zelený byla pro mě dost velkým školením, co se týče komunikaci na FB. Je to hodně "hate" platfroma, je tam hodně "flameů", právě z toho důvodu, že ti lidi by ti něco do očí neřekli z toho, co tam dávají. A mně se stalo, že někteří mí známí, nebudu říkat kamarádi, mi začali nadávat do pitomců jen proto, že jsem tam dvakrát denně postoval něco ohledně Zelených. To dělali veřejně, třeba v komentářích? Někteří i veřejně na tom FB. 172

Jak to řešíš potom, mažeš někoho nebo nějaký ty obsahy? Já jsem si nikoho nesmazal, oni si mě potom třeba smazali. Já jsem si nikoho nesmazal, já jsem třeba i proti mazání komentů na FB. Ale vůbec proti mazání komentů. Nemluvím teď o fórech na zpravodajských serverech, to bych zrušil úplně, protože to když si čtu, tak zjišťuju, že to nemá smysl. Ty fóra jsou pekelný no. Já když něco napíšu na ten FB, tak si za tím stojím. Předpokládám, že je to tak i u ostatních. Jasně, nebudu lhát, občas smažu nějaký koment, ale pak ho tam dám znovu, jen opravím gramatickou chybu, překlep nebo nefunkční odkaz, to je jasný. Ale neudělal bych to, že bych smazal svůj koment, protože v dalším příspěvku zjistím, že jsem neměl pravdu, nebo mě někdo vyargumentuje. A co noční, krizový, afektovaný posty. Ne. Asi dvakrát za svůj život jsem smazal svůj status z tohohle důvodu, protože jsem tam projevil nějaké emoce, ale to jsem nesmazal kvůli sobě ale protože to vadilo tehdejší mé přítelkyni. Ale to bylo asi fakt jen dvakrát a abych řekl pravdu, dnes už bych to neudělal. Nevím, můj přístup k FB je takový, že je to prostředí, který ti umožní s ním operovat tak, jak s ním chceš operovat. Ve svým životě zastávám nějaký názory a nemám problém je říct, protože si za nimi stojím. A pokud si myslím, že Katedra Mediálních Studií a Žurnalistiky má velké problémy, tak si za tím stojím. A myslím si, že mí kolegové to moc dobře ví, jaké jsou mé postoje třeba k jednotlivým praxím, ke způsobu výuky, k bakalářským a diplomovým pracím, třeba ke komunikaci studentů s učiteli a podobně. Já si myslím, že v tomhle souhlasím s výrokem Iva Možného, že FSS je možná nejlepší fakultou sociálních studií u nás v republice, to ale neznamená, že nepatří mezi nejhorší na světě. To je věc, kterou tu říkám naprosto veřejně a nemám problém o uveřejnit kdekoli, já jsem teď psal pro děcka z Halasu, když se mě zeptali na půjčování místností, jak to máme s rádiem a podobně. Tak jsem jim řekl, že napíšu pár odstavců a oni že to dají na internet. A já jsem řekl, že jo, proč ne. Možná tyhle věci, co tu říkám, za dvacet let reviduju, ale já si myslím, že jsem dostatečně dospělý člověk na to, aby moje názory, moje emoce, byly skutečné a já si za nima mohl stát. A to souvisí i s tím, proč používám FB a proč mi nikdy nepřišel jako nějaká invaze do soukromí, jako na to všichni nadávají. Já se považuji za zodpovědného člověka. Když tam něco dám, tak to tam dám. FB do ničeho nenutí, pokud nejsme hloupí, nenutí nás ani k tomu používání. Pojď se vrátit ještě k tý politice. Jak to teda děláš s tím FB, když to na nějakým tématu záleží nebo ho chceš nějak šířit? Hele, já mám základní věci, který dělám vždycky. To je, že když něco přečtu a je to nějaký téma, který mě zajímá, osobně se mě dotýká nebo mi přijde důležitý, tak to prostě nasharuju, nasdílím to. Jsou to třeba i legrace typu PhD. komiks, ale ne jen ty, vždycky se snažím přemýšlet nad tím jako: "chceš to tam dát, nebo ne? bude to ty ostatní zajímat, je to k něčemu?". Hodně to zvažuju, možná jsem v tom až dost extrémně sebereflexivní. Ale vždycky si říkám, jestli to ty ostatní bude zajímat, nebo ne. Hodně jsou tam třeba věci, co se týkají lokální politiky nebo Brna a takovejch věcí, ale to by někdo asi musel projet obsahovou analýzou.. To je první věc, druhá věc jsou moje rozhořčené statusy o tom, jak se řídí svět do záhub,y jak už v té záhubě je. To jsou spíš takový výkřiky zoufalství, občas se tam snažím dát nějakou tématiku, ale tohle spíš asi chápu, jako vyjádření emocionální. 173

Já si pamatuju, že když přišli do Brna pochodovat náckové, ne tenhle rok, ještě možná dva roky předtím, že jich taky přijelo dost, a že ses k tomu taky pořád vyjadřoval. Jo, já se náckům věnuju od gymplu, protože jsme jako anarchisti se s nima byli řezat, já teda ne, protože na to nemám fyzickou konstituci. Ale jo, máš pravdu, že vždycky, když se objeví tyhle témata, jako třeba teď Bátora, tak tohle mi hodně hýbe žaludkem a v tomhle to už není jen sdílení, ale jsou to i komentáře, účast na skupinách, likeování stránek... Jsou to třeba i pak výzvy z tvojí strany? Určitě, třeba eventy, události. S tím,že ta osobní rovina je, že si přímo píšu na chatu s lidma, o kterých vím, že tam půjdou nebo že je to zajímá, tak s těma komunikuju přes zprávy, nebo přes chat. Ale není to tak, že bych moc cílil, většinou to hodím všem. Určitě používám třeba i profilovou fotku pro to vyjádření názoru, třeba ty Zelený. Ale já se snažím na FB snažím působit tak, že nejen to používám na svým profilu ale i na jiných profilech, prostě komentuju, diskutuju, polemizuju. Taky pro mě byla hrozně důležitá ta zkušenost s politickou kampaní, kdy jsem si uvědomil, že musím trošku změnit tu svoji rétoriku, ten svůj přístup k tomu, že jsem měl pocit, že jsem upřímnější než ti ostatní. Měl jsem pocit, že tě mnohem snadněji pošlou do háje, místo toho aby se snažili hledat na tom tvém názoru něco dobrého. Když s někým sedíš v hospodě, tak tě nikdo tak rychle do háje nepošle, protože v osobním styku je to těžší. No a čemu se věnuju, kromě těch nácků se hodně věnuju tý pravicový politice. Že se snažím o nějakou dekonstrukci těch mýtů, třeba progresivní daň, tomu jsem se i u voleb věnoval hodně. Snažil jsem se přesvědčit svoje přátele, že progresivní daň se používá v mnoha vyspělých zemích, že to není žádnej Paroubkův strašák. Jednoduše snažím se těm známým, který tam mám, zprostředkovat trochu alternativní pohled na věc, beru to tak, že to může fungovat jako politický nástroj, jak prosazovat úplně jiný myšlenky. Ten anarchismus ve mě putuje. A další věc je rétorika, často pravicová, kterou se na FB snažím tím, že repostuju třeba nějaký videa, nějaký články vtipný ale i tím, že vstupuju s nějakými svými vlastními příspěvky, tak se to snažím nějak dekonstruovat. Jako třeba konkrétně video Přemluv bábu. To jsem už napsal i na svůj blog, kterej jinak skoro nepoužívám. Jak ses k tomu stavěl? No v podstatě se mi z toho chtělo zvracet. Tam jsem napsal, že mi to vlastně připomíná způsob komunikace Hitlerjugend. Jako ano, když to shrnu, tak můj postoj je úplně jednoduchý a konzistentní. Já se bojím fašizace společnosti a ta přichází nejen od neonácků, ale přichází taky od pravicových politiků a třeba i z určitýho myšlení na univerzitě, který může být fašizující a já se proti tomu snažím nějak vystupovat. Ten FB je pro mě hodně účinný nástroj, protože se mi daří dlouhodobě narušovat myšlení některých lidí, kteří se ke mě postupem času připojí. Ty vidíš konkrétní výsledky? Jo, rozhodně. Pro mě je FB velice efektivní nástroj, protože mu věnuju málo času, fakt málo. Tím, že to mám v mobilu, tak je těch postů docela dost, ale denně tomu FB věnuju maximálně půl hodiny, mailům věnuju třeba dvě hodiny, takže to je mnohem víc. Ale 174

výsledky mám určitě konkrétní, protože se mi mnohokrát stalo, že díky mým diskuzím na FB potom v reálným životě, u stolu, lidi říkali, že si třeba někdo něco uvědomil, dohledal informace, začal se tím zabývat a nějak si to utřídil. A taky vidím FB jako pozitivní nástroj pro šíření akcí typu jako dneska ten protest proti uzavření opery, kam určitě jdu, a tyhle věci. Na druhou stranu je FB možná trochu zrádnej v tom, že ty lidi může jednoduše zhloupnout, že je to celý tragický, že je to povrchnější. To je odvrácená strana FB, ale já se vždycky snažím tam vystupovat, když s někým polemizuju, vždycky se snažím racionálně argumentovat. Vždycky to směřuju těm lidem v těch komentářích. Říkám si, co to je za lidi, pokud je znám, tak mi to jde snadněji. Myslíš, že sis za ty roky svých aktivit mimo i na FB vytvořil nějakou pověst nebo charakter toho, kdo má co říct? No to by ses musela zeptat jiných, ale já si myslím, že jo. Mně často chodí mail nebo zprávy na FB, reklamy na akce, lidi se na mě obracejí, i kvůli tomu spojení s rádiem, že dělají třeba nějakou akci a jestli bych to nemohl nějak podpořit. Já s tím nemám problém, pokud s tím ideově souzním. Takže asi jo. Ale pokud jde o ty reakce přímé, tak samozřejmě ty negativní reakce jdou vidět víc. Takže jsem si vybudoval spíš nálepku toho pravdoláskaře. Mezi mými pravicovými přáteli... Ale je to vtipný, protože člověk, kterého docela konzistentně kritizuju, je právě Havel, přestože si ho samozřejmě vážím a uznávám tu jeho roli. Je to už stařík, který je produktem automýtu 90. let a mě fascinuje, jak najednou chodí všichni na jeho hry a tvrdí, že je náš nejlepší dramatik. No, řekněme si, že napsal Zahradní slavnost a Vyrozumění a zbytek jsou sračky, ale fakt. Pro mě Havel je od 70. let politická ikona, do té doby je to velice zajímavý dramatik, od té doby je to politicky aktivní člověk a od 90. let je to člověk, který měl v naší společnosti podobnou funkci jako spousta jiných prezidentů včetně třeba Ludvíka Svobody, což je dobré, že tyhle dva srovnávám, to by se Havlovi nelíbilo, ale prostě se na něm všichni v té době shodli. Byl určitou autoritou, který byl v té době konsensuální. A v tom měl význam. A určitě ho v zahraničí vnímají jako silnou osobnost. Pro mě vždy byl a bude morální autoritou a státotvorcem Masaryk. Havla bych k němu vůbec nepřirovnával, protože to je úplně něco jinýho. Jo a zapomněl jsem, Klaus, tak toho si tam dávám dost. Naposledy jsem tam třeba postoval kousíčky toho jeho projevu na svátek sv. Václava. Ale často tam hážu střípky z Klausovy života, jako ironické... A rok dozadu jsem docela dost diskutoval a dával si na profil kritiku Klausova přístupu k tzv. globálním změnám klimatu. Pamatuju si, že to bylo období, kdy jsem ten FB používal nejvíc sofistikovaně. To jsem si třeba ke každýmu druhýmu komentu dohledával literaturu, odkazovat, fakt jsem se snažil, aby to k něčemu vedlo, pak to vedlo k tomu, že jsem byl prohlášen za kokota a to mě dovedlo k tomu, že s některejma lidma nemá cenu se bavit ani na FB. Ale nesmazal jsem si je. A když si uvědomíš tu skladbu svých přátel, jsou tam takoví, kteří si tě přidali na základě těch tvých zájmů o politiku, společnost? Jo, stává. Já mám pravidlo, který jsem si stanovil už na začátku používání svých sociálních sítí a to je, že si nikdy nepřidám člověka, se kterým nemám žádnou přímou zkušenost. Ne třeba osobní, klidně po mailu nebo nějaká komunikace. Několikrát jsem to porušil a porušil jsem to ve chvíli, kdy jsem byl přidán nebo si mě někdo přidal právě z těchto důvodů. Takže tam mám třeba v přátelích sociálního demokrata, kterej žije v Norsku, mám několik lidí, který jsem v životě nikdy neviděl a to mám právě z toho důvodu, že je tam nějaký souznění v tom 175

informačním toku ohledně politiky, aktivismu, společnejch hodnot, názorů. Třeba ten Lukáš Kraus je skutečně člověk, se kterým jsem se nikdy neviděl, ale jeho posty jsou zajímavý, zajímá mě ta jeho skandinávská zkušenost. A naopak věřím, že moje posty můžou zajímat jeho. Mám tam spoustu lidí, kteří mě třeba znali, ale přidali si mě právě na základě toho, že ten můj FB je nějak zajímavej. Třeba jsem někdy došel k tomu, že mi napsal můj známej nebo kamarád, že už ho štve, jak tam pořád postuju o těch Zelenejch a že by si mě nejraději oddělal, ale že si mě tam nechá, protože tam dávám jiný zajímavý věci ohledně jinejch témat. Určitě mám reflexi a lidi mi to často říkají, paradoxně moji nejlepší kamarádi ne úplně pozitivně vnímají ty moje FB aktivity, což může být způsobený tím, že v tom okruhu nejbližších známých jsi prostě kamarád, je tam společná historie, citový vazby. A ještě mě k tomu napadlo, že jak jsme se bavili o těch sociálních sítích, tak já mám Kindle a docela mi tam přijde zajímavá teď nová funkce sdílení poznámek. Já zatím je nesdílím s nikým, zatím to zkoumám, ale mně se tam ukazuje to sdílené podtrhávání a musím říct, že tohle je asi věc, kterou začnu používat do budoucna nebo to jde prozkoumávat nějak experimentálně, protože to může podporovat nějaký názory, polemiku, protože se ta kniha otvírá v úplně jiným světle, protože sleduju, že já si třeba podtrhávám jiný pasáže a přijde mi to zajímavý. Takhle se ta kniha otvírá v úplně jiným světle, protože najednou vidím podtržený věci, který mi nepřišly důležitý. Ještě mám takovou zvláštnost. Já mám na FB kamaráda, je to kovář a žije na vesnici, na malý vesnici, kde je hospoda. On žije úplně jinej život než my, pracuje na směny, finančně to není nic moc. A má internet, má FB. Já tam za ním samozřejmě jezdím, není to nijak často..Ale jde mi o to, že FB mi umožňuje udržet kontakt i s lidma, kteří žijou v úplně jiný sociální realitě, což ty moje názory cizeluje vlastně mnohem víc, než kdybych chodil jen na debaty mezi vysokoškolskejma studentama.

176

1.3.5 Anna Demchuk studentka MVZ FSS, Brno, barmanka Jak dlouho jsi na FB? Já myslím, že před rokem 2008. Jak vypadá ta tvoje aktivita na FB, k čemu ho využíváš? Třeba dřív jsem to využívala osobně, nějaký psaní, fotky a podobně. Teď už ne, vůbec. Teď už to užívám k tomu ,abych zjistila, co se děje, nějaký informace. Ohledně čeho třeba? Něco jak zprávy, nějaké společenské dění, kultura a podobně. Konkrétně třeba, abych zjistila, kdy bude další cyklojízda nebo co se kdy promítá za film nebo kde je nějaký koncert. Taky na to, abych viděla, k čemu se přihlásily moji kamarádi, podle toho se pak i docela rozhoduju. Jsi na té Diaspoře ještě? Ano, ale nechodím tam vůbec. Co další sociální sítě, třeba Nyx, Twitter? Twitter mám ale nepoužívám to moc. Co tě zajímá z těch společenských témat, který pak na tom FB nějak komunikuješ? Ten anarchismus no. Prostě ať se všichni máme rádi a nenecháme sebou manipulovat skrze autority. Aby si lidi uvědomili, že věci jsou špatně. Já se teď setkávám s takovým názorem zajímavým, že buďme rádi, že nežijeme v komunismu a jaká to byla hrůza před rokem 89 a teď je to všechno ok. Ale není. Je jedno v jaký je to sféře nebo čeho se to týká, to se dá aplikovat na všechno. Aby se lidi dostávali k informacím, ke kterým se jinak třeba nedostanou, to se týká třeba toho FB. Aby projevili zájem o svoje okolí, kde žijou, co se týče třeba veřejného prostoru, ekologie, politiky nebo i obyčejných věcí, co vidíš venku. Aby se zajímali o tu lokální politiku třeba. Já si pamatuju, že ty máš dost specifický vztah k volbám... Teď už si nemyslím, že jít volit je zbytečnost. Každopádně si myslím, že ty místní volby, ty lokální, do zastupitelstva jsou hodně důležitý. Jakže asi bych přehodnotila, jestli jít volit někoho do parlamentu, ale tady je to důležitý, protože jsou ti ti lidi blíž, můžeš je kontrolovat. Ty třeba někoho zvolíš a věříš mu a pak třeba kontroluješ, jak ty svoje předvolební sliby naplňuje. Že ti to není jedno. Ale když už volit jdeš, tak v tom místě to 177

nekončí. Občas tě vidím reagovat, postovat ohledně aktivit Žít Brno... Mohla by ses zamyslet, jak ten FB používáš technicky, co děláš, než něco pustíš ven ohledně těch témat? Spíš čtu někde nějakou stránku a pak zkopíruju ten link a postnu to, občas s mým vlastním komentářem, občas bez. A pak když něco sdílím, tak to nechávám bez. Docela často komentuju a likeuju. Většinou to jen likenu a občas něco i napíšu. Když se zamyslíš na skladbou svých přátel na FB,jaké přátele tam máš? Chodí mi třeba žádosti o přátelství po akcích. Ale neděje se to zas tak moc... Vždycky ten člověk, abych mu to povolila, tak si aspoň musím pamatovat, na který tý akci jsem ho viděla... Jak vypadá potom ten kontakt mezi váma? Nedomlouváme se, nejsme moc v kontaktu, spíš se pak občas podívám, co ten člověk dělá. Nevím, jestli on se dívá na mě. Když se pak potkáme venku, tak klidně bavíme, zeptám se ho třeba na nějakou akci. Popiš mi, na čem jsi se ty aktivně podílela… Cyklojízdy, to jsme jednu dobu vymýšleli a chodili jsme na ty cyklojízdy v maskách. To souviselo s tím, jak se rozběhly od Jožky Patočky ty jiný cyklojízdy, než ty, co byly předtím a jak se to začalo hodně řešit teď na jaře a všude byli utlačovaní cyklisti. Tak jsme si řekli, že bysme to pojali nějak zábavné a udělali jsme si masky za sádry a tam byl nějaký znak jako cyklofašismus. Jo, protože to byly nějaký diskuze na FB a někdo tam použil to slovo, že jsme cyklofašisti, tak jsme to začali používat. No ale skrz ten FB si pamatuju, že jeden čas jsem tam byla pořád, protože tam byli lidi, co tam pořád psali a já jsem jim musela nějak chytře odvětit. Ale teď už to nedělám, protože mě to hrozně vyčerpávalo. Proč, snažila ses na těch komentech nějak pracovat? No právě, snažila, protože jinak bych zněla hrozně hloupě v těch diskuzích. Vy jste přece kreslili tu falešnou cyklostezku, jezdili jste v pyžamech po Brně... Jojo! To vždycky organizuje třeba ten Jožka nebo Jester a někdo my dá vědět a my jdem. Cyklojízdu se pak i snažím dávat dál, rozšiřovat to, ale třeba to kreslení ne, to měla být malá akce, protože ono to mělo být tajný, to nebylo veřejný. ale protest nebo cyklojízda, to postuju a zvu lidi. Vybírám ale jen ty, o kterých vím, že půjdou, že je to zajímá. Popiš mi, co konkrétně děláš na FB, když tě nějaká kauza hodně zaujme. No sedím a čtu ty zprávy a postuju to tam a jsem schopná třeba nějak je vybrat, to myslím tak, že třeba nepostuju víc, než dvě na den, protože když je toho moc, tak se to už ztrácí, 178

ztrácí to důležitost. Teď třeba hodně postuju nejvtipnější spíš než seriózní. Cejtíš nějakej svůj vliv na výsledky v tom šíření těch informací? Jojo, protože já se tím taky cítím ovlivněná. Zajdu na FB a sleduju lidi, co mě zajímají, sleduju novinky. Třeba Matěje Hollana nebo pár dalších kámošů. S Matějem jste se znali, když jsi ho žádala o přátelství? Ano. Jak reaguješ na případný diskuze, který se dějou pod postama, který se těch tvých horkých témat týkají? U mě se to už tolik nestává, ale sleduju to u ostatních. Vyhodila sis někdy někoho z přátel na základě názorovýho nesouznění? Ne, třeba jsem tam měla nějaký lidi, se kterýma jsem byla na nějakým workcampu nebo letní škole, tak jsem je tam měla a pak jsem zjistila, že vůbec si nepíšeme nebo tak, tak jsem je vyhodila, ale že bych vyhodila někoho z přátel kvůli tomuhle, tak to ne. Dřív, když jsem měla kolem sebe okruh lidí z oboru, tak se mi hodně ozývali, protože jsou to konzervativnější lidi, ale teď už se to nestává, protože já se s takovýma lidma už tolik nesetkávám. Na tom FB je pořád mám, ale tím, že se s nima už nebavím v reálu, tak nereagujou ani na FB. Jakej v tom vidíš přínos? No hlavně kvůli tomu šíření, bez toho by se to vůbec nemohlo tak šířit, možná nějakým hromadným mailem, ale na to jsem alergická. Všímáš si, že by nějak tvoje aktivita na FB ovlivňovala vnímání tebe, reakce na tebe? Hrozně moc. To prostě někam přijdeš a ten člověk se tě zeptá na něco, o čem jsi nemluvila, protože to našel na tom FB. Nebo úplně nejhorší je, když rovnou nějak začne diskuzi. Taky mě štve, že třeba nějaký kamarádi mejch přátel mě poznají a řeknou že mě znají odsud a že třeba ví, že jsem byla tam a tam nebo tak. Přijde mi to zvláštní, protože to jsou úplně cizí lidi, tak je jim přece jedno, kam chodí nějaká Aňa. Co sebecenzura? Když třeba něco napíšeš. Mažeš po sobě? Moc ne hele, protože já vždycky hodně dlouho přemýšlím, jak to tam napsat. Možná jednou někde, že bych smazala nějaký komentář, ale možná ani ne. A proč? Jaký byl důvod? No chyba nějaká, třeba mi pak přijde, že to nedává úplně smysl. Ale jak říkám, to se moc nestává, protože já si to fakt hodně dlouho rozmýšlím. Ono je třeba dost témat který mě 179

zajímají, ale já to tam nedávám, protože tuhle svou stránku nechci dávat ven. Ono je to docela i dost o těch přátelích co tam máš. Kdybych tam neměla těch pár přátel, který ty věci, co já tam řeším, zajímaj, tak to tam asi nedávám.

180

1.3.6 Anna Durnová Popovídáš mi o nějakých milnících, které tě přivedly k tomu, o co se teď zajímáš, že jsi aktivní a nějakým způsobem se angažuješ ve veřejných záležitostech? Já jsem se vždycky zajímala o politiku, tak nějak laicky, to už bylo v těch 19ti, ale rozhodně jsem byla vzdálená od aktivismu a nebo že bych chodila někam na demonstrace, těžko říct proč. Prostě jsem se zajímala o dění, vždycky jsem nějak diskutovala…. Pak jsem se přihlásila na politologii, tu jsem studovala ve Vídni, schválně, protože jsem si řekla, že tady je ta politologie ještě nová. Takže když už, tak půjdu do zahraničí, kde to už má nějakou tradici, ono v Rakousku to nemá až takovou tradici jako třeba v Německu, Francii, ale už to bylo hodně daleko. Paradoxně jsem to chtěla studovat hodně kvůli mezinárodní politice, to mě zajímalo, to co se děje ve světe, to uspořádání, mezinárodní organizace. A naopak ale, když jsem na tu politologii pak vlezla, tak to bylo nakonec to, co mě bavilo nejmíň. Nějaká logika o fungování občanskýho aktivismu, hnutí, to mě tak moc netrápilo. To se zlomilo asi v r. 2004, když jsem už byla tady na doktorátě a rozhodla jsem se, že tu politologii nějak dodělám v té Vídni a seznámila jsem se se svým současným šéfem, se kterým pracuju už sedm let. Seznámili jsme se v semináři, který se jmenoval jazyk a politika, já jsem tady byla na doktorátě na romanistice, dělala jsem dizertačku o tom, jak funguje jazyk.. Ten seminář byl o diskurzu a o politice a o tom, co s tím dělá politologie. To mě vlastně dost uchvátilo... Doktorát jsem dodělala a pak jsem dostala místo ve Vídni v projektu na půl úvazku, pak na celej, pak jsem dostala asistentský místo a už jsem v tom jela. Nicméně já jsem dělala věci ke zdravotnictví a dělám je vlastně do dneška, tam se nějak občanský aktivismus neprojevuje, nicméně ten směr v té politologii, který se týká diskurzu se hlavně orientuje na ty proti-hnutí, proti-iniciativy a asi mě to nejvíc začalo zajímat, když jsem pak v r. 2004 podala výpověď, protože jsem potřebovala odejít, a dostala jsem místo v Lyonu ve Francii, na rok. To bylo v laboratoři, která byla složená z ekonomů, sociologů, urbanistů a politologů. A šlo tam o dopravní politiku... Já jsem tehdy potřebovala najít způsob, jak bych mohla jezdit zpět do Česka z rodinných důvodů, tak jsem jim vnutila, že bychom mohli udělat srovnávací studium na Brněnský nádraží. Možná. To byl jeden z těch milníků, kdy jsem se začala zajímat o nějakou jinou doménu než o zdravotnictví,trošku jiný typ dokumentů, trošku jiný přístup. A už v té době jsem začala psát do Týdne, to byl taky důležitej milník. To vzniklo z té potřeby, že jsem pořád mluvila o tom, co mi vadí v Česku a kolega mi navrhnul, abych si založila nějaký blog nebo to někam poslala. Tak jsem tehdy o tom uvažovala a než jsem o tom začala uvažovat, tak mě oslovil Martin Fendrych z Týdne, že bych dělala komentáře z rakouské politiky. sice to bylo opačným směrem, chtěl jsem psát o Česku z venku, ale řekla jsem si, že to zkusím. Jednou za čas jsem něco psala a měla jsem volný ruce a to mě nutilo sledovat, co se děje a co by mohlo být pro Český publikum zajímavý. Pak změnili formát a už jsem se tam neměla jak vměstnat, takže jsem s tím přestala, ale v té době jsem už byla v tom módu, že jsem o těch věcech uvažovala ve strukturách. Pak mě hodně ovlivnilo to, co se dělo na jaře 2010 před volbama v Česku, to jsem sledovala z venku, hlavně z FB, z toho FB jsem si já udělala vlastně takovej mediář a měla jsem krásně přehled o tom, co se v tom Česku děje. No a jeden ze silných okamžiků bylo Zelenkovo video Přemluv bábu. To mě strašně vytočilo. Já jsem seděla v bytě a byla jsem tak strašně naštvaná na tu diskuzi, která se kolem toho vedla, a napsala jsem komentář a poslal jsem ho do Lidovek s tím, že jsem jim napsala, že jsem kdysi psala do Týdne. Takhle jsem to udělala ještě rok předtím, že jsem napsala 181

komentář o situaci ve Vídni ohledně nesnášenlivosti vůči tamním menšinám a to bylo potom v Literárkách. Takhle jsem psala z těch terapeutických důvodů... Ono to v těch Lidovkách pak vyšlo, já jsem se uklidnila, protože jsem to ze sebe vysypala. Byly na to nějaký reakce? To nevím. Pak mi dost lidí říkalo, že to četli. Ale pro mě to mělo hlavně ten terapeutický účinek. A když jsem pak viděla, co se dělo před těma volbama a o víkendu při těch volbách, to jsem byla v Paříži, protože v Lyonu jsem nemohla volit, byla jsem tam s kámoškou, která taky dělá politologii, a seděly jsme spolu a koukaly se na televizi, co se děje, a byly jsem z toho hrozně naštvaný. Tehdy o tom víkendu jsem se naštvala tak, že jsem si řekla, že už nejde jen sedět a hloupě kecat, ale že musím udělat něco víc, tak jsem tehdy ještě v noci vyplnila na internetu přihlášku do Strany Zelených. Měla jsem pocit, že musím udělat nějaký bláznivý gesto, tak jsem vstoupila. Ačkoli jsem si říkala, že jako politolog nevstoupím, tak jsem se na to vykašlala a udělala jsem to. V první chvíli mě tohle tak moc neovlivnilo, protože na první schůzi jsem si říkala, že jsem si to celý představovala trochu jinak. Ale možná jsem už v té době uvažovala o tom, že se člověk začne dívat mnohem víc kolem sebe, začne dostávat tiskový zprávy, protože je v tom mailing listu. A důležitým dalším milníkem bylo to, když se v r. 2010 na podzim byly volby v Rakousku. A v Rakousku je to tak, že my, co žijeme v Rakousku už dlouho, tak v těch oblastních volbách můžeme normálně volit. Ale jen v regionálních, ani ne krajských ani ne v parlamentních. A v evropských si můžeme vybrat, to je vlastně všude v EU, jestli budeme volit v českých nebo tam kde jsme. Tam se ten princip toho občanství taky docela rozrušuje, což je docela zajímavý. Takže my jsme mohli volit a dostávali jsme všechny ty volební materiály a v Rakousku dlouhou funguje strana FPO a speciálně ve Vídni dělají šílený kampaně proti cizincům, hlavně proti Turkům. Loni dost přitvrdili a udělali takový sešitek, takový povídky o dobývání Turků, který jsou jakoby původní. Ale bylo to předělaný, že ti Turci jsou špatní, násilníci, co nás přepadli... To jsem ještě vyhodila a pak jsem dostala přímo dopis od Stracheho a psali tam, že nejsou proti integraci a že ti spořádaní cizinci jim nevadí. Já jsem se strašně naštvala. Říkala jsem si, že to snad není možný. Já neříkám, že by nebyly problémy, ale nesnáším, že se háže všechno do jednoho pytle, s čímž já bojuju. Tomu se říká v Rakousku "rasismus všedního dne", což znamená, že automaticky soudíš lidi na základě šátku, nebo toho, že je někdo černej nebo bílej. Přišla jsem pak do práce, byla jsem šíleně naštvaná a pak se na mě podíval kolega a řekl mi ať to někam napíšu. Ať to napíšu a podepíšu těma dvěma doktorátama, který jsem v tý době už měla. Tak jsem napsala otevřený dopis Strachemu, to jsem psala z pozice lidí, kteří mají vzdělání a kteří jsou v tom Rakousku ti "tzv. integrovaní" a že s tím nesouhlasím. A začala jsem sbírat po univerzitě lidi, kteří mají taky vzdělání a jsou jako já na prestižních pozicích a jsou taky cizinci. Podepsalo nás to asi padesát, my jsme neměli žádnou on-line iniciativu. My jsme na to neměli moc čas, to bylo deset dní před volbama, já jsem moc chtěla, ayb to šlo ven ještě před volbama. Ten dopis otiskl Standard, což je jeden z rakouských deníků a byli jsme v hlavním diskusním pořadu rakouského rozhlasu, to je něco jako "téma dne". Tam jsme o tom mluvili, takže to udělalo trochu vír a to mě strašně nakoplo. To, že jsem se to rozhodla udělat a ti lidi, co mi psali, že bylo vidět, že to k něčemu bylo. A na tenhle dopis mi napsalo pár cizinců, co mi psali, že se dozvěděli, že jsem autorka toho dopisu a že mi moc děkujou. Ono z hlediska těch voleb to bylo plácnutí do vody, ale přišlo mi výborný, že se kolem toho pak strhla šílená diskuze. Pak to viselo i na internetu a tam to bylo obrovský na tom Standardu. My jsme byli dva týdny nejčtenější článek. Takže tenhle účinek to mělo. Ale pro mě byly 182

důležitý ty reakce lidí, kteří pochopili, že se někdo za ně staví a měli z toho radost. V tom jsme se angažovaly dvě. Nám přišlo důležitý to, že těm chudým cizincům, kterým se to nedaří, dáme najevo, že nejsme proti nim, ale že jsme s nima, že jsme schopní za ně bojovat. To je fajn, že se za tebe postaví někdo, kdo těm tvým problémům rozumí ale zároveň má ten jazyk, vzdělání, umí ty problémy nějak jinak pojmenovat. To byl důležitej moment, to jsem si řekla, že tyhle věci mají smysl. A to vzniklo úplně náhodou, že v době, kdy jsem psala ten dopis tak mě oslovili z Hospodářských Novin v souvislosti s vídeňskýma volbama, že by chtěl komentář. Tak jsem řekla, že jo, ten komentář jsem napsala a to byl můj první komentář do Hospodářek s tím, že jsem těch komentářů napsala dodnes asi osm. Je to víceméně spíš náhoda, že nějakých 80% těch komentářů je o multikulturalismu. To nebylo prvoplánový. Jedna je to něco, co hýbe Evropou, co vychází z mých zkušeností a co mě hrozně žere. mám s tím zkušenosti třeba když jsem žila v tom Lyonu nebo pak v Rakousku, že jsem ze začátku tolik Německy neuměla. Pak se s tím člověk nějak identifikuje, protože si to přesně pamatuje, jak se neumí vymáčknout, ale není blbej, jen ten jazyk ještě tolik neumí a neumí těm lidem říct, že takhle ne, že takhle s ním prostě nemůžou jednat. No a potom už to pokračovalo souběžně s tou stranou, že se začal připravovat pochod proti nacistům, to byla původně iniciativa V Brně neonacisty nechceme, s tím jsem pomáhala, sháněla jsem kontakty ve Vídni, aby byla podpora i zahraniční a pak jsem domluvila Jirku Honzírka, že mají multikulturní témata, Divadlo Feste a že by se to s tím dalo propojit. Původní představa byla taková, že před tím pochodem bude nějaká série debat, kulturních programů, výstav a že to skončí toho prvního, jako nějaký festival. To se pak nestalo, byla blokáda. Pak jsem přijela do Vídně a mamka mi říkala, co o tom ČT natočila a to mě dostalo. Pak mi volala Petra Hlaváčková a říkaly jsme si, že to nejde. Pak mi volal Kuba Macek, Helena... A pak jsem odpoledně napsala všem e-mail a vyzvala jsem všechny, abychom napsali nějakej e-mail, otevřený dopis ČT. Trochu jsem se inspirovala tím produktem, co jsem použila v tom Rakousku. Že nejsme žádní levicoví extremisti. To jsi psala ty, ten otevřený dopis? Já jsem jen všem řekla, že musíme něco napsat. Helena pak sepsala nějaký argumenty, já jsem to vklínila do toho dopisu, co jsem chtěla napsat, něco tam dodal Sváťa Bartík, ten tam dodal tu větu, že jsme pokořili nenávistnou skupinu bez jediného aktu násilí. Dodali jsme, že nám vůbec nešlo o žádný střet, jak to ta televize popsala, takže jsme to dělali v šesti nebo sedmi lidech. Tam bylo vtipný, že se nám nepodařilo to, že se ten dopis nakonec nikam do médií nedostal. Já ani nemůžu teď říkat, proč. Protože by se nějací lidi mohli dostat do konfliktu, což je pro mě zvláštní, já jsem si myslela, že to nebude problém, že nám to někdo otiskne. Nikdo nám to nechtěl otisknout, nikdo si nechtěl rozhádat ČT. Ta mediální reakce byla strašně malá. Potom mi jeden pán napsal, že by mi byl schopnej udělat web, aplikaci. Během 12 hodin, jsme měli 160 podpisů. Ke dnešnímu datu je těch podpisů přes 600 od té doby, co byla ta aplikace. A to se mi potvrdilo to, že je důležitý, že ti lidi si uvědomili, že tam bylo 600 lidí, kteří tam na té blokádě stáli jak trotli a báli se a pak přišli večer domů k těm zprávám, neskutečným způsobem se naštvali a pak zjistili, že v tom nejsou sami. V tom je pro mě ta nejvyšší hodnota. To byl významnej milník a pak nás napadlo s Davidem, že by bylo fajn, kdyby se ti lidi, kteří chtějí něco měnit, kdyby se scházeli a diskutovali. Tak jsme udělali ten Zelený čaj, jako setkávání, veřejný debaty. Je to teď v záběhu, to se rozjíždí. Napůl terapeutická, napůl diskusní skupina. To organizujeme my, je nás asi 6 a z toho jsou asi 4 strana Zelených. Zatím to ale financujeme z vlastních zdrojů, protože teď strana má úplně 183

minimální rozpočet. Je to zelený a není to zelený. samozřejmě jsou lidi, kteří by s tím mohli mít problém, ale takhle jsme se rozhodli. Já si myslím, že to je dobrý, protože aspoň ty lidí vidí, kdo v té straně je, co je to za lidi. Nesehnutí si pak na FB napsali, když jsme dělali tu debatu: "Nelekejte se, že debata je pod záštitou Strany Zelených, nikdo jiný se k tomu neměl". U nás je to totiž úplně jiný než u velkých stran, kde na to mají lidi, kteří se jim o tu propagaci starají, zatímco u Strany Zelených to děláme všichni nějak ve svým vlastním čase ze svých vlastních prostředků, je to trochu jiná logika. Je pravda, že třeba u nás se těžko snáší ten koncept tzv. angažovaného intelektuála. Začíná existovat, posledních pět let si toho všímám. Jsem moc ráda, že do tý stran vstupují lidi, kteří mají nějaké společenské postavení, nepotřebujou rozhodně žádnou politickou legitku, ale prostě něco je štve a vedle toho, co dělají, se hodlají věnovat něčemu v té své společnosti. To jsou lidi, kteří nemají nic z toho, že v té straně jsou, ti mají vlastní kariéru. A vedle toho se angažujou ještě za někoho jiného. Jako kdyby mi někdo řekl, já mám lepší věci na práci, než stepovat celej den na Cejlu. Já taky, já mám spoustu práce. Ale mně to přijde podstatný, přijde mi to důležitý, stejně jako ty komentáře. U nás je to ještě pořád v začátcích, kdežto ve Francii je to třeba běžný. V Německu dokonce bývá angažování se v občanských aktivitách součást akademických životopisů, protože se to vnímá jako pozitivní. Na to se ptají, pokud se člověk hlásí na místo docentský, profesorský. Další věc u nás nikdo nahlas neříká, že myslí levicově, to je taky vtipný. To je daný historicky a jednak tady ta levice, která by mohla hájit nějaký občanský zájmy, tady není. Ta levicově liberální společnost tady je, ale skrývá se různě. Jestli se teď můžeme přesunout k tomu FB, tak by mě zajímalo, jak ty aktivity vypadají na tom tvém profilu... No ten FB je spíš jedno z médií. Já jsem asi hodně velký začátečník, teď jsem se do toho hodně dostala s tím Zeleným čajem, se kterým jsme založili stránku, zveme tam na ty akce, dáváme tam fotky. Zatím je to spontánní, říkáme si, co bychom tam měli kdy dát. Zrovna jsme si říkali, že si tento týden nějak sednem a nějak se domluvíme, aby to bylo zajímavý, aby se to dalo sledovat jinak, bylo to živější. To je fakt zatím v začátcích. Já myslím teď spíš ten tvůj vlastní profil. No tam je to asi daný tím, že já jsem člověk, kterýho nenechá nic chladným. Taková nějaká politická věc. Já tam nepíšu statusy typu, že jsem se dneska dobře vyspala, já tam píšu o tom, co mě naštve, tak to tam prostě napíšu a stejně tak to mám s článkama. To bude znít možná trochu namyšleně, ale dělám to tak pedagogicky, že když se přečtu třeba něco dobrýho v Timesech nebo v Guardianu, tak to tam linknu. Pak propaguju články svých kamarádů nebo tak, jako to dělají všichni. Když takhle nalinkuješ ten článek, píšeš k tomu nějakej vlastní komentář? Jak kdy. Někdy k tomu napíšu něco, někdy vyberu citaci z toho článku, někdy napíšu, co si o tom myslím, to záleží. Podle... Já jsem takový estét trochu, takže když mě napadne něco, co si myslím, že je vtipný, tak to tam napíšu. Když mě to nenapadne, tak to nechám tak. A ty témata jsou různý, není to jedna oblast, je to prostě co mě zajímá společensky. Je pravda, že těch osobních informací tam já mám minimum. Možná tak nějaký fotky, ale mám tam hlavně ty věci, co kde mě zaujalo. To dávám i do statusu, že někdo něco řekl a mě to štve. Tak pod 184

tím se tam pak třeba i udělá nějaká diskuze, někdy jsem překvapená, kolik lidí se do toho naveze. Dokud měly Hospodářky ty svoje texty odemčený, tak jsem si tam dávala ty svoje. Když se pak v nějaký věci angažuješ a chceš to nějakým způsobem šířit nebo tam nějaký lidi dostat, tak si to na ten profil dáváš taky? To si dávám taky. Na tu blokádu to jsem zvala, to jsem byla hodně aktivní, tam jsem zvala. A co kamarádi dělali tu stránku, tak jsem si projela ty svoje kamarády a ty, co jsem si říkala, že by je to mohlo zajímat, tak jsem je tam pozvala. Pár z nich si ji oblíbilo. A pak mám na FB pár takových přátel, kterým když něco chci aby šlo dál, tak těm přátelům napíšu přes chat: "Hele, linkni to, co mám na profilu, dál." Ale to jsou třeba tři, čtyři lidi. A to jsou lidi, o kterých vím, že mají třeba ještě jiný kamarády než já, protože u mě je problém, že máme hodně společných kamarádů, takže to nemusí mít takovej efekt. Některým lidem to prostě píšu explicitně, protože vím, že má ještě jiný kamarády, který by to taky mohlo zajímat. Takže takhle se to snažím šířit, říkám si už dneska, že se na to lidi už docela dívají, speciálně lidi, kteří se nějak angažujou v těch aktivitách ten FB celkem sledujou. Když se zamyslíš nad skladbou svých přátel, jsou tam tací, se kterýma jste se dali dohromady na tom FB na základě těch aktivit spojenejch s politikou nebo společností? Já tam mám tak asi tři druhy kamarádů. Jedna jsou tzv. raná fáze FB, že si mě někdo přidal, protože mě odněkud znal.. Nemám tam nikoho, koho bych neznala osobně. Mám tam ty lidi, co měli na začátku FB a odněkud mě znali a zároveň s nima studenty z letních škol, který jsem třeba učila. Těch je hodně, to jsou třeba i lidi ze zahraničí, o jejichž politických preferencích nevím nic a mám je tam spíš jen z piety. Pak tam mám hodně svých dlouholetých kamarádů, kteří mají teď FB, tak je tam mám. Pak tam mám takový spolužáky z gymplu, ale málo, spíš ty, se kterýma se vídám. A další skupina jsou lidi, se kterýma se osobně znám, se kterýma se kamarádím a který jsem nahrabala za poslední rok. Což jsou lidi z těchhle různých hnutí, aktivisti. A je vtipný na tom to, že jsem některý lidi odhalila díky těm svým komentářům a linkům, že jsem poznala, co mají za politický názory, což jsem předtím třeba vůbec nevěděla, protože jsme se o tom předtím nebavili. Lidi, se kterejma jsem jezdila na běžky každoročně, tak o tomhle si s nima třeba nepovídám a na tom FB se mi třeba odhalí. To je vtipná přidaná hodnota. A když jsem zvala lidi na Zelený čaj, tak jsem vybírala, věděla jsem, kdo mi co sleduje, komentuje. A u některých to vím, že nemá cenu jim psát, že by se akorát naštvali. Člověk v osobním kontaktu nepotřebuje rýt do těch lidí. Když vím, že toho člověka mám ráda a nemusím s ním mít stejný politický názory, tak ho nemusím denně přesvědčovat, když jsem to už dělala deset let a nepodařilo se to. Vnímáš, že by tě lidi žádali o přátelství po nějakých konkrétních kauzách? No mě teď žádal o přátelství někdo, u koho jsem absolutně nevěděla, kdo to je, ale já jsem na to nereagovala, protože já pořád ten FB mám jako, že jsou tam lidi, který znám. Byť třeba ne osobně, ale nějak. A proč mě žádají takoví, které neznám, to nevím. Jednou se mi stalo, že to vypadalo explicitně, protože jsem napsala Ondrovi Slačálkovi nějakej komentář a hned ti dva kluci, co tam diskutovali, tak mi likeli ten komentář a hned si mě chtěli přidat a já jsem je ignorovala.

185

Používáš třeba tu funkci toho subscribingu? Ty si některý ty příspěvky můžeš třeba uveřejnit. Aha, jasně. To jsem se na to dívala. Je pravda, že jak hodně píšu... Je třeba pravda, že občas napíšu do Hospodářek komentář a někdo si najde nějak můj mail a napíše mi e-mail. To není problém najít si to na Googlu. Celkem pravidelně se mi stává, já mám profil na Academia.edu, která vyhodnocuje, jak tě tam lidi hledají. Takže mi občas přijde zpráva: "Someone just searched you on Google". A mám tam heslo, který hledal a ze který země. To jsem nechala, protože mi to přijde vtipná forma zpětného stalkingu. Stává se mi i to, že mi lidi přímo napíšou, což jsou většinou takové ty komentáře. Já na to moc nereaguju, snad jednou. Já nevím, jak mám na to moc reagovat,m to jsou spíš ti rozhořčení čtenáři. I na tom FB mám pár těch rebelů, nejen ty lidi, co se mnou souhlasí. Tím, že jsem měla hodně zájmů, že mám ty přátele různý, tak ty skupinky jsou různý a někteří jsou třeba nepolitičtí, ale pak se třeba ukázali, že díky těm mým komentářům, začali projevovat svoje ideologický názory, ačkoli jsme spolu třeba jezdili na běžky nebo spolu zpívali. Kdyby to vzala dva roky zpátky, tak jsem si všímala, že lidi likeujou moje statusy nebo pod to něco píšou, že ty názory jsou populární, nepopulární, že něco kritizujou. Teď už je to spíš taková rutina a já už jsem to tak začala brát, jinak, protože mám hodně práce. Ale na ty moje texty a komentáře mám odezvu, to je takový důkaz pro mě, že to někdo čte. A to jo, tam ta zpětná vazba je podstatná, že to někdo bere v potaz, že si to někdo přečte, že si to i pamatuje. Jak reaguješ na diskuze svým příspěvkem na FB, třeba pokud jsou nesouhlasný? Tak to spíš podle toho, kdo to je. Někdy se snažím do toho ještě vrtnout. Komentáře pod článkama mimo FB nečtu. to beru jako součást pravidel hry - já jsem dostala prostor pro vyjádření a je to všechno, co jsem chtěla říct. Já jsem nad tím textem přemýšlela a to je můj názor a co v tom textu není, to není můj názor. Ti komentující pak mají ten míč a já jim ho nebudu přehazovat zpátky. U FB je to jiný, protože, tam člověk cítí nějakou identifikaci se svým profilem a cítí potřebu se k tomu nějak vyjádřit, jednou jsem udělala to, že jsem celej ten post smazala. Protože mě to hrozně naštvalo a nechtěla jsem se kvůli tomu hádat tak jsem to celý smazala. tomu člověku to došlo, to jsem udělala jednou. No a ještě mě hrozně naštval ten Šluknov, k tomu jsem taky psala komentář. Já jsem se dost naštvala vzhledem k tomu, co se tam dělo, a v té české elitě - a teď nemyslím politický strany - neobjevil nikdo, kdo by se tam postavil a řekl, že tohle je absolutně nepřípustný. Jedinej, kdo to řekl, byl vlastně Tabery v úvodníku v Respektu, jinak vůbec nikdo. Že by náhodou rektorská konference třeba udělala veřejný dopis, že veřejně odsuzujeme lynčování Romů na severu, že problémy jsou jedna věc a hecování je druhá věc, to se prostě nestalo! Na ten můj text pak byla polemika v deníku Referendum. Ale to byl Ondra Slačálek, který se se mnou zná. Ten mě poprosil, jestli ten text může zkritizovat, on je ještě trochu víc nalevo než já. To jsem měla radost, ta forma citátů uvnitř textu je důležitá. To je v podstatě propagace textu. Já mám povit, že je potřeba to pořád říkat dokola, že lynčování je jedna věc, problémy jsou druhá věc, že zobecňování je špatně, je to strašně nebezpečný. Všechny ty mýty, co se vytváří i kolem muslimů, já jsem na to strašně háklivá a mám z toho strach.

Jak vypadá kontakt s přáteli na FB, který máš vyloženě ideově spojený, se kterýma máte ty společný témata? 186

To je asi docela individuální, rozhodně to není tak, že bych se chtěla s těmahle lidma nějak prvoplánově kamarádit, protože jsem s nima třeba jen ve straně... ale ono to tak vyplynulo, protože jsme šli spolu třeba dvakrát, třikrát na pivo, bavili jsme se... Třeba s tím Davidem, co spolu teď děláme Zelený čaj, tak spolu kamarádíme. Ale mohlo by se to stát asi i tak, že bysme se někde potkali, zjistili, že máme hodně věcí společnýho, stejný hodnotový systém, stejný názory, tak spolu kamarádíme. Spíš pozoruju, co jsem začala být občansky aktivní, že jsem víc začala kontaktovat lidi, se kterýma mám společný názory. To je vtipný. Jestli se ta doba změnila... To Brno je relativně malé. Ono těch lidí je docela málo, já myslím, že kdyby každej sepsal, koho takhle zná, tak by to byli pořád ti stejní lidi. Z výzkumnýho hlediska je to taky zajímavá informace, že ti lidi se spolu stýkají. To není tak, že by se znali a bojovali za stejnou věc. Vlastě s Petrou Hlaváčkovou jsem se znala deset let, kamarádily jsme spolu, měly jsme podobný názory, ale teprve teď jsme začaly něco dělat. Ono se to tak prolíná. Ti lidi se znají, protože si rozumí... A pak mě pobavilo, že někdo novej, koho jsem potkala v týhle sféře zná zase nějaký moje kamarády. Už i to Brno blokuje, tam jsem zjistila, že spousta těch lidí se v Brně mezi sebou zná, díky tomu FB. Jaký jsou pro tebe výhody FB? První výhoda je, že je úplně jedno, kde, ve který zemi, ten člověk je. Může něco dělat, diskutovat, může se s těma lidma spojit. S čímž souvisí to, že má člověk přehled o to, co se děje, co se děje všeobecně ve světě a i ví, že támhle se to povedlo, že třeba dotace kultury ve Vídni vypadají trochu jinak, takže se člověk nevzdává. A může do toho z venku píchnout. To je ta výhoda, že člověk vidí, kde se co děje. Výhoda mi přijde i jako dostupnost, člověk si zapne počítač a má to jako zpravodajskej kanál. Trošku jako taková nástěnka před samoobsluhou, ale každej má svoji vlastní nástěnku. Což může být zároveň i problém, protože každý má tu svou vlastní nástěnku, každý si žije ve své vlastní skulince. Využíváš něco jinýho, třeba Twitter? Ne. Cítíš nějakou změnu na základě toho, jak na FB vystupuješ, v tom, jak tě lidi vnímají? Tak já nevím, jestli to nevěděli někteří, že se zajímám o politiku, třeba moje dvě nejlepší kamarádky to vždycky věděly. Třeba jedna z nich to vždycky likene, přitom my jsme se spolu nikdy o tom moc nebavily. Já myslím, že to bylo předtím o mě známý a kdo to netušil, tak teď to ví. Možná, že někteří lidi mě začali vnímat, že jsem v tom hodně aktivní, ale to bylo asi docela jasný, když jsem šla do té Vídně, že se o to budu zajímat. Třeba s Jirkou Honzírkem jsme se nikdy o mých názorech nebavili, tam jsme se bavili o divadle a kultuře, tak toho to asi trochu ovlivnilo. Já si myslím, že to je na mě vidět a že tam je to akorát černý na bílým. Jako určitě, kdyby ses někoho zeptala, jak ten můj profil vypadá, tak určitě vypadá jako profil nějaké třicetileté intelektuálky, která se občansky angažuje a strašně se zabývá politikou. A ona je to pravda, tam to jde jen vidět. Stává se ti třeba, že se na tebe FB přátelé v těch věcech pak obrací?

187

Ty poslední dva měsíce vidím, že ti lidi to začínají brát trochu vážně, protože jsem toho už docela dost napsala a ti lidi to začínají brát vážně tu mou aktivitu nebo roli. Spíš se mi stává, že mě někdo kontaktuje z novin, abych něco napsala, to se mi stává. Ale to není tím FB, to je spíš těmi texty, kterými jsem psala. Ale zároveň mě znají z různých akcí a ještě tam hraje roli ten fakt, že já jsem Češka žijící v zahraničí a to je pořád ještě strašně mediálně atraktivní. To je poslední dva měsíce, co mě baví, protože na to nejsem zvyklá. Oni třeba potřebujou ženskou, potřebujou někoho mladýho a navíc ještě za zahraničí, tak to je pro ně super.

188

1.3.7 Jan Souček šéfdramaturg vývoje programu v ČT práv, Právnická fakulta MUNI, absolvent z r. 1997 Odkdy jsi na FB? Profil na FB mám od roku 2008, 4 roky. Co je na tom FB pro tebe nejdůležitější? Já si myslím, že se tam prolínají dvě věci, jedna věc je, že jsem se léta věnoval žurnalistice, takže pro mě FB supluje tu podvědomou potřebu dělit se o informace, sdílení informací a druhá důležitá věc, která na tom FB je, je okamžitá zpětná vazba. Když tam sdílíš třeba nějakej článek, se kterým souhlasíš nebo status, kde zprostředkováváš svůj názor na společensky zajímavý témata, tak dostáváš od lidí, který máš v okruhu svých přátel okamžitou zpětnou vazbu a máš možnost se buďto utvrdit nebo změnit ten svůj názor v reakci, jak to vidí tvoji přátelé. A to mi přijde důležitý, protože v tom způsobu, jakým já aspoň dneska žiju, tak na to, abych tolik věcí probíral s přáteli z očí do očí, na to už prostě není čas. Ten FB tohle umožňuje. Když se podíváš na skladbu svých přátel, jak pak tak diskuze probíhá? Je tam vůbec někdo, kdo s tebou nesouhlasí? Jasně, určitě. Já mám mezi přáteli na FB spoustu lidí, o kterých vím, že když tam postnu věci, který mají vyloženě politickej podtext, tak že tam jsou lidi, kteří s tím nesouhlasí a já docela i vím, co od nich můžu čekat. Já mám mezi přáteli i lidi, kteří se dívají na svět pod jiným úhlem než já, ale o to víc mě to baví. Baví mě číst si ty reakce, který jsou sice nesouhlasný, ale třeba obsahujou nějaký věcný argumenty, který korigujou nějak ten můj pohled a uvědomuju si aspekty, který mě předtím nenapadly. A samozřejmě za ty 4 roky taky vím, kdo a na jaký typ podnětů, reaguje. A vím, že se často shodneme, ale reagují vždycky a jsou to spíš podpůrný stanoviska a potom vím, že jsou tam lidi, kteří reagují a argumentují opozičně vůči mě, ale kvituju to, protože pokud je to věcný, tak to má smysl. Když popřemýšlíš o tom, kdo jsou ti tvoji přátelé, jsou tam třeba takoví, kteří jsou s tebou spojení vyloženě na základě těch společenských, politických témat? No nemyslím si, že by to bylo tak, že se staly mými přáteli až na základě nějakýho aktivismu v nějakým tématu. Jsou tam třeba lidi, který mají politicky jinej názor a když potom dojde na společenský téma, který se třeba část médií snaží reprezentovat jako politicky motivovaný, tak tam se jednoznačně ukazuje, že i ti přátelé, kteří tím rozdělení, kdyby se to diferencovalo na základě toho, kdo koho volí, tak se ukazuje, že tyhle aktivity nemají s politickým přesvědčením nic společnýho, že jsou to ryze společenský témata bez ohledu na to, jestli jsou to lidi pravicově smýšlející, pravicoví liberálové, konzervativní... Že je spousta společenských témat, kde se ty hranice překračují. Ale ty ses ptala, jestli mezi těmi přáteli jsou lidi... Spíš si myslím, že třeba kvůli tomu sdílení na FB já o nich mám víc informací, takže 189

spíš mi ten FB umožňuje je líp poznat díky tomu, co oni sami sdílí. Ale že bych je třeba sám získal až po nějaké té aktivitě a teprve potom jsme se stali přátelé na FB... To si myslím že... Co po blokádě? Tam ses i veřejně projevil, psal jsi Rosímu... No tak tam..myslím, že Luboš Rosí se mnou už asi mluvit nebude. Nebo nerad bych mu křivdil, ale on to vzal hodně osobně. A je třeba zajímavý sledovat jeho přátele, jak ho třeba podpořili na tom FB. Já jsem to bral čistě profesně, protože se cítím spjatej s ČT, takže mi záleželo, jakým způsobem k tomu ČT přistoupí. A já jsem tu kritiku nesměřoval na obsah ale vůbec na formální přístup k tomu tématu a k tomu zpracování. Ale chápu, že ten Luboš to vzal hodně osobně. A samotný to téma blokády právě kromě toho, že ty společenský témata nebo hluboce lidský témata překračujou hranice politických preferencí, tak se taky ukazovalo to, že řada lidí i třeba moji přátelé, kteří jsou současně lidi, kteří pracují v ČT, tak ani na FB nejsou ochotni publikovat ten svůj otevřenej názor. Třeba na to, co já jsem publikoval na FB reagovali soukromě, přes mobil, což na FB samozřejmě nikdo nevidí. A taky jsem se samozřejmě setkal s tím, že jsem byl tady interně nařčen některými kolegy z neloajality k ČT. ale já jsem přesvědčený o tom, že to, co jsem zveřejnil na tom FB, tak to byla objektivní profesní kritika, nikoli neloajalita vůči ČT. Tak abychom si to zrekapitulovali, ty jsi Rosímu psal na zeď přímo nějakou kritiku, nepsal jsi článek někam ven? Ano, já jsem považoval... Helena Továrková tam pověsila ten otevřený dopis a k tomu já jsem se nepřipojil ze zcela racionálních důvodů. Jako zaměstnanec ČT jsem to nepovažoval za smysluplný, abych jakožto jeden z managementu ČT, abych tam kritizoval ČT a abych tady pracoval, to by bylo schizofrenní. Já jsem Lubošovi na zeď napsal přímo tu svou výhradu a kritizoval jsem jen ty věci, který byly veřejně dostupný, svoje informace, jak reálně to interně vznikalo, to zpravodajství, jak to vznikalo na té blokádě jsem nikde nepublikoval a ani to nemám v úmyslu. To už by byla moje neloajalita, tam bych už propojil svý osobní preference. Některý věci bych jako člověk pracující v ČT respektovat. Takže já jsem kritizoval já jsem kritizoval Luboše za to, co bylo vidět venku a co běžný divák nebo účastník té blokády si mohl konfrontovat. To jak to vznikalo interně jsem nikdy nikde nekomentoval ani komentovat nebudu a snažil jsem se na základě toho, co jsem věděl, předat tyhle informace i interně lidem, co se podílí na tvorbě zpravodajství. chtěl jsem je informovat o tom, jak to tam probíhalo, a uvést ty věci na pravou míru. Kromě tohoto tématu, kromě tvých aktivit kolem zpravodajství z blokády, vzpomeneš si ještě na další témata, kterým by ses na FB nebo reálně věnoval a jak? No, Gay Pride bylo téma, kterýmu jsem se taky věnoval. Jednak je to téma, který se mě osobně dotýká a jednak mě irituje hlavně v tomhle vystupování lidí z okruhu Václava Klause. To mě motivovalo k tomu, jakým způsobem to repostovat, komentovat, nebo přinášet ještě další články, který by mým přátelům třeba mohly uniknout a myslím si, že jsou podstatný proto, aby si mohli udělat nějakej obrázek. Takže to byl ten důvod, proč jsem se do toho zapojil. Gay Pride je zajímavej v tom, že tyhle akce v různých evropských městech fungují už spoustu let a protože se to dotýká mého soukromí, tak jsem o tom přemýšlel, ale nikdy jsem necítil potřebu se takové akce zúčastnit, protože jednoduše necítím, že by to byl můj šálek 190

kávy. Já osobně necítím potřebu dávat najevo: "Ahoj, tady jsem." Možná je to tím, že jsem vlastně nikdy v osobním životě nenarazil na to, že bych byl nějak diskriminován, takže jsem neměl potřebu té společnosti dávat najevo, aby se ke mě chovala normálně, protože se ke mě téměř všichni normálně chovali. Ale ve chvíli, kdy státní úředníci typu Petra Hájka najednou se takhle vymezují a takovým způsobem a navíc za sebe dělají mluvčí a zástupce nějaké skupiny, která je ale nikdy nedelegovala k tomuto... Tím myslím, že najednou se nazývají těmi "normálními", zastánci "klasické rodiny". To mě aktivizuje k tomu, abych se tomu tématu věnoval a ty důležité informace svým známým zprostředkoval. A tam zrovna i to téma Gay Pride bylo to, kdy se na FB ukazovalo, že lidi, kteří jinak jsou třeba katolíci, sami mají naprosto klasickou rodinu, tak je toto téma taky dokáže aktivizovat a ukazuje se, že tato témata překračují politický bariéry. Na druhou stranu já jsem vděčnej, že mi to ten FB takhle zprostředkovává a že vidím, kdo z těch lidí zůstává uvnitř té škatulky "já volím toho a toho a tuhle stranu a tím pádem papouškuju jejich názory" a nebo jsou schopni samostatně přemýšlet a tedy když najednou moje vlastní cítění či myšlení je v rozporu s tím, koho volím, tak nemám problém to ukázat. Ten FB mi zprostředkovává to, že vidím, že ti lidé, kteří jsou mými přáteli, jsou schopni samostatnýho uvažování. Že to není stádo lidí, kteří jen něco papouškujou. A když něco postuješ, něco na ten svůj FB kolem těchto témat přidáváš, přemýšlíš nad tím, na koho chceš působit, komu to adresuješ? Ano, to jsem už říkal v odpovědi na předchozí otázku, že u těch témat, který tam zavěšuju, tak za ty čtyři roky už mám vysledováno, kdo bude reagovat, jakým způsobem... Ale jestli máš namysli, že člověk už když tam dává komentář, nebo repostuje nějakej příspěvek a sám k tomu přidává nějakou noticku, jestli se snažím reflektovat to publikum, ke kterýmu to míří, určitě jo. Ale to je možná taky způsob novinářskýho uvažování, že to není možná společný všem uživatelům FB, že nad tím přemýšlím jako o titulkové větě. Protože, když tam repostuješ ty příspěvky, tak ty tam vlastně část můžeš upravit, ale třeba ten titulek toho, co tam repostuješ, změnit nemůžeš. Takže já se snažím tím vlastním komentářem k tomu, buďto to ozřejmit, když nejsem přesvědčený o tom, že ten titulek vyjadřuje přesně to, co bych si myslel, že by tam zaznít mělo, tak se snažím ty svoje čtenáře do toho víc vtáhnout, abych je víc motivoval se na to podívat. A myslím, že zrovna včera nebo předevčírem bylo něco takovýho... Mně napsal na FB kamarád, kterej pracuje v Policii ČR, jestli jsem četl článek na Ihnedu a to byl článek o tom, že vnitro zveřejnilo platy svých úředníků a ihned na svým webu zveřejnili to, že tihle úředníci brali tyto odměny atd. a byly tam fotky a oni si k řediteli kabinetu ministra vnitra přiřadili moji fotku s tím, že jsem bral odměny 290 tisíc korun. A já jsem to tam zavěsil s komentářem a ještě s fotkou, screenshotem, že tam byla moje fotka. Tam asi udělal chybu ten grafik, protože ten ředitel se jmenuje stejně, ale je to vtipný, protože měl tu fotku ozdrojovanou a byla z ČT. To bylo zábavný pro mě, ale je to příklad toho, že jsem ty lidi musel vtáhnout, nějak to okomentovat, aby si vůbec ten článek otevřeli, protože z toho nadpisu nezjistíš, proč je tam směruješ. Ať už u Gay Pride nebo blokády nebo čehokoli jinýho, dělo se tam to, že kromě tý aktivity online by se to promítalo i do reálu? Tak ta blokáda určitě, tam na základě toho, jak to dopadlo, jsem pak pracovně komunikoval s lidma ze zpravodajství, s lidma, kteří to téma zpracovávali a byli tehdy "na place". S nima 191

jsem se o tom bavil a snažil jsem si zjistit nějaký to pozadí, chtěl jsem se jít podívat na promítání toho dokumentu, co se tam točil, ale to jsem nestihl. A pokud jde o tu Gay Pride, tam jsem do té Prahy nejel, to jsem nemohl. Ale paradoxně ta aktivita na FB, to, co se kolem toho seběhlo, tak mě přesvědčilo o tom, že bych tam jet měl, jen to časově nešlo. Takže když tu byl třeba duhovej průvod? To bylo v roce 2008, když tady byli ti náckové. Ono jich bylo víc. Tehdy tam hodili do zahrádky na Náměstí Svobody tu dýmovnici a to bylo určitě v roce 2008. A jestli to bylo někdy později, tak tam jsem nebyl. A to si myslím, že tehdy to nebylo tolik provázaný, že tehdy to na tom FB tolik nefungovalo. Já jsem takovej, teda v mé generaci ještě pořád jo, takovej průkopník, že mě baví ty nový technologie, ale to je teprve vidět poslední dva tři roky, jak spousta lidí ten FB najednou radikálně začíná užívat. Ten rok 2008, tehdy to ještě tak nefungovalo. Když si něco z těch témat dáváš na zeď, čeho tím chceš docílit? Tak jak jsem říkal, šířit to téma, informovat ty lidi, který tam mám. Samozřejmě u některých témat je to jen proto, aby oni to věděli, ale i u některých témat kvituju to, když to oni repostujou dál, protože si myslím, že je to téma, který je atraktivní. A druhá věc je ta atraktivita té zpětné vazby. Kromě toho, že vidíš, co si o tom myslí, tak ta zpětná vazba ti dává odpověď na to, co třeba ten autor textu nebo ty sama jsi tam vynechala. Ti lidi třeba reagujou a neví, nemají dostatek informací. Ty pracuješ v managementu ČT, tak bych se chtěla zeptat, jestli se na tebe lidi aktivně obrací, jestli tě berou jako nějakej uzel v určitých tématech? Jo, ale nevím, teď přemýšlím, jestli to funguje mezi lidma v televizi, jako v té skupině lidí, která se pohybuje kolem mě...Teď myslím hlavně ten FB. Je pár lidí i tady v televizi, kteří ví, že jsem docela aktivní v té komunikaci a sdílení témat a případně, že nějak v pozitivním slova smyslu ovlivňuju svoje okolí, tak třeba přijdou za mnou, co si o tom myslím. Teď nedávno za mnou byla kolegyně, která hledá lidi pro připravovanej projekt televizní a konzultovala, jak by to na FB měla udělat a jestli vůbec může, to že hledá lidi pro určitej projekt. Nemyslím si, že je to v nějakým politickým tématu, třeba věděli, když tam já něco dám, tak že na to budou lidi reagovat, třeba nějakej televizní projekt. Mažeš někdy svoje přátele, popřípadě z jakého důvodu? Teď jsem promazával ty přátele, který jsem na začátku toho FB proklikal a řekl jsem si, jo tak odněkud se známe, tak proč ne. Ale postupem času jsem si uvědomil, že na tom FB sdílím spoustu věcí, ale že jsem směrem od nich žádnou sdílenou informaci neviděl a že nejsem přesvědčenej o tom, že já chci být tím otevřeným kanálem a od nich přitom nic nevědět. Zvlášť u lidí, které jsem třeba jednou někde potkal, vím kdo to je, ale nic bližšího o nich nevím, tak tuhle tu první vlnu nadšení jsem už zase odstranil. Pak jsem si odstranil lidi, kteří si mě třeba přidali a nijak nekomunikovali a tam nemám rád ten pocit, že je to jednostranný, přece jenom to nedělám jako noviny, ale jako oboustrannou komunikaci. Druhá věc je, že jsem odstranil lidi, kteří byli třeba přátelé přátel, já jsem o nich nějaký informace měl, ale ta 192

jejich komunikace tam byla natolik agresivní vůči mě, že jsem si řekl, že vzhledem k tomu, že já o tom člověku téměř nic nevím a nemám důvod se jimi zabývat, tak ty jsem nakonec z přátel odstranil. Ta agresivita některých přátel pocházela odkud? Byly to politicky motivovaný věci, ale nebyla to ani blokáda, ani Gay Pride, byla to záležitost, která souvisela s daněma... Mám pocit, že ta jedna debata se týkala ... To se tak někdy stane, že nějaký nenápadný téma se rozvine ve spornou, absurdně polarizovanou záležitost... Že se to týkalo daní. Kolem toho jsme se hádali v komentářích a ta debata se nakonec zvrhla ve věci typu, že příživníci, jako státní zaměstnanci, nebudou platit nic a chudáci podnikatelé se nedoplatí.Takže se to rozvinulo v osobní napadání, že ti lidi si přečetli, kde pracuju, co dělám a že lidi jako já, kteří tahají za státního rozpočtu a který si musíme platit, tak ti nám nebudou vykládat, jaký má podnikatel platit pokuty za překročení rychlosti a podobně. A tam se to opravdu zvrhlo v nepříjemný osobní napadání a vzhledem k tomu, že to bylo člověk, kterýho jsem si přidal, protože to byl kamarád mýho kamaráda, tak jsem si řekl, že to nemám zapotřebí, číst si takový nesmysly. Mně se třeba stalo, že jsem mezi svými tzv. přáteli na FB narazila na rasismus nebo nějaký komentář, který zaváněl xenofobií... Jak jsem říkal, jednak musím říct, že jsem měl docela šťastnou ruku na lidi, kteří patří do toho bližšího okruhu lidí, který znám. A teď můžu říct, že 98% lidí, který tam mám, tak fyzicky znám, potkali jsme se, vím kdo to je, vím, proč s nima komunikuju. A zatím se tam nevyloupl nikdo, kým bych se zklamal, lidsky zklamal. Ani co se týče gay tématiky, i tam jsem měl štěstí. S romskou problematikou je to složitější, protože tam se najdou lidi, kteří to vidí prostě moc zjednodušeně. V tom smyslu, že Romové jsou zlo, že my za nic nemůžeme, že za všechno můžou oni, ale že by se to na FB objevilo v takové vyhraněné podobě, že bych došel k názoru, že s tím člověkem už nechci mít nic společného, tak to se mi nestalo. Z těch mých přátel ne. Třeba vidím u těch repostovaných článků komentáře u nich, tak tam si toho třeba všimnu, ale to nejsou mí přátelé, to jsou přátelé přátel. Jo ještě jsem filtroval přátele podle jedné věci - odstranil jsem lidi, kteří používají ten FB k takové nemístné exhibici jako, což je specialita u lidí z mediálního prostředí: "Dneska jsem točil s tím a s tím, pak dělám tohle, pak budu vysílat tamto a večer jdu na večírek s tím." To mě irituje a připadá mi to hrozně hloupý, tak jsem je vylifroval, protože je nechci číst. V tom jsem se zklamal, protože sice tam nejde o ty politický názory, ale o to, jak jsou někteří lidi povrchní. Maj pocit, že jsou tak strašně výjimeční, protože dělají zrovna ty média, což člověku umožňuje se potkat s lidma, se kterejma se běžnej smrtelník na ulici nepotká, vidí je na stránkách Blesku nebo v televizi. A oni mají neustálou potřebu to prezentovat. Všímáš si nějakých výsledků? Určitě, občas mě mrzí, že když to někdo repostne, tak má třeba i víc komentářů než já na svým profilu. Stává se to. Často jsem první, kdo zaregistruje nějakou zprávu, o který si myslím, že bude to moje auditorium zajímat, tak to tam dám a to když jsi první, tak je větší pravděpodobnost, že to ti ostatní budou repostovat právě od tebe. Ta lavina se občas daří, přestože to třeba není prvotní cíl, ale samozřejmě to člověka těší, když tam vyvěsí nějakej 193

článek, nějaký téma, tak to ty lidi zaujalo natolik, že to chtějí sdílet taky. Jak přemýšlíš předtím, než něco postuješ, tím myslím, jestli máš třeba někdy zábrany tam něco dát nebo po sobě mažeš? Já tam dávám věci, se kterejma natolik souzním nebo je považuju za enormně burcující v negativním slova smyslu a pobuřuje to především mě, takže nemám ani problém s tím, že na to nikdo nezareaguje. Ale co občas dělám, že napíšu někomu něco a pak si řeknu, že je to blbý, že je to třeba moc osobní nebo že jsem přestřelil. Třeba si z něčeho dělám legraci a pak třeba přemýšlím, jestli se to toho člověka nedotkne. Takže spíš ty svoje komentáře, to trvá třeba jen pár vteřin, pak se na to podívám a říkám si, že ne, tak to opravím. A často se mi stává to, že rychle něco napíšu a pak vidím, kolik je tam chyb, tak to zkopíruju, smáznu ten původní, opravím to. A znova zeditovaný to tam vrátím. Promazáváš třeba i komentáře v diskuzích pod svými příspěvky? Jo, určitě jsem to udělal, teď si nevzpomenu, kdy to bylo, a myslím, že to bylo u někoho z lidí, kteří zjevně nepochopili, o čem ta diskuze je, že úplně střelili vedle. Tak jsem si říkal, že bude i milejší to smazat, protože to bylo úplně mimo mísu, špatně pochopený. Ta řeč byla úplně o něčem jiným, tak jsem si řekl, že než bych ho tam nechal se úplně znemožňovat, tak jsem ho odstranil. Používáš ještě nějaký jiný médium ke komunikaci ohledně témat, o kterých se tady bavíme? Ne, někdy v létě mně známí doporučovali ať zkusím Google +, takže tam jsem zaregistrovaný, ale já intuitivně se obávám, že FB zašel tak daleko, že překlopit tuhle masu lidí někam jinam je nereálný a je nereálný, aby člověk průběžně komunikoval na třech nebo čtyřech platformách tímhle způsobem. To kouzlo FB je v tom, že tam máš tak velký auditorium a že na jednom místě se to všechno schází. Kdyby člověk měl projít denně Twitter, Google +, FB a cosi dalšího... Prostě to nepoužívám, i když na tom Google + ten účet mám.

194

1.3.8 Petra Hlaváčková Mohla bys mi nějak popovídat o těch důležitých událostech, které tě vedly k tomu, co v současnosti ať už online nebo mimo internet děláš? To je těžko říct, to závisí na těch okolnostech. Existovaly nějaké problémy, které já jsem vnímala tak, že jsou nějak hodně palčivé. Ve společnosti, politice, měla jsem potřebu se vyjadřovat, protože se mi zdálo, že to je jediná šance, jak něco změnit, že někdo musí nějak na ty problémy upozorňovat. Tak jsem se snažila tohle dělat se svými přáteli, s lidmi, které mám kolem sebe a kteří podobně smýšlejí. Tak jsme to zkoušeli, co nejvíc to šlo. První taková veřejná kauza, ke které jsme se vyjadřovali společně ještě s Fórem pro architekturu a média, kterého jsem členem, tak byla ta kauza podzemních garáží pod Zelňákem. Toho bylo víc, co se týče brněnské architektury, já se zabývám brněnskou meziválečnou architekturou, to jsou věci, které se týkají památkové péče a při té práci člověk pátrá a naráží na některé věci, které se týkají třeba i politiky, týkají se konkrétních lidí na magistrátu, jejich funkcí a toho, že nepracují tak, jak by měli. A když se potom dál a dál pátrá, tak se naváže na konkrétní kauzy, které se toho týkají. Asi před dvěma lety se v médiích objevily dvě kauzy, jedna se týkala domu na Mendlově náměstí, který měl být zbourán, což je městský meziválečný dům a ta budova je staticky narušená a město se rozhodlo, že ten dům zbourá, přestože je to jediný zbytek té zástavby Mendláku, který tam zbyl. Pak se toto téma začalo probírat v médiích, spíš se to objevilo jako taková zmínka. Že se mají postavit garáže pod Zelným trhem a my jsme s Šárkou Svobodovou a Matějem Hollanem začali se zajímat o to, jaká politická vůle za tím stojí, a co to všechno obnáší, toto rozhodnutí, protože se nám to jevilo jako padlé na hlavu. Protože zbourat třetinu domu uprostřed Mendlova náměstí s tím, že dvě třetiny patří ještě někomu jinému a ty dvě třetiny nikdy nebudou moct být zbourány, tak to je prostě opravdu zvláštní. To bourání mělo mít třetinové náklady než oprava toho domu. To byly vlastně obrovské peníze. No a ty garáže pod Zelňákem, tam jsme vlastně vypátrali, že to si objednali majitelé domů v okolí s tím, že tam mělo být padesát parkovacích míst, ale privátních. No a my jsme si rozdělili politiky a lidi, kteří byli v té době ve vedení města Brna a začali jsme se o to zajímat a nakonec nám z toho vyšlo, že to opravdu hrozně hoří a že to vypadá, že by se snad opravdu mohly postavit. Tak jsme se spojili, pan Svoboda, který se zabývá brněnským podzemím, urbanisti, architekti začali hledat nějaké prostředky a informace k tomu, jak tomu zabránit. Postupně se ukazovalo stále víc, že jde o soukromý zájem nějakých jedinců a že představitelé města se záhadným způsobem rozhodli tuhle stavbu podpořit a dokonce vydávali tuhle věc za to, že tohle dělají pro Brňany, že to je obecně prospěšná aktivita, postavit garáže pod Zelňákem. Už tam nedodávali, že jde o soukromou věc. My jsme potom hledali různé způsoby, jak na to upozornit a pak jsme přišli na to, že nejdůležitější je udělat mediální kampaň, že o tom musí vědět co nejvíc lidí. Takže jsme oslovovali novináře, ze začátku novináři nás brali jako partu nějakých bláznů, anarchistů, kteří mají nějaký vlastní osobní zájem. ale postupem času, když jsme měli stále víc faktů a pořád se to potvrzovalo, tak se ty noviny toho chopily samy ...Tak se to celé rozběhlo s tím, že se do toho pak připletly volby, což byla dost šťastná okolnost, takže jednotlivé politické strany, které stály v opozici, to byla hlavně záležitost ČSSD to prosazování garáží, tak ty opoziční strany se toho chopily. To nám moc pomohlo, protože si to dávaly ty strany do programu. To nám vlastně hrozně pomohlo, taky veřejnost, díky těm článkům, co jsme psali do novin sami nebo je psali odborníci, novináři... Ta veřejnost pak dostala informace a postavila se na stranu proti těm 195

garážím a ty volby hrozně pomohly tomu, že to vedení města, které zvítězilo, otevřela se velká koalice, tak se to zahrálo do ztracena, že to veřejnost nechce, tuhletu věc. Tam to byla ale samozřejmě otázka půlročního usilovného snažení namířeného především na aktivaci médií s tiskovými konferencemi, otevřenými dopisy, peticemi. Nám hodně pomohla generální ředitelka Památkového ústavu, která se o tom díky té mediální kampani dozvěděla a svolala svoji vědeckou radu, která to nakonec jednoznačně shodila ze stolu. Takže nějaká snaha a aktivizování novinářů, vydávání tiskových zpráv, pořádání tiskových konferencí nakonec vyústilo v to, že tahle věc se podařila. Ta záležitost toho Mendláku nakonec usnula, protože jsme na to neměli už energii, ale nakonec se to vyřešilo samo, protože ta majitelka jednoho z těch domů se proti tomu výrazně postavila a tím, že oni nemohli sehnat její svolení, tak se nakonec tato věc vyřešila bez nás. Samozřejmě nás to nestálo tolik energie jako ty garáže pod Zelňákem, šlo tam o shodu okolností. To byla první veřejná věc, které jsme se věnovali. To bylo ve spolupráci s Brněním a ve spolupráci s Fórem pro architekturu a média. No a jestli ty se zajímáš o FB a jakou v tom hraje roli, tak musím říct, že v tomhle docela zásadní. My jsme pro tohle vytvořili skupinu s názvem "Nechceme podzemní garáže pod Zelným trhem" a tam jsme informovali účastníky, kterých tam bylo stále víc o té situaci a tohle byl jeden z nástrojů, jak tu veřejnost přesvědčit nebo jak jí dodat dostatek informací. Jak to potom vypadalo na tvým profilu, když jsi žila touhle nebo jinou akcí? Pokud to pomohlo té věci, jakože jsem i já mohla pomoct a přimět svoje přátele, aby to dávali zase dál, tak to je zásadní. Já tam dávám věci, o kterých si myslím, že by se mělo dozvědět co nejvíc lidí. A to je základ, to je i začátek šíření těch stránek, protože každý má nějaký přátele, takže pokud se ta stránka založí, tak se to rozhodí mezi přátele a pak se to řetězovou reakcí dál šíří, to ani jinak nejde. Já jsem sama sdílela to, co se někde objevilo a zaujalo mě to. Když se zaměříš vyloženě na technický záležitosti, jak jsi ten FB k tomuhle používala? Jak kdy. Pokud mě to hodně zaujalo a osobně se mě to dotýkalo, tak jsem tam něco napsala , ironickýho. Co události? Zvala jsi přátele? Tam jsem vybírala. Vybírala jsem lidi, u kterých jsem nějak tušila, že je to bude zajímat a že budou schopní to poslat dál. Že si to vezmou taky osobně. Když zvážíš tu skladbu svých přátel, tak jak to vypadá, jsou tam ti, který jsou s tebou spojený na základě těchto tvých zájmů, že je zajímají ty věci, co tě pálí? Asi ne tak úplně, tolik jich zase nemám, já jsem docela taková paranoidní. Já se snažím přidávat lidi, který fakt znám a považuju je za víc než známé. Protože oni mají moje informace a já nejsem v tomto tak otevřenej člověk, já mám respekt z toho FB. Kolik máš třeba teď přátel? Asi 112. Ani to nějak nechci rozšiřovat, nevím, v tomto jsem asi fakt paranoidní, snažím se to 196

soukromí uchránit. Není mi to pořád úplně příjemný. Takže třeba ten FB používáš i k nějakým personálním sdělením? Ne, to ne právě. Ale stejně nějak nedokážu to vnímat tak otevřeně, že bych tam pozvala lidi, který neznám, k tomu raději používám ty konkrétní stránky těch jednotlivých iniciativ. Na můj soukromý profil, tam to ještě nedokážu nějak akceptovat, že bych vystupovala veřejně, že budu sdělovat vlastní myšlenky světu. To raději mezi přáteli. K čemu ten FB používáš nejvíc? Asi jako nástroj získávání informací o tom, co se dějou. Některý věci, který se právě týkají aktivismu, tak se nedají moc najít nebo se s nima nedá moc pracovat. Mám potřebu ty věci dál posílat a zveřejňovat a většinou tam naplno pouštím to naštvání, to politické, to, co se týká státu, pravicové a levicové politiky, osobností, politiků atd. To je takovej katalyzátor. Víc než k nějakým osobním zpovědím, to ne. A když na tu zeď něco ohledně těch politických témat dáváš, přemýšlíš o tom, ke komu hovoříš? Ani ne, prostě to tam dám, protože mě to hrozně štve. Občas se stane... Ale je pravda, že mám na FB přátele, kteří vůbec nesdílí, to jsou třeba lidi, který znám hrozně dlouhou dobu, třeba od dětství. Třeba jsem se s nima poznala při nějaké jiné události než která se týkala aktivismu, který mě pak hrozně překvapujou těma komentářema. Že se vlastně totálně neshodneme v těch základních věcech, mají třeba úplně jiné názory, jsou úplně z jiné strany toho politického spektra než já, to mě často překvapí, že si často uvědomím, že ty věci, který se tam sdílí a mají podobnou myšlenku, tak že přece jen je to uzavřená skupina. Že nějaké levicové myšlenky, sociální cítění, aktivismus, že to není až tak úplně běžný mezi lidma, kteří jsou sice inteligentní, vysokoškolsky vzdělaní, ale nemají takový zájem potom do věcí zasahovat, zabývat se sociálníma otázkama. To se mi stalo právě předevčírem se svým kamarádem, kterej mě překvapil hrozně. Tak jsem si uvědomila, že to je tak trošku, i když je to vlastně hrozně otevřená věc, tak si člověk uvědomí, že lidi kolem mají docela podobný názory. Myslím si, že třeba překročit tu komunitu se podaří třeba u těch garáží, tam se to podařilo, to byli vlastně lidi, kteří nechtěli ty garáže. Bez ohledu na to, jaký jiný měli názory. Obyčejní lidé, kteří nechtěli garáže. Když jsem pak na tu stránku dávala nějakej příspěvek, kterej se týkal něčeho jiného v kulturní politice města Brna nebo sociální a ozvalo se tam několik lidí v tom smyslu, že pokud tam budeme dávat tyhle věci, tak se z té skupiny odhlásí. Takže je spojila jen ta myšlenka, že nechtěli ty garáže ať už z jakéhokoli důvodu, ale byla to jen ta jedna myšlenka. To mě překvapilo, že nemají tyhle principy, že šlo jen o tu jednu věc. V čem vidíš tu výhodu FB? Já osobně ho mám pro získávání informací. Získávání a distribuce informací a organizace těch věcí, mobilizace občanů na tohle je to úplně super, úplně jedinečný. Samozřejmě to má spoustu nevýhod, které se řeší, jako závislost, sociální vazby, které se mění, forma komunikace mezi lidma. Ale myslím, že v tomhle to má obrovskou výhodu, že člověk dostane informace mezi lidi. To je úplně nenahraditelný. Když si třeba vezmeš tu blokádu v květnu, 197

tak to si myslím, že by se to snad bez FB ani nemohlo udát. To byla jedinečná záležitost, že se tam sejde tisíc lidí, aby bránili romskou čtvrť. To se v životě v historii Brna nestalo. Já si myslím, že se teď skutečně něco mění, že je cítit, že lidi pochopili, že se můžou k něčemu vyjadřovat, že takhle ten FB používají. Takhle funguje demokratická společnost, ale politici se tak zatím nechovají, oni nechtějí, aby je někdo kontroloval. To znamená, že lidi to ty politiky musí naučit, že je to normální. Nebo ta Šumava byla úplně úžasná. Já tak strašně obdivuju ty lidi, co tam jeli a strávili třeba týden dovolené tam v dešti. To je prostě něco neuvěřitelného. Získala jsi nějaký přátele právě na základě těch aktivit? Tím myslím, jestli ti chodily žádosti například po nějaký z těch akcí nebo v jejím průběhu. Asi ani ne, protože já to opravdu tak neberu. Já pořád nejsem schopná to brát z toho hlediska, že bych byla nějaká veřejná osoba. Já tam mám opravdu ty přátele, který fakt znám, o který se zajímám a se kterýma si mám co říct. A zatím to nemám tak otevřený. To jsem zjistila přes tebe, že mi tam ani nejde poslat ta zpráva, to jsem teda změnila, to jsem ani nevěděla. Ani nevím, jestli bych to chtěla nějak měnit. Když se jedná o nějakou věc, o kterou bych chtěla opravdu bojovat, tak je tam ta možnost založení stránky a poslat tu věc správným směrem. Ale že bych já měla potřebu hlásat dobro všem a pořád a pořád to rozšiřovat, to nemám. Já když vidím nějakej problém, kterej chci vyřešit, tak jsem schopná za něj bojovat, napnout všechny síly k tomu, aby se vyřešil. Ale takhle obecně, že bych byla tou kontaktní osobou, která by řešila všechny problémy týkající se aktivismu v Brně, tak se necítím a ani se tak cítit asi nebudu, tak to prostě nemám. To, co já si distribuuju na svým profilu, tak to dávám pro svý přátele. Ten aktivismus se musí týkat konkrétní záležitosti, za kterou já si prostě stojím, musí se týkat konkrétní záležitosti, na kterou mám jasný názor a jsem schopná to začít co nejrychleji řešit - napsat otevřený dopis, petici, kontaktovat novináře, založit událost na FB, stránku, zorganizovat demonstraci. V tom aktivismu to používám mnohem víc, než že bych dělala nějaký neustálý přísun informací pro všechny. V případě, že se pod příspěvkama na tvý zdi, který se těchto věcí týkají, strhne nějaká diskuze, jak se pak chováš, pokud s nima nesouhlasíš? Snažím se je vyvracet. Nějakýma svýma znalostma, tím, co jsem schopná nabídnout, protože často jsou ty diskuze nejsou založený na nějakých celistvých informacích, často jsou to "výkřiky do tmy". Většinou se to týká nějaké pravicové orientace, někdo třeba popírá xenofobii rasismus a sociální znevýhodnění určitých menšin. Samozřejmě se zakrývá tou myšlenkou opačnýho přístupu, že tyhle skupiny nikdy nemůžou fungovat. To se mě většinou hrozně dotýká, ale ono existuje strašně moc relevantních informací, který já tomu člověku můžu v reakci na to zprostředkovat a on o nich třeba vůbec neví. Protože lidi v tomhle spektru se o tyhle informace třeba vůbec nezajímají. Celkem se to dá, dá se s tím pracovat. Já jsem sama přemýšlela o tom, jestli má vůbec smysl se do takových diskuzí zapojovat, ale zjistila jsem, že opravdu ano. Samozřejmě, že ti lidé jsou moji přátelé na tom FB, ale zjišťuju, že oni často nemají základní informace, protože se o ty věci nezajímají, že není třeba pak až tak úplně těžký je přesvědčit a nakonec si říkám, že to má smysl. Ona ta myšlenka se dá ubránit, pokud je na čem ty argumenty stavět. Smažeš třeba občas nějakej komentář, kterej se ti nezdá?

198

To se mi asi ještě nestalo. Spíš ty pravicový myšlenky, ta neinformovanost. Mně to pak ale zase připadá vtipný, že to tam je. Mně přijde dobrý, že to tam vidí třeba lidi, kteří se taky věnují aktivismu, že je to takový setkání s realitou. Většina lidí to tak má a je dobře, že to jde vidět. Pak tam taky může proběhnout nějaká výměna argumentů. A naposledy se mi to stalo s kamarádem, tak jsem pak už přestala argumentovat, protože jsem zjistila, že nemá žádný informace, že je to vlastně zbytečný, protože se to pořád motalo dokolečka. Je fakt, že tohle funguje výborně u těch spolužáků ze základky nebo ze střední, protože ty si je nevybíráš, jen ses ocitla v jejich blízkosti na delší čas a začali jste se třeba kamarádit. Tam to funguje na sto procent. Většina z nich to vlastně vnímá úplně jinak. Co po sobě, smažeš někdy nějakej příspěvek sama po sobě? Jen když tam mám gramatickou chybu a pak to přepíšu znova. Používáš nějakej jinej kanál na internetu k těmhle aktivitám? Ne. Vidíš nějakou změnu nebo určitej typ vnímání tebe jako osoby na základě toho, co na tom FB děláš? Jo, hlavně u těch kamarádů ze střední. Když jsem se s nima aktivně přátelila, tak jsem nebyla moc aktivisticky činná a ti jsou z toho překvapení. Berou mě tak trochu, že jsem střelená, divná. A to právě na základě toho FB, protože jinak se s nima už nevídám. A ty je taky takhle nějakým způsobem odhaluješ? To probíhá po nějakých srazech po deseti letech, kdy se pak všichni přihlásíme na tom FB. Už spolu nejdem na to kafe... To mi přijde dobrý, tihle lidi, tím že se o tyhle věci nezajímají, chodí normálně jen do práce, tak ty třeba můžu ovlivnit mnohem víc než moje přátele aktivisty, kteří se vším souhlasí, mají stejnej názor. Není důvod si tyhle lidi vyškrtávat ze seznamu.

199

10.1.1 Jiří Nezhyba Můžeš mi popovídat o těch svých občansky nebo politicky zaměřených aktivitách? Možná bych začal někdy na základní škole, kdy jsem se dali dohromady s Petrem Markem, kterýho možná budeš znát jako frontmana Midi lidí a režiséra Nic proti ničemu, teď aktuálního filmu, co běží v kinech, a s Jirkou Nebeským. My jsem spolu chodili do třídy a začali jsme se kamarádit a vzápětí jsme začali něco tvořit, čemu jsme říkali umění, ale brali jsme to s velkým nadhledem. Tehdy začala i nějaká aktivita skrze média, byť ještě ne online. Začalo to tak, že my jsme si sami na sebe psali recenze, protože nikdo jiný by to neudělal a psali jsem si na sebe dost kritické recenze. A ten umělecký kvas, to kamarádství, který se vinulo kolem hudby, literatury, filmu, prostě to bylo intelektuální, ale zas tak intelektuální to nebylo, hlavně z mé strany, já jsem to bral jako zábavu a hodně těch věcí, skoro všechno, bylo založený na improvizaci. A jak jsme takhle fungovali jako trio, občas rozšířené o nějaké další lidi, tak někdy na přelomu tisíciletí se začaly dít v Hranicích, odkud já pocházím a kde jsme s klukama fungovali, tak tam přicházela v té době největší investice , Philips. Kolem toho se točily nejrůznější environmentální a společenský problém jako byl známý případ paní Regecové, která nechtěla prodat svůj pozemek, jezdila za ní BISka a bývalý premiér Zeman a byla kolem toho aféra a byl v tom v negativním smyslu namočenej tehdejší starosta. My jsme nějak cítili, že to je problém, tak jsme začali se tak trochu občansky aktivizovat a protože Jirka Nebeský je prostě grafoman a rád spoustu věcí publikoval, tak nejdřív to byly nějaké plakáty proti starostovi se kterýma byl v té době problém, ty se strhávaly, bylo z toho nějaký přestupkový řízení. Skrze žádosti o informace dospěl k tomu, že označil některý lidi v tehdejším vedení radnice a jejich vazby na městský rozpočet. Tohle se před volbama zveřejnilo a ty lidi byli vykroužkováni. To, co se dělo vlastně dneska, se dělo už v roce 2002. tihle lidi byli vykroužkováni a do zastupitelstva se nedostali. Ale zároveň ta naše aktivita vedla k tomu, že jsme sami vytvořili volební sdružení, které se z té naší úderky, které jsme říkali Příjemný úder, tohle se přetvořilo ve volební sdružení Příjemné Hranice. Tak, aby to bylo akceptovatelné. Tehdy jsme se tři lidi dostali do zastupitelstva, včetně mě, přičemž já jsem s tím vůbec nepočítal, protože jsem v té době fungoval v Praze. Já jsem vystudoval v Praze právnickou fakultu, zůstal jsem tam na civilce - dělal jsem údržbu na FF a pak jsem dělal na studijním oddělení. Pak jsem začal pracovat na Ministerstvu vnitra, na odboru pro uprchlíky. Takže s tímhle jsem nepočítal. Ale asi díky jménu mýho otce a dědečka, tak si mě možná spletli. Takhle jsem se dostal do zastupitelstva a začalo se to nějak všechno institucionalizovat . To ještě pořád nemělo nic společnýho s online médii, ale to, co mě přivedlo k EPS byl fakt, že jsem z Prahy asi na rok a půl odešel do Vyšních Lhot, pracovat do uprchlického tábora. To byl prostě úplně šílenej skok, že jsem z velkoměsta šel do úplné díry, to byla samota, já jsem v tom uprchlickým táboře i přímo bydlel. To bylo takový období, ono se to tak blbě říká, kdy jsem ten svůj život... Kdy jsem tříbil hodnoty. A pod vlivem kamarádů a knížek jsem postupně dospěl k závěru, že bych chtěl dělat něco jinýho, něco, kde bych se mohl více angažovat, něco, co by mělo smysl. Po těch dvou letech na Ministerstvu jsem tohle necítil. Byť jsem tam dostával relativně velkej prostor dělat věci tak, jak bych mohl, protože ten odbor začínal fungovat a byli jsme tam mladý tým lidí se kterým jsem si rozuměl. To bylo někdy na přelomu tisíciletí. Jak jsem dostal ten prostor, tak jsem dostal za úkol zkontrolovat činnost nevládek, které působily v prostoru, chránily uprchlíky. A tehdy to bylo tak, že ony dostávaly dotace přímo na svou činnost u toho odboru uprchlíků. A jak se to všechno tak ve 200

mě tříbilo a ještě jsem měl možnost načichnout k práci neziskovek, tak potom se to už prostě spojilo. Životní prostředí, kdy jsem se pak stal vegetariánem, prostředí neziskovek. To vyústění bylo poměrně jednoznačný, protože jediná organizace, která na tomhle poli působila, byl Ekologický právní servis. Tak jsem jim napsal, jestli by mě nechtěli, a poměrně záhy jsem s EPS začal externě spolupracovat. Dostal jsem nějaký případ, něco jsem řešil po mailu, pak se naskytla možnost, že dostali nějakej projekt a prostě mě poptali, protože jsem byl v tu chvíli v rámci těch právníků jako jediný "hotový" právník. To jsem měl velkou výhodu a dostal jsem se do EPS bez jakéhokoli kurzu, dneska bych tím sítem neprošel, protože dneska už ty konkurzy k nám jsou poměrně tvrdý. My už si v tuhle chvíli hodně vybíráme a samozřejmě nejdřív ti lidi projdou sítem, když napíšou motivační dopis a pošlou CV, pak je pohovor s lidma z EPS a když se to po tom pohovoru zdá, že by ten člověk mohl být zajímavý, tak jde ještě na schůzku s personalistou, který ho proklepne, udělají se nějaký testy. A potom je neformální posezení s programovým ředitelem a když tohle všechno klapne, tak ten člověk může začít. Do EPS jsem si já přivedl tu kauzu toho Philips, takže tam jsem měl osobní napojení, největší investice postavená v rozporu se zákonem, neměla posouzení k prevenci závažných havárií. To byla jedna velká kauza v níž jsem se nemohl plně mediálně angažovat, protože EPS vždycky vystupoval jako apolitický. A kolega měl problém už s tím, že jsem byl v zastupitelstvu dvacetitisícového města za sice nikoli politickou stranu ale volební sdružení, tak to kolegové viděli jako potenciální problém. Tuhle kauzu jsem si proto nemohl sám medializovat. A pokud jde a další kauzy, tak třeba jedna z posledních je automobilka Hyundai. A ta má zase tu spojitost se mnou, že ta se postavila pod Beskydama asi kilometr od Vyšních Lhot, kde jsem já pracoval v tom uprchlickým táboře, tu krajinu, to pole, kde dneska ta automobilka stojí, jsem osobně znal, takže jsem v tom byl osobně zaangažován. To co se tam stalo, to vyhrožování vlastníkům půdy až po to, jak se kraj v čele s Tošenovským a Drobilem k tomu postavil, to už jsem tehdy tušil, že je to pěknej lump. Měli jsme s ním tuhle osobní zkušenost. Takže já jsem se věnoval případům velkejch zahraničních investic a pomáhal jsem Pavlovi Francovi, kterej je náš programovej ředitel, a kvůli tomu jsem přišel do EPS s kauzou Nemak. Ty média se k tomu staví vždycky hodně jednostranně a staví vlastně ty lidi do pozice nějakých tvrdohlavých sedláků, kteří trvají na té své půdě, která je vlastně pochybná a že ta velká zahraniční firma může zajistit tolik a tolik pracovních míst. Jsou to kauzy, kde jde o velký miliardy, politici si od toho samozřejmě slibujou kladný body a myslí to možná v principu i dobře, přináší sem zaměstnanost, ale vždycky je otázka, za jakou cenu. No a poté, co jsme tu naši práci ohledně těch zahraničních investic a práce na tématu odpovědnosti korporací, která je tady velice omezená, tak jsem začali pracovat na evropské úrovni se snahou ovlivnit politiky EU, které se nám teď už daří ovlivňovat a ta EU k tomu nějakou regulaci přijme. Tak jsme se začali dívat po jiných věcech a po českých korporacích, z čehož logicky vyšel ČEZ. Takže v tuto chvíli se stále ještě věnuju otázce komplexní obnovy elektrárny Prunéřov. Což je největší česká hnědouhelná elektrárna, kterou teď chce ČEZ obnovit, modernizovat způsobem, který neodpovídá standardům, podle kterých se staví elektrárny všude jinde na světě. Není dostatečně účinná, tudíž bude mít negativnější dopady na okolí a samozřejmě bude spotřebovávat více uhlí a tomuto se věnuje jeden ze tří hlavních programů EPS, což je odpovědná energie, kde se věnuje klimatickým změnám, státní energetické koncepci, tomuhle případu. Hodně na téhle tématice spolupracujeme se zahraničníma nevládkama. Jsme aktivní v Polsku a třeba ve Slovinsku. A je toho mnohem víc...

201

Ještě k tomu EPS - to nejsou jen ekologický, zelený témata. To jsou i lidsko-právní záležitosti, je to tak? No právě, EPS byly témata hlavně ekologický, pak na tom přelomu tisíciletí, když tu byla ta schůzka MMF, tak se založily Občanský právní hlídky, který monitorovaly tu činnost demonstrantů a to, jak se k nim chovala policie, tam byly tehdy velké excesy, protože policie s tím tehdy neměla žádnou zkušenost a tak to nezvládala. Tak se z EPS postupně vydělila Liga lidských práv, to je ta lidsko-právní část, pak se z EPS vydělila tehdy Public Interest Law Association, dneska je to Pro Bono Asociace, která se zabývá těma nekonfliktníma aktivitama, což si vzal jeden ze zakladatelů a dneska je jejím ředitelem a advokátem v Táboře.Dneska už to dávno nejsou jen ekologické aktivity. Dělali jsme ochranu spotřebitele, pracovní právo, obecně se zabýváme takovou tou "zlou správou". Děláme energetický záležitosti, změny klimatu. A když se podíváš na ty aktivity online? Tak já jsem ještě na vysoký škole ještě neměl co do činění s počítačem a internetem. Protože v r. 1997 to ještě nebylo tak rozšířený, neměl jsem k tomu přístup, dokonce vím, že diplomku mi ještě částečně přepisovala máma a brácha, protože uměli všema deseti. Ale když jsem se pak dostal na studijní oddělení, tak jsem pak začal fungovat s počítačem, internetem a začalo mě to bavit, chytlo mě to. dneska funguju jako takovej samozvanej IT u nás, protože uvnitř nemáme člověka, kterej by dělal něco víc, než správu serveru nebo údržbu, ale ty běžný věci kolem počítačů a kolem internetu dělám já. Takže když jsem si asi před třema rokama založil FB, protože to tady byl tehdy takovej boom... Já právě ani nevím, kdy to bylo, jestli v roce 2008, to je asi dost brzo, spíš 2009. A to jsem si ho zakládal s tím, že jsem si nebyl moc jistej, ale všichni si ho zakládali, tak jsem chtěl spíš držet prst na tepu doby, tak ze zvědavosti jsem si ho založil, jako pozorovatel. Ještě v začátku jsem moc aktivní nebyl a až nějak postupem času jsem poznal ty stránky, skupiny. Máme stránky EPS, který spravuje kolegyně, která dělá PR, ale s tím jsem nikdy neměl moc co do činění. Tam jsem nebyl zvlášť aktivní, ale v souvislosti právě s kauzou elektrárny Prunéřov jsme do značné míry začali využívat těch možností, které FB nabízí. Založila se skupina, potom stránka té kampaně, kterou jsme tehdy dělali ve spolupráci s Greenpeace a s místním občanským sdružením Chomutov pod Pokličkou ČEZU. A ta kampaň se jmenuje "Pohoda ČEZ, včerejší technologie již dnes", takže jsme udělali stránky, začali tam zvát lidi, v podstatě se tam překlápěly naše tiskovky a aktuality, které jsme vydávali na webovkách... Mě by docela zajímalo, jak to vypadalo na tom tvým osobním profilu? Můj osobní profil... No je to tak, že když já něco dám na tu Pohodu ČEZ a dám to tam jménem svým, nikoli jménem stránky, tak se mi to zobrazí na profilu. hodně věcí tam souvisí s mou prací v EPS, protože tam dávám ty věci, které se týkají mě osobně skrze práci. A samozřejmě si tam někdy nemůžu nedat článek, kterej čtu a to záleží na různých obdobích. Třeba jsem měl, mám a dlouhodobě, vlastně docela opakovaně takový antiklausovský nálady. Tak tam dávám ty věci, ty články o Klausovi nebo věci z Hradní partičky, tak to mě prostě baví, byť momentálně jsem v takovým stádiu, kdy si říkám, že je lepší o Klausovi radši mlčet a nenechat se iritovat, protože si myslím, že to je mimo jiné to, co mu jde - dráždit. Zabývat se jím je často úplně kontraproduktivní. Takže jo, dávám tam odkazy, jsem si vědom, 202

že třeba nejsem vyloženě glosátor, že se dívám rád na profily lidí, jako je třeba bývalý kolega Víťa Dohnal, který to perfektně glosuje, dál třeba Matěj Hollan, kterej je výbornej glosátor, třeba si změní nadpis toho článku nějakým vtipným způsobem a ještě to oglosuje. Tyhle lidi já upřímným způsobem obdivuju, že mají schopnost ty věci oglosovat, já třeba tenhle typ nejsem, málokdy ten článek, kterej mě zaujal, si sám oglosuju nějakým svým názorem, někdy se snažím být vtipnej, ale nevím, jak moc se mi to daří. To je spíš výjimečně, teď jsem spíš hodně dával na profil odkazy kolem našeho filmu Nic proti ničemu. Takže jsem to vlastně spíš z nějakýho archivnickýho hlediska na ten profil nastrkal, aby to tam bylo, na FB funguju celkem dost, byť mám pocit, že je to trochu problém. Přece jen to odvádí pozornost od práce, četl jsem ale výzkum, že přestože ty zaměstnance FB odvádí od práce, tak jsou ale aktivní na tom FB a ve výsledku nejsou přítěží pro firmy, ale může to fungovat dobře, přestože jsou na tom FB. Já se to snažím i vypínat, třeba na tom FB moc nechatuju nebo že bych si posílal zprávy. Co když tě třeba nějaký to téma tak zaujme, jak s tím potom na FB nakládáš? Tak určitě, když jsem říkal, že se mi třeba líbí nějaká glosa, odkaz na nějakej článek třeba Matěje Hollana, samozřejmě se mi líbí jeho aktivity jak v rámci Žít Brno tak v rámci sdružení Brnění nebo to, co dělají kolem hazardu. Tak samozřejmě to likeuju, doporučuju nebo prostě sdílím na svojí zdi. To jsou ty základní věci. Co události? No události.. to jsem si říkal, že právě v souvislosti s tou... Jednak mi přicházejí nějaký pozvánky, na který se snažím odpovídat podle skutečnosti. Já jsem si všiml, že spousta lidí řekne, že se zúčastní, ale nezúčastní se. Možná potom mají organizátoři akce, lidi, kteří na tu akci svolávají, nemístná očekávání. Že jim třeba přijde 200-300 lidí a přijde jim nakonec třetina. Takže samozřejmě potvrzuju události, dokonce jsme i v souvislosti s kampaní kolem toho Prunéřova vytvořili událost, která měla poměrně slušnej ohlas, tehdy to bylo někdy v půlce tohoto roku. Probíhalo správní řízení, povolování toho Prunéřova, jedna z povolovacích fází, kdy jsme si řekli, že by bylo dobré zkusit zaangažovat místní a obecně celorepublikovou veřejnost. Tohle byla čistě facebooková akce, my jsme se několikrát v rámci té kampaně pokoušeli o akce na místní úrovni, třeba nějaký reklamy v autobusech, rozdávat petice, což jsme dělali fyzicky, sehnali jsme fyzicky přes tři tisíce podpisů. ale tady šlo o akci, kdy by ti lidé měli poslat nějaké své vyjádření, které jsme samozřejmě připravili a nabídli ho ke stažení a prolinkováním na naše webovky a webovky Greenpeace jsme to udělali jako událost na FB, které se zúčastnilo hodně lidí a na místo přišlo asi 235 připomínek veřejnosti k tomu řízení, což bylo nečekaně moc. A to jsi i ty sám nějak šířil? No, upřímně já váhám vždycky, do jaké míry já ty lidi, který mám v přátelích, mám zatěžovat nějakou svou pracovní aktivitou. Dělám to strašně málo, v tomto případě jsem to udělal. V tomto případě šlo primárně o to množství, protože všichni se vlastně shodnou na vyjádření, které jsme připravili, takže tady jsem to pečlivě vybraným přátelům poslal. Rozhodně neposílám věci tak, že bych zaškrtl všechny a poslal to, to nikdy. Pořád to beru tak, že ty

203

přátele se snažím vybírat, byť jsem v minulosti odklikl lidi, který jsem ani moc neznal. Snažím se vybrat lidi, který by to zajímalo. Jaký máš povědomí o tom, koho v těch přátelích máš? Tím myslím, jestli tam máš lidi, se kterýma jsi spojenej vyloženě ideově? Teď FB nabídl to, s čím přišel Google +, ty kruhy. No a to dělení na blízký přátele a známý. Já jsem si vytvořil skupinu Brno a Praha, abych to měl nějak lokálně vymezený. Dá se říct, že mám mezi svými přáteli skutečné přátele a celou řadu známých až po lidi, kteří jsou spíš známí mých známých, o kterých vím jen okrajově. U některých mě samozřejmě baví spíš sledovat, co dělají, ale rozhodně na tyhle lidi, známé, nijak svýma aktivitama nemířím vyjma konkrétních akcí ve vztahu k práci nebo třeba teď s tím filmem na přátele vyloženě nemířím, že bych se je snažil oslovovat. Když tam něco dávám pracovního, tak to směřuju samozřejmě na lidi, kteří likeovali stránku naší kampaně. Ale jinak to beru ... Tím, že neglosuju, tak to nelze brát jako blog, ale na druhou stranu já jsem měl dříve na svých webových stránkách osobních, které stále mám, ale už je neaktualizuju, tak tam jsem měl ne blog, ale takovou stránku která se jmenovala "Přečetl jsem za vás", kam jsem dával odkazy na zajímavé články, což mi v jistém slova smyslu ten FB nahrazuje, že tam dávám odkaz na zajímavej článek, kterej většinou ani neglosuju nebo popřípadě z něj vytáhnu nějakou zajímavou citaci, kterou hodím k tomu jako tu hlášku. Spíš jsem na tom FB ten, kdo to sleduje, kterej tam vkládá ty odkazy, aby tam byly. Ty jsi říkal, že ti to vynahradilo tu webovou stránku. Jaký jsou ty výhody toho FB, který ty v tom vidíš a který tě třeba k tomuhle dovedly? No tak jsem to uživatelsky mnohem víc friendly, mám na liště u Googlu tlačítko na sdílení, ačkoli dneska už je to u většiny článků nastavený, že to jde okamžitě sdílet, dát tomu like. Něco likeovat, něco doporučit je hrozně snadné, snadnější to už být asi nemůže, zatímco když jsem to měl na svým webu, tak jsem si to musel napsat, což byla práce na pět minut, takže ten rozdíl 10 sekund nebo 5 minut je obrovskej. Navíc člověk vidí nějakou interakci, jestli ten můj článek nebo odkaz na nějaký Youtube video zaujme nebo ne, jestli to likeuje nebo sdílí dál, což se někdy povede, když najdu třeba ten článek mezi prvníma a ještě ho oglosuju a pak ho nasdílí hodně lidí a to mě vždycky hodně potěší. To určitě jo. Kdežto na osobních stránkách jsem měl nějaký počítadlo přístupů, ale jestli to někdo četl, to si myslím, že ani nějak moc ne. Spíš to byla taková aktivita a ta skladba těch článků byla omezená. Samozřejmě sdílím i věci od jiných lidí, takže ta šíře těch témat od jiných zdrojů, které se sdílí, je prostě velká. Na druhou stranu jsem někdy zklamán. Teď jsem někdy nasdílel text písně Jiřího Korna s Youtube videem, věc, kterou teď sjíždím, je z r. 87 z desky Tréning a zklamalo mě to, že to vůbec nikdo nelikeoval, musím to poslat ještě znovu nějakejm vybranejm lidem, o kterých si myslím, že by je to mělo zaujmout. Teď po těch změnách, který tam nastaly, je to komplikovanější. Teď máš nějaké hlavní zprávy a nejnovější a ty jsou tam od lidí, které sleduju a nevím, jaký to má vztah k likeovanosti, ale ty novější tam jsou a třeba nedostaly ten like ještě žádnej. V rámci nějakých kruhů si občas rozkliknu ten odkaz, kde jsem si přece jenom ty přátele trošičku pospravoval a dal jsem si je skutečně do těch kruhů, do kterých patří. Už jsem si je rozdělil. Lidi z práce, z Prahy...

204

Když postuješ nějakej ten příspěvek občanskospolečensky nebo politicky zaměřenej, dějou se ti pod ním nějaký diskuze? Jo, tohle je ta chvíle, kdy mě to těší, že je to nějakej příspěvek, kterej nějak zaujal, třeba i svou kontroverzností. Druhá věc je třeba, že jsem byl aktivně vyzván, že mi Víťa Klusák napsal na zeď, že na stránkách filmu Vše pro dobro světa a Nošovic, který je o Hyundai a ve kterém s kolegou vystupujeme, že na těch stránkách je diskuze a ať se do toho zapojím. Takže tam byla řada příspěvků k jednomu tématu, takže jsem tam hodně diskutoval o Hyundai a Nošovicích stejně jako na stránkách kampaně a Pohoda ČEZ. Jak probíhá nějaká tvoje případná příprava těch komentářů, který ty do tý diskuze dáváš? S ohledem na to, že té technice třeba úplně nevěřím, že se to občas i smaže, tak to třeba docela často připravuju v notepadu ten text a pak to překlopím, ale ne vždy. Je fakt, že někdy ty příspěvky po sobě mažu poté, co si všimnu, že tam mám po sobě nějakou chybu, třeba překlep nebo, jak to člověk edituje, tak tam nechá nějakou část textu, která třeba úplně nesedí. Myslím, že si na tom dávám relativně záležet, třeba i proto ty věci tak moc neglosuju, protože třeba nemám nápad, myšlenku, zvažuju to. Smažeš po sobě třeba někdy nějakej post úplně s tím, že bys měl pocit, že tam nemá vlastně být? Spíš je to tak, že začnu psát, ale většinou si to uvědomím ještě v procesu. Jednou jsem tam dával něco, co jsem považoval už za možná příliš osobní, to byl nějakej link na věci týkající se mý rodiny a pak jsem si říkal, že tuhle věc bych asi nemusel zveřejňovat, tak jsem to nakonec stáhnul. To je obecně problém, do jaké míry zveřejňovat... Mluví se hodně o tom ohrožení soukromí a já si myslím, že i vzhledem k tomu, že tomu IT trochu rozumím jako laik, tak jsem si vědom těch hrozeb, ale málokdy je cítím. Mám ten profil nastavenej tak, aby většinu věcí, nebo takový maximum je, aby to viděli jen přátelé přátel. Ale ne, aby to bylo viditelný veřejně, aby se kdokoli mohl podívat na můj profil a mohl zjistit věci kolem mě, ale sám si nejsem jistej, jak k těm věcem přistupovat. Třeba několik lidí, co znám, nebyli schopni ty vyvážit, tak si raději ten profil prostě zrušili. Pokud jde o sdílení článku, tak to je jedno, článek se mi líbí zaujal mě, tak to tam prásknu, ale pokus se mám nějak osobně vyjádřit, dát nějakej postoj, názor, tak to skutečně vážím, protože to vnímám tak, že se tam vyjadřuju sám za sebe, ale tím, že působím v EPS, tak to není úplně čistě jen za mě samotnýho, protože mluvím i jménem EPS. Takže i kdybych si chtěl dovolit třeba občas nějakou vulgaritu, tak si to rozmyslím. Bavili jsme se o tom s kolegama a shodli jsme se na tom, že je tady nějaká autocenzura s ohledem na ten celek, kde působíme. Pozoruješ, že to, co na FB dáváš nějak působí na to, jak tě lidé vnímají? Přidávají si mě do přátel, třeba ty... No já jsem dostala doporučení... No tys dostala doporučení. Ale ty sis mě pak chtěla přidat, já jsem si neuvědomil, že jsme si předtím psali, tak jsem dlouho váhal, říkal jsem si, kdo to je. 205

Ale víš, že ty máš některý věci na tom profilu veřejný? Některý věci jo. Ale teď je fakt, že jsem to delší dobu nekontroloval, takže vlastně nevím, co. A jestli mě nějak ty lidi vnímají, to já fakt nevím, můžu se cejtit nějakým uzlem dění skrze EPS. Tam je to logický, jsem nějakým správcem stránek, někým, kdo tam aktivně vystupuje, přidává příspěvky, komentuje. Necítím se tak, že by se ke mě vztahovala nějaká komunita lidí, jako je tomu možná třeba u Matěje... A kontaktuje tě třeba někdo na tom FB ohledně těch věcí? Že třeba potřebuje někdo s něčím pomoct? Spíše se stane, že mě někdo na základě profilu nebo na základě toho, že se ví o mých aktivitách především ve vztahu k EPS, kontaktuje přes FB. Ale že by mě někdo oslovil s tím, abych mu pomáhal šířit nějakou událost, to se děje zřídka. Myslím, že takhle to nefunguje moc. Používáš něco jinýho kromě toho FB, třeba Twitter? Ne, jen jsem měl ty stránky, ten web, to jo, ale ty stránky už dlouhou dobu nefungují. Ony ještě fungovaly v době, kdy jsme měli divadlo, Dekadentní Divadlo Beruška...

206

1.3.9 Jan Perla 24 let, bakalářské studium mediálních studií a žurnalistiky a evropská studia na FSS MUNI, nyní FF UK Praha StuNoMe Jak dlouho jsi na FB? To jsem se mohl podívat, někdy od prváku na vysoký, přelom 2007-2008. Proč jsi do toho šel? Protože to byl tehdy strašně velkej boom, zakládala si to spousta lidí. To byla ta úplně první vlna větší česká. Člověk se seznámil s pár lidma na vysoký, který to měli, protože byli někde v zahraničí, začalo se o tom tehdy i psát na blozích a podobně, člověk si to chtěl vyzkoušet, navíc to byla možnost, jak se spojit s nějakejma lidma, který dlouho neviděl. A tys třeba předtím nějak blogoval nebo se na tom internetu nějak prezentoval? Já jsem měl blog už někdy od sexty na gymplu nebo tak někdy... Ten už je dávno mrtvej a někde smazanej. Už ani nikde nevisí, je v propadlišti internetových dějin. K čemu FB využíváš? Jedna je to pro mě spojení s přáteli, se kterýma se nevídám, jednak sleduju novinky, informace - to myslím směrem od těch přátel ke mě a za třetí naopak sdílení těch informací tak, abych je mohl předávat dál já. Jsou to zajímavý věci, názorový věci, oborový věci a pokud je to fajn ,tak k tomu přitáhnout. Já vím, že se na FB zabýváš i politikou a společenskejma tématama... To je jedno z těch témat, že jo, který je součástí té informační složky těch sociálních sítí ať už to jde směrem ke mě, to znamená, že člověk sleduje kolem tý politiky, co se děje, sleduje zajímavý lidi, jejichž názory ho zajímaj a zároveň tyhle věci předává dál svým přátelům ať už se jedná o věci čistě politický nebo povzdechy nad tím, jak funguje naše úžasná politická reprezentace, tak samozřejmě různý aktivity občanskospolečenskejch projektů, neziskovek, který se snaží do toho šít. To je aktuálně třeba Žít Brno, který si myslím, že k tomuhle tématu přivedlo spoustu lidí, kteří tohle dřív neřešili. Protože to podávají velmi zajímavou, vtipnou a sofistikovanou formou. I ten člověk, kterej by to normálně neřešil, si to přečte, protože je to dobře podaný, takže se třeba pobaví a pak začne přemejšlet, co za tím je. Co tebe nejvíc z těch věcí vlastně zajímá, co tě nutí na tom FB tohle probírat? To, že si už od gymplu myslím, že by člověk se měl zajímat o svý okolí, měl by se snažit, aby fungovala nějaká správa věcí veřejných s tím, že mě asi víc zajímají tyhle záležitosti na tý lokální úrovni než na tý celostátní. To znamená obec, město, kraj. Teď jsem si vzpomněla, že jsi pracoval předtím v Podaných Rukou... 207

No, já jsem tam pracoval na půl úvazku, oni mají vzdělávací centrum, který se snaží vzdělávat ty sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách. Dělaj pro ně různý kurzy už asi deset let nebo jak dlouho tohle funguje, to vzdělávací centrum. A tenkrát sháněli člověka na půl úvazku, kterej bude pomáhat s propagací kurzů a přípravou těch propagačních materiálů, brožurek a zakládali jsme FB a další věci. Takže i z hlediska těch neziskovek - aktivity kulturní typu Kabinet nezávislýho filmu, může to bejt... Neklouzej mi prosím k tomu, k čemu se dá FB používat, já chápu, že to máš v popisu práce... Kloužeme pryč, vraťme se zpátky k politice. Mě zajímá, o co se zajímáš ty, jaký témata ty si tam dáváš a proč. To první téma je jakoby blbost úředníků obzvlášť na tý krajský, lokální úrovni. Na tý státní je to už hůř dosažitelný. V Brně je to fajn, když někdo vidí, že tady v Brně jen kvůli tomu, že se musí spravit budova divadla, tak se uvažuje o tom, že se ten soubor vyhází místo toho, aby se to snažili řešit nějak jinak, tak to samozřejmě nedává příliš logiku, i když je to jen jedna z uvažovanejch možností, tak tohle je věc, která je zajímavá a další věc, která mě zajímá tím tématem, kterej se k tomu váže, je ten veřejnej prostor. To znamená, jakým způsobem to město využívat tak, aby ty lidi v něm byli spokojený, aby v něm měli, co potřebujou, a aby byli happy, aby to nebylo město, kde je těm lidem nepříjemný vyjít někam ven, posadit se na zahrádku kavárny, natáhnout se v parku atd. To jsem asi dvě pro mě nejdůležitější témata. Ta blbost úředníků a ten veřejnej prostor no a pak samozřejmě před volbama. Názory typu, o kom si myslím, že by měl bejt vhodnější, kdo si myslím, že má největší předpoklady k tomu, aby to město dobře řídil. Asi to není nejlepší a nejvzdělanější starosta v České republice narozen 11.11. Pojď se bavit konkrétně o tom, jak jsi se angažoval ať už mimo nebo v rámci FB v těch jednotlivých kauzách jako je blokáda, i před volbama, kdy jsme si všichni mysleli, že vyhrajou Zelení a podobně... Ano, jak tehdy říkalo: "Myslel jsem si, že znám spoustu lidí, kteří budou volit zelené, netušil jsem, že je znám všechny." Tohle myslím byla výborná hláška na Twitteru od toho aktivisty ze Vsetína, co dělal první Barcamp, teď mi vypadlo jméno. Ale to je jedno. Já se svým politickým přesvědčením, ani bych tomu neříkal přesvědčení, jako spíš nějakej názor, tak tahle strana mi nabízí asi nejvíc bodů, na kterých já se s tou stranou shodnu, asi ne na všem, ale to je normální. Tím se netajím, k tomu jsem se na FB hodně vyjadřoval před volbama. Snažil jsem se nějakým způsobem zapojit do magistrátních voleb, což nakonec asi příliš nevyšlo, pak samozřejmě témata typu blokáda, kdy jsem se snažil tu blokádu co nejvíc podporovat, ale to jsem byl samozřejmě ten pasivní človíček, kterej prostě jen přeposílal ty pozvánky, ten Bonusův rap. Po blokádě jsem pak, kdy se vyrojily ty zprávy o tom a všichni jsme byli nasraní, jakým způsobem se o tom informovalo v těch mainstreamovejch médiích, tak pak člověk využil ty sociální média a ty kontakty z reálnýho života k tomu, aby těm ostatním lidem zprostředkoval to, že tak, jak se o tom informovalo na ČT a podobně, já ani nechci říkat na Nově, protože ta byla nakonec lepší než ČT, tak se snažil ty informace o tom, jak to reálně 208

proběhlo, a co to celý znamenalo nejenom dostat k těm svejm přátelům tím, že jsem třeba napsal článek na blog a zveřejnil jsem ho, ale i tím, že to mělo přesah dál do těch běžnejch médiích, do těch státních, tištěných. Ten tvůj názor byl pak vlastně otištěnej v Mladý Frontě... No, to není daný jen těma sociálníma sítěma, to je daný i těma kontaktama, který člověk má z reálnýho života. Kdybych nestudoval žurnalistiku a nechodil v tý době s holkou, která tam dělala praxi, tak se tam asi nedostanu, ale stejně pro ten článek byly využívaný i ty informace z toho blogu. Já jsem se pak pro ten článek snažil protlačit i blogspoty jiných lidí, který psali o tý blokádě, už si ani nepamatuju, kdo o tom psal... Kašpárek, je jich víc, ještě někdo. Myslím, že právě ten kluk z toho Vsetína, ten tady byl. Každopádně to bylo velký téma, pak ta Kamenka, která bohužel pak nějak usnula z důvodu nedostatku mýho dalšího času, kdy jsem zjistil, že si město bourá baráky, aniž by to probralo s pamatkářema, tak jsem založil skupinu, nahnal do ní svý přátele a pak samozřejmě se do toho začali přidávat cizí lidi, udělal jsem text tý petice, kterej jsem zveřejnil na blogu, na blog jsem dal nějaký články...Nebo to nebyla petice, byl to text žádosti o informace na magistrát města Brna, z jakýho důvodu rozhodl ten úřad o zboření toho baráku, když za prvý ten posudek není jednoznačnej, takže výhoda toho, že mám v rodině spoustu statiků, tak jsem to řešil napřed s nima a druhá věc je, že vlastně obešli ten památkovej úřad, tak proč vlastně. A tenhle dopis tam přeposlalo několik stovek lidí, tuhle žádost, takže mě pak samozřejmě jako organizátora tý akce vyzpovídali z Mladý Fronty nebo z Brněnský Rovnosti, takže jsem měl informace i z tý druhý strany, protože pán z Rovnosti, kterej s tímhle přišel jako úplně první, kterej napsal v tý Rovnosti o tom, že ten barák byl zbořenej, pak dál psal o tom tématu, tak mi pak volal, aby měl nějaký vyjádření, tak mi říkal, že mluvil s Žárou, s tím magistrátním tiskovým mluvčím, kterej z toho byl úplně špatnej, protože ve dnech tohohle byli strašně zahlcení těma žádostma o informace ohledně té Kamenky, takže na mě byl naštvanej. Takže to napsali v Rovnosti a takhle ty jsi na to reagoval? Rovnost přišla na to, že se to bourá ta Kamenka, že se to zbouralo, ten barák. První s tím přišla rovnost a odtamtud přišla ČT Brno a nevím přes koho se ke mě dostal prvně ten článek Rovnosti nebo možná se ke mě dostala prvně ta reportáž, každopádně první, kdo s tím přišel, byla Rovnost. Takže ty klasický média v Brně to zaregistrovaly, teď se to přes různý Hollany a Bočky dostalo do těch sociálních médií, kde se to dostalo ke mě. Já tím, že mám Kamenku hodně rád a ten veřejnej prostor je prostě téma, který mě zajímá, tak jsem to začal řešit, to bylo vlastně poprvý, kdy jsem se kvůli tomu spojil s Matějem Hollanem, předtím to byla taková virtuální postavička a kvůli tomuhle jsem si s ním začal psát. On mi řekl, že bohužel na tohle téma nemá čas, nicméně mi může poskytnout mustr na to, jak by měla vypadat ta žádost a na co se odvolat, takže mi vlastně poradil pár věcí, co se týče tý Kamenky, a pak se to nějak rozjelo. Když si to vezmeš z technickýho hlediska, tak když se zrovna zajímáš o tyhle záležitosti a chceš s nima na tom FB nějak pracovat, tak jak to děláš? No třeba u eventů teď musíš posílat pozvánku bohužel. Ale zase je vidět, když se někdo něčeho účastní, ale vždycky ne, záleží, kolik má člověk zajímavějších věcí v tom feedu. Je tam 209

ale pořád ten soupis těch akcí velkej. No klasika, když je to článek z novin, tak to klasicky repostuješ, dáš k tomu nějakej komentář, když je to něco, co se dozvíš někde mezi řečí, tak samozřejmě využiješ možnost nějakýho statusu, když je to něco, čeho se účastníš nebo se tě to osobně víc dotkne, tak píšu ten článek na blog a ten pak postuju. Kdybych měl stanovenej nějakej přesnej postup... to asi ne. Přemýšlíš o tom, když tam ty věci dáváš, o tom, kdo by si to měl a mohl přečíst, koho by to mohlo zaujmout? Pokud je to něco, u čeho jsem si opravdu jistej, že se to toho člověka dotkne nebo ho to zajímá, tak ho v tom postu označím. Věci typu "Co na to Matěj Hollan, co na to Honza Boček", ale většinou to dávám teď už spíš veřejně. Teď už máš otevřenou tu funkci subscribe a různý skupiny, do kterejch ty přátele můžeš dávat. Takže když je něco zajímavýho, tak ty já dávám veřejně, public, když se někdo dostane na mou zeď, tak aby to mělo co nejširší zásah, protože vím, že se na ten můj timeline občas lidi dostanou. Třeba se podívaj, zkontrolujou nebo lidi, který o něčem komunikujou u někoho jinýho a tak dále. I když to chci nechat viditelný jen pro někoho, tak to FB umožňuje stejně jako Google +, akorát to nikdo neví. Tohle nedělám, naopak se snažím mít ten příspěvek co nejvíc veřejnej. Naopak když mám osobní jistotu, že se to někoho fakt dotkne nebo že ho to zajímá, tak ho tam označím. A když se podíváš na skladbu svých přátel, jaký s nima máš vztahy, teď myslím jestli jsou tam nějaký vyloženě ideově spojený přátelství? Třeba Matěje jsem naživo nikdy neviděl naživo, ale přidával jsem si ho až ve chvíli, kdy jsem s ním řešil tu Kamenku, to znamená, že jsem s ním začal osobně komunikovat, tím pádem do tý doby jsem si ho nepřidal, protože já mám ještě pořád takovej ten postoj, že v těch přátelích chci mít lidi, se kterýma jsem třeba něco řešil, znám se s nima, nějak jsem se s nima viděl, jediná výjimka byla, když jsem psal bakalářku a přidával jsem si tam ty politiky a spousta z nich nemá stránky, ale profily, takže tam mám v přátelích Škromacha a tyhle lidi, ale řekněme z běžnejch smrtelníků si myslím, že tam budou tak 3-4 lidi, max. do 10, který jsem nikdy neviděl, ale vím, že jsem s nima aspoň řešil něco virtuálně. Jinak FB je krásnej v tom, že zavedl tu funkci subscribe, takže s těma lidma můžeš mít nějakej tenhle vztah ať už oboustrannej nebo jednostrannej z toho hlediska, když je subscribeneš, oni tebe, tak můžeš mít tenhle styl. Na jednu stranu mně se to na začátku moc nelíbilo, protože mi to přišlo opisování Google + a Twitteru na druhou stranu je to dobrá funkce pro tyhle lidi, což si myslím, že se bude čím dál víc, ukazovat. Že lidi jako Hollan, Boček, Kašpárek budou mít čím dál víc těch subscriberů. Já třeba ani nemám Michala Kašpárka v přátelích a to jsem se s ním jednou nebo dvakrát potkal ještě když dělal pro Brnopolis, ale prostě necejtím nějakou dostatečnou osobní vazbu mezi náma, abych ho zažádal o přátelství. Já to prostě beru takhle. Je spousta lidí, který to takhle asi nemaj, ale je spousta lidí, který nechtějí žádat o přátelství lidi, který neznaj, tak ten subscribing je pro ně dobrá možnost, jak se dozvědět o postojích a záměrech těch zajímavejch lidí. No a tobě se tohle děje nebo stávalo se ti to během tý Kamenky nebo po tom, co ti vyšel ten názor po blokádě, že ti někdo hodil ten request na základě tohohle?

210

Já jsem si tím nejsem úplně jistej po Kamence, ale po tý blokádě, na který bylo těch lidí podstatně víc, ta přece jen měla větší zásah než ta Kamenka, tak tam mi opravdu přišlo několik žádostí o přátelství od lidí, kteří měli třeba 15 nebo 17 společných přátel, třeba Helču Továrkovou a lidi kolem ní nebo tam byl někdo, kde jsi byla ty a další lidi, s tím, že četli ten blog, četli článek v novinách a chtěj zůstat v kontaktu a podobně. Subscribe je tam asi měsíc, to tam v tý době ještě nebylo. Já jsem tyhle lidi odmítal s tím, že mám Twitter, mám Linkedin, mám e-mail nebo blog a že to jsou podle mě dostatečný kanály, jak zůstat v kontaktu a že ten FB je pro mě spíš opravdu prostor pro přátele, čímž jsem si asi trochu zkazil vlastní pověst a zase jsem přidal jednu cihličku k tomu, že si o mě někteří lidi myslí, že jsem namyšlenej. Všímáš si toho, když šíříš tyhle záležitosti, zabýváš se jima, řešíš je nějak na tom internetu, že se to šíří mimo okruh těch lidí mimo tu tvou síť, tu bublinu voličů Zelených? Tak ti Zelení to bylo hlavně před těma volbama, jinak je to o tom názoru, že by magistrát neměl utrácet takový prachy, neměl by porušovat zákony a tak, to jsou věci, na kterejch se shodnu i s lidma, o kterých vím, že volí úplně jiný strany. Tam to politický přesvědčení nehraje takovou roli. Pořád, ať už volíš TOP09 nebo Zelený nebo i lidi, kteří pořád z hlediska nějaký výchovy v rodině pořád zůstávají u tý ODSky, tak jsou to většinou mladý lidi, teď mluvím o tý části těch lidí, kteří se mnou třeba studovali vysokou, a i když se třeba neshodneme na nějakých věcech a na tom, jak by třeba měl fungovat stát a tyhle teoretický věci, tak u těch praktických věcí, který nás štvou, se shodnem samozřejmě vždycky. vždycky nás to všechny vytočí a samozřejmě se to šíří dál a ty vidíš, že ten tvůj přítel přes tebe nasdílel nějakej odkaz a vidíš hned tu diskuzi pod tím a tím i vidíš, že se to i přes ně pak dostává k nějakejm dalším lidem a teď má FB zase tu další úžasnou možnost, že u každého příspěvku můžeš zobrazit, kdo ho sharoval. Takže i když přese mě někdo něco nasdílí, tak já se můžu podívat, kolik lidí to nasdílelo přes něj, což ti zlepšuje ten přehled o tom, jak moc ta zpráva zaujala nejen ten první okruh, ten okruh tvých přátel, ale i ten další okruh - přátele tvých přátel. Jak jsi mluvil o tý diskuzi pod těma postama, když se ti něco takovýho pod postem rozjede, snažíš se to nějak moderovat? Komentáře nemažu, já jsem snad nikdy v žádných diskuzích pod svejma postama nic nesmazal. Nemám v přátelích nikoho, kdo by tam sprostě nadával nebo urážel... Vyhodil jsi někdy někoho z přátel? To jsem vyhodil, ale to nebylo kvůli nějakej komentářům, ale spíš kvůli jeho vlastním postům. Třeba před tou blokádou jeden z kamarádů, jeden z lidí ze základky, tam psal něco o tý blokádě a komentoval to ve smyslu, že jsou to všechno kreténi a že ty cigáni by zasloužili po držce. První reakce byla taková, že jsem mu tam napsal něco v tom smyslu, že je blbej a snažil jsem se mu to vysvětlit, ale po nějakejch dvou, třech kolech jsem toho člověka smazal. Ale pod mýma postama, ano, mí přátelé se třeba na spoustě věcí neshodnou, mají různý názory, ale ta diskuze, i když je třeba nějak vyhrocená, probíhá dobře, nikdy nepřejde do nějaký roviny, kdy bych si já řekl, že to budu mazat. Jsou samozřejmě lidi, kteří víc používají osobní útoky, jsou lidi, kteří víc argumentujou, ale maximálně do toho vstoupím s tím, že na 211

něco poukážu, abych třeba uklidnil toho člověka, kterej jde po tý osobní rovině, abych mu naznačil, že třeba přehání, ale ještě se mi nestalo, že by pod mejma postama někdo třeba posílal cigány do plynu nebo nadával jim, že jsou to tupý kreténi, to ne. Letěli lidi, kteří ten názor nezastávali v nějakým komentáři nebo diskuzi, ale spíš lidi, kteří ten názor veřejně prezentovali na svý zdi a nedalo se s nima o tom ani mluvit, i když jsem to zkusil, což byly nějaký dva tři případy. Jinak mám v přátelích spoustu lidí, se kterejma se na všem neshodnu, ale já si myslím, že to je normální věc v demokratický společnosti. Je takových přátel víc, kdy jste vlastně výhradně ideově spojení, jak třeba s tím Matějem Holanem? No mám třeba v přátelích Ondřeje Lišku, že jo. Myslela jsem jestli tam probíhá ještě nějaká další výměna rad, tipů, konzultací. Myslím, že jinak pak ne. Samozřejmě mám pár přátel, který mám spojený zájmama, ale to není spojený s občanskou společností, to je spíš sociálním marketingem, to je na tý profesionální bázi. Z hlediska těchto věcí je to spíš jen ten Matěj, protože všichni ti ostatní lidi, který tam mám jako Továrková, Boček, Motal a tihle... I toho Ondru Lišku osobně znám, potkal jsem se s ním párkrát. Ale třeba toho Michala Kašpárka tam nemám vůbec. Člověk ho má subscribenutýho, vidí ho u Bočka, dostane se k němu přes ty svoje přátele a k těm příspěvkům, který by byly zajímavý, ono to Brno není nijak velký. Ty hodně používáš i Twitter. I k těmto účelům, o kterých se tady bavíme? Já jsem zjistil, že poslední dobou na ten Twitter nějak nemám tolik času, že už úplně nemám tolik Tweetů jako dřív, taky mi kvůli tomu klesá cloudscore. Asi je v tomhle pro mě důležitější ten FB. Protože tam je ta osobnější vazba s těma lidma a můžeš s nima spíš diskutovat, kdežto kolikrát na tom Twitteru... Za prvý si myslím, že těch 140 znaků pro tyhle věci není dostatečný číslo, za druhý se tam kolikrát ta diskuze může zvrhnout, protože se do ní může dostat někdo úplně mimo ten tvůj okruh. To může bejt někdy strašně obohacující a někdy strašně únavný. U těch velkejch kauz jako byla blokáda nebo Kamenka, tak samozřejmě ano, ale takový ty drobný každodennosti spíš dělám na tom FB. I třeba právě proto, že ten Twitter je pro mě spíš ten kanál těch geeků, o sociálních médiích obecně, o studiu. Cejtíš, že tyhle tvoje aktivity přes online média nějak zasahujou do toho, jak tě vnímá tvoje okolí, ti přátelé? Jo, určitě, určitě. Máš takový ty klasický poznámky přátel, jak jim spamuješ zeď a podobně, ale myslím, že se mi stalo jen jednou, že by si mě člověk fakt vykopl z toho newsfeedu. Že ho to prostě štvalo, jinak ty lidi vidí, že spoustu těch věcí postuju, vědí, že je něco zajímá, něco ne, občas k tomu mají nějakou poznámku, samozřejmě, že se to o mě ví, že jsem aktivní, mně to nevadí a to je asi tak všechno. Kdyby mi to vadilo, že se o mě bude říkat, že se v něčem angažuju, že jsem maniak, že jsem strašně aktivní a na vysoký se říkalo, že se do všeho "naseru", tam byla spousta aktivit a já jsem všechno zkoušel. Kdyby mi tohle vadilo, tak to nedělám.

212

Já se neptám ani tak, jestli ti to vadí, spíš, jestli to vnímáš. Jo, vnímám. Přátelé to vidí a díky těm sociálním médiím to vidí i lidi, který já třeba osobně neznám. Třeba i na základě nějakejch dalších osobních vazeb, třeba nějací moji přátelé poradí těm svým, že bych jim v něčem mohl pomoct a takhle mě pak lidi kontaktují. Ono je to provázaný i s tím offline světem. Že by mi někdo napsal čistě přes ten online, aniž by měl nějakou spojnici, to se asi nestane. Co sebecenzura? Promazáváš po sobě někdy příspěvky? Čím kontroverznější téma, tím víc se nad tím zamýšlím, než to postuju. Postovat články od Žít Brno je strašně jednoduchý, protože to bude všechny bavit. Postovat nějakej vážnej článek, kterej je třeba nějakým způsobem kontroverzní, třeba z Český Pozice nebo tak, ale nikdy jsem po sobě nic nemazal. Já mažu jen v případě, že po sobě objevím překlep, to objevím, smažu, dám to tam znova. Nikdy jsem po sobě nemazal nic kvůli nějaký digitální stopě nebo tak. Ale že bych po sobě něco mazal. Třeba že bych změnil názor... Když ten názor změním, tak prostě to v tý diskuzi přiznám, když mě někdo přesvědčí o opaku, tak třeba i postnu něco novýho. nová informace, která pro mě znamená, že se na to dívám jinak. ale že bych smazal předchozí příspěvek, to nedělám. Ono stejně, lidi si toho všimnou, takže to by znamenalo akorát to, že si nestojíš za svým názorem. Ty lidi to stejně budou vědět, že jsi to udělal a budou si pamatovat, co tam bylo, takže tohle by akorát kazilo nějakou pověst. Na tý ti docela záleží? Mně záleží na tom, co dělám, a jakým způsobem jsem s tím spojovanej. Takže dejme tomu, že když se o mě ví, že jsem nějak aktivní, zajímá mě aktivismus, rozumím sociálním médiím, tak na tom mi záleží. Nezáleží mi na tom, když to pak někdo komentuje osobnějšími útoky, kdy jsem se o sobě párkrát dozveděl, že jsem magor, kterej se "nasere všude". A říkaj to lidi, který ani osobně neznáš, tak to už je mi jedno, na tom mi nezáleží. Existuje nějaká hranice toho, kdy jsem rád za něco, co se o mě říká, a na druhou stranu se snažím o nějakou profesní pověst a pověst toho, co tě zajímá, protože to je důležitý, to je to nejdůležitější, co člověk má, a já to vlastně kapitál. Protože je to provázaný pak s tvejma kontaktama a to je důležitý. Nějaký věci, co umíš nebo tak, to se vždycky můžeš doučit. Tohle je to nejdůležitější, ale když to pak přejde do osobní roviny a jsou lidi, který já osobně neznám, tak to už neřeším.

213

1.3.10 Zuzana Pilzová Odkdy jsi na FB? No já jsem na FB, mám pocit, přes tři roky, což byla doba, kdy já jsem se k tomu dostala přes Erasmus kamarády a tady v Čechách to ještě skoro nikdo neměl. Jako třeba dneska lidi od nás ze školy, tam skoro nikdo nebyl, já jsem byla fakt jedna z prvních, až tak po tom prvním půlroce, roce, začali ti lidi přibývat. No a když jsem tu síť měla takovou menší, komornější, tak tam občas člověk dal nějaký fotky, napsal něco, pak se mi to hodně rozrostlo a pak právě jsem byla aktivní v Amnesty v Brně, takže jsem v tý občanský společnosti jsem byla aktivní přes Amnesty a tam nějak začaly všechny tyhle moje aktivity. No a loni se to rozjelo hodně řekla bych, kdy jsem začala před volbama aktivně podporovat Stranu Zelených, hodně aktivně, právě přes FB, tam jsem to hodně propagovala a tehdy jsem měla takovou naivní radost z toho, že se mi podařilo zlanařit asi 30 lidí, aby volili stranu zelených. To jsem si říkala, že je super, to kdyby udělal každej... No a pak po těch výsledcích řekl Ondřej Liška, že bude rezignovat na sjezdu a já jsem hned ten večer založila skupinu "Podporuji Ondřeje Lišku", kam se přihlásilo během jednoho dne asi dva a půl tisíce lidí i mimo tu stranu. Tak jsem si říkala, že to má docela sílu. No a pak jsem tam začala bejt aktivní dál, já na FB konkrétně propaguju konkrétní věci, konkrétní projekty, ale zároveň nějakej způsob života, nějakej zelenej, odpovědnej, uvědomělej a tak, nechci to nezývat jen ekologickej. Takže určitě většina toho, co na FB dávám se týká tohoto, já mám asi potřebu šířit myšlenky a způsob života, kterej si myslím, že přesahuje život toho jedince, ale prostě týká se to všech. Takže o jaký témata, z jakejch sfér, se konkrétně zajímáš? Hodně je to o tý ekologii v širokým slova smyslu. Ale celkově odpovědnej způsob života, nemám vůbec ráda, když... Já si celkově myslím, že je problém v naší společnosti, pokud bych měla bejt na někoho naštvaná, třeba poslední případ Šumava, tam jsem byla hodně aktivní, když to projedeš, to jsem jel pořád, to bylo několikrát denně něco. Ohledně tý Šumavy já jsem nebyla naštvaná na Stránského ani na ty politiky ani nevím na koho, na místní, který mají totálně vymytý mozky, ale byla jsem naštvaná na moje vrstevníky, kamarády, na občasný jako takový. Někdo to tak hezky přirovnal, že politici jsou jako děti, a my jsme ti rodiče. No a když ti rodiče odjedou pryč, tak celej týden je tam party, až před tím nedělním příjezdem uklidíme celej barák a všechno se dá do pořádku. Pokud my jim to dovolíme... Zkorumpovaný politici jsou všude, to je úplně všude, ale proč třeba ve Skandinávii korupce není? Protože tam když se něco objeví, tak tam je takovej silnej společenskej tlak, že ten člověk odstoupí, to ta společnost nedovolí. Tady to hodně ignorujeme, zvykli jsme si na to a všichni si hleděj svýho a jejich svět končí jejich plotem, zdma jejich bytu a to mi nepřijde dobrý, to já nesnáším. Mně nedělá problém věnovat svou část věcem, který mně osobně nic materiálního nedávají, ale přijde mi to naprosto přirozený. To jsou takový široký věci, nazvala bych to občanská společnost. Není to jen ekologie, je to o způsobu myšlení, způsobu života, prostě mi přijde přirozený se zajímat a pomáhat. Každej ať si najde pak tu svou oblast, ať už jsou to děti, postižení, nemocní, mě zajímá třeba hodně korupce. Řekneš mi ještě něco o sobě, pár základních věcí, co by tě třeba mohly nějak ovlivnit...

214

Tak je mi 28, studovala jsem ještě během střední v zahraničí, po gymplu jsem šla pak ještě na rok taky do zahraničí a to si myslím, že mě hodně ovlivnilo, tam vidíš, jak ty lidi tam fungujou jinak, myslej jinak. Pak jsem šla na vejšku, nedostala jsem se na psychologii, tak jsem šla na Němčinu a když už jsem to začala, tak jsem si udělala bakaláře, pak po bakaláři jsem šla na FSS, kde jsem měla tři obory - psychologii, digitální média a environmentalistiku, což jsem takhle táhle tři semestry. 80 kreditů na semestr, to se prostě nedalo, tak enviro, toho jsem pak nechala, čehož dneska strašně lituju. Nechala jsem si psychologii a žurnalistiku a teď dělám mediální studia navazující v Praze. No a Já už od prváku na tý Němčině pracuju. Řekla bych, že v tomhle mám asi jiný tendence než ostatní, protože já jsem pak už tady v Praze pracovala na plnej úvazek, v Brně jsem měla denní studium, takže to byla fakt lahůdka. No a pět let jsem dělala headhuntera, což je vyhledávání špičkovejch manažerů, tam jsem se specializovala na IT firmy a bankovnictví. Byla jsem v hodně komerční sféře, v tom hodně tvrdým byznyse. V kostýmku každej den do práce a pak jsem si vzala dovolenou, obula jsem pohorky a jela jsem na Šumavu blokovat stromy, takže je to docela vtipný. No a samozřejmě čím dál, tím míň mi tenhle světě dával smysl a přišla mi hrozná škoda toho času, kterýho tý práci dávám. Že ta energie a ty nápady, že to nemá žádnej přesah vyšší, že jsem chtěla dělat něco, co je samo o sobě něčemu prospěšný. Nemyslím si, že je to naivní, já jsem nikdy nechtěla spasit svět, ale když člověk pomůže aspoň trochu... Jak to říkala matka Tereza - když nemůžeš nakrmit 100 dětí, tak nakrm aspoň jedno. To když si řekne každej... To je prostě o změně myšlení. No, každopádně teď to vyvrcholilo, já jsem předtím dělala v jinejch firmách, tady v tý jsem půl roku, ta práce sama o sobě je strašně zajímavá, pracovala jsem s těma nejvýš postavenejma manažerama v republice, v Evropě, hledala jsem i mimo Evropu, anglicky mluvící prostředí, samí cizinci. Ta práce je fakt zajímavá, super, ale já jsem se přistihla, že veškerá moje energie a nápady jdou úplně někam jinam. Mě bavilo po večerech řešit Zelený, různý projekty a pro tu práci jsem měla pořád míň motivace. Takže jsem dala výpověď a ještě než se vrhnu do něčeho, co mi bude dávat smysl, ať je to nějaký sociální podnikání nebo se upíchnu do něčeho prospěšnýho, tak si chci předtím ještě vycestovat na delší dobu. Kolem mě je spousta lidí, kteří chtějí z tohohle utýct. Většinou jsou lidi radikální na střední, na vejšce a pak z těch radikálů sleví, někde se usadí a nastoupí stejně do tý banky a jedou si tam to, co vedle nich desítky jinejch, ale já jsem se rozhodla vnitřně a dělám tyhle rozhodnutí intuitivně. Spíš kolem těch dvaceti jsem byla taková, že se mi chce hned do práce...Já jsem chtěla říct, že kolem sebe vidím, že je spousta lidí, klidně i ti manažeři, kterejm ten způsob života takhle nevyhovuje. Já si myslím, že je tady něco špatně, ono je to vidět i na těch statistikách - porodnost a tak dále. Stále víc lidí utíká, vymýšlí svoje firmy se zajímavým produktem, kterej je fakt užitečnej a to může být cokoli. K čemu ten FB ty používáš? Ono se to hodně za ten poslední rok změnilo, protože já jsem tam měla jednak přátele... Třeba s tím Matějem Hollanem jsem se seznámila až během Šumavy. Nejdřív jsem ho měla kvůli přátelům a pak to začalo narůstat tím, jak jsem se začala angažovat ve Straně Zelených, já jsem pak vstoupila do strany i jako člen a dobrovolně pro ně pracuju podle možností, víc nebo míň. To se pak začalo hodně měnit právě na tom FB, kdy já jsem si začala přidávat lidi, který jsem znala ze Strany Zelených osobně, ale jasně, ty hranice jsou hrozně těžký. Napřed to byli lidi, který jsem třeba jen někde potkala, pak třeba lidi ze tý Strany, který jsem třeba osobně znala a pak i mimo tu stranu, ale je to menší okruh lidí, bereš to jako informační zdroj, takže teď tam mám nějakejch 400 kontaktů a musím říct, že jsem z toho strašně 215

nervózní. Že bych to chtěla osekat tak napůl. Občas to dělám, že to celý projedu a promažu a teď nově hodně pracuju i s těma listama, s těma omezeníma, docela hodně lidí teď třeba nevidí mou zeď, například lidi v práci. To jsem totiž ze začátku dělala tak, že jsem si ty kolegy nepřidávala, oni mě jo a mně to bylo blbý jim to neakceptovat a třeba unfriendnout by mohlo být hodně nepřátelský gesto, i když já bych to tak třeba nevnímala, ale oni by to tak mohli vnímat. Takže hodně lidí třeba vůbec nevidí tu zeď, s těma skupinama si hodně hraju, pak mám třeba na homepage schovaných hodně lidí, že se mi pak vůbec nezobrazujou, protože mě nezajímají nějaký jejich závislosti. A kteří lidi na tý zdi zůstávají? No to je zajímavý, my jsme se potkali v hodně zajímavou dobu. Já jsem to poslední dobu hodně používala opravdu pro ten aktivismus. Zelení, kolem komunálních voleb a mezi tím ty různý projekty, aktivity, třeba v tom Hubu jsem organizovala nějaký akce, takže jsem se snažila přimět lidi, aby tam přišli. Já jsem tam organizovala dvě akce, první byl "Promítej i ty" v rámci Člověka v tísni... No vidíš, já jsem se bavila k bakalářce ohledně toho s paní šéfovou, paní Marií Havlínovou. Nevím, ale tohle jsem organizovala tohle promítání jednoho filmu a pak mě oslovili, jestli nechci pomoct ještě s jedním. A mimo tohle soustu jiných věcí. Já jsem to třeba s tou Šumavou strašně přeháněla, ale já jsem do toho byla tak ponořená, veškerou dovolenou jsem trávila tam mezi stromama a když jsem jela do Prahy, tak jsem dávala věci na FB, nejen na FB, já jsem spravovala i webovky tý Šumavy a spolu s Matějem a dalšíma jsme pořád novináře tlačili, psali jsem pořád nějaký zprávy. To bylo celkově, nejen FB, ale na ten FB jsem prostě pořád něco psala a dovedu si představit, že ty lidi, kteří byli mimo, že je to musela strašně štvát. Já jsem tam dávala něco pořád, hrozně jsem tím žila a kdokoli mi něco říkal mimo Šumavu, tak jsem si říkala, jakej je to ignorant, protože já jsem neměla před očima nic jinýho, než ty stromy. A už asi muselo být absurdní. Pak jsem si uvědomila, že to bylo asi moc no a teď jsem potřebovala dodělat nějaký zkoušky, tak jsem věděla, že potřebuju nějak vypnout, tak jsem pak ten FB uřízla úplně a asi dva nebo tři měsíce jsem k němu neměla přístup. Nechala jsem si od kamaráda změnit heslo. To bylo zajímavý, teď už tam zase chodím, ale byla to dobrá odvykačka, protože ... Po té Šumavě přišla nějaká kocovina nebo jak? No já jsem to spíš měla tak divný, protože jsem měla Blackberry, tak jsem na zastávce radši koukala na FB, místo toho, abych koukala před sebe a přemejšlela o něčem nebo si četla knížku. Mě ani nezajímalo, co tam je, spíš jsem já sama hodně byla aktivní, hodně jsem tam psala statusy a tak. Tak jsem z toho byla naštvaná, říkala jsem si, že to není reálnej život, tak jsme si to blokli a to bylo úplně super, bylo to skvělý, FB mi vypadl ze života. Akorát jsem občas na někoho potřebovala mail, ale to se dalo vyřešit. Bylo to fakt dobrý v tom, že jsem si odvykla. Teď se na to podívám a jsem v klidu. Taková zdravá míra je tam teď, myslím. No a když jsem tam měla přístup a nechodila jsem tam, tak pro mě bylo zajímavý to, který lidi já jsem nejvíc sledovala. Chodila jsem na profil Strany Zelených, ne třeba na svou rodinu, ale Strana Zelených, lidi ze Strany, Ondřej a další a pak opravdu asi tři nejbližší kamarádi, se kterejma se v životě asi nejvíc vídám. Takže to byli asi jediní lidi, na který jsem se dívala. 216

Já bych se ještě chtěla vrátit k tomu, kdybys mi mohla říct, který ty přátele ty jsi teda mazala a který ti tam zůstávali. To byli spíš lidi, se kterejma už nejsem dávno v kontaktu. Smazala jsem si lidi typu spolužák ze základky, vypatlanej rasista, neonácek, takže proč já bych tam takovýho člověka měla mít. A takových případů bylo několik a nebo třeba lidi, kteří si chtěli přidat mě, znali jsme se tehdy letmo nebo vůbec, já jsem jim to tehdy z nějakýho důvodu akceptovala a pak, když jsem to procházela, tak jsem si říkala, proč já tam toho člověka vůbec mám? Tak jsem si tyhle lidi smazala. Ale to bylo pár jedinců, měla bych to udělat radikálněji. A jsou tam mezi těmi přáteli i takoví, kteří si tě chtěli přidat právě na základě toho, co děláš v té občanskospolečenské sféře? No hodně, teď třeba během té Šumavy si myslím, že mi to narostlo o desítky lidí. Znáš je všechny osobně? Ne, ale je fakt, že já jsem si některý taky přidávala a žádala, že jsem je neznala, takových já tam mám hodně, který neznám osobně, třeba z těch Zelených, z tý Šumavy, to jsou lidi, se kterejma jsme tam stáli vedle sebe u stromů a vezli nás na policejní stanice a některý třeba vůbec neznám. ale já nevím, podle čeho se rozhoduju, že některý jsem třeba požádala sama, jak je klučina, kterej pořádal nějakou demonstraci, pak mě požádala nějaká slečna, té jsem to taky akceptovala a pak několika dalším lidem jsem to neakceptovala. A byly to stejný případy ze Šumavy, takže nevím, na základě čeho se rozhoduju. Když se na to podíváš z technické stránky, jakým způsobem to na tom FB probíhá, když je nějaký to téma, který tě zaujme, a chceš s ním nějak pracovat? Já nejvíc používám statusy, tam třeba píšu různý statusy. Já nevím, mě by třeba zajímalo, jak to vidí nějaký moji přátelé. Já jsem se pořád bála, abych nepsala nějaký moc osobní věci, ale mám pocit, že poslední dobou jsou ty věci tak abstraktní, že nikdo neví, že jde o mě. Statusy, nějaká message, která mě zaujme, je to třeba o tom, o čem jsme mluvili předtím, o tom, co mě zajímá. Vím, že hodně lidí tam třeba dává linky na různý články zpravodajský, tak to já skoro vůbec, ale musím říct, že od doby, co mám FB, tak už vůbec nechodím na zpravodajský weby, protože mi stačí to, co tam dávají ti přátelé, lidi, kteří mají podobný zájmy. Já každopádně nejvíc pracuju se statusy, což je vlastně prostej text, to si teď uvědomuju. Fotky moc ne, skoro vůbec a linky taky vůbec nedávám, jako odkazy. Třeba u té Šumavy jo, to jo, to pozor, ale to bylo jasný, tam odkazuješ na nějakou tiskovou zprávu, na nějakou mapu, nějaké informace, ale snažím se, co jde, tak házet do těch statusů. Třeba i se Zelenýma, když mě něco zaujme, tak to jen vypíchnu, zkopíruju to do statusu jako text. Co události? No to používám hodně, já spravuju i nějaký stránky, spravuju Hedvábnou stezku. To nevím, jestli znáš, to jsem zakládala já. Oni nebyli dlouho na FB, to je takovej cestovatelskej portál. Dlouho tam nebyli, já jsem se jich ptala proč a oni mi řekli, abych to založila, tak jsem to 217

založila. Teď je tam asi 5-6 tisíc lidí nebo tak. Takže se snažím to nějak masověji zpropagovat. Teď vím, že fungují hodně ty tagy, to Matěj hodně používá. A ty události hodně používám, ještě se pak snažím ty události vyšoupnout někam dál, mimo FB. Já jsem ještě hodně díky práci používala a používám Linkedin. To jsem měla otevřený jako outlook pořád, to byl můj denní chleba. Jestli mám na FB 400 přátel, tak na Linkedin mám asi 1600. To jsem používala pořád a to je čistě jen profesionální síť. Snažila jsem se to propojovat, odkazovat jedno na druhý nebo respektive z Linkedin odkazovat na ty události na FB nebo jsem psala správcům třeba toho Hubu, oni to tam pak dali. Nebo lidem, o kterých vím, že mají širokou síť, tak jsem jim to poslala, aby to poslali svým přátelům, protože vím, že mají široký záběr. Snažila jsem se to updatovat pořád tak, aby se to na tý zdi pořád drželo. Takže jsi to postovala i v tom svým newsfeedu na Linkedin, jestli to chápu správně? No taky, tam taky fungujou ty events, akorát, že to není tak rozšířený. Takže jsi ten Linkedin používala takhle k aktivismu? No tam jsem třeba nepsala, že se jedu přivazovat ke stromům, to je fakt profesní síť, tam jsem za firmu. Ale třeba ty události v tom Hubu jsem tam domlouvala, to jo. Nebo jsem tam založila skupinu Strany Zelených, ale to už bylo takový hodně jako coming out. Ale prostě jsem si řekla, že na to kašlu a šla jsem do toho. To je jako s tím tričkem. Je nás hodně a nevíme o tom, to je jak s tím logem a ta skupina je k tomu, abychom se našli. Hodně jsem přemýšlela, kdy ty příspěvky na FB dávám, jestli ráno nebo večer, protože to dělá strašně moc si myslím, strašně. Ještě musím říct, že jak jsem pracovala, tak jsem FB skoro celej den nepoužívala. To byl takovej frmol, ale pak když jsem večer přišla domů a měla jsem něco dělat do školy nebo tak, tak jsem na něm hned trávila spoustu času. Nebo na BlackBerry na nějakejch přejezdech no. A co Twitter? Vůbec, tam nejsem ani registrovaná. Já se toho bojím, už je toho moc a už nechci. No já když jsem byla v tý fázi procházení těch kontaktů a buď blokování zdi nebo odmazávání z přátel, tak jsem se u většiny lidí zasekla, třeba jak jsme mluvily teď o tom, co se děje v Hubu. Ten Adam Javůrek, Šlerka a teď nechci, aby to znělo nějak blbě, ale jako nikdy nevíš, kdy je budeš potřebovat. Až budu zase aktivizovat nějakou akci a chtěla bych je kontaktovat a tohle je jistota, že na ně máš kontakt. Jako já jsem měla třeba někdy potřebu ten účet smazat, úplně se na to vykašlat, ale to prostě nikdy neudělám. A v čem vidíš ty největší výhody toho FB? V čem ti připadá tak dobrej? Je to výborný v tom, že máš tu možnost vyslat něco one to many, many to many. Máš možnost oslovit 300-400 lidí. Tak samozřejmě, když se pak podíváš na počet likeů a komentářů, tak 90% to vypustí, ale ono to taky není pravda. Spoustu lidí pak potkám, to jsou takový typy, že tam jenom jsou a na nic nereagujou. Nevíš o nich, ale všechno sledujou. Já nevím, mně když se něco líbí, tak to likenu. A od těch lidí to pak slyšíš v reálným světě, jako: "jo, tohle je dobrý, to jsem nevěděl" a třeba i s těma Zelenýma, jako: "já jsem nakonec volil Zelený", tak to si říkám, že je to super, ale mnohem víc by se mi ještě líbilo, kdyby oni to tam 218

napsali, že jdou volit Zelený. Tím by to zase dostalo tu veřejnou podporu a mohlo by to získat další lidi. Taky mi přijde dobrý, že tam máš možnost spojit se s lidma, se kterejma "bojujete za stejnou věc" ať to zní jakkoli naivně. Já jsem si uvědomila, že je spousta přátel, se kterýma jsem se spojila, tak to byly takový ty vztahy jako spolužák, znali jsme se z hor nebo něco, ale neznali jsme se nikdy takový, jaký jsme. Až díky FB jsem zjistili, že jsme si paradoxně strašně podobný na základě zájmů. Jasně, může to bejt třeba i hudba, ale když jsme se bavili o tom aktivismu, tak jsem si vždycky řekla: "aha, tak to je taky ekologicky smýšlející člověk". A třeba jsem to vůbec nevěděla, což bylo hrozně super. To nejseš první, kdo to říká... Jo? No mně to přijde hrozně zvláštní, že na to přijdeš přes ten FB. Stane se někdy pod těma tvýma příspěvkama, že se ti tam rozjede nějaká diskuze? A jak potom reaguješ? Docela dost. A jak jsme se bavili o tom mazání přátel, tak je taky docela důležitá informace, možná máš podobnou zkušenost, že mě si spousta lidí vyndala. Ještě, jak je ten FB pořád v mnoha věcech blbej, tak to pak můžeš lehce vidět. Třeba to ze začátku v tom množství přátel nezjištíš a pak ti ten FB někde na straně toho člověka nabídne, aby sis ho dala do přátel a ty přitom víš, že jsi ho měla v přátelích. Nebo nějakýmu kamarádovi něco okomentuje a ty si říkáš, že jsi od něj třeba rok nic neviděla, tak na něj klikneš a řekneš si: "Aha..". Ale já to chápu, mě to ani nějak neštve. Když je to třeba někdo blízkej, tak mu napíšu, jestli se něco děje, jestli jsem ho něčím naštvala. A kamarád mi napsal, že už si připadal přetíženej těma nesmyslama. Já jsem si řekla, že to je ok, já to chápu, někdy to totiž fakt přeháním. Ale k těm diskuzím - jo, docela jo. musím říct, že to je docela někdy když budu úplně upřímná, tak mi to někdy vadí, protože na to ne vždycky mám kapacitu. Jakoby rozvíjet ty komentáře. Třeba tam někdy vyšlu nějakou myšlenku, jen přes den na obědě a pak se na ten FB až do večera nedostanu a ze ten den tam těch komentářů přibyde tolik, že už pak nemám čas se tím probírat a něco připravit, na druhou stranu nechci vypadat jako srab. To znamená, že na ten komentář potřebuješ nějakou přípravu? No určitě. Já se snažím, chci si to promyslet, nechci tam psát s chybama, no víš, jak to myslím. Hlavně třeba na ten FB nějakou dobu nejdu, zatímco lidi, který u toho visí pořád, tak mezitím tam naskočí x komentářů a někdy ještě člověk, kterej má totálně odlišnej názor, tak pak ta diskuze někdy může bejt úplně nekonečná. Ještě musím říct, že co se týče mýho statusu, tam si to ještě hlídám, ale třeba na těch událostech, tam neznám úplně všechny lidi. Třeba demonstrace proti Bátorovi - tam se na zdi rozjela úplně šílená diskuze a to mi přijde ještě pod úrovní nějakejch diskuzí pod těma článkama na zpravodajskejch serverech. Někdy mám pocit, že ten FB tady na těch stránkách je úplně stejný bahno a dno. To jsou věci, který nejsou nikde nikým moderovaný, tak to jsou úplně strašný braky, to je úplná ztráta času se na tomhle podílet. to je pořád dokolečka, to vidíš u toho času, že oni u toho pořád sedí a nic jinýho nedělaj. No, ale jak to vypadá přímo na tý tvojí zdi? Tím myslím, pokud se ta diskuze strhne u tebe.

219

No já třeba nejsem jako ten Hollan, že tam nemám tak provokativní věci, ale jako nechci cenzurovat, to ne... Co po sobě? No to občas udělám, že mi to pak přijde moc osobní, tak to je jedinej důvod, tak to smáznu celý. Třeba to už mezitím někdo olikeuje, okomentuje a řeknu si, že je to moc, uvědomím si, kolik tam mám lidí, dneska už to jde rozlišit. Ale jinak ty diskuze nefiltruju, jen když mi to přijde moc osobní. Tam u těch diskuzí spíš dělám to, že už se do toho nezapojuju, že mi to už přijde zbytečný, tak nechám ty lidi... Ale zapojuju se do diskuzí jinejch přátel třeba, to jo. Stává se ti u těch přátel třeba, když se s někým poznáš na základě nějakýho problému, nějaký kauzy, že jste pořád nějak v kontaktu, třeba i virtuálním? Jo, ale to jsou často i lidi, který znám i osobně. Myslíš jako lidi, který znám jen nějak virtuálně. No, záleží, jak to máš, třeba Matěj mi říkal, že už se na něj lidi v tomhle obrací jako na agenturu. No je fakt, že se na mě takhle obrátilo třeba několik lidí, protože věděli, že se nějak angažuju na Šumavě, věděli to z FB, tak mi třeba psali lidi nebo mi i někdo volal, to jo. To asi jo no, ale asi ne tak výrazně. Vnímáš, že by to, co na tom FB v těch ohledech, o kterých se tady bavíme, postuješ, nějak ovlivnilo vnímání tebe tvými přáteli? No, třeba někoho potkám ve vlaku, já jezdím domů vlakem, tak vždycky potkám ty kamarády z gymplu a oni se mě ptaj: "co politika, co Zelení, prosím tě?", prostě hned vědí. Proto to já dělám a mně nevadí jít s kůži na trh a je mi jasný, že asi 8 z 10 lidí naštvu a jsou to ignoranti, kteří radši hrajou nějaký stupidní hry na tom FB, ale 2 lidi z 10 ne. Je fakt asi dobrý.. Já se do toho fakt někdy moc ponořím, třeba ta Šumava, já jsem tím žila, já jsem fakt nespala, prostě jsem tím hrozně žila a to asi není dobrý, protože někdy je méně více. Někdy je lepší do toho v tom dni dát míň ale údernější věci, než ... Třeba s tím Matějem, kterýho jsem právě požádala o přátelství na základě nějakejch společnejch postojů, tak toho jsem pak nakonec blokla, protože jsem byla zaplavená jeho postama na svý zdi, takže jsem ho skryla. Tím, jak jsem na tom FB nebyla celý den a večer jsem se chtěla podívat, co se děje, tak jsem pořád měla na zdi jen Hollana a nevěděla jsem, co se děje u ostatních kamarádů. Tak jsem si řekla, že nechci bejt podobnej spammer. Že to je spíš o tý kvalitě než o tý kvantitě. Dáváš si pozor na to, jak přes ten FB působíš? Já myslím, že docela jo. Ale nevím, nakolik se mi to daří. Mě by hrozně zajímalo, jak to vnímají ostatní. Já si myslím, že lidi, který mě znají, tak mě nějak vnímají a ti, kteří mě neznají, tak ty musím hrozně štvát, protože tam pořád jen prudím s něčím, že bysme měli tohle a ono, takže já to chápu. A dost lidí mi taky říkalo, že jsem je překvapovala, protože jsem měla ten pracovní život a pak tohle a já jsem v tomhle totálně, úplně jiná. To je jako z 220

lodiček někam do lesa, dva různý světy. Protože v práci jsem zase nechtěla, aby tam viděli to druhý, protože tam už jsem i tak za exota, protože je prudím s tím, ať třídí odpad a tak... Mně by zajímalo, pokud říkáš, že se snažíš kontrolovat, co na tom FB děláš, jestli to máš nějak přímo vydefinovaný, nebo co pro to konkrétně děláš... No já jsem o tom hodně přemýšlela, to je hrozně zajímavá otázka. To je takový skoro jako z psychologie FB, protože tam asi skoro každej píše... Jedna holčina z Amnesty, ona je hrozně vtipná, taková sebeironická, ona má teď holčičku a přitom je hrozná bohémka, ale fakt hrozná, takže má pořád hlavu v oblacích a najednou má tu holčičku, to mimino. A ona trochu trpí tou ztrátou svobody a psala tam něco ve smyslu, že ať už ji neštveme s tím, co tam všichni píšeme, že jsme byli někde na dovolený, na koncertě a že dělám tohle a tamto a že ona celou dobu nikde nebyla a že všichni píšeme, jak máme hotový státnice a najednou bylo hrozně hezký, že tam napsala něco upřímnýho, že z toho všeho dostala depku, jak jsou všichni úžasní a co všechno dělaj. Protože jasně, že tam nenapíšeš věci, který se ti nepodaří. No a tohle bylo hrozně hezký, co se jí pod tím vysypalo za diskuzi. Ti lidi ji uklidňovali a i tam přidávali ty svoje problémy a já jsem tam v tu chvíli taky mohla napsat tisíc věcí, který nejsou zrovna fajn, ale tyhle věci my jsme jí tam napsali do těch komentářů, ale nikdy by si takovejhle status na zeď nedal. Byly to hodně negativní věci, to mě hodně uklidnilo.

221

1.3.11 Mikuláš Černík

21 let, Plzeň, student humanitní environmentalistika a sociální antropologie, FSS Brno ... Já si ani nejsem jistej, jestli jsem nějakej aktivista nebo občanskej buřič. Budu odpovídat pořádně a pravdivě a nic než pravdu. Jak dlouho jsi na FB? Myslíš dneska, nebo celej život? Dlouho, asi tři roky... Čím je pro tebe FB, co je tam pro tebe důležitý? Řek bych, že můj FB je osobní věc. A hodně to využívám i k těm puberťáckým "vyzvracením se". Potom teď zrovna to pro mě znamená ten kontakt s přáteli, protože jsem na Erasmu. A to i normálně mezi různýma skupinama lidí.No a další věc je, že se tam snažím dávat věci, který mi přijdou zajímavý, jako je Krno, i když to nemá moc odezvu nikde, hodně tam dávám o Slamu. I když to Krno nemá takovou odezvu... Myslíš, že to nemá odezvu? Jasně, má to šílenou odezvu, ale ne na tom mým FB. Není to kvůli mě. Ale tohle mě baví, dávat tam tyhle zajímavý věci, co se dějou, na druhou stranu tím, jak je ten FB hodně privátní, tak zas nechci lidem zaspamovávat zeď něčím, co je celkově známý, prostě tam toho nechci dávat až moc, ale dávám je tam, to je fakt, když na to tak koukám. Jaký to téma musí být, aby sis ho na ten FB dal? Konkrétně? Poslední takový téma, který jsem pořád diskutoval, byla ta Šumava v létě. To je hodně dávno už pro mě a o tom jsem psal na ten blog. Pamatuju si, že tu blokádu jsi na profilu taky hodně probíral... No jasně, samozřejmě, ale to už je taky dávno. Vždycky to byly nějaký věci, co se mě osobně hrozně dotýkaly. Ty jsi na Šumavu dokonce tenkrát jel, je to tak? Jo, je to tak, jel jsem tam jen na jeden den, ale byl jsem tam, to je pravda. O tý Šumavě jsem pak mluvil úplně všude, nejen na FB, ale i normálně v životě. Během tý Šumavy jsem postoval všechno, co jsem kde našel. Dva kluky jsem hodně sledoval a hodně jsem to od nich přebíral a pak jsem si nějak zapojoval do debaty, co jsem o tý Šumavě někde našel i od jiných lidí. Pak jsem zařizoval hromadnej odvoz na tu Šumavu, nabídl jsem svoje auto. Jak ten FB technicky využíváš, který ty funkce k těm věcem, o kterých se bavíme, používáš? 222

Dávám tam ty odkazy, postuju, píšu, sharuju, když mě něco zaujme, u tý Šumavy jsem dal odkaz na to, co jsem napsal na tom svým blogu. Pak hodně komentáře, komentuju pod tím tématem, který mě zajímá.Ale málo, chtěl bych víc. Do diskuzí moc nevstupuju, spíš to dělám na vlastní triko. Je fakt, že pod mýma statusama a postama není až tolik diskuzí, ale já do nich hodně vstupuju, když už jsou. Hodně sleduju blog těch zaangažovanejch lidí, třeba Matěje Hollana. Hodně používám pro informace a názor ty blogy a další věc je, že jsem na Twitteru.U toho Twitteru je sranda, že tam se říká, že to jsou smsky, který nemáš komu poslat a to vyloženě takhle používám. Tam dávám takový ty výkřiky... Co ty a tvoji přátelé na FB? Co to je za lidi? No, ty přátele pomalu sbírám a dá se říct, že tam mám hodně různorodý skupiny. Já myslím, že právě díky tomu fakt třeba někoho můžu ovlivnit tím, co tam dávám. Hlavně, že upozorním někoho na něco, co ještě nevěděl nebo aspoň ten člověk bude vědět, co si o tom myslím a může se o tom začít bavit nebo třeba i naopak se bude debatám se mnou vyhýbat. Dávám to tam proto, protože se nějak vyhraňuju ale samozřejmě bych rád, aby se ti lidi, kteří to vidí, tím nějak vzdělávali, měnili. A já si dokonce myslím, že ono se mění, koho tam víc vidíš nebo ne, že tam jsou nějaký lidi, se kterejma jsi víc v kontaktu a se kterejma ne a podle toho je vidíš, že je tam nějakej filtr. Třeba u stovky lidí, kteří to z těch pěti set můžou vidět, tak třeba něco jim můžu dát. Třeba lidi z fotbalu mi tu Šumavu dali nejvíc sežrat, ti to viděli jen na tom FB, jinak jsme se dlouho neviděli, ale to jsou zas lidi, kteří nevstupujou do diskuzí moc, to jsou úplně jiní lidi. Myslím si, že to spíš funguje tak, že se vyčleňuju já, než že bych ty lidi nějak přímo ovlivňoval, ale je to o lidech, jsou lidi, se kterejma je to fakt těžký. Ale teď jak to projíždím a koukám na tu Šumavu, tak u těch lidí, se kterejma jsem se dlouho neviděl, tak ti se do toho třeba i zapojili a já jsem zjistil, že i mezi těma jinejma skupinama, i mimo tu Šumavu, jsou lidi, kteří to vidí podobně a z toho jsem měl radost, to je fajn. Máš na FB třeba přátele, se kterýma ses dal dohromady jen vyloženě na základě nějaký kauzy, těchto aktivit? Jo, určitě, mám, ale není jich tak moc. Je to pravda... Ale jsou tam a je to strašně super, to je dobrý, protože třeba lidi ze Šumavy, se kterejma jsem jel v autě, tak můj FB značně obohacujou a je to perfektní. A ty sám třeba požádáš o přátelství lidi, kteří jsou nějak aktivní v téhle sféře, aniž bys je nějak osobně znal nebo s nima měl přímej kontakt? Hele, neudělal jsem to, ale už několikrát jsem to chtěl udělat, ale zase jsem si říkal, že mám ke svýmu FB nějakou úctu a že to prostě neudělám. Že si myslím ještě pořád, že ten FB je osobní. Kdybych měl třeba svou fan page, tak to udělám, ale nemám. Teď vím, že se tam daj zařídit ty odběry...Já se v lokální špíně zatím orientuju díky Honzovi Bočkovi, díky Chlebovi. Ale je to super věc ty odběry... Jak ses k tomu všemu dostal, k tomu aktivismu?

223

Já musím říct, že si nepřijdu moc aktivní, mám hodně aktivního otce v těch věcech a když jsem byl mladší, tak mi nebylo příjemný, co on dělal. To rodinný zázemí bylo jinačí a vadilo mi to. Pak se to hodně změnilo tím, že jsem přišel do Brna. Že jsem zjistil, protože jsem se dostal mezi jiný lidi, že na to věci se nedá jen tak koukat. I když já to taky pořád ještě dělám, nemám ještě žádnej svůj projekt, kterej bych začal a vedl ho, jako třeba ten Matěj Hollan. No nevím no, psal jsem ten blog, ale tam mám taky strašně málo věcí. Sem tam člověk podepíše nějakou tu petici, to je jasný. A chodíš třeba na protesty? Viděla jsem tě na blokádě... No to je pravda, to jsem byl už vlastně i tady v Hamburgu, to je fakt. To jsem si oblíbil v Brně, to se mi hrozně líbí, že se to tak aktivizuje a hodně se chodí do ulic. Ale to není žádná aktivita, tam prostě člověk jenom je a ani nejsem ten typ, kterej by extra bouřil, nikdo mě nikdy nezmlátil kvůli ničemu. Na druhou stranu na Šumavu jsi jel svým autem a nabídl veřejně odvoz cizím lidem... Já třeba jsem byl přes prázdniny doma, to není zas tak daleko na tu Šumavu a doma jsem ani neměl moc přístup na net. A táta mi pak volal, že mi něco poslal na mail a že na tu Šumavu se prostě musí jet, hned a že je to tam nějaký drsný. Tak jsem napsal na FB, že beru auto a že můžu vzít další lidi, tak jsem sebral v Plzni dva cizí lidi a jeli jsme na Šumavu, kde jsme byli jeden den, kterej byl strašně medializovanej. To byl totiž den spojenej s akcí s názve Stovka nám to vyhraje. A tak jsem tam jel a tam mi to došlo, jak je to velký a důležitý. Spíš mi na tom vadilo to, že sice ta situace s kůrovcem je tam pořád a i když jsem mladej, tak vím, že tyhle spory jsou docela pravidelný. Ale vadil mi na tom ten útok na právní stát, že člověk bez nějakýho zdůvodnění si luskne prstem a zničí nějakou dlouhodobou koncepci. A takhle to nejde. To, že je to přírody je smutný, ale kdyby to bylo cokoliv jinýho jako třeba dělá Klaus, nějaký věci proti dlouhodobějším hodnotám, to bylo to nejhorší - nekompetence, neodbornost a byla to špatná věc a proto to bylo pro mě zásadní, tam jet. Tam na tý blokádě byli jen lidi, kterých si člověk může jen vážit. Lidi, co si vezmou dovolenou v práci, jsou vzdělaní... Byli tam studenti, hodně lidí z Brna, což bylo pro mě překvapivý. Co mě překvapilo nejvíc, co na mě působilo nejhůř, byli tamní lidi, to bylo fakt smutný. Ty vidíš, že těm lidem jsou všechny argumenty málo a proto to bylo i pro mě tak silný, že jsem napsal na ten blog a tím, že to bylo tolik populární, tak ten blog měl naprosto nejvíc shlédnutí ve srovnání s čímkoli, co jsem dosud napsal. Lidi to sdíleli a to bylo pro mě hrozně překvapivý. To sdílelo třeba 40 lidí a třeba míň než půlka byli mí známí, takže to, že to sdíleli i cizí lidi bylo super. cizí lidi i reagovali v diskuzi, jeden člověk tam napsal něco úplně mimo, ale v pohodě. Já jsem i čekal víc, je fakt, že v tu dobu napsal na blog i ten hodně sledovanej Honza Skalík to s tím, jak mu policajti dávali mravence za triko. To byl pak ten obraz toho aktivisty... U nás na vesnici to bylo zajímavý poslouchat od těch fotbalistů, ty hlášky, jak aktivista nevydrží nic, že ten kluk je hrozný béčko. Já třeba vím, kdo to je a vím, že je to dobrej člověk. On napsal o tom, jak byli ti policajti neprofesionální. Chtěl jsem říct, že ten jeho příspěvek byl slavnější než ten můj, což ale není špatný, protože ten jeho příspěvek byl super a myslím si, že hodně pomohl tomu, že ti policajti mají dokonce z toho nějakej trest, neprošlo to jen tak, což je dobře. Tohle je pro mě něco, co má cenu. Všímáš si nějakých výsledků na základě toho, co na ten FB dáváš? 224

Jo, všímám, myslím si, že třeba tohle je jako z novinářský učebnice, že píše a může něčeho dosáhnout, to je případ toho Honzy Skalíka. Já osobně mám takovou zkušenost, že tím, že dávám něco na svůj FB, tak se vyhraňuješ a když jsi takhle aktivní v nějaký kauze , tak se pak děje to, že ti lidi s tebou o tom mluví. Někteří tě podporujou, jsou na tebe pyšní, někteří na tebe koukají jinak, jakože nejsi jako ostatní. Že nehraješ ten fotbal, abys byl s lidma. Že jsi ve velkým městě a že jsi nějaká divná. No myslím, že hodně lidí pak už ani moc nechodí na ten můj profil, že už tě začlení do tý skupiny nějakých spammerů, lidí, co otravujou. I když tam píšu osobní věci na FB, tak si stejně myslím... Několikrát se mi stalo, že jsem něco psal a pak jsem sto radši hned smazal, někdy i předtím, než jsem to tam dal, protože jsem si říkal, že člověk musí mít nějakou hranici v tomhle. Jak probíhá příprava nějakýho příspěvku, snažíš se zaujmout? Dávám si na tom hodně záležet, nikdy se mi tam nechce dávat tak, aby to zůstalo bez reakce, aby tam nikdo nepsal, takže jedna se snažím tam nepsat nic moc pozdě, i když třeba s tou Šumavou to byl takovej objev Ameriky. Ale každopádně se to snažím dobře načasovat, snažím se tomu dát nějakou přidanou hodnotu, přidat tam něco osobnějšího, od toho to taky je, aby tam člověk psal sám za sebe, tak to se taky snažím, tohle využívat. Občas tam něco i jen tak hodím, ale vždycky jsem chtěl bejt nějak originální a ty lidi zaujmout. Když ty věci postuješ, přemýšlíš o tom, kdo je bude číst? Hodně přemýšlím, kdo si to bude číst, dá se říct, že přitakávám těm, co píšou to samý a nepíšu si to rozhodně jen tak sám pro sebe a dávám hodně pozor na vytváření toho svýho obrazu, svojí osoby. Co diskuze pod tvými posty? Jak vypadají? Spíš jsou pozitivní, povětšinou mi tam lidi nepíšou moc negativní věci, když už, tak to není zlý, útočný. Racionální to taky není, ale to už taky bejvá, že na internetu tu racionální diskuzi nepotkáš. Byl bych i klidně rád, kdyby tam byly ty nesouhlasný věci. Ale když už je něco negativního, tak si ti lidi píšou ty ošklivý věci k sobě, dají třeba nějakej hloupej post. Ale nikdo mi nepíše, že jsem zlej a špatnej. Já jsem se třeba nevyjadřoval moc k tomu Šluknovu, to si myslím, že by se něco podobnýho asi stalo. Myslím si, že je to i trochu tím, že se i bojím, že tam tyhle komenty budu mít. Taky se bojím, že pak budu jen ten, kdo umí jen bořit. A já vím, že je to problém, já si právě zase dovedu představit ten debilní neprůstřelnej argument těch lidí, že třeba já jsem mezi nima nikdy nežil, a to je fakt, mně se nikdy nic takovýho nestalo. Ale stejně mi to nebere právo tam napsat, že je mi z toho na blití. Stejně tak jsou mi k zblití tyhle argumenty mých spolužáků ze středních a základních škol, se kterejma nemůžeš souhlasit. Pak zas ani nevíš, kdy máš přijít na fotbal, když si tyhle lidi vyházíš z přátel. Od doby, kdy jsme se přistěhovali do vesnice, tak to je asi jediný pojítko, s tím fotbalem, který s těma normálníma lidma mimo nějakou tu intelektuální bublinu mám, to je na druhou stranu taky potřeba, aby člověk věděl tu realitu. Já si myslím, že právě proto nejsem dobrej aktivista, protože tohle nejsem schopnej udělat s tou vervou a i proto je můj FB fakt měkkej, fakt měkkej. Člověk se i snaží... Třeba, jak jsem ti dával kontakt na tu holku, jmenuje se Tereza Tausingerová, je to herečka, je v Praze a je taková... Prostě denně tam má pět, deset 225

odkazů na věci, který jsou jako fajn a záslužný, ale je toho prostě hodně a já to už ani nečtu. A je to jedno a to samý a je to bagatelizace, která je špatná, ale je to těžký. V jakým jsi pak kontaktu s těma lidma, se kterýma jsi se dal takhle dohromady? Třeba s těma lidma z tý Plzně jsme skoro v takovým kontaktu jako nic moc, občas si tam něco lajkujem. Hodně ty jejich věci přebírám, to je fakt, v tom kontaktu každopádně jsem. A třeba s tou blokádou teď přemejšlím, jestli jsem si někoho přidal kvůli tý blokádě, spíš si myslím, že jsem tam reálně někoho potkal, třeba lidi, který jsem moc neznal, ale to je normální, to je taky tím Brnem. Lidi znaj lidi a tak mi přišlo super, že byli na tý blokádě a tak. Určitě jsem si někoho přidal, ale nebylo to výlučně kvůli tý aktivitě. Ten kontakt je spíš slabší, spíš jakoby... Ty brněnský aktivity mají tu stmelovací funkci, třeba na tý blokádě jsem byl fakt hrdej a šťastnej. To byl třeba velkej rozdíl proti tý Šumavě, kde jsme spoustu lidí neznal. Co ty a Twitter? No, už jsme o tom hodně mluvili o tom Twitteru.Já si myslím, že to je super médium. I když mám málo followerů... Na tom Twitteru, to je něco jinýho než FB. Tam nemáš takovej prostor, tam píšu jiný věci. To mi teď hodně slouží jako citová vylejvárna, co jsem v Německu. Nevím, jestli to úplně používám k tomu aktivismu, asi jo, taková vlastní forma. Třeba s Ivanem Brezinou, to je člověk, kterej mi s tou Šumavou hodně... To mě hodně naštvalo. Napsal článek o Šumavě a dal jsem ho na FB i na Twitter jsem o něm něco psal, jakože ošklivý věci. Celkově myslím, že ten můj aktivismus na sociálních sítích je dost přecitlivělej, měkkej a tak. Myslím, že to je pro typický, chtěl bych to tak a jsem zvědavej, jestli to vydrží a jak to bude. Přijde mi to až takový pomalu ubrečený... A jak to máš na tom Twitteru, jak tam vypadají ty tvoje příspěvky k těm politickým tématům? No jasně, spíš výkřiky a takový ty konverzace, ale spíš s těma opravdovejma kamarádama. Followuju lidi, ale moc jim neodepisuju, moc je nekomentuju. To, co jsi zrovna četla je asi jediný, co jsem tak někomu odpověděl, poslal ten reply. Ale když už to někomu napíšu, tak už toho člověka fakt reálně znám. Což je taky velkej rozdíl proti FB, že ti lidi na Twitteru... Na tom FB taky neodpovídám, nevstupuju tolik do cizích diskuzí, do skupin. No vidíš, já vlastně vůbec nevstupuju do skupin, ani nevím, jestli v nějaký jsme. Třeba s likeama je to jiný, likeuju málo věcí a ještě daleko míň tam píšu. Rozhodně píšu víc na svým profilu než u těch skupin a stránek. Kromě Twitteru mám ještě ten blog, ale ten je sporadickej. Ještě jsem měl praxi v Sedmý generaci, napsal jsem tam pár článku a jsem jejich follower, ale to se nedá asi moc počítat. Myslím, že ta Sedmá generace, je taky zásadní věc, o který by člověk měl vědět. Teď budu chodit na předmět Medien, Gesellschaft und Zeitkulturen. A to je paní, která se zabývá tím mediální prostorem hodně ze sociologickýho hlediska a hodně se na to těším, přijde mi to strašně zajímavý a musím z toho něco načerpat, abych pak mohl s Honzou Bočkem konzultovat o datový žurnalistice. Já si myslím, že ty média na sociálních sítích jsou hrozně zásadní v tomhle, fakt mě to zajímá. Já fakt sleduju, že ti lidi jsou akčnější a akčnější, to je vidět i v Plzni. Já myslel, že je to mrtvý město, že tam jsou vidět lidi jen od kultury, co se s nima zná táta, ale zjistil jsem z tý Šumavy, že jsou tam i lidi, kteří nejsou úplně chytří a kulturní, ale stejně dělají ty věci a dělaj je dobře. Nejhorší je, jaký blbosti píšou do diskuze, je 226

to hodně punk, je to ne tolik sofistikovaný, ale je tam skupina lidí, kteří něco dělají, Já si myslím, že hodně lidí má pocit, že v Česku se nic neděje, ale já už dávno ten pocit nemám. Fakt se něco děje a je to úžasný. A tenhle prostor, o kterej se zajímáš, tak ten tomu hodně napomáhá. Třeba další příklad tady v Hamburku to na tý fakultě hodně jede, normálně tou papírovou klasickou formou, lidi jsou hodně angažovaný. Jedou tady hodně levičácký věci. Zásadní protest, kterej je v tom Hamburku hodně znatelnej, je proti moc vysokýmu nájmu. Je tady fakt vysokej strašně. A ono to fakt mění to město. To člověk vidí, oni vysouvaj...tohle město dřív bylo známý, že je tu hodně punkáčů a nezávislý kultury a teď už se z toho stává skanzen a ty lidi je fakt vyhání. Já jsem chtěl říct, že je to hodně akční a je to cejtit díky těm mladým studentům v tom prostoru a i když zatím neznám žádnou postavu, která by byla vyloženě ten internetovej aktivista jako třeba ten Honza Boček, to bylo pro mě fakt nový setkání s tím člověkem. Je potřeba, aby takový lidi byli.

227

1.3.12 Vratislav Dostál reportér Deníku Referendum Brno, z Ústí nad Orlicí, student MUNI ...Klasickej Vaculíkův vtip, nevím, jestli ho znáš: "Koho budeš volit?" "Komunisty." "A v jaký straně?" Ale takhle to pořád funguje. Nebo tak mimořádnej klip, co udělal před Volbama Zelenka. To přemluv bábu. To je neuvěřitelnej hnus, on to asi fakt myslel vážně. Já si dokonce myslel, že on to bral tak, že je upřímnej a že to myslí dobře. On vylíčil předsedu novodobý sociálně demokratický, demokratický strany jako nějakýho diktátora. Tak kde jsme? Řekneš mi nějaký důležitý momenty, který tě vedly k aktivitám, kterým se dneska věnuješ? Četba. Fakt, četba. Studoval jsem politologii a sociologii, ale k formotvorným textům jsem se dopracoval po vlastní ose. Já neříkám, že ta škola byla k ničemu, ale ty nejzásadnější texty, který já považuju za důležitý pro svůj vývoj, ty mi tam oni nenabídli, k těm jsem se dopracoval po vlastní ose. A pravděpodobně to nejzásadnější v tomhle kontextu, tak jsme přečet takřka všechno, co se týká český politiky za posledních sto let. Počínaje Masarykem, Peroutkou, Václavem Černým, Patočkou, Kundera, Havel, Vaculík, Pithart. Ale potom byl pro mě důležitej milník četba literárních novin, který existovaly od roku 1999 do roku 2008. Ty jsem četl celou dobu, pravidelně. Co tvoje pracovní kariéra, kromě toho, že píšeš pro Referendum? Ta není nijak závratná, kromě toho, že jsem psal ještě pro jeden internetovej měsíčník. Podobně ideově zaměřenej? Ani ne. My jsme se pak nějak nepohodli. Ale to, že píšu do novin je pro mě svým způsobem jako bonus. Já to nedělám jako řemeslo, já to dělám právě proto, že ty noviny jsou takhle orientovaný a angažovaný a názorový. Děláme názorový noviny. Dopředu artikulujeme, na jaké stojíme pozici a z té pozice artikulujeme společenské události. Slovo objektivita, na tom se shodujeme s Patočkou, neexistuje. Když se díváš na tuhle místnost, ty se na ni můžeš dívat z různých sociálních pozic, můžeš se na ni dívat jako ten člověk, co tu sedí na kávě, jako uklízečka, provozní, barman a každej z nich akcentuje jiný momenty,každej z nich má vlastně pravdu, ale svoji. Jinými slovy neexistuje pravda, ale pravdy. Já si představuju, jak by měla společnost fungovat, co by mělo bejt prioritama, jak by to mělo fungovat a pakliže ty priority preferovaný nejsou, tak je kritizujeme. Ony to tak mají nastavený všechny noviny, ale ony to nepřiznaj. Tak, jak jsou všechny noviny pravicový, akorát to neřeknou veřejně, tak, jako je katedra mezinárodních vztahů pravicová, akorát to neřekne veřejně. Já dělám v novinách a chci vybídnout lidi, aby se zkusili dívat na věci z jiný perspektivy, než z tý, která je teď běžná. Tím, že jsme novinář, tak mám výhodu. Kdybych byl za barem, tak to dělám taky, akorát mám menší dosah. Jako novinář můžu ovlivnit víc lidí. Jak dlouho na FB jsi? 228

Bych řekl tak tři, tři a půl roku. Jak ses k tomu dostal? Přes tehdejší přítelkyni. Jakým způsobem ona se k tomu dostala, to nevím. K čemu ten FB využíváš? Používám ho k tomu, že se tam snažím sdílet věci, který mi přijdou zajímavý. Ty kulturněpoliticko-společenský věci. Dá se říct, že to využíváš výhradně k tomu? No rozumíš. Čtu knížku, je tam zajímavá citace, tak to tam hodím. Z 95% se to týká těch věcí, o kterých se tu bavíme. Někdy se mi prostě stane, že peču maso, uklízím, mám dobrou náladu, tak tam něco v tomhle smyslu hodím. Nebo na jaře mám na dvorku meruňku a když rozkvete první květ, tak jsem to tam napsal, že mám radost, protože už bude jaro. Ale tohle je výjimečně. Jaký to téma musí být, aby o něm na FB pak mluvil? A drtivé většině takových věcí píšu, ale myslím si, že právě proto, že o nich píšu a existuje už přehršel, takových věcí, který se dějou... Tak já je vyberu...Ale jestli to má znamenat, na kolika věcech se aktivně podílím, tak ono jednak na to nemám moc sil, protože jsem pořád v novinách a věnovat se politice, psát o české politice... Já politiku sleduju systematicky a intenzivně asi od r. 1996. A ani si vlastně neumím představit, že bych třeba na týden vypnul, že bych měl dovolenou. To je děj, to je proud, to nezachytíš jako fotku. Na politiku se musíš dívat jako na tendence. To znamená, že i když píšu o nějakým problému, to je jako obrázek, ale vždycky je potřeba zmínit, co bylo předtím a jakou to má tendenci, jaký to má vývoj. To je jedna věc. A když se tomuhle takhle věnuješ, tak pak ti už moc času nezbývá a faktem je, že když chodím občas v týdnu do hospody, tak v drtivé většině se taky bavíme o tomhle. Nicméně, co je důležitý zmínit, já už roky chodím do Husy na provázku jako divák, pak mě oslovili, abych pro ně, když dělali projekt Perverze v Čechách, což byl soubor představení, abych se zabýval tím, čím já se zabývám. To znamená identitou český společnosti a vývojem kulturně-společenským. Vladimír to pojal tak, že začal titulem z šedesátých let, Lásky jedné plavovlásky, pak byl Cirkus Havel, to mapovalo 70.,80. a začátek 90. let a pak bylo Český moře, což byla hra ze současnosti. A oni k tomu udělali takovou knížku a tam jsem já napsal studii ne o tom divadle, ale o čem je to divadlo. Tam jsem popsal vývoj české společnosti od 60. let až do současnosti. A to je tak dva nebo tři roky dozadu a teď po tom co na přelomu srpna a září brněnská rada rozhodla vyřešit svou situaci tím nejhloupějším a nejprimitivnějším způsobem, to jest tak, že na to, aby mohli zaplatit, co musí, tak mají v plánu škrtnout všem příspěvkovejm organizacím 20%. A Husa na provázku je taky příspěvková organice, což nešlo nechat bez nějaký odezvy. Takže teď jsem jim tři týdny, tam mám vedlejšák, zadarmo samozřejmě, pomáhal s peticí, kterou jsme minulou neděli zveřejnili, kterou nám do toho zveřejnění podepsalo asi 250 významných osob z českýho

229

kulturního dění a politiky. To je teď po delší době opravdu jedna z aktivit, kde jsem se zúčastnil něčeho jako aktér. Jak se to pak promítá na tvým FB? Já tě asi zklamu, protože já i kdybych... I když jsem byl v pozici, kdy jsem pomáhal, kontaktoval jsem ty lidi a obesílal média, kamarády, známý. V hospodářkách atd. Do tý doby, než se to zveřejnilo a nakontaktovalo, tak já jsem o tom neinformoval vůbec. Navzdory tomu, že se to samozřejmě tušilo, že se něco chystá, ale byl jsem v tomhle maximálně loajální v to smyslu, že se to zveřejní při určitý příležitosti, v určitej den, takže jsem to nijak neventiloval, maximálně mezi čtyřma očima. My už jsme se bavili o tom, že já mám FB otevřenej. Já s ním nepracuju jako s věcí, která je uzavřená nebo kde bych zveřejňoval nějaký internější věci nebo věci, který nejsou veřejný. Já s ním pracuju jako s veřejným otevřeným médiem. Jaký to téma musí být, abys ho na FB rozebíral? Kdybych to měl říct jednou, dvěma větama, tak se tam snažím šířit a upozorňovat, jo, já ty lidi upozorňuju... A teď ani tak nejde o konkrétní témata, ale právě o tu perspektivu, ze který nahlížím na ty témata a já se snažím tam dávat věci, který nereprezentujou ten mainstream, kdybych to měl říct jednoduše. Většina lidí tu věc vidí takto, už třeba dvacet let, ale taky se na to dá podívat odsud nebo odsud. A když to někdo udělá, tak to je přesně ten moment, kdy já se snažím na to upozornit. Jsi teda schopnej si tam dát i nějakej komentář, se kterým se neztotožňuješ? No, souhlasíš, nesouhlasíš. Jsou autoři, kteří jsou schopní v tom textu vypíchnout něco, s čím nesouhlasíš a o pár odstavců dole najdeš ten úhel pohledu, se kterým souhlasíš. To se týká i těch Literárek, o kterých jsme spolu mluvili. Já jsem třeba v polovině devadesátých let četl Respekt celou dobu, až jsem zjistil, že vlastně nemám žádný důvod ho číst, protože ti lidi píšou to, co si myslím. Mě inspiruje číst něco, co mě nějakým způsobem konfrontuje. Co mě posouvá, nabídne mi perspektivu, která mě ani nenapadla a já se nad tím zamyslím z jiné perspektivy. V tom mě posunuly právě Literárky. Ne proto, že bych se vším souhlasil, právě naopak. Ty mě prostě inspirovaly k přemýšlení. Jako mě nebaví číst něco, kde se vším souhlasím. Já to nepotřebuju číst, abych si utvrdil tu svoji pravdu. Naopak, mě zajímá, jak se na to dívají lidé z různých pozic. Co tím sleduješ, že si takhle kontinuálně tyhle věci na ten FB dáváš? No sleduju s tím jedinou věc, aby se většina lidí zbavila lenosti a snažila se dívat na věci z různejch perspektiv. Aby podstoupili to dobrodružství, který podstupuju já už třeba patnáct let. Ludvík Vaculík píše, že mívá na věci dva až tři názory. Že se to odvíjí od zdravotního stavu, roční doby, nálady... A kdo má na věc jen jeden názor, tak jeho mozek je jak ztvrdlej kámen, nemyslí a jen jede. Podle určitý šablony má už prostě hotovo. S takovým člověkem ani nemá smysl vést dialog. Ve chvíli, kdy není schopen nahlédnout na věc z jiné perspektivy, to znamená, že se během toho dialogu ani nikam neposune. On už to má hotový, kus šutru, ty si s ním povídáš a on zase, kus šutru, odejde. Tak to má většina lidí. 230

A když se na to podíváš z tý technický stránky, jak to používáš? Já dávám všechno na zeď, jen na chatu se odehrávají ty komunikace, který nejsou veřejný. Proč volíš k těmhle aktivitám vlastní profil, proč tyhle věci nedáváš na stránky nebo zdi skupin, který jsou k tomu určený? To je těžký, protože... O tom píše shodou okolností zrovna Vaculík v Českým snáři, což je jeden z klíčových textů pro můj vývoj. Tam má krásnou pasáž, kde píše o tom, že máme tendenci se scházet ve společenství takových lidí, kteří nám vyhovujou, kteří jsou stejní, jako my. A my musíme pochopit, že je potřeba chodit s tím svým názorem mezi lidi, kteří jsou jiní, kteří s tím nesouhlasí. Jiným slovy se stává z toho všeho takový sektářství, to je podle mě problém český společnosti, v tom se odráží taková nevyzrálost této společnosti, demokracie. Že lidé nejsou schopní vést dialog s někým, kdo má na věc odlišný názor. Nejsou schopni ten názor respektovat, natožpak se do něj nějak empaticky vcítit. Já mám zkušenost takovou a to je strašně zajímavý, že spousta lidí namísto toho, aby ( spousta lidí je egocentrických a zahleděných hrozně do sebe, jak si myslí, že oni jsou to "ono) se spojovali na významnejch tématech, tak jsou schopní se rozcházet na jednotlivostech, drobnostech. A to jde vidět v případě deníku Referendum a diskuzí pod příspěvkama, ale i na FB, že i lidi, kteří spolu takřka souhlasí, tak nakonec, jak v tom sektářství hledají tu čistotu myšlenky nebo něčeho, tak se rozcházejí na drobnostech a mě to nebaví. Vlastně to není mým cílem, bere mi to čas a energii. Tady je potřeba se radikálně vymezit, proti tomu, co se tady posledních patnáct let děje, v celosvětovým a evropským měřítku za posledních třicet let. A ne se dohadovat, jestli jsem trochu víc tady nebo tam nebo trochu víc ekologickej nebo trochu víc sociální. To je problém, velkej problém, na jehož řešení si budeme muset ještě počkat, ale do toho lidi musí dozrát. Já na tyhle skupiny nebo stránky v zásadě nepřispívám, přestože na nějakých jsem. Já moc nevím, proč bych měl přesvědčovat někoho, kdo je přesvědčenej, respektive proč bych měl přesvědčovat, aby byl přesvědčenej malinko jinak. Na to nemám čas a vlastně je to zbytečný. Když se zaměříš na ty lidi, který máš v přátelích, jsou tam lidi, kteří tě vyhledávají vyloženě kvůli těm aktivitám? Pár jich tam je, no. To jsou fakt jednotlivci. Párkrát se mi to stalo, že mi někdo napsal, že mě dlouhodobě sleduje, čte moje texty v novinách a že by mě chtěl požádat o přátelství na FB. Tyhle lidi třeba osobně neznáš? Neznám. Obrací se na tebe někdo třeba v určitých otázkách? Párkrát se to stalo, ale to bych tak úplně ani nebral. Párkrát mě někdo komentoval, že mi chtěl sdělit svůj osobní příběh, ale nepřišle mi natolik zajímavej, že bych o tom měl třeba napsat článek do novin, ale bylo to třeba jednou, dvakrát. Děti země je jeden člověk, Brnění

231

jsou dva lidi, Nesehnutí, tam jich je víc, ale já chci říct, že těch lidí je tady patnáct, dvacet a všichni se znaj. V čem vidíš ty výhody toho FB? Výhody vidím v tom, že to má potenciál v tom smyslu, že já když mám v přátelích 390 lidí, dám tam nějakej text, kterej mě osloví a kterej osloví třeba jen dvacetinu těch lidí, ale pakliže ta dvacetina to zase sdílí, tak ta myšlenka pravděpodobně dorazí k daleko více lidem, než kdybych to dělal tak, jak jsem to dělal v devadesátých letech, že když mě něco zaujalo, tak jsem stříhal články z novin a nosil jsem to lidem do hospody večer. Tohle jsi dělal? No jasně, já dělám prakticky celej život to samý, rozumíš. Když se mi líbí nějaká deska, hudba, cokoli, tak to prostě nabízím lidem, protože se s nima chci podělit o ten zážitek, to je pořád stejnej princip. Vidíš nějaký výsledky? Tím myslím konkrétně u toho FB... Já nemám takovou kuráž, abych tohle řekl. Je to možný, pravděpodobně jo. Ale tohle ať řeknou jiní, já nejsem ten typ, kterej by si tady vypisoval výčty svých úspěchů, já jsem vlastně docela neúspěšnej člověk. Používáš ještě jiný online sociální média? Ne. Blog samozřejmě mám, teďka už na něm moc aktivní nejsem, nejsem schopnej ho tak obstarávat. Tam jsem, stálo mě to docela velký úsilí... Je to vlastně pořád dokola, pořád to samý. Když jsem říkal, že jsem nosil vystříhaný články z novin do hospod, tak na tom blogu najdeš zhruba devadesát textů, který nejsou moje, jsou to výpisky z četby. Mám tam výpisky z četby, z díla Václava Havla, z textů Václava Bělohradského, z deníku Václava Černého, ...To jsou moji oblíbenci. Já jsem seděl doma u počítače a vybíral jsem pasáže s knih a vypisoval jsem je právě proto, že mi to přišlo zajímavý, a chtěl jsem se o to podělit. Je tam dejme tomu 160 textů a z toho jsou moje texty tak čtvrtina. Zbytek jsou prostě výpisky, citace. Ten blog už teď nepoužíváš? No jednak už ani nemám tolik času a jednak už ani tolik nečtu, jak je toho tolik. Když čteš všechny noviny každej den a sleduješ, protože píšeš, tak zkrátka nemám tolik času už na čtení knih a už vůbec nemám čas na to, abych z těch knih přepisoval. Ale poslední rok tam dávám texty, který bych rád měl jako vlastní archiv textů, tak si je tam dávám a to jsou třeba texty z Deníku Referendum. Já do Deníku Referendum píšu jednak normálně zpravodajství a jednak tam píšu analytičtější texty, kam píšu ty různé tendence v politice a tyhle analýzy si dávám i na svůj blog. To je z archivačních důvodů, protože do Deníku Referendum jsem dneska napsal třeba 900 textů, z toho jsou 800 obyčejný zprávy, který za chvilku nemaj cenu. Spojuješ ten FB s blogem, to znamená postuješ na FB to, co napíšeš na blogu?

232

No třeba v Referendu nějakou tu analýzu, tak to tam samozřejmě hodím. Jak bych chtěl, aby tě ti tvoji přátelé na FB vnímali? Já takhle asi vůbec neuvažuju. Já bych chtěl, aby mě vnímali. Já vycházím z toho, že když sleduju tvou zeď, tak třeba vidím konkrétní komentář, kde píšeš: "Nemám teď čas se tomu věnovat, zareaguju zítra." Asi to není nic jen tak vyřčenýho, já z toho vyvozuju, že se na to chceš nějak připravit. Mě by prostě zajímalo, jak vypadá ten proces, kdy tam chceš něčím přispět. Normálně, dneska jsem třeba tam dal 4 věci, to ještě není konec dne. Hele, já čtu všechny noviny třeba, takže ráno vstanu, přečtu si, co píše MF, Lidovky, Hospodářky, Právo. To je taková základní čtyřka, pak ještě co píšou ty regionální deníky, tam nechodím každej den, ale dneska jsem byl na Deníku.cz, kam píše Ivan Hoffman, to je bývalý slovenský písničkář, který dělal novinařinu, pak psal ještě do Literárek, tak on tam má denně dva sloupky, tak ty jsem třeba dneska sdílel. A sdílel jsem je s týdenním zpožděním. Ale ten proces je jednoduchej, zkrátka když vidím, že někdo něco napsal, co se běžně neopakuje, tak šup to tam. Já tam vidím tu preciznost, to mě zaujalo, já jsem se chtěla zeptat, jestli to vnímáš. No, to sis všimla správně... Čtu text, vyberu citaci, která by měla být nějakým způsobem úderná, ale tak, aby člověku nestačila ta citace, aby ho to motivovalo, aby si kliknul na celej ten článek. A pokud jsou tam nějaký reakce, to víš, že se snažím dávat lidem zpětnou vazbu. Taky závisí na tématu, v některejch věcech se cítím víc kovanej, v některejch míň. Kolikrát se stane, že když se v nějaký věci necítím pevnej v kramflecích a vím o někom, kdo v tom jede, tak mu na chatu napíšu, aby mi na tu reakci nějak schopně odepsal. To je pro mě třeba docela důležitá informace. Třeba moje kolegyně Saša Uhlová, ta se hodně zabývá romskou problematikou a problematikou sociálního vyloučení a těmahle tématama. Ona studovala romistiku, dokonce s Romama hodně pracovala, má s nima třeba desetiletou zkušenost, stejně stará holka, jak já. Já jsem dělal tu politologii, tak na to nahlížím zase odjinud, takže u těchto témat je naprosto ideální partner, protože ona tě krásně doplní. Tohle se mi stalo několikrát, protože Romové, to je úplně třaskavý téma. Česká republika je latentně rasistická, už ani ne latentně. To se ti stává často i v rámci jiných otázek? No jasně, jsou lidi, kteří na to můžou reagovat líp, tak jim napíšu, protože nejde o toho člověka, ale jde o věc. Já ani s nikým nechci nijak bojovat, ono nejde o to, jestli vyhraju nebo prohraju. Jde mi o to jestli prohraje nebo vyhraje tahle společnost. Tady se formujou strategický společenství kolem Bátory, kolem Klause, kolem šovinistů a národoveckejch fašistů a proti tomu je třeba čelit, je potřeba se na to připravit. Zamysli se nad tím, že Nečas teď prohlásil, že o přijetí eura by měli hlasovat občané, přitom ODS je a vždycky byla největším odpůrcem přímé demokracie. Vždycky proti referendu, jinými slovy on to vytáhl úplně účelově. A celkově, tyhle šovinistický a anti-evropský proudy, jejich svorníkem je Klaus. 233

Co když se ti třeba pod tvým příspěvkem rozjede nějaká diskuze, je tam nějakej argument, kterej se ti nezamlouvá, jak reaguješ? No nemažu to, já jsem hospodskej typ člověka, chodím mezi lidi. Reaguju jednoznačně, když je to třeba rasistický, tak je to jak v hospodě, prostě ať jde od stolu. Mažeš třeba někdy něco po sobě? Jednou jsem smazal a to byla právě taková osobní věc. Moc to nedělám, já tam ty osobní věci moc nedávám. Pak jsem si uvědomil, že nechci, aby to tam bylo, tak jsem to smazal. Ale to byl vyloženě ojedinělej případ.

234

1.3.13 Apolena Rychlíková studentka FAMU, 22 let Co jsi to točila o tom Hájkovi? No film... Půl roku mi to trvalo. Teďka to budu mít na FAMUfestu. Myslím, že v televizi to nebude, to má formát 40 minut, takže to mi v TV neodvysílaj, ale jednali jsme, že.. Honza Látal natočil toho Paroubka, Viktor natočil Špidlu a já jsem měla Hájka, tak jsme měli takovej nápad, že by si nás vzal nějakej producent a odpromítal to aspoň tady v nějakým malým kině, třeba tady v Atlase nebo ve Světozoru někde, uvidíme. Ale je to školní film. To teď nabírá grády spíš... Ty se těm tématům chceš nějak dlouhodobě věnovat ve svý tvorbě? Určitě no, jako... Teď točím něco s tím Matějem Holanem. To je jen o hazardu? Ne, to určitě ne. To je portrét.... Chtěla bych aby ten můj film byl příspěvek do brněnskýho občanskýho aktivismu. Jakože je to o nich, o celý tý skupině, o tom organismu. Podívat se na to trochu zevnitř, vidět, jak to vzniká. To jsi hodně v Brně teď? No teď skoro pořád, teď jsem s nima byla na tom rozbíjení automatu. A Teď naštěstí budou oni tady na Křišťálový Lupě, takže budeme chvilku tady a pokud vypukne nějaká kauza, tak to budu muset řešit tam. Kdo u toho všeho vůbec je? S kým vším to děláš? No tak je tam... Já jsem do toho šla přes Matěje, protože jeho znám strašně dlouho. Nějak se do toho teprve začleňuju, ale pak je tam ten Standa Muller, pak Sváťa Bartík, to jsou takový hlavní tři a zbytek je nějaká ta partička kolem Jirky Honzírka a tak. Takže točíš jen o Žít Brno? Já točím o Žít Brno s tím, že tahle aktivita pro mě je jen jedna z těch jejich mnoha aktivit. Spíš mi jde o všechno, co oni dělají. Já to potřebuju uvařit tak, aby to bylo filmový, takže čekáme na nějakou kauzu, která bude podobná třeba garáží pod Zelňákem, na který se vlastně odkryje ten mechanismus, jak to potom probíhá. A tyhle věci, co točím kolem, třeba Onderkovy narozky, rozbití automatu, Křišťálovou lupu, tak to je jen tak pro ilustraci těch dalších věcí. Ty k tomu občas taky něco občas postneš na FB, proto jsem tě kontaktovala... Mně se právě líbí to, že ten film propojuješ s touhle problematikou. 235

Já v to doufám, že tyhle problémy můžu dostat taky nějakým způsobem ven. Protože když jsem nastoupila na FAMU, tak jsem měla experimentální období, že jsem si zkoušela, jakej typ, jakej tématickej okruh je mi blízkej a se kterým dokážu nějak pracovat a nějak z toho vylezlo, že spíš než poetický filmy, jsem schopná točit reálný věci, o tom, co mě štve. Ty jsi původně z Brna? Jo. Mohla bys mi popovídat, jak ses k těmhle tématům vůbec dostala? No já pocházím z docela aktivistický rodiny, takže tam se to všechno dělo ještě předtím, než jsem byla schopná to nějak chápat. A to je taky důležitý, že když je člověk z takový rodiny, tak je automaticky nějak kriticky naladěnej. To byl vlastně výchozí bod. A když jsem žila v Brně těch prvních devatenáct let, tak jsem nějak fakticky těch věcí tolik neúčastnila, ale mám takovej pocit, že v tý době to nebylo tak nějak úplně rozjetý. Že i ten FB mi rozšířil ty obzory v tom, že jsem tam našla ty lidi, který se zajímají o stejný věci. Na tý sociálně-síťový úrovni se s nima o tomhle bavit. A ve chvíli, kdy jsem přišla na FAMU, tak to nějak vytanulo, já jsem si v určitý chvíli uvědomila, že to médium se dá využívat k určitý osvětě. A že to je potřeba dělat, tu osvětu. A co nějaká důležitá osobnost, inspirátor, kterou jsi poznala a která by tě tímhle směrem třeba posunula? Třeba Martin Mareček, kterej natočil Automat, pan Vachek, což je vedoucí naší katedry, kterej je konstantně kritik poměrů ve společnosti ale tím svým metaforickým způsobem, on je spíš filosof. A vůbec celý naladění katedry je levicový, je to takovej inkubátor, my se tam všichni potkáváme, jsme všichni podobně naladění a když jdeme třeba pít, tak se třeba 7 hodin bavíme jen o politice. Ten okruh lidí je samozřejmě větší, mě třeba ovlivňuje i Ivo Bystřičan, což je můj spolužák. Nebo Tereza Reichová, taky moje spolužačka a to jsou lidi, se kterejma jsme v nějakým nepřetržitým kontaktu, zajímají nás stejný věci a jsme schopní nad tím prosedět spoustu času. Ale to je právě to, celá ta katedra je koncipovaná jako nějakej obrovskej inkubátor, kde jsme všichni zalezlí a ve chvíli, kdy s tím vylezeme ven, tak jsme často překvapení, že o nemá takovej ohlas, jak jsme očekávali. To spektrum lidí, kteří na tom všem v Česku spolupracujou, je strašně malý. Což je vždycky šok, protože když člověk v tom prostředí stráví tak strašný množství času, tak máš pocit, že ty věci vřou, že se pořád něco děje. A pak vyrazíš ven a zjistíš, že to takhle moc není. To lze vidět na tom, že když byly ozvěny Jihlavy tady v Atlasu, tak tam třeba přišlo v průměru 7-8 lidí na projekci a to třeba na filmy, který to vyhrály. Takže ten diváckej zájem o to není a je to vlastně kupodivu. Já nevím, jestli u toho FB to takhle funguje nebo jsem už blázen, ale já mám pocit, že mě se zobrazujou už jen příspěvky lidí, kteří mě zajímaj, se kterýma jsem v nějakým pravidelnějším kontaktu. Pak si třeba zajdu na profil bývalýho spolužáka a zjistím, že zrovna staví Landovi pódium. To jsem si říkala, co má tohle znamenat... Je to brigáda, ale prostě tohle nechceš. Takže těžko říct, jestli v mým životě existuje nějaká osobnost, která mě výrazně ovlivnila, tak je to pan Vachek, ale to je v nějakým všeobecným smýšlení, ale ten výběr lidí přispívá celkově k tomu všemu. Že je pro mě třeba těžký bavit se s lidma, kteří nemaj ohnisko zájmu stejný. 236

Pro mě je třeba zajímavý, že i když máš těžiště v Praze, tak točíš s Brňákama... No tak to téma úplně vybízí ke zfilmování, když to řeknu úplně jednoduše. Něco takovýho, co se tam teď odehrává by se tady nikdy nemohlo odehrát. To, že já tu žiju teď třetí rok a vidím veškerou snahu svých přátel dělat nějaký nezávislý umění, ptát se na dotace a bojovat s celým tím molochem jako jsou tady developeři nebo tak... To je tady strašně neefektivní. Vzhledem taky k tomu všeobecnýmu naladění, nevím, já si z toho dělám trochu srandu, ale jako to město tím, že má zjevně nejblbější magistrát nebo tím, že ti lidi mají co se týče IQ... To je něco neuvěřitelnýho. to úplně vybízí, si z nich dělat srandu. A taky tím, že jsem z Brna a záleží mi na tom. Myslíš, že tady žádný srovnatelný aktivity nejsou? Jestli jo, tak to byl automat, ale to teďka usnulo... To mapovalo pětiletý nebo šestiletý snažení, to narazilo na úplnou aroganci moci. Ono to funguje, lidi to maj v povědomí, den automatu je už hojně navštěvovanej, lidi to berou jako protest, hodně mejch kamarádů, co tu jezdí na kole, se zvedne a jdou prostě na cyklojízdu. Ale nějak se s tím nedá nic dělat, protože Bém se na magistrátu se choval tak, jak se choval, něco nasliboval na kameru, že půjde, ale celej ten magistrát byl tak zkorumpovanej, že se to zaseklo na tom. To je v Brně reálný taky vzhledem k tý velký koalice, která tam teď je. Ale kluci zvolili tenhle způsob tý satiry a jim to docela vychází, protože ti lidi, Onderka, Blažek, to zastupitelstvo není schopný detekovat, v čem se skrývá ta sranda, oni vidí, že si z nich někdo dělá srandu, ale oni vůbec nechápou... Teď, jak byla ta interpelace, tak nikdo nepochopil, v čem to spočívá, v čem je ta věc. Oni si myslí, že je to nějaká parta poblblých ekoteroristů. A další věc, proč bych o tom ráda točila je, že mám spoustu kamarádů a kamarádek, kteří jsou spíš ty kávičkový typy, prokecali jsme spolu x hodin a poslední dobou ten čas trávíme tak, že u kávičky nadáváme na poměry, ale tím to nekončí, pak ty holky jdou ty Onderkovy narozky oslavit, což by normálně neudělaly, jsou to baby od cigára, který, nechci říct, že se maj fajn, to ne, většina z nich pracuje v nějaký kulturní sféře a začíná to na ně dopadat. Ale ta forma, kterou zvolili, ta sranda, jim přijde tak přitažlivá, že oni jsou schopní na tom participovat. Ta představa občanského aktivismu, ten bordel, stávky demonstrace, jim třeba nejsou blízký, ale tahle jemná forma tý satiry, práce toho Žít Brno je udržuje v nějaký pozornosti, což je hrozně zajímavý. Já tady mám právě tu Terezku Reichovou ještě, spolužačka, ta se hodně věnuje tý neonacistický tématice, natočila vlastně film Kruh, kterej je teď branej jako jeden z nejlepších filmů, kterej na tohle téma vůbec vznikl. A ta teď má třeba takovej projekt, kterej se jmenuje Osvobozený biograf. Ona jezdí na ten sever promítá těm malejm Romům filmy, pohádky i různý edukativní věci a jde na to nějak ne represivně, ale inspirativní cestou se je snaží nějak inspirovat a motivovat. Ona jezdí na tu ubytovnu Sport, kolem který je ta hrozná mediální bublina, že jsou tam ti lidi, kteří kradou atd. Není to pravda, ty lidi tam vůbec žádný nepokoje nedělají. A oni ji už berou jako součást tý skupiny. Ona je tam schopná nechat kameru a ví, že se tomu nic nestane. Teďka tam točila pro televizi a bydlela s celým štábem na ubytovně a normálně se tam večer zpívalo, tancovalo... Tím chci říct, že žádná bariéra neexistuje. Když ti lidi ti začnou důvěřovat, tak pochopíš, že to, jak je to prezentovaný v médiích, že to tak vůbec není. Ona to ještě udělala tak, že si vzala jednu reportáž z ČT, kterou odvysílala na stěně tý ubytovny a k ní si pozvala nějaký odborníky z různých sdružení a i ty novináře. Během toho přišla na to, že když je ta demoška, má bejt ta protiromská demonstrace, tak oni předtím v 237

novinách vždycky uveřejní, že nějakej Rom napadl nějakýho bílýho, to strašně tu bílou komunitu nasere, tak ona jde demonstrovat. Ale normálně, když se jich ptáš na tom severu, tak ti neřeknou, že by je někdo obtěžoval. Jim nepřijde, že by dělali bordel, spíš je to o těch penězích, o kterých si myslí, že jim to ti Romové berou. Je to o penězích, ne o násilí. 90% Čechů si myslí, že vydělává na Romy, s tím se nic neuděláme. Přitom je ten problém jinde, protože ty peníze jsou provařený na veřejnejch zakázkách, korupci a dalším... Necelý procento rozpočtu jde na dávky nezaměstnanejm a uvaří se na tom volby. Tím populistickým způsobem typu: "Nebudeme těm nefakčenkům dávat peníze." Přemýšlela jsi někdy o svým členství ve nějaký politický straně? Ne, ještě jsem nenarazila na takovou, se kterou bych se mohla ztotožnit. Hodně lidí, se kterýma jsem mluvila, se pak rozhodlo jít k Zeleným. No a hodně lidí se na to taky vykašlalo. Třeba Matěj Hollan, Sváťa Bartík... Máš pocit, že to děláš s nějakým ideálem, s nějakou vizí tu politiku a pak Zelení odhlasují garáže pod Zelňákem a je to problém. A třeba s tou blokádou... Kamarádka točila film o Šumavě a pak se najednou děla ta blokáda a tak a byla na Šumavě a na blokádě, tady byly ty demošky, tak já jsem byla točit tady. A velkej problém byla třeba duha, která je financovaná státem a oni do jistý míry věděli, že pokud bude moc velkej bordel, tak jim stát ty dotace vezme. My jsme třeba vypravovali s Matějem Hollanem tzv. autobus VIP, obvolávali jsme ty klasický lidi, Sommerová, spousta lidí - Havelka a tak. Spousta lidí byla v tý době napojená na Zelený, lidi, kteří v tom kulturním měřítku znamenaj strašně moc. Ale třeba i to, že to podpořil Vladimir 518, nechal se vyfotit na plakát, to může hodně věci pomoct. A ta Duha nám tu akci s autobusem stopla, protože řekl, že počká na jednání vlády, jak se k tomu postaví. Co to musí být za téma, aby sis ho na ten FB pověsila? No zrovna včera jsem si uvědomila, že asi 98% procent všech těch příspěvků je takhle nějak zaměřených. Byly i doby, kdy jsem postovala písničky, ale to už vůbec nedělám. Nemám potřebu tam dávat věci, co teď poslouchám, to je ztráta času. Všechno to, co tam teď píšu je něco, co mě zajímá. V postatě všechny politický hrůzy, teď se tu fakt děje všechno. Byla jsem teď oslovená školou, abych pracovala v takovým studentským výboru všech škol. Teď mám velký téma vůbec celý ministerstvo školství, zavedení školnýho, že existuje třeba nějaká rada vysokých škol, společenství rektorů a ministerstvo školství s nima musí konzultovat všechny změny v zákoně o školství a Dobeš to soustavně nedělá a připravuje to bez lidí, kteří jsou v tom terénu a na to konto se musel ustavit studentskej výbor, kdy z každý fakulty bude jeden člověk, kterej musí chodit mezi tyhle lidi a pak bude informovat dál. To je práce na půl úvazku v podstatě, každej měsíce se budu scházet s celým tím širokým plénem. Je to takový, že o tom ještě moc nevím. Žádný připomínky jsem ještě nečetla, nejsem právně vzdělaná, takže tomu úplně nerozumím, ale pokud to k něčemu bude, pokud budu moct někoho informovat o tom, jak to probíhá, protože zatím je to fakt za zavřenejma dveřma, tak je to strašně zajímavý. Ta Dobešova představa o vzdělávání elit, na který budou makat ti nevzdělaní, protože nebyli dostatečně nadaní, tak to už je prostě moc. Já chápu to, že je tu strašný množství vysokých škol a v současný době ten titul může dostat každej, ale s tím má co dělat akreditační komise, která by měla většinu těch nekvalitních škol zrušit a takový 238

případy, jako jsou třeba plzeňský práva, tak úplně. Pak tu máš zástup politiků jako je Řápková, Onderka, Marek Benda, tisíce dalších, kteří mají sice titul, ale dost pochybuju o tom, že navštívili nějakou přednášku. Protože existuje Karel Engliš, zaplatíš sto litrů a máš to v pohodě. A to už je tak velkej problém, protože třeba v tý Plzni udělovali tituly lidem, který pak obsazovaly pozice v politice, soudce, šéf policie a to je šílený. Tohle je věc, proti který třeba Dobeš vůbec nebojuje a místo toho se snaží brát prachy veřejnejm školám. Dobeš je koncentrát nekompetence. Vůbec nechápu, co tam dělá. Proč to na ten FB dáváš tyhle věci? Protože to je taková obsese. Čekáš od toho něco? To je prostě to, že to tam dám a doufám, že ... Taky je to takovej inkubátor, prostě to tam dám, abych sdílela nějakou nasranost s víc lidma. Jsem vždycky ráda, když se pod tím vytvoří nějaká debata, ale to se úplně tak často nestává, většinou se snese sprcha nadávek... Jak potom reaguješ? Já to chápu, protože je to spíš od lidí, kteří jsou mi názorově blízko. A děje se tam i to, že by někdo těm příspěvkům nějak odporoval? Třeba teď kamarádka reagovala na to, že jsem postla, že Dobeš řekl, že každej mentálně retardovanej tady má titul. Ona s tím do jistý míry souhlasila. Ale já chápu to její hledisko, proč, že je tu prostě moc lidí, kteří tu studujou. Ale to není problém, ti lidi. Problém je jinde. Je to super, že jsme jí to pak začali vysvětlovat a ona to pak pochopila, že jsme ji nějak ovlivnili. A pak jsou tam věci typu, že jsem tam třeba něco dávala a někdo tam napíše: "Jo, tak tohle mi vůbec nevadí." To já taky chápu. Když už má někdo dostudováno, tak už třeba vůbec nechápe důsledky třeba u toho školnýho. Zavede se školný, studentská půjčka s úvěrem. Ty si půjčíš od státu a vrátíš mu víc. To je systém těch bank. Jak to využíváš technicky? Já mám pocit, že se to teď celý nějak změnilo, dřív tam člověk mohl dávat odkaz, teď se to všechno postuje na tu tvou zeď a já nevím, jak to úplně teď funguje. Vždycky něco zkopíruju a postnu to tam. Dřív to bylo skvělý pro nějakou archivaci těch odkazů, že když sis něco rozklikla, tak jsi tam měla všechno, co jsi dávala za poslední dobu, takže když jsem nemohla najít nějakej článek, tak Jsem se tam akorát podívala a teď si to musím složitě vyhledávat přes vyhledávač, tohle byla jako moje soukromá knihovna. Když tam ten odkaz přidáváš, píšeš tam něco svýho, nějakou glosu nebo komentář? To se taky dost zredukovalo. Záleží. Když je to něco chytrýho, tak si třeba v tom článku najdu nějakou věc, která podle mě nejlíp ilustruje tu problematiku, který on se věnuje, a to si tam stáhnu. A teď už jsem v tom stádiu, kdy na všechno říkám "aha". Třeba Onderka bude 239

kandidovat, na prezidenta, tak řekneš jen: "Aha, jasně". Nemám k tomu už co dodat. Já už píšu jen to "aha", protože mám pocit, že ti lidi mají bujnější fantazii, než si dokážeme představit, ale dotahují ji do důsledků. A když jsem hodně naštvaná, tak tam napíšu něco fakt naštvanýho. Záleží na typu těch komentářů. To, jak Hájek prohlásil, že je typický bílý heterosexuální křesťan, tak ... A třeba ty informace celkově... Když se mě lidi ptaj, co čtu, tak říkám, že FB. Mám pocit, že se toho na FB dozvím úplně nejvíc, právě díky těm kanálům. A když mi třeba Vráťa Dostál napíše, hodí mi odkaz na výbornej text od Švehlíkové, tak já se na to podívám. I když u toho Referenda asi ta selekce taky musí probíhat, někdy je to jako levicový Fragmenty... Pozoruješ, že těma svýma aktivitama na FB nějak ovlivňuješ ty svoje přátele? Je to v malým měřítku a je to dost reciproční proces, ale nejde říct, že jen já. Ta masírka, která je teď hodně pravidelná, tak si třeba pár lidí řekne - jo, když už to postlo 15 lidí, tak to zkusím přečíst a uvidíme. A co se týče těch brněnskejch věcí, tak to se rozjelo suprově, že třeba i ty moje kamarády, se těch věcí účastní. A dost píšou třeba - půjdu a sdílím, nepůjdu a sdílím, nemůžu přijít, ale pozvu kámoše atd. Já si myslím, že o tom ti lidi dost uvažujou v tom smyslu" No tak Apolena tam zase něco postla, zase něco aktivistickýho, tak uvidíme. Myslíš, že tě berou takhle s rezervou? No jasně, myslím, že je takovejch pořád víc. Ale tak to nejsou úplně kamarádi, na kterých by mi záleželo. To je prostě tak, že má člověk ty reálný kamarády, pak má ty facebookový kamarády, to jsou právě ti, se kterým sdílíme podobný věci na zdi. To není žádná definice kamarádství sice... Tím myslíš, že jste nějak stejně názorově naladění? Jo, ty bych třeba v normálním životě nikdy nemusela potkat, ale ten FB nám to umožnil. Já si myslím, že ten FB hodně přispěl k tomu, že se lidi mnohem víc zajímaj. Protože to je... Každej z nás tím, že třeba napíše, já bych to nerada bagatelizovala, ale třeba tím, že něco likeuješ, tak tím dáváš už najevo nějakej svůj občanskej postoj. To je strašně zajímavý, jak to probíhá ve zjednodušený formě. Nebo třeba napíšeš, že se zúčastníš nějaký demošky a pak tam fakt přijdeš, to já chápu jako virtuální občanskej aktivismus, kterej ale dotáhneš do důsledků. Mně to přijde, že to je vlastně jen utvrzení, sebeutvrzení. Dáš tam to "zúčastním se" a pak už tam fakt musíš jíž, protože ta komunita na to už trochu spolíhá a tak. Co diskuze pod příspěvkama, jak na to reaguješ? Mně se to moc neděje, ale právě jsem nad tím přemejšlela, že kdyby nějací moji spolužáci z gymplu jen trochu chtěli si to přečíst, tak mě pošlou do háje, protože jsou to šílení lidi. Jako když se to stane, tak se snažím. Záleží, kdo to je. Třeba když jsem tam postovala toho Landu... Já jsem tam postovala takovej článek, ve kterým jsem psala, že Daniel Landa se po dvaceti letech od největší slávy Orlíků vrací, aby nám odpověděl na otázku "Kdo to tady z palmy spad?", tím, že "Černá huba, černý voči, to není náš kamarád". A spolužák mi na to napsal ve srandě, že mu teď staví pódium. Já jsem mu napsala, že mu moc gratuluju a on mi řekl, že je mu to úplně jedno. No a to je to, co mě na tom nejvíc štve. To jsou lidi, kteří jsou 240

nějakým způsobem nepoučitelní, je jim to fakt šumák. Když sem třeba napsala ta kámoška o tom Dobešovi, tak jsem se jí snažila vysvětlit, že ten problém opravdu nespočívá v počtu studujících. To je prostě jen ten zástupnej problém, n kterým se to celý staví a na kterým se ten Dobeš ten svůj populismus snaží uvařit. To se odvíjí od toho, jestli cejtím, že ten člověk o tom třeba málo ví. Že vidím, že si to tak zkratkovitě skládá dohromady. A když mu to nějak pomůže rozšířit obzor, tak to ráda udělám. Ale kdyby tam někdo vyloženě napsal něco jako úplně jinýho, tak bych si ho asi oddělala z přátel a nechtěla se s tím člověkem bavit, tím myslím třeba nějakej rasismus nebo xenofobie. Já jsem si moc lidí zatím nevymazala, ale to je taky proto, že většina těch mých kamarádů se moc neprojevuje. To se mi ani neděje, že by tam někdo napsal něco rasistickýho, třeba z tý druhý strany, z těch nácků. Spíš si myslím, že ten FB je pořád hodně uživatelskej, že třeba ti mí spolužáci to používají k tomu, aby věděli, co dělají ti jejich spolužáci. Nemaj potřebu tam prezentovat svoje názory, potřebujou to pro styk s realitou a je jim jedno, jaká je. Máš v těch přátelích, se kterým jsi se dala dohromady vyloženě na základě těch aktivit? No teď se to začalo slejvat, právě Standa, Honza Boček, Kašpárek, Jirka Honzírek... Prostě lidi, se kterým jsem se teď začala stýkat kvůli tomu Brnu s tím, že jsem už o nich dlouho věděla, co a proč dělaj. A co opačně, jestli se to děje tobě na základě toho, co děláš, jestli tě lidi o to přátelství pak žádají? Ano, posílají mi žádosti a já kolikrát vůbec nevím, o koho jde. Tak si je dám do přátel a čekám, co z nich vyleze. To bylo třeba v době, kdy jsem pracovala pro Zelený, tak mi chodily žádosti od Zelených. Že se jim líbí, co tam dělám a tak, tak to jo. Já je přijímám, já si ty lidi taky cíleně vyhledávám. Mám v přátelích třeba kluka, kterej patří k hooligans Slovácka. Ten už je trochu na uváženou, jestli si ho tam nechám. Ale přemejšlela jsem nad tím, že to může bejt zajímavý.

241

1.3.14 Eliška Bartošová environmentalistika na FSS v Brně zaměstnankyně EPS, vedoucí PR ... V rámci EPS se věnuju politickým tématům, spíš na celostátní spíš než regionální úrovni. To znamená, že brněnský aktivity jdou spíš mimo mě. Na druhou stranu máme kampaně i vůči Jihomoravskýmu kraji, takže od každýho trošku. Jak se stalo, že ses tímhle způsobem začala formovat? Když mi popovídáš o nějakých důležitých meznících... Já jsem s tématem ekologie měla co do činění už na základní škole, protože tenkrát v rámci nějaký pozvánky škola nabídla, abych se stala členkou sněmovny ČR pro životní prostředí. Mě tam nakonec vybrali, takže já jsem byla už někdy ve dvanácti nebo ve třinácti členkou ve sněmovně ČR pro životní prostředí. Po základní škole jsem šla na chemickou průmyslovku, protože jsem chtěla nějakej obor, kterej bude trochu spojenej s ekologií a životním prostředím, ale pak jsem z chemie utekla a měla jsem spíš pocit, že bych chtěla studovat něco humanitního, šla jsem na FF, tam jsem začala spolupracovat s neziskovkama, ale ne orientovanýma ekologicky ale spíš na práci s malýma dětma a pak jsem přešla na environmentalistiku, kde jsem na nástěnce našla letáček, že EPS hledá dobrovolníky. Tehdy jsem nevěděla nic moc o politice ani o politických tématech, ani o tom, co dělá EPS, ale na kauze Hyundai, kterou jsem pro ně začala zpracovávat, mě to vtáhlo a začala jsem pro ně pracovat externě a pak už na hlavní pracovní úvazek jako manažerka komunikace s veřejností. Říkáš, že tě to vtáhlo, mohla bys mi o tom něco říct? Já nevím, jestli znáš kauzu Hyundai, ale ona je taková poměrně emotivní. Hyundai v Nošovicích, tam šlo o několik vlastníků pole, kteří nechtěli ten svůj pozemek dát. Na tom pozemku rostlo známý nošovický zelí. A ti lidi nechtěli ten pozemek prodat a přes všechny problémy nakonec došlo i na výhrůžky smrti. Bylo to poměrně ostrý, hodně do toho vstupovala tehdejší politická reprezentace ať už na kraji nebo na celonárodní úrovni a bylo to pro mě tehdy strašně šokující, protože jsem moc ještě o politice nevěděla. A to mě popudilo k tomu jít i do dalších témat. Nevím, jestli to byla naštvanost, spíš taky částečně lítost. Já jsem si asi jako většina lidí myslela, že x let po revoluci už žijeme v nějaký demokratický společnosti. Že to nějak funguje, jsou sice nějaký problémy, ale není to až tak hrozný. Spíš to bylo nějaký překvapení, co všechno se děje pod rouškou "demokracie". Jaký jsou další věci, o který se zajímáš? Co byly ty další témata, kam tě tahle první kauza vtáhla? V rámci EPS se naskytla nějaká možnost tam spolupracovat na tématu brainwashingu, klamavé reklamy nebo zavádějící reklamy velkých nadnárodních korporací. Z toho projektu sešlo a já jsem dělala první placenou spolupráci s EPS na fundraisingu, kde jsem se musela zabývat všema témata EPS, abych je mohla přetlumočit lidem. Abych jim vysvětlila k čemu to 242

je, psala jsem texty, ať už fundaraisingový nebo propagační. Ty aktuální témata pak bylo ovzduší v Ostravě, pak témata, který se týkají ČEZu, výstavba Prunéřova a obecně témata, který se týkají celostátní energetické politiky. Pak se k tomu přidružila témata, která řeší i ostatní neziskovky, ale pohybují se třeba v jiném ranku. K čemu hlavně používáš FB? Já jsem si FB založila, když mě do něj začali zvát lidi ze zahraničí, který jsem poznala v rámci workcampů mezinárodních a to proto, abychom nějak zůstali v kontaktu. Myslím, že takhle nějak si v tý době zakládala ten FB spousta lidí. Nevyužívala jsem ho moc až do té doby, než jsem jela na stáž do Španělska, do Madridu, kde už tehdy měla tolik přátel z toho ranku, ve kterým se pohybuju nebo z toho ranku, kterej mě zajímá, ať už je to politickej aktivismus nebo kultura, média a podobně. Tam jsem objevila kouzlo FB jako zpravodajství. Já jsem v tom Španělsku nějak nesledovala média, co se děje v ČR. A přes FB jsem sledovala, co se všude děje. V podstatě i teď ten FB používám k tomu, abych si nemusela dělat každej den monitoring médií, který píšou o tématech, který mě zajímají, abych byla v obraze, co se děje, protože tam mám známý, který zajímají podobný věci, jako mě, postujou tam, zajímavý příspěvky, nejenom z těch témat, který mě zajímají, ale i z širšího spektra, takže ho spíš používám pro držení se v obraze, jako zpravodajský médium. A pak sekundárně tam nacházím fotky dětí svých bývalých spolužáků ze základní a střední školy. Jak probíhá ten proces, když ten FB využíváš právě k věcem, o kterých se tu bavíme? Tam jsou asi dvě různý cesty. Jedna z nich je ta, že ho využívám k věcem, který se týkají EPS, kde v rámci toho ještě nemáme ten FB stanovenej jako jeden z těch stěžejních kanálů, je spíš jeden z těch "mimochodem". Co je pak tím stěžejním kanálem? Web, kterej teď připravujeme a komunikace s médii, případně vydávání nějakých materiálů pro užší okruh známých. To nicméně neznamená, že bychom FB nepoužívali, spíš jde o to, že nemám úplně ujasněnou strategii a nevytváříme cíleně obsah pro FB. To znamená já tam buď přeposílám TZ a aktivity, to znamená, že spíš multiplikuju obsah, kterej už vznikl k nějakýmu jinýmu účelu, nevytvářím věci přímo pro FB. Hodím tam třeba link na něco a třeba napíšu komentář nebo vypíchnu nějakou větu ze článku, citaci třeba. Teď jsem měli v poslední době dvě elektronický výzvy na posílání e-mailu, takže tam jsme ten FB využívali intenzivně, protože jsme chtěli, aby se to dostalo k lidem, aby to lidi podepisovali, tam jsme používali i eventy. V každým případě jsme používali originální obsah, používali jsme tam jakousi rétoriku: "Lidi, podepište, je to důležitý proto a proto", ne, že bysme jen přelinkovali ten obsah, ale už jsem tam psala i nějaký originální texty. No a když to používám pro sebe, tak to používám tak, že v tom nemám úplně nějakou strategii, že bych si to konkrétně plánovala. Je to hodně o tom, v jakým momentálním rozpoložení se nacházím a je to o tom, že někdy třeba na FB dva nebo tři dyn moc nesahám. Chodím tam a čtu si, co se děje, ale třeba tam zrovna nic nenapíšu, protože mám strašně práce, pohybuju se někde, kde potkávám lidi, kdy je FB na okraji. Myslím si, že nejsem vyloženě ten informační kanál, i když jsou lidi, kteří mi říkají, třeba se to projevilo u Šumavy, když byla aktuální Šumava, tam se mi stalo, že i lidi, kteří moc jinak nemají o tyhle věci zájem, nepohybují se v tomhle sektoru, tak 243

se mě začali vyptávat. Jestli o tom něco vím, jestli bych o tom mohla říct něco víc, že je to zajímá. Pak se chtěli prostřednictvím mě informovat sami aktivně nebo na to nějak poukazovali a pak jsme o tom hodně chatovali. Myslím si, že jsem pro ně mohla být nějakým informačním kanálem, byť se nepovažuju za někoho, jako je třeba Matěj Hollan, kterej je dneska už něco jako zpravodajství. V čem u FB k těmhle účelům vidíš ty největší výhody? Je to rychlý, je to uživatelsky přátelský, je tam spousta lidí, to znamená, že tam fungujou takový ty virální záležitosti. Tady si přečtu článek, líbí se mi, přijde mi zajímavej, kliknu na jedno tlačítko, maximálně dvě nebo když už je to "jo něco", tak to postnu, napíšu k tomu vlastní komentář, ať si to přečte co nejvíc lidí. Když si přečtu nějakej ten článek a přijde mi tam zajímavá nebo absurdní nějaká ta hláška, tak to dám do uvozovek a použiju tu citaci. Nedávám si práci s tím, že bych tam moc dopisovala ty komentáře, to už musím mít náladu, čas a nebo mě něco musí fakt praštit do oka, v tom případě si dám práci i s tím, že tam napíšu komentář. Používáš FB i k osobním věcem? Občas jo, teď jsem dávala R.I.P. Minda, což je naše kočka, kterou jsme podědili, a sousedi ji šli nechat utratit. Signifikantní je, teď jsme se o tom bavili, že kolikrát si člověk dá práci a napíše hrozně sofistikovanej politickej nebo společenskej komentář a setká se to s úplně minimálním úspěchem a taková věc, že mi umřela kočka, tak je tam milion likeů a pozoruju to i na sobě, na svým profilu i na profilu známých lidí, že občas ty banality zabírají víc, než hrozně propracovanej společenskej nebo politickej komentář. Ještě bych k tomu možná doplnila, že se snažím občas provazovat témata. Příklad aktuální situace v severních Čechách, svalování viny za to, co se děje na Romy a vedle toho jsou informace o nějakých korupčních kauzách v ČR a korupčním prostředí. To se třeba snažím provazovat ty témata dohromady. A těm lidem, o kterých vím, že smýšlejí tím směrem, že si myslí, že doplácíme na ty Romy, kteří vysávají systém, tak přemýšlím hodně nad nima. Snažím se ty články a posty psát tak, aby se ti lidi třeba mohli zamyslet nad tím, jestli jsou to ti Romové, kteří jsou příčinou problémů nebo jen ten problém ukrytej někde hlouběji. Když se zamyslíš nad skladbou těch svých přátel, jaký lidi, tam vlastně máš? Asi bych to popsala podobně jako ty, že jsou to většinou lidi, který jsem si tam přidala, protože je vnímám jako tak, že jsme spolu chodili dřív do hospody, na základní nebo na střední školu, vím, že tam jsou. Kolikrát, když tam dávám nějakej příspěvek, tak si říkám, že to bude číst támhle Franta, kterej si myslím něco úplně jinýho, ale většinou to moc neřeším. Až právě na ty momenty, kdy eskaluje to, že na těch profilech svých přátel třeba vidím narážky na Romy neb vtipy a vím, že zrovna tenhle příspěvek se na tohle dá nějak vztáhnout, tak si třeba i vzpomenu, že to může číst tenhle Franta a že se nad tím třeba může i zamyslet. A tihle lidi ti na ty příspěvky nereagujou? Občas se mi spíš stane, že vstoupím do diskuze, která už vře a pak vznikne třeba nějaká mikrodebata na tyhle témata, ale že by tihle lidi reagovali, tak to se mi stává minimálně. 244

Říkáš, že tam máš přátele, který hází vinu na Romy a podobně a tyhle lidi si tam necháváš? Někteří lidi pak tyhle přátele mažou... Já jsem si třeba před volbama myslela, že všichni budou volit Zelený. Takže nevyhazuju už tyhle lidi z přátel, jednou jsem zavyhrožovala, že vyhodím z přátel všechny, kteří budou přeposílat stránku nějakýho kluka, který se tam navážel do té Aničky. To jsem zavyhrožovala, že pokud tam bude někdo tohle propagovat... Já jsem zavyhrožovala, že si vyhodím každýho, kdo se nějak pokouší tohle propagovat. Já tyhle lidi nepovažuju primárně za rasisty,ale považuju je za neinformovaný. Já si je nevyhazuju z přátel, ne, že bych si myslela, že na ně mám nějakej vliv, možná, že jo, ale nevyhazuju si je už jen pro to, abych neztratila nějakej kontakt s realitou. A myslím si, že je dobré vtahovat tyhle lidi do diskuzí a říkat jim třeba..občas jim trochu znejistit tu jejich realitu. Kdo ti pak do těch diskuzí přispívá? Jsou to pořád ti stejní, co tě podporují nebo jsou součástí toho, o co ti jde? Občas tam přispějí i tihle, co nesouhlasí. Je to málo, ale občas se to stane. Stává se mi i to, že reaguju na cizí diskuze a na cizích diskuzích se k tomu ještě přidají ti lidi, který já mám třeba taky v přátelích a já o nich vím, že mají tyhle postoje. Dokonce mi jeden kluk napsal, že bych do jeho diskuzí mohla vstupovat častěji, že by byl rád, protože jsem tam nadnesla to téma, že ti Romové nejsou asi úplně hlavní problém, kterej tu Českou Republiku sžírá. On tam dal nějakej příspěvek a já jsem ho podpořila nějakejma argumentama, linkama. Asi jsem i hledala knížku kvůli reakci na FB, ale většinou cituju z toho, co vím, že je někde na netu, vím, kde je link, tak to prolinkuju. Myslím, že je to důležitý. Pro tyhle lidi, který já považuju za neinformovaný, tak ty by se neměli posílat někam a zatracovat, ale právě se snažit o nějakou diskuzi, i když ta šance, že to někam povede, je nulová nebo blížící se nule. Podle mě to má smysl. Máš v přátelích někoho, kdo si tě přidal na základě toho, čemu se věnuješ? Já si myslím, že jo. Nevím, jestli úplně, abych byla v obraze, ale spíš myslím, že lidi, kteří jsou taky aktivisti nebo dělají něco podobnýho. Aniž byste se znali osobně? Klidně. Dělo se tohle třeba přímo po nějakejch konkrétních kauzách? Jo a přijímám úplně otevřeně, téměř kohokoli. Já nemám problém kohokoli přijmout do přátel, ještě jsem neřešila tu schízu. Nepotřebuju nějak rozlišovat třeba tu funkci subscribingu od přátelství, ale kdyby nastal problém, tak to tak asi udělám. Jak pak vypadá další interakce s tímhle typem přátel?

245

Stává se třeba to, že se mi někdo ozve a zeptá se na nějakou podporu, jestli nemůžu něco likenout, nebo dokonce hodit něco k nám na zeď na EPS. Stává se i třeba prosba o to, ať něco olikeuju, šířím dál, pak klidně i začnem chatovat o věcech, který se toho týkají, ptám se, jak to jde... Ale to už spíš většinou s lidma, o kterých já vím, co oni dělají. Znám je z nějakýho jinýho postu nebo tak, že už o sobě víme, co děláme. Co eventy? Zveš třeba aktivně svoje přátele? To nedělám. Já sama s těma pozvánkama zacházím trochu neurvale. Spíš je ignoruju a spíš dám na osobní pozvání. Já to i přenáším na ostatní lidi, že nevím, proč bych jim ty pozvánky posílala, když vím, že si je stejně nebudou číst. Požíváš ještě nějakej jinej kanál na internetu, nějaký jiný sociální médium? Já jsem si někdy založila Twitter, pak jsem od něj ztratila heslo a chvilku jsem tweetovala a měla jsem i pár followerů. Tweetovala jsem o tom, když se dělo něco zajímavýho, jakoby o politickejch událostech v angličtině. Pak jsem na to nějak neměla čas a nějak jsem ochabla. Teď mám profil na Twitteru, ale nepoužívám ho, zapomněla jsem k němu heslo. Založila jsem si pak blog kvůli diplomce, kam jsem dala dva články, ale pak jsem tu diplomku potřebovala udělat rychle, takže už na to nebyl čas. Já jsem si myslela, že tam budu průběžně uveřejňovat kusy práce, ale pak to nějak nevyšlo. Pak mám ještě Linkedin, mám tam založenej profil, ale pořád se nemůžu dokopat k tomu, abych s tím nějak pracovala. Pořád mi něco chodí, ale moc na to nemám čas. Ale chtěla bych ho zavést, protože v rámci EPS spolupracujeme s dobrovolníkama a máme i strategii práce s dobrovolníkama, už bychom je chtěli mít jako stážisty, studenti práv. A ráda bych zavedla, že jim budeme psát nějaký doporučení. Vidíš, že by tě ti tví přátelé vnímali na základě toho, jak se na FB projevuješ? No jasně, oni mi klidně napíšou: "Nazdar ekoložko!". Stává se mi to, že se mi ti lidi sami ozvou a řeknou mi, že jsem ta ekoložka, aktivistka a chtějí třeba něco vědět. Ještě jedna věc, co jsem si vzpomněla ohledně FB. Já má takovej okruh lidí, se kterým se nevídám moc často, třeba jednou za čtvrt roku, ale sleduju jejich profil a pak je hrozně dobrý na to navázat. Je to hrozně dobrej rozjezd komunikace po dlouhé době, že se nemusíš ptát toho člověka úplně od začátku na všechno. Na to si někteří lidi stěžujou. No mně to přijde super, že na to můžeš hned navázat a jít k věci a nemusíš kolem toho chodit. Už rovnou víš. Připadá mi, že s těma lidma neztrácím kontakt kdykoli se s nima potkám po delší době, kdy jsem je neviděla, tak můžeme hned navázat na nějaký společný téma. Co nějaká sebecenzura? Mažeš po sobě dodatečně? Myslím, že jsem po sobě něco smazala, kde jsem našla nějakou hrubku, tak jsem to smazala, opravila a postla znovu. Já rozhodně nepíšu na FB, když přijdu ve dvě ráno z hospody. Myslím, že tam nepíšu nic osobního, že bych se potřebovala vyplakat, to ne. 246

247

1.3.15 Svatopluk Bartík ...Nějaký diplomky se o nás (Žít Brno) píšou, jsou o nás besedy, konference, tři štáby se přetahujou, aby o nás točili nějakej dokument. A kluci mají "plný postele" těch bab, to asi ne, ale každopádně to funguje na tu generaci studentů a studentek. pořád volaj novináři, všichni chtěj trička. Matěj je třeba žhavej, ten je schopnej říct novinářům názor na cokoli, mě už to trochu obtěžuje, spíš to beru jako součást tý hry. Spíš si i z těch novinářů dělám srandu, ale tak aby to nepřekročilo tu zdravou míru, aby nás pořád měli rádi. Mohl bys mi popovídat o nějakých výrazných milnících, které tě ovlivnily v tom, jak v současnosti na FB i mimo něj vystupuješ a co děláš? Na to nemáme čas, to je 7 let. Proč mě to zajímá, je jasný. Prostě jsem najednou měl čas z určitých osobních důvodů a říkal jsem si, naivní blbec, tak přece nebudu jen nadávat, tak se zkusím nějak zapojit. Tak jsem zavolal Ondrovi, řekl jsem mu, že bych šel k nim do Zelených. Tak jsem tam vlezl, vzápětí jsem se stal spoluzakládající osobou občanský koalice Nádraží v centru, což s určitým útlumem přežilo až dodneška. Pak jsem byl v r. 2004,5,6,7,8 velice aktivní v Zelených v rámci partaje, od r. 2006 zastupitelem na Brně-střed pak jsem za sebou v r. 2008 práskl dveřma, když začali odsouvat nádraží, hajzlové. Oportunista soudruh Ander, zmrd první třídy, doufám, že to nebudeš cenzurovat, to si vysloveně přeju, aby tam zůstalo. Já to prožívám dost emotivně, po těch letech jsem sice zcyničtěl, ale nesnáším podrazáky, kterým on je. To je normální zmrd a oportunista. Já vím, že během blokády se za to postavil... To umí každej, vždyť to je blokáda proti náckům. To ho nic nestojí, nijak ho to nebolí, jen na tom může dostat body. A co to je? Je to gesto. Jakej je rozdíl mezi tím, že vytrváš na svým názoru, se kterým tě lidi zvolili. A pak si můžeš vybrat: Buďto skončíš jako náměstek s padesátitisícovým platem, řidičem a spoustou benefitů nebo u toho názoru zůstaneš. No tak prodáš ten názor, spláchneš ho do hajzlu, vysereš se lidem na záda. Protože mít a nemít padesát tisíc a mít vliv náměstka primátora je velkej rozdíl, on to přiznal. On je zkorumpovanej mocí. On se nechal zkorumpovat svou vlastní mocí. Ale taky jak dopadl? Jak se dá dělat politika tímhle způsobem, vždyť on ty Zelený úplně potopil. Ať jdou do prdele, takhle se nedělá politika, že prodám křeslo za volební téma. A ještě pak dělá, že ne. On tvrdil, že jím podporovaná varianta, u který vůbec nebylo potvrzený, že jde realizovat, vědělo se, že bude o několik miliard dražší a on tvrdil, že to je to nádraží v centru, který my jsme chtěli, přitom to byl čistej odsun. Tvrdila to nejen koalice Nádraží v Centru, tvrdila to odborná dopravní komise strany Zelených? On ji obešel, aby se to nemusela diskutovat odborně, prostě než se odhlasovalo usnesení. Neporadil se s vedením strany, porušil všechny usnesení strany. To je prostě normální zmrd. Vyjadřoval ses k tomu veřejně? Tak, když já něco řeknu, tak o tom píšou noviny v Brně, to zní hrozně trapně. Ale já jsem to řekl a druhej den to bylo v Mladý Frontě. Pak jsem odešel, napsal jsem prohlášení, dal jsem to do ČTK, šup a bylo to v médiích. Já jsem se několik měsíců věnoval, abych v rámci strany to 248

stanovisko zvrátil, to se mi demokratickými vnitrostranickým prostředky nepodařilo, oni si zajistili většinu, což je ok, o to vážnější to je. To jsou prostě lidi, kteří se stavěli děsně proti odsunu nádraží, najednou jsou pro odsun, takže pro mě jsou celí brněnští Zelení totálně u prdele, jsou prostě nepochopitelní. Nějaký aktivity kromě těch Zelených a Žít Brno? Občanská koalice nádraží v centru, spolupráce s Matějem Hollanem, Brnění, guerillový srandičky angažovaný. Třeba se někde něco stalo ve veřejným prostoru a nikdo nevěděl, odkud se to vzalo. Něco anonymně, něco na jméno. Třeba když byla premiéra Tajemství Zlatého Draka, my jsme si žádali o smlouvy u Národního Divadla Brno, tu nám nedali, takže jsme s Kvapilem a Sýkorou vymysleli, že si udělám srandu. Já jsem tam měl úvodní slovo. Tohle je takovej příklad. K čemu využíváš hlavně svůj FB? K prokrastinaci. Co tam hlavně děláš? Já nevím, jako normální FB uživatel. Ty to vidíš. Já do toho netahám děti, ženu nebo jen minimálně, s minimálním množstvím těch přátel. Mám to spíš jako pro zábavu ke všem věcem od počasí, přes politiku až k nějakýmu dada. Já si nepamatuju, co jsem dělal včera na FB, já to nějak neřeším. Proč tam jsi? Báječnej způsob prokrastinace, ale zároveň tam udržuju osobní vazby, polopracovní i pracovní. Mám tam třeba novináře, kteří sedí v Praze, v Brně, takže takhle udržujeme vztahy přes FB. Já si nepřidávám lidi, který neznám, musí tam být vážnej důvod. Takže i když vím, že existuje člověk, který si mě chce přidat, ale neznáme se, pokud není vážnej důvod, třeba jako u tebe, to bylo doporučení Jakuba. Kdybych ho nepotkal, tak bych váhal, musela bys napsat motivační dopis. Ne vážně, dělám to Zeleným hodně, řeknu jim, ať mi napíšou motivační dopis, udělaj prověrku Zelených. Prostřednictvím tohoto já buduju ve straně Zelených svůj obraz jako obraz strašnýho hajzla, buřiče, člověka, kterej Andera upřímně nenávidí. Já se nad tím nezamejšlím. Z jakýho důvodu tam jsi? Abych tam mohl prokrastinovat a abych neměl úplný výčitky, tak jsou to ty relations... Kdybys tam nemohl jít, co by ti nejvíc chybělo? Asi bych dostal nějakej záchvat. Já si to neumím racionalizovat. Asi bych musel víc chlastat s pražskejma novinářema nebo některejma lidma, takže asi spousta večírků navíc, to by mě nebavilo.

249

Jakou roli hraje FB v případě Žít Brno? Jsou to schopní ostatní vysuplovat, takže by to nebyla žádná tragédie o ten FB přijít. Co komunikace interní? Ta běží přes maily. Na FB sice vidíme, co je v agendě, tak to je fajn. Protože ne všechny dobrý věci se objeví na mail listu, ale asi by to neznamenalo žádnej zásadní handicap. Navíc to Žít Brno je bez ambice, pochop, že když se nic nenapíše, tak se nic nestane. Však já vám nedávám dlouhou budoucnost. Fakt si to myslím, že to lidi přestane bavit. Já se spíš divím, že to vydrželo tak dlouho. Co pro tebe znamená ta zpětná vazba, kterou na tom FB vidíš? Můžeš přímo vidět, jak lidi na ty vaše věci reagujou... Tak víš co, člověka ten feedback potěší, ale že bych jako nespal, když nemám určitej počet likeů... Myslíš, že by to vůbec mohlo fungovat? Bez FB? Určitě... Jak? Normálně by si to lidi dali do RSS čteček nebo... Fungovalo by to, i kdyby tam nikdo nechodil. No právě, jestli byste mohli dosáhnout takových úspěchů... Jakých úspěchů? Teď jdeš na vyhlášení Křišťálový lupy třeba... Já fakt nevím, mně to je jedno. Je to fajn a vůbec jsem nedoufal, že na svý starý realistický kolena najdu novej způsob komunikace veřejných problémů s veřejností i s médii. A i s tou hlavní cílovkou, to znamená zmrdi a magistrát. Ale to vzniklo náhodou a nemíním z toho dělat něco víc, než to je. Protože si myslím, že takhle to je lepší, nechat to běžet, tak, jak to je, než kdybychom na to nějak tlačili. Jaký ty technický prvky z toho FB využíváš? Umím udělat událost a pozvat do ní lidi, umím si zablokovat, dal jsem tam pár fotek. Jinak je to spontánní, já nad tím nijak nespekuluju. Já myslím, že funguje, když napíšu třeba: " Zlí hackeři budou kydat špínu na Onderku v pátek v 11.00, kdo se chce vyhnout, tak tam nechoďte." Samozřejmě pak vybírám lidi do těch eventů, nebudu to posílat lidem do Ameriky nebo do Německa. 250

Když na ten FB dáváš příspěvky ohledně politiky, společnosti, aktivismu, jak reaguješ na nějakou vzniklou diskuzi, jde mi o to, jestli třeba po sobě mažeš? Velice výjimečně, stalo se mi před dvěma měsíce, že jsem smazal jednoho člověka z přátel, protože mě pořád otravoval, každej měsíc mi volal, pořád chtěl po mě nějaký rady. Já jsem ho explicitně poslal do háje a smazal. Ale já, když mám třeba chybu, tak to smažu a postnu třeba za dvě minutky. To je normální, že člověka najednou vidí, že napsal blbý i. Když to vypadá, že jsem v afektu, tak je to většinou sebeironie, do toho reálnýho afektu se moc nedostávám. I když třeba na zdi Zelenýho Brna si píšu hodně ostře. Ale s vědomím toho, že to dělám z lásky k nim, buduju si tu image člověka, který bude Zelený pronásledovat, dokud... Díky tomu, že u mě fungujou i standardní média, lepší je samozřejmě zachovat odstup. Některým lidem nepomůžou sebelepší mediální poradci. Máš na FB přátele, který jsi nikdy neviděla a jsou s tebou spojení jen na základě společných názorů, idejí? Takhle moc ne, spíš je znám. Ale jsou to lidi, o kterých vím, že se známe od vidění, že se potkáváme, máme spoustu společných známých, že se potkáváme v kavárně. Já jsem třeba do včerejška neznal osobně Michala Berga, se kterým jsme se kolem Map Hazardu mailovali a znali jsme se půl roku, ještě dýl, aniž jsme se viděli. Ale věděl jsem, že přijde "den D", takže když včera psal, že sedí ve Falku, tak jsem jel okolo, stavil jsem se za ním a řekl jsem mu ahoj a seděli jsme tam do půl dvanáctý. Ale úplně bez kontaktu moc ne, aspoň se známe třeba přes nějaký mail listy. Třeba když jsou nějaký protikorupční celorepublikový maily. Přetváří se pak tyhle vztahy v nějaký přátelství? Já nějak nepotřebuju se s někým nutně přátelit, ale je to vztah, kterej se překlopí do reálný roviny. S někým jsem si třeba míň sympatickej, tak se známe dál na FB a nechodíme spolu na pivo, s někým se třeba rozjede i nějakej byznys, nějakej závazek nebo něco. To je těžko říct, ono se to prolíná, s některejma novinářema potřebuju mít dobrý vztahy, jsme třeba dobří kámoši, s některejma jsme míň kámoši, ale vím, že oni mě mají rádi, protože jsem někdy něco někde udělal, nebo jsem jejich redakci dodal spoustu tipů na zajímavý kauzy. Ten vztah není zpravidla čistě jen jednoho druhu. Ne čistě jen pracovní nebo ne čistě jen osobní nebo aktivistickej. Ty aktivistický se prolínaj nejvíc, na ty jsem háklivej, to už nevyhledávám a tuhle práci stejně vždycky odedře Matěj. Protože on si všechny tyhle lidi přidává. Používáš ještě něco jinýho kromě FB? Třeba Twitter, Linkedin, blog, ... Mobil a interpersonální komunikaci. Jakou roli třeba hraje FB, když to porovnáš s mobilem a mailem. Mobil mám jako pracovní záležitost a když volám, jestli se sejdeme na oběd nebo na pivo. Ten FB není žádnej cílenej prostředek. Ano, umím s ním pracovat ve vztahu ke komerčním klientům. Umím jim doporučit, zda a jak by mohli a měli ten FB využívat, ale je to "by the way", nejsem specialista na social media jako Adam Zbiejczuk třeba a podobně. Já o tom 251

neuvažuju s tím, že by ... Je to částečně hra, částečně prokrastinace. Samozřejmě je tam ještě ta role FB k získávání informací, to je i vědecky dokázáno, že tví přátelé na základě relevance toho vztahu ti předvybírají to, co by si člověk o něco časově náročněji sám vybral. Samozřejmě tam mám pár lidí, moje sestra, bejvalí kolegové z práce, kteří tam odkazujou mimibazar, nějaký blbosti, který jsou jejich svět. Pak jsou takový ty puberťácký hoaxy, citáty, sdílečky, moudra, to má moje osmnáctiletá sestra na zdi... Vidím aspoň, kde je nějaká jiná realita. A ona si zas říká, že musím být úplně blbej, samá ekologie a Ondatra... Nám se stalo, že jsem na Žít Brno dávali něco k Landovi, dělali jsme si z toho srandu. A dali jsme tam nějakej letáček místo "odhodlání, síla, hrdost", tak jsme tam měli "Slatina, Maloměřice, Obřany"... Úplná blbinka. Část lidí najednou říkala: "Já vás mám strašně rád, ale toto jste přehnali, vždyť nemusíte nadávat nutně na každýho, vždyť Landa je normální umělec a má pravdu." My tam v tý diskuzi na webu můžeme vystupovat pod svýma jménama, já to dělám úplně výjimečně, spíš tam píšu za Žít Brno něco. Tak jsme je vytrollili, že mně nebo nám je jedno, jestli si nás vyhodí, že nás nebudou sledovat. Mně se ta kontroverze strašně líbí, ale nemám tolik času se do toho nořit. Měl jsem taky blog, je to na mistakdesevsichniznaji.blogspot.com, psal jsem tam různý věci, třeba "Jak optimalizovat mrtvého koně", ale nějakou hlubší brázdu to nezanechalo. Už tam nepřispívám, je možný, že to souvisí i s FB. Máme Žít Brno, možná budu mít blog na Aktuálně.cz, nevím...

252

253