V parku (lavička v parku) (přichází typický důchodce s igelitkou v ruce) On: Tak, to je dneska ale nádherně. Hm, to je vzdoušek. (podívá se na hodinky a netrpělivě se rozhlédne). Jsem tu nějak brzo. Tak, tady si sednu pěkně na lavičku. No, ahoj, no ťuťuťu, no jo, to víte, že pro vás mám něco na zobáček. To se ví., že jsem na vás dneska nezapomněl. Tak, tady pro vás mám směsku, to jsem dělal sám, nějaké zrní, housky, nějaký špíček. To se nadlábnete. (Odloží si pytlík vedle sebe na lavičku a začne se přehrabovat v igelitce). Já taky budu papinkat, no, kam jsem si to dal. Kam jsem to jen dal? Hm, á tady. Tady to máme. (Zarazí se a zavětří) Herdek, co mě to praštilo přes nos?! No, to se mi asi něco zdálo. (Stále se už zřejmě bez důvodu přehrabuje v igelitce). No už zas! Co to je? Mě úplně přechází chuť na jídlo. A nějak to sílí. (Blíží se postarší žena, příšerně nalíčená). Ona: Nikde nikdo. Psal u lavičky v pět. (kouká na hodinky) No, jsem tu trochu v předstihu. Posadím se. On: (všimne si jí) (Ona přichází a bez dovolení si sedá vedle něj na lavičku.) On: (rozladěně se na ní podívá) Samozřejmě, že je tu volno. Ona: Už ne! (jedovatě se zasměje) On: To je tedy vychování. Ona: Říkal jste něco? On: Ale kdepak. Ona: No proto. On: (nápadně nabírá nosem vzduch) No to je ale hrozný. Tfuj! (k Ní) Cítíte to? Ona: Prosím? On: Jestli to cítíte? Ona: (jemně zaloví nosem ve vzduchu, pohoršeně) No, ještě na to upozorňujte, vy nestydo. On: Cože? Heleďte, co si to dovolujete? Doteďka tady byl vzduch v pořádku, přišla jste vy a (zarazí se a pak vyhrkne) je tu jak v pavilonu opic. Ona: No teda! To je ale grobiánství! Chcete snad naznačit, že zapáchám? On: Nevím, jestli zapáchání je ten pravý pojem. Chtěl jsem se nasvačit a díky vám mám po chuti. Ona: Přestaňte mě urážet, já na ty vaše řečičky nejsem zvědavá. Vy tady nebudete urážet můj parfém. On: To je parfém, ano? No, to jsem rád, že to vím, že to je parfém. Ten musel ale stát, co? Ona: Nechte si to, ano? To je náhodou pravý francouzský parfém. On: A sehnala jste ho na pravý vietnamský tržnici,co? (šikmí oči a kuňká) Nebo jste si doma hrála na chemičku, ne? Ona: Já se vám divím, takový starý a tak hrubý. On: No dovolte, jaký starý. Já nejsem starý, já jsem v nejlepších letech. Ona: To určitě. Ono se říká, že v nejlepším se má přestat. A vy už asi brzo přestanete, že? On: Já, já,.....já ? Já se od vás nenechám urážet. Ona: Vy jste začal. Já se od nějakýho dědka nenechám zesměšňovat. On: A vy si myslíte, že já jako galantní muž v nejlepších letech se nechám urážet od kdejaký báby, která se nezvaná nacpe na mou lavičku a způsobí tady téměř ekologickou katastrofu nějakým experimentálním parfémem? Ona: Vy, chlape! Já vás asi zažaluju. Já a bába! No to je nehoráznost. Takhle se s dámou nemluví! On: Já bych si to taky k dámě nikdy nedovolil. Ale k vám jo. Ona: Vy byste mě, milej pane, mohl dělat dědečka. On: Tak a je to tady, teď jí ta chemie vlezla na mozek. Vypadám snad jak kostěj nesmrtelný? Ona: Mně je čtyřicet. On: Kýho výra. A kolikrát? Vám jestli je čtyřicet, tak jste měla hodě plnej život. Ona: No to je hrozné. Podívejte se na můj obličej, skoro bez vrásek.
Ukažte. No jo, když na vás tak koukám zepředu, tak bych řekl, no jo, vy mi připomínáte tu, Monu Lisu. Ona: No vidíte! Konečně jste trošku příjemnější. On: No jistě, celá Mona Lisa. Ona: No, tak nepřehánějte to. Zase tak sebejistá nejsem. Nemyslím, že bych byla podobná té dívence z obrazu. On: Ne, té dívence ne, vy jste podobná tomu obrazu. Tak stará a ještě se z vás tadyhle loupe barva. Ona: To je škandál! Dědky jako vy by měli střílet. On: Vy mě nerozházíte. Já se tady v klídku nasvačím a vás si vůbec nebudu všímat. (vezme chleba zabalený v ubrousku a začne ho rozbalovat. S chutí se do něj zakousne a přežvykuje. Bába se neklidně zavrtí) Ona: Proboha, to je puch. On: Vždyť jsem vám to povídal… Ona: Co to jíte? To je hrůza. On: Chleba s uleželýma olomouckýma syrečkama s cibulí. Ona: No to je ale odporné. On: Aspoň jsme si kvit. Vy si smrďte jak chcete, já si budu smrdět taky jak chci. Ona: Okamžitě to schovejte. Mně se z toho dělá mdlo. Já snad omdlím. On: Prosím. To je v pořádku. Aspoň tady bude chvíli ticho. Ale je to bašta. Nechcete kousnout? Ona: To je tedy vychování. On: Není dnes krásně? Ona: (chytá se za nos a odvrací se) Nedýchejte na mě. Ještě načichnu. On: Víc už určitě ne. (On jí, ona se neklidně vrtí, zacpává si nos a odvrací se od něj. Když on dojí, zmuchlá ubrousek a vhodí ho do igelitky.) On: To je ale krásně, co? Ona: Nemluvte na mě. Děla se mi špatně. On: Abyste se nezbláznila. To jsou dneska ženský. Tak ptáčci moji, přišel váš čas. Dostanete papku. Tak kdepak to máme. (začne lovit v igelitce). Tak kdepak to je. (nemůže pytlík najít). Vždyť jsem ho tu někde měl, už jsem ho držel v ruce (otočí se k bábě). Neviděla jste můj pytlík? Ona: No dovolte? On: To jsem teda blázen. Před chvílí jsem si ho vyndal a už je v tahu. Dneska člověku ukradnou všechno. Nevzala jste ho? Ona: Co bych asi tak s vaším pytlíkem dělala? K čemu by mi byl? On: To mi taky nejde do hlavy. K čemu by vám byl. Už byl stejně trochu děravej. Ona: No tak vidíte. On: Ale, přece se nevypařil. Ona: A co jste v tom pytlíku měl? On: Co by? Jídlo, ne?! Ona: Vždyť jste před chvílí jedl. On: Ale jídlo pro ptáčky. Já jim nasliboval pošušňáníčko. Ona: Vidíte: Sliby-chyby! (pomstychtivě) Jen aby se vám nepomstili, aby vám třeba nevyklovali oči. Já to viděla v nějakým hororu. On: Vidím, že vás to mrzí i za mně. Mimochodem, mně by toho moc nevyklovali. Já mám jedno voko skleněný. Ona: A s mozkem máte všechno v pořádku? On: Děkuju za optání. Tak projdu si to ještě jednou. Přišel jsem sem. Ano. Pak jsem si sedl, pozdravil se s ptáčkama. Jo. Pak jsem sáhnul do igelitky. Tak. A ten pytlík jsem vyndal ven. Pak jsem ho položil vedle sebe. (zarazí se a podívá se na bábu). A pak jste se sem nacpala vy. (dovtípí se, kam zmizel pytlík) Aha. Ona: Co je? On: Zvedněte se. Ona: Proč? On: Zvedněte se. Okamžitě! Zasedla jste mi pytlík. On:
(umíněně) Co bych se zvedala? Mně se sedí dobře. Co teď? Co teď? (dostane nápad). Já jen abyste nenačichla od těch tvarůžků. Chlape mizerná. (zvedá se) (děda vytahuje rozsednutý pytlík). No to je nadělení. Vy jste jim z toho udělala kaši. Buďte rád, ještě jsem jim to ohřála. To je nechutné. Přijdete sem, zamoříte okolí, zasednete mi pytlík, celej ho rozmačkáte a zapaříte a ještě si z toho budete dělat legraci. Ona: No, no. Snad se toho tolik nestalo. Stejně tady teď žádný ptáci nejsou. On: No, ale to jenom kvůli vám. To, jak jste sem přišla, tak oni nejsou zvyklí. Ona: Tím líp. Já bych všechny ptáky postřílela. Jenom to lítá a kálí to na sochy. On: (výhružně) Nechte si to! Nebo na vás zavolám Martu Kubišovou? Ta by s váma, zatočila, vy sadistko. Anebo Srstku! Ona: Přestaňte mi vyhrožovat. Já si můžu mít jaký názor chci. Když řeknu, že bych je postřílela, tak to řeknu. On: Jo? Tak vy si můžete říkat co chcete? Tak já taky. Tak já bych vás nejradši poslal do… Ona: (výhružne) No??? On: Do samoobsluhy pro jiný krmení, když jste tohle znehodnotila. Ona: To určitě. To bych musela být padlá na hlavu. On: No, tak to abyste tedy běžela. A já už toho mám dost. Já si budu chvilku číst noviny. Ona: To je mi jedno. On: S vámi se nebavím. Ona: To bude jen příjemné. (On chvíli kouká do novin, pak se na ni podívá opovržlivě) On: Když na vás tak koukám a poslouchám, tak ta euthanazie není zas tak špatný nápad. (Ona se urazí a sedí beze slova) (On najednou vysype igelitku na podlahu) Ona: No, chlape, co to děláte, takový nepořádek. On: Hleďte si svého, jo? Já se vám taky nestarám o váš účes a ten vypadá daleko hůř, než tahle hromádka nepořádku. Já si ten svůj nepořádek uklidím zpátky do igelitky, ale vy to tady vystavujete. Kdybyste moc poprosila, tak já vám tu igelitku na tu spoušť půjčím. Ona: Pche, jste ubohý a trapný. On: (přehrabuje se v hromádce toaletního papíru, svetru, ubrousku od snězeného chleba, novin. Po chvíli nachází tužku) Sláva! Tady je. Budeme luštit křížovku. Ona: Mluvte za sebe. On: (umíněně) Budeme luštit křížovku. Ona: (jedovatě) Myslíte, že na to budete stačit? S věkem ubývá psychických sil. Ke stáru už by člověk měl jenom vymalovávat. On: Je od vás hezké, že se se mnou dělíte o své zkušenosti. A tady máme noviny! Tak křížovky, třeste se! Ona: Zatím se třesou jen noviny, nemáte Parkinsona? (předvede třesoucí se ruce) On: To ten čas letí, neměla už byste jít domů? Ona: Děkuju za optání. Neměla! Já se tady dneska budu seznamovat. On: No ne? Ona: Ano, já dnes mám schůzku s mužem. On: Chudáček. Myslíte, že přijde? Ona: No, předpokládám. Má sice trošku zpoždění, ale zatím jen pět minut. On: Myslím, že se to protáhne. Ona: Proč myslíte? On: Jediná vaše naděje je, že je nevidomý. Jestli už vás viděl, tak tady na té lavičce budete sedět ještě hodně dlouho. Stejně by ho zahnal ten váš parfém. Nevšimla jste si toho člověka, co támhle utíkal? Ona: Vy jste ale hrozný! On není žádný povrchní fešák. Je to hlubokomyslný fešák. On: Opravdu? A vy myslíte, že můžete něco nabídnout hlubokomyslnému člověku? Nějakou hloubku? Ona: Určitě. Co to máte za noviny?
Ona: On: Ona: On: Ona: On:
No, starou Starou Řadu. No, tak to tam ten můj inzerát pravděpodobně bude. Půjčte je sem. Myslíte? No tak tumáte. Á tady. Víte, co je náhoda, já jsem totiž z jeho dopisu pochopila, že on mu vyšel ve stejný den taky inzerát. Takže jsou tu oba naše inzeráty. Já vám přečtu ten jeho: Atletický muž, uprostřed životní dráhy, hledá touto cestou pohlednou, zajímavou a laskavou bytůstku pro příjemné chvilky. Jsi-li společenská, s kladným vztahem k přírodě, a ráda se necháš hýčkat, neváhej a napiš mi. Zn: Adam a Eva. On: A jak jste poznala, že hledá zrovna vás? Ona: Pche! On: A ten váš inzerát? Ukažte? Ona: Tady… (ukazuje na místo v novinách). On: (čte) Pohledná žena v nejlepších letech, hledá pro život ideálního partnera, který nezklame. Jsem celkem příjemná, mám ráda lidi a zvířátka, mám silný smysl pro humor. Stále doufám, že potkám svého prince. Zn: Navždy tvá. Jste si jistá, že to bylo o vás? Ona: No jistě. On: Tak to byste byli ideální pár. Hotoví Barbie a Ken. Škoda, že nepřišel. Ona: No jo, vypadá to, že jsem nalítla. Asi už nepřijde. Půjdu domů. On: Jen běžte. (Ona se zvedá) Ona: Zkusím nějaký jiný inzerát. On: To bude nejlepší. (Ona odchází) On: Tak to bychom měli. Další adeptka na manželství. No, to bych to chytil. Bože můj, ta by mne zaživa stáhla z kůže. Ale, to je stejně výborný nápad domlouvat si rande tady v parku. To se člověk projeví. Ta si teda fandila, prý pohledná, příjemná, lidumilka. No dneska to dopadlo dobře. Ale půjdu domů, abych se psychicky připravil na tu, co s ní mám schůzku zítra. (Odchází) (Vrací se) Abych nezapomněl. Tady máte tu svoji kaši. (sype ptáčkům). Tak zítra.
On: Ona: On: Ona:
KONEC
Uvítací řeč A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B:
Dobrý večer, milí přátelé, dovolte mi abych vás přivítal… No, co je tohle za podraz? Prosím? Co je tohle za podraz? Nevím, o čem to mluvíš? Já jsem měl připravenou uvítací řeč, a pěknou, a najednou slyším, že vítáš ty. No já. Víš, já mám taky pěknou, určitě pěknější řeč. A bylo by škoda ji nepoužít. To ale pak nepoužiju tu svoji pěknou řeč a to se zase nelíbí mně… Jak začíná tvoje řeč? Takhle: Dobrý večer, milí přátelé,… Vidíš, takovouhle řeč mám taky… Tak jsi mi ji ukradl! Neukradl! Ta je moje jako jako jako, jako já nevím co. Jako můj nos. Cože? Jako tvůj nos? Jak se tak koukám, tak to bych se ani nechlubil, že tohle je tvůj nos. To vypadalo jako půjčený z kostýmérny. A ono je to pravý… Páni… Dost. Ta řeč je prostě moje. To tvrdíš ty. A vůbec, proč bys uvítací řeč měl přednášet zrovna ty. Vždyť se na sebe podívej… Co jako? Myslíš si, že takhle má vypadat ten konfuc, konfec, korfe, tfuj,… Tfuj… KONFERENCIÉR. Jo, tenhleten. A myslíš, že ty můžeš být konferenciér, když neumíš říct konferenciér? To já náhodou umím. Tak ukaž. Tobě já nepotřebuju nic dokazovat. Já svoji kvalitu dokážu svou řečí. To už jsi ukázal, ty konfuciére. Stejně je moje řeč lepší. To určitě, já jsem nad ní strávil celý týden a ty mi budeš tvrdit, že máš lepší. Já nad ní strávil dva týdny. Tak vidíš, že ti to vůbec nešlo. Náhodou šlo. Samo od sebe, já jsem to pořád vylepšoval a vylepšoval… A bylo to zbytečný. My přeplácaný řeči nechceme, že ne? Náš program nic takového nepotřebuje. Že, madam? Kdo by chtěl vtipnou řeč? Kdo? Přihlašte se. Upozorňuji předem, že dobré zboží se chválí samo a není všechno zlato, co se třpytí. Támhle se někdo hlásí… Ano, na toaletu můžete a i bez ptaní… Já bych tu řeč chtěl říct. Já bych pro to udělal cokoli. Cokoli. Víš co, udolal jsi mne. Já tě tedy nechám tu řeč říct. Jsem zvědavý, co jsi vypotil, ty konfuciére. Díky. Tak vážení a milí přátelé i nepřátelé, zblízka i zdaleka … Černí i bílí, slepí i hluší, chytří a hloupí, … jsem velmi ale velmi rád a se mnou i celá naše velká malá divadelní filmová skupina neskupina. že jste přišli nepřišli, obutí neobutí, učesaní, neučesaní. Mohl bych to říkat sám? Proč? Protože mi to kazíš!!!
A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A:
Vylepšuju, je to nudný Náhodou lidi se baví. Baví, nejvíc mezi sebou. A támhle v poslední řadě, tam se baví tak intenzivně, že se asi zasloužíš o pokračování rodu. Budeš kmotřička. Mlč už! A vy vzadu se jděte bavit někam jinam. Já tady mám něco závažnýho. To oni taky. že jste vážili takový kus cesty. Kus cesty? A kolik vážil. Pane, můžete mi říct, kolik vážil váš kus cesty? abyste se podívali na naši šou. Šou? Superšou! Jo? Jo. To je všechno? Já myslím, že ano. Na tom jsi pracoval 14 dnů? Ne v kuse. Už jsem myslel. To jsi možná měl. Nelíbilo? Vždyť to byla nuda na umření, že jo paní, ježíš, vzbuďte jí, vždyť ona usnula. To nemá vůbec žádnou šťávu, nic. Nuda, nuda, nuda. Ty neumíš určitě ani vyprávět vtip. Náhodou, já je vyprávím rád. A smějou se ti… jim? Jo… To chápu, že se ti smějou. Není v tom něco pichlavého? Co tě napadá… Tak nám nějaký řekni, ať se pobavíme. Já nevím, je to takové nepřipravené, abych se neztrapnil. Toho bych se v tvém případě ani nebál. Tady už asi nikoho nepřekvapíš… Tak dobře. Tenhle vtip je opravdu povedený. To nám řekni předem, abychom věděli… Víte, jaký je rozdíl mezi jahodou a slonem? No, to tedy určitě nikdo netuší… Jahoda je červená a slon je šedý. Aha. A dál? Co dál? To je celý! Celý? Aha, aha, haha, haha. Máš opravdu vtipy k pobavení. Že jo. Ale že se nesmějou, to kluci v hospodě se smějou vždycky. Asi máš uspěch jen v tzv. hospodské kultuře. Tak v tom pokračuj. A my se budeme věnovat naší šou. KONEC
Hon na Cucavce Tak teď se tady toho ujmu já. Je čas, aby se tomuhle pořadu začala věnovat nějaká práce. Hlavně talent, můj pochopitelně, příjemná tvář, moje pochopitelně, a okouzlující hlas, koho jiného než můj, pochopitelně. Sleduji to tady ze zákulisí a je vidět, že by to potřebovalo něco navíc. Ingredienci, která by tomu dalal větší dynamiku a říz. Mě. B: (ze zákulisí) Hůůůů Hůůůů. A: Co to je? Že by vlci? Ale? Ale? Co tady vyjete, pane? B: (Vchází vyjící B) Hůůůů Hůůůů…. A: Haló, pane, co tu vyjete? Stalo se vám něco? B: Odstup, satane!!! Jsi Cucavec? A: Prosím? B: Nezapírej. A: Jste v pořádku? Co to máte za oblečení? Někde v okolí probíhá výprodej? B: Nezlehčuj mou práci, ty zplozenče pekel! Přišla tvá poslední chvilka! (Mává dřevěným kolíkem) A: Přestaňte mne urážet. Já tady mám za úkol pozvednout zábavu na vyšší úroveň. A vy mi to tady kazíte zvukově tím vaším hůůů hůůůů a esteticky vaším vzhledem. Jestli máte nějaký problém, tak zavolejte na linku tísně a přestaňte mi tady ničit program. B: Co to blábolíš, ty panáku? Počkej, já si tě otestuju, ty jsi mi podezřelej. Tumáš. (vrazí mu kříž na čělo a do pusy mu rve česnek). A: Pro Kristovy rány, co to vyvádíte. Ochranka, pojďte zebrat toho blázna. Nejdřív mi tady houká jak opožděný rychlík. Oblečený je jak model z panoptika hrůzy. Tfuj, (odplivuje si) česnek, to si myslíte, že teď budu moci uvádět naší velkou šou? Vždyť mi páchne z úst. B: (klidně) Nejsi Cucavec. A: Jsem zraněný. Budu mít modřinu. Ale ulevilo se mi, že nejsem ten Cukavec. B: Cucavec. A: Hm, vždyť to říkám. A co by to pro mě znamenalo? B: Propíchnutí dřevěným kolíkem (vytasí se s kůlem). A: (nervozně do zákulisí) Tak kde je ta ochranka. Chlapci! Chlapci moji, vaše hvězda potřebuje pomoc. Kde jsou? Aby tak padli za oběť Cucavci. B: To těžko. A co ty jseš vlastně zač? A: Já já jsem konferenciér. B: Ďáblův pomocník? A: Ne. Já pomáhám maximálně tchýni s nákupem. No, tak trošku asi jo. Za to mě snad ale neprobodnete. (profesionálně a konejšivě) Nemáte nějaké potíže? Připadáte mi nevyrovnaný. (rozčílí se) A nepásli jsme spolu husy, natož něco jiného. Vyprošuji si tedy vaše tykání. B: Jsem na křížovém tažení proti mocnostem pekelným. Cucavec pronikl do vašeho světa a já jsem tu, abych ho zastavil. A: Co to je? B: No Cucavec. Speciální odrůda upíra. Takový fajnšmekr. A: Fajnšmekr? Čím se ten Cucavec vlastně živí? B: K řežití potřebuje krev osmnáctileých neposkvrněných pannen. A: Chcípne hlady. Aspoň tady. B: V nouzi nepohrdne ani panicem. A: Chcípne tak jako tak. To si spletl dobu. B: Naznačuješ, ehm, naznačujete mi snad, že Cucavec vyhyne kvůli předčasné vyspělosti mládeže u nás? A: Tak nějak. Leda by riskoval potyčku se zákonem a sáhl by mezi mladší ročníky. B: Tak to by nešlo, potrava musí být plnoletá. A: Chudák, tak to má prostě smůlu. To nemůže přežít. B: To on nesmí! A nepodceňujte ho. Mohlo by to někoho stát pět litrů krve. Jistě existjí nějaké bílé vrány. Ale trošku jste mne uklidnil. (do publika) Děkuji. A: Není zač. A:
B: A:
B: A: B: A:
B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A:
B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A:
B: A:
B:
Vám ne, naším mladým, za to, že podstupují takové oběti, aby Cucavci vyhynuli. Tak veřejně bych to neprohlašoval. Abyste na sebe snad neobrátil hněv Ochránců zvířat. Zejména pak pana Srstky a paní Kubišové. Ti se za ohrožené druhy srdnatě bijí. Ale máte pravdu. Mladí jsou odvážní. Ale když o tom tak přemýšlím, já bych také rád vstoupil do boje, vztyčil prapor a táhl. Kam? Kam mě pošlete. Tam by se vám nechtělo. A jak byste si tu svou oběť představoval? Hned vysvětlím. (do publika) Dívky v hledišti, vy, kterým snad táhne na osmnáct a mohly byste býti krmivem ohavného drsného a nenažraného Cucavce, prosím, já položím sám sebe na oltář v zájmu vašeho přežití. Vyzývám vás, řaďte se mi v zákulisí. Já si vás budu postupně odebírat do své šatny. Jaký máte plán? Vyhladovíme ho! I kdyby mne to mělo zabít! Tak děvčata… Aha, chápu, výborně, samozřejmě se mu tady mohou řadit i krmivo-chlapci. (vyděšeně) Počkat! Počkat! Seďte! (k B) Abych to s tou záchranou světa nepřehnal. Nesmysl! Když vyhladovět, tak úplně. Tak pojďte, když se mistr tady uvolil… Stop! Stop! Já si to ještě rozmyslím. Já bych se nerad do něčeho vrhal bezhlavě. Nezdá se mi vhodné míchat jablka a hrušky. Ale v rozmanitosti je krása. Jak kdy, jak kdy. My vlastně ani nevíme, jestli tady někdo potřebuje před Cucavcem zachránit. Nač stahovat kalhoty… když brod je ještě daleko. Lépe bych to nevystihl. Ano, to je pravda. Neuděláme průzkum? Ano, průzkum na trhu s potravou. Něco jako: "Jsme v pražském supermarketu, ptáme se nekupujících Cucavců, jak jin chutná panna?!" "Mně se zdá, že už má prošlou záruku. Tvářile se, že ne, ale mám pocit, že je už až příliš lehká, zdá se, že lepší bude Veselá kráva." "Aha, tak to bych vám dal kontakt na mou tchýni, to se pomějete!" Tak nějak? Ne. My se budeme ptát zde. Uděláme výzkum. Tak naši milí mladí, vy kdož jste snad ohroženi Cucavcem, přihlašte se nám. Rád vás poznám. Zdá ze, že se nikdo nehlásí. Nikdo? Ani jedna hruštička? Zdá se, že ne? Ani jablko? Zdá se, že ne. Tedy, přátelé, já jsem zklamán. Já se odhodlám zachraňovat a pak zjistím, že není koho zachraňovat. Já říkal, že Cucák zhyne i bez nás. Ani jedna dívka hruštička? Támhle se někdo hlásí. Aha, že by? Hruška nebo snad jablko? Podle tvarů? Meloun. Máte štěstí. Váš elán nepřijde nazmar. Už se blíží. Jde se nechat spasit. Jsem napjatý, v tom šeru nějak špatně vidím. Celá skupina? Prosím vás, po jedné, domluvte se nějak, na každou se dostane. Jaká skupina? To je jedna! Hů, já měl být zachráncem, ne oběť, ne? Heleďte, mě je Cucavce najednou líto. Ať žije. Mám já zapotřebí nějaké opletačky s úřady? Já radši zachráním jeho a hlavně sebe. Prchnu! Sbohem! (prchá do zákulisí) No, počkejte, přece mě tu takhle nenecháte. (narychlo se na chvilku vrátí) Tak mě ještě napadlo, jak ho zlikvidovat. Jak jsem tak viděl tu dotyčnou, navrhoval bych uplatnit opačnou taktiku. Přežrat ho! Adieu! (opět mizí) Je pryč. Slečno, vraťte se prosím na místo. Tady už není kdo by vás zachránil. Je mi to líto. (vyděšeně) Slečno stůjte. Vážně tu nikdo není. Já ne, na mě nekoukejte, já jsem zproštěn tělocviku již od mládí. Pomóóc…. (prchá do zákulisí) Ááááá. Hůůůůůů. KONEC
Chvilka poezie Dobrý večer, milé dámy a milí pánové. Tento program se mi zdá nevyvážený. Proto přicházím já a má poetická tvorba. Jistě jste unavení z těch účinkujích, ktěří v honbě za byť jen letmým vaším úsměvem překračují na přímo přeskakují hranice vkusu a nezřídka sáhnou od nejhlubšího bahna nevkusu. Jistě jste znechuceni. A já , já vám hodím záchranný kruh. Já předvedu vám svoji poezií zajatou duši, abych ve vás rozezněl struny pohody a lásky. Možná bych se vám měl představit. Já jsem poeta - básník, kterýje unaven šedí a úpadkem dnů. Mám za sebou již několik sbírek. Musím vám upřímně a hrdě říci, že jsem již stvořil čtrnáct sbírek té nejlepší poezie, jakou jste ještě nečetil. Je pravda, že zatím nevyšla ještě ani jedna. Ale všeho do času. Má chvíle přijde. Přijde a já zvítězím. Jako první vlaštovku vám přináším něco z mých počátků. Lyrickou báseň, která se zove Bylo to poprvé. Jak sám název již napovídá, jde o ztvárnění zážitku, který mne poznamenal na celý život. Jistě vás udiví barevnost a čistota veršů, kompozice rýmů a silná pocitovost mého díla. Nyní vám tedy zarecituji. A ještě bych prosil, abyste si vypli mobilní telefony. Abych nebyl rušen ve svém znovuprožívání těch jedinečných okamžiků mého vstupu do dospělosti. Děkuji. (Znělka nedělní chvilky poezie)
Bylo to poprvé… Josef Berka
Vešel jsem dovnitř a ona tam stála Čekala bez hnutí možná se bála Do nosu vkradla se tak známá vůně Upřela na mne své hluboké tůně Drobnými kroky já počal se blížit Strach zda to dokážu začal mne tížit Všechno mít za sebou bylo mé přání Bok jsem jí pohladil zpocenou dlaní Chtěl získat jsem důvěru aby mi věřila Aby mi poklad svůj do dlaní svěřila Krom roušky noci nás halilo ticho Ruku jsem položil na její břicho Ozvěny srdeční ke mě přes kůži dolehly Prsty mé po křivkách jejích se rozběhly Chvíli to trvalo pak přišla změna Pod prsty vytryskla bělostná pěna. Koutky mé zdvihly se v upřímném úsměvu Uvnitř jsem pocítil bezmeznou úlevu Z dáli k nám dolehlo šumění splavu Bylo to poprvé…………………………. ……………………co dojil jsem krávu.
POLEDNICE Z cyklu PUGÉT
V temném rohu dítě bylo, Na hrachu tam klečelo "Taky mi to není milo, zlobiti´s mě nemělo!"
"Pojď si proň, ty polednice, Vezmi si ho zlostníka" A hle, tu kdos u světnice Dvéře zlehka odmyká
Poledne se kvapem blíží, Chaos vládne v kuchyni, Těsto opustilo díži Všude cítit spaliny
Malá divná, trochu tučná Pod kloboukem osoba Zmalovaná, příliš hlučná, Hlas vichřice podoba.
Mlč a přestaň sebou škubat, Sic ti jednu natáhnu, Sic tě budu muset zrubat, Vařečkou tě přetáhnu
"Dej sem dítě!" "Klečí v rohu, vezměte ho třeba hned, příbalit vám hračky mohu, nechci ho tu na oběd."
Budeš malý ďáble zticha? Nemám na tě náladu Musím v klidu jíšku míchat Táta končí poradu
K dítěti se blíží tiše Malý zlostník třese se, Má svíravý pocit v břiše Pohled na ni nesnese.
Jídlo není dovařeno, Táta přijde natošup Zařve:"Kde mám oběd, ženo!" Ublíží mi cobydup.
Není žádná polednice, Je to totiž, to víte, Sociální pracovnice, Obor péče o dítě.
Všechno je to tvoje vina, Nezvedený zlostníku, Kéž tě žere rakovina, Kéž dostaneš koliku.
Z toho plyne poučení, Dětem zlobným náleží Zlobit matky moudré není Když vám na nich záleží.
Být macechou nezvedence Úděl jest tak složitý Nemáš cenu pětipence Ach, ty jedna zlobo, ty.
Když matička nad vařením Pocítí z vás únavu Zavolá si pracovnici A skončíte v ústavu!
Kohouta ti nenabídnu, Hodil bys ho zpátky zas Semhle trošku jíšky kydnu Nepřítel můj teď je čas.
O nové televizi Vážení a milí hosté. Dovolte, abych využila této jedinečné příležitosti a informovala vás o tom, že vzhledem k tomu, že se uvolnil jeden televizní kanál na naší kabelové televizi, budeme již brzy svědky rozjezdu úplně nové ryze české televize. Bude se jmenovat TV SOVA. Ráda bych vám představila její předběžné programové schéma. Tak jako odpolední seriál poběží v pondělí Doktor z Bor o tom, jak si uprchlý masový vrah zřídil dětskou ordinaci. V úterý poběží Doktorka Hlínová v němž sestra doktora z Bor pomáhá pacientům navěky. Ve středu se těště na taktéž seriál Dotek anděla – o tom, co pocítí ti, kterým již doktorka Hlínová pomohla. Ve čtvrtek nová série oblíbeného seriálu Život pod Zámkem, kde se dozvíte o tom, proč skončila celá rodina Králových za mřížemi. V pátek čekejte inovovanou soutež Riskuj! – což budou přímé přenosy v běhu minovým polem. Naše stanice se bude věnovat i vzdělávacím pořadům. Za zmínku stojí jistě tyto pořady: Agitka Co chytneš v žitě varující před zákeřnými chorobami číhajícími v lánech s obilím. Pořad Blilo Neblilo, aneb jak se u dítěte rozpozná salmonela. Dále instruktážní pořad Cvičme v pitvě pro začínající patology amatéry. Nyní se zaměřme na publicistiku. Hned ráno se můžete těšit na Snídani s mdlobou – pořad určený hlavně pro ty, kdo v noci něco oslavovali. V pravidelných 19,30 se můžete těšit na Úd a kosti – dozvíte se, co zbylo na přechodu z nepozorného důchodce. Pokud by vám to ještě nestačilo, v 19,45 vás čekají Televizní koniny speciál, v nichž se vám naše staré známé hvězdy Zdenda Meduňka a Eva Murinová předvedou v tom nejlepším světle. Ve čtvrtek večer můžete vidět tzv. remake známého pořadu československé televize Elektrické křeslo pro hosta. Pro děti jsou přichystány pořady Kuřátka a naváže na něj pořad taktéž pro děti Kostičky – tedy, co zbylo z kuřátek. Milovníkům lehké erotiky můžeme přislíbit talk show Dalas? Kde moderátorka bude pokládat dotěrné otázky pornohvězdě Dolly Buster. Naší specialitou bude, že na závěr prvního dne vysílání proběhne nevídaný experiment pokusné plastické vysílání nazvané Střelba z obrazovky.Hned po tomto experimentu naváže pořad Šťastných deset – sčítání diváků, kteří pokus přežili. Pak už jen Bez šance milion, kdy sečteme padlé.
Já doufám, že vám naše nová stanice přinese pohodu a radost. Na viděnou.
Básničky
BĚH ŽITÍ Jaro léto podzim zima Tak se v roce mění klima Zrod puberta stáří smrt Měl jsi všechno, teď máš prd
O TCHÝNÍ I Naštvala mě moje tchyně Zamknul jsem ji do kuchyně Když mě naštve ještě více Zabouchnu ji do lednice
HLADOVÁ Udělal jsem velkou chybu Chtěl jsem pozřít celou rybu Víc už jsem to nezkusil Kostí jsem se zadusil
O TCHÝNI II Moji tchyni láká Róma Mě zas láká její kóma Zaplatím jí expres linku Posadím ji do Boeingu
JARNĚ OPTIMISTICKÁ Na jaře mě rozjaří Když vyplavou bruslaři
MRAVENEČEK Polámal se mraveneček Zavolali doktory Napiště mu na hrobeček Stávkovaly odbory
BEZPEČNOSTNÍ V Temelíně sedím líně Je to tady bída Chyba chybu střídá Výsledek těch chyb: Atomový hřib!
POHÁDKOVÁ Chcete slyšet pohádku? Tunelář šel do chládku
Můj milý DENÍČKU… Dobrý večer, milí přátelé. Já jsem sem přišla. To vlastně vidíte sami. Jmenuju se Květa. Já se omlouvám, že plácám nesmysly, ale jsem nervní. Byla jsem požádána, abych tu něco přečetla. Neřekli mi co. Prý si mám něco vybrat. Jen to nesmí být něco moc těžkého. Raději nějaká taková lehčí zábavná literatura. Tak jsem na to šla od lesa. Teda od sousedů. Víte, já mám kamarádku. Teda měla jsem. Tedy zatím ještě mám, ale nebudu. Já jsem jí totiž čmajzla deník. Není to moc hezké, že? Já vím, ale je to ve vašem zájmu. Jinak bych tady neměla co číst. Já totiž šla přímo sem a tu knížku, co jsem chtěla číst původně, jsem zapomněla doma. Ztrapnila bych se, chápete? Takže jsem se zastavila u Karolíny. A zašmátrala potají pod skříňkou. A vyšmátrala deník. To jsem tedy sama zvědavá. Vy taky? Tak jdeme na to. 21.7. 2000 Můj milý deníčku, píšu do Tebe vlastně poprvé, neboť jsem tě dosud neměla. Ale dostala. Zatím píšu jen blbosti, ale až si zvyknu, bude to určitě lepčejší. Zatím pa. 22.7. 2000 Můj milý deníčku, jsem tu zase. Nevím stále, co do Tebe mám vlastně psát. Celý den jsem o tom přemýšlela. Netuším, co se do takového deníčku píše. Ptala jsem se Květuše a ta mi řekla, že sem mám psát o všem, co cítím. Právě teď cítím jen hroznou levandulovou vůni z osvěžovače, co přinesla matka z nějaké super akce v hypermarketu. Květuše má pravdu. Cítím se teď mnohem líp. Zatím pa. 23.7. 2000 Milý denďo, promiň mi to důvěrné oslovení. Stydím se, protože jsem Květuši pochopila blbě. Mám si do tebe psát o lásce a tak. Jenže já zatím žádnou nemám. Asi si začnu něco hledat, abych se měla s čím svěřovat. 24.7. 2000 Milý deníčku, kamarádka Klára mi poradila, že kromě lásek si do tebe mám psát svá největší tajemství. A mám si tě prý dobře schovávat, aby si tě někdo nečetl. Zítra si do Tebe zapíšu jedno své velké tajemství. Zatím… 20.8. 2000 Milý deníčku, tak jsem tu téměř po měsíci zas. Poslechla jsem Kláru a schovala Tě. Velmi dobře. Veškerá tajemství, která v tobě zatím nejsou, byla skryta všem a hlavně mně. Nemohla jsem tě zaboha najít. Byla jsem bláhová. Teď to tajemství. Podala jsem si izerát. A někdo se ozval. Je prý pohledný, zámožný, v nejlepších letech, se smyslem pro humor, má zlato v hrdle, vlasy jak havran, je bez jakýchkoli rodinných závazků. Těším se jak malá. Po zítřejší schůzce napíšu víc. P.S.: Je prý velmi známý. Tedy, jestli je to Goťák, tak umřu štěstím.
21.8. 2000 Jsem otrávená a zklamaná. Můj objev má vážně zlato v hrdle - je kočičí a má z něj asi deset zubů, je v nejlepších letech na pohřeb, rodinné závazky už to potkalo dávno před ním. Do jednoho. To, že je zámožný byl určitě překlep, mělo tam být nemožný, přišel v
manšestrákovém obleku, který zřejmě ukradl nějakému nebožákovi na hlavním nádraží. Smysl pro humor měl. Dvakrát mu při výbušném smíchu vylétla z úst chatrná protéza a když jsem mu ji pomáhala hledat v trávě, lišácky pomrkával a šveholil, že jšem holka k nakoušnutí. I vlasy měl jak havran, ne snad, že by byly tak černé, ale stejně jako havran neměl žádné. Jsem zdrcená, jdu spát. P.S.: Ještě k tomu, že je známý. Teď jsem viděla večerní zpravodajství. Je po něm vyhlášeno celostátní pátrání. Vlstně nelhal v ničem. Jdu zkontrolovat zámky. 22.8. 2000 Jsem zamilovaná!!! Konečně snad štěstí. Do sousedství se přistěhoval Karel. Je to kus chlapa. Je stejně starý jako já, svalnatý (tedy, ne jako já), milý a galantní. Pozvu ho na sušenky k nám domů. Když jsme s bráchou hráli na zahradě ping-pong, stále nenápadně nakukoval přes plot. Asi má zájem. 23.8. 2000 Tak jsem ho pozvala. Asi má ze mne strach, ptal se mne, jestli na té svačince bude i můj bratr. Ten můj brouček. Já bych mu přece neublížila. Přijde! Přijde! Juchůůů! Samozřejmě, že půjdu k holiči a zítra nalíčím ženské pasti. Ten mi neunikne. 24.8. 2000 Hups! Unikl mi, všem mým ženským pastem se vyhnul, ani jedna nesklapla. Začal chodit s mým bratrem. Jsem husa hloupá, dopálená a napálená. Sežral nám všechny sušenky a nadrobil na perský koberec. Ach jo! Pro dnešek končím. 25.8. 2000 Milý deníčku, promiň, ale už do tebe psát nebudu. Dostala jsem strach, že by tě snad mohl někdo najít i na tak bezpečném místě jako je mrazák. Neunesla bych, kdyby snad někdo z mých blízkých přečetl i těch pár zápisů, co jsem zatím napsala. Nebo kdyby snad ta má faux pas zveřejnil. Hanbou bych se pomátla. Karolína.
Já bych ráda řekla. Promiň, Karolíno. KONEC
S-U-P-E-R show Dámy tu sedí ještě v natáčkách Já slyším auta kvílet v zatáčkách Zvědavost pohání je, už tu jsou Všichni chtěj vidět naši super šou Pánové zapomněli kravaty Čas šlapal všem divákům na paty Strach měli, že to sem včas nestihnou Že propásnou naši super super šou Tak uklidněte mysl, Všechno pro vás máme Dnes vám plnou náruč smíchu Bez okolků dáme. Něco scének něco fórů, Které možná znáte Možná si tu s námi všichni Sborem zazpíváte Zajisté cítíte to napětí Naše šou rozběhne se vzápětí Opona roztáhne se za chvíli Abyste naši snahu spatřili My všichni z NeDivSe vás vítáme Strach máme že v tom trochu lítáme Co když se nezasměje nikdo z vás když někdo při písničce ztratí hlas Tak uklidněme mysl, Všechno pro ně máme Dnes jim plnou náruč smíchu Bez okolků dáme. Něco scének něco fórů, Které možná znají Možná si tu s námi všichni Sborem zazpívjí Kdyby snad trapas byl ten největší Tak se aspoň dostaneme do řečí. V tom případě těšte se, že celý sbor Na konci vám odehraje Vítr z hor…
TELEVIZNÍ NOVINY (v pozadí moderátorský stůl, za ním sedí moderátor a moderátorka. Moderátor se šklebí do publika, pak se rychle holí, lakuje si nehty,zkoumá svůj dech. Moderátorka si stříhá nehty, upravuje halenku, čistí zuby, popondavá paruku, urovnává si prsa, smrká. V popředí stojí člověk – hodiny. Předvádí, jak ručičky postupně pochodují k půl osmé a při tom tiká. Moderátoři si těsně před půl začnou zuřivě něco vysvětlovat, ale zvuk není ještě slyšet. Konečně udeří půl osmá a ozvou se zvuky) Ona: A představ si, víš, co mi to střevo v maskérně řeklo, že prej na vyhlazení vrásek na mým obličeji by potřebovala kýbl sádry nebo brusku. (najednou se zarazí a příjemně se usměje) Dobrý večer, milý diváci, vítejte u dnešních Úd a kostí. On: Dobrý večer. A začněme z domova. Paní Vopičková podala trestní oznámení na urážku na cti na pracovníka Zoo. K čemu došlo? Paní Vopičková vyrazila do Zoo a zastavila se u klece s opicemi. Zastavila kolemjdoucího zřízence s dotazem: „Prosím vás, kdy už budete krmit opice?“ Oslovený se zastavil a provokativně se jí zeptal: „A proč, paní? Vy už máte hlad?“ Ona: Hrozné. To já tady mám zprávu o surově zbitém mladíkovi, který momentálně trpí na plzeňském Aru. Odpoledne se zastavil u domu rodičů své dívky a zaklepal na dveře. Otevřel mu otec. Mladík mu povídá: „Jdu vás požádat o ruku vaší dcery, ale je to stejně jen formalita.“ Otce ležérnost mladíka rozčílila: „No dovolte,“ rozčílil se, “kdo vám řekl, že je to jenom formalita?“ Mladík odpověděl: „No přece gynekolog.“ On: Tak takhle ne, mládeži. Ale pojďme dále. Děsivý případ lékařského cynismu se odehrál v jedné pražské ordinaci, kam přišla devadesátiletá babička na kontrolu svého zdravotního stavu. Postěžovala si: „Pane doktore, tuhle mě bolí, tuhle mě píchá, co mám dělat? Lékař ji vyšetřil a pak jí s ledovým klidem povídá: „Večer si vezměte hrst hlíny a sypte ji na sebe.“ Nebohá babička se s vděčným a důvěřivým pohledem zeptala: „A pomůže to, pane doktore?“ „Nepomůže, ale zvykejte si.“ Ona: A teď případ rasismu. Náš spoluobčan Dežo N. přišel na úřad práce a povídá úřednici za přepážkou: „Prosim vás, ja bych chtěl negde pracovat.“ Úřednice se zanořila do počítače a za chvíli mu povídá: „Mám tady volné místo ředitele v Investiční bance.“ „Hergot, ženská, vy si ze mě děláte srandu.“ Úřednice se zašklebila a odpověděla: „Ano, ale vy jste s tím začal.“ Pryč s rasismem! Styďte se, úředníci placení z našich daní. On: Další otřesný případ lidské bestiality je spojen s ohromnou explozí v centru města. Obětí se stala sedmdesátiletá žena. V troskách domu byl objeven dopis a zbytky granátu od jejího vnuka z vojny s textem: „Babi, když zatáhneš za tu šňůrku, tak dostanu tři dny volna.“ Odporné. To mě tenkrát ani nenapadlo. Ona: Ano, mládež je zkažená jako měsíc starý šunkový salám. To já včera jela tramvají. Spolu s námi jel jeden hrozně hrbatý člověk. Najednou mu při cuknutí tramvaje vypadla krabička cigaret Camel. Sehnula se pro ni asi sedmiletá holčička, podívala se na obrázek velblouda na obalu a pak ji hrbatému pánovi s nevinným úsměvem podala se slovy: „Pane, vypadla vám průkazka.“ On: (Začne se dusit smíchy) Promiňte, opravdu hrozné. Právě k nám dorazila informace, že premier Špidla náhle ukončil svou návštěvu ve vesnici Malůvky. Jak nám sdělil náš zpravodaj, prý se šel podívat na posledního rolníka rolníka ve vsi, jak orá s volským spřežením a chtěl si s ním promluvit. Oslovil ho: „Dobrý den, pane, slyšel jsem, že se s voly i bavíte.“ Rolník se na něj zlostně podíval a pravil: „Jo, to je pravda, ale přijďte radši až zítra, dneska nemám na hovory s váma čas.“ Ona: Tak teď tady mám zprávu z Centrální banky, která se jako odezvu na ohromnou popularitu filmových a televizních herců rozhodla emitovat nové bankovky s novými portréty.Podle agentury JPP by to na jednotlivých bankovkách mělo vypadat takto: 5000-Prachař,1000-Boháč, 500-Brzobohatý, 200-Menšík, 100-Chudík, 50-Somr a konečně 20-Švorcová. On: A teď ze světa filmu. Americký režisér Tiz Laylor, který se proslavil trháky jako dvoudílná trilogie Uhni stará a Stará neuhýbej, thrilleru Prd of Brd (Prd z Brd) přicestoval včera do České republiky.Jde výhradně o pracovní návštěvu,
Ona:
On: Ona: On:
Ona: On: Ona: Oba:
neboť známý režisér u nás bude ve spolupráci s Vítem Olmerem natáčet film z prostředí česko-bahamského byznysu s názvem Kožeňák. A teď něco z Vatikánu. Jak uvedla tisková agentura Trapas, Vatikán schválil novou antikoncepční pilulku. Váží půl tuny, opře se o dveře ložnice ... a muž nemůže dovnitř. Naše Úd a kosti se chýlí k závěru. Než se však rozloučíme, rád bych si tě vyzkoušel. Můžu ti dát hádanku? Proč ne? Ráda hádám? Jenom aby to nebylo něco košilatého. Tak tedy: Expresident George Bush to má krátké. President Bill Clinton to má průměrně dlouhé.Herec Arnold Schwarzenegger to má dlouhé. Zpěvacka Madonna to vůbec nemá a papež Jan Pavel II. to sice má, ale nepoužívá to. Co je to? Teda, Pavle, to jsem si mohla myslet, takovou čuňárnu a to si myslíš, že ti na to odpovím v hlavním vysílacím čase před miliony televizních diváků? A proč ne? Já tedy nevím, co máš na mysli ty, ale odpověď je (zdůrazní) příjmení. (rozesměje se) Aha, tak to se mi ulevilo. A teď mi to ještě budeš muset vysvětlit. Nashledanou… KONEC
POSLEDNÍ RANDE M: Vítejte u dnešního speciálního vydání pořadu Rande. Tak dnes se bude seznamovat starší generace. Vítám tedy v našem křesle paní vícenásobnou seznámeníchtivou vdovu Olivii Černou, která hledá partnera na doživotí, tedy dožití. Troška statistiky. Stáří: aha, tady jste zapomněla vyplnit tuhletu kolonku. Ano, bylo by vážně neslušné sdělovat číslo. Řekněmě to tak, že už jste víc než jednou nohou v hrobě. Příslušenství: Naslouchadlo SUPERhluch model T-340 včetně baterie, dále umělé zuby vyndavací, velikost 37, 5 let staré. Míry: 125,105,105. Poznámka: měřeno při zadrženém dechu.Přihlásil se nám jeden zájemce o seznámení, tak ho poprosím k nám na jeviště. Dobrý den. D: Dobrý den. M: Předávám slovo Olivii. Ona si vás vyzpovídá O: Jak se jmenujete? D: Alois Jirásek. O: Opravdu? A kolik vám je let. D: 75. O: Můžete mi říct něco o svém zdravotním stavu? D: Uspokojivý. Mám titanový kyčelní klouby, šrouby v kolenou, kovovou destičku v hlavě, tři zlatý zuby. Klucí v hospodě mi přezdívají Terminátor. M: Sběrné suroviny by z vás zřejmě měly radost. O: Jaké jsou vaše zájmy? D: Jo, moje zájmy. Já strašně rád čtu knížky. O: Opravdu? A jaké? Třeba od vašeho jmenovce Jiráska. Třeba temno? D: No, temno mívám dost často, ale nejradši čtu takový ty knížky. Takový ty malý. M: Myslíte rodpokapsy? D: Ale ne, rodokapsy. Myslím vkladní knížky. M: Máte jich doma hodně? D: Já tedy bohužel ne, já radši čtu cizí. V tý mojí si nějak nepočtu. Ale snad tady paní Olivie by mi poskytla moji oblíbenou literaturu, co ? O: No to je snad poněkud předčasné. M: Ještě něco rád děláte? D: Tak já mam teda jeden obrovský koníček. Já jsem totiž sběratel. O: To mne zajímá. Co sbíráte? Známky? D: Ne. O: Tak co? D: No já sbírám nemoci. M: A co rodinu, máte nějaké potomstvo? D: Jo. Bohužel. O: Proč bohužel? Nestýkají se s vámi? D: Ale jo, stýkají. O: Jak často je vídáte? D: S železnou pravidelností jednou měsíčně. O: Proč tak málo? D: Za to vděčím státu, protože mi můj starobní důchod vyplácí jen jednou měsíčně. O: A stojí to alespoň za to? D: Jak říkají moje děti, když proběhne královské dělení. Nemusí pršert jen když kape. O: Jaké jsou vaše oblíbené písně? D: Tak třeba Lásko mě ubývá sil. M: Co vy na to, paní Olivie? O: Nejsem si moc jistá. Myslím, že tohohle pána nechci. Je sympatický, ale má úplně odlišné názory. Je nekompatibilní, abych tak řekla. D: Co že jsem? O: Nekompatibilní. D: Tak to teda nejsem. Mě všechno funguje jak má. To si přeci vůbec nemusím nechat líbit. Jestli já jsem nekompatalibilní, tak jenom kvůli vám, vy černá vdovo. A vůbec, já vás nepotřebuju a jsem tu jen z hecu. Stejně pro mě nemáte nic na čtení. Já jdu pryč. (odchází)
M: Paní Olivie, zdá se, že váš nápadník prchl. Co vy na to? O: Nemám ráda slabochy. Když se mi neumí postavit, naše soužití by stejně nevydrželo. Slabé kusy odpadají jako první. Budu hledat dál. M: No, já vám přeji štěstí a my se uvidíme v příštím vydání našeho pořadu. Pěkný den.
KONEC
Balada o nenaplněných láskách… (píseň nešťastnice) (původní melodie byla Píseň listonošky z filmu Trhák) Ten kluk, co ho miluju už od školky Řekl mi právě, že vůbec není na holky, Přátelství mi nabíd´ akorát. Tvář se mi pod slzama roztýká Proč život můj dál mi mezi prsty protýká Pod okny mi někdo začal hrát Život je pes, včera i dnes, Smůla je mojí stálou společnicí, vše mi poničí… Já vzala prázdnou láhev od ginu, A s křikem vší silou mrštila jí do stínu, Ať jde rychle zas o dům dál řvát Výkřik a potom ticho hrobové Rázně jsem stopla to vystoupení sólové Věřím, zpěvák živ a zdráv je snad. Život je pes, včera i dnes, Smůla je mojí stálou společnicí, vše mi poničí… Teď s pouty na rukách jsem zhroucená, Pod oknem mým leží silueta zkroucená, Ctitel tajný mojí rukou zvad´ Láska prý často hory přenáší Rozum a cit u mě většinou se nesnáší Po lásce mám neskutečný hlad Život je pes, včera i dnes, Smůla je mojí stálou společnicí, vše mi poničí… Ten mladík v uniformě zdá se mi Poznat mi dá, jak se ladně vznášet nad zemí Na lásku si se mnou bude hrát Všechno by možná bylo v pořádku, Kdyby jen parťáka přestal plácat po zadku, Vážně vzteky začala jsem řvát. Život je pes, včera i dnes, Smůla je mojí stálou společnicí, vše mi poničí… Život je pes, včera i dnes, Smůla je mojí stálou společnicí, vše mi poničí…
Dámská jízda Manžel:(v ruce chleba, kouká na televizi, zřejmě se chystá do práce) Sakra práce, a snídaně s mdlobou je v čudu, no to snad není ani možný. Televize v tahu. (bere do ruky sluchátko) Halo, to je opravna televizí? Pošlete někoho na adresu Zelená 554 ….. Ještě dneska? Jo. Moje žena bude doma. Díky. (po chvilce v tomtéž pokoji) Žena: Holky, víte co? Uděláme si dámskou jízdu. Uděláme si to dneska hezký, cha. Alena: Ale co? Žena: Hele, Zlatý stránky, hmmmm, co takhle striptýz až do domu. Matka: No, já nevím, děvčata, hrozí určitá zdravotní rizika. Žena: Ale, rizika, nerizika, konečně to taky jednou rozbalíme. Copak mejdany se striptýzem je výsadou mužů? Nikdy. Nepodvolíme se. Jsme ženy a můžeme o sobě rozhodovat. Jak já rozumím Šárce, Vlastě. Dívčí válka byla dobrý začátek, jen kdyby to bylo vydrželo. Alena: Jasně, máme na to vidět po čase živý pěkný trénovaný tělo opravdovýho muže. Ne těch našich instantních mužíčků. Matka: Já ale ještě žádnej naživo neviděla. Žena: No a? Tak uvidíš. Všechno je jednou poprvé. Alena: Jestli se to doví Ruda, tak i naposled v mým životě. Ale co, člověk má žít naplno, i když krátce. Žena: Tak kdo tam zavolá? Tady je číslo. Alena: Já ne, já se stydím. Žena: Dejte to sem. Haló, ano, to je Livestripe? Jo, moc bysme toužily po nějakém mladíkovi. Striptýz, ano. Nic víc. Co by jako šlo. Nadstandard? No… A za kolik, aha, tak asi jen standard. Převlek? To je jedno, jo adresa. Zelená 554, byt Dlouhých. Ano, za dvacet minut? Matka: Tedy, já jsem nervní, to bude moje smrt. Alena: Za dvacet minut jo? Jak ho poznáme? Žena: Já bych tipla, že to bude první cizí sympaťák, který nám zaklepe na dveře. (zvonek) Žena: To je rychlost. (odchází otevřít) Ó, mladíku, pojďte dál. Matka: Aby nás nikdo nerušil (vyvěsí telefon) Mladík:Dobrý den. Jak se máte? Alena: No, když už jste přišel, tak to už bude o něco lepší. Matka: Vy jste ale mladý, nejste na takovou práci příliš mladý? Mladík:To neslyším prvně. Věřte mi, mám zkušenosti. Tak, kde to máme? Tady. Ano vidím. (jde k televizoru) Žena: Ano, dejte se tedy do akce, jsme zvědavé. Něco takového jsme ještě neviděly. Mladík:Vy se na mě při tom chcete dívat? Alena: No jistě, proč myslíte, že jsme vás volaly? Mladík:No, já na to nejsem moc zvyklý, aby mne při práci někdo pozoroval. Žena: Ale jděte! Říkal jste, že jste zkušený. Mladík:To ano, ale… já se před vámi trochu stydím… Je vás tu hodně a neznám vás… Tak dobrá, já si připravím nářadí. Žena: Ach tak, koupelna je támhle. Mladík:Počkejte, na co? Já se umyju až potom. Žena: V pořádku, tak se připravte. Matka: Máme zatím odejít? Mladík:No, stejně se budete dívat. Jak chcete. Matka: Tak my tu zůstanem. Mladík:O.K. Ale moc mě nerušte. Matka: Ježíš, holky, já jsem z toho celá hin. Já se stydím. Alena: On vypadá jako opravdickej elektrikář. To jsou fakt profíci ti striptéři, co? Žena: No, zatím se moc nepředvedl. Matka: Pane řemeslník, a co bude s hudbou? Mladík:Jakou hudbou? Alena: No, vy k práci nepoužíváte vlastní hudbu? Mladík:Proboha na co? Matka: No, aby vám to líp šlo. Mladík:Já to zvládnu i tak. Žena: My bychom byly raději, abyste pustil nějakou hudbu. Když svou nemáte, tak my vám nějakou pustíme. Mladík:Když na tom trváte? Alena: Tak jaký je váš hudební styl?
Mladík:Já nevím, tak mi pusťte třeba nějakou dechovku. Žena: Ježíši, dechovku, jo? No, to je teda podkres, to vám řeknu. Mladík:No tak něco vyberte vy. Alena: Tak jo, nějakou rytmiku. (hudba začne tiše hrát) Žena: Tak co bude? Mladík:Co jako? Alena: No, tak si odložte ne? Mladík:Proč? Matka: No, třeba je vám horko, ne? Prosimvás, copak tohle děláte poprvé? Mladík:No samozřejmě, že ne. Žena: Tak to je dobře, už jsem myslela, že nám poslali nějakýho ňoumu. Mladík:No, dovolte? Matka: Promiňte, to k tomu patří, že vám to tak dlouho trvá? Mladík:No jistě, musím to pořádně prohlédnout, to nejde jen tak hup hup, to bych taky mohl dostat ránu. Žena: To se nebojte. Mladík:Já si to raději ověřím, dneska člověk nikdy neví. Šáhnu kam nemám a už pojedu. Žena: Ale to snad ne, vy nám nevěříte? Myslíte, že bychom vás jinak zvaly? Mladík: To není o důvěře k vám. Matka: Proč si myslíte, že jsme vás asi pozvaly? Mladík:No, protože chcete zase něco vidět, ne? Žena: Moje řeč, to je fajn, že si rozumímě, tak do toho. Mladík:No, tak mi do toho nemluvte, kdo je tu odborník, vy nebo já? Žena: No doufám, že vy. Zatím si nejsem jistá. Mladík:To se spolehněte, na mě nikdy nepřišla žádná stížnost, já odcházím a slyším jen slova chvály. Tak zručného řemeslníka prý ještě neviděli. Jeden pán psal dokonce i do Blesku pochvalný dopis na moje služby. Matka: No, tak to už se třesu. Počkejte, to chodíte i k mužům? Mladík:No jistě, mně je to přece jedno, to bych si měl vybírat? Já jsem pro některý lidi poslední záchrana. To tuhle jsem byl u jedněch manželů a tam to vypadalo bledě. Paní byla celá nervozní, měla strach, že nepřijdu a nestihnu to včas, pán jí říkal, aby se zklidnila, že to viděla den předtím a že to je stejně pořád stejný a že to stejně skončí blbě. Ona říkala, že jestli jí něco uteče, tak se zblázní. Trochu mě to znervozňovalo, nesnáším ten nátlak. Začaly se mi z toho trochu třást prsty. Matka: To byla asi nějaká divná rodina, ne? Mladík:No, to víte starší lidi, ty se na tyhle blbiny upnou a pak nepřežijou, když o to jednou přijdou. Ty telenovely, to je pro ně požehnání. Alena: Proč sem motáte telenovely? Mladík:Protože ten závěrečný díl prostě chtěla vidět. Matka: A to jste u toho musel být i vy? Mladík:No jistě. Nakonec byl spokojený i ten pán, všechno jsem to stihl včas, u těchle starších modelů musíte vědět kam sáhnout a je to hned v pořádku. Oba mi moc děkovali. Matka: Mě fascinuje, jak o tom mluvíte, vy jste velmi otevřený, že? Mladík:Jistě, otevřenost především, musíme se stavět k zákazníkům zpříma. Žena: No, tak se postavte zpříma a začněte. Mladík:Neměly byste tady židličku? Žena: Jistě, hned. (sedne si k televizi a začne se v ní hrabat) (Ženy začnou být rozpačité a netrpělivé). Žena: No, tak, už něco bude? Mladík:Buďte trpělivé, to přeci nejde tak rychle. Alena: Vy se nám ale vůbec nevěnujete, pořád se hrabete v tý televizi a my nic. Mladík:Bavte se prozatím beze mne, já vám řeknu včas. Já se teď potřebuji vážně soustředit. Žena: No, to se mi přestává líbit, to je nějakej podraz. Shrábne peníze a zmizí bez představení.Sundejte si kabátek! Mladík:Prosím? Alena: Sundejte si kabátek, my chceme vidět, jestli jsme nekoupily zajíce v pytli.Rychle! My jsme váš zákazník váš pán, milej zlatej. Tak fofrem. Mladík:Mně ale není horko. Matka: Bude, jestli neposlechneš, mladíku. Mladík:To je nějaký žert? Všechny:Ne! Mladík:Dobrá. Tak tedy kabát. (svléká si kabát)
Matka: No, už se to začíná rozjíždět. Alena: Teď tričko. Mladík:Počkat, to ne! Žena: Neodmlouvat! Mladík:Vy jste zešílely! (sundavá si tričko) Žena: Kalhoty! Mladík:No, to ne, to už ne! Žena: Jo a bez řečí. My platíme, my poroučíme. Matka: A tancuj, nebuď jak kus prkna. (mladík se neocotně zbavuje kalhot , přiton se směšně vlní) Alena: Trencle! Mladík:Cože? Alena: Trenýrky. Dolů. Mladík:Ne, vážně, počkejte, to nejde, já pod nima nic nemám. Matka: No, to se tedy přesvědčíme. Mladík:Ne, to mě třeba zabijte, ale trenýrky si nesundam. (zvonek u dveří). Žena: Počkejte, já dojdu otevřít. Ne abyste to dokončily beze mě, o tohle bych nerada přišla. (odejde) (Do pokoje tanečním krokem vpluje mladík s kazeťákem, za ním jde nechápavá Žena) Stripter:Omlouvám se za trapné malé zdržení. (Nezaregistruje zhrouceného elektrikáře, zapne hudbu a začne se odhalovat.) (Ženy šokovaně koukají na elektrikáře, pak na striptéra.) (vchází manžel) Manžel:Tak co, už tady byl ten elektrikář, ráno jsem ho zavolal na televizi, ty ani nevíš, že je rozbitá viď? Já jsem ti to zapomněl říct. (vchází do pokoje a strne, když uvidí dva polonahé chlapy) Manžel:To je vaše dámská jízda? To to ale rozjíždíte dost naplno, ne?Chlape, co tady děláte, v trenclích, jen tak. Mladík:Původně jsem opravoval tu vaši rozbitou televizi. Manžel:No, to vám ale byl hic z toho, co? Mladík:Prosím ano, ne, to ony mne donutily. Manžel:Cože? Žena: Víš, Fando, ono došlo k takovému nedorozumění. Ten co jsme ho svlíkly nebyl von. Manžel:Aha, a kdo tedy? Žena: To právě byl ten elektrikář, který byl opravdu elektrikář, jenže my jsme si myslely že není. Manžel:Hm, je mi to mnohem jasnější, ještě jednou. Matka: Je to komplikované. Alena: Myslely jsme, že to není elektrikář. Manžel:Ano, přijde chlap, hrne se k televizi, má šroubovák, pájku a vám přijde divný, že je to elektrikář? Tak milá zlatá, až se jednou vrátíš z práce a bude tady se mnou uzavírat smlouvu o penzijním připojištění sličná hosteska v podprsence, tak nechci slyšet ani slovo. Žena: Ale... Manžel:Howgh, domluvil jsem. (ke stripterovi) A vy koukejte přestat vrtět zadkem a zmizte. (k elektrikáři) Vy ne, vy koukejte opravit tu bednu za chvíli běží hokej.
KONEC
U perníkové chaloupky. (Úlomek hry O ošklivé princezně téhož autora :o)) Trochu je omámím, zavřu je do klece, (Jeníček s Mařenkou přicházejí k perníkové Perníčkem vykrmím, šup s nima do pece. chaloupce) Z Mařenky zadní a z Jeníčka plecko, Mařenka: Ještě že mrazák mám, zpracuju všecko. Jeníčku, podívej, to je fakt záhada, Mařenka: Chaloupka z perníku, z perníku zahrada. Dědek nám nekecal, našli jsme nirvanu, Babičko, my už vás musíme opustit, Nemohu odolat sladkému průvanu. Poledne odbilo, chceme už domů jít. (ulupuje perník a chystá se do něj zahryznout) Ježibaba: Jeníček: Kam byste chodily, doma jste stejně hned. (varovně) Víte co? Zůstaňte raději na oběd. Mařenko, nekousej do toho perníku Jeníček: Mohla bys podlehnout rychlému zániku (k Mařence, potichu) Nevíš, jak dlouho tu sladkosti leží, Tohleto pozvání nepřišlo dvakrát vhod, Nikdo je nechutná, záruka běží. Spíše než pozvaní, budeme hlavní chod. (zpoza chaloupky vylézá Ježibaba) Mařenka: Jendo, jseš normální? Co tě to napadá? Ježibaba: Pacholci, holomci, táhněte o dům dál! Jeníček: Jeníček+Mařenka: Tahleta stařena divná mi připadá Mařenka: Babičko, povězte, kdo vám dům ohlodal? Vždyť je jak milius, lichotky trousí, Ježibaba: Jeníček: Vy mi to povězte, vy se tu couráte! Copak už v postýlkách dávno být nemáte? Tak proč si pod oknem sekáček brousí? Jeníček: Mařenka: Naši by měli ti zakázat horory Je teprv poledne, nejste vy zmatená? Proč vaše chatrč je z perníku stavěná? vidíš pak v babičkách vraždící potvory. Ježibaba: Jeníček: Vy mladí nemáte o ničem ponětí, Tvůj doktor zajisté na to ti řekne, Já vám to vysvětlím a to hned vzápětí! z Milágros, z Kassandry, mozek ti měkne. Pojďte jen posedět, přinesu bumbání Vzpomeň si na zprávy, tam pravdy jsou ryzí, Do něj vám rozpustím pilulky na spaní. v tomhletom lese prý dost dětí mizí. (Jeníček a Mařenka si sedají ke stolu) Mařenka: (k Jeníčkovi, trošku vyděšeně) Mařenka: Hledáme tatínka, ztratil se v lese, Ach to ne, pravdu máš, husí mám kůži, musíš nás zachránit, dech se mi úží. Ježibaba: Přemejšlej, přemejšlej, musíš se snažit, pití je hotové, už se to nese… Jinak se v oleji budeme smažit, (přináší dva hrníčky a staví je před děti) Tatínka hledáte? No to je smutné, Zkus něco vymyslet, nejlépe hlavičkou Nebo nás lidožrout zaklopí pokličkou. Věřte mi, pospíchat není teď nutné. Pěkně se napijte, já musím přiložit, Jeníček: (K Mařence) V kotli chci k obědu vařící vodu mít. (pomalu se šourá k chalupě) Musíme na ní jít pomalu, přesladce, Mařenka: Lehce ji zničíme jako v té pohádce. Mařenka: Držíte dietu? Snad nejste nemocná? Ježibaba: (lichotivě k Ježibabě, která přichází) (pro sebe, zlověstně) Vy ale na svůj věk záříte zdravě, Ve vodě uvařím dvě děcka bezmocná. Jak byste osmnáct slavila právě. (otočí se k Mařence) Ježibaba: Děvenko, neboj se, vodu si vařím (polichoceně) (zase pro sebe, zase zlověstně) Ó, to je nesmysl, já už mám křížků pár, A v ní dvě telátka ve mžiku spařím. Jeníček: (zlověstně, potichu) Jeníček: Tohle si popletla madame vážená, Už brzo okusíš kremační pece žár Na nás si nesmlsne, jsme dítka zkažená. Ježibaba: Co jsi to povídal slaďoučký hochu? Ježibaba: (motá se kolem chaloupky, huhlá si pro sebe) Moc dobře neslyším, pojď jen blíž trochu.
Mařenka: Jeníček kafíčko od vás si chválí, Ježibaba: Ať si ho promíchá nebo se spálí. Jeníček: (pod vousy) To já se nespálím, neboj se nic, To tobě za chvilku bude fakt hic Mařenka: (nakvašeně) Jeníčku, můžu ti maličko poradit? Radši už chvíli mlč, chceš nás snad prozradit? Ježibaba: (nejistě) Kuřátka, kůzlátka, copak si špitáte? Snad před svou tetinkou tajnosti nemáte? Mařenka: (tiše k Jeníčkovi) Jendo, tu nádheru jen těžko přemůžem, Sami dva prostě to dokázat nemůžem. Jeníček: (tiše k Mařence) Zjevně máš pravdu, tuze je těžká, Na každý pád ale oběd svůj zmešká. Ježibaba: (podezřívavě) Děťátka milená,copak to řešíte? Špitat je neslušné, copak to nevíte? Jeníček: Mařenka chtěla se na něco zeptat, Je jí to trapné však, nechce vás deptat. Ježibaba: Nestyď se, děvenko, zeptej se na co chceš, (pro sebe) Na co chci odpovím, pravdu a nebo lež. Mařenka: Možná vám dotaz můj připadne mentální, Vy asi moc nedáte na péči dentální? Jeníček: Příčina špatného dechu prý pramení, Že máte na zubech vrstvičku kamení. Ježibaba: (udivěně) Čímpak se utvoří tyhlety povlaky? Vždyť já čtu důkladně reklamní letáky. Vodu moc nepiju, a když, tak měkčenou,
Mám z toho mysl teď poněkud zmatenou. Kdopak mi poradí, koho se doptam, Vždyť ráno co ráno si Calgonem kloktam? Jeníček: Vodu když užívat, jedině k mytí, Místo ní pivečko, vínečko k pití. Ježibaba: (rozzlobeně) No, to jsou ty reklamy, jak já bych dopadla? Kdyby se protéza zubní mi rozpadla!!! Mařenka: Až my vám pomůžem, pak můžete cenit, Jó, zubní kámen, to je holt prevít! Ježibaba: (nejistě) Víte, já nevím, a co by to stálo? Jsem žena chudobná, peněz mám málo. Jeníček: Tyhlety starosti trápí vás nadarmo, My vám to voklepem úplně zadarmo. Půjčte mi na chvilku ta vaše kusadla, (Ježibaba je opatrně vyndavá a podává Jendovi, ten je schválně upustí na lavičku vedle Mařenky) Stala se nehoda, ta věc mi upadla. (Mařenka si na ně schválně sedá, ozývá se křupnutí) Ježibaba: Ty jedno nemehlo, čo jši to plovedla? Mařenka: Já jsem je babičko nechtěně rozsedla. Ježibaba: (šermuje rozezleně pěstí) Já bych vám oběma dala hned pěští… Jeníček: (karikuje ji) Štšepy vám, babičko, pšinešou štěští. Ježibaba: Ty jeden halante, pomštím še, to ši piš. Jeníček: (oba se dají na útěk, Jeníček se otáčí) Zůstane u slibu, nás, babo nechytíš. Ježibaba: Na to še podívám, ještli váš chytnu, Jen čo váš doštanu, z kůže váš švlíknu. (běží za nimi, všichni mizí ze scény)
TV tipy 2.verze A...on B..ona A: B: A: B: A:
B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A:
B:
Dobrý večer vážení přátelé Dobrý večer vážení přátelé. To jsme měli říct spolu . Aha. Promiň. Tak my jsme tady pro vás. Tedy abyste nás špatně nepochopili, ne snad, že byste si s námi mohli dělat cokoli. Máme za úkol vám představit novou zábavnou stanice, která se velmi příznačně jmenuje SuperNova. Supernova. To jsme měli říct spolu. Aha. Promiň. Co vlastně můžu čekat. Co je nejdůležitějším pro novou televizi? Diváci? No to také, ale hlavně program. Ten nám diváky přiláká. Aha. Jaký program to musí být? No, to nevím. No asi Barevné na 60 bez předpírky. Fakt? Jasně že ne. Poutavý program potřebujeme. Podle tebe by prostě bylo nejlepší, kdyby rodina večer zírala do automatky. My jsme to jako děti dělávaly. A dnes, když si zapnu televizi, tak se mi po tom docela i stýská. No a proto jsme tu my, vaše nova prima česká televize. Jo, vaše nova prima česká televize. To jsme měli říct najednou. Aha. Já vím. Takže naše skvělá televize se bude zabývat hlavně parodiemi na všechno, co jste dosud znali. Můžeš být konkrétnější, Pepo? Jistě Radko. Doufám, že mi s tím pomůžeš. Ráda. Hlavním tahákem budou naše seriály. Já vím, já vím. Tak, Radko. Úplnou novinkou je Doktor z Bor. Hlavním hrdinou příběhu bude uprchlý masový vrah, který si otevřel ordinaci v menším městečku. Pak vám nabídneme českou verzi Beverly Hills 90210 a to náš ryze český seriál nazvaný Jevany 1209. Pro milovníky napětí a science fiction Sajnsfikšin Co? Sajnsfikšn. Aha, tak pro milovníky napětí a tamtoho jsme připravili Akta KIKS, v hlavních rolích uvidíte hudební hvězdy Martina Flaksu a Ivetu Startošovou. Původně jsme tedy připravovali seriál s jiným názvem Akta XXL, kde měli účinkovat Malina Obrovská a Petr Klopotný, ale než jsme začali točit, tak Malina nečekaně zhubla a Petr bez ní hrát odmítl. Pro naše teledivačky
A: B: A: B:
A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A:
B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B:
A: B: A: B: A:
Prosím? Teledivačky, já jsem vymyslela zkratku pro divačky, které mají rády telenovely. Hm, pěkný, tak pokračuj. Tak pro ně máme překvapení. Získali jsme pro natáčení naší české telenovely světoznámou Patálii Tornero. Seriál se bude jmenovat Diadéma a půjde o velmi volné pokračování milované Esmeraldy. Hlavní hrdinka bude slepá, hluchá a ještě k tomu hloupá. Takže proti té původní vlastně žádná změna. Jen ohluchla. Ale vy jste jistě zvědaví na soutěžní pořady. Tak nás nenapínej. Takže máme akční RISK! – soutěž v běhu minovým polem. Pak vám nabídneme pořad Pálí vás to?, kde bude soutěžící sedět na rozpálených kamnech co nejdéle bude moci. Na to se těším. A co vám nabídneme ze zábavných pořadů? No, kdo to ví? Kdo? Prosímtě, jak by to tak mohli vědět. To byla otázka, na kterou jsem nečekal odpověď. No tak proč ses na to ptal? Abych si na to mohl odpovědět. Ty se sám zeptáš a sám si na to odpovíš? Přijde ti na tom něco nevšedního? Můžu si to zkusit? No, jasně. Je Pepa případ pro psychiatra, když mluví sám se sebou? Ne, neodpovídejte. Já sama. Je! To byla špatná otázka a ještě horší odpověď! Má smysl, aby některá kolegyně, kterou nebudu jmenovat, chodila k psychiatrovi? Ne, neodpovídejte. Nemá, psychiatr léčí problémy s mozkem. Není co léčit, není lék. A která ta kolegyně to je? To bych nerad prozrazoval. Tak potom, jo? Řekneš nám něco o té zábavě na naší televizi? (mlčí) Haló. Ty si sám neodpovíš? Ne, buď tak laskavá a přečti to. Ráda. Po půlnoci vám každou neděli nadělíme HELE SELE plné humoru a jeho protagonisté vás pošlou všechny do p... ...ostele. Abyste ráno vstali do práce. Líp bych to neřekla. Už to vypadalo. Zpravodajství bude zastoupeno Televizními koninami následovanými Televizními volovinami, kde vám naše hvězdy Zdenda Meduňka a Eva Murinová předvedou co dovedou. Vzdělávací pořady budou zastoupeny instruktážním pořadem Cvičme v pitve pro patology a chirurgy amatéry. Máme připravenu též agitku Co chytneš v žitě o nemocech číhajících v lánech obilí a dále Blilo Neblilo, která vás poučí jak rozpoznat u dítěte salmonelu. A hudební pořady? Pro starou generaci milovníků dechovky máme připraven pořad Sejdeme se na Krchově. Hele, to je trošku kruté, nezdá se ti?
B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A: B: A:
Já jsem to nevymyslela. To ne, ale blbě přečetla, je to na Krachově. Krachov je kopec u Prahy. Místo Vlachovky a Ořechovky máme Krachov. Tak já se omlouvám. Tak co tady máme pro děti? Pořad Kuřátka. A speciál Kuřátek nazvaný Kostičky aneb co zbylo z Kuřátek. Tak a teď trochu erotiky. Tady? Prosímtebe, v našem programu. Já už myslela. Tak to by mne překvapilo. Takže pro diváky máme připravenu talkshow Dalas? V níž bude moderátorka pokládat dotěrné otázky hvězdě Dolly Buster. Já už tady nic nemám. Tak to znamená, že už asi končíme, ne? Aha. Takže se rozloučíme, že? No tak jo. Tak ahoj. Kam jdeš? No rozloučila jsem se s tebou. Ne se mnou, s diváky se máš rozloučit. Tak nashledanou. To jsme měli říct společně. Tak promiň. Nashledanou.
