Olbramovické škole je 125 let

Votické noviny

16 strana

ročník XX, číslo 22

Olbramovické škole je 125 let 1. září roku 1885 vstoupili v Olbramovicích žáci poprvé do nově postavené budovy trojtřídní školy. Stavitel Emanuel Vrzal z Votic ji postavil za rok za 12 900 zl. Budova si do dnešních dnů zachovala skoro stejnou podobu, pouze jí chybí zdobené nadokenní římsy. Vnitřní prostory se několikrát opravovaly a modernizovaly, ale původní dispozice, včetně prostor bytu pro bývalé ředitele, je stále patrná. Nemění se ani uspořádání výuky. Olbramovice mají, jako jediné místo ve votickém regionu, stejně jako při svém začátku, školu trojtřídní. Dnes do ní chodí 49 žáků od 1. do 5. ročníku a např. v roce 1887 školu navštěvovalo 230 žáků. Spojování dvou ročníků do jedné třídy už je považováno za nevýhodu, ale musím říci, že žáci z naší školy nemají žádné problémy při přechodu na 2. stupeň školy, jsou zvyklí samostatně se rozhodovat a pracovat. Přestože škola leží v místě mezi třemi plně organizovanými školami, zachovává si svůj rodinný charakter. To umožňuje žákům rozvíjet se do svých 11 let v uceleném a celkem bezpečném kolektivu navzájem se znalých spolužáků, kterým je vždy nablízku někdo, kdo jim pomůže, kdo je ochrání a kdo poradí s řešením problémů. Vedení

obce, zastupitelé v čele se starostou, se trvale snaží o udržení školy, neboť je to právě škola, která umožňuje zachovat vzájemnou pospolitost v obci. Škola sdružuje děti, sdružuje rodiče a vlastně celou obec. Škola také nabízí žákům řadu podnětů, jak trávit svůj volný čas, připravuje pro ně akce, které jim umožní získat ve škole ne jen potřebné vědomosti a dovednosti, ale prožít se školou a ve škole i spoustu zajímavých událostí, na které budou rádi vzpomínat, až školu opustí. Škola tak posiluje vztah ke své obci a k lidem v ní. Zmizí-li škola, zmizí i vzájemná pospolitost dospělých, jeden druhému se odcizí a každý někam chvátá. Doufám, že tato situace snad nenastane. Obec shání finanční prostředky na provoz jak základní školy, tak i mateřské školy a školní jídelny, usiluje o modernizaci budovy, poskytuje zájemcům parcely na stavbu rodinných domků, aby i v budoucnu bylo dost dětí na udržení školy. Věřím proto, že se řada z místních a třeba i těch vzdálených obyvatel přijde podívat na

V 17 hodin očekáváme na škole na 30 pozvaných pamětníků z řad bývalých ředitelů, učitelů, vychovatelů a školníků. Vzpomínkové oslavy budou ukončeny závěrečným PŘEDVÁNOČNÍM KONCERTEM v olbramovickém kostelíku Všech svatých 3. prosince 2010 v 18 hodin, kde se zaposloucháte jak do děl hudebních klasiků, tak i do skladeb syna prvního ředitele, v nové budově olbramovické školy, pana Josefa Machoně, který skládal scénickou hudbu k loutkovým představením a v tomto roce by slavil 130. výročí od svého narození. A co popřát této školičce do dalších let? Tak především hodně spokojených žáků , světlou budoucnost a řadu dalších svědomitých a obětavých učitelů.

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ v OLBRAMOVICKÉ ŠKOLE, který se uskuteční v pátek12. listopadu 2010 od 8 do 16 hodin.

Mgr. Květa Havlíková ředitelka školy

Děkujeme spoluorganizátorům VÝSTAVY K 125. VÝROČÍ ZALOŽENÍ ŠKOLY V OLBRAMOVICÍCH z řad pracovníků Obecního úřadu v Olbramovicích, členů školské rady v čele s předsedkyní paní Dagmar Beranovou, dále panu Jiřímu Hrmovi za promítání dokumentárních snímků ze života v Olbramovicích a okolí a za poskytnutí fotodokumentace z výstavy a panu Miroslavu Dvořákovi za zapůjčení cenných materiálů o škole a zasvěcený výklad o životě prvních ředitelů olbramovické školy. Děkujeme i dalším dobrovolníkům, kteří dohlíželi na zdárný průběhu celé akce a zároveň i všem návštěvníkům za zhlédnutí výstavy. Pamětní listy k oslavě lze získat na Obecním úřadě v Olbramovicích, v olbramovické škole a v Kulturním centru ve Voticích. ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLBRAMOVICE

Exkurze do Jílového u Prahy a Štěchovic Dne 29. září žáci jankovské školy zanechali školní tašky doma, vložili do kabelek a batohů svačiny a společně s některými z vyučujících vyjeli za poznáním. Cestujícími jednoho autobusu byli žáci 6. a 7. třídy, ve druhém se vezla 8. a 9. třída. Takto jsme byli rozděleni i po celou exkurzi. Prvním cílem naší skupiny, tedy 8. a 9. třídy, bylo Muzeum zlata v Jílovém u Prahy, druhý autobus jel do vodní elektrárny ve Štěchovicích. Po příjezdu do Jílového jsme museli počkat, až budeme moci jít do muzea na prohlídku, a tak jsme si v místním parku vyndali svačiny a dohnali snídani. Asi po čtvrt hodině jsme konečně vstoupili do prostor muzea. Nacházely se zde sice zajímavé expozice, jako například šperky a jiné zlaté výrobky, ukázka starého vlakového nádraží a mnoho dalších věcí, ale přiznejme si, že naše věková skupina moc nejásá při procházení se po muzeích a poslouchání dlouhého výkladu. Asi nejzajímavější a nejzábavnější bylo, když spolužáci, a dokonce i některé spolužačky, zkoušeli rýžovat zlato. Nikdo však bohatší o zlatý valoun z Jílového neodjel. Druhou zastávkou byla již zmíněná vodní elektrárna ve Štěchovicích. Začátek expozice také nebyl moc přitažlivý, ale když jsme se po zhlédnutí krátkých filmů o elektrárně a povodních, které ji v minulých letech postihly, přesunuli na prohlídku, hned to bylo zajímavější. Dozvěděli jsme se spousty nových věcí, například o turbínách v elektrárně, a užili jsme si opravdu plno zábavy.

22_2010.indd

16

Myslím, že mohu říci, že tohle byla jedna z nejlepších exkurzí, které jsem měla možnost

s jankovskou školou navštívit. Veronika Moudrá, 9. třída

23.11.2010, 10:47

Votické noviny

ročník XX, číslo 22

strana 17

Návštěva Městské knihovny Votice V pondělí 4. října 2010 podnikli žáci šesté třídy ZŠ Jankov v rámci Týdne knihoven každoroční návštěvu votické knihovny. Paní knihovnice pro ně připravila program, ve kterém žáci prokázali dobré znalosti nejen z oblasti čtenářství a literatury, ale i z jiných oborů. Aktivně se zapojili do diskusí, napjatě poslouchali, co se všechno z úst paní knihovnice dozví. Na závěr besedy si prohlédli své výtvory, vystavené v knihovně, na kterých celé září ve škole pilně pracovali. Jelikož nás netížil nedostatek času, prohlédli jsme si historické památky města, navštívili jsme Boží hrob, židovský hřbitov i okolí františkánského kláštera. Žáci se tímto způsobem dozvěděli mnoho informací z dějin Votic, o kterých řada z nich neměla ani ponětí. Oba cíle exkurze žáky zajisté obohatily o spoustu nových poznatků, a proto je pravděpodobné, že se do knihovny ve Voticích za rok zase podíváme. Olga Váňová

dokončení ze str. 1 Rozhovor s Jaroslavou Drábovou se především k tématům Votického regionu, byla největší výhodou skutečnost, že jsem byla přímo v centru dění. V MKC se schází veškeré informace týkající se Voticka – kulturní a sportovní události, akce pořádané školami a dalšími organizacemi. Nezbytná je také úzká spolupráce se starostkou a místostarostou, pokud se mohou věci řešit rychle a pružně a nemusí se hledat termíny, je to vždycky plus. Když se ve Voticích nebo okolí dělo něco důležitého, bylo velkou výhodou, že jsem mohla vzít foťák anebo diktafon a prostě jít… Pod palcem jsi měla koncerty, divadelní představení, ale i Svatováclavské slavnosti. Co všechno vůbec obnáší příprava městských slavností?

Příprava slavností je dlouhodobá záležitost, jsou to hodiny práce… V první řadě je potřeba vycházet z toho, kolik peněz může MKC do této akce vložit a od toho se vše odvíjí. Pokud není žádný finanční příspěvek – v letošním roce jsme z Fondu kultury bohužel nedostali ani korunu, je příprava zase o něco komplikovanější… Každý rok jsem chtěla zvyšovat anebo alespoň udržet dobrou úroveň slavností a nabídnout program, který se bude líbit všem. Snažím se, aby si každý občan ten den našel v programu něco „svého“ od dětí přes mládež, moje vrstevníky a seniory. Příprava tedy začíná na jaře, kdy je vytvořena koncepce, jak by měly slavnosti vypadat a probíhat a oslovují se umělci a vystupující. Protože se mi nevyplatila spolupráce s agenturami (stojí hodně peněz a ne vždy zaručují kvalitu), i historický program si dávám dohromady sama. Je tedy třeba hledat, shánět reference, hodně počítat, historický program postupně vyladit se všemi vystupujícími. Je potřeba hodně přemýšlet o časovém harmonogramu, aby slavnosti měly dobrý spád, nebyly prostoje, o všechny účinkující se postarat, poskytnout jim zázemí a servis, aby odjížděli s dobrým pocitem a měli chuť se sem zase někdy vrátit. Další věc jsou technické záležitosti, léta nám zvučí Jaroslav Šiška, spolupráce s Compagem je výborná, poděkovat musím Martinu Schornému a jeho partě, kteří vždycky pomůžou s lavičkami. Příprava slavností je dlouhodobá a náročná, je potřeba mít na paměti spoustu „drobností“, které mohou akci ovlivnit. Je jen škoda, že nejde objednat počasí J Zavedla jsi také Pohádková léta. Předpokládám, že je to pro Tebe srdeční záležitost…

To ano. Už od mého nástupu do MKC jsem toužila pořádat koncerty a divadelní představení venku. Zkoušeli jsme to u knihovny, ale nebylo to to pravé. Když Luboš Mudra nabídl prostory u Modré kočky, měla jsem velkou radost. Věřím, že i do budoucna bude pohádkové léto zachováno a děti i dospělí si budou moci léto zpříjemňovat nedělemi s pohádkou nebo koncertem. Úroveň kulturního vyžití ve Voticích se za poslední roky zvedla, také zásluhou MKC. Přesto na Suchého Elektrickou pumu, která bývá v Praze

22_2010.indd

17

Rozhovor vyprodaná, dorazilo pouhých dvaadvacet diváků. Čím to je?

Obecně je to tak, že nejvíce lidí chodí na divadelní představení ochotnických souborů z okolních měst, možná proto, že účinkující znají. Rozhodně si nemyslím, že by votičtí lidé neměli rádi divadlo – pořádáme pravidelné zájezdy do Tábora a dvakrát ročně do Prahy, základní škola také organizuje zájezdy na divadelní představení a jezdí se. Mrzí mě, když zajistíme kvalitní divadlo přímo ve Voticích za symbolické vstupné a lidé nepřijdou, ale proč tomu tak je, asi vědí nejlépe oni sami. Bohužel se tím dostáváme do situace, kdy budeme velmi zvažovat, jestli tyto soubory zvát… Prostory MKC jsi dala k dispozici také místním umělcům. Jaké výstavy jsme mohli v MKC za dobu tvého ředitelování navštívit?

Nejprve bych měla říci, že výstavní prostory jsou zde díky Evě Křížkové, která byla před pěti lety úspěšná se žádostí o dotaci a místnost byla rekonstruována i s ohledem na to, že se zde budou výstavy pořádat. Pro mě už pak bylo snadné je nabídnout a jsem velmi ráda, že zde stále více vystavují své práce šikovní lidé z Votic a okolí. Za dobu pěti let, co tu jsem těch výstav byla celá řada – vůbec první byla výstava fotografií přírody, krásná byla výstava umělců malujících ústy a nohama, prezentovali se zde včelaři, dvakrát zde vystavoval šlechtitel jabloní Petr Kumšta, k vidění zde byly šperky z korálků, výtvarné práce, vyšívané práce p. Mikušové, také výrobky klientů ÚSP Odlochovice, práce dětí MŠ Votice, žáků obou základních škol, pískované sklo p. Cerinové, zapomenout nesmím na krásnou akci „Adoptuj.. s UNICEF – do které se fantasticky zapojili nejen votičáci, své práce zde vystavoval ak. mal. Vladislav Kaska, svoji sbírku vtipů Vladimír Vondrejs, vzpomněli jsme zde také výročí narození Jana Herbena, tradičně vystavujeme vítězné práce Votické talenty, zapomenout nesmím na skvělou spolupráci s Monikou Schizmannovou, se kterou děláme Vánoční a Velikonoční výstavy spojené s ukázkami zdobení perníčů a malování kraslic… Asi nevzpomenu všechny, ale lidé, kteří sem chodí, si jistě doplní. Infocentrum a kulturní centrum navštěvuje mnoho lidí – turisté, ale i místní. Mimo to zde probíhají jednání redakční rady. Jsou prostory, sloužící MKC, dostačující?

Už z položené otázky odpověď vyplývá... Zmiňme ještě Honzu Žaloudka, který „úřaduje“ v Osvětě. Prostory MKC jsou krásné, ale slučují se zde činnosti, ke kterým vhodné nejsou. Největším problémem jsou dny, kdy kolegyně zpracovává Votické noviny a potřebuje absolutní klid, který zde nikdy nebude vzhledem k tomu, že se jedná o veřejné prostory. Zkus si to představit – v první řadě prostor funguje jako informační centrum – chodí sem tedy turisté se žádostmi o informace,

často dohledáváme na internetu, poskytujeme kopírovací služby, tiskneme, skenujeme, děláme přepisy dokumentů, vytváříme letáky, plakáty, přijímáme příspěvky do novin, inzerci, se kterou je často potřeba pomoci, rozvážíme noviny, prodáváme mapy, pohledy, knihy… Pak tu je výstavní prostor, chodí sem tedy lidé na výstavy, také školka, škola, lidé mají k pracím dotazy a my jsme jim samozřejmě k dispozici, do toho nutná administrativa… Lidově řečeno je tu šrumec, nemáme úřední dny, fungujeme takto celý týden. Někdy je těžké se zkoncentrovat na práci, na kterou potřebujeme klid ať už je to zmíněné lámání novin a korektury, administrativní a účetní záležitosti a činnosti spojené s chodem organizace, plánování a organizování akcí, zajišťování propagace… Velmi jsem uvítala projekt radních využití části budovy soudu na náměstí právě pro potřeby MKC. Jak se za dobu Tvého šéfredaktorství změnily Votické noviny?

Když jsem noviny přebírala, bylo mi jasné, že noviny by neměl tvořit jeden redaktor, ale mělo by se na nich podílet více lidí a to asi byla největší změna. Není snadné najít kvalitní přispěvatele, navíc podílení se na VN je činnost dobrovolná bez nároku na honorář… Proto si velmi cením všech, kteří pro noviny pracují, dodávají pravidelně a je na ně spolehnutí. Nyní Redakční Rada čítá sedm lidí, z nichž ne všichni přispívají, ale VN už nejsou záležitostí jednoho redaktora, nejsou psány jedním stylem a to je dobře. Myslím si, že jsou díky tomu pestré a každý si v nich najde něco zajímavého. Základem jsou samozřejmě zprávy z radnice, zprávy a reportáže o dění ve městě a okolí. Rubriky asi lidé, co noviny čtou, znají, změnu grafické podoby novin čtenáři jistě také zaznamenali. Jakou nejsložitější situaci jsi řešila, co se Votických novin týče? (Myslím problémy s expedicí, nedostatek dopisovatelů, vulgární čtenářské dopisy,…)

Permanentním stresem pro mě bylo právě grafické zpracovávání novin, tak zvané lámání. Noviny vycházejí v pravidelných intervalech a „nalámat“ je umí pouze kolegyně, která má zvládnutý program, ve kterém se noviny upravují. Při představě, že onemocní, zlomí si nohu… prostě nebude moci ze dne na den přijít do práce a noviny zpracovat, mi moc dobře nebylo. Navíc z toho pramení omezení i pro ní – přizpůsobování si termínů volna a dovolené, chřipka v době lámání novin – uvařila si čaj a musela tu práci udělat nebo přijít o víkendu… Termín odeslání novin do tiskárny musí být dodržen, pokud chceme, aby byly v pátek v trafikách. Nedá se posunout, změnit, noviny vyjít musí… Jaký by měl být podle Tebe další směr Votických novin? (Mělo by přibýt více kultury, sportu, politiky, dopisovatelů?)

23.11.2010, 10:47

Votické noviny

18 strana Další směr VN asi ponechám na nové šéfredaktorce, tedy Tobě. Votické noviny jsou noviny radniční a z toho se musí vycházet, je tam daný určitý standard co do obsahu. Měly by být především informativní, vypovídat o dění na radnici a samozřejmě městě, aktuální, pestré a zajímavé – neměly by chybět rozhovory, měl by být poskytován prostor okolním obcím. To jen stručné shrnutí. Myslím si, že ty jako nová šéfredaktorka přineseš spoustu nových námětů a nápadů a pokud je lidé uvítají a budou pro ně zajímavé, bude to jen dobře a já se těším, jakou podobu jim vtiskneš. Je ale potřeba také zmínit, že noviny jsou limitovány rozpočtem. Bohužel nejsou výdělečné, jsou dotovány, nemůžeme je tedy „nafouknout“ jak bychom třeba i chtěli. Není možné, aby vycházely pravidelně o počtu třiceti stran. Mimo jiné jsi zavedla mezi čtenáři oblíbenou rubriku Sloupek. Témata sloupků jsi čerpala ze svého nejbližšího okolí. Nebyli na Tebe aktéři Tvých sloupků někdy naštvaní?

ročník XX, číslo 22

To je dobrá otázka. Musím smeknout před všemi členy své rodiny, protože nebyli. Je pravda, že občas na mě zahrozili prstem a když jsem psala sloupek o mužích, tak mi přítel sliboval, že tedy taky něco na mě napíše J Díkybohu máme všichni nadhled, neřešíme se, vždyť jsou to věci ze života, které zažívá každý z nás. Nejvíce mě překvapil taťka, kdy jsem si u jednoho sloupku říkala, jestli nebude doma „kárací“. Vzal to a já si toho cením. Ne každý se dokáže zasmát sám sobě… Čtenáře by určitě mrzelo, kdyby sloupky z Votických novin zmizely. Zůstaneš i nadále členkou rady a budeš dál psát?

Všechno se bude odvíjet od toho, jak budu zvládat. Zatím nevím, co si na mě to moje dětátko chystá, jestli bude hodné, nebo mě bude „prohánět“. Fakt je, že už v břiše je hodně aktivní a hodně pohyblivé. Tak uvidím, jak mě zaměstná a co mi dovolí, bude pro mě na prvním místě a z toho vycházím. Pravda je, že mám bezvadného mužského (který je také na

prvním místě J), který se také těší na rodičovské radosti a starosti a tak na to nebudu sama. Sloupky nezmizí, i když asi nebudou tak časté a členkou RR bych velmi ráda zůstala. Vždycky jsi byla aktivní člověk, zvyklý pohybovat se mezi lidmi. Teď odcházíš na mateřskou. Nebude ti všechen ten frmol kolem novin, infocentra a kulturního centra chybět?

Počítám, že bude frmol kolem miminka, na který se vyloženě těším. Pravda ale je, že lidé mi chybět budou, já svoji práci v MKC mám opravdu ráda, baví mě a naplňuje, mám ráda kontakt s lidmi. Tak úplně odloučená ale nebudu, pokud zůstanu v Redakční Radě. Budu jezdit s ratolestí na kulturní akce - teď jako divák, nová je pro mě i role v zastupitelstvu. Chtěla bych zůstat v kontaktu se světem a trochu pracovat, abych „nezakrněla“. Jde jen o to, najít tu správnou míru.

Rozhovor s Janou Spálenkovou Už toto číslo Votických novin „šéfovala“ Jana Spálenková. Jaké změny nová šéfredaktorka do novin přinese? Jak hodnotí jejich současnou podobu? Co by ráda změnila? Na to se jí zeptal člověk pro položení těchto otázek nejpovolanější – právě Jarka Drábová. Jano, od listopadu jsi novou šéfredaktorkou Votických novin, co to pro tebe znamená?

Znamená to pro mě určitý profesní posun. Dále fakt, že se koníček tak trochu proměnil v zaměstnání, které s sebou přináší určitou dávku odpovědnosti – nejen za svoje příspěvky, ale i za příspěvky jiných, za konečnou podobu Votických novin, tak jak jsou předkládány čtenářům. Zároveň jsem ráda, že mohu ovlivnit podobu periodika, do něhož jsem před deseti lety, ještě jako deváťák, poslala první (a ruku na srdce – ne zrovna povedený) příspěvek o Janovi Herbenovi a Hostišovu. Jak dlouho přispíváš do Votických novin?

Několik příspěvků mi Votické noviny otiskly už na gymnáziu. Pravidelně jsem ale začala přispívat až loni v březnu, kdy jsem se stala členkou redakční rady. Původně jsem přispívala reportážemi z akcí v „mých“ Ješeticích, z akcí SDH Ješetice a MS Skalice – Červený Újezd, což bylo dáno tím, že jsem členkou obou těchto spolků. Tvoje povolání je redaktorka/promotérka Rádia BLANÍK. Je předpoklad, že se budou tyto dvě funkce prolínat a kombinovat?

Povolání, které mě živí a koníček, psaní ve Votických novinách se prolínat budou určitě. Pro Rádio BLANÍK zajišťuji regionální servis, tedy každodenní zpravodajství, kulturní tipy, vstupy, večerní magazíny, ale také různé promoakce – od koncertu na Konopišti pro několik tisícovek lidí, přes rozsvicení vánočního stromečku (letos ve Zruči nad Sázavou a ve Voticích) až po poměrně malé akce jako vítaní jara (letos v Miličíně), drakiádu (letos v Benešově) či lampionový průvod (letos v Ratměřicích). Díky této práci jsem se naučila jednat s lidmi, zařídit věci, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že jsem je schopná zařídit. Ale hlavně jsem navázala kontakty se zajímavými lidmi, regionálními umělci, starosty, sportovci… a tyto kontakty se dají pro práci ve Votických novinách využít. Záběr Votických novin je sice menší, ale o to náročnější je „trefit se“ do vkusu čtenářů. Myslím, že ani čtenářům Votických novin neuškodí, přečíst si sem tam nějakou zajímavost z jiné obce či města na Benešovsku. V tomto čísle to například bude reportáž o slavnosti v Ratměřicích nebo článek o novém dětském dopravním hřišti v Bystřici. A v neposlední řadě – pokud „objevím“ zajímavou

22_2010.indd

18

akci pro reportáž do rádia, proč o ní nedat vědět čtenářům i na stránkách Votických novin? Určitě máš představu, jakým směrem noviny posunout, na co nového se mohou čtenáři těšit, co ti ve Votických novinách chybí?

Nejsem zastáncem násilných změn. Pokud porovnám Votické noviny s jinými radničními novinami, už při prvním pohledu je jasné, že Votické noviny jako čtrnáctideník většinu regionálních městských novin svou úrovní převyšují. I nadále bude ve Votických novinách patřit největší prostor votickým akcím, zajímat se ale budeme o dění v celém okolí. Budu se snažit, aby noviny byly pestřejší – ve spolupráci s Ochranou fauny jsme do novin zařadili rubriku Ztracený kamarád, začali jsme také s rubrikou Klíček ke knihám o regionálních publikacích a s rubrikou Napište si o knihu, v níž čtenářům nabízím knihy z vlastních zdrojů. Pestrost novin však mohou nejlépe ovlivnit sami čtenáři – buď tím, že nám dají o zajímavé akci vědět, nebo tím, že článek či reportáž sami napíšou. Právě čtenářské postřehy a informace z činnosti spolků, svazů, sdružení a škol mi v novinách docela chyběly. Takže – nebojte se a pište! Jako dnes už bývalá šéfredaktorka ti položím odvážnou otázku - jak hodnotíš současnou podobu Votických novin a jaká je tvoje koncepce?

Jana Spálenková

řidičských průkazů nebo možnost žádat o grant na kulturu a sport než v „radničních“, tedy městských novinách? Možná by novinám ta pevnější spolupráce s odbory Městského úřadu vůbec neškodila. Jako členka redakční rady už Votické noviny znáš, víš, že jsme několikrát řešili ožehavé příspěvky čtenářů a důsledně se vyhýbali jakékoli cenzuře...

Jako všude, i ve Votických novinách je důležité rozpoznat oprávněnou a dobře míněnou kritiku od té, která by mohla uškodit. Vždy je nutné dát prostor oběma stranám. Tak se to podle mě dělo v našich novinách vždy a není důvod na tom cokoli měnit. Jistě, stalo se, že se názory redakční rady neslučovaly s některými příspěvky, ale čtenáři na to byli vždy dovětkem upozorněni. Ve Votických novinách má každý prostor vyslovit svůj názor. Nemají tu ale co dělat anonymní hanlivé dopisy nebo urážlivé texty s cílem zesměšnit a ublížit. Takové se ale ve Votických novinách neobjevovaly a ani objevovat nebudou. J. S.: Na závěr bych chtěla čtenáře poprosit, aby Votickým novinám dál zachovali svoji přízeň. Pokud třeba i vy máte „spisovatelskou slinu“ a chuť do Votických novin přispět, nebojte se nám svůj příspěvek poslat a obohatit tak stránky Votických novin. Jaroslava Drábová

Jako čtenář hodnotím Votické noviny pozitivně, co se zdroje informací týče. Z první strany se dozvím, co zajímavého se za těch čtrnáct dní událo, nechybí zprávy z radnice, reportáže z akcí, rozhovory se zajímavými lidmi. Ve Votických novinách najdu informace, které hledám – ať už o dětských táborech v okolí, o divadelních představeních, zábavách, výlovech… Nechybí ani sport – v poslední době nejen fotbal, ale i lukostřelba, tenis. Moje koncepce je vlastně hodně podobná té stávajícící – tematická pestrost, ale přitom přehlednost, tak aby byli spokojeni nejen čtenáři, ale také ti, co noviny tvoří. Votické noviny jsou noviny radniční - co si pod tím představuješ?

Votické noviny zřizuje město, radnice. Pro mě slovo „radniční“ nebo „městské“ nemá ten svazující podtext jako pro některé kolegy, pracující v novinách ve větších městech. Možná je to dané tím, že Votice nejsou žádným velkoměstem, chybí tu skandály veřejně činných osob, na kterých by si bulvární tisk rád smlsnul. Já osobně si pod slovem „radniční“ představuji užší spolupráci s radnicí, městským úřadem a jeho odbory. Vždyť kde jinde by měly odbory městského úřadu informovat občany o novinkách a změnách, jako jsou povinná výměna

Jana Spálenková se zlatou deskou Jakuba Smolíka.

23.11.2010, 10:47

Votické noviny

ročník XX, číslo 22

strana 19

Klíček ke knihám

Hasičská kronika okresu Benešov Společně zalistujeme knihou, kterou byste už v knihkupectvích marně hledali (vyšla v nákladu pouhých tisíci kusů – tedy menším než toto číslo Votických novin) a přesto by neměla chybět ve vaší domácí knihovničce. Zvláště, pokud jste dobrovolný hasič, Váš otec je hasič, anebo byl hasič alespoň Váš děda. Je totiž docela možné, že se jménem toho Vašeho rodinného hasiče v knize setkáte, zvláště pokud ve sboru zastával funkci starosty, velitele, jednatele nebo alespoň kronikáře. Hasičská kronika okresu Benešov se na pultech benešovských knihkupectví moc neohřála, těch tisíc výtisků, které nechalo v Sedlčanech v roce 1999 vydat Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska okresu Benešov, bylo totiž hned rozebráno – mezi hasiče, zasláno jednotlivým hasičským sborům v okrese a do okresních knihoven. Hasičskou kroniku o necelých čtyři sta stranách sestavil kolektiv ve složení V. Chlumský, J. Mařík, J. Mlíkovský, Z. Kouba, J. Zavadil a S. Havelka. Během necelých tří let se jim podařil nelehký úkol, alespoň ve zkratce připomenout práci hasičských sborů na území okresu Benešov a připomenout ty hasiče – dobrovolníky, kteří se o rozkvět hasičských sborů v jednotlivých obcích a městečkách nejvíce zasloužili. Prvním, kdo se pokusil přiblížit historii hasičských sborů na Benešovsku, byl kolektiv okolo Rudolfa Verdána, kterému se však podařilo v neúplnosti shromáždit pouze informace o vzniku hasičských sborů a vedení hasičských kronik. Největší potíže totiž dělal

nedostatek pramenů – neexistovala kronika okresní organizace hasičů a často ani kroniky jednotlivých hasičských sborů. Největším problémem však bylo, získat informace o hasičích po roce 1945. Právě kvůli chybějícím pramenům se čtenářovi může zdát historie leckterého sboru, zařazená do Hasičské kroniky okresu Benešov, neúplná. Na začátek knihy zařadili autoři charakteristiku okresu, kterou pro školní referát může využít nejedno dítko školou povinné. Po kapitole, věnující se hasičství v okrese všeobecně, uvedli autoři přehled sborů dobrovolných hasičů podle roku založení. Nejstarším sborem na okrese tak byla Tělocvično-hasičská jednota Benešov a Sbor dobrovolných hasičů ve Voticích (obě organizace 1873). Knihou je zajímavé i jen prolistovat, už díky mapkám, fotografiím či výňatkům z obecních kronik. Věděli jste třeba, že zřejmě nejpokrokovějším hasičským sborem na Benešovsku se v roce 19891 stal Sbor dobrovolných hasičů v Neustupově? Toho roku totiž pustili místní členové do svého dosud mužského sboru také čtyři ženy! Anebo že vrchotojanovický řídící učitel Antonín Bulan byl natolik zapáleným dobrovolným hasičem, že sboru ve Vrchotových Janovicích dopomohl k nové motorové stříkačce, kterou z části uhradil z vlastní kapsy? Hasičská kronika okresu Benešov obsahuje i další malé drobnosti – drobnosti, které tvoří více jak stotřicetiletou historii hasičských sborů na Benešovsku. Josef Mlíkovský a kol., Hasičská kronika okresu Benešov, VAN DRUCK, Sedlčany 1999, 387 s.

Hsičská kronika okresu Benešov.

„Napiště si o knihu“ Co si budeme povídat, luxus koupit si jen tak pro sebe nějakou „lepší“ knížku či encyklopedii si nemohou dovolit všichni z nás. Jedni z důvodů finančních – dobrá kniha v pevné vazbě dnes opravdu „něco stojí“. Úměrně k odbornosti knih a renomovanosti jejich autora stoupá i jejich cena. Knížkou „zadarmo“ by určitě nepohrdl nikdo z nás. Votické noviny pro vás knížky, které se mohou stát hezkým dárkem (Vánoce tu budou za chvíli) mají přichystané! Co pro to musíte udělat? Napsat nám o knížce, se kterou právě usínáte, o knížce vašeho dětství, o knížce, kterou už jste četli snad desetkrát a přece si ji znovu rádi přečtete..., prostě o knížce, která se vám zdá výjimečná a rádi byste ji doporučili dalším čtenářům Votických novin. Váš příspěvek uveřejníme a za vaši recenzi (či povídání o knížce) od nás dostanete zbrusu novou knížku – horkou novinku z předních českých nakladatelství. Na výběr máme romány, populárně-naučné knihy, ale i knihy dětské, proto není soutěž o knihu omezená věkem! V dnešním čísle Votických novin dáváme na výběr z těchto knih: Ludvík Vaculík: Dřevěná mysl, Dokořán, Praha 2008, 288 s. – Humorné fejetony spisovatele a novináře Ludvíka Vaculíka, otiskované v Lidových novinách v letech 2002-2008. Jindřich Černý: Dana Medřická, XYZ, Praha 2010, 291 s. Životopis Herečky s velkým H Dany Medřické od jednoho z polistopadových ředitelů Národního divadla Jindřicha Černého. Zdeněk Burian – Bořivoj Záruba, Dinosauři a jiné pravěké příšery, Albatros, Praha 2009, leporelo, nestránkováno. Leporelo pro všechny malé milovníky dinosaurů. Pokud byste rádi vlastnili některou z těchto knih, stačí recenzi na „vaší“ knížku poslat na mailovou či poštovní adresu Votických novin. A nezapomeňte připsat, o jakou z našich tří knih máte zájem! Z nové knihy se bude moci těšit ten, který svou recenzi najde otištěnou ve Votických novinách! Jana Spálenková

22_2010.indd

19

Knižní nabídka. Foto: J. Spálenková

23.11.2010, 10:47

Jana Spálenková

22_2010.indd

20

23.11.2010, 10:47

Votické noviny

ročník XX, číslo 22

strana 21

Ztracený kamarád Ve čtvrtek 21. října bylo dětmi odchyceno odrostlé mourované kotě – kočka v domnění, že se jedná o osiřelé koťátko. Pokud na fotografii poznáváte svou kočku, kontaktujte nás prosím na tel. 603 259 902.

1. října v dopoledních hodinách navštívily policistky z Preventivně informační skupiny Benešov Základní školu ve Smetanově ulici ve Voticích. S dětmi hovořily na téma kriminalita a drogy. V závěru besedy dětem rozdaly kartičku s důležitými radami.

Mohlo by Vás zajímat

Rotvajler a americký pittbulteriér canisterapeutickými psy… Tímto skoro bulvárním titulkem bych ráda upozornila na to, že můj pes Olin plemene rotvajler opravdu není krvelačná bestie, jak často v ulicích našeho maloměsta slýchávám. Je to pes, kterému se od štěněcího věku intenzivně věnuji a denně s ním pracuji. Velice mě mrzí, že nadávkami mě a mého psa častují i lidé z řad nechci říct pejskařů, ale majitelů psů, kteří jsou často taženi vlastním psem na „flexi“ vodítku. Ve finále jsou to psi asociální, a tím i agresivní na své okolí. V důsledku zanedbání výchovy se tito psi s hysterickým vrčením vrhají na ostatní a napadají vše, co mají v dosahu délky vodítka. Poslední opravdu duchaplné poznámky na adresu mého psa padly, když jsem v pátek odjížděla do Třemošné, abych se svým psem a fenou amerického pittbulteriéra (maj. Michala Chvátala) složila canisterapeutické zkoušky. V duchu jsem se nad sprostým komentářem pána se škrtícím se bišonkem na vodítku musela vskutku pousmát. Zkoušku canisterapeutického psa (canis = pes, terapie = léčba) jsem se svým psem i fenou amerického pittbulteriéra, kterou jsem na zkoušku připravovala, složila na výbornou. Náš výkon si vysloužil obdiv i u zkušebních komisařů, kteří byli zakladateli canisterapie u nás a dodnes se jí aktivně věnují, stejně tak jako výcviku asistenčních a vodících psů. Ve všech 12ti disciplínách (práce ve skupině cizích osob a psů, kontakt s vozíčkářem, omezující hlazení, vydráždění a uklidnění psa na povel, odebrání krmiva cizí osobou, reakce na rušivé podněty….) jsme obdrželi plný počet bodů. Jedno je ale jisté, nikdo z nás neví, kdy bude potřebovat pomoc speciálně vycvičeného psa. Ztráta zraku, upoutání na invalidní vozík či narození postiženého dítěte atd. může potkat každého z nás. Ráda bych touto cestou nabídla mamince autistického chlapce, která upozorňovala prostřednictvím Votických novin na hrubé chování některých našich spoluobčanů, spolupráci. Pokud by Vašemu synovi udělalo radost přátelství s mým psem, tak mě prosím kontaktujte. A věřte tomu, že jsou i tací, kteří Vás už nejen tiše obdivují. Úspěšné složení zkoušek není jen úspěchem mým, proto bych ráda poděkovala za velkou toleranci svému zaměstnavateli, kolegům z práce, sousedům… Tímto článkem nechci urazit všechny majitele psů, mnozí z Vás mi dají jistě za pravdu a mnozí z Vás se bez jmenování v článku též poznají. Lucie Spálenková, www.olin.mistecko.cz

Olin a Akira ve slušivých vestičkách pomocných tlapek. Foto: Lucie Spálenková

22_2010.indd

21

Kontakt s dětmi je samozřejmostí.. Foto: Lucie Spálenková

Odložení psa, kontakt s vozíčkářem. Foto: Lucie Spálenková

23.11.2010, 10:48

Votické noviny

22 strana

Vážení čtenáři, dnes vám předkládám jednu z nejrozšířenějších závislostí naší společnosti. Dnes vynechám odborný komentář. Rozhovor je opět anonymní, tentokrát není v autentické podobě, ale upravený do spisovné češtiny. Namísto komentáře jsem použila jiný typ písma, neboť tyto věty jsou dle mého názoru klíčové pro kohokoliv, kdo se potýká s podobným problémem. Kdy jsi poprvé ochutnal alkohol?

Poprvé? Doma jsem, když mně bylo nějakých 8 let, ucucával tátovi pěnu, když měl pivo po obědě. A vysloveně ochutnal, to bylo skoro až někdy po vyučení.. vlastně ne, nebylo to po vyučení.. Poprvé to bylo na táboře, kde jsem byl jako instruktor, tam vím, že jsme seděli večer spolu u ohně a vím, že se popíjela cola, kofola tenkrát, s rumem. To mně bylo asi 15? To jsem poprvé měl nějaký pořádný kontakt s alkoholem. Kdy jsi zjistil, že máš s alkoholem problém? Po jaké době pití, 2 roky, 3 roky? Kdy sis řekl: „Vždyť já už piju moc!“

Od jaké doby, no ráno jsem to zjišťoval, že je mi blbě. Ale takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Tohle jsem si, abych pravdu řekl, neřekl nikdy. Vždycky jsem si říkal, až budu chtít, přestanu. Tahle myšlenka, že s tím mám opravdu problém, mě napadla až koncem minulého roku. A jak dlouho jsi intenzivně pil?

Když to takhle vezmu, je to čtrnáct let. Jak často jsi pil?

Odborně se tomu říká kvartální, to znamená jednou za čtvrt roku. Nepotřeboval jsem doplňovat hladinku pořád, neustále. Já jsem to měl jednou za čas. Nebylo to tak, že by sis musel dát ráno panáka, aby ses spravil, zbavil třesu..

Ne, právě proto jsem si myslel, že když se jednou za čas napiji, že to u mě není problém. To bylo velké poznání, že i když piji takhle jednou za čas, takže jsem také alkoholik. Jak dlouho trvaly tvoje picí epizody, týden, dva?

Ne, já jsem třeba dokázal tři měsíce nikam nejít a pak jsem pil tak čtyři dny v kuse.

ročník XX, číslo 22

I takový je život jsem nepřestal vysloveně pít, ale dokázal jsem se nějak ukočírovat, že jsem to nehnal do nějakých šíleností jako byly dřív, ty 4 dny. Omezoval jsem pití, ale došel jsem k názoru, že to nikdy nedokážu zvládnout sám. Šel jsi tedy někam na léčení?

Ano, od jara se léčím ambulantně. A při ambulantní léčbě se řeší příčiny tvého alkoholismu, deprese?

Ano. Říkal jsem si, co to bude, chodit na léčení, na skupinové terapie, jak mi to pomůže, když budu poslouchat vyprávění nějakých 10 lidí. Je strašně zajímavé, že pokud to člověk vyzkouší sám, zjistí, že to funguje. Alespoň mně osobně to pomáhá. Vidím jiné lidi, kteří s tím mají také problémy, jak to zvládají. Je to na jednu stranu povzbuzující, sebrat tu odvahu. Vidím tam více lidí, kteří s tím umí pracovat. Přicházejí tam lidi, kteří osm, deset let nepijí. Ale také byl případ,

který po 15 letech udělal tzv. recidivu, že do toho najednou znova spadl. Říkal, že celých těch 15 let bylo najednou zahozených. Doufám, že mně se něco podobného nestane. Zatím mi to připadá jednoduché, naprosto si to nedokážu vysvětlit, ale je mi prostě líp. Od toho rozhodnutí: „Od teď pít nebudu, ne proto že nesmím. Důležité je opravdu říct si NECHCI. Doufám, že to dokážu. Poprvé si za celý život v něčem věřím. Tak se drž a děkuji ti za pozitivní rozhovor. P.S. Bezdomovec z prvního článku této sociální rubriky už má na zimu i bydlení. Není to nic luxusního, ale pro něj za přijatelnou cenu má střechu nad hlavou. Práce mu však bohužel ani tentokrát nevyšla. Snad bydlení mu vydrží..

Tip na výlet

Do Újezda za divadlem

V Červeném Újezdě hráli divadlo hasiči i sokolové. Hrávalo se na dvoře u Hájků nebo u Krupičků. V roce 1927 koupili újezdečtí sokolové vlastní jeviště, dokonce od akademického malíře Arnošta Poláčka z Kyjova. Hrávaly se jedna až dvě hry ročně... A tradice se udržela! Ochotnický divadelní spolek v Červeném Újezdě oslavil letos v září šedesát tři let od svého založení. V březnu uvedli červenoújezdečtí ochotníci na prkna, která znamenají svět, divadelní hru Dědeček, aneb musíme tam všichni... Na listopad si připravili další divadelní hru – dokonce od stejného autora – řezbáře Jaroslava Koloděje (1939 -2008). Jmenuje se Postel pro anděla a vypráví o trampotách myslivce Ludvíka Myslivečka. Vyplývá z ní jedno důležité ponaučení: „Nestřílejte Pánu Bohu do oken nebo dopadnete jako Ludvík Mysliveček.“ Hlavní hrdina Ludvík se totiž v pozdních hodinách vrací v bujaré náladě domů z honu a za kuchyňským stolem najde podivného návštěvníka. Je to jeho anděl strážný. Toho totiž Mysliveček na honu postřelil do křídla. Pro svého svěřence se anděl dokonce zviditelní. Anděl odmítá původce svého neštěstí – Ludvíka Myslivečka − opustit, dokud nebude vyléčen. A tak Ludvíku Myslivečkovi začínají potíže. A nejen s andělem. Ludvík jich má přece dost s dcerou Dianou, která se jako na potvoru zamiluje do Vítka Pytláka. Ludvík musí vyřešit, kam anděla uloží a jak jej bude léčit. Neví si moc rady, a tak vše konzultuje s veterinářem a pro jistotu i s farářem… A jak komedie Postel pro anděla v podání divadelníků z Červeného Újezda dopadne? Nejlépe to zjistíte na představení. Premiéru hry Postel pro anděla sehrají ochotníci v pátek 19. listopadu. Reprízy jsou naplánovány na pátek 26. a sobotu 27. listopadu. Představení začínají vždy ve 20:00 v sále Pohostinství v Červeném Újezdě. Jana Spálenková

Jaké to mělo důsledky pro tvůj běžný život?

Propil jsem dvě zaměstnání, a ve třetím zaměstnání už jsem začal mít kvůli pití problémy a byl to jeden z těch kamínků, které zapadly. O tohle zaměstnání bych přijít nechtěl. V období, kdy jsi nepil, bylo všechno v pořádku nebo jsi řešil nějaké jiné osobní potíže?

Měl jsem deprese, a než mě napadlo jít za doktorem co s tím, tak jsem je řešil alkoholem, aniž by mě napadlo, že tím „léčím“ deprese. Vím, že už delší dobu nepiješ, jak je to dlouho? A co se díky tomu v tvém životě změnilo? Ustoupily deprese, je ti lépe, máš lepší sebevědomí?

Pro mě je to divné, jak to bylo jednoduché přestat. Najednou jsem si řekl, pít nebudu a opravdu nepiji. Žádné problémy mi to nedělá, jít například do hospody a vidět, jak ostatní lidi pijí, že by mě to lákalo, to ne. Rozhodně je mi celkově lépe. Deprese teď na podzim to jo, ale rozhodně mám pocit, že je mi líp. Jak dlouho nepiji? Už jsem se snažil s tím dělat něco sám koncem minulého roku, ale v tu dobu

22_2010.indd

22

Kateřina Cerinová

Do Újezda za divadlem. Foto: Archiv Jana Kupková

23.11.2010, 10:48

Votické noviny

ročník XX, číslo 22

strana 23

Sport

Fotbal 16. – 17. října: Divize A: Třeboň – Votice (5.) 1:3. OP: Votice B (1.) – T. Štěpánov 10:0, Pravonín – V. Janovice (8.) 2:1, Struhařov – Olbramovice (10.) 1:1. III. třída B: Louňovice - Ratměřice (1.) 2:4, Jankov (2.) - Bílkovice 2:1, D. Kralovice - Mezno (3.) 2:0. IV. třída A: Bukovany - Miličín (2.) 0:3, Budenín (8.) - Pyšely 0:6, Jankov B (9.) - Křečovice 0:3, Poříčí B - Heřmaničky (12.) 4:0. IV. třída B: Votice C (1.) - Soběhrdy B 3:3, V. Janovice B (9.) - Olbramovice B (3.) 1:5, Mezno B (6.) - Miličín B (13.)2:1. IV. třída C: Ratměřice B (14.) - Tichonice B 2:3. I.A třída dorost: Teplýšovice – Jankov (2.) 4:4, Sedlec-Prčice – Votice (6.) 0:2. OP dorost: Úročnice - Olbramovice (8.) 2:1. OS dorost: Ratměřice(4.) - Bystřice 2:0, Chotýšany - Heřmaničky (9.) 10:2. I.A třída starší žáci: Votice (11.) - Sedlec-Prčice 0:1. OP starší žáci: Mezno (2.) - Poříčí 3:1, Postupice - Olbramovice (3.) 0:5, Lešany - Miličín (5.) 3:0. OP starší žáci 5+1: Tichonice - Heřmaničky (4.) 9:2. OP mladší žáci A 7+1: Soběhrdy – V. Janovice (7.) 0:2. OP mladší žáci B 7+1: SK Načeradec - Ratměřice (9.) 11:0. OP starší přípravka: Votice (4.) – Nespeky 6:1. OS starší přípravka: Olbramovice (8.) - Týnec B 1:1. OP starší přípravka A 5 + 1: Mezno (2.) - Jankov (4.) 6:1. 23. – 24. říjen: divize A: Votice (4.) – S. Ústí B 2:1. OP: Miřetice – Votice B (1.) 1:1, V. Janovice (9.) – Maršovice 0:1. Divišov– Olbramovice (12.)2:1. III. třída B: Ratměřice (1.) – D. Kralovice 4:1, Velíš - Jankov (2.) 3:2, Mezno (3.) - SK Načeradec 3:4. IV. A třída: Miličín (2.) - Jankov B (10.) 8:2, Přestavlky - Budenín (7.) 1:4, Heřmaničky (12.) - Drachkov 3:0. IV. B třída: Neveklov B - Votice C (1.) 1:8, Maršovice B - Olbramovice B (3.) 4:3, Václavice B - Mezno B (5.) 3:4, Soběhrdy B – V. Janovice B (9.) 2:1, Miličín B (13.) - Úročnice B 1:2. IV. C třída: Popovice B - Ratměřice B (14.) 3:1. I.A třída dorost: Jankov (1.) – Jílové 3:0, Votice (6.) – Benešov B 1:1. OP dorost: Pravonín - Olbramovice (8.) 2:0. OS dorost: Radošovice - Ratměřice (5.) 3:2, Heřmaničky (9.) – volno. I.A třída starší žáci: Kolín B – Votice (12.) 1:1. OP starší žáci: Bystřice - Mezno (2.) 2:3, Úročnice Olbramovice (3.) 1:2, Miličín (6.) - Čechtice 0:1. OP starší žáci 5+1: Heřmaničky (4.) – T. Štěpánov 4:10. OP mladší žáci 7+1: V. Janovice (5.) - Kosova Hora 3:2. OP mladší žáci B 7+1: Ratměřice (10.) - Teplýšovice 1:7. OP starší přípravka 7 + 1: Vlašim A - Votice (4.) 3:2. OS starší přípravky A 7 + 1: Křivsoudov - Olbramovice (9.) 1:0. OP starší přípravka A 5 + 1: Maršovice - Mezno (2.) 6:1, Jankov (4.) - Soběhrdy 1:7.

Hokej Další várka zápasů byla odehrána na zimním stadionu v Sedlčanech v rámci turnaje O pohár starosty města. V první lize je po sedmi zápasech HC Olbramovice na 5. místě, ve druhé se po šesti zápasech seřadily týmy Marila Votice a HC Miličín na pátém a šestém místě. 1. liga: 18. října: HC River Boys Zvírotice - HC Olbramovice 7:1. 24. října: HC Olbramovice - HC Rožmitál p. Tř. 6:4. příští soupeři: 1. 11. Kačeři Příčovy, 7. 11. HC Genemusic, 19. 11. Stars. 2. liga: 22. října: HC STROS – Votice 6:5, HC Kňovice – Miličín 15:1. 27. října: Miličín -STROS 3:5. Příští soupeři Votic: 5. 11. Miličín, 13. 11. HC Draci. Příští soupeři Miličína: 5. 11. Votice, 13. 11. HC Medvědi.

Stolní tenis A je to tady! Konečně začaly okresní soutěže družstev ve stolním tenise. Jak už jsme informovali, došlo k rozšíření soutěží a tím i většímu počtu zápasů. Nejvyšší třídu -okresní přebor - hraje letos kromě tradičního votického áčka i první rezervní tým, tedy béčko. To bylo zatím na posledním 10. místě, opačný pól tabulky obsadilo nejen díky předehranému zápasu áčko. V nejsilnější soutěži neregistrovaných hraje z regionálních týmů pouze áčko Heřmaniček, které bylo po 2.kole druhé. Nejpočetněji je zastoupena skupina SN2. Po druhém kole se zde v tabulce seřadily družstva Olbramovice A, Heřmaničky B a Votice C na první tři místa, Smilkov byl šestý. Poslední část má název SN3 a votické déčko s olbramovickou rezervou zde byly po dvou kolech na 2. a 3. místě, nový tým Votice E pak na 9. místě. Tak tedy: 1. kolo, 15. října: OP: Votice A - Čerčany A 16:2, Sázava B – Votice B 14:4. SN1: Heřmaničky A – K. Přívoz 9:9. SN2: Olbramovice A – Petroupim C 14:4, Smilkov – Lešany 2:16, Týnec C – Heřmaničky B 6:12, Čerčany B – Votice C 8:10. SN3: Votice D – Divišov 17:1, Krusičany A – Olbramovice B 6:12, Neveklov B – Votice E 17:1. 2. kolo, 22. října: OP: Čerčany A – Votice B 11:7, Votice A – Benešov C 15:3. SN1: Pyšely – Heřmaničky A 7:11. SN2: Petroupim C – Smilkov 7:11, Heřmaničky B – Votice C 9:9, Vlašim C – Olbramovice A 8:10. SN3: Olbramovice B – Netvořice B 11:7, Divišov – Votice E 11:7, Votice D – Benešov E 11:7. Předehrávka 3. kola OP: Petroupim A – Votice A 8:10.

Pohár OFS Benešov 2. kolo muži: Olbramovice B – Neveklov 3:0, V. Janovice B –Krhanice 3:1. 1. kolo dorost: Heřmaničky – Olbramovice 0:4.

22_2010.indd

23

23.11.2010, 10:48

22_2010.indd

24

23.11.2010, 10:48

Votické noviny

ročník XX, číslo 22

22_2010.indd

25

strana 25

23.11.2010, 10:48

Votické noviny

26 strana

22_2010.indd

26

ročník XX, číslo 22

23.11.2010, 10:48

22_2010.indd

27

23.11.2010, 10:48

Votické noviny

28 strana

ročník XX, číslo 22

MARE CENTRUM (masáže a regenerace) - Klasické částečně a celotělové masáže - Thajské masáže Hot stones masáže - Anticelulitické masáže + zábal - Čokoládová masáž - Vedení a programy při redukci váhy aj. Votice, Sadová 770, v budově “fitka” Tel.: 736 435 937 M. Jiroušková po - st, pá - so (po tel. dohodě)

Stavební a zahradnické práce Tel.: 728 923 079 www.pavelneckar.cz 22_2010.indd

28

23.11.2010, 10:48

22_2010.indd

29

23.11.2010, 10:48

Kupón pro řádkovou inzerci ve Votických novinách MKC Votice, Komenského náměstí 177, 259 01 Votice, tel., fax: 317 812 505

15,5,-

5,5,-

5,0,-

Telefon nebo adresa:

q První řádek tučně

Prosíme vyplňte následující údaje. Pokud nejsou uvedeny výše nebudou otištěny, vyžaduje je však tiskový zákon.

q 1x opakování

20,-

q 2x opakování

30,,-

Jméno: Adresa:

22_2010.indd

Telefon: Podpis:

30

Cena celkem

23.11.2010, 10:48