Okruhy ke zkoušce z předmětu SYSTÉMY CAD: Zkoušená látka obsahem odpovídá probranému učivu na cvičeních a přednáškách
CA Technologie
Kategorizování programů pro CAD Historie a verze AutoCADu
Technická dokumentace
Druhy technické dokumentace Normalizace Formáty technických výkresů Náležitosti výkresu Skládání výkresů Popisové pole Měřítka zobrazení Čáry na výkresech (tloušťky čar, typy čar, použití čar) Písmo na technických výkresech
Odlišnosti v kreslení výkresů v různých oborech (měřítka, způsoby kótování) Způsoby technického zobrazování Zásady pro kreslení řezů, průřezu a kótování Kvalitativní parametry v technickém kreslení Technická dokumentace ve strojírenství Technická dokumentace v elektrotechnice
Základy AutoCADu Otevření/Uložení výkresu Export výkresů Používání příkazů Přizpůsobení příkazu pro transparentní použití zakázané příkazy jazykovou lokalizaci vynucení příkazu na příkazové řádce Zadávání souřadnic Nastavení výkresu Zobrazení výkresu Přizpůsobení pracovní plochy Čištění výkresů Vykreslení a tisk výkresu
Kreslení ve 2D Kreslení entit Úpravu entit Způsoby výběrů entit Dělení entit na úseky, dělení entit v měřítku Uspořádání výkresů pomocí hladin, barev, typů čar a tloušťek čar Získání informací z výkresu výkresové informace informace o objektech
příkazy pro měření
Tvorba textu a textových stylů Řídící kódy a speciální znaky Formátovací kódy pro odstavce Kreslení kót Tvorba kótovacích stylů Formátovací kódy pro kóty Kreslení složitých objektů - Kreslení a úprava křivek - Kreslení a úprava šrafu
Práce s daty Práce s bloky a atributy Extrahování atributů
Kreslení ve 3D Zadání 3D souřadnic Práce s uživatelským souřadným systémem USS (UCS) Zobrazování 3D výkresů Tvorba těles a úprava ve 3D
Přizpůsobení AutoCADu Tvorba demo (skript) souborů Prezentace snímků pomocí skriptů Tvorba šrafovacích vzorů Tvorba tvarů (shape) Tvorba vlastních typů čar Tvorba aliasů a zkratek příkazů Systémové proměnné Proměnné prostředí
Programování v AutoCADu (nebylo v roce 2014/2015) Základy AutoLISPu a VisualLISPu Práce s AutoLISPem Tvorba proměnných Lokální a globální proměnné Práce s příkazy AutoCADu Nastavení podmínek (podmínkové a smyčkové struktury) Získání vstupu od uživatele Doladění (tiché ukončení, možnosti formátování)
KATEGORIZOVÁNÍ PROGRAMŮ PRO CAD Podle etapy, kdy jsou nasazeny
CAD - Computer Aided Design
Náhrada rutinní práce, Nové postupy – 3D, ...
CAM - Computer Aided Manufacturing
Data z CAD použita ve výrobě (CNC stroje, návrh DPS)
CAE - Computer Aided Engineering
kompletní virtuální návrh – FEM (strojírenství, elektrotechnika), simulace el. obvodů
CIM - Computer integrated manufacturing
Komplexní uplatnění všech systémů v průběhu celé fáze vzniku výrobku, zkušenosti z výroby zpět ve formě dat do konstrukce
Podle toho, zda pracují v 2D nebo 3D Podle třídy Nižší třída
•
AutoCAD LT - pouze 2D, pohodlná tvorba výkresů „klasickým způsobem“.
Střední třída
•
AutoCAD - Totéž co nižší třída + 3D modelář
Vyšší třída
•
Pro/Engineer - 3D parametrický modelář, CAE
HISTORIE A VERZE AUTOCADU •
• • • • •
• • • •
AutoCAD je populární software pro 2D a 3D projektování a konstruování (CAD). Na jádru AutoCADu byla Autodeskem vyvinuta sada profesních aplikací určených pro CAD v oblasti strojírenské konstrukce, stavební projekce atd. AutoCAD poskytuje řadu API rozhraní (AutoLISP/VisualLISP, .NET, ...) a je tak i otevřenou platformou pro nadstavbové aplikace třetích firem. Program je vyvíjen od roku 1982 z původní verze a práce v operačním systému MS DOS. Aktuální verzí je AutoCAD 2015 (z jara 2014). Do roku 1997 označeny verze jako Release 1 – Release 14, poté značen rokem 2000,2001,2002,…. Do roku 1992 podporován Macinthosh firmy Apple (Steve Jobs). Od roku 2010 je však již podporován znovu (mezitím byla krize Applu, kdy odešel Steve Jobs vyvíjet operační systém NeXTSTEP) do roku 1994 podporován OS IRIX 1988 první česká verze Existuje řada lokalizovaných verzí AutoCADu, mj. i verze česká. Nativním formátem výkresů AutoCADu je neveřejný souborový formát DWG, popř. jeho výměnná (textová) verze DXF.
Verze: AutoCAD LT (bez podpory 3D, programování AutoLISP, vkládání rastrových obrázků), AutoCAD Mechanical, AutoCAD Electrical, AutoCAD Architecture a další.
DRUHY TECHNICKÉ DOKUMENTACE TD = systematicky členěný a úplný soubor grafických, textových, popř. jiných dokumentů, které umožní postupně realizovat případně podpořit všechny fáze vzniku, existence i zániku technického výrobku, zařízení či systému. Členění dle formy:
• •
•
Technický výkres – Na malé ploše je soustředěno obrovské množství informací o tvaru, rozměrech a vzájemných souvislostech všech částí i detailů technického díla. Schéma - Používá standardizovaných značek pro zobrazení základních elementů celku, které jsou definovaným způsobem propojeny mezi sebou, čímž je naznačen jejich vzájemný vztah či spojení. Textová forma - všechny informace, které neobsahuje výkresová dokumentace (třeba i z toho důvodu, že je nelze v grafické formě vyjádřit). Nejdůležitější = technická zpráva.
Členění dle použití:
• • • • •
Výrobní dokumentace - Obsahuje informace konstrukčního charakteru, které umožní opakovanou výrobu součástí. Provozní dokumentace - Bývá převážně textového typu a definuje provozní podmínky včetně kontrolních a údržbářských prací. Montážní dokumentace - Pro případy, kdy složitost technického díla vyžaduje dodržení speciálních postupů při jeho kompletaci. Výkresová nebo textová forma. Obchodně technická dokumentace - Seznamuje se základními parametry výrobku či zařízení. Není určená pro výrobu apod. Typickým příkladem je prospekt. Katalogové listy (datasheety) - V elektronice jeden z nejdůležitějších dokumentů. Jsou v něm všechny možné údaje (nenadsazené!!!) o dané součástce , jako jsou tech. parametry apod.
NORMALIZACE Specifická disciplína, jejímž úkolem je pro opakující technické úkoly stanovit optimální řešení. Kritéria optimálnosti jsou hospodárnost, jakost, bezpečnost a úroveň technického řešení. Výsledkem normalizační činnosti je technická norma. Co je to technická norma?
• • • • • • • •
Norma přesně stanoví požadované vlastnosti, tvar, nebo uspořádání opakujících se předmětů a nebo způsobů a postupů práce. Vymezuje všeobecně ožívané technické pojmy. Je vyjádřením požadavků na to, aby výrobek, proces nebo služba byly za specifických podmínek vhodné pro daný účel. Stanoví základní požadavky na kvalitu a bezpečnost, slučitelnost, zaměnitelnost, ochranu zdraví a životního prostředí. Usnadňuje volný pohyb zboží v mezinárodním obchodu. V současné době je technická norma kvalifikované doporučení, není závazná. Její používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné. Norma je veřejně dostupný dokument, to znamená, že je přístupná ve všech fázích vzniku a používání v praxi. Její distribuce je však přísně regulována. Je to dokument založený na souhlasu všech zúčastněných stran se zásadními otázkami řešení. Tím se norma liší od právních předpisů, které mohou vznikat bez projednání a souhlasu všech, jichž se týkají.
Normy podle obsahu Obsah je určující pro účel jejich použití: Terminologické, základní, zkušební, normy výrobků, bezpečnostní předpisy, atd. Normalizace v ČR Normalizační autoritou v ČR je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Normalizace ve světě Rozšiřování mezinárodní spolupráce si si vynutilo sjednocování technických norem. ISO (International Organization for Standardization) a IEC = Dvě nejdůležitější světové normalizační instituce. Dále Evropský výbor pro normalizaci (CEN ) a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC). Mezinárodní normy ISO nebo IEC, Evropské normy EN, ČSN (české normy) – přejímají se z 90%.
FORMÁTY TECH. VÝKRESŮ Výkresy se kreslí na vykresové listy o normalizovanych rozměrech. Formaty použivane v Evropě se označuji ISO a čislo. Zakladem je format A0 s plochou 1m2 a tvar obdelniku s poměrem stran 1:SQRT(2). Dalši formaty vznikaji dělenim delši strany na polovinu. Ma-li zobrazovany objekt jeden rozměr vyrazně větši než druhý (např. dlouhý stožar), lze zakladni formaty prodloužit.
NÁLEŽITOSTI VÝKRESŮ Norma stanovuje take veškerou upravu vykresoveho listu. Na vykresovém listu musi být:
•
• •
•
•
Rameček s dalšimi pomocnymi značkami o Rameček ohraničuje kreslící plochu. Kreslí se souvislou tlustou čarou nejmeně 0,5 mm tlustou Popisové pole – „razítko“ Viz níže Součadnicová síť o Vně ramečku se kresli i souřadnicova siť. Slouži pro usnadněni orientace na kreslici ploše na všech formatech. Souřadnicova siť je tvořena myšlenymi přimkami Středící značky o Na vykrese ISO A musi byt 4 středici značky pro usnadněni reprodukce vykresu. Značky se umisťuji doprostřed každe strany Porovnávací měřítko
Orientace textů na výkrese
•
Vykres se čte zprava a zezdola. Všechny texty je třeba umistit tak, aby je bylo možne přečist z těchto dvou směrů
SKLÁDÁNÍ VÝKRESŮ Vykres je současti technicke dokumentace. Ta ma obvykle podobu desek s materialy formatu A4. Všechny větši vykresy než A4 se skladaji na format A4 licem nahoru.
POPISOVÉ POLE • • •
Je spec. misto na vykrese, kam se zapisuji udaje informačni, identifikačni a organizačni povahy. Umisťuje se vždy do praveho dolniho rohu, max výška 170. Technicke udaje, Popis změn na vykrese, Administrativni udaje, Hlavni měřitko Identifikační pole (dolní část popisového pole) o Vlastnik (logo, razitko), Čislo vykresu, Nazev vykresu, Udaje o počtu listů
MĚŘÍTKA ZOBRAZENÍ Předměty větší než je velikost papíru je třeba zmenšit (malé naopak zvětšit – zřetelnost zobrazení) M = rozměr na výkrese : skutečný rozměr Skutečné měřítko 1:1, zvětšení X:1, zmenšení 1:X Volba měřítka je závislá na složitosti zobrazovaného předmětu a účelu výkresu. Normalizovaná měřítka
• •
Zvětšní – 2 : 1, 5 : 1, 10 : 1, 20 : 1, 50 : 1 Zmenšení - 1 : 2, 1 : 5, 1 : 20, 1 : 10, 1 : 50, 1 : 100, 1 : 200, 1 : 500, 1 : 1000, 1 : 2000, 1 : 5000, 1 : 10000
• Mx10n n = …, -2, -1, 1, 2, … • Výjimečně i mimo řadu
ČÁRY NA VÝKRESECH Různé typy, tloušťky čar = lepší orientace na výkresech Dle tloušťky
• • •
tenké tlusté (velmi tlusté)
Normalizované tloušťky (geometrická řada q = SQRT(2)):
•
0,13 – 0,18 – 0,25 – 0,35 – 0,5 – 0,7 – 1 – 1,4 – 2 mm
Nutno dodržovat vzájemné poměry tlouštěk čar – skupiny čar(poměr 1:2:4)
• • •
Skupina 2 – Skupina 3 – Skupina 4 –
0,25, 0,5, 0,35, 0,7, 0,5, 1,0
1 1,4 2,0
(tenká, tlustá, velmi tlustá) Dle typu
• •
Plné Přerušované o Čárkované o Čerchované o Tečkované
Čáry ISO
Norma ČSN EN ISO 128-24 definuje celkem 15 základních typů čar ISO xx, xx = 01 až 15
Základní typy přerušovaných čar ISO
čárkovaná ISO 02
čerchovaná ISO 08 (ISO 04) čerchovaná se 2 tečkami ISO 09 (ISO 05) tečkovaná ISO 07
Navazování a křížení čar
musí se křížit vždy čáry (ne tečky nebo mezery) spojení čar nesmí být v mezerách v AutoCADu se neřeší
PÍSMO NA VÝKRESECH Parametry písma dány normou. 2 typy písem: písmo A a písmo B 2 subtypy: kolmé a šikmé Rozměry písma jsou uváděny jako poměrné vzhledem k výšce (velikosti) písma h.
Použití písem na výkresu běžne texty, koty, popisove pole, poznamky
2,5 (velke vykresy 3,5)
nadpisy, označeni řezů, nazev vykresu v pop. poli pozice na vykresu sestaveni, čislo vykresu v pop. poli
5 7
ODLIŠNOSTI V KRESLENÍ VÝKRESŮ V RŮZNÝCH OBORECH Ve strojírenství se kreslí v mm, v geodézii v metrech. Strojírenství používá hlavně uzavřené šipky u kót, stavebnictví hraniční úsečky. Ve stavebnictví se používají více řetězové kóty a ve strojírenství se používají více kóty od základy (jsou přesnější).
ZPŮSOBY TECHNICKÉHO ZOBRAZOVÁNÍ Ve výkresové dokumentaci se zobrazují 3D výrobky 2D obrazy, které se musí nakreslit tak, aby dávaly úplnou a jednoznačnou představu o jejich tvaru a rozměrech, při dodržení základních pravidel zjednodušení obrazu. Pravoúhlé promítání na několik průměten
tvar součásti je udáván pomocí obrazů které vznikají pravoúhlým promítáním součásti rovnoběžným svazkem paprsků na několik (až 6) navzájem kolmých rovin obrazu Metoda promítání 1 - Zobrazovaný předmět je umístěn mezi pozorovatelem a průmětnami
Metoda promítání 3 - Zobrazovany předmět je umistěn pro pozorovatele za průmětnami
Metoda odkazových šipek - V případech, kdy nelze-li dodržet rozmístění pohledů dle MP1 nebo MP3, lze obrazy rozmístit i jinak, ale musí to být vždy označeno
Axonometrická zobrazení
Technická izomerie o Osy X,Y,Z svírají navzájem úhly 120° o Všechny rozměry se vynáší jako nezkrácené.
•
Technická dimetrie o Průměty souřadných os X,Y,Z svírají vzájemně úhly a = 7° a b = 42° o Délky v osách Y a Z se vynášejí nezkrácené, v ose X pak zkrácené na ½.
Kreslení a zobrazování těles
• •
Viditelné hrany = plná tlustá čára Neviditelné hrany (v příslušném pohledu) = tenká čárkovaná čára
Volba a počet pohledů
• • • •
omezit počet pohledů na co nejmenši počet nutny pro jednoznačne určeni tvaru součastky vyhnout se kresleni skrytych hran vyhnout se nepotřebnym opakovanim podrobnosti přednostně volit:
ZÁSADY PRO KRESLENÍ ŘEZŮ, PRŮŘEZU A KÓTOVÁNÍ Řez = zobrazení součásti, kterou rozřízneme myšlenou jednou nebo více rovinami, kolmo k ose součásti, popř. v zakřivené lomené ploše. Příklady těles vhodných pro zobrazení řezem - neexistuje způsob, jak zobrazit vnitřní vybrání jako viditelnou hranu. Tvorba řezů a průřezů - Postup:
1) Vyberu rovinu řezu (průřezu) – obr. C 2) myšlenou část tělesa blíže směrem k pozorovateli odstraním – neviditelné části – viditelné – obr. D Označení řezu
• • • • •
Rovina řezu – tenká čerchovaná čára. Je-li průběh roviny jednoznačný, nemusí se čára kreslit. Směr pohledu na rovinu řezu se vyznačí šipkami (tence) Na koncích a v místech lomů – krátká plná tlustá čárka (poslední čárky čerch. čáry) Více řezů – písmena velké abecedy (velikost 5, 7.5). Orientace písmen vždy svislá, jsou umístěny dále od tělesa než šipky. Plochy řezu se vyšrafují obecně plnou tenkou čarou
Vedení roviny řezu
•
Úplný řez o Řez je veden skrz celou součást
•
Poloviční řez (částečný řez) o Pro symetrické součásti o Část tělesa je nakreslena v normálním pohledu, druhá v řezu.
•
Lomený řez o a) Rovina řezu je zalomena jednou o b) Rovina řezu je zalomena vícekrát
•
Příčný řez o rovina řezu je kolmá na podélnou osu předmětu (např. osa rotace apod.)
•
Podélný řez o Rovina řezu prochází podélnou osou předmětu
Šrafování řezů
• •
Tenkou čerch. čarou skloněnou pod úhlem 45° Šrafování sousedních oddělených ploch řezu – různý sklon a hustota čar
Průřezy
• • •
Zobrazení součásti, kterou rozřízneme myšlenou jednou rovinou, která se nesmí lomit zobrazují se pouze části v rovině řezu Průřez se nekreslí, pokud by se obraz rozpadl na více částí
Kótování = zapisování rozměrů na výkrese.
• • • •
• • •
Kóta = číselná hodnota rozměru, zapsaná na výkrese ve vhodných jednotkách, a vyznačená na výkrese čarami. Hodnoty rozměrů se kótují v milimetrech. Značka mm se neuvádí. Úhly se kótují v stupních, minutách a sekundách, přičemž k číselným hodnotám je třeba připisovat příslušné značky, např. 10°11´20´´. Jestliže se na výkrese musí použít poznámky, vysvětlivky anebo technické požadavky, které obsahují údaje o rozměrech, potom se i u číselných údajích v milimetrech musí uvést jednotka mm. Za čísly, které by se dolu hlavou mohli číst nesprávně, je doporučeno přidat vpravo dole tečku, např. „6.“ Kóty se musí umístit v tom pohledu nebo řezu, který nejzřetelněji ukazuje skutečné tvary. Na výkrese se nemá uvádět víc kót, než je nutné na určení konečného výrobku. Je-li je na výkrese kótovaný rozměr zobrazen víckrát, kótuje se je jednou.
KVALITATIVNÍ PARAMETRY V TECHNICKÉM KRESLENÍ Rozměry součástí, jejich tvar a vzájemnou polohu nelze při výrobě a kontrole určit s absolutní přesností. Ke splnění všech požadavků stačí, aby všechny konstrukční parametry byly dodrženy v určitých mezích.
Tolerování rozměrů
•
•
•
•
•
•
Pojmy o JR - jmenovitý rozměr (dán kótou) o SR - skutečný rozměr o Z - základna o NČ - nulová čára o DO, HO - horní (ES,es), dolní (EI,ei) odchylka o TOL - tolerance (toleranční pole) o DMR, HMR dolní, horní mezní rozměr Toleranční stupně (pole) o V hromadné výrobě se pro určení přesnosti rozměrů nejčastěji používá Soustava tolerancí a uložení ISO. Tolerance je pak vymezena tzv. tolerančním polem. Polohy tolerančních polí vůči nulové čáře jsou definovány písmeny abecedy. Toleranční jednotka i o Kvantitativní určení nepřesností při výrobě, při měření
Stupně přesnosti o označovány značkou IT. Norma definuje 20 těchto stupňů. Čím je stupeň přesnosti nižší, tím jsou požadavky na rozměry přísnější o Výroba měřících přístrojů (IT01 – IT4) o Běžná výroba (IT5 – IT11) o Výroba polotovarů (IT12 – IT18) Mezinárodní soustava tolerancí a uložení ISO o spojení tolerančních polí a stupňů přesností – stupeň přesnosti IT udává velikost tolerančního pole, které udává jeho polohu vůči nulové čáře Uložení o Vzájemný vztah díry a hřídele o Podle polohy tolerančních polí hřídele a díry Uložení s vůlí - umožňuje vzájemný posuv nebo otáčení součástek (bude mezi nimi vždy vůle) Uložení s přesahem - Za podmínky dodržení silových působení zaručí pevné spojení díry a hřídele (bude tam vždy přesah)
•
Uložení přechodné - V závislosti na dodržení jednotlivých rozměrů díry a hřídele tam bude buď přesah nebo vůle o Tvorba uložení Uložení je velké množství. Z důvodu hospodárnosti jsou zavedeny 2 soustavy uložení: Soustava jednotné díry a Soustava jednotného hřídele Netolerované rozměry o Všechny rozměry, které nejsou na výkrese tolerovány konkrétním zápisem tolerance za hodnotou kóty, podléhají přesnosti dané příslušnou všeobecnou tolerancí. Norma ČSN ISO 2768 rozděluje tyto všeobecné tolerance na čtyři třídy přesnosti (f, m, c, v) Zápis na výkrese o Netolerované rozměry - do určeného místa v popisovém poli nebo textová poznámka ve formátu norma – třída (ISO 2768 – m)
Geometrické tolerance
předpis dovolených úchylek ve tvaru či poloze součástí nebo jejích geometrických detailů Vychází z tzv. obalových ploch (čar) = myšlená plocha (čára), přiložená tečně ke skutečné ploše (čáře) – obvykle k vrcholku nesouměrnosti Úchylka tvaru, úchylka polohy
Drsnost povrchu
geometrické odchylky od ideálního tvaru s relativně malou velikostí Kvalitativní hodnocení = střední arit. odchylka Ra od 0,025 (měřidla) do 50 (hrubé plochy bez obrobení) Musí být předepsána na všech plochách, kde je důležitá
Zvláštní úprava povrchu
vyznačení míst na výrobku, u nichž požadujeme provést speciální povrchovou úpravu zápis přímo nebo pomocí písmenného označení plochy
TECHNICKÁ DOKUMENTACE VE STROJÍRENSTVÍ Strašně obecná otázka, popsal bych vše, co bylo popsáno výše druhy TD počínaje a Písmem na výkresech konče.
TECHNICKÁ DOKUMENTACE V ELEKTROTECHNICE Podle ČSN IEC 617 ; vlastní značky z již normalizovaných značek V normě jsou značky uváděny:
bez značek přípojných míst (pokud nejsou součástí značky) obvykle s vývody (přípustné i jejich odlišné umístění, pokud je zaručena jejich nezáměnnost) značky lze natáčet vždy o 90° nebo kreslit zrcadlově, ale pouze ty, u kterých nemůže dojít k záměně významu značky se kreslí v základním stavu, tj. bez působení vnějších sil
Velikost značek není pevně dána. Odpovídat však musí proporce - značky se kreslí do pomocné sítě. Lze použít rozdílnou velikost značek k rozlišení hlavních a pomocných obvodů Tloušťka čáry značek je pouze jediná, a stejná jako tloušťka čar použitá na spoje. Všeobecné, doplňkové a podrobné (V+D) značky. Bloková = jednoduchá značka, představující sestavu předmětů a určená pro indikaci funkce soustavy.
Značky logických IO se skládají z bloku řízení a bloku vstupů/výstupů.
Označení komponentů musí být těsně u značky (spoje).
Metody zobrazování komponentů
Nerozložené znázornění o části složité značky umístěny pohromadě. Dochází k častému křížení čar.
Polorozložené znázornění o umístění značek funkčně závislých prvků je podřízeno přehlednému rozložení obvodů. Použití u komponentů s mechanickou funkční vazbou.
Rozložené znázornění o jednotlivé prvky konkrétní značky jsou umístěny ve schématu s ohledem na dobrou čitelnost rozložení obvodů. Co nejkratší a nejméně zkřížené spoje. Vzájemná příslušnost se označí písmeno číselným označením.
Vícepólové znázornění - každý spoj znázorněn vlastní čarou, Jednopólové znázornění - více spojů znázorněno jednou čarou
Funkční („model“) nebo topografické („podle skutečnosti“) uspořádání schématu
Kreslení schémat
1) Schémata se kreslí jednou tloušťkou čáry (značky, spoje) – lze ji však volit dle užití schématu (např. budoucí zmenšování) 2) Čáry přednostně vodorovné a svislé, vyjma: o Některá křížení vodičů o Schémata s topografickým znázorněním Skupiny spojů Přerušení spoje nebo sběrnice
Odbočení a křížení spojů Spoj „T“ = vodivé spojení (s tečkou i bez) Spoj „X“ = vodivé spojení (s tečkou), křížení ( bez tečky)
Ohraničení komponentů Možné pro větší přehlednost u funkční jednotku, DPS, rozvaděč apod. Musí mít pravidelný tvar (polygon) a nesmí protínat žádnou značku.
Hierarchická schémata Více podobvodů uvnitř konstrukční jednotky - nakreslí se podrobně jeden a označí se značkou násobnosti, další pak pouze obdélník s označením čísla ze značky násobnosti.
TVORBA DEMO (SKRIPT) SOUBORŮ Skripty se nedělaly, ale u zkoušky může být definice aliasu. Například na dynamický zoom: (defun c:zd () (command "_zoom" "_d") ) Po vložení tohodle do Příkaz. řádku bude možné použít příkaz „zd“, který je ekvivalentní příkazu „zoom“ a následném zvolení „dynamický“. Nebo nastavení hladiny 0 na aktuální: (defun c:tm () (command "-hladina" "nastav" "0" "") )
Aliasy se definuji v souboru acad.pgp (nachazí se v C:\Users\
\appdata\roaming\autodesk\autocad 2014\r19.1\\support\acad.pgp) Pro znovunačtení acad.pgp použijte příkaz REINIC
PREZENTACE SNÍMKŮ POMOCÍ SKRIPTŮ Vůbec se nedělalo a snad to nemá ani v přednáškách.
ZÁKLADY AUTOCADU Založení nového výkresu
Menu –> Nový -> Výkres 2 možnosti: o a) založení na šabloně (soubor .DWT) – šablona určuje styly, nastavení, rozvržení výkresu včetně rohových razítek. Základní šablona pro jednotky ISO je Acadiso.dwt. Šablona Acad.dwt nastavuje pracovní jednotky na Inch (palce) o b) čistý výkres bez šablony
Otevření/Uložení výkresu
Pro otevírání a ukládání výkresů jsou především soubory typu DWG soubory DWG (drawing) jsou zpětně kompatibilní se staršími verzemi Autocadu Tyto nastavení lze je editovat v dialogu MOŽNOSTI -> Otevřít a Uložit Lze také uložit pouze veškerá nastavení výkresu tzn. do šablony a mít je k dispozici příště při vytváření nového výkresu
Export výkresů
Výkres lze exportovat například do PDF Lze také exportovat do souboru DWF (Deisign Web Format) vyvinutý firmou Autodesk. DWF je určen pro distribuci, prohlížení, odměřování a tisk. Obsahuje komprimovaná data a soubor je tak podstatně menší než originální CAD výkresy s různými závislostmi. DWF obsahuje všechny styly, měřítka a výkresové listy (lze je tak snadno tisknout) Varianta DWFx je postavená na XML a tyto soubor otevřít i na OS Windows bez dalšího programu. Oproti PDF je DWF přesnější, úspornější, dostupnější atd. Další výstupy z výkresu lze provést přes Tisk
Používání příkazů
Začneme na výkrese psaním na klávesnici Jazyková lokalizace – např. ÚSEČKA Bez lokalizace použijeme anglický ekvivalent. Začíná vždy podtržítkem: _LINE Lokalizaci lze editovat v kartě Správa -> Upravit zástupce
Transparentní použití = Transparentní příkazy, jsou ty příkazy, které lze použít v průběhu editace/kreslení/kótování aniž by to přerušilo aktuální příkaz. Vždy začínají apostrofem '. Tyto příkazy obvykle slouží pro změnu zobrazení nebo pro zapnutí kreslících pomůcek. Např. příkaz 'ZOOM
Dynamické zadání u kurzoru není určeno k nahrazení příkazového řádku. Skrytím příkazového řádku můžete rozšířit obrazovkovou plochu pro výkres, ale pro některé operace bude nutné jej zobrazit (Nastavení -> Dynamické zadání)
Pomocí pomlčky - lze vyvolat nedialogovou verzi příkazu např. -HLADINY. Prefixy lze také kombinovat, např. _-LAYER
Pomocí plus + lze přímo vyvolat některá dialogová, např. +MOŽNOSTI
V jazyce AutoLISP nelze používat příkazy, které mají stejné jméno jako vestavěné příkazy AutoCADu. Lze je tedy smazat příkazem ZAKAŽ nebo _UNDEFINE. Příkazy lze však stále zobrazit s použitím tečky v prefixu, např.: ._LINE Vrátit výchozí nastavení příkazu lze pomocí příkazu PŘEDEF nebo _REDEFINE
Zadávání souřadnic 2D
GSS (Globální souřadnicový systém) je neměnný. Jedná se o pevný kartézský souřadnicový systém. Všechny objekty v programu, jsou definovány pouze souřadnicemi GSS USS (Uživatelský souřadnicový systém) lze přizpůsobit, aby nám usnadnil práci (kreslení kolmic, rovnoběžek za pomoci mřížky atd.). Přetažením myši přesuneme osy X a Y na požadované místo a přes řídící body můžeme osy natočit vzhledem k objektu. Pro resetování USS do GSS klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme „Globální“ GSS a USS jsou však v novém výkresu totožné (překrývají se)
Zadat přesné souřadnice můžeme myší nebo přes dynamické zadávání (u kurzoru) nebo přes příkazovou řádku Vlevo dole můžeme vidět aktuální souřadnice vzhledem k USS
Rozlišujeme absolutní (#) a relativní (@) zadávání souřadnic. Rozlišujeme kartézský (,) a polární (<) formát. Při zadání prvního bodu bez zadání symbolu # nebo @ je použito absolutní (#) zadávání vzhledem k USS a psát # tedy nemusíme.
Při zadávání druhého bodu a dalších bodů bez # a @ je implicitně použito absolutní nebo relativní v závislosti na implicitním nastavení. Při oddělování zadávání čísel bez použití čárky , nebo < za pomocí tlačítka TAB je zvoleno kartézské nebo polární zadávání také v závislosti na nastavení (Nastavení -> Dynamické zadání -> Nastavení).
Kartézské zadávání souřadnic (X, Y) o Zadáme v pořadí: číslo , číslo o Příklad 1 (absolutně #): 50,50 (implicitně jako #50,50) #60,60 (absolutně zadaný 2. bod vzhledem k USS)
o Příklad 2 (relativně @): 50,50 (implicitně jako #50,50) @60,60 (relativně zadaný 2. bod, k poslednímu zadanému bodu)
Polární zadávání souřadnic (délka, úhel) o Zadáme v pořadí: číslo < číslo o Příklad 1 (absolutně #): 50<90 (implicitně jako #50<90) #50<45
o Příklad 2 (relativně @): 50<90 (implicitně jako #50<90) @50<45
Nastavení výkresu
Při vytváření nového výkresu můžeme použít již definované nastavení výkresu, tzn. založit projekt na šabloně, viz výše. Většinu nastavení výkresu najdeme v Classic menu -> Formát
Jednotky (příkaz JEDNOTKY) – nastavení jednotek a přesnosti výkresu
Meze výkresu (příkaz MEZE) – pokud vypneme zobrazování mřížky za mezními hodnotami, můžeme pomocí mezí definovat velikost pomocné mřížky a vidět tak, jestli se nám výkres vejde na daný rozměr (např. pro tisk) nebo ne.
Nastavení rastru výkresu – definujeme zde vlastnosti pomocné mřížky
Nastavení hladin výkresu – hladiny se používají k seskupení informace ve výkresu podle funkce a k zavedení standardů typů čar, barev a jiných vlastností
Zobrazení výkresu a přizpůsobení pracovní plochy
Úhel pohledu zobrazení – typy pohledu lze měnit přes tzv. ViewCube, nebo přes nastavení pohledů na pásu karet Pohled -> Navigovat ve 2D / Pohledy případně pomocí ikon v Classic menu. Nebo také v levém horním rohy kreslící plochy.
Typ vykreslení objektů (drátový, realistický) lze měnit v levém horním rohu kreslící plochy:
Počet výřezů v modelovém prostoru – lze měnit v levém horním rohu kreslící plochy
Zobrazení tloušťky čar – v dolním menu můžeme aktivovat zobrazit tloušťky čar. Ve výkrese tedy zobrazíme reálné tloušťky čar.
V rámci programu Autocad se nemusíme omezit pouze na pracovní prostory Kreslení a poznámka případně Autocad Classic. Můžeme si vytvořit vlastní pracovní prostor, ve kterém budou námi požadované funkce, tlačítka atd. Tento pracovní prostor lze pak exportovat a použít ho na jiném počítači.
Čištění výkresu
Příkaz ČISTI (_PURGE) Odebere z výkresu nepoužité položky, například definice bloku, hladiny, kotovací styly, textové styly apod.
Vykreslení a tisk výkresu
Příkaz PLOT nebo v menu TISK použijeme pro samotné vykreslení (do souboru, na tiskárnu atp.) Nastavení profilů pro vykreslení pro danou kartu (Model, Rozvržení), můžeme definovat ve správci nastavení stránek příkaz VZHLEDSTR (_PAGESETUP). Takto definovaná nastavení můžeme poté použít pro TISK.
Vykreslení můžeme provádět z karty MODEL nebo z karty ROZVRŽENÍ o Karta Model – tiskneme výkres, který obsahuje jediný pohled (např. 3D model) o Karta Rozvržení (Layout) – poskytuje definovat vzhled stránky a definici rozložení jednotlivých výřezů na papíře Nastavení dialogového okna o Nastavení stránky = lze vytvořit, upravovat a importovat do jiných výkresů o Tiskárna/plotr = zařízení nebo tisk do souboru (DWF, rastrové formáty, PDF) o Vykreslovaná oblast Display (Displej) – aktuálně zobrazená část Limits (Meze) – plocha specifikovaná příkazem Meze výkresu Window (Okno) – plocha specifikovaná tlačítkem Okno o Odsazení – počátek nastaven na potisknutelnou plochu výkresu o Měřítko vykreslování – možnost přizpůsobit ploše o Tabulka stylu vykreslování – Monochrome.ctb (černobíle), Acad.ctb (barevně)
KRESLENÍ VE 2D Kreslení entit
Úsečka – příkaz ÚSEČKA (_LINE) Křivka – příkaz KŘIVKA (_PLINE) Oblouk – příkaz OBLOUK (_ARC) Obdélník – příkaz OBDÉLNÍK (_RECTANG) Kružnice – příkaz KRUŽNICE (_CIRCLE) atd
Úprava entit
po nakreslení lze entitu editovat a měnit její parametry (umístění, rozměry atd.). Klikněte pravým tlačítkem na danou entitu a dejte Vlastnosti
Způsoby výběrů entit
Jednotlivě myší – lze označit více objektů po sobě. S podrženým tlačítkem SHIFT zase objekty odebíráme. Výběrem zleva doprava – vybere všechny objekty, které se vejdou do výběrového obdélníku Výběrem zprava doleva – vybere všechny objekty zasahující do výběrového obdélníku Volba Přepínání výběrů – aktivujeme, abychom mohli jednoduše označovat objekty, které se překrývají
Dělení entit na úseky, dělení entit v měřítku
Dělení na úseky – příkaz DĚLÚ (_DIVIDE), tento příkaz objekt nerozděluje/nemění pouze umisťuje na objekt daný počet bodů ve stejných intervalech Dělení v měřítku – příkaz DĚLM (_MEASURE), tento příkaz objekt nerozděluje/nemění pouze umisťuje na objekt počet bodů na základě zadané vzdálenosti mezi body
Uspořádání výkresů pomocí hladin, barev, typů čar a tlouštěk čar
Čerchovaná čára se používá ISO08W100, kde je dlouhá a krátká čára, ne tečka! Vykreslení teček totiž dělá problém starším plotrům.
Získání informací z výkresu
Informace o výkresu lze zobrazit příkazem _DWGPROPS nebo v menu
Vypsání informací u vybraných objektů – příkaz VÝPIS (_LIST)
Vypsání informací u všech objektů – příkaz DBVÝPIS (_DBLIST) – informace se vypíšou do příkazové řádky Příkazy pro měření vzdáleností - VZD (_DIST) nebo MĚŘITGEOM (_MEASUREGEOM) nebo v menu
Tvorba textu a textových stylů
správa písem – příkaz PÍSMO (_STYLE) nebo v menu Formát -> Písmo nebo
lze nastavit font, úhel sklonu, výšku textu atd. Text lze vkládat do výkresu 2 způsoby o Jednořádkový text – příkaz DTEXT (_DTEXT) nebo TEXT - každý nový řádek = nová entita. Editovat text můžeme kliknutí pravým tlačítkem a Vlastnosti o Víceřádkový text – příkaz MTEXT – všechny řádky jsou jedna entita. Editovat text můžeme po rozkliknutí, tzn. při editaci samotného textu.
V čistém výkresu je pouze styl „standard“ s fontem „txt.shx“ – tento styl nepoužívat (ani neredefinovat). Nutno nadefinovat font „ISOCP.SHX“
Kreslení kót
Nastavení kótovacích stylů – příkaz KÓTYSTYL (_DIMSTYLE) nebo v menu
Základní styl je ISO-25
Oproti ISO-25 nastavíme jinak (všude nechat nastavení DLEBLOK): o Čáry Odsazení základny: 8-10mm o Symboly a šipky Všude nastavit styl šipky: Otevřená o Text Textový styl: nastavit styl písma isocp.shx s výškou 2.5 o Přizpůsobit o Primární jednotky Potlačení nul (u klasických kót): zaškrtnout koncové o Alternativní jednotky o Tolerance Kóta přímá – příkaz KÓTYPŘÍM (_DIMLINEAR) Kóta řetězová – příkaz KÓTYŘET (_DIMCONTINUE) Kóta šikmá – příkaz KÓTYŠIKMÁ (_DIMALIGNED) Kóta úhlů – příkaz KÓTYÚHEL (_DIMANGULAR) Kóta poloměr – příkaz KÓTYRADIUS (_DIMRADIUS) Kóta průměr – příkaz KÓTYPRŮM (_DIMDIAMETER) Multiodkaz – příkaz MODKAZ (_MLEADER) Kóta je entita a lze ji editovat – pravé tlačítko -> Vlastnosti. Lze zde editovat spousta vlastností, jako potlačení vynášecí čáry, zarovnání textu atd. Obvykle používáme nastavení „Přepsání textu“ – zadáme: %%c<> Zobrazí se symbol průměru a <> zobrazí danou hodnotu kóty
Kreslení složitých objektů KŘIVKA
Složité objekty můžeme kreslit pomocí křivek – příkaz KŘIVKA (_PLINE) Křivka je definována jako entita za sebou navazujících segmentů úseček a oblouků Editace těchto úseček a oblouků křivky je jednodušší, protože jsou spojeny. Každý segment ve křivce lze editovat. Objekty z úseček se mohou zdát spojené, ale nejsou (kvůli nepřesnostem ve spojení) a to může být častý problém v případě šrafování. Parametry režimu kreslení KŘIVKA: o
o
o
o
Oblouk Přepíná z režimu kreslení přímkových segmentů do režimu kreslení oblouků. Na základě této volby se zobrazí výzvy, které obsahují volby, nutné k nakreslení oblouků. Uzavři Uzavírá křivku tím způsobem, že nakreslí přímkový segment z koncového bodu posledního segmentu do počátečního bodu prvního segmentu. Ukončí příkaz Křivka. Polotloušťka Tato volba od vás bude vyžadovat zadání vzdálenosti od středu křivky k jejímu okraji (tj. zadání poloviny tloušťky). Více informací naleznete u volby Tloušťka. Délka Na základě této volby budete moci zadat délku nového přímkového segmentu křivky. AutoCAD nakreslí tento segment pod stejným úhlem (ve směru vektoru posledního segmentu) jako poslední přímkový segment či ve směru tečny v koncovém bodě
o
o
o
posledního obloukového segmentu. Přitom posledním přímkovým či obloukovým segmentem může být segment vytvořený pomocí příkazu Křivka, Úsečka nebo Oblouk. Tloušťka Vyžaduje od vás zadání tloušťky (výchozí hodnota je 0) následujícího segmentu. Umožňuje vám kreslení zužujících se nebo naopak rozšiřujících se segmentů tím, že můžete zadat rozdílnou tloušťku v počátečním a koncovém bodě segmentu. AutoCAD kreslí další segment tak, že v počátečním bodě je použita tloušťka, rovná tloušťce v posledním bodě předcházejícího segmentu. Pokud příkaz Křivka před kreslením dalšího segmentu neukončíte, je tloušťka v koncovém bodě posledního segmentu vždy uložena jako výchozí tloušťka segmentu následujícího. Zpět Zruší poslední nakreslený segment. Touto volbou lze také zrušit jakékoliv volby, které byly provedeny těsně před kreslením posledního segmentu. Touto volbou však nelze zrušit nastavenou tloušťku. Určete počáteční bod / Určete další bod Na základě těchto výzev můžete zadat počáteční či další bod aktuálního přímkového segmentu. Jakmile začnete kreslit křivku, je volba Určete další bod výchozí volbou.
Ve vlastnostech křivky, lze ověřit, zda je křivka uzavřená
Křivku lze dodatečně vytvořit již z nakreslených úseček, oblouků atd. Objekty však musí navazovat – příkaz KEDIT (_PEDIT) nebo v menu
Hotovo – křivka je hotová Kreslení složitých objektů ŠRAF
Šrafujeme vždy uzavřené oblasti. Princip stejný jako plechovka barvy v malování. Příkaz ŠRAFY (_HATCH) nebo v menu
Vybereme ANSI31 pro kovy a všeobecné šrafy a můžeme editovat úhel a měřítko šrafu
PRÁCE S DATY Práce s bloky
Blok = skupina entit Využijeme, pokud chceme manipulovat s nějakou skupinou entit jako s jedním objektem, ale hlavně v případě, že ve výkrese máme opakující se prvky. Ušetří nám to následně paměť a velikost souboru s výkresem. Blok definovaný v určitém výkresu existuje pouze v rámci tohoto výkresu. Blok, který chceme využívat v různých výkresech, musíme zapsat do souboru na disk příkazem PIŠBLOK (_WBLOCK) v menu ho nenajdete!! jako jednotlivou samostatnou kresbu. Další možností práce s bloky je vytvoření výkresu, obsahujícího více definic bloků. Takovýto výkres pak slouží jako knihovna bloků a bloky z něj lze vkládat do libovolného otevřeného výkresu Blok může obsahovat odkazy na jiné bloky. Může se tedy skládat z dalších jednodušších bloků. Nemůže však volat sám sebe (rekurze není možná) Na původní entity rozbijeme blok příkazem ROZLOŽ (_EXPLODE) nebo v menu
Při modifikaci bloku (tzv.předefinování bloku) se změny promítnou do všech stejných bloků umístěných do výkresu. Nepoužívaný blok existující ve výkresu zrušíme příkazem ČISTI (_PURGE) Blok může být sestaven z entit, které byly nakresleny v různých hladinách, různými barvami a typy čar. Informace o hladině, barvě a typu čáry je v bloku zachována Vytvořit blok můžeme příkazem BLOK (_BLOCK) nebo v menu
Vybereme referenční bod (vkládací bod). Vybereme objekty. Původní objekty se mohou ve výkresu ponechat beze změny – volba Zachovat [Retain], nebo Převést na blok [Convert to Block], nebo Vymazat [Delete]. Uložit blok můžeme do souboru příkazem - PIŠBLOK (_WBLOCK) v menu ho nenajdete Vložit blok můžete příkazem VLOŽ (_INSERT) – lze vybrat i soubor, který byl uložen přes příkaz PIŠBLOK
Editovat existující blok lze příkazem EDBLOK (_BEDIT) – v tomto editoru lze definovat atributy bloku. V menu Definice atributu nebo příkazem _ATTDEF
Blok lze editovat také na místě – pravé tlačítko myši a volba Upravit blok na místě nebo příkaz _REFEDIT
Práce s atributy bloků
Při editaci bloku můžeme editovat atributy bloku - V menu Definice atributu nebo příkazem _ATTDEF
Atribut je zvláštní textová entita spojená s blokem. Obsahuje informace o objektu, který blok znázorňuje. Některé informace jsou přímo viditelnou součástí bloku, některé informace mohou být skryté – tzv. neviditelné atributy. Hlavním účelem neviditelných atributů je možnost jejich exportu do tabulek ve výkresu nebo do samostatného souboru na disk. Při definici atributu určíme, jestli má být atribut konstantní, nebo měnitelný.
Typ atributu (rámeček Režim [Mode]). o Neviditelný [Invisible]. Tento atribut není ve výkresu vidět. Tuto vlastnost kombinujeme s kteroukoli z následujících tří vlastností. o Konstantní [Constant]. Na hodnotu konstantního atributu nejsme tázáni při jeho vkládání ani ji nemůžeme změnit přes vlastnosti bloku. o Ověřovaný [Verify]. Na hodnotu ověřovaného atributu jsme při vkládání bloku tázáni dvakrát. Můžeme ji také měnit po vložení přes vlastnosti reference bloku. o Přednastavený [Preset]. Na hodnotu přednastaveného atributu nejsme dotázáni při vkládání bloku; blok se vloží s hodnotou přednastavenou v definici atributu. Hodnotu lze měnit po vložení bloku přes vlastnosti reference bloku. Štítek [Tag] – srozumitelně řečeno jméno atributu – slouží identifikaci atributu. Výzvu [Prompt] pro zadání hodnoty (tj. skutečného textu) ověřovaného atributu. Tato výzva se zobrazí při vkládání bloku. Hodnotu atributu [Value]. Hodnota atributu je text, který se zobrazí v bloku. Umístění atributu ve výkresu – Bod vložení [Insertation Point]. Textové vlastnosti o Zarovnání o Styl textu o Výšku o Natočení
Při vládání bloku s atributy jsem následně dotázáni na hodnoty atributů.
Při změně atributu ve Správě atributů je potřeba provedené změny Synchronizovat
Extrahování atributů
Dovoluje nám extrahovat informace o blocích do tabulky – příkaz EXTRDATA nebo v menu Extrahovat data
Příkaz má formu průvodce s osmi stránkami. 1. stránka Zvolíme novou extrakci (případně s již dříve vytvořenou šablonou) nebo úpravu už vygenerovaného výpisu. 2. stránka – definice zdroje dat Určíme, zda chceme výpis jen z vybraných objektů, celého aktuálního výkresu nebo více výkresů. Pod tlačítkem Nastavení můžeme (ne-)zahrnout vnořené bloky, bloky z externích referencí, bloky jen z modelu nebo i z rozvržení. 3. stránka – výběr objektů Volíme, zda chceme dále pracovat se všemi objekty nebo pouze s bloky nebo jenom s bloky s atributy. Zvolenou skupinu objektů vidíme v tabulce a můžeme je dále individuálně odškrtnout. 4. stránka – výběr vlastností Nejprve vpravo probereme fitry vlastností a pak z vlastností označíme ty, které chceme vypisovat. Můžeme změnit název, pod kterým budou vlastnosti uvedeny v tabulce. 5. stránka – čištění dat Pátá stránka zobrazí náhled tabulky. Přetažením záhlaví sloupců upravíme jejich pořadí. V kontextové nabídce záhlaví najdeme možnost vzestupného nebo sestupného setřídění, přejmenování sloupce, vynechání některých řádků (filrování). 6. stránka – volba výstupu Na této stránce také volíme, zda chceme výpis ve formě tabulky Autocadu nebo do souboru nebo oboje. V případě výpisu do souboru musíme určit typ a umístění souboru. 7. stránka – styl tabulky Volíme styl tabulky a zadáme její název. Při volbě stylu je třeba rozlišit, zda tabulku vložíme do rozvržení, které se zpravidla tiskne 1:1, nebo do modelového prostoru. 8. stránka – dokončení Jedinou možností na poslední stránce je stisk tlačítka Dokončit. Pak zadáme umístění levého horního rohu tabulky v modelovém prostoru nebo v rozvržení výkresu.
KRESLENÍ VE 3D Zadání 3D souřadnic
zadáváme obdobně jako ve 2D Absolutní souřadnice zadáváme: #x,y,z Relativní souřadnice zadáváme: @x,y,z
Relativní válcové souřadnice zadáváme: @x<úhel od osy X,z Například zápis @4<60,2 představuje umístění, které je 4 jednotky podél osy X od posledního bodu měřeného pod úhlem 60 stupňů od osy X a 2 jednotky v kladném směru osy Z .
Relativní kulové souřadnice zadáváme: @x<úhel od osy x<úhel od roviny xy Například @4<60<30 představuje umístění, které je 4 jednotky od posledního bodu měřeného pod úhlem 60 stupňů od kladné osy X v rovině XY a v úhlu 30 stupňů od roviny XY.
Práce s uživatelským souřadným systémem USS (UCS)
obdobně jako u 2D Když si nastavíme souřadný systém, který je pro náš výkres důležitý a víme, že se k němu budeme v budoucnosti vracet, uložíme si ho tím, že mu dáme jméno. Po nastavení souřadného systému dáme příkaz Nástroje – Pojmenovaný USS.
Zobrazování 3D výkresů
drátový model, realistický model atd. Popsánu u 2D.
Tvorba těles a úprava ve 3D
kromě základních příkazů jako je kreslení kvádru, koule apod. umožňuje Autocad vytvoření 3D modelu na základě křivky.
Vytažení
Šablonování
Rotace
Tažení
Na 3D objekty lze aplikovat i množinové operace jako je SJEDNOCENÍ, ROZDÍL a PRŮNIK
TVORBA ŠRAFOVACÍCH VZORŮ
Soubory .pat – editace v poznamkovém bloku o Cestu k souboru je třeba nastavit Možnosti -> Soubory, pak se šrafa automaticky zobrazí. Pro změny stačí šrafu aplikovat znovu.
o Poté bude šrafa v panelu Vlastní (dialogové okno Šrafování) o Název vzoru musí být shodný s názvem souboru.pat!!! o V Autocadu 2012 může být BUG kde se místo vlastní šrafy vyplňuje plná barva. Vyřešil jsem to nastavením proměnné hpmaxareas na hodnotu 0 Formát: Nezávisle na tom, jak je uložen, má stejný formát: řádku záhlaví, která vypadá takto: *jméno_vzoru (,popis)
a jednu nebo více řádek popisu ve formě: úhel, x-počátek,y-počátek, delta-x,delta-y (,délka-1,délka-2 ...prostě definice čáry)
úhel čáry = úhel zkosení čáry
*TEST, Test 0, 0,1, 0,1, 1,-1
*TEST, Test 30, 0,1, 0,1, 1,-1
x-počátek,y-počátek – 0,0 znamená, že první čára začne v 0,0 USS
*TEST, Test 30, 0,0, 0,1, 1,-1
*TEST, Test 0, 0,0.5, 0,1, 1,-1
delta-x – o kolik bude každý další řádek posunut ve směru osy X
*TEST, Test 0, 0,0, 0.3,1, 1,-1
*TEST, Test 0, 0,0, 0,1, 1,-1
delta-y – o kolik bude každý další řádek čar blízko tomu předchozímu
*TEST, Test 0, 0,0, 0,0.5, 1,-1
*TEST, Test 0, 0,0, 0,1, 1,-1
délka 1, délka2 (definice čáry) – prostě definice čáry. Záporné číslo je mezera a kladné číslo je čára. Nula je tečka.
*TEST, Test 0, 0,0, 0,1, 1,-1,3,-5
Na konci souboru musí být enter, název souboru musí být stejný jako jméno_vzoru! Delta-x a deltay jsou ve směru úhlu, který definujeme jako první parametr!
Příklad : *OTOCENE-U, Otočené U 90, 0,0, 0,0.5, 0.5,-0.5 0, 0,0.5, 0,1, 0.5,-0.5
Tutoriál: http://blog.kdata.cz/cad-software/article/autocad-ukazka-tvorby-vlastniho-srafovaciho-vzoru/
TVORBA TVARŮ
Soubory .shp a .shx o Tvar definujeme .shp (pozn. blok) o Cestu k souborům je třeba nastavit Možnosti -> Soubory
o .shp je třeba zkompilovat na soubor .shx příkaz KOMPILUJ (_COMPILE), kde v dialogovém okně vybereme náš shp soubor. Nebo přetáhneme soubor drag & drop do Autocadu. o A .shx poté načteme do Autocadu příkazem ČTI (_LOAD) o Tvar pak vložíme (nakreslíme) do Autocadu – příkaz TVAR (_SHAPE) a pak napíšeme název tvaru, který jsme specifikovali v souboru .shp. Dále specifikujeme bod, výšku a úhel vkládaného tvaru. o Znovunačtení tvaru do projektu původní tvar nepřepíše! Musíte vždy založit nový projekt nebo vkládat tvar s jiným jménem. o Zjištění názvů aktuálně nahraných uživatelských tvarů zjistíte příkazem TVAR, pak napíšete „?“ a pak „*“. o PS: Přichytávání na TVAR mi nefunguje. Vytvoření souboru typu .shp (např. přes Poznámkový blok): *unikátní číslo, celkem bajtů (počet čísel včetně poslední nuly), název tvaru bajt, bajt, bajt, ……,0 Na konci souboru musí být 0 a poslední řádek musí být prázdný! Příklad souboru např. tvar.shp: *10,28,VODASIPKA 1,8,(2,0),12,(-2,0,127),9,(9,0),(-2,1),(0,0),2, 8,(0,-2),1,8,(2,1),0 „Prázdný řádek“
Význam bajtkódů (čísel) pro definici tvarů:
čísla lze do jednoho souboru zapisovat dekadicky i hexadecimálně. Hexadecimální číslo vždy začíná nulou. čísla 0-14 (000 až 00E) jsou vyhrazeny pro dané funkce pro složitější kreslení čísla > 14 (00E) jsou tzv. specbajty pro jednoduché kreslení. Obvykle zapisujeme hexadecimálně, protože každá ze 3 cifer hex-čísla má daný význam.
Jednoduché kreslení pomocí specbajtů: Píšeme například hex-číslo: 042 0 = první cifra je vždy 0, značí, že jde o hex-číslo 4 = délka vektoru (čáry) 2 = směr čáry dle následujícího obrázku
všimněte si, že délka čáry je různá v závislosti na úhlu čáry. Je to úmysl jako bychom kreslili čáry na kostičkovaném papíře a čára vždy končila na kostičce.
Příklad: *10,4,SPECBAJT 014,020,01E,0
Složitější kreslení – význam zápisu:
Významy čísel v hex-zápisu (lze psát i dekadicky): o 000 - konec definice tvaru 001 - zapíná kreslení ("pero dolů"), defaultně je zapnuto od začátku 002 - vypíná kreslení ("pero nahoru") 003 - dělí délku vektoru následujícím (číslem) 004 - násobí délku vektoru následujícím bajtem (číslem) 005 - uloží aktuální pozici do zásobníku 006 - použije uloženou pozici ze zásobníku 007 - vykreslí číslo podtvaru určené následujícím bajtem (číslem) 008 - posunutí x-y. 8,(x,y) např. 8,(5,8). 009 - několik posunutí x-y ukončeno (0,0) (např. 9,(-10,1),(1,5),(0,0)) 00A - oblouk oktantu definovaný dvěma následujícími bajty 00B - zlomkový oblouk definovaný pěti následujícími bajty 00C - oblouk definovaný posunutím a vyboulením x-y 00D - několik navazujících oblouků určených vyboulením 00E - následující operaci provede pouze u vertikálního textu
Příklad zápisu stejné čáry z přechozího příkladu pomocí těchto funkčních kódů: Přes kód 8 (008): *10,10,KRESLIOSMICKOU 008,(0,1),008,(2,0),008,(1,-1),0
Přes kód 9 (009): *10,10,KRESLIDEVITKOU 9,(0,1),(2,0),(1,-1),(0,0),0
Výsledek je tedy stejný jako zápisem pomocí specbajtů:
Nyní vektor (jednotkovou délku) zvětšíme/zmenšíme přes kódy 3 (003) a 4 (004) : Př.: *10,16,ZVETSIT 4,100,3,20,4,2,8,(0,1),8,(2,0),8,(1,-1),0
Výsledek:
Defaultní délka vektoru = 1. Tedy 4,100,3,20,4,2 znamená: 1*100/20*2 = 10 Mohli jsme tedy psát pouze 4,10, 8, (…..atd.
Při posouvání pera (stejně jako to funguje na plotru) lze pero vypnout (002) a zapnout (001) : Př. (kombinuji zde hex i decimální zápis…je to fuk): *10,12,PRERUSENI 008,(0,1),002,8,(2,0),1,008,(1,-1),0
Různé oblouky pomocí bajtkódů 00A (10) až 00D (13) : Oblouk 00A: Př.: *10,4,AOBLOUK 10,(1,-043),0
Zápis: 10,(poloměr,hex-kód) Hex-kód: -043 znamená: - = mínus, značí směr. Mínus znamená výběr oktantů (dle následujícího obrázku) po směru hod. ručiček.
4 = počáteční oktant 3 = počet oktantů přes, které se oblou nakreslí
Oblouk 00B, 00C, 00D (nevysvětlím na příkladu, kopíruji z internetu):
Ad 00B (11) - Zlomkový oblouk: pro kreslení oblouků, jejichž počátek a konec neleží na hranici oktantů: za 11-kou následuje dalších 5 specifikačních bajtů: počátek a konec posunu, význ.poloměr, poloměr a specbajt(-)OSC (poloměr a OSC - viz výše (popsáno u oblouku oktantu - 00A): - počáteční a koncový posun: vzdálenost poč., či konce oblouku od hranice oktantu - významný poloměr je nula "0", pokud je < než 255 jednotek, v opačném případě se hodnota 256 přičítá k poloměru, a tím vzniká výsledný poloměr příklad: 11,(28,56,0,3,012), kde 28 je počáteční posun ((50-45)*256/45); 56 je koncový posun ((100-90)*256/45); poloměr 3 je < než 255, čili významný poloměr = 0; oblouk začíná v oktantu 45st ("1") a končí v 90st ("2") - viz. obr.
Ad 00C (12) a 00D (13) - oblouk(12)/ky(13) s vydutím:tyto definice oblouků určují též posun ve směru x a y, oblouk je definován faktorem "vyboulení" na vektoru posunu.. 00C: syntaxe: 12,(posun ve směru x, posun ve směru y, vyboulení) - závorky lze využít pro zvýšení přehlednosti zápisu. Hodnoty X,Y a vyboulení nabývají hodnot -127 až +127 jednotek (0 značí úsečku). Při délce vektoru posunutí "d" a kolmé výšce oblouku "v" vypočteme faktor vyboulení následujícím způsobem: ((2*v/d)*127), znaménko "" opět značí směr hodinových ručiček. Příklad zápisu pro: - 00C: 12,(10,0,127), - délka oblouku je 10, nejvyšší možný faktor 127 značí půlkruh - 00D: 13,(10,0,127),(10,0,0),(10,0,-127),(0,0), - 2 navazující oblouky - prodloužené písmeno "S"..s výhodou vložíme do definice navazujících oblouků úsečku s nulou délkou pomocí vyboulení = "0", definice je opět ukončena (0,0). Zdroje a tutoriály: http://blog.kdata.cz/cad-software/article/autocad-tvary-shape-pouziti-specialnich-bajtovych-kodu/ http://exchange.autodesk.com/autocad/csy/onlinehelp/browse#WS73099cc142f4875513fb5cd10c4aa30d6b-7f3b.htm http://exchange.autodesk.com/autocad/csy/onlinehelp/browse#WS73099cc142f4875513fb5cd10c4aa30d6b-7f36.htm
Kreslení a uložení tvarů přes prostředí Autocadu (Express Tools):
Pokud nemáte nahoře v menu Express Tools tak ho doinstalujte.
Doinstalovat lze přes Ovládací panely / Programy a funkce. Klikněte na Autocad a dejte odinstalovat a dejte Přidat nebo odebrat Funkce a zatrhněte Express Tools.
Postup definování tvaru přes Express tools:
nakreslete pomocí úseček, oblouků atd co chcete dejte na karte Express Tools -> Tools -> Make Shape…..nebo dejte příkaz MKSHAPE
uložte tvar, vyberte objekty, které tvar definují a pak specifikujte parametry jako bod vložení atd. HOTOVO!
TVORBA VLASTNÍCH TYPŮ ČAR
Soubory .lin
Enter na konci! Viz http://www.fce.vutbr.cz/studium/materialy/autocad/acad_I_cz/zaklad/uziv_cary.html Načtení souboru do AutoCADu - Formát -> Typ čáry -> Načíst -> Vyhledat soubor -> Vybrat čáry definované v souboru Nebo příkaz TYPČ Obyč čáry
Kladné číslo představuje čárku o délce odpovídající hodnotě čísla, záporné číslo vyjadřuje velikost mezery nula znamená vykreslení tečky. Sekvence popisů prvků nesmí začínat záporným číslem, neboť čára nemůže začínat mezerou.
*čárkovaná1, čárkovaná čára 5-5 - - - - A,5,-5 *tečkovaná, tečkovaná . A, 0, -2
.
.
.
.
Čáry s textem
Prvek textu v definici typu čáry je popsán následovně: ["text",styl_textu,S=...,R=...,X=...,Y=...] Na prvním místě popisu je v uvozovkách vlastní text, který se bude vypisovat. Na druhém místě je název textového stylu, který se má použít. Další parametry jsou nepovinné, vypíšeme jen ty, které jsou nenulové. Mají tento význam: o S je hodnota udávající výšku textu, pokud je v použitém stylu nastavena nulová výška; jinak jde o koeficient, kterým se výška textu vynásobí. Tato výška textu se pak ještě násobí použitým měřítkem typu čáry. o R je relativní otočení vzhledem ke směru čáry; může se nahradit parametrem A, což je absolutní úhel prvku. Pro zadání otočení v gradech nebo radiánech připojíme k hodnotě g, resp. r. o X je posun textu podél čáry, Y je posun kolmo na čáru. Text se umisťuje základním vkládacím bodem, tj. levým dolním rohem textu. Text, u kterého nezadáme parametry X a Y se vloží v místě, kde končí předchozí mezera nebo čárka. V tomtéž bodě ovšem začíná i následující mezera.
*neposunutýTEXT A,10,-5,["TEXT",Standard,S=1],-5 *bus ___ _ _ ___ _ _ ___ A,10,-5,["BUS",Standard,S=2,X=-2.5,Y=-1],-5
Čáry s tvary
V definici čáry jsou tvary uvedeny podobně jako text: [nazev_tvaru, soubor_shx,S=... ,R=... ,X=...,Y=...]
*čára_s_kružnicemi A,10,[circ1,ltypeshp.shx,r=90],20,[circ1,ltypeshp.shx,r=-90],10 *šipky A,12,[zig,ltypeshp.shx,r=-90,y=1],-4 Postup přes Express Tools:
vložte Váš tvar přes příkaz TVAR, a zadejte název vašeho tvaru, který jste si předtím uložili nakreslete úsečky nalevo a napravo od tvaru, tak jak potřebujete V kartě Express Tools -> Tools -> Make Linetype nebo příkazem MKLTYPE
Zadejte informace dlé výzev příkazu (jméno, popis, objekty definující čáru atd). Příkaz poté uloží Vaši čáru. HOTOVO! Poté vygenerovaná čára nemusí 100% odpovídat, takže ji zeditujte ručně v kódu.
SYSTÉMOVÉ PROMĚNNÉ AutoCAD je možné přizpůsobit mj. pomocí systémových proměnných. Úplný seznam proměnných je k dispozici v „Nápovědě pro AutoCAD“ nebo pomocí příkazu SYSPAR. Systémová proměnná
Název, který AutoCAD rozezná jako režim, velikost nebo omezení. Nastavení, která řídí fungování konkrétních příkazů. Existují systémové proměnné určené pouze ke čtení, například DWGNAME, které nemohou být uživatelem přímo upravovány. Proměnná obsahuje hodnotu reprezentovanou celým číslem nebo textovým řetězcem sloužící pro jejich nastaveni (př.: 0 = Ne; 1 = Ano). Mnoho nastavení systémových proměnných lze upravit také v dialogovém okně nebo na pásu karet. Některé systémové proměnné se řídí pomocí bitových kódů.
Editace proměnných Proměnné lze editovat přes příkazový řádek, tzn., že název proměnné napíšete jako příkaz a poté proměnné přiřadíte odpovídající hodnotu. Další možnosti editace proměnných je pomocí editoru zahrnutého do Express Tools. Editor systémových proměnných spustíte příkazem _.sysvdlg nebo v menu Express - Tools - System Variable Editor. Příklad Sys. prom – ZOOMFACTOR („rychlost“ zoomu)
PROMĚNNÉ PROSTŘEDÍ Definice 1: (environment variable) - pojmenovaná proměnná (textová hodnota) spravovaná operačním systémem; proměnné prostředí jsou používané pro komunikaci mezi programy. Definice 2: Nastavení uložené v operačním systému, který řídí funkci programu. Sys. proměnné ve Windows -> Vlastnosti systému -> Upřesnit -> Proměnné prostředí Na mém PC např.:
proměnná windir má hodnotu C:\Windows nebo proměnná NUMBER_OF_PROCESSORS má hodnotu 8
AutoCAD používá např. pro nastavení license serveru.
V Autocadu můžeme vypsat proměnné prostředí přes příkaz v příkazovém řádku (getenv “ACAD“)
DOPORUČENÍ KE ZKOUŠCE
Ke zkoušce se naučte definovat čáry (s tvary), tvary a šrafy + kreslit výkres. Musíte rozumět bajtkódu, co které číslo znamená. Pokud si tedy vygenerujete TVAR přes Express Tools, naučit se bajtkódy musíte stejně. Jinak máte za 4 Teorie, která následuje po praktické ovlivní +- 0.5 hodnocení známky maximálně Já měl dnes (4.2.2015) na zkoušce tento výkres(dává to už několik let):
ty díry jsou závity. Díra se závitem se kreslí jako 2 kružnice (nebo 2 čáry), přičemž větší kružnice např. závitu M6 má průměr (ne poloměr) 6mm a ta vnitřní 4,917. Tyto rozměry najdete zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Metrick%C3%BD_z%C3%A1vit
součástka je vytvořená ohybem, takže hlavní pohled by měl vypadat jako předtím než byla součást na stranách ohnuta. Ohyb se pak značí čerchovanou čarou s 2 tečkami (na to se ptal)
značka, že pohled je v rozvinutém tvaru. tzn že není v ohybu. (na to se taky ptal)
