Okruhy ke státní rigorózní zkoušce z PEDAGOGIKY
1. Proměna názorů na cíle a obsah výchovy v kontextu společenského vývoje. Dialogický rozměr výchovy v období antiky (eklekticismus), mravní směřování křesťanství – evropanské ideály, význam přirozené výchovy. 2. Komparace pojetí výchovy u vybraných pedagogů a filozofů. Proporce mezi všestranným harmonickým rozvojem a profesní přípravou, intelektuální a estetickou výchovou, humanitním a technickým vzděláním atd. 3. Výchovné prostředky v kontextu společenského vývoje s ohledem na středoevropskou a anglosaskou tradici a jejich možnosti a uplatnění v současnosti. Tradicionalismus versus inovace. 4. Vlivy filozofických směrů 19. a 20. století na vývoj pedagogiky jako vědecké disciplíny. Fenomenologický přístup v pedagogice (Patočka, Palouš, Michálek), hermeneutická filozofie – hermeneutika jako metoda v pedagogice, existencionalismus ve filozofii a v pedagogice (Rogers, confluet education, Gestaltpadagogik), personalismus – dialogická filozofie a pedagogika (Buber), pozitivismus a pedagogika (experimentální pedagogika), pragmatická filozofie a pedagogika (James, Dewey), marxismus. Česká reformní pedagogika ve 20. a 30. letech 20. stol. Příhodovská reforma. 5. Postavení pedagogiky v demokratické společnosti. Humanistická filozofická východiska v současné pedagogice. Kritika soudobé školy jako celosvětový problém. Dilemata ve výchově: moc, autorita a svoboda, kázeň a demokracie, rodové stereotypy atd. 6. Jedinec a společnost – vztahy mezi individuálním a sociálním ve výchově. Teorie lidského poznání. Názory na vývoj člověka. Výchova k lidské identitě. Podstata výchovy a jejího řízení v různých společnostech na základě utváření jejich kultury – komparativní přístup. 7. Teoretický výzkum: Formulace výzkumné otázky, přehled literatury a zdrojů k tématu, reflexe a identifikace problémů a kritérií, návrh teoretické formulace odpovědi a hypotéza, zapojení do diskursu vztahujícího se k problému, upřesňováni teoretické hypotézy, přijetí či vyvrácení, diskuse o dopadu teorie. 8. Historie a současný stav kvantitativních výzkumů v pedagogice, teoretická východiska a volba kvantitativní metodologie, výhody a nevýhody kvantitativní metodologie ve vztahu k výzkumnému problému, hypotézy, volba adekvátních metody sběru dat, metody ověřování hypotéz, věcné a statistické hypotézy ve výzkumu. 9. Teoretická východiska a volba kvalitativní metodologie, výhody a nevýhody kvalitativní metodologie ve vztahu k výzkumnému problému, etnografický, fenomenologický, narativní, dramaturgický přístup, analýza údajů. Induktivní analýza. Tématická analýza. Zakotvená teorie, výsledky kvalitativního výzkumu a jejich prezentace. 10. Didaktika jako věda i jako nástroj učitele (vývoj didaktiky, pojetí didaktiky v anglosaském i středoevropském kontextu, klasifikace teorií vzdělávání, klinický přístup, akční výzkum). 11. Proměny kurikulárního diskurzu, determinanty a teoretický kontext projektování kurikula.
12. Modelování kurikula, ontodidaktická transformace jako klíčový problém a proces vyučování. 13. Didaktické zprostředkování učiva (psychodidaktická transformace, zjednodušení, elementarizace, redukce, rekonstrukce učiva), didaktická (a mikrodidaktická) analýza učiva (nároky kladené na edukační prostředky). 14. Reflexe, interpretace a kritická analýza konceptů kvalita výuky (vyučování jako celistvý proces; interakce, individualizace a diferenciace, role zpětné vazby apod.). Autodiagnostika a sebereflexe v práci učitele. Vztahy mezi oblibou, obtížností a významností předmětu; autodiagnostika učitelovy implicitní teorie dobré výuky, učitelovo pojetí úspěšného žáka. 15. Učitelé jako profesní skupina. Proměny názorů na učitelskou profesi. Prestiž učitelského povolání. Fenomén výchovy a učitelská etika, charakter lidského jednání s ohledem na výchovu, etické rozhodování, rozdíl mezi pedagogickým zaměstnáním a povoláním učitele.
Základní literatura: Oblast teorie edukace: Albert, K. (1990). Philosophie der Erziehung. Sankt Augustin: Akademia Verlag. Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál. Blake, N., Smeyers, P., Smith, R., &Standish, P. (eds.). (2003). The Blackwell Guide to the Philosophy of Education. Oxford: Blackwell Publishing. Brezinka, W. (1996). Filozofické základy výchovy. Praha: Zvon. Brezinka, W. (2001). Východiska k poznání výchovy. Brno: L. Marek. Curren, R. (2003) A Companion to the Philosophy of Education. Oxford: Wiley-Blackwell. Gáliková-Tollnajová, S. (2007). Problém výchovy na prahu 21. storočia. Bratislava: IRIS. Hrabal, V., Pavelková, I. (2010). Jaký jsem učitel. Praha: Portál. Chambliss, J. J. (ed.). (1996). Philosophy of Education. New York and London: Garland Publ. Kaščák, O., &Pupala,B. (2009). Výchova a vzdelávanie v základných diskurzoch. Prešov: Rokus. Kudláčová, B. (2007). Človek a výchova v dejinách európskeho myslenia. Trnava: TU. Palouš, R. (1991). K filosofii výchovy: východiska fundamentální agogiky. Praha: SPN. Palouš, R. (2010). Filosofická reflexe několika pojmů školské pedagogiky. Praha: Karolinum. Patočka, J. (1997). Filosofie výchovy. Praha: PedF UK. Pelcová, N., Semrádová, I. (2014). Fenomén výchovy a etika učitelského povolání. Praha: Karolinum. Prokešová, M. (2004). Filosofie výchovy. Ostrava: PdF OU.
Prokop, J. (2005). Škola a společnost v kritických teoriích druhé poloviny 20. století. Praha: Karolinum. Průcha, J. (2013). Moderní pedagogika. Praha: Portál. Svobodová, Z., & Palouš, R. (2011). Homo educandus: filosofické základy teorie výchovy. Praha: Karolinum. Štverák, V. (2007). Obecná a srovnávací pedagogika. Praha: Karolinum. Tubbs, N. (2005). Philosophy’s Higher Education. New York: Kluwer Academic Publishers. Váňová, R. (1994). Školská reforma v ČSR ve 30. letech. Praha: ÚIV.
Oblast metodologie: Cohen, L., Manion, L., Morrison, K., &Morrison r. B. (2007). Research methods in education. New York: Routledge. Dressman, M. (2008). Using social theory in educational research: a practical guide. New York: Routledge. deMarrais, K., & Lapan, S. D. (eds.). (2004).Foundations for Research: Methods of Inquiry in Education and the Social Sciences. Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates. Fajkus, B. (2005). Filosofie a metodologie vědy. Praha: Academia. Given, L. M. (2008). The Sage encyclopedia of qualitative research methods 1& 2. London: SAGE. Halloun, I. A. (2006). Modeling Theory in Science Education. Dordrecht: Springer. Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. Hendl, J. (2007). Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace.Praha: Portál. Foucault, M. (2002). Archeologie vědění. Praha: Herrmann & synové. Kuhn, T. (1997). Struktura vědeckých revolucí. Praha: OIKOYMENH. Johnson, B. & Christensen, L. (2010). Educational Research: Quantitative, Qualitative, and Mixed Approaches. 4. London: Sage. Ochrana, F. (2009). Metodologie vědy.Praha: Karolinum. Phillips, D. C., Burbules, N. C. (2000).Postpositivism and educational research. Oxford: Rowman& Littlefield Publishers. Šanderová, J. a kol. (2005). Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: Sociologické nakladatelství.
Oblast didaktiky: Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál.
Gavora, P. (2005). Učitel a žák v komunikaci. Brno: Paido. Gavora, P. (1999). Akí su moji žiaci. Bratislava: Práca. Hargreaves, A. (1990). Curriuclum and assessmentreform. Buckingham: Open University Press. Helmke, A. (2007). UnterrichtsQualität: erfassen, bewerten, verbessern. 5. auflage. Seelze: Klett, Kallmeyer. Kalhous, Z., Obst, O. aj. (2009). Školní didaktika. Praha: Portál. Knecht, P. Janík, T. a kol. (2008). Učebnice z pohledu pedagogického výzkumu. Brno: Paido. Kostrub, D. (2008).Dieťa/Žiak/Študent-učivo-učitel´, didaktický alebo bermudský trojúholník? Prešov: Rokus. Jakubíkova, Z., Kostrub, D. (2009). Vybrané didaktické modely materskej školy uplatňované v súčasnej didaktickej praxi. Prešov: Rokus. Janík, T. a kol. (2009). Kurikulum – výuka – školní klima- učitelské vzdělávání. Analýza nálezů českého pedagogického výzkumu (2001-2008). Brno: MU. Janík, T. (2005). Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání. Brno: Paido. Jank, H., Meyer, H. Berlin:CornelsenVerlagScriptors.
(2002)
Schulpädagogik:
DidaktischeModelle.
Maňák, J., Janík, T. (Ed.). (2006). Problémy kurikula základní školy. Brno: Paido. Mareš, J., Slavík, J., Svatoš, T., Švec, V. (1996). Učitelovo pojetí výuky. Brno: MU. Mareš, J. (1998) Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál. ORBIS SCHOLAE. (2007). Kurikulum v proměnách školy“. Monotematické číslo. 2007, roč. 1, č. 1. ORBIS SCHOLAE. (2008). Videostudie ve výzkumu. Vyučování a učení“. Monotematické číslo, roč. 2, č. 1. ORBIS SCHOLAE. (2010).EducationalChange in theGlobalContext“. Monotematické číslo, roč. 4, č. 2. Persson, M. (Ed.) (2004). Towards the Teacher as a Learner. Karlstad : Tryckeri Knappen. Turek, I. (2008). Didaktika. Bratislava : Iura Edition. Walterová, E. (1994). Kurikulum. Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: MU.
Doporučená literatura: Oblast teorie edukace: Apple, M. W., Ball, S. J., &Gandin, L.A. (eds.). (2010). The Routledge International Handbook of the Sociology of Education. New York: Routledge.
Illich, I. (2001). Odškolnění společnosti. Polemický spis. Praha: Slon. Katrňák, T. (2004). Odsouzeni k manuální práci. Praha: Sociologické nakladatelství. Keller, J., &Tvrdý, L. (2008). Vzdělanostní společnost. Chrám, výtah a pojišťovna. Praha: Sociologické nakladatelství. Kraus, B. (1999). Sociální aspekty výchovy. Hradec Králové: Gaudeamus. Kučerová, S. (1996). Člověk – hodnoty – výchova. Prešov: ManaCon. Kudláčová, B. (2006). Fenomén výchovy (historicko-filozoficko-antropologický aspekt). Trnava: VEDA. Liessmann, K. P. (2008). Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění. Praha: Academia. Matějů, P., Straková, J., &Veselý, A. (eds.). (2010). Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: Sociologické nakladatelství. Pelcová, N. (2000). Filozofická a pedagogická antropologie, Praha: Karolinum. Pelcová, N. (2010). Vzorce lidství. Praha: Portál. Rawls, J. (1995). Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing. Singule, F. (1992). Současné pedagogické směry. Praha: SPN. Skalková, J. (1992). Tradice hermeneutické pedagogiky a její vývoj v druhé polovině 20. století. Praha: Pedagog. ústav ČSAV. Sokol, J. (2002). Filosofická antropologie. Praha: Portál. Šimoník, O., Horká, H., &Střelec, S. (Ed.).(2007). Hodnoty a výchova. Brno: MSD. Václavík, V. (1997). Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové: Líp. Wright G. H. (2001). Humanizmus ako životný postoj. Bratislava: Kaligram.
Oblast metodologie: Blahuš, P. (1996). K systémovému pojetí statistických metod v metodologii empirického výzkumu chování. Praha: Karolinum. Gavora, P. (2007). Sprievodca metodológiou kvalitativního výskumu. Bratislava: Univerzita Komenského. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace.Praha: Portál. Foucault, M. (1994). Diskurs, autor, genealogie. Praha: Svoboda. Fay, B. (2002). Současná filosofie sociálních věd: multikulturní přístup. Praha: Sociologické nakladatelství. Kaufmann, J. C. (2010). Chápající rozhovor. Praha: Sociologické nakladatelství.
Krejčí, J. (2008). Kvalita sociálněvědních výběrových šetření v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství. Maňák, J., Švec, Š.; Švec, V. (2005). aj. Slovník pedagogické metodologie. Brno: Paido. Ondrejkovič, P. (2007). Úvod do metodológie spoločenskovedného výskumu. Bratislava: Veda. Ondrejkovič, P. (2008). Interpretácia a vedecké vysvetľovanie v spoločenskovednom výskume. Bratislava: Veda. Popper, K. (1997). Logika vědeckého zkoumání. Praha: OIKOYMENH. Silverman, D. (2005). Ako robiť kvalitatívny výskum. Bratislava: IKAR. Strauss, A. & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Nakladatelství Albert. Švaříček, R. & Šeďová, K. et al.(2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Švec, Š. et al. (2009). Metodologie věd o výchově. Kvantitativně-scientické a kvalitativněhumanitní přístupy v edukačním výzkumu. Brno: Paido. Winch, P. (2004). Idea sociální vědy a její vztah k filosofii. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Oblast didaktiky: Byčkovský, P., Kotásek, J. (2004). Nová teorie klasifikování kognitivních cílů ve vzdělávání: revize Bloomovy taxonomie. Pedagogika. roč. 54. č. 3, s. 227-242.. Dvořák, D. (2009). Řazení učiva v soudobých teoriích kurikula. Pedagogika. roč. 59, č. 2, s.136-152. Hallitzky, M., Seibert, N. (2005). Didaktische Konzepte und Modelle. In Apel, H. J., Sacher, W. (Hrsg.) Studienbuch Schulpädagogik. 2. Auflage. Bad Heilbrunn/Obb : Julius Klinkhardt Verlag, 2005, s. 205-229. Horká, H., Filová, H., Janík, T., Kratochvílová, J. (2009). Studie ze školní pedagogiky. Brno: MU. Janík, T. (2004). Význam Shulmanovy teorie pedagogických znalostí pro oborové didaktiky a pro vzdělávání učitelů. Pedagogika. roč. 54. č. 3, s. 243-250. Janík, T., Miková, M. (2006). Videostudie: výzkum výuky založený na analýze videozáznamu. Brno: Paido. Janík, T. (2010). Kurikulární reforma na gymnáziích. Praha: VÚP. Janík, T., Maňák, J., Knecht, P., Němec, J. (2010). Proměny kurikula současné české školy: Vize a realita. ORBIS SCHOLAE, 2010, roč. 4, č. 3, s. 9-35.
Kansanen, P. (2004). Didaktika a její vztah k pedagogické psychologii: problémy klíčových pojmů a jejich překladu. Pedagogika, roč. 54. č. 1, s. 48-57. Knecht, P. (2007). Didaktická transformace aneb od didaktického zjednodušení k didaktické rekonstrukci. ORBIS SCHOLAE, roč. 2, č. 1, s. 67-81. Kolář, Z., Vališová, A. (2009). Analýza vyučování. Praha: Grada Publishing. Kotásek, J. (1959). Problémy používání vyučovacích metod ve vyučovacím procesu. Praha: KPÚ. Kratochvílová, J. (2006). Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU. Kuřina, F. (2005). Co je to vlastně didaktika? Pedagogika, roč. 55, č. 3, s. 264-267. Kuřina, F. (2009). Didaktická transformace obsahu a školská praxe. Pedagogika, roč. 59, č. 3, s. 298-308. Kulič, V. (1971). Chyba a učení: funkce chybného výkonu v učení a jeho řízení. Praha: SPN. Maňák, J. (2006). Kompetence ve struktuře kurikula. In Greger, D., Ježková, V. (eds.) Školní vzdělávání: Zahraniční trendy a inspirace. Praha: Karolinum, s. 87-101. 266 s. Maňák, J., Janík, T., Švec, V. (2008). Kurikulum v současné škole. Brno: Paido. Mareš, J. (1999). Podněty pedagogické psychologie pro pedagogický výzkum. In SVATOŠ, T. (ed.) Poslední desetiletí v českém a zahraničním pedagogickém výzkumu. Hradec Králové: VŠP a ČAPV. Mareš, J., Slavík, J., Svatoš, T., Švec, V. (1996) Učitelovo pojetí výuky. Brno: CDVU MU. Pasch, M., Gardner, T. G., aj. (2005) Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. Petlák, E. (2004). Všeobecná didaktika. Bratislava: IRIS. Průcha, J. (1998). Učebnice: teorie a analýzy edukačního média: příručka pro studenty, učitele, autory a výzkumné pracovníky. Brno: Paido. Pupala, B. (2009). Revízia didaktického myslenia: Komentár k monotematickému číslu. Pedagogika, roč. 59, č. 1, s. 215-220. Skalková, J. (2004). Pedagogika a výzvy nové doby. Brno: Paido. Skalková, J. (2007). Kategorie cíle, kompetence, jejich vzájemný vztah a význam pro obsah vzdělávání v kontextu současnosti. ORBIS SCHOLAE, roč. 1, č. 1, s.7-20. Slavík, J. (1999). Hodnocení v současné škole. Praha: Portál. Štech, S. (2009.) Zřetel k učivu a problém dvou modelů kurikula. Pedagogika, roč. 59. č. 2, s. 105-115. Švec, V (Ed.). (2005). Od implicitních teorií výuky k implicitním pedagogickým znalostem. Brno: Paido. Švec, Š. (1995). Historické premeny poňatí didaktik : (od J. A. K. po súčasnosť). Bratislava: UK, s. 9-60.
Tollingerová, D., Kulič, V., Knězů, V. (1966). Programované učení. Praha: SPN.
Časopisy a periodika: Journal of Philosophy of Education; Journal of Moral of Education; Journal of Sociology of Education. Race, Ethnicity and Education.
Aktualizováno 21. 9. 2016
