„Oko bere“ aneb 21 pravidel rgiht offrouďáka Mé řádky jsou určeny zejména těm, kteří se rádi se svým kolovým miláčkem v terénu svezou, ale nechtějí přitom narušovat dobré mezilidské vztahy a ničit přírodu. Ti, co si myslí, že jsou pupkem světa, ať dál nečtou, protože to je škoda jejich času. Off-roady, terénní čtyřkolky, motokrosové motorky, sněžné a vodní skútry apod., jsou prodejci a jejich uživateli často prezentovány pro možnost svobodného pohybu v přírodě. Ale moudrý člověk by měl vědět, že to není zcela pravda. Zejména v těch krajinách (státech, královstvích), kde si společnost stanovila určitá pravidla vzájemného soužití. Tak i zde při pohybu v přírodě motorovými i nemotorovými prostředky platí velmi známé pravidlo – má svoboda končí nejen tam, kde začínají práva druhého, ale i tam, kde začínají práva stanovená zákony. Jak se chovat s autem v přírodě ve smyslu naší legislativy ? Věřím, že tyto řádky budou číst inteligentní lidé, kteří tato pravidla vezmou jako skutečnost podloženou našimi právními předpisy, a proto nebudu vypisovat jednotlivé § zákonů a vyhlášek (občanský zákoník, zákon o ochraně přírody a krajiny, lesní a vodní zákon, zákon o myslivosti, … znění jednotlivých právních předpisů lze najít na www.portal.gov.cz - Portál veřejné správy). K sestavení uvedených pravidel mne přivedly stížnosti majitelů pozemků, pěších turistů, pracovníků zemědělství, lesnictví, údržby veřejné zeleně, pracovníků péče o krajinu, městské i republikové policie apod. Často od těchto lidí slyším stížnosti na adresu některých majitelů terénních motorek, aut, čtyřkolek apod. Rozježděné louky, sady, zničené polní a lesní cesty, poškozené břehy vodotečí, uštvaná, poraněná nebo dokonce mrtvá zvěř atp. Volnost jedněch jde na úkor druhé skupiny lidí a přírody. A několik sobeckých jedinců tak kazí jméno všech rozumných offrouďáků. Ale přesto - pokud se budou někomu níže uvedená pravidla jevit trochu drsná, doporučuji využít dále popsaný nápad. Je dobré si představit, že mám někde svůj pozemek, svůj zamilovaný kout v lese, studánku či potok, a někdo mi toto místo rozjezdí, poškodí pro svou zábavu. A hned je to o něčem jiném.
Jako správný offrouďák a offroďačka: 1. Respektuji vlastnická práva, proto nevjíždím na pozemky, jejichž majitele neznám a nemám od nich souhlas. Vím totiž, že v dnešní době všechny pozemky jsou majetkem fyzických a právnických osob, a proto mohu svou jízdou po cizím pozemku narušit dobré soužití. 2. Naše právní předpisy sice umožňují volný průchod krajinou, ale to se nevztahuje na jízdu s bezmotorovými a motorovými prostředky. Proto využívám síť polních a lesních cest s vědomím, že mnoho z nich je soukromých a jejich vlastník (uživatel) má právo na nich omezit jízdu. A toto právo jako slušný člověk respektuji. 3. Vím, že všeobecně je zakázáno vjíždět na louky, pastviny, pole, do sadů apod. Jízdou s autem mohu poškodit zemědělské plodiny i vyjezdit koleje, ve kterých si zemědělci mohou poškodit techniku nebo zdraví. Poškození trvalého travního (bylinného) porostu na loukách a pastvinách mohou vyvolat nezvratná poškození povrchu pozemku (erozní rýhy na svazích, mokřady na podmáčených a vlhkých loukách), které v dané oblasti mohou negativně ovlivnit místní flóru, faunu a vodní režim. Stejně si uvědomuji, že v oblastech s pískovcovým, vápencovým povrchem mohu výrazně narušit povrch terénu a tím významně urychlit erozi půdy. 4. Vím, že je všeobecně zakázáno vjíždět do lesních porostů a na většinu lesních cest. Přestože mne jízda v lese láká, zákaz maximálně respektuji. A to zejména protože vím, že jízdou v porostu mohu výrazně poškodit humus a také dřeviny (je prokázáno, že les poškozuje i nadměrná pěší turistika), hlukem ruším a zbytečně vylekám zvěř, ale i lidi, kteří se do lesa vypravili načerpat čistý vzduch do plic a klid do své duše. Za další si uvědomuji, že většina lesů je i „továrna“ na dřevo a mohu se zde srazit s lesnickou technikou, která zajišťuje těžbu dřeva a pěstební práce. 5. Od března do července, kdy je v přírodě doba rození mláďat, se maximálně vyhýbám ježdění v lesích, loukách a neudržovaných plochách, protože zde jednak mohu poškodit hnízda ptáků nebo jiná mláďata, která ještě nejsou dostatečně pohyblivá. 6. Jízdě v přírodě (zejména rychlé – sportovní) se vyhýbám i v dlouhodobém vlhkém a nebo zimním období, protože často plašená zvěř se útěkem rychle vyčerpává a může potom zahynout na vysílení či jiné nemoci, které oslabený organismus napadnou. 7. Na jaře zvlášť opatrně jezdím okolo vodních ploch, protože probíhá migrace žab ke kladení vajíček do vody. Pokud je to možné, raději se těmto lokalitám vyhnu. Přestože obojživelníci v rovnováze přírody mají nezastupitelné místo, výrazně se jejich počet stále snižuje a řada obojživelníků patří mezi ohrožené druhy. Brodění vodním tokem či nádrží je sice vzrušující, ale ve zkalené vodě mohou zbytečně hynout drobné vodní organismy. Opět se tomu raději vyhýbám, protože si myslím, že dost škod na vodní populaci způsobí zkalená voda přívalovými lijáky a dalšími klimatickými vlivy.
8. Mimo oficiální cesty, nedovolím si vjet do zvláště chráněného území (ZCHÚ), které v terénu poznám podle dvou červených pruhů na stromech a kůlech (když vidím dva pruhy, jsem mimo území, když vidím pouze jeden jsem uvnitř, protože spodní pruh je kruhovou výsečí, která vyznačuje úhel jak v daném místě hranice probíhá). Navíc vím, že ZCHÚ (národní parky, chráněné krajinné oblasti a maloplošná ZCHÚ) u cest a komunikací, které jím procházejí, jsou na hranicích vyznačeny státním znakem a popisem typu ZCHÚ. Protože vím, že případný postih za poškození přírody ve ZCHÚ je nesmírně velký (řádově až několik stovek tisíc korun) a orgány ochrany přírody a krajiny mi správním řízením mohou i zablokovat všechny účty, toto vyznačení respektuji jako dopravní značku. Skutečnost, že ZCHÚ není v terénu dobře vyznačeno mne neomlouvá, protože všechny jsou vyhlášeny podle platných právních předpisů a i zde platí pravidlo, že neznalost zákona neomlouvá. A měl bych vědět, pokud jedu do přírody, zda v dané oblasti není nějaké právní omezení. Navíc je najdeme vyznačené ve většině turistických map. 9. Vím, že pokud při jízdě srazím zvěř, musím ji odevzdat k místně příslušnému mysliveckému spolku (nebo na nejbližší úřad samosprávy či lesní správu) protože v případě, že zvěř odvezu, dopouštím se pytláctví. Zraněné živočichy pokud možno dopravím do nejbližší stanice pro handicapované živočichy (nebo alespoň k veterináři, i přesto, že mnozí z nich po nás budou požadovat uhrazení veterinární péče). (www.portal.gov.cz , www.csop.cz , www.env.cz ). 10. Pro vyproštění auta jsem vybaven vyprošťovacími žebříky, plechy či podobnými pomůckami, které se vkládají pod kola auta. Ale když musím použít větve jako hatě, pokud možno je seberu ze země. V případě, že je odebírám ze dřeviny, snažím se vést řez na tzv. „větevní límec“, protože tím nejméně poškodím dřevinu. Vyhýbám se lámání větví – kvalitní pilka či nůžky patří do standardní výbavy mého off-roadu. Snažím se znát většinu zvláště chráněných rostlin – zejména dřevin, abych v případě, kdy pod auto musím naházet klest, ji nestříhal z chráněných dřevin (www.aopkcr.cz). 11. Pro případ vyproštění auta pomocí navijáku jsem vybaven technickými pomůckami jako jsou hřeby do země apod. Ale v případě, že při vyproštění auta musím uvázat lano ke stromu, zásadně strom obepínám kurtou či jiným materiálem, který nepoškodí „kůru“ (borku) a vodivá pletiva dřeviny. Navíc vybírám silný strom, u kterého nehrozí, že při vyproštění ho vyvrátím, a nebo cukáním nepřetrhám jemné kořínky v půdě (ideální zranění pro napadení stromu různými nemocemi).
12. Vím, že orgány ochrany přírody a krajiny dnes běžně ve správních rozhodnutích nařizují firmám pracujících ve vodních plochách a v blízkém okolí používat biologicky odbouratelné oleje a maziva (Lesní zákon přímo nařizuje v lese používat biologicky odbouratelné oleje pro mazání řetězů pil, hydrauliku techniky apod.). Proto, pokud jsou schváleny výrobcem mého motorového vozidla, je používám v terénech, kde se brodím, jezdím v lese, v okolí vodotečí, vodních ploch apod. Přestože se snažím, aby mi z auta oleje a další provozní kapaliny neunikaly, pro případ převrácení auta nebo poruchy, kdy může dojít k úniku ropných produktů, mám s sebou absorpční prášky, tkaniny, případně jiné technické pomůcky, které omezí průnik PHM do půdy, povrchových a spodních vod. Lokalitám v I. vodohospodářském pásmu se raději zdaleka vyhnu (jsou vyznačeny v terénu tabulemi a na mapách). 13. Všechny provozní náplně auta (s výjimkou obyčejné vody v chlazení) a většina kosmetických a čistících autoprostředků je zařazena do nebezpečných odpadů (NO). Proto je nevylévám do přírody, ale odevzdávám k likvidaci na místech k tomu určených (každá obec je povinna tato místa zajistit, podnikatel který NO produkuje je povinen jejich likvidaci zajistit odbornou firmou). 14. Lesní a polní cesty v posledních letech stále více využívají pro svou rekreaci pěší turisté a cyklisté. Proto raději počítám s okamžikem, že za zatáčkou, vrcholem stoupání apod., jde rodinka s dětmi, která je „roztažena“ po celé cestě. Nebo očekávám cyklisty uprostřed cesty. Protože na šotolině a na úzké cestě se špatně brzdí a vyhýbá, raději jedu pomaleji a zbytečně nevířím prach, který turisty může obtěžovat. 15. V krajině mne vedle Policie ČR a místní městské policie mohou zastavit i členové stráže přírody (dříve lesnická, myslivecká, vodní stráž a stráž přírody atd.). Jsou to veřejné osoby (pokud se prokáží služebním odznakem a na požádání průkazem) a proto je
raději respektuji, než abych podstoupil správní řízení za urážku či napadení veřejného činitele. 16. V lese a na polních cestách mne mohou zastavit i další osoby, které zde provádějí určité práce, či jsou vlastníky pozemků. Raději je respektuji. Nevím, co se v okolí děje. Třeba pokácený strom na střeše auta není žádná maličkost 17. Při výjezdu z terénu na komunikaci se snažím vyčistit pneumatiky od kamení a bláta ve vzorcích, maximálně spustím zástěrky, abych jednak neroztahal bláto na silnici a nepoškodil druhá vozidla odlétajícími kamínky a kusy bláta. Po celou dobu jízdy v terénu udržuji, stejně jako na veřejných komunikacích, čitelnou SPZ. Dokladuji tím svoji snahu o seriozní jednání vůči ostatním občanům naší společnosti. 18. Pokud si chci zajezdit v terénu, raději se zúčastním oficiálních akcí, kde pořadatelé by měli domluvit všechny podmínky pro jízdu a pohyb v terénu. 19. Pokud je to možné, pro svoji individuální jízdu raději navštívím oficiální prostory pro terénní jízdy, které by měly být vlastníky pozemků a případně i správními orgány povoleny. Starých povrchových dolů po těžbě uhlí, pískoven či jiných lomů je u nás dost, jenom je třeba se domluvit se správními orgány a vlastníky pozemků, zda v určité lokalitě bychom nejednali v rozporu s právními předpisy. 20. Pokud mne jízda v terénu natolik uchvátila, mohu se stát pracovníkem v lesnictví, v zemědělství apod. A bláta a terénu si tam mohu užívat v nadměrné míře a ještě za to mohu být placen. 21. Jistě - projet obtížný terén je svým způsobem i „frajeřina“. Ale věřím, že ještě větší „frajeřinou“ je být ohleduplný k potřebám jiných skupin lidí a respektovat právo na dobré životní podmínky i ostatních organismů naší planety. Protože mám na to být frajerem (správným off-rouďákem), maximálně se jejich práva na život snažím respektovat i za cenu omezení svých zájmových aktivit. Pavel Jeřábek Kresby: Olga Zrcková Foto: z údržby chráněných území – Pavel Jeřábek Foto: Tatra 805 – Zdeněk Jeřábek („Bahna“ – vojenský prostor Jince) Text byl konzultován s některými pracovníky orgánů ochrany přírody a krajiny, správ národních parků a chráněných krajinných oblastí a i řidiči – offrouďáky. Autor textu pracoval jako hajný (lesník), potom jako řidič v lesnictví, zemědělství, odborný pracovník ve státním orgánu ochrany přírody a krajiny. V současné době pracuje v oblasti managementu zvláště chráněných území. Z hlediska řidičských dovednost, na základě svých zkušeností, jízdu v terénu považuje za vyšší řidičské umění než rychlou jízdu po silnici. Ale s ohledem na dlouholeté zkušenosti(možnost pozorování změn) a odborné znalosti, na rozdíl od většiny terénních jezdců je mu znám negativní vliv jízdy motorových vozidel na krajinu a přírodu. A navíc si dobře uvědomuje veškeré důsledky těchto vlivů (některé škody nedokáže přírody vyrovnat ani za desítky let). Proto se pokusil sestavit tato pravidla, abychom se mohli setkávat jak při terénních jízdách, tak i zbytečně nepoškozovali místa našeho odpočinku (přírodu) a nenarušovali dobré mezilidské vztahy.
