O K É N KO zpravodaj farností Nový Jičín, Šenov u Nov.Jičína a Kunín Prosinec 2014
DUCHOVNÍ SLOVO... Otec Alois
Opět zde máme předvánoční čas, který se i letos naplňuje dobou adventní. A pak přijdou opět Vánoce. Vím, že všichni jsme hodně ovlivňováni tím, co se v té době kolem nás děje, jak naši spoluobčané prožívají tuto dobu a jak i my se bohužel s tím ztotožňujeme nebo naopak bráníme; advent – shánění dárků, příprava jídla, uklízení atd. A Vánoce – ty již chtějí v některých zemích přejmenovat na zimní svátky, svátky dárků a radovánek. Je potřeba říci, že po vnější stránce, pokud to není prvořadé, i toto patří do atmosféry Vánoc. Přesto je krásné nejen sebe, ale hlavně děti a vnoučata vést k probuzení duchovního rozměru tohoto období, protože z něj vlastně všechno vzniklo a na něm vše i dnes stojí. Bez tohoto rozměru očekávání Krista, jeho početí a narození mnozí lidé ztrácejí smysl slavení Vánoc a skutečně samotné Vánoce bez tohoto smyslu se stávají nesmyslné. Říká se, jaká příprava, taková slavnost. Vánoce budou takové, jak prožijeme advent. V centru adventu je touha po příchodu našeho Pána. Proto fialová barva – barva pokání. Tato barva má nás vést k tomu, abychom více toužili po blízkosti Boží, po Ježíši Kristu, lépe jej objevit, více se ztotožnit v lásce k Němu. To vyžaduje ztišení srdce, roznícení takové touhy, jejímž plodem je růst lásky. Adventní věnec, který má být středem rodiny, ale i každého z nás, nám s tím může pomoci. Vím, že se asi již nevrátíme do mládí našich babiček, které vzpomínají na adventní rorátní mše svaté, kdy spěchaly jako děti s rodiči nebo prarodiči brzy ráno do kostela. V těch dětských srdcích se tak rozhojňovala touha po Ježíši, která překonávala pohodlnost a pomáhala k růstu lásky. Podvědomě tato touha byla spojena s blížícími se Vánocemi Ježíšova narození. Děti se těší na dárky. Někteří rodiče to v adventu podmiňují jejich lepším chováním, lepšími známkami ve škole, ale někdy tam chybí rozvinutí touhy srdce otevřít je pro narozeného Spasitele. Místo spěchu na roráty, kdy dnes vidíme hlavně teď před Vánocemi spěch do supermarketů, obchodů a trhů na náměstích, je možné si hlavně k večeru místo tohoto spěchu najít čas na adventní pobožnost buď s dětmi, nebo sami při rozžatém adventním věnci, která může být spojená se zpěvem, četbou, prosbami, které tuto touhu po Kristu rozněcují. Vše může být hlavně u dětí spojeno s křesťanským adventním kalendářem nebo se soutěží. Není na škodu si v adventu udělat čas i na 1
mši sv. během všedního dne, hlavně s většími dětmi. Vím, že tato slova zaznívají v druhé polovině adventu, ale nikdy není pozdě a kéž by byla impulsem do dalších let. Vánoce pak dostanou trochu jiný rozměr. Jsem přesvědčen, že u křesťanů se aspoň na Štědrý večer modlí před jídlem, zpívají koledy nebo se vypráví příběh o Ježíšově příchodu na naši zem. Že k tomu patří i vánoční bohoslužby – tzv. půlnoční mše neboli mše sv. v noci, návštěva jesliček, které nejen obdivujeme, ale můžeme tam také prosit sv. Rodinu o požehnání, o větší lásku, uzdravení těla i duše, smíření a pokoj. O křesťanském prožívání Vánoc se již více rozepisovat nebudu. Mnohé věci jsou podobné, mnohé zcela jedinečné. Jen prosím, abyste nezapomněli, že Vánoce nejsou jen o dárcích a jídle, ale také o otevřeném srdci, ve kterém se chce Ježíš v přítomném okamžiku našeho života narodit a v něm přebývat. Jak o adventu připravíme Ježíši cestu do svých srdcí, rodiny, farnosti, tak bude mezi námi a v nás – narozený Spasitel. Pokojné a požehnané Vánoce.
JAK SE DAJÍ PROŽÍT VÁNOCE… Vánoční jídelní tradice dříve narozených Připravila Adéla Výskalová
»» Vánoční svátky byly a jsou spojeny s jídlem. Slavnostní vánoční večeře a při ní pojídané pokrmy však dříve někde vypadaly jinak než dnes. Vzpomínáte si, jak se dříve u vás jedlo na Štědrý den a co všechno vaše maminka vařila? A jak jste dodržovala půst? •• p. Heryánová (76r.): Přes den byl přísný půst, opravdu bez jídla! Večeře - většinou na Valašsku (chudobný to kraj) zpravidla zasmažená nudlová polévka - nudle hezky doma dělané, nikdy ne kupované. Salát býval ponejvíce z fazolí, tzv. „švábů“ a s
vajíčkem, nebo bramborový. K němu byla ryba smažená - to ale byl veliký svátek. Za války to bylo bez masa. Cukroví bylo vždy napečené - drobné a perníčky, co voněly. Ale čokoládové kolekce na stromečku nebyly. To se upekly keksy, udělala se do nich dírka násadou od pera a pověsily se mašličkami nebo jen háčky. Přidala se vata - to byl sníh, co napadal - a z barevného svíťavého papíru byly udělané řetězy, nebo zvláštní řetězy z krepového papíru a dělali jsme z něho také papírové růžičky. K pití byl čaj, výjimečně pro dospělé dobrá káva. •• p. Petřkovská (58r.): Příprava a menu štědrovečerní večeře mého mládí se moc nelišila od té současné. Maminka vždy pekla pravou vánočku až na Štědrý den, aby provoněla celý dům. Zdobil se stromeček, připravovaly se řízky z kapra nebo jen z rybí filety a jako příloha byla bramborová kaše, později i bramborový salát. Vařila se klasická polívka ze zeleného hrášku. Štědrovečerní stůl nebyl tak bohatý jako dnes, ale přesto jsme se na něj těšili, nikdy nechybělo ovoce z naší zahrady tj. jablka, hrušky, švestky i v sušené podobě, ořechy byly jen vlašáky. Rodiče dbali na dodržování půstu. My děti jsme to neměly tak přísné, dostaly jsme k obědu hrachovou polívku nebo jsme si mohly ukrojit kousek vánočky a čekaly jsme na Ježíška. A byly jsme zvědavé i na „zlaté prasátko“ Když jsme ho neviděly, tak nám bylo řečeno, že jsme se pořádně nepostily. •• Vzpomínky maminky (63r.) s babičkou (91r.): Bylo znát, že jde o výjimečný den. Přes den se držel půst, ale vařilo a peklo se na slavnostní večeři. Vánočky byly hotové od rána. Jako samostatný chod se vařila „černá omáčka“ tj. pochutina ze sušených švestek, jablek, hrušek, rozinek a 4 druhů ořechů, koření, zahuštěná strouhaným perníkem. Také jsme mívali černého kubu (zapečené kroupy a houby). Nejvíc jsme se ale těšili na vynikající hustou rybí polévku s křupavými opečenými rohlíky. Polévka byla z velkého množství strouhané kořenové zeleniny podušené na másle a silného rybího vývaru s jikrami. Po polévce byl klasicky smažený kapr s bramborovým salátem a potom teplý tažený jablečný závin, vánoční dort, cukroví a ovoce. Kapr se na Vysočině skutečně dělal jen jednou v roce. 2
U nás se štědrodenní půst dodržoval a dodržuje. Jediné jídlo byla polední hrachová polévka (pokud se někdo nedokázal postit až do večera), ale většinou se i děti dokázaly obejít bez jídla, aby „uviděly prasátko“ (to tatínek rád ukázal jako stínohru na stěnách a stropu u večeře). •• p. Hubová (51r.): Štědrovečerní večeře začínala přípravou slavnostního stolu, kde nesmělo chybět: svíčky, jedlové větvičky, ovoce, cukroví, vánočka, chleba a nádobí pro členy rodiny. Pokud v roce někdo z rodiny odešel, připravilo se i pro něj. U stolu měl každý své místo, které se neměnilo. Po páté hodině se zasedlo ke stolu a večeře začínala modlitbou, pak maminka servírovala večeři. Nejdříve byla hrachová polévka s opečeným rohlíkem a poté bramborový salát a smažené kapří řízky. Co se týče půstu, ten se u nás dodržoval a dodržuje dodnes. Oběd se nevařil. Ten, kdo měl hlad, si mohl vzít jen malý kousek vánočky. Nebyl a není to půst kvůli zlatému prasátku, ale příprava na Boží hodování. »» Výběr a skladbu jídla na Boží hod vánoční a svátek sv. Štěpána už asi spíše ovlivňovala rodinná či krajová tradice. Jak tomu bylo u vás? Jaké pokrmy se u vás vařily v tyto dva vánoční svátky? •• p. Heryánová: Jídla na Boží hod vánoční: to býval králík - řízky z něho nebo pečený. Většinou s bramborem. Jídla na Štěpána: králík pro změnu na paprice, nebo na smetaně a s knedlíkem.
•• p. Petřkovská: Na Boží hod vánoční se u nás jedlo to, co se připravilo na Štědrý den. Na tento velký svátek se nic nesmělo dělat, jen se nakrmila zvířata. Na svátek sv. Štěpána se pekla husa nebo kachna se zelím a domácím knedlíkem. Vzpomínám si, že na Štěpána chodili opravdoví koledníci a jedlo a pilo se dosytnosti. •• Maminka s babičkou: Na Boží hod se pekl krocan, k němu bramborový knedlík a červené zelí. Na Štěpána se dojídaly zbytky, nebo pokud přišla návštěva, byly řízky a brambory, které byly stále po ruce i na chudší Vysočině. Jinak tradičně na tento svátek nemohla chybět na stole bábovka a obložené chlebíčky. •• p. Hubová: Na Boží hod se u nás jedly ještě kapří řízky a kapr na másle, na Štěpána vždy husa nebo kachna se zelím a knedlíkem. »» Další z obecně nejrozšířenějších vánočních tradic v českých domácnostech je pečení vánočního cukroví. Co nesmělo chybět na svátečním stole Vašich maminek či babiček? •• p. Heryánová: Vánoční cukroví - versus vánoční stůl maminek a babiček: CHLÉB (celý, nerozkrojený) aby ho byla i v novém roce hojnost! Na stole kromě cukroví musela být: jablka, sušené ovoce - křížaly z jablek hrušek či švestek - bývala jich plná ošatka (to místo bonbónů), máslo tzv. „žába ve vodě“, stlučená hrudka másla, vánočka - ta se načínala až po štědré večeři; ořechy, lavor s vodou nejprve se lilo olovo, potom se
v něm pouštěly lodičky i se svíčkami. Nikdy jsme nezapomněli! Času bylo fůra. Dále nesměla chybět svíčka se sirkami a med, celý pecen čerstvého voňavého chleba, zpravidla se vařil šípkový čaj, nebo ovocný.
smysly, abychom koupili co nejvíce dárků a připravili co největší sváteční pohoštění. Přitom se zapomíná na pravý smysl Vánoc – oslavu příchodu Našeho Spasitele – malého Ježíše, což je ten největší dar, který byl lidem dán. Měl jsem veliké štěstí, že jsem si mohl vyprávět o opravdovém prožívání vánočních svátků s paní Františkou Škorňovou. Kdybych je měl shrnout do pěti slov, tak bych napsal: chudoba, přesto veliká nepopsatelná radost. »» Paní Škorňová, odkud pocházíte?
•• p. Petřkovská: Nesměla chybět vánočka a vánoční perníčky s povidly. Maminka ráda pekla, a tak jsme měli různé cukroví, ale spíše suché, ne krémové. Nejoblíbenější byly pro mě tyčinky z bílého máku. Protože nebyly kolekce na stromeček, tak se vyráběla domácí kakaová čokoláda, která se odlévala do formiček, balila do barevných papírků a pak jsme ji nitěmi vázali na stromeček. •• Maminka s babičkou: Asi ta klasika, která se peče dodnes - linecké, pracky, rohlíčky…. Peklo se opravdu hodně druhů cukroví, protože během roku to byla zvláštnost a nemlsalo se běžně tolik. Jedna věc ale nesměla chybět- zázvorky, perníčky a vykrajované kakaové půlměsíčky s rumovou polevou. •• p. Hubová: Bez vánočního cukroví se Vánoce jistě neobešly i u nás. Pekly se samozřejmě vanilkové rohlíčky, pracky, sádlové koláčky, linecké kytičky, biskupský ovocný chlebíček a nesměla chybět vánočka a perníčky. »» Jaká byla u vás typická silvestrovská kuchyně a co jste připravovali na Nový rok u vás doma k obědu? My třeba dodnes (již po 3 generace) na Nový rok vaříme uzenou polévku s pohankou a čočku s uzeným masem. •• p. Heryánová: Maminka navařila hrnec silného vývaru z kostí a ze žeber, nebo z boku - silná hovězí polévka s nudlemi, slavnostnější byla s knedlíčky vždy játrovými - to bylo zpravidla až na Nový rok. Domácí tvaroh - takový „dort“, na klínky nakrájený a na ty se namazala ještě hustá smetana od domácí krávy. Nový rok - menu: to se většinou již nevařilo - na Valašsku to byl opět zpravidla pečený králík, později již vepřové - to už ale bylo po válce, chovala se prasata a kráva, to už jsme byli v Suchdole. Bývala tedy již i zabíjačka, protože se před Vánocemi zabíjelo prase - to již byl bohatý stůl. A koláče, koláče a KOLÁČE. Maminka pekla i vícekrát týdně. Pekla také chleba, do pece nasázela až 6 pecnů. Čočka se vařívala také až
později, zpravidla hustá a s chlebem. Na Valašsku jsme ještě poslouchali na Silvestra rádio a vyprávěli jsme si vtipy; v Suchdole jsme se již dívali na malou televizi. Nový rok jsme začínali vkleče na kolenou a zpívali jsme „Bože chválíme Tebe, Pane, moc Tvou velebíme „. •• p. Petřkovská: Se silvestrovským menu jsme si u nás moc starostí nepřidělávali, byl to všední den, jako každý jiný. Upekla se vánočka, aby byla na Nový rok čerstvá. Na novoroční oběd se připravovala čočková polívka, aby se prý rodiny držely peníze. Nesmělo být v menu nic od peří, aby neuletělo štěstí. Takže bývala svíčková. •• Maminka s babičkou: Na Silvestra se vařilo na večer uzené koleno s křenem. Při večerním posezení byly jednohubky či chlebíčky a na půlnoc se chystaly „velké hodiny“ z vařených vajec, bramborového salátu a salámu (něco jako obložená vejce na míse pro celou rodinu). O půlnoci jsme se pomodlili, přiťukli šampusem a uháněli na půlnoční mši svatou. Po návratu jsme s chutí vypili trochu horkého punče a snědli něco z cukroví. Na Nový rok se vařila uzená polévka s pohankou a čočka s uzeným masem a chlebem.
Vzpomínka paní Škorňové Rozhovor připravil Antonín Urban
Vánoce jsou dnes svátky hojnosti. Již od října útočí obchodníci na naše
•• Narodila jsem se brzy po první světové válce v roce 1920 na Horní Bečvě. Žili jsme v malé dřevěné chaloupce o jedné místnosti vysoko v horách. Nebyla elektřina, vodu jsme čerpali ze studně, topili dřevem, které jsme si na zimu museli připravit. Oblečení jsme dědili jeden po druhém. Všude jsme chodili pěšky přes les do údolí, v zimě v hlubokých závějích. Do školy jsme to měli téměř hodinu, do kostela ještě o něco více. V té době byla nepředstavitelná bída a hlad, když některé věci vyprávím své sestře o jedenáct let mladší, tak přiznává, že vše v takové míře nezažila. »» Můžete nám přiblížit svou rodinu? •• Tatínek byl lesním dělníkem, maminka byla doma a starala se o pět dětí. V třicátých letech minulého století byla hospodářská krize, v které tatínek přišel o práci. Měli jsme maličké hospodářství s jednou krávou, kozou a malým políčkem. To bylo naším hlavním zdrojem potravin na celý rok. »» Jak prožívaly děti v malých horských osadách Vánoce? Připravovali jste se nějak na ně? •• V paměti si vybavuji Vánoce, až když jsem chodila do školy. Neumím to vysvětlit, ale i když jsme tehdy dárky nedostávali, byla celá předvánoční doba spojena se zvláštní atmosférou spojenou s očekáváním a radostí. Už na podzim jsme na Vánoce jako děti mysleli. Když jsme chodili do školy přes les, nasbírali jsme po cestě houby a za ně dostali v obchodě „paličky“, to byly bonbony zabalené v papíře. Nesnědli jsme je a schovávali jsme si je na Vánoce. Zvláštní atmosféru měly roráty – adventní ranní obřady v kostele. Každou středu jsme ve škole mívali volno. V adventní době jsme toho využívali k cestě na roráty, které 3
bývaly velmi brzy ráno. Jak jsem již uvedla, cesta do kostela trvala něco přes hodinu. Šli jsme za tmy, mnohdy v hlubokých závějích jsme klouzali od smrčku ke smrčku. Přitom jsme nesli „laterny“, což byly svítilny. Jak jsme se blížili do údolí ke kostelu, těchto světýlek stále přibývalo a vše vyvrcholilo světlem svíček v kostele a zpěvem Ejhle Hospodin přijde… Cítila jsem zvláštní atmosféru – neumím ji popsat, ale byla v tom jakási radost, že se blíží něco velikého.
občas sleduji v televizi soutěž „Prostřeno“ a poslouchám diskusi soutěžících, jak si navzájem kritizují kvalitu připraveného jídla a vymýšlejí si, řeknu si – kdybyste věděli, co je to skutečný hlad… Po večeři se šlo do chléva dát připravený pocukrovaný bochník zvířatům. Následovalo vyprávění a zpěv koled. Na stole bylo také několik jablek. Než jsme je snědli, rozkrájeli jsme je napůl a sledovali, zda budeme zdraví (hvězdička) či nemocní (křížek). Chodilo se však brzy spát.
•• Tento den byl pro nás velmi významný. Vůbec se nepracovalo, vše se připravilo den předem. Nikam se nechodilo, rodina byla pěkně pohromadě. Povídalo se, zpívalo – byla krásná atmosféra. Velkou událostí byl slavnostní oběd. Maso bylo tehdy velkou vzácností. Měli jsme jej pouze několikrát v roce na veliké svátky (Hod Boží vánoční, Nový rok, Velikonoce a pouť). Podávaly se opět s brambory a zelím.
»» Jak jste prožívali Štědrý den?
»» Měli jste nějaké dárky?
•• Tento den se vstávalo brzy. Tatínek vyšel před chaloupku a vystřelil do vzduchu. Stejně pak odpovídali ostatní chalupáři na okolních kopcích. Takto chlapi vyjadřovali svou radost, že přišly Vánoce. Po modlitbě se zatopilo v peci, namlela se „krupice (hrubá mouka), z které se upekly hruškové, tvarohové a makové koláče. To byla pak veliká pochoutka, kterou jsme měli jenom o Vánocích. Napekly se také dva bochníky chleba, které se posypaly cukrem. Jeden byl pro nás a druhý pro dobytek. Chystalo se vše i na Hod Boží vánoční, o kterém se nepracovalo. Stromeček nestál v rohu místnosti jako dnes, ale tatínek jej dle tehdejšího zvyku přivázal k „povalu“ (dřevěnému stropnímu trámu), visel tedy ve vzduchu uprostřed místnosti. Ozdoby užívané dnes (baňky, svíčky…) také nebyly. Zavěsili jsme na něj „paličky“, které jsme si schovávali již od podzimu díky sběru hub při cestě do školy a několik jablek, ale ani těch moc nebylo. Přes den se také uklízelo. Samozřejmostí byl celodenní půst až do večeře.
•• Byla veliká bída, dárky se tehdy pod stromečkem nedávaly. Na svátek sv. Mikuláše však k nám chodila stařenka převlečená za Mikuláše a donesla klukům marcipánové koně, nám děvčatům marcipánové srdíčko nebo panenku. K tomu přidala pár jablek.
•• Naši rodiče pro koledování moc nebyli, proto nás nepouštěli. Jen jednou mne vzala teta s sebou, rodičům jsme to neřekli, a tak naši nevěděli, kde jsem. Něco jsme vykoledovali, ale dobře to nedopadlo, neboť jsem na zmrzlém sněhu spadla. Zkrátka jsem jít neměla…. Na Štěpána se však lidé velmi navštěvovali. Vzpomínám si i na to, jak k nám chodili sousedé z okolních chalup hrát karty. Peněz nebylo, tak platili lískovými oříšky. Když některý spadl, byla to naše pochoutka….
»» Jak probíhala štědrovečerní večeře? •• Nejprve jsme se pomodlili. K jídlu jsme měli brambory s podmáslím a zelím. Tehdy nebyly talíře jako dnes, jedli jsme společně z jedné mísy. Tento den byla umístěna slavnostně. Při dožínkách se tehdy z ovsa zhotovoval dožínkový věnec, který se umístil na dveře domu. Před štědrovečerní večeří se sundal, dala se na něj plachta a doprostřed věnce se umístila mísa s jídlem., Mísu s brambory a zelím pak nahradily koláče, o kterých jsem již vyprávěla. Pak jsme poděkovali za večeři, která byla vzhledem k tehdejší bídě a hladu velikou událostí. Tehdy jsme nevěděli, co je to pomeranč, čokoládu jsme viděli pouze v obchodě (ale neměli na ni peníze). Když dnes 4
»» Chodili jste na „půlnoční“? •• „Půlnoční“ byla u nás zavedena mnohem později. Chodili jsme však na „jitřní“, která bývala ve čtyři hodiny ráno. Jak jsem již říkala, do kostela z našeho kopce to bylo hodinu rychlé chůze…. Ve tmě bylo vidět mnoho svítících lamp, které se snášely z kopců a slévaly v údolí ve stále větší světlo vrcholící v ozářeném kostele. Nádherná slavnostní atmosféra, z které vyzařovala veliká radost. Kdo nešel na „jitřní“, šel na ranní mši svatou v 8.00 hodin. Ti, kdo byli na jitřní, šli mnohdy ještě jednou na „hrubou“ v 10.00 hodin. »» Jak probíhal Hod Boží vánoční?
»» Chodilo se na Štěpána koledovat?
»» Jak probíhaly Vánoce u vás, když jste měla své děti? •• Mám jednu dceru, která se narodila za druhé světové války. Manžel dělal s tatínkem v lese a trochu tesařinu. Jídlo bylo na lístky, tedy opět to nebylo veselé. Poměrně brzy jsem vážně onemocněla, což se táhlo se mnou celý život. Slavnostní atmosféru Vánoc naplněnou radostí však prožívám stále. Dárky jsem mohla dávat až vnoučatům. »» Jak prožíváte Vánoce dnes? •• Žiji sama v domě s pečovatelskou službou a vzhledem k věku a zdraví nemohu vycházet. Nazdobím si malý stromeček, koupím závin, koláče, bramborový salát, rybí filé, udělám polévku. Podívám se na mši svatou v televizi., pustím rádio Proglas. Potěším se s rodinou při její návštěvě…. Něco z dětství mi však zůstalo. Je to jednak modlitba. Stále se ráda modlím z „Nebeklíče“ – knihy modliteb, kterou jsem zdědila po babičce. Je psaná ještě kurentem a pochází z poloviny devatenáctého století. Zůstala mi však také slavnostní atmosféra spojená s tím zvláštním pocitem radosti, kterou jsem popisovala v mém dětství. Když přivřu oči, vidím kostel na Horní Bečvě ozářený světlem a plný zvláštní atmosférou, naplněnou radostí.
Advent a Vánoce v Kuníně v době první republiky Vzpomínky Siglind Drost, narozené 28.11.1929 v Kuníně jako dcery posledního zámeckého správce. Po roce 1945 s rodiči a sestrami odešla do Německa, Kunín však stále s rodinou navštěvuje. Z německého jazyka přeložili Milena a Jaroslav Zezulčíkovi
Narodila jsem se koncem roku 1929 v Kunvaldu (od roku 1947 Kunín) v domě č. 2. Později jsem bydlela se svou rodinou v domě č. 6. Mám za sebou dlouhou dobu života. Mnoho důležitého bylo mezitím zapomenuto nebo se stalo nedůležitým. Mé dětství v Kuníně mi bylo v mém vědomí ale uchováno jako chráněný poklad. Nyní v listopadu, kdy se dny krátí a noci prodlužují, se vracím ve vzpomínkách na pokojné, nerušené dětství. Přede mnou hoří svíce, venku je již tma a přicházejí vzpomínky na adventní a vánoční dobu v Kuníně. Začalo to 5. prosince, kdy mě a mé starší sestry navštívil svatý Mikuláš, zvaný „Nickel“ se svým nespoutaným průvodcem, čertem. Mé sestry a já jsme očekávaly oba velmi vystrašené. Mikuláš přicházel přímo z nebe, čert z pekla a ten strkal neposlušné děti do pytle. Také jsme nebyly vždy „způsobné a hodné.“ Mikuláš přicházející ze tmy zvonil zvonečkem a nerovný pár vstoupil do kuchyně. Svatý Mikuláš nosil bílý přehoz, na hlavě měl bílou papírovou čepici a v ruce
dlouhou hůl jako biskup. Jeho tvář byla ukryta za bílo červenou maskou. Objevil se tak jako vševědoucí, nepřístupný a důstojný. Čert byl malý společník, měl ohnivě červenou masku se dvěma růžky, chlupatý kožich, hrozil metlou z klestí a táhl za sebou obávaný pytel na obilí. Dříve, než mohl Mikuláš něco říci, dováděl v kuchyni, rachotil řetězem, chrochtal a hvízdal. Měly jsme tehdy velký strach! Mikuláš mu přikázal, aby šel ke kuchyňským kamnům, kde měl své místo a aby čekal. Potom nás vyzval k pomodlení, byl spokojený, chválil dobré skutky a káral naše hříchy. Věděl o nich, viděl přece všechno z nebe. Pak usoudil, že jsme přece byly jen hodné děti a rozdělil své dary. Byla to jablka, ořechy a levné sladkosti. Mé sestře a mně věnoval ještě malého Mikuláše a čerta. Tyto postavy upekl speciálně na tento den pekař z horního konce vesnice. Na rozloučenou nás ještě napomenul a zmizel v tmavé noci i se svým průvodcem, který nám ještě čertovsky hrozil prutem. Teprve v jednom pozdějším roce odhalila starší sestra, že Mikuláš nosil boty naší milé sousedky Růženy a Tofil, mladík ze stáje, uměl hromovat a pískat jako čert. Růženu jsem ještě později často navštívila v Kuníně. Tofil padl jako voják ve 2. světové válce. Ubohý čert! V době adventu to vonělo v každém domě skořicí, medem a pečivem. Nebyly ještě žádné supermarkety,
které již koncem srpna nabízejí vánoční pečivo a dárky. Vanilkové rohlíčky, perníčky a rošťáci se pekli v troubě kachlových kamen v kuchyni. Každá hospodyně měla ještě své vlastní recepty a muselo být 9 druhů pečiva. Chybět nesmělo přirozeně nic. Zvláštním druhem vánočního pečiva byla pletýnka. Byla zhotovena z devíti válečků kvasnicového těsta, do kterého byly uhněteny mandle, rozinky a něco anýzu. Z devíti pásů potom vznikla jako podklad pletýnka a na ní byl položen cop ze tří válečků. Ukončení tvořily dva dohromady složené proužky. Byla potřena žloutkem. Upečená se třpytila jako zlato a chutnala náramně. Svatý večer 24. prosince je a zůstane neobyčejným dnem. To svítí světlo přes celou zem. Narodil se Kristus! V mé rodině probíhal tento den jako všude obvykle: půst měl trvat tak dlouho, pokud se neobjeví první hvězda na nebi. Celá rodina byla svátečně oblečena, stůl pečlivě prostřen. Podle staré tradice se jedla na večeři hrachová nebo rybí polévka, smažený kapr (řízek), bramborový salát a nakonec jablečný závin a pečivo. V této době přicházel Ježíšek s vánočním stromečkem a svými dary. Nikdy ho nikdo neviděl, ale každý si to uměl představit. Každé dítě na to věřilo. Když se tiše zvonilo, byla nadílka připravena a my směli vstoupit do pokoje. Tu jsme zůstali stát v údivu a dojati před barevně nazdobeným stromem s jeho hořícími svícemi. Vánoční radost! Krásné staré vánoční písně zpívala celá rodina. Bylo chváleno narození Krista. Potom jsme se mohli podívat po dárečcích Pod stromem ležely většinou samé užitečné věci jako čepice, šála, rukavice a hračky, stejně jako karetní a deskové hry, které jsme mohli využít s rodinou nebo sousedy. Mně se líbily zvláště obrázkové a pohádkové knihy. Mnoho rýmů umím ještě dnes nazpaměť. Radost z nich mne doprovázela dlouho po celý můj život. O půlnoci šli rodiče na mši a my děti musely do postele. Na 1. svátek nás zvaly zvony na slavnou mši. My děti jsme chodily rády společně. Kostel byl plný věřících, všichni zpívali za doprovodu varhan vánoční písně. Od nazdobeného oltáře plápolalo světlo z vysokých voskových svíček. Pan farář kázal z kazatelny. Rozuměla jasem málo tomu, co říkal, ale 5
vnímala jsem ho jako prostředníka mezi nebem a zemí. Na bočním oltáři byl postaven betlém, patřil každoročně k mým vánočním radostem. Ležel tu Ježíšek a já jsem se k němu modlila celá očarovaná. S přibývajícími léty jsem pochopila, že Ježíš Kristus více než dva tisíce let určuje jednání miliónů lidí a dále je bude určovat. On přinesl světu víru, naději a lásku. Přeji všem občanům Kunína ze srdce krásné a požehnané vánoce.
na mysli zakladatelky kostela, hraběnky Marie Walburgy, která přišla o vlastní rodinu a celý svůj život věnovala chudým a talentovaným dětem…
Malý pozdrav z Německa lidem z Kunína. Milí Kunínští přátelé a známí! Rok se chýlí ke konci, což je podnětem na chvíli se zastavit a zapřemýšlet: poděkovat např. za zdraví, spokojenost, úspěchy, za mír v nás i kolem nás a také zhodnotit, co se nám podařilo splnit z našich předsevzetí na tento rok. K tomu Vám do nového roku 2015 přejeme hodně zdraví, síly a Božího požehnání. Manželé Heinz a Anni Friedrich, Leimenu
Siglind Drost
Svatá rodina v Kuníně Jaroslav Zezulčík
Oku věřících by v letošním roce neměl ujít reliéf Svaté rodiny v kostele Povýšení svatého Kříže v Kuníně. Úkolem vytvořit hlavní oltář v novém chrámu byl pověřen tehdy vůbec nejvýznamnější moravský umělec a sochař Ondřej Schweigl (1735 – 1812), který v průběhu prací umírá. Současný hlavní oltář je dílem Benedikta Edeleho (1797 – 1867) z roku 1825. Součástí kostela byly rovněž dva oltáře z roku 1813, které se však nedochovaly. Jejich pozůstatkem jsou dva reliéfy zasazené do zdi podél hlavního oltáře pod oratořemi: reliéf Svaté Rodiny vytvořený podle obrazu Rafaela Santiho a „Nechte maličkých přijít ke mně“ podle grafiky curyšského rytce Johanna Heinricha Lipse (1758 – 1817). Jejich autorem byl fulnecký řezbář Hrabovský. Oba motivy symbolizovaly to nejcennější, co tanulo
Modlitba blahoslaveného Jana Pavla II. za rodinu Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi, Otče, který jsi Láska a Život, učiň, aby se každá lidská rodina na zemi stala skrze Tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky, skutečným chrámem života a lásky pro generace, které se neustále obnovují. Učiň, aby Tvá milost vedla myšlenky i skutky manželů k dobru jejich rodin i všech rodin na celém světě.
Učiň, aby mladé generace nalezly v rodině silnou podporu pro své lidství a růst v pravdě a lásce. Učiň, aby láska posílená milostí svátosti manželství byla silnější než každá slabost a každá krize, kterými někdy naše rodiny procházejí. A konečně, na přímluvu Svaté rodiny z Nazareta dej, aby církev v rodině a prostřednictvím rodiny mohla plodně naplnit své poslání uprostřed všech národů země. Skrze Krista našeho Pána, který je Cesta, Pravda a Život na věky věků. Amen.
NAPSALI JSTE NÁM… Svatý Martin v Šenově očima císaře Zdeněk Jašek (představitel císaře Karla Habsburského)
Na letošní slavnosti sv. Martina v Šenově jsme si společně připomněli krásu a velkou hodnotu daru rodinného života a velkorysost Boží podpory rodinám, které mu v respektu k Jeho autoritě svěří svůj rodinný život. Konkrétně jsme se společně zamýšleli nad vztahem manželů Zity a Karla, posledního císaře Habsburské monarchie. Dnes už blahoslavený Karel měl se sv. Martinem asi více společného, třeba to, že oba byli vojáci a nečekali, k jakým úkolům budou povoláni. Nicméně když rozpoznali své poslání, přijali je s velkou důvěrou v Pánovu pomoc za své. Nebylo to určitě lehké, ale jak je vidět z historie a ze slavnosti sv. Martina, jejich pozemský život byl a je velmi oslovující. Řekl bych například přesahem jejich života do věčnosti, a z toho plynoucí hluboké zodpovědnosti u bl. Karla jak ve vztahu k hroutící se a uprostřed první světové války se zmítající monarchii, tak i k jeho rodině, u sv. Martina ve vztahu k církvi v jeho roli biskupa, a u obou v jejich konkrétních vztazích ke konkrétním lidem, kteří trpěli a umírali v kruté válce nebo z nedostatku základních věcí, potřebných k životu. Ostatně i Zita, která Karla přežila o mnoho let, se vyznačovala opravdovou hloubkou vztahu k Pánu a potřebným…. My jsme se ale spíše společně před sobotní adoraci zamýšleli nad Karlovým a Zitiným vztahem mezi sebou navzájem a k jejich dětem. Slíbili si před Bohem lásku a věrnost, svěřili mu svůj vztah a rodinu a v důvěře v pomoc, kterou slíbil, spolu měli 8 dětí, a ty vedli k životu, který přesahuje do věčnosti, tak, jak ji Pán připravil všem těm, kteří Jej milují… Náš Pán určitě touží po podobných rodinách i v dnešních dnech, kdy mnoho dětí neprožívá radostné dětství, a to i přesto, že nemusí žít ve vyhnanství, ale přesto jsou bez domova a ve stresu. 6
Při úvodní scénce už nebylo rozvinuto Karlovo umírání ve vyhnanství na ostrově Madeira, kde strávil poslední chvíle života, ale určitě je velmi oslovující důvěra, s jakou se i v této chvíli svěřoval Pánu a stojí za to si o těchto chvílích něco přečíst. Je pravda, že Karel byl pro svoje upřímné úsilí o mír mnohými opovrhován a příležitost k brzkému ukončení války byla tehdy promarněna. Ale věřím, tak jak prohlásil papež Pius X. během audience mladého Karla, že toto úsilí a Karlova hluboká víra a blízkost k lidem přináší požehnání po jeho smrti. Konkrétně to bylo zřejmé při scénce následující po adoraci, kdy jsme mohli Pánu přednést naše díky a prosby a vyjádřit je i formou vody, vlévané do džbánu před oltářem v důvěře v Jeho dobrotu a pomoc. Děkujeme Mu za tyto krásné chvíle a svěřujeme Mu na přímluvu bl. Karla naše rodiny i budoucnost naší farnosti. Ať nás i celý svět, (Ukrajinu, Sýrii i Irák) chrání od nepřátelství, závisti a válek. A hlavně ať si nezapomínáme pomáhat na cestě do nebe ….
Svatý Martin v Šenově očima farnice Šárka Škarková
Každým rokem se moc těším na slavnost sv. Martina. Tento svátek je mi nějak čím dál bližší. Možná i proto, že doma dva Martiny mám, ale hlavně proto, jak je tato slavnost pojata v Šenovské farnosti. Vždy mi dala hluboký duchovní zážitek a povzbuzení do mých všedních dní… Je to takové zastavení, ztišení se před svatostánkem, doplněné příběhem, který nás má vést k zamyšlení se nad svým životem, nad svým
srdcem, nad tím- o co mi jde a co je a má být pro mne důležité…. Letos byl příběh a adorace zaměřena na končící Rok rodiny, na smysl manželství a rodičovství… Na to, že jedině ve vztahu k Bohu najde každý člověk a každá rodina jistotu, pokoj, sílu ke každodennímu odpuštění, k trpělivosti a moudrosti ve výchově dětí a hlavně k lásce, která překoná náročnost, těžkosti, nemoci, zevšednění, naše slabosti… Při adoraci jsme pak měli možnost každý sám za sebe nebo za své rodiny symbolicky nalít vodu svých bolestí, těžkostí, zranění… do džbánu, aby ji mohl Pan Ježíš proměnit, jako proměnil vodu ve víno na svatbě v Káni… On jediný je schopný proměnit to, co my pokazíme, nezvládneme, co nás bolí, tíží v něco dobrého a krásného. Jen Jemu to musíme vložit do rukou….
Po skončení adorace v kostele, kde jsme se soustředili na duchovní pokrm a vztah k Bohu, jsme přešli vedle kostela do připraveného stanu, kde jsme se zas mohli soustředit na tělesný pokrm- svatomartinskou „husu“ a spoustu napečených dobrot a vztahy s ostatními lidmi- farníky a hosty, kteří na slavnost sv. Martina přijeli. Na druhý den v neděli nás čekala krásná slavnostní poutní mše sv., na kterou přijel novokněz- otec Pavel Marek a po mši sv. nám udělil novokněžské požehnání. Bohu díky za všechny ty dary, povzbuzení a pomoc, kterou nám posílá na cestě do Nebe.
25.Mladifest v Medžugorii 2014 L + H Tisovští
Jedná se o Festival mladých, na který přijíždějí všechny věkové kategorie z celého světa. Slovo Medžugorie znamená místo mezi dvěma kopci (Mezihoří). Poprvé na Mladifest jsme přijeli v roce 2006 a od té doby se tam rádi vracíme. Festival začíná 31. 7. večerní mší svatou, kde je představení národů z různých koutů světa a končí 6. 8. na svátek Proměnění Páně mší svatou v 5 h ráno na kopci Križevac, kde došlo k zjevení Panny Marie. Festivalu se obvykle účastní 50 – 70 000 (i více mladých a nejen mladých lidí). Medžugorje bylo chudé městečko a většina příjmů pocházela převážně z pěstování tabáku, hroznů, ovoce a produkce vína. Okolí kostela se 7
neustále upravuje, protože si to vyžaduje stále se zvyšující počet poutníků. Co se týče cesty do Medžugorje, tak je více možností, kudy tam dojet. Tam je to zhruba 1100 km a doprava autem je dlouhá přibližně 16 hodin. Nakonec jsme se rozhodli, že tuto pouť absolvujeme jiným způsobem, než obvykle. Přes malé potíže jsme na místo dojeli tak trochu jinak, než je pro nás běžné. Poutní místo je vzdálené od Jaderského moře cca 70 km, takže je lákadlem pro mnoho poutníků, my jsme nebyli výjimkou. Stejně tak vodopády Kravica, které leží od Medžugorje asi 20 km. Místo zjevení Panny Marie v Medjugorii od roku 1981 však není doposud ještě oficiálně uznáno církví, ale je určitě pozitivní, že zde dochází k setkání tolika lidí, kteří zde vytvářejí nezapomenutelné okamžiky víry. Tady nejde o konzumní zážitek, ale o duchovní prožitek, kde se Panna Maria může dotknout srdcí lidí. Dochází zde k obrácení lidí a k uzdravení duše i těla. Program Festivalu je zahájen, jak je výše uvedeno, představením národů večerní mší svatou. Po mši svaté následuje zpívaná adorace. Další dny jsou rozvrženy tak, že v 9 hod. ráno začíná modlitba, poté různá svědectví, přednášky a písně s tancem. Dopolední program je každý den ukončen polední modlitbou Anděl Páně. Pak začíná přestávka do 16 hod., poté následuje odpolední program. Ten zahrnuje opět modlitbu, svědectví, atd., ovšem témata se neopakují. Hovoří zde různí lidé nejrůznějších oborů, a také zasvěcené osoby, vizionáři, aj. Vše je tlumočeno přes rádiové 8
přijímače do rodných jazyků. V 18 hod. je růženec, v 19 hod. mše sv. a potom adorace. Nakonec bývá večerní program (např. světelný průvod, představení komunity Cenacolo, aj.). Zpovídá se každý den na určených místech. Medžugorie si vysloužila titul zpovědnice světa. Ke zjevením Panny Marie zde došlo na kopcích Podbrdo a Križevac nedaleko od centra, které jsou poutníky často vyhledávanými lokalitami. Pod Podbrdem se nachází dále místo nesoucí název Modrý kříž, kde ještě v současné době probíhají zjevení. Další ze zvláštností mariánského místa je socha Vzkříšeného Krista, která se nachází na cestě směrem ke kopci Križevac za kostelem. Na Ježíšově noze se od kolenou po kyčel na různých místech vytvářejí kapky vodní tekutiny. Kvalifikovanými odborníky bylo dokázáno, že zdrojem kapek tekutiny nemůže být vlhkost, srážející se na povrchu ani uvnitř kovové sochy a jedná se o jev běžnými fyzikálními zákony neodůvodnitelný, tedy nadpřirozený. Ubytování jsme měli v kempu Verité přibližně 10 minut pěší chůzí do centra ke kostelu. Během Mladifestu bývá horké a suché počasí, teploty nad 30 °C, tento rok byl malinko jiný, občas i zapršelo a teplota byla někdy i nižší. Na toto poutní místo jsme jeli z mnoha důvodů. Byli lidé, kteří nás oslovili, abychom se za ně pomodlili či na ně mysleli… ve své rodině jsme měli také nelehkou situaci. Měli jsme těžce nemocného taťku, onemocněl na rakovinu se špatnou diagnózou a prognózou. Důležité pro nás a zejména pro něj bylo, aby se nechal
zaopatřit. Bylo potřeba se modlit a prosit o pomoc Ducha Svatého. Nebylo málo lidí, kdo se k modlitbě připojil, také Otec biskup Hrdlička pamatoval. Vše se změnilo v den, kdy jsme přijeli z Medugorie a to v sobotu 9. 8., kdy se taťka nechal doma vyzpovídat, přijal svaté přijímání a také pomazání nemocných. Věříme, že Panna Marie Medjugorská pomohla, aby se vše odehrálo v Boží režii a taťka se přes své těžké onemocnění dostal tak daleko, že svou nemoc obětoval za své 4 syny a bolest, kterou si prošel a stále prochází jeden z jeho synů – Marcel (je těžce nemocný) chtěl převzít taťka na sebe. To vše jsou silná slova s hlubokým významem. Taťka zemřel na svátek Narození Panny Marie a i tento den, jak věříme, mu Panna Maria připravila a vše tak nakonec mělo být… Někdo by namítl, že šlo o náhodu, či shodu okolností, ale my věříme, že to vše byla milost Boží s pomocí Panny Marie. Panna Maria nás všechny do Medžugorie zve a je na nás, zda její pozvání přijmeme. My toto poutní místo můžeme jen doporučit.
Jan Zahradníček - katolický básník (1905 - 1960) Marie Šindlářová
Jan Zahradníček byl český básník, novinář, překladatel a spisovatel, nejvýraznější představitel české katolické poezie 20. století. Od poloviny třicátých let byl považován za nejvýznamnějšího katolického básníka v Československu,
uznávaný a neúprosný kritik F. X. Šalda jej nazval knížetem české poezie. Za II. světové války těžce prožíval duchovní i mravní osud své vlasti, jeho otevřeně katolická tvorba jej
navíc přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory. Již před válkou se někteří z nich vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. Stejně jako mnozí i Zahradníček doufal, že konec války přinese svobodu, mír a smíření mezi lidmi a Bohem. Namísto toho byl po únorovém převratu v r. 1948 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k třinácti letům vězení za „účast na protistátním spiknutí“, později mu byl zásluhou Jaroslava Seiferta trest snížen na devět let. V roce 1956 byl na několik týdnů z vězení propuštěn, protože celá jeho rodina těžce onemocněla. Manželka a syn přežili, dvě dcery zemřely - na pohřeb však z vězení už nesměl. Dlouhodobé a kruté věznění vedlo ke zhoršení jeho i tak trvale špatného zdraví, krátce po propuštění v r. 1960 zemřel. Komunistický režim jej vyškrtl z učebnic a tím i z oficiální historie české literatury a Zahradníčkova díla se mohla šířit pouze samizdatem a v zahraničí. V čase uvolnění okolo roku 1968 byl rehabilitován a neoprávněný rozsudek zrušen. V roce 2015 vzpomeneme 110 let od jeho narození a 55 let od úmrtí.
CHARITNÍ OKÉNKO… Marcel Brož Milí farníci, opět si dovolujeme přinést střípky z dění v Charitě Nový Jičín. • Proběhla celonárodní potravinová sbírka, ve které se v OD Tesco v Šenově pro naši organizaci vybralo 834 kg potravin v hodnotě 31 tis. Kč. Tyto potraviny budou distribuovány potřebným. Děkujeme všem, kterým není nouze druhých lhostejná, a podpořili tuto akci. • V neděli 2. 12. proběhl v evangelické modlitebně benefiční adventní koncert na podporu Charitního domu bl. Matky Terezy s úmyslem věnovat výtěžek na podporu matek s dětmi ubytovaných ve Straníku. Velmi si vážíme iniciativy a zájmu našich bratrů a sester evangelíků.
• Po delší době, která byla způsobená nutnou a neodkladnou sanací vlhkého zdiva, byl opět zprovozněn Charitní šatník. • V adventní době již 3. rokem probíhá úspěšná akce „Adopce nablízko“, kdy rodiny z našich farností se během adventu modlí za konkrétní dítě aktuálně ubytované v některém z azylových domů a také mu před Štědrým dnem připraví dárek pod stromeček. • Přípravy na Tříkrálovou sbírku už jsou v plném proudu. V neděli 4. 1. v 10 hodin bude mše sv. s požehnáním koledníků. V tento den rovněž budou na faře vydávány dobrovolníkům pokladny a ostatní předměty potřebné ke koledování. Komu nevyhovuje tento termín, bude si moci pro tyto předměty vyzvednout kdykoliv v po – pá od 8 do 18 hodin v Charitním domě. • Poděkování pro koledníky a jejich rodiny proběhne v neděli 1. 2. v 15 hodin v kině Květen v Novém Jičíně, kde dostanou malé dárky, občerstvení a shlédnou Svěrákovu hudební pohádku Tři bratři. • Charitní klub Hnízdo vás zve od čtvrtku 15. 1. po 8 dalších čtvrtků do salonku vedle restaurace na zimním stadionu, kde budou probíhat Manželské večery (aneb Jak budovat šťastné manželství na celý život). Jsme rádi, že tento celosvětově úspěšný formát můžeme konečně nabídnout také v Novém Jičíně. Více informací na plakátku či webu. • Charita ve spolupráci s farností pořádá 31.1. Farní ples. Viz pozvánka. • Charitní klub Hnízdo se také podílí na přípravě Maškarního plesu 2015, který se uskuteční v neděli 15. 2. 2015 od 15 hodin. Více o aktuálním dění na www.charitanj.cz
Tříkrálová koleda – nevšední návštěva Markéta Brožová
Milí farníci, od roku 2000, kdy Charita Česká republika započala s Tříkrálovou sbírkou a nabídla tak po zahraničním vzoru veřejnosti příležitost podílet se na pomoci lidem v nouzi bez ohledu na jejich rasovou, národnostní či náboženskou příslušnost, se tato akce stala největší dobrovolnickou akcí u nás. Je zcela závislá aktivitě tisíců lidí ze všech koutů republiky. Jsem ráda, že Tříkrálová sbírka se těší stále větší důvěře lidí a její
výtěžek i prestiž rok od roku stoupá. Je to zajisté i tím, že výtěžek i její využití je velmi přísně kontrolováno a jejich zneužití je prakticky nemožné. Libí se mi, že krom prostého sběru peněz tato forma sbírky také nabízí osobní setkání lidí v podobě nevšední návštěvy Tří králů, ze které mají mnozí velký zážitek. Loni pod koordinací Charity NJ vybíralo přes 300 koledníků (včetně okolních obcí), což je velké množství skvělých lidí, ale stále bohužel nestihnou obejít velkou část domácností, zejména tady v Novém Jičíně. Lidé jsou zklamáni, protože mediální zájem o sbírku je poměrně velký, často o Třech králích z médií slyší, ale mnozí koledníky znají pouze z televize. Vím, že se opakuji každý rok, ale opět prosím – přidejte se, případně pusťte vaše děti alespoň na jedno odpoledne do ulic. Koledníci NEŽEBRAJÍ a obyvatelé to vědí. Cestičku důvěry už z velké části vyšlapali za těch 15 let koledníci před vámi. Ti co přispět nechtějí, prostě neotevřou. Pokud vás moje prosba oslovila, přihlaste se buď mně na mail
[email protected] či telefon 776 184 883 nebo na
[email protected] . Děkuji. Pokud váháte, mám ještě jednu lákavou nabídku! :-) Jako poděkování se bude koledníkům i jejich rodinným příslušníkům v kině Květen v NJ promítat v neděli 1. 2. nová hudební pohádka Jana Svěráka Tři bratři.
ZAMYŠLENÍ… Vybírá Alžběta Burová
Z domu Božího vyrůstá věž do volného vzduchu a takřka jej zabírá pro Boha. Ve věži na stolici visí zvony; jsou z těžkého kovu. Houpají se na hřídeli a jejich jasně ztvárněné tělo se houpá a vysílá zvuk za zvukem ven do dálky. Vlny libozvuku; jasné a rychlé, nebo těžké a plné, nebo hluboké a zvolna dunící. Proudí ven, zaplavují dálku a plní ji zvěstí svatyně. Poselství dálky; poselství o Bohu bez mezí a konce; poselství touhy a nekonečného naplnění. „Svět je tak široký“ - mluví zvony. „Tak plný touhy… Bůh volá… jedině v něm je pokoj…“ Ó, Pane, širší nežli svět je má duše. Hlubší nežli všechna údolí je její žádost. A její touha je bolestnější nežli v dálce ztracený zvuk zvonu. Jen Ty, Pane, ji můžeš splnit, jen Ty Romano Guardini: O posvátných znameních 9
Z NAŠÍ KNIHOVNY… Marie Šindlářová
Zdislava z Lemberka - patronka manželství a rodinného života Ve farní knihovně máme k zapůjčení následující knihy »» V erbu lvice (Alena Vrbová). V roce 1994 byl podle ní natočen stejnojmenný film. »» Blahoslavená Zdislava z Lemberka (Zdeněk Kalista) »» Zdislava z Lemberka - sborník ke svatořečení (kolektiv autorů) Zdislava z Lemberka se narodila na počátku 13. století v Křižanově na Vysočině - po sňatku s Havlem z Lemberka, blízkým důvěrníkem krále Václava I, žila v Jablonném v Podještědí. Zemřela v pouhých třiatřiceti letech a pochovaná je v klášterní bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném. O její blahořečení usiloval již na začátku 17. století arcibiskup Zdeněk Berka z Dubé, další žádost byla podaná litoměřickým biskupem v roce 1849 - potvrzena však byla papežem Piem X. až v srpnu 1907. Za svatou byla prohlášena blahoslaveným papežem Janem Pavlem II. v květnu 1995 při jeho návštěvě v Olomouci-Neředíně. Příští rok si tedy připomeneme 20 let svatosti paní Zdislavy z Lemberka.
10
FARNÍČEK Připravila Tereza Adamcová
Slavnost Krista Krále s Malou schólou V neděli 23.11 proběhlo tradiční posezení a zazpívání u příležitosti Slavnosti Krista Krále a ukončení církevního roku. Setkání se uskutečnilo na faře v Kuníně, kde se za příjemného praskání hořícího dřeva v krbu příjemně povídalo a zpívalo. Stoly byly plné dobrot a atmosféra přátelská. Tímto chci Malé schóle poděkovat za krásné odpoledne i za celý uplynulý církevní rok. Díky, Ať vám Pán dál žehná.
Ptali jsme se farníčků: »» K svátku sv. Mikuláše patří neodmyslitelně anděl a čert. Prozraď nám, bojíš se čerta? •• Anička K. (4roky): Nebojím, protože mám ráda Pána Boha a jsem hodná. •• Martin (5 let): Ano, protože je moc černý a chlupatý. •• Jiřík (2 roky): Ano, protože mě chce sežrat. •• Vašík (7 let): Ne, protože už jsem přece velký. •• Anička (5 let): Ano, protože má ostré drápy. •• Gábinka (6 let): Ano, protože by nás mohl vzít do pekla. »» Blíží se Vánoční svátky, které jsou spojeny s dobrým jídlem a cukrovím. Poškádli naše chuťové buňky a prozraď nám, jaké jídlo a jaké cukroví jíš na Vánoce nejraději? •• Anička K.: Perníčky, z jídla mám pak nejradši jablíčka a hrušky. •• Martin: Hm, řízečky a potom hvězdičku plněnou marmeládou. •• Vašík: Nejradši mám rybu. •• Anička B.: Cukroví je nejlepší linecké. A na jídlo takový ten zeleninový salát, ale bez ryby, radši s kuřecím řízkem. Pak mám ráda ještě oříšky, ale bohužel letos nám je všechny vyžrali moli. •• Gábinka: Perníčky. Já mám ráda kapra.
»» Jaké vánoční pohádky máš nejraději? •• Anička K.: „O pyšné princezně“ •• Martin: Třeba „S čerty nejsou žerty“ •• Vašík: Dívám se jenom na Pata a Mata. •• Anička: O Nastěnce a Tři oříšky pro Popelku, Co takhle svatba princi a pak ještě strašně moc dalších. •• Gábinka: Nevím. Na Vánoce se na pohádky nedívám. »» Jaký dárek si přeješ dostat od Ježíška? •• Anička K.: Holčičí lego a barbínu se žlutými vláskama. •• Martin: Lego polární stanici a polární hlídku. •• Jiřík: Auto, veliké abych se tam vešel. •• Vašík: Traktor „s rukou“ na nabírání dřeva a DVD s Haberou. •• Anička B.: Žehličku a žehlicí prkno a domeček pro barbíny. •• Gábinka: Nevím…. »» Co by sis přál/a pro maminku a pro tatínka? •• Anička K.: Pro tatínka bych si přála orla a pro maminku knížku o Červené Karkulce. •• Martin: Pro taťku mikinu a pro mamku ty nejhezčí šperky. •• Vašík: Musím se jich zeptat. Asi vrtačku. »» A na závěr, zkus mi říct, kdo si
myslíš, že spatřil jako první narozeného Ježíška? •• Anička K.: Josef, protože ho Marii pomáhal rodit přece!!! A pak andělé, pasáčci, holky,…. •• Martin: Panna Maria se sv. Josefem, Tři králové. •• Vašík: Panna Maria. •• Anička B.: Pasáčci. Vlastně ne! První byl Pán Bůh. •• Gábinka: Anděl Gabriel.
Jesus), i když některé děti alespoň věří, že „Santovi“ pomáhá. Rodiny ve svých domovech instalují krásné betlémy, přičemž figurku Ježíška do nich přidají až po štědrovečerní mši „Missa do Galo“ (kohoutí mše). V kostelech, ale i v mnoha domácnostech, je typickým symbolem hořící dubové polínko. Dvacátého pátého chodí od domu k domu zpívající koledníci s obrázkem Ježíška a k obědu se podává krocan a spousta dezertů. Oslavy končí až 6. ledna s příchodem Tří králů a do té doby se lidé setkávají, veselí, hodují a pijí.
Jak se slaví vánoční svátky – např. v Portugalsku Čtyřiadvacátého prosince se večer po práci rodina sejde u stolu a zahajuje vánoční svátky hostinou zvanou consoada. Podává se vařená treska se zeleninou a speciální dezerty včetně „bolo rei“ (královský koláč), ve kterém je zapečená mince nebo jiný drobný předmět pro štěstí a v některém také fazole. Kdo ji najde, musí zaplatit koláč příští rok. V minulosti bývalo zvykem nechat u stolu volná místa a talíř s něčím dobrým k snědku také pro duše zesnulých bližních. Po večeři děti nechají u krbu nebo u stromečku botu a čekají na dárky, které jim Pai Natal donese o půlnoci. Pai Natal je v podstatě Santa Claus – bělovousý dědeček v červeném oblečku. Postupně nahradil úlohu Ježíška (Menino
Pozvánka na Farní ples Jiří Fojtů
Farnost Nový Jičín za spoluúčasti Charity Nový Jičín si Vás dovolují pozvat na Farní ples 2015, který proběhne 31. 1. 2015 v Orlovně v Loučce od 19:30 hod. Lístky se dají koupit v předprodeji za 70Kč, na místě pak za 90Kč. Těšit se můžete na kapelu ERGO, teplou večeři a jiné pohoštění, zábavu a popovídání si s lidmi z lavic našich kostelů. Přijďte si nejen zatančit, ale také se odreagovat od denních povinností a hlavně se pobavit! Zároveň prosíme o malé (velké však nebudou vadit) dárky do plesové tomboly. Přinést je můžete přímo na ples nebo je zanechat v sakristii. Na všechny se těší pořadatelé
Pozvání k putování za sv. Lucií. Pavlína Koutná
MaMOáza již tradičně zve ke společnému putování za sv. Lucií, které se uskuteční v pondělí 15. 12. 2014. Sraz bude tentokrát v kostele Nejsvětější Trojice, a to v 17hod. Tady nám sv. Lucie rozsvítí naše světla, abychom viděli…, a vyrazíme vzhůru do Španělské kaple, kde svou pouť zakončíme. S sebou je třeba mít lampion nebo jiné světýlko. Akce je určená pro všechny Boží děti bez ohledu na věk. 11
VE ZKRATCE Z FARNOSTÍ… Co jsme prožili * Ve dnech 13. října – 31. října 2014 bylo možné shlédnout v nemocniční kapli výstavu s názvem „Být nablízku“, věnovanou službě nemocničních kaplanů. * V sobotu 25.10 se konala v kunínském kostele hubertská troubená mše svatá za účasti přerovských trubačů. * V sobotu 8. 11. se po společném setkání s Bohem v kostele v Šenově uskutečnilo přátelské posezení u svatomartinské husy. Následující neděli zde sloužil mši sv. novokněz Pavel Marek, který uděloval i novokněžské požehnání. * 9.11 byla desátá mše sv. ve farním kostele přenášená TV-Noe. Zpíval dětský pěvecký sbor Ondrášek * 27. 11. se uskutečnil ve farním kostele duchovní koncert Puelle et Pueri *5.12 bylo ve farním kostele v NJ setkání dětí s Mikulášem * Od 5.12 do 7. 12. 2014 se uskutečnila Duchovní adventní obnova mladých na faře v Životicích u NJ pod vedením otce Slavíka. * Charita Nový Jičín uspořádala o adventních nedělích výstavku rukodělných prací na faře v Novém Jičíně.
Co nás čeká * 15.12 se uskuteční putování se sv. Lucií. * 23.12. nás čeká putování k Betlému na statku Bludička. Začátek je v 16.45. v kapli v Bludovicích * V sobotu 27.12 v 17:00 přijďte na vánoční koncert sboru Ondráš ve farním kostele v NJ. * V termínu 1.1 - 14. 1. 2015 nás čeká Tříkrálová sbírka. Slavnostní zahájení proběhne ve farním kostele v neděli 4.1 na desáté, která bude obětována za koledníky a Charitu v NJ* V sobotu 31.1 si můžeta zaplesat na farním plese farností Nový Jičín, Kunín a Šenov u NJ v Orlovně v Loučce. Ples proběhne ve spolupráci s Charitou Nový Jičín. * V neděli 15.2 jste zváni na farní maškarní dětský ples ve Fokusu v Novém Jičíně
Provoz betléma ve Španělské kapli Vánoce 2014/2015 »» 24.12. 2014 - otevření betléma po dětské mši sv. ve 14.00 hod.
»» 25-31.12. 2014 - 10.00-11.30, 14.0016.00 a 25/26/28/30.12 2014 i po večerní mši sv.
»» 1.1. 2015 - 14.00-16.00 a po večerní mši sv.
»» 2.1. 2015 - 14.00-16.00 »» 3.1. 2015 - 10.00-11.30 a 14.00-16.00 »» 1.1. 2015 - 10.00-11.30, 14.00-16.00 a po večerní mši sv.
BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH 2014-2015 »» Neděle 21.12: 4. neděle - adventní mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. Kaple »» Středa 24.12: Štědrý den - v 6.45 hod. adventní mše sv. ve farním kostele, v 15:00 hod. vánoční mše sv. pro děti a rodiče ve Španěl. kapli NJ, v 16:00 hod. vánoční mše sv. pro děti a rodiče v Šenově u NJ, v 22:00 hod. vánoční mše sv. v noci v Kuníně, v 23:00 hod. vánoční mše sv. v noci ve farním k. v N. Jičíně »» Čtvrtek 25.12: slavnost Narození Páně – závazný zasvěcený svátek - mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple »» Pátek 26.12: svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka - mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín, 9:00 Žilina, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple »» Neděle 28.12: svátek sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa - mše sv. s obnovou manželských slibů - mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple »» Středa 31. 12. 2014 na poděkování za starý rok s prosbou o požehnání do nového roku 2015 - ranní mše sv. nebude, 15:00 hod. mše sv. se sv. požehnáním farní k. N. Jičín, 16:00 hod. mše sv. se sv. požehnáním farní k. Šenov, 17:00 hod. mše sv. se sv. požehnáním Kunín »» Čtvrtek 1. 1. 2015: slavnost Matky Boží, P. Marie, Nový rok závazný zasvěcený svátek - mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple »» Neděle 4.1 – slavnost Zjevení Páně – mše sv. jako v neděli – při ranní ve farním kostele v NJ a v Kuníně a Šenově požehnání tříkrálové vody, kadidla a křídy. »» V ostatní dny mše sv. jako obvykle.
PŘÍLEŽITOST K SV. SMÍŘENÍ PŘED VÁNOCEMI »» středa 17.12 6:15 – 6:40 farní kostel, 17:30 – 17:50 ŠK »» čtvrtek 18.12 6:15 – 6:40 farní kostel, 17:30 – 17:50 ŠK, 16:30 Šenov, 16:30 Kunín »» pátek 19.12 6:15 – 7:30 farní kostel, 16:30 – 18:00 farní k. NJ »» sobota 20.12 6:15 – 6:40 farní kostel 7:15 – 7:50 Žilina »» neděle 21.12 během dopoledních bohoslužeb farní kostel NJ a Kunín, 17:00 – 18:20 Španělská kaple »» pondělí 22.12 6:15 – 7:30 farní kostel, 17:00 – 17:50 NT »» úterý 23.12 6:15 – 7:30 farní kostel 17:00 – 17:50 Španělská kaple »» středa 24.12 6:15 – 6:40 farní kostel »» Stavění stromků a betléma ve farním kostele NJ v pondělí 22. prosince po ranní mši svaté. »» Úklid farního kostela v N. Jičíně, kdo může pomoci bez ohledu na skupinky, v úterý 23.12 po ranní mši sv. Číslo 4/2014 vychází 14. 12. 2014 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 741 01 Nový Jičín, tel.: 731 625 671, e-mail:
[email protected], web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky, příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240, e-mail: tondaur@gmail Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz N E P R O D E J N É. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
