OŠETŘOVATELSTVÍ PRO ZDRAVOTNICKÉ ASISTENTY 1. ROČNÍK

��

��

��

��

��

OŠETŘOVATELSTVÍ PRO ZDRAVOTNICKÉ ASISTENTY – 1. ROČNÍK Hlavní autorka a editorka: PhDr. Jarmila Kelnarová, Ph.D. Spoluautorky: Mgr. Martina Cahová, Mgr. Iva Křesťanová, Mgr. Marcela Křiváková, Ph.D., Mgr. Zdeňka Kovářová Recenzentka: Mgr. Jana Uhrová V učebnici byl použit písemný a fotografický materiál pořízený ve Fakultní nemocnici U svaté Anny v Brně. © Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo © fotobanka allphoto, 2009 Obrázky v kap. 13 jsou použity z knihy Kelnarová, J., Toufarová, J., Sedláčková, J., Číková, Z.: První pomoc I. pro studenty zdravotnických oborů. Praha, Grada Publishing 2007. Obrázky a fotografie Petr Žalmánek Vydala Grada Publishing, a. s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 3484. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 240 + 4 strany barevné přílohy 1. vydání, Praha 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 978-80-247-2830-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6914-1 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1 Ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.1 Charakteristika a základní rysy moderního ošetřovatelství . 13 1.2 Znaky ošetřovatelského povolání . . . . . . . . . . . . . . . 15 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2 Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků . . . . . . 17 2.1 Základy vývoje ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.2 První ošetřovatelské školy na světě . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.3 Vývoj ošetřovatelství v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.4 Ošetřovatelský personál a jeho další vzdělávání v českých zemích ve 21. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3 Ochrana zdraví zdravotnického asistenta . . . . . . . . . . . 3.1 Osobnost zdravotnického asistenta . . . . . . . 3.2 Vztah zdravotnického asistenta a nemocného . 3.3 Životní styl zdravotnického asistenta . . . . . . 3.4 Etický kodex sester . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . 25 . . . . . . . 25 . . . . . . . 26 . . . . . . . 27 . . . . . . . 29 . . . . . . . 31

4 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Potřeby klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Dělení potřeb klientů . . . . . . . . . . . 4.2.2 Diagnostika potřeb . . . . . . . . . . . . 4.3 Fáze ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . 4.3.1 Ošetřovatelská anamnéza . . . . . . . . 4.3.2 Ošetřovatelská diagnóza . . . . . . . . . 4.3.3 Stanovení cíle ošetřovatelské péče . . . . 4.3.4 Plánování ošetřovatelských intervencí . 4.3.5 Realizace ošetřovatelských intervencí . . 4.3.6 Hodnocení ošetřovatelského procesu . . 4.4 Ošetřovatelská dokumentace, záznam . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . 32 . . . . . . . 32 . . . . . . . 32 . . . . . . . 33 . . . . . . . 35 . . . . . . . 35 . . . . . . . 36 . . . . . . . 38 . . . . . . . 40 . . . . . . . 40 . . . . . . . 41 . . . . . . . 42 . . . . . . . 43 . . . . . . . 44 5

5 Ošetřovací jednotka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 5.1 Typy a druhy ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . . . . . 45 5.1.1 Typy ošetřovacích jednotek . . . . . . . . . . . . . . . 45 5.1.2 Druhy ošetřovacích jednotek . . . . . . . . . . . . . . 46 5.2 Součásti ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 5.2.1 Pokoje pro nemocné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 5.2.2 Vyšetřovna a přípravna . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 5.2.3 Pracovna sester . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 5.2.4 Kuchyňka, jídelna, jídelní kouty . . . . . . . . . . . . 48 5.2.5 Hygienické zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5.2.6 Skladovací prostory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5.3 Vybavení ošetřovací jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 5.4 Inventář, spotřební materiál, prádlo . . . . . . . . . . . . . . 51 5.5 Udržování čistoty a pořádku na ošetřovací jednotce . . . . 51 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 6 Organizace práce zdravotnického týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 6.1 Zdravotnický tým a jeho cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 6.2 Náplň práce ošetřovatelského týmu . . . . . . . . . . . . . . 53 6.3 Postavení zdravotnického asistenta v ošetřovatelském týmu . 55 6.4 Řídicí funkce sester . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 6.5 Organizační systémy práce ošetřovatelského týmu . . . . . 59 6.6 Zajištění nepřetržitého provozu ošetřovací jednotky . . . . 61 6.6.1 Pracovní náplň zdravotnického asistenta v dopolední službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 6.6.2 Pracovní náplň zdravotnického asistenta v odpolední službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 6.6.3 Pracovní náplň zdravotnického asistenta v noční službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6.7 Předávání služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 7 Klient a nemocniční prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Příjem nemocného k hospitalizaci . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.1 Druhy příjmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.2 Příjem nemocného na příjmovém oddělení nemocnice 7.1.3 Příjem nemocného na ošetřovací jednotce . . . . . . . 7.1.4 Dokumentace nemocného vedená na ošetřovací jednotce . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.5 Urgentní příjem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

66 66 67 67 69 70 70

7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7

Zvláštnosti příjmu dítěte k hospitalizaci . . . . Adaptace nemocného na hospitalizaci . . . . . Specifi ka hospitalizace národnostních menšin Překlad nemocného . . . . . . . . . . . . . . . Propuštění nemocného . . . . . . . . . . . . . Práva nemocných a Charta práv dětí . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

71 72 74 78 79 80

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 8 Vizita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Význam, účel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Formy vizity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Povinnosti zdravotnického asistenta při vizitě . 8.4 Lékařské vyšetření při vizitě . . . . . . . . . . . 8.5 Záznam, etické aspekty vizity . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

...... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . 84 . . 84 . . 85 . . 86 . . 87 . . 88 . . 89

9 Péče o pomůcky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 9.1 Nemocniční infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 9.1.1 Druhy nemocničních nákaz . . . . . . . . . . . . . . 91 9.2 Prevence nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . . . . . . . . 92 9.2.1 Protiepidemický režim ve zdravotnických zařízeních . 92 9.2.2 Dekontaminační postupy . . . . . . . . . . . . . . . . 93 9.3 Hygienické zabezpečení rukou ve zdravotní péči . . . . . . 94 9.4 Dezinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 9.4.1 Způsoby provádění dezinfekce ve zdravotnických zařízeních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 9.4.2 Fyzikální metody dezinfekce . . . . . . . . . . . . . . 96 9.4.3 Fyzikálně-chemická dezinfekce . . . . . . . . . . . . 96 9.4.4 Chemické metody dezinfekce . . . . . . . . . . . . . 96 9.4.5 Chyby při provádění dezinfekce . . . . . . . . . . . 101 9.4.6 Příprava dezinfekčních roztoků . . . . . . . . . . . 102 9.5 Sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 9.5.1 Předsterilizační příprava . . . . . . . . . . . . . . . 104 9.5.2 Obalové materiály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 9.5.3 Fyzikální sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 9.5.4 Chemická sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 9.5.5 Uložení vysterilizovaného materiálu . . . . . . . . 108 9.5.6 Kontrola sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 9.5.7 Zajištění sterilních pomůcek pro ošetřovací jednotku . . . . . . . . . . . . . . . . 110 7

9.5.8 Zásady pro práci se sterilním materiálem . . . . . . 110 9.5.9 Sterilní pomůcky k jednomu použití . . . . . . . . 110

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 10 Lůžko a jeho úprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 10.1 Umístění lůžka v pokoji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 10.2 Typy lůžek pro děti a dospělé . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 10.3 Základní vybavení lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 10.4 Úprava lůžka bez nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 10.5 Úprava lůžka s nemocným . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 10.5.1 Úprava lůžka bez výměny prádla . . . . . . . . . . 118 10.5.2 Úprava lůžka s výměnou prádla . . . . . . . . . . . 118 10.5.3 Úklid pomůcek po úpravě lůžka . . . . . . . . . . . 119 10.6 Pomůcky doplňující lůžko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 10.6.1 Pomůcky k úpravě polohy . . . . . . . . . . . . . . . 120 10.6.2 Pomůcky usnadňující nemocnému pobyt na lůžku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 10.6.3 Pomůcky k zajištění bezpečnosti nemocného . . . 121 10.6.4 Pomůcky k prevenci proleženin . . . . . . . . . . . 122 10.6.5 Jiné druhy pomůcek . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 10.7 Změny poloh nemocného na lůžku . . . . . . . . . . . . . 123 10.7.1 Posouvání nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . 124 10.7.2 Otáčení nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 10.7.3 Přenášení nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 10.7.4 Posazování, vstávání nemocného . . . . . . . . . . 125 10.8 Polohy nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 10.8.1 Polohy léčebně preventivní . . . . . . . . . . . . . . 126 10.8.2 Polohy vyšetřovací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 11 Hygienická péče o děti a dospělé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Význam hygienické péče, hygienické návyky . . . . . . . 11.2 Péče o osobní a ložní prádlo . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3 Péče o zuby a hygiena dutiny ústní . . . . . . . . . . . . 11.3.1 Péče o zdravou dutinu ústní . . . . . . . . . . . . 11.3.2 Zvláštní péče o dutinu ústní . . . . . . . . . . . . 11.4 Ranní toaleta soběstačných klientů . . . . . . . . . . . . 11.5 Ranní toaleta nesoběstačných klientů . . . . . . . . . . . 11.6 Večerní toaleta soběstačných a nesoběstačných klientů . 8

. . 131 . 131 . 132 . 133 . 133 . 134 . 136 . 136 . 140

11.7 Celková koupel nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8 Česání a péče o nehty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.9 Péče o vlasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.9.1 Mytí vlasů u soběstačných a částečně soběstačných nemocných . . . . . . . 11.9.2 Mytí vlasů u nesoběstačných nemocných . . . . 11.9.3 Odvšivování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.10 Některá specifi ka hygienické péče daná kulturními tradicemi . . . . . . . . . . . . . . . . 11.11 Hygiena při vyprazdňování . . . . . . . . . . . . . . . . 11.11.1 Vyprazdňování soběstačných nemocných . . . 11.11.2 Použití pokojového klozetu . . . . . . . . . . . 11.11.3 Použití podložní mísy . . . . . . . . . . . . . . 11.11.4 Použití močové láhve . . . . . . . . . . . . . . . 11.12 Mytí znečistěného nemocného . . . . . . . . . . . . . . 11.13 Péče o kůži, prevence opruzenin, proleženin . . . . . . 11.13.1 Proleženiny, příčiny vzniku, projevy, ošetření . 11.13.2 Opruzeniny, příčiny vzniku, projevy, ošetření . 11.14 Vedení hygienických záznamů dospělých, vážení a měření klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.15 Péče o hygienu kojenců a batolat . . . . . . . . . . . . . 11.15.1 Koupel kojence a batolete . . . . . . . . . . . . . 11.15.2 Vážení a měření kojence a batolete . . . . . . . . 11.15.3 Přebalování, péče o kůži dětí . . . . . . . . . . . 11.15.4 Měření tělesné teploty u kojenců a batolat . . .

12 Výživa nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 Základy zdravé výživy . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1 Faktory ovlivňující výživu . . . . . . . 12.2 Zhodnocení stavu výživy nemocného . . . . . 12.3 Dietní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4 Objednávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . 12.5 Podávání stravy u dětí a dospělých dle pohybového režimu a stupně sebepéče . . 12.6 Alternativní přístupy k výživě . . . . . . . . . 12.7 Léčebné čaje, pitný režim . . . . . . . . . . . . 12.8 Výživa u dětí, kojenecká strava, kojení . . . . 12.8.1 Přirozená výživa . . . . . . . . . . . . . 12.8.2 Umělá výživa . . . . . . . . . . . . . . . 12.8.3 Krmení kojenců a malých dětí . . . . .

. . 141 . . 145 . . 146 . . 147 . . 148 . . 150 . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

150 151 151 152 152 154 155 158 158 165

. . . . . .

. . . . . .

166 166 166 168 169 170

. . . . . .

...... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

172 172 173 175 179

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

180 182 183 184 184 187 187

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

171

9

12.9 Způsoby podávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 13 Obvazový materiál, obvazová technika . . . . . . . . . . . . . 13.1 Druhy obvazového materiálu . . . . . . . . . . . 13.1.1 Tkaniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.2 Vlákniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.3 Látky ztužující obvazy . . . . . . . . . . . 13.1.4 Postřikové obvazy . . . . . . . . . . . . . 13.1.5 Zpevňující materiály . . . . . . . . . . . . 13.1.6 Náplasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2 Význam obvazové techniky . . . . . . . . . . . . 13.3 Zásady obvazové techniky . . . . . . . . . . . . 13.4 Účel obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . 13.5 Dělení obvazů podle materiálu . . . . . . . . . . 13.6 Šátkové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.1 Šátkové obvazy hlavy . . . . . . . . . . . 13.6.2 Šátkové obvazy horní končetiny . . . . . 13.6.3 Šátkové obvazy dolní končetiny . . . . . 13.7 Obinadlové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.7.1 Druhy otoček . . . . . . . . . . . . . . . . 13.7.2 Obinadlové obvazy hlavy . . . . . . . . . 13.7.3 Obvazy horní končetiny . . . . . . . . . . 13.7.4 Obinadlové obvazy dolní končetiny . . . 13.7.5 Obinadlové obvazy hrudníku . . . . . . 13.8 Náplasťové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.9 Prakové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.10 Obvazy z tuhnoucích hmot . . . . . . . . . . . . 13.11 Obvazy z pružných hmot . . . . . . . . . . . . . 13.11.1 Obvazy horní končetiny . . . . . . . . . . 13.11.2 Obvazy dolní končetiny . . . . . . . . . . 13.11.3 Obvazy hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . 13.12 Dlahové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

....... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

191 191 192 194 195 195 196 196 197 197 198 198 198 198 200 202 204 204 205 208 210 212 213 215 216 216 216 218 219 220

220

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Slovník pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 10

Úvod

Úvod Milí žáci, dostáváte do rukou učebnici ošetřovatelství nezbytně nutnou pro přípravu na povolání zdravotnického asistenta. Obsahuje teoretický výklad o základech ošetřovatelství, o činnostech, které budete provádět nemocným lidem, a hlavně návod, jak tyto výkony provádět. Při ošetřovatelské péči o nemocné se můžete v nemocnici setkat s jinými způsoby práce, s jinými pomůckami. Bude záležet jen na vás, který způsob zvolíte za nejlepší pro splnění výkonu u pacienta. Musíte však postupovat vždy tak, aby nedošlo k poškození zdraví nemocného a aby bylo patrno, že pracujete profesionálně. Pracujte vždy zodpovědně, pečlivě a podle zásad, kterým se naučíte. Vždy mějte na paměti, že musíte pracovat a dělat vše pro dobro nemocného člověka. Jakákoliv vaše chyba by mohla být pro pacienta i osudnou. Uvědomte si, že svým vystupováním a chováním, přesností a důsledností napomáháte rychlejšímu uzdravení nemocného. Učebnice obsahuje učivo pro 1. ročník oboru zdravotnický asistent a vychází ze schválených Rámcově vzdělávacích programů – dokumentu MŠMT. Jednotlivé kapitoly jsou zpracovány tak, aby učivo na sebe logicky navazovalo. Odborné učitelky vás budou připravovat na budoucí povolání, budou vám oporou a pomohou vám zvládnout vědomosti, dovednosti i návyky, které nutně potřebujete pro své činnosti a práci ve zdravotnických zařízeních. Přeji vám i nemocným lidem, abyste se kvalitně a dobře připravili na své budoucí povolání a aby z vás byli profesionálové nejen po stránce odborné, ale i lidské. Jarmila Kelnarová

11

1

Ošetřovatelství

1

Ošetřovatelství

Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■ vysvětlí pojem ošetřovatelský proces, ■ charakterizuje jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu, ■ využívá vhodné metody k získávání ošetřovatelské anamnézy, ■ jmenuje nejběžnější ošetřovatelské diagnózy, ■ orientuje se v ošetřovatelské dokumentaci, ■ jmenuje výhody práce v ošetřovatelském procesu, ■ jmenuje úkoly zdravotnického asistenta v ošetřovatelském procesu, ■ verbálně objasňuje význam správně odebrané ošetřovatelské anamnézy pro přípravu ošetřovatelského procesu, ■ jmenuje potřeby nemocného podle různých hledisek.

1.1

Charakteristika a základní rysy moderního ošetřovatelství

Ošetřovatelství je samostatný vědní obor. „Ošetřovatelství je moudrost, láska a pomoc.“ (Farkašová, 2001) Předmětem ošetřovatelství je zkoumat ošetřovatelské aspekty péče o člověka a skupiny, tj. interakce a determinace mezi osobou, zdravím a prostředím vzniklých z požadavků uspokojování potřeb. Hlavním principem ošetřovatelství je pomoc ohroženému nebo nemocnému při těch činnostech, které by mohl vykonávat sám, pokud by měl dostatečnou sílu, vůli a potřebné vědomosti a dovednosti. Ošetřovatelství má svoji formu, obsah i cíl. Formou je systém, který je zaměřen na předcházení nemocem, podporu zdraví, navrácení zdraví a zmírnění utrpení. Obsahem jsou všechny činnosti, které směřují k prospěchu jedince a k uspokojení jeho potřeb. Tyto činnosti jsou základem ošetřovatelské teorie a praxe. Cílem je dosažení spokojenosti a pohody nemocného. Předpokladem pro splnění cíle je aktivní role nemocného v celém procesu uzdravení.

13

1

1

Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 1. ročník

Ošetřovatelství zahrnuje obory: ■ Všeobecné ošetřovatelství – sleduje ošetřovatelský proces z teoretického hlediska s praktickou aplikací, problémy managementu a profesionální přípravu. ■ Dějiny ošetřovatelství. ■ Metodologie ošetřovatelství – nauka o metodách, které slouží k poznávání ošetřovatelství, jeho zákonitostí, vztahů a závislostí na jiných vědních oborech. ■ Celek s ošetřovatelstvím tvoří aplikované obory, tj. interní, chirurgické, pediatrické, gynekologicko-porodnické, intenzivní ošetřovatelství, psychiatrické, geriatrické, onkologické, komunitní, rehabilitační, ošetřovatelství v primární zdravotní péči, ošetřovatelství v oblasti zdraví při práci. Ošetřovatelství lze charakterizovat jako multidisciplinární obor, který je do značné míry determinován výsledky příbuzných oborů. Těmito vědními obory jsou medicínské a humanitní disciplíny (filozofie, etika, psychologie, sociologie, pedagogika). Ošetřovatelství má svoje vlastní metody poznávání a specifickou metodiku výzkumu. Pro vědecký výzkum používá metody teoretické (analýza, syntéza…), modelové (materiální, myšlenkové) a empirické (pozorování, experiment, rozhovor, dotazník) z příbuzných oborů. Cílem nové koncepce ošetřovatelství je: ■ Zaměřit se na zdraví: – Pomáhat jednotlivci, skupinám, rodině dosáhnout fyzické psychosociální pohody a zdraví v souladu s ekologickým a sociálním prostředím. – Podporovat člověka v péči o své zdraví. – Maximalizovat lidský potenciál v péči o sebe sama. – Provádět prevenci onemocnění. ■ Zaměřit se na nemoc: – Snižovat negativní dopad onemocnění na celkový zdravotní stav jedince. – Uspokojovat potřeby nemocných, zdravotně postižených, lidí nevyléčitelně nemocných.

14

Ošetřovatelství

1.2

Znaky ošetřovatelského povolání

Povolání zdravotnického asistenta má své pozitivní i negativní stránky. Toto povolání by měl proto dělat jen ten, kdo má rád lidi a rád s nimi pracuje, práce ho uspokojuje, i když je velmi náročná. ■ Práce s lidmi Zdravotnický asistent je neustále v kontaktu s lidmi zdravými, nemocnými, umírajícími. Ten, kdo přichází do zdravotnického zařízení, bývá často v tíživé životní situaci. Tito lidé jsou velmi citliví a zvýšeně vnímaví na chování zdravotnických pracovníků. V ošetřovatelském povolání je proto nutné, aby zdravotnický asistent ovládal nejen profesionální, ale i společenské chování. ■ Fyzická zátěž Je mnoho činností, které musí zdravotnický asistent vykonat při ošetřování těžce nemocných nebo nepohyblivých. Je proto nutné, aby si řadu dovedností osvojil, a nepoškodil si tak vlastní zdraví. ■ Psychická zátěž Zdravotnický asistent kolem sebe denně vidí bolest, utrpení, boj o život, umírání. Pečuje o mladé lidi po autohaváriích, o staré lidi, nevyléčitelně nemocné. Tyto situace ho nenechávají lhostejným. Nesmí se však stát citově otupělým a vůči nemocným lhostejným. Také nesmí dojít k syndromu vyhoření. ■ Směnný provoz Zdravotnický asistent bude pracovat ve směnách, v sobotu i neděli, o svátcích. Bude ve službách dopoledne, odpoledne a v noci. Tomuto životnímu rytmu musí přizpůsobit i svůj životní styl, aby nedošlo k poškození vlastního zdraví. ■ Povinnost mlčenlivosti Nemocný má právo na utajení informací týkajících se jeho zdravotního stavu. Zdravotnický asistent nesmí nikdy o těchto informacích hovořit na veřejnosti, doma, s přáteli, s jinými nemocnými. Porušení mlčenlivosti je postižitelné. Nemocný by tak mohl ztratit důvěru v ošetřovatelskou péči i v personál nemocnice. 15

1

1


Kontrolní otázky ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

16

Je ošetřovatelství samostatný vědní obor? Co je předmětem ošetřovatelství? Jaké obory zahrnuje ošetřovatelství? Co je cílem nové koncepce ošetřovatelství? Které metody používá ošetřovatelství pro vědecký výzkum? Kdy může dojít u zdravotnického asistenta k syndromu vyhoření? Jaké jsou znaky ošetřovatelského povolání?

Vývoj ošetřovatelství a vzdělávání zdravotnických pracovníků

2


Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■ chápe význam historie ošetřovatelství, ■ zná vybrané světové i domácí osobnosti zakládající ošetřovatelství, ■ chápe význam osobností pro vznik ošetřovatelských škol, ■ zná vývoj ošetřovatelství v Čechách, ■ chápe význam celoživotního vzdělávání ve zdravotnictví.

2.1

Základy vývoje ošetřovatelství

Historie ošetřovatelství je spjata s vývojem ošetřovatelského vzdělání. Ošetřovatelství bylo ovlivňováno v minulosti třemi směry: ■ Charitativní směr – v tomto pojetí byla ošetřovatelská péče zaměřena zejména na uspokojování základních životních potřeb. Ošetřování nemocných bylo chápáno jako morální povinnost pomoci člověku v utrpení, bolesti, v těžkých životních situacích. Ošetřovatelská péče vycházela z tradic a náboženského přesvědčení. Charitativní ošetřovatelská péče byla soustředěna kolem klášterů, protože posláním některých řádů byla péče o nemocné a chudé. První ošetřovatelé byli pomocníci kněžích, v 10. a 11. století se setkáme již s náznaky prvního civilního ošetřovatelství. Do poloviny 19. století ošetřovali nemocné převážně řádové sestry a bratři. Známé jsou mužské řády, např. milosrdní bratři, maltézští rytíři, z ženských řádů jsou to např. boromejky, alžbětinky. Uvedené řády zakládaly vedle klášterů i nemocnice. V 10. století v českých zemích na území Prahy vznikaly útulky pro chudé nemocné. Ošetřovatelskou péči prováděli civilní opatrovníci bez odborného vzdělání, zkušenosti přebírali od svých předchůdců a zacvičovali se v nemocnici. 17

2

2

Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 1. ročník *

První nemocnice vznikaly s příchodem křesťanství za knížete Boleslava (929–967). Špitály měly ráz charitativní, poskytovaly přístřeší chudým, nemocným a opuštěným lidem. Ošetřovatelská péče byla zaměřena na hygienu, nasycení chovanců, zajištění tepla a lůžka. I lékařská péče byla minimální. ■ Medicínský směr vznikal s rozvojem medicíny. Lékař potřeboval pro svoji práci dalšího pracovníka, a tak se vyvíjela role sestry. Tento směr přispěl k rozvoji ošetřovatelského vzdělání. ■ Terénní péče je směr zaměřený na samostatnou práci sestry. Pro české ošetřovatelství byl charakteristický zejména mezi první a druhou světovou válkou. V současné době je tato samostatná kompetence sestry v péči o zdraví významným rysem vyspělého ošetřovatelství a tím i systému zdravotní péče.

2.2

První ošetřovatelské školy na světě

Války zanechávaly na bojištích mnoho raněných a umírajících. Špatná hygienická úroveň lazaretů vedla ke vzniku epidemií, které se rychle šířily nejen mezi vojsko, ale i na civilní obyvatelstvo. Lékaři již nemohli pracovat bez pomocníků. Zlom v rozvoji ošetřovatelství nastal v období Krymské války (1853–1856). V této době ovlivnilo ošetřovatelství v Evropě několik významných osobností.

Florence Nightingalová [čti Flóréns Najtingelová] (1820–1910) (obr. P1) Anglická ošetřovatelka, která se s ošetřovatelským systémem seznámila v Anglii, Německu, Francii a dalších zemích Evropy. Anglickou vládou byla vyslána se skupinou ošetřovatelek na bojiště v Krymské válce, kde zorganizovala ošetřovatelskou službu. Do provozu uvedla prádelnu, kuchyni, hygienická zařízení a další. Hlavní důraz kladla na přísné dodržování hygienických zásad. Nedodržování a porušování hygienických zásad vedlo k šíření epidemií, které často způsobovaly veliké ztráty na životech nejen vojsk, ale i civilních obyvatel. Na základě jejího působení se snížila úmrtnost raněných vojáků ve válce na polovinu. V době svého působení na Krymu poukazovala na nevhodné prostředí, ve kterém se nacházejí ranění vojáci (nečistota, znečištěná voda, nedostatek přikrývek, nádobí). Tížil ji i nezájem lékařů a důstojníků, kteří neoceňovali její aktivity. Ve své práci však byla neúnavná. 18


Na vizity chodila v noci, proto ji nazývali „dáma s lampou“. Mezi vojáky byla značně populární. V dané době šlo o velmi pokrokovou ošetřovatelskou péči. Po návratu do Anglie byla F. Nightingalová odměněna vládou velikou peněžní částkou, kterou věnovala na založení první ošetřovatelské školy na světě v Londýně (1860). Poprvé v historii začaly být ošetřovatelky systematicky vzdělávány jak pro nemocniční, tak domácí péči. Nightingalová vytvořila první koncepci ošetřovatelství, která vychází z charitativního pojetí péče o nemocné, kde jsou zdůrazněny především humánní motivy ošetřovatelství. Laickou péči obohatila o prvky odborné, a to léčebné a ošetřovatelské. Jako první zdůraznila význam pozorování nemocného sestrou, význam hygieny a čistoty v nemocničním prostředí, ale i v domácí péči, upozornila na vliv prostředí na nemocného. Její teorie zahrnuje 5 základních součástí zdravého prostředí: čistý vzduch, čistá voda, vyhovující kanalizace, čistota a světlo. Podle vzoru první ošetřovatelské školy začaly vznikat školy další po celém světě. Své poznatky o ošetřovatelství shrnula F. Nightingalová do řady knih. Svým úsilím a prací pozvedla opovrhovanou práci ošetřovatelek na skutečné povolání. Ošetřovatelství pokládala za odvětví medicíny. Myšlenky Nightingalové jsou pokrokové dodnes. V její koncepci jsou spojeny vývojové trendy charitativní, léčebný a preventivní. Tyto trendy začaly pronikat do výchovně vzdělávacího procesu nových ošetřovatelských škol. Řada současných teorií se k myšlenkám F. Nightingalové stále vrací. Důraz na aktivní přístup k nemocnému a jeho prostředí, na uspokojování základních životních potřeb s požadavkem na vysokou odbornost sester zajišťuje Nightingalové stále přední místo mezi zakladateli moderního ošetřovatelství. V celém světě je stále pokládána za nejvýznamnější postavu dějin ošetřovatelství.

Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810–1881) Veliký ruský chirurg a pedagog přivedl do války na Krymu skupinu ruských žen, ošetřovatelek, které připravil pro ošetřování raněných a umírajících, vyzbrojil je vědomostmi o ošetřování poranění, naučil je dobře obvazovat rány. Tyto ošetřovatelky začaly poprvé užívat stejnokroj, z čehož se vyvinula sesterská uniforma. Pirogov byl nejen respektovaným odborníkem, ale i známým propagátorem uznání práv žen.

19

2

2


Henry Dunant [čti Ánry Dynánt] (1828–1910) Byl to švýcarský kupec, který po bitvě u Solferina 1859 zřídil lazaret a zmobilizoval z řad civilního obyvatelstva dobrovolníky pro ošetřovatelskou péči o raněné vojáky. Vybavil je především vědomostmi o ošetřování poranění. Z jeho iniciativy vznikla 1864 Mezinárodní organizace Červený kříž. Tato organizace pracuje iniciativně po celém světě dodnes. Činnost Nightingalové, Pirogova a Dunanta spadala do doby, kdy se začaly uplatňovat požadavky žen za uznání rovnoprávnosti. Pirogov i Nightingalová svým úsilím zlepšit ošetřovatelskou péči raněným a nemocným se stali současně velikými obhájci ženské práce, která právě na tomto úseku ošetřovatelství přinesla nejlepší výsledky.

2.3

Vývoj ošetřovatelství v Čechách

Založení první ošetřovatelské školy na světě a emancipační hnutí v Rakousku-Uhersku podnítilo i vznik první ošetřovatelské školy v Praze v r. 1874. Její vznik ovlivnily české spisovatelky Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská, které byly zastánkyněmi ženských práv. V české škole vyučovali lékaři, kteří současně přednášeli na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Absolventky několikaměsíčního kurzu však do zaměstnání většinou nenastoupily, protože více než polovinu studentek tvořily měšťanské dámy shromážděné kolem Ženského výrobního spolku, které ve studiu na ošetřovatelské škole oceňovaly možnost vzdělávat se, a tak se společensky vyrovnat mužům. Škola po několika letech zanikla. Její význam však byl v tom, že poukázala na potřebu systematického vzdělání sester. V roce 1882 vznikla ošetřovatelská škola ve Vídni, přesto si po mnoho let každá klinika v českých zemích zacvičovala sestry sama. V domácnostech a v soukromých službách ošetřovaly nemocné laické sestry Červeného kříže a řádové sestry. V roce 1916 byla v Praze otevřena česká Státní dvouletá ošetřovatelská škola, která pokračovala ve své činnosti i po skončení první světové války v nově vzniklém Československu. Byla tak vzorem pro vznik dalších ošetřovatelských škol. Škola měla vysokou odbornou úroveň. První českou ředitelkou se v roce 1923 stala Sylva Macharová. Kurzy každoročně absolvovalo až 15 diplomovaných ošetřovatelek, a tak v nemocnicích vedle sebe pracovaly diplomované ošetřovatel20


ky, řádové sestry a pomocné ošetřovatelky zacvičené v nemocničních klinikách. Absolventky státní ošetřovatelské školy založily v roce 1921 Spolek absolventek ošetřovatelské školy, který se v roce 1928 přejmenoval na Spolek diplomovaných sester. Spolek pořádal přednášky, pokračovací kurzy a pomáhal zakládat další ošetřovatelské školy. V roce 1933 byl přijat Mezinárodní radou sester. V roce 1937 vydával časopis Diplomovaná sestra. Ošetřovatelství mělo podporu v českých zemích v Alici Masarykové, dceři prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, která byla předsedkyní Československého červeného kříže, dále v Haně Benešové, manželce druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. V roce 1918 byla v Praze otevřena Vyšší sociální škola, která v jednoletém studiu připravovala sociální pracovníky a později diplomované sestry pro práci v terénu. Tyto sestry zakládaly a vedly poradny pro matky a děti, zdravotní stanice s dispenzářem tuberkulózně a pohlavně nemocných. ČSČK pod vedením Alice Masarykové založil Masarykovu ligu proti tuberkulóze. V roce 1929 zavedl ČSČK ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, v níž sestry pracovaly samostatně na základě smlouvy s pojišťovnami. V roce 1946 byla v Praze otevřena Vyšší ošetřovatelská škola, která v jednom směru připravovala vzdělání sestrám – učitelkám na ošetřovatelských školách a v druhém směru připravovala vrchní sestry pro řídící práci. Ošetřovatelské školy byly podle nového školského zákona z roku 1948 sloučeny s rodinnými a sociálními školami, a vznikly tak střední zdravotnické školy, kde se připravovaly zdravotní sestry, ženské sestry, dětské sestry v denním čtyřletém studiu ukončeném maturitní zkouškou. Také zde bylo studium pětileté večerní, dálkové a denní dvouleté abiturientské studium. V roce 1960 vznikl Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně a v Bratislavě. V témže roce bylo otevřeno pro odborné učitelky v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dvouoborové studium ošetřovatelství, které bylo nejdříve pětileté a v kombinaci s psychologií a později dálkové šestileté v kombinaci „péče o nemocné – pedagogika“. Od roku 2004 studují všeobecné sestry na vysokých školách ve studijních bakalářských a navazujících magisterských oborech. Studovat mohou také na vyšších zdravotnických školách a získávají titul DiS. 21

2

2


Na středních zdravotnických školách byl založen roku 2004 obor zdravotnický asistent, který připravuje žáky pro práci v nemocnici. Žáci si budou moci doplnit vzdělání ve speciálních kurzech, rovněž se mohou hlásit po maturitní zkoušce ke studiu na vysoké škole. Od roku 2005 je na zdravotnických školách zdravotnické lyceum, které připravuje žáky pro studium na vysokých školách. Sestry jsou povinny požádat o registraci, která je přidělena, pokud splňují podmínky. Během práce v nemocnici jsou povinny se i nadále vzdělávat v kurzech, chodit na semináře, konference, kongresy. Tím získávají kredity nutné pro další práci ve zdravotnictví. Sestry se zapojují do výzkumů doma i v zahraničí, publikují v odborných časopisech (Sestra, Florence aj.), studují dále na vysokých školách a mohou získat akademický titul Ph.D. Ošetřovatelství se stalo vědním oborem, jehož cílem je především péče o zdraví lidu.

2.4

Ošetřovatelský personál a jeho další vzdělávání v českých zemích ve 21. století

Zdravotničtí pracovníci poskytující zdravotní péči lidem musí být pro toto povolání kvalitně připraveni. Během vykonávání své práce si musí neustále doplňovat vědomosti a dovednosti o nové informace, musí se neustále vzdělávat. Vzdělávání zdravotnických pracovníků má tyto oblasti: ■ Kvalifi kační příprava – tu získá pracovník studiem na školách středních, vyšších a na vysoké škole. ■ Specializační vzdělání získá zdravotník v institucích, které jsou k tomu oprávněny. ■ Celoživotní vzdělávání musí absolvovat každý zdravotník, který chce své povolání vykonávat dobře. Nové poznatky podložené výzkumy je možno získat studiem na vysokých školách, v kurzech, na odborných konferencích, kongresech, seminářích. Mnoho poznatků je možno získat samostudiem odborné literatury, odborných časopisů. Veliký podíl na vzdělání má i vlastní zapojení do výzkumů, výstupy na odborných konferencích, vlastní publikační činnost.

22


Kvalifikační studium všeobecných sester probíhá v bakalářském (Bc.) a magisterském (Mgr.) studiu na vysokých školách, dále na vyšších odborných školách (DiS.). Zdravotnický asistent studuje na středních zdravotnických školách, studium je čtyřleté, ukončené maturitní zkouškou. Absolvují je uchazeči ve věku 15–19 let. Odborné studium probíhá ve škole a také v nemocnicích a je kombinováno s všeobecnými předměty. Ošetřovatelky získávají kvalifi kaci na středních zdravotnických školách v tříletém studiu, výstupem je výuční list. Sanitáři a sanitářky absolvují krátkodobý kurz v nemocnicích nebo i na středních školách. Specializační studium mohou sestry absolvovat po praxi v ošetřovatelství v oboru, např. ošetřování nemocných na chirurgii, interně, operačním sále apod. Zdravotnický asistent bude moci také absolvovat certifikované kurzy a dalším vzděláním rozšiřovat své kompetence. Specializační průpravu mohou poskytovat vzdělávací zdravotnická zařízení, která k tomu mají oprávnění. Studium probíhá při zaměstnání. Celoživotní vzdělávání potřebuje sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář pro svoji profesní přípravu. Odborné znalosti si musí každý zdravotník neustále doplňovat studiem na vysokých školách, v institutech, četbou odborných knih a odborných časopisů, účastí na seminářích, odborných konferencích. Neustále se musí zdokonalovat v písemném i ústním projevu, musí ovládat cizí jazyk, mít znalosti z multikulturního ošetřovatelství. Musí umět komunikovat nejen s nemocnými, ale i s rodinou, s ostatními pracovníky, s veřejností. Je třeba, aby se každý zdravotník aktivně zapojoval i do výzkumu. O svém vzdělání si může každý zdravotník vést záznam, lze k tomu využít Index odbornosti. Přehled o vzdělání může být významným kritériem při žádosti o nové zaměstnání, je také vizitkou kreativity každého zdravotníka.

Kontrolní otázky ■ ■ ■ ■

Kdy a kde byla ve světě založena první ošetřovatelská škola? Proč se říkalo F. Nightingalové „dáma s lampou“? Jaké požadavky musí splňovat sestra, aby získala registraci? Jakými směry bylo v minulosti ovlivňováno ošetřovatelství? 23

2

2


■ Na jakých školách se mohou připravovat pro své povolání registrované sestry? ■ Může zdravotnický asistent ihned po ukončení střední školy studovat na vysoké škole?

24

Ochrana zdraví zdravotnického asistenta

3


Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■ charakterizuje osobnostní předpoklady pro výkon povolání zdravotnického asistenta, ■ popíše vztah zdravotnického asistenta a nemocného, ■ vysvětlí podstatu profesního chování zdravotnického asistenta, ■ ví, co obsahuje „Etický kodex sestry“, ■ zná pravidla správného životního stylu, ■ chápe význam ochranného oděvu, ■ chápe význam celoživotního vzdělávání, ■ chápe význam profesního chování zdravotnického asistenta, ■ zná pojmy sociocentrizmus, emocionální neutralita, univerzalizmus.

3.1

Osobnost zdravotnického asistenta

Povolání zdravotnického asistenta patří mezi velmi náročné profese. Objektem práce je nemocný člověk, který vyžaduje od zdravotníků také dodržování žádoucích forem jednání, obrovskou trpělivost, empatii, pochopení. Předpokládá se, že zdravotnický asistent zvládne odbornou činnost, práci s novou technikou, umí zvládnout fyzickou zátěž, umí jednat s nemocnými, rodinou, s kolegy, s veřejností. Dále musí zvládat práci s dokumentací, vykonává různou administrativní činnost. Dovede se vypořádat s rodinnými problémy. Pracuje v třísměnném provozu i o víkendu. K výkonu povolání zdravotnického asistenta jsou důležité tyto osobnostní předpoklady: ■ kreativita, se kterou řeší nové úkoly, ■ schopnost rychle se rozhodnout, ■ kritičnost a sebekritičnost, ■ empatie, ■ altruizmus, ■ klidné vystupování, trpělivost, 25

3

3


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

3.2

duševní vyrovnanost, sebeovládání, smysl pro humor, obětavost, hodnotová orientace, smysl pro povinnost, odpovědnost, humánní vztah k nemocnému (jde o projev zralosti osobnosti), čestné jednání, pravdomluvnost, smysl pro čistotu a pořádek, umění jednat s lidmi.

Vztah zdravotnického asistenta a nemocného

Povolání zdravotnického asistenta je z hlediska odborné přípravy i očekávaného profesionálního výkonu velmi náročné. Objektem práce je člověk nemocný, umírající. Od zdravotnického asistenta se očekává, že unese i fyzické nároky své profese, že unese veškeré problémy, které toto povolání přináší. Zásady chování zdravotnického asistenta lze najít i v Etickém kodexu zdravotních sester a ošetřovatelek. Mezi důležité povinnosti zdravotnického asistenta patří: ■ podpora zdraví, ■ prevence nemocí, ■ navrácení zdraví, ■ zmírnění utrpení. Ve vztahu zdravotnického asistenta k pacientu/klientovi (P/K) je jeho základní povinností: ■ pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují, ■ respektovat práva pacientů a dbát i na svá práva, ■ nediskriminovat P/K (věk, pohlaví, rasa aj.), ■ jednat s úctou k lidské důstojnosti. K plnění role zdravotnického asistenta je nutná emocionální neutralita, univerzalizmus – chovat se slušně ke všem P/K – a sociocentrizmus, tzn. umět se orientovat na potřeby druhého člověka. Ve své práci musí dodržovat zásady profesního chování: ■ znát práva pacientů, ■ znát svá práva, 26


■ ovládat své chování tak, aby se kladně projevilo na nemocném, ■ povýšit potřeby a zájmy P/K nad své. Postavení zdravotnického asistenta ve společnosti je určováno historickým náhledem a sociálně ekonomickou situací země. Role zdravotnického asistenta je závislá na mnoha faktorech. Faktory, které ovlivňují profesní chování zdravotnického asistenta: ■ management pracoviště, ■ vlastnosti osobnosti zdravotnického asistenta (vrozené i získané), ■ celoživotní vzdělávání, ■ etický kodex zdravotních sester a ošetřovatelek, ■ prestiž povolání, ■ práva pacientů. Zdravotnického asistenta může pacient vnímat i z pohledu typologického jako zdravotníka cholerického nebo melancholického, zdravotnický asistent může být vnímán i jako sangvinik nebo flegmatik. U zdravotnického asistenta se mohou projevit i negativní povahové vlastnosti, hovoříme pak o neadaptivních povahových projevech, např. náladovost, citový chlad, selhání v nečekaných situacích, neochota měnit zaběhnutý systém, není pochopení pro problémy pacienta, podezíravost, přecitlivělost, hysterie, popudlivost. Zdravotnický asistent s neadaptivními povahovými vlastnostmi je pro nemocné a spolupracovníky zdrojem neklidu a problémů. Toto chování má charakter profesionální deformace, která může souviset s pracovním přetížením, se špatnou organizací práce, s nedostatkem pomůcek, s nižší rozumovou úrovní a odborností zdravotníka, s nevhodnou motivací pro práci, se syndromem vyhoření, s nízkou finanční odměnou za práci. Profesní psychická deformace může nepřímo ovlivnit diagnosticko-terapeutický proces nemocného.

3.3

Životní styl zdravotnického asistenta

Povolání zdravotnického asistenta je velmi náročné. K tomu, aby ho mohl dobře vykonávat, musí dodržovat zásady správného životního stylu. Je velmi těžké najít takový životní rytmus, který bude upevňovat zdraví a zároveň chránit zdravotnického asistenta před fyzickým a duševním vyčerpáním spojeným s výkonem povolání. Zdravotnic27

3

3


ký asistent by měl dodržovat zásady správné životosprávy a pitný režim. Zdravotnická zařízení umožňují zdravotníkům stravovat se v jídelnách, kde je strava vydatná, pestrá a bohatá i na ovoce, mléčné výrobky, zeleninu, obsahuje dostatek bílkovin, minerálů a vitaminů. Dbát je třeba na kvalitu a složení stravy, ale také na pravidelnost. Směnný provoz vede k tomu, že strava zdravotníků je nepravidelná, přijímaná ve spěchu. Ke svému životu a pro své zdraví potřebuje každý člověk dostatek pohybu, který v nemocnici zdravotnický asistent sice má, ale je často fyzicky náročný, pochybovat lze i o čerstvém vzduchu v nemocnici. Je tedy vhodné doplnit svůj režim pohybem v přírodě, mohou to být sportovní aktivity, ale i vycházka do lesa. K regeneraci životních sil je nutný spánek, který by měl být na vhodném lůžku, ve větraném prostředí a pravidelný. Nedostatek spánku vede k vyčerpání organizmu a tím i ke snížení výkonnosti zdravotníka. Zdravotnický asistent dbá o osobní hygienu a čistotu, protože v prostředí, ve kterém pracuje, může dojít k přenášení infekce. Udržuje v čistotě ruce, nehty, nenosí v práci prsteny, protože ty mohou poranit nemocného a jsou rezervoárem infekce. Proti únavě nohou jsou vhodné střídavé koupele v teplé a studené vodě. Pro osvěžení a z hygienických důvodů je třeba se osprchovat. Osobní prádlo si zdravotník také denně mění. Vlasy je třeba mít upravené, aby nepadaly přes oči a během práce do pomůcek. Ve vlasech se zadržuje prach a nemocniční pach, proto je třeba pravidelně umývat. Při práci musí zdravotnický asistent nosit ochranný pracovní oděv (obrázek 1). Pracovní oděv poskytuje zdravotníkům nemocnice zdarma. Oblečení je doplněno obuví s atestem na protiskluzovou podrážku, naboso není vhodné chodit, proto jsou součástí oblečení i podkolenky nebo ponožky. Obr. 1 Ochranný pracovní oděv 28


Pracovní oděv má funkci ochrannou, ale i estetickou. Chrání zdravotnického asistenta před znečištěním a infekcí. Významně se podílí i na vzhledu zdravotníka. Svým vzhledem má zdravotnický asistent budit u pacienta důvěru, proto není vhodné ani nápadné líčení, dlouhé nehty, krátké šaty, přemíra šperků. Úprava zdravotnického asistenta odráží i jeho postoj k nemocným, ke spolupracovníkům a také k sobě samému.

3.4

Etický kodex sester

Mezinárodní etický kodex pro zdravotní sestry byl poprvé přijat Mezinárodní radou sester (ICN) v roce 1953. Od té doby byl několikrát revidován a znovu schvalován, zatím poslední revize byla provedena v roce 2000.

Etická pravidla zdravotní péče ■ Sestra je povinna převzít profesionální odpovědnost za péči o zdraví, prevenci nemocí a za zlepšování zdravotního stavu nemocných právě tak jako za tišení bolesti. ■ Potřeba zdravotní péče je všeobecná. Se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty: respekt k lidskému životu, důstojnost a lidská práva. Zdravotní péči je třeba poskytovat bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže, věk, pohlaví, politické přesvědčení a sociální postavení. ■ Zdravotní sestra poskytuje péči jednotlivci, rodině a společnosti a spolupracuje v tom i s reprezentanty jiných oborů.

Zdravotní sestra a spoluobčan ■ Zdravotní sestra má v první řadě zodpovědnost za občany, kteří potřebují zdravotní péči. Při poskytování péče respektuje zdravotní sestra víru jednotlivce, jeho životní hodnoty a obyčeje a snaží se vytvořit podmínky respektující individualitu. ■ Zdravotní sestra chrání informace o osobních poměrech pacienta, považuje je za důvěrné a svědomitě hodnotí, v jakém rozsahu a komu může tyto důvěrné informace předat.

29

3

3


Zdravotní sestra a péče v praxi ■ Zdravotní sestra je osobně odpovědná za kvalitu poskytované péče a za obnovování svých odborných znalostí cestou neustálého vzdělávání. ■ Zdravotní sestra se snaží udržovat pečovatelský standard na co nejvyšší úrovni, a to v každé situaci. ■ Zdravotní sestra hodnotí jak svou kvalifikaci, tak i kvalifikaci jiných osob, když přejímá zodpovědnost za jistý úkol a když jej předává jiným osobám. ■ Zdravotní sestra ve funkci jedná tak, aby její chování přispělo k dobré pověsti povolání.

Zdravotní sestra a společnost ■ Zdravotní sestra, podobně jako ostatní občané, podporuje požadavky obyvatelstva na zdravotní a sociální zabezpečení a je v této věci iniciativní.

Zdravotní sestra a spoluzaměstnanci ■ Zdravotní sestra je zodpovědná za realizaci spolupráce s ostatními zdravotníky všech profesních kategorií. ■ Zdravotní sestra podle nutnosti zasahuje tak, aby ochránila jednotlivce, jestliže péče o něj je ohrožena nevhodným chováním jiného zdravotníka nebo občana.

Zdravotní sestra a povolání ■ Zdravotní sestra je odpovědná za realizaci vysokého standardu zdravotní a ošetřovatelské péče a za odborné vzdělávání. ■ Zdravotní sestra soustavně pracuje na definování a kultivaci vnitřního obsahu zdravotní a ošetřovatelské péče. ■ Zdravotní sestra se zasazuje v rámci odborové organizace o stanovení přiměřeného platu a jeho vyplácení. Dbá též o vytváření důstojných pracovních podmínek umožňujících realizaci zdravotní a ošetřovatelské péče.

30


Kontrolní otázky ■ Vyjmenujte osobnostní předpoklady k výkonu povolání zdravotnického asistenta. ■ Jaké jsou zásady profesního chování zdravotnického asistenta? ■ Jaké jsou zásady správného životního stylu? ■ V kterém roce byl poprvé přijat Mezinárodní etický kodex pro zdravotní sestry a kým? ■ Které faktory ovlivňují profesní chování zdravotnického asistenta?

31

3

4


4

Ošetřovatelský proces

Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■ vysvětlí pojem ošetřovatelský proces, ■ charakterizuje jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu, ■ využívá vhodné metody k získávání ošetřovatelské anamnézy, ■ jmenuje nejběžnější ošetřovatelské diagnózy, ■ pracuje s ošetřovatelskou dokumentací, ■ uvědomuje si výhody práce v ošetřovatelském procesu, ■ pochopí úkoly zdravotnického asistenta v ošetřovatelském procesu, ■ uvědomí si význam správně odebrané ošetřovatelské anamnézy pro přípravu ošetřovatelského procesu, ■ jmenuje potřeby nemocného podle různých hledisek.

4.1

Charakteristika

Ošetřovatelský proces můžeme chápat jako způsob organizace ošetřovatelské péče. Je to děj cyklický a dynamický (reaguje na změny vzniklé v průběhu realizace). Nemocní jsou chápáni jako jeho aktivní účastníci, nejen jako objekty péče. Podílejí se na něm svým vlastním úhlem pohledu, stupněm sebepéče, svým vnímáním potřeb péče i kvalitou interakce s ošetřovatelským týmem. Ošetřovatelský proces proto můžeme definovat jako logický, systematický přístup ke komplexní péči o pacienty. Je to hlavní pracovní metoda ošetřovatelského personálu. Jeho cílem je prevence, odstranění nebo zmírnění problémů v oblasti individuálních potřeb nemocného.

4.2

Potřeby klientů

Ošetřovatelský proces vychází z hodnocení potřeb nemocných a plánování jejich uspokojování. Pojem potřeba můžeme definovat jako stav nedostatku nebo nadbytku. Prožívání nedostatku (hlad, žízeň) stejně jako nadbytku (hluk) 32


ovlivňuje psychické činnosti (vnímání, myšlení, učení, emoce aj.) a tím další chování jedince. Lidské potřeby nejsou neměnné, vyvíjejí se. Mění se jejich kvantita i kvalita. Je důležité vědět, že všichni lidé mají společné potřeby. Objevení se nebo též uvědomění si určité potřeby vede k motivačnímu napětí, snaze uspokojit (zahnat) potřebu. Každý jedinec uspokojuje své potřeby svým způsobem, jinak. Některé mohou být uspokojovány žádoucím chováním (způsobem), jiné nežádoucím (kouření, drogy, alkohol, sebepoškozování aj.). Mezi faktory, které modifikují uspokojování potřeb, patří například nemoc, individualita člověka, mezilidské vztahy, vývojové stadium člověka nebo okolnosti, za kterých onemocnění vzniklo.

4.2.1

Dělení potřeb klientů

Potřeby můžeme dělit z různých hledisek, například na biologické (potřeba jídla, pití, vyprazdňování, spánku aj.), psychické (potřeba učení, myšlení, vnímání aj.) a sociální (potřeba komunikace, společnosti, uznání aj.). Jiné dělení uvádí hledisko nižších (hlavně biologických potřeb) a vyšších potřeb (potřeba estetična, seberealizace, ocenění, uznání aj.). Americký psycholog A. H. Maslow se zaměřil na určení hierarchie potřeb. Podle ní má každý jedinec individuální systém motivů, který je hierarchicky uspořádán, protože některé z motivů jsou silnější než jiné a některé z těch silnějších jsou nejsilnější. Jsou uspořádány podle naléhavosti jejich uspokojení. Toto hierarchické uspořádání zaručuje, že neuspokojené potřeby hierarchicky nižší převládnou a zvítězí nad potřebami hierarchicky vyššími. Teprve je-li nižší uspokojena, přijde na řadu potřeba vyšší. Příklad: má-li člověk hlad a žízeň, nemůže se dobře soustředit na učení. Máme-li velký spánkový deficit, těžko můžeme přemýšlet o nových způsobech řešení problémů, projektů staveb apod.

Maslowova hierarchie organizuje potřeby do pěti úrovní: 1. Fyzické potřeby: zahrnují potřebu homeostázy a vyjadřují potřeby organizmu. Souvisejí s přežitím člověka. Řadí se sem potřeba jídla, pití, vzduchu, odpočinku a spánku, pohybu, tepla, vyměšování, 33

4

4


2. 3. 4.

5.

sexu aj. V době nemoci je uspokojení těchto potřeb prvořadým úkolem. Potřeba jistoty a bezpečí: vyjadřuje nutnost stability a známosti prostředí. Vyjadřuje touhu po důvěře, spolehlivosti. Řadí se sem též potřeba soběstačnosti a klidu. Potřeba lásky a sounáležitosti: je potřebou milovat a být milován, patřit někam, k někomu. Vyjadřuje se pojmy kamarádství, přátelství, možností komunikovat. Potřeba úcty, sebeúcty a ocenění: vyjadřuje potřeby sebehodnotící a respekt druhých. Je vyjadřovaná v pojmech jako neztrapnit se, neudělat si ostudu, být důvěryhodný, dosahovat určitého společenského statutu, prestiže, mít hodnotu jako člověk. Potřeba seberealizace, sebeaktualizace: je potřeba vedená myšlenkou dosáhnout toho, co daný člověk dosáhnout může. Je na vrcholu pomyslné pyramidy potřeb a svým způsobem všechny předchozí potřeby k ní směřují. Člověk má přirozenou tendenci stát se dobrým, mít radost z dobře odvedené práce. K této skupině potřeb se řadí také potřeby estetična, kulturního vyžití, aktivního využití volného času apod.

Potřeby seberealizace Potřeby uznání, sebeúcty Potřeby lásky a sounáležitosti Potřeby jistoty a bezpečí Potřeby fyziologické

Obr. 2 Maslowova hierarchie potřeb 34


4.2.2

Diagnostika potřeb

Při hodnocení potřeb nemocných vycházíme ze subjektivních a objektivních příznaků potřeb. Subjektivní příznaky potřeb jsou začínající pocity, které udává nemocný sám nebo je schopen je na dotaz zhodnotit. Například: pocit hladu (potřeba jídla), pocit únavy (potřeba odpočinku), pocit žízně (potřeba pití), pocit osamělosti (potřeba společnosti), pocit ošklivosti, špinavosti (potřeba hygieny), pocit studu (potřeba intimity), pocit zbytečnosti (potřeba ocenění), pocit cizosti (potřeba přátelství) aj. Objektivní příznaky potřeb jsou příznaky, které můžeme pozorovat na nemocném. Proto musí mít zdravotnický asistent dobré pozorovací schopnosti a cit odhalovat změny, aby byl schopen včas upozornit na potřeby nemocných. Někdy se může totiž stát, že nemocný nechce obtěžovat, zastírá příznaky nebo není schopen s námi dostatečně komunikovat, a to znemožňuje využití diagnostiky subjektivních potřeb. Příkladem objektivních potřeb jsou: suché rty, jazyk, sliznice (potřeba pití), smutný výraz v obličeji, slzy (potřeba bezpečí), zavřené oči, poloha v rohu, nekomunikativnost (pocit izolace) aj. Objektivní příznaky nemusí vždy přesně kopírovat subjektivní potřeby. Je právě na komunikačních schopnostech zdravotnického asistenta a jeho schopnostech empatie (vcítění se), zda diagnostika potřeb bude správná.

4.3

Fáze ošetřovatelského procesu

Ošetřovatelský proces se skládá z několika kroků, které jsou rozděleny do pěti hlavních fází (obrázek 3). 1. Ošetřovatelská anamnéza Zahrnuje činnosti: – získávání informací, – interpretace získaných informací. 2. Ošetřovatelská diagnóza Zahrnuje činnosti: – určení aktuálních a potenciálních problémů (potřeb) nemocného, – vymezení priorit ošetřovatelské péče, – stanovení ošetřovatelské diagnózy. 35

4

4


Ošetřovatelská anamnéza Hodnocení ošetřovatelského procesu

Realizace plánovaných ošetřovatelských intervencí

Ošetřovatelská diagnóza

Ošetřovatelský plán

Obr. 3 Fáze ošetřovatelského procesu 3. Ošetřovatelský plán Zahrnuje činnosti: – stanovení cílů ošetřovatelské péče, – rozhodování o ošetřovatelských intervencích, které nemocný potřebuje, – projednání plánu realizace intervencí. 4. Realizace plánovaných ošetřovatelských intervencí Zahrnuje činnosti: – vykonávání ošetřovatelské péče podle stanoveného plánu, – koordinaci jednotlivých postupů péče. 5. Hodnocení ošetřovatelského procesu Zahrnuje činnosti: – porovnání stavu nemocného před intervencemi a po nich, – hodnocení dosažených výsledků vzhledem ke stanovenému cíli, – vyhodnocení efektů ošetřovatelských zásahů, – hodnocení jednotlivých fází ošetřovatelského procesu.

4.3.1

Ošetřovatelská anamnéza

Před zahájením ošetřovatelského procesu je účelné zjistit údaje z lékařské dokumentace. Znalost medicínského stavu je pro ošetřovatelskou činnost významná a je třeba si uvědomit, že hraje značnou roli. 36


Ošetřovatelská anamnéza v sobě zahrnuje především sběr informací o nemocném. Získávání informací probíhá na podkladě odborných znalostí a porozumění nemocnému. Odběr vstupních dat probíhá při příjmu nemocného. Další sběr informací se děje při všech ošetřovatelských činnostech, při každodenním kontaktu, komunikaci s nemocným. Vstupní anamnéza musí být co nejdůkladnější, aby zahrnovala co nejširší spektrum všech oblastí potřeb nemocného. Neměla by proto probíhat nahodile. Nejlépe je držet se při zjišťování dat některého z uznávaných modelů, například „Modulu fungujícího zdraví“ M. Gordonové. Ta pro zhodnocení celkového stavu rozdělila zdraví na 12 oblastí: 1. vnímání zdravotního stavu, aktivity k udržení zdraví, 2. výživa a metabolizmus, 3. vylučování, 4. aktivita, cvičení, 5. spánek, odpočinek, 6. vnímání, poznávání, 7. sebekoncepce, sebeúcta, 8. plnění rolí, mezilidské vztahy, 9. sexualita, reprodukční schopnost, 10. stres, zátěžové situace, jejich zvládání, tolerance, 11. víra, přesvědčení, životní hodnoty, 12. jiné. Zdrojem získávání informací není pouze nemocný. Dalšími prameny jsou příbuzní (doprovázející osoba), zdravotnická dokumentace (z předešlé hospitalizace, sesterská překladová zpráva, současná dokumentace nemocného), zdravotničtí pracovníci (kteří nemocného překládají z jiného oddělení, byl jimi nemocný přivezen sanitkou, předávají hlášení…). Metod, kterými je možno získávat informace, je mnoho. Zde uvádíme ty nejčastější − pozorování, rozhovor, fyzikální vyšetření, různé hodnotící škály (vědomí, soběstačnosti, bolesti, stupně dekubitů, nutriční screening, deprese aj.). Záznam získaných údajů je třeba průběžně i během rozhovoru s nemocným zapisovat. Tomuto účelu slouží ošetřovatelské dokumentace (viz kapitola 2.4 a příloha 1).

37

4

4


4.3.2

Ošetřovatelská diagnóza

Se získanými údaji dále pracuje sestra. Provádí jejich rozbor. Hodnotí jednotlivé potřeby nemocného a hledá případné problémy. Problémy jsou potřeby klienta, jež nejsou uspokojeny nebo jsou uspokojeny jen částečně. Takovýmto problémům říkáme „aktuální“. Příkladem je pocit nedostatku vzduchu, bolest, únava, výrazný nechtěný úbytek na váze aj. Dále sestra posuzuje i problémy, které doposud nevyvstaly jako aktuální, tzn. zatím jsou v pořádku, ale při hospitalizaci a vzhledem k závažnosti daného zdravotního stavu se mohou objevit a zhoršit průběh léčby, zdravotní stav. Těmto problémům říkáme „potenciální“. Příklad: vzhledem k nutnosti infuzní terapie je třeba zavést flexibilní kanylu do žíly, ta ovšem může být příčinou vzniku infekce. U nemocného je třeba sbírat 24 hodin moč, ale ten je inkontinentní (neudrží moč), proto je třeba zavést močový katétr do močového měchýře. Ten bude ovšem opět možným zdrojem infekce. Problém může být ještě „edukační“. Znamená, že v současné době stav potřeby (zdraví) nevykazuje problém ani problém, který by brzy mohl nastat, ale zjistili jsme skutečnosti, které nejsou zcela ve shodě se zdravým životním stylem a bylo by třeba v této oblasti zdraví podpořit. Problém je tedy naučit nemocného v dané oblasti podporovat stav zdraví, případně zbavit ho negativních návyků (např. kouření u mládeže, výběr nevhodných potravin při normálním BMI). Po zhodnocení všech potřeb a nalezení problémů (aktuálních i potenciálních) sestra stanovuje jejich oficiální název v odborné ošetřovatelské terminologii, tj. ošetřovatelskou diagnózu. Ošetřovatelská diagnóza je zformulovaný ošetřovatelský problém. Tak, jak se vyvíjí ošetřovatelství, vyvíjí se i tato ošetřovatelská terminologie. V současné době se využívá dvousložkové ošetřovatelské diagnózy a třísložkové ošetřovatelské diagnózy. Dvousložková ošetřovatelská diagnóza v sobě zahrnuje standardizovaný název problému a důvod (příčinu), ze které vznikl (by mohl vzniknout). Příklady ■ Porucha výživy z důvodu zvýšeného příjmu potravy. ■ Bolest (akutní) z důvodu úrazu kolena. 38


■ Dušnost z důvodu základního onemocnění (chronické obstrukční bronchopulmonální choroby). ■ Porucha spánku z důvodu změny sociálního prostředí. ■ Porucha spánku z důvodu hospitalizace. Třísložkové ošetřovatelské diagnózy v sobě zahrnují jak standardizovaný název problému a jeho důvod vzniku, tak také jeho projevy subjektivní a objektivní. Příklady ■ Porucha spánku z důvodu hospitalizace projevující se subjektivně stížnostmi na únavu a časté probouzení v noci, objektivně unaveným výrazem obličeje, kruhy pod očima a častým zíváním. ■ Porucha výživy z důvodu zvýšeného příjmu potravy projevující se subjektivně stálou potřebou jídla a chutí na něj, objektivně zvýšením tělesné hmotnosti o 20 % (nebo BMI 30 a více), sedavým způsobem života. ■ Bolest (akutní) z důvodu úrazu kolena projevující se subjektivně slovním i mimickým vyjádřením pocitů bolesti, objektivně úlevovou polohou, omezením pohybů v koleně, neklidem. Mezi nejnovější standardizované názvy ošetřovatelských diagnóz patří NANDA International (NANDA-Int.). Je členěna do 13 domén (oblastí), z nichž každá obsahuje několik tříd, pod kterými je možno nalézt patřičné ošetřovatelské diagnózy. Tyto ošetřovatelské diagnózy jsou uváděné s mezinárodním číselným kódem, který má zamezit případné záměně a usnadnit vyhledávání v počítačové databázi. V tomto systému je třeba se řídit určitým algoritmem sloužícím ke stanovení správnosti ošetřovatelské diagnózy. Příklady: ■ akutní bolest − 00132, ■ nadměrná výživa − 00001, ■ porušený spánek − 00095, ■ oslabené dýchání − 00033.

39

4

4


4.3.3

Stanovení cíle ošetřovatelské péče

Za cíl ošetřovatelské péče považujeme žádoucí výsledek, kterého chceme u nemocného dosáhnout. Cílem by mělo být odstranění, eventuálně zmírnění problému definovaného v ošetřovatelské diagnóze. Na této činnosti se podílí sestra. Cíl může být krátkodobý (týkající se bezprostředních hodin, dnů) nebo dlouhodobý vztahující se k delšímu období (týdnům, celé době hospitalizace). Aby splnil cíl ošetřovatelské péče svůj význam, musí být v daném stavu nemocného dosažitelný (u nemocného s dlouhodobou silnou chronickou bolestí nedosáhneme úplného odstranění bolesti), musí být realistický vzhledem k možnostem oddělení (vybavenosti oddělení, počtu ošetřovatelského personálu, času) a hodnotitelný (obsahovat údaje, které lze zhodnotit buď subjektivně, nebo objektivně, případně obsahovat limity − čas, kg, množství aj.). O cílech ošetřovatelské péče by měl být nemocný informován, v nejlepším případě by měl na jejich stanovení spolupracovat se sestrou (být jejich spolutvůrcem). Příklady cílů ošetřovatelské péče ■ Nemocný subjektivně udává lepší kvalitu dýchání, na akrech se neobjevuje cyanóza ani jiné příznaky hypoxie. ■ Nemocný subjektivně hodnotí bolest jako snesitelnou (ustupující, zvladatelnou) po celý den. ■ Nemocný objektivně nevykazuje známky ospalosti, spí v noci bez probuzení nejméně 7 hodin, objektivně se po probuzení cítí odpočinutý. ■ Nemocný nemá známky zánětu v místě zavedení flexibilní kanyly (otok, zarudnutí, zvýšení tělesné teploty, bolest a poruchu funkce).

4.3.4

Plánování ošetřovatelských intervencí

Plánování ošetřovatelských intervencí je velmi náročná a zodpovědná činnost. Vykonává ji sestra (pokud to lze i ve spolupráci s nemocným). Stanovuje při ní i priority péče, tedy co bude nejdůležitější, neodkladné a co bude navazovat v součinnosti s medicínským léčebným plánem. 40


Plánování vychází z cíle, kterého chceme v ošetřovatelském procesu dosáhnout. Musí též vycházet z možností a podmínek daného pracoviště, plán by měl být pokud možno motivační, neměl by opomíjet psychickou a sociální podporu. Příklad jednoho možného ošetřovatelského plánu u oš. dg. porucha spánku z důvodu hospitalizace (u dospělého): ■ Zhodnoť současný stav kvality a délky spánku. ■ Zjisti spánkové návyky nemocného v domácím prostředí. ■ Vytvoř podmínky vhodné pro odpočinek a spánek nemocného v nemocnici. Vycházej při tom pokud možno z jeho domácích spánkových návyků, pokud byly vhodné. ■ Aktivuj nemocného během dne, aby nedošlo k tzv. spánkové inverzi. ■ Edukuj (pouč) nemocného o vhodných spánkových návycích, podporuj jeho snahu aplikovat je v nemocničním prostředí. ■ Umožni nemocnému před spaním psychoterapeutický rozhovor o tom, co ho tíží. Využij typ nedirektivního rozhovoru. ■ Edukuj nemocného o možnostech relaxace před spaním (dle podmínek oddělení). ■ Aplikuj léky ordinované lékařem včas tak, aby bylo navození spánkového rytmu v souladu s ochranně léčebným režimem oddělení (sedativa, hypnotika, anxiolytika aj.). ■ Sleduj reakce nemocného na návrhy jednotlivých intervencí. ■ Oceňuj snahu nemocného při aktivní účasti na jednotlivých intervencích. ■ Sleduj změny spánkové kvality a délky spánku v souvislosti s konanými intervencemi.

4.3.5

Realizace ošetřovatelských intervencí

Realizace ošetřovatelského plánu je částí ošetřovatelského procesu, která v sobě zahrnuje především provádění plánovaných ošetřovatelských intervencí. Na této fázi ošetřovatelského procesu se podílí celý ošetřovatelský tým, proto je nutné, aby členové týmu byli nejprve řádně obeznámeni s plánem a sledem priorit jednotlivých intervencí. Podle svých kompetencí realizují členové týmu jednotlivé činnosti, vzájemně se informují o stavu a průběhu ošetřovatelských intervencí, 41

4

4


zaznamenávají údaje do ošetřovatelské dokumentace a dle aktuálních změn kooperují následné ošetřovatelské činnosti. Kromě toho v průběhu realizace sbírají doplňující informace o nemocném, případně změnách potřeb nemocného.

4.3.6

Hodnocení ošetřovatelského procesu

Hodnocení ošetřovatelského procesu je písemné vyjádření o reakcích nemocného na ošetřovatelské intervence. Při hodnocení se zaměřujeme především na dosažení stanoveného cíle. Hodnocením zjišťujeme, zda cíle bylo dosaženo, nebylo dosaženo nebo bylo dosaženo jen částečně. Jde také o kritickou analýzu jednotlivých fází celého ošetřovatelského procesu. Nebylo-li cíle dosaženo nebo bylo-li ho dosaženo jen částečně, je třeba provést analýzu plánu a realizace ošetřovatelských intervencí a položit si otázky: ■ Byly naplánované intervence vhodné a dostačující? Nebyly některé zbytečné, nevhodné? ■ Byly plánované intervence realizovány? V případě, že nebyly, pak z jakého důvodu? ■ Byly plánované intervence prováděny dostatečně (správně, často)? ■ Byl zvolen reálný cíl? ■ Nechybí nám nějaké informace, které by mohly ovlivnit průběh ošetřovatelského procesu? Jaké? ■ Nedošlo v průběhu ošetřovatelského procesu ke změně některé z potřeb nemocného? Bylo-li cíle dosaženo, pak je třeba uvažovat nad tím, zda se problém vyřešil natrvalo, nebo je třeba v nastolených intervencích dále pokračovat (zejména u potenciálních a edukačních problémů). Častost hodnocení intervencí závisí na situaci a typu oddělení. V jiných časových odstupech se bude hodnotit stav nemocného na jednotce intenzivní péče, na standardním oddělení, v léčebně pro dlouhodobě nemocné nebo v domácí péči. Tato fáze je současně výchozí pro nové kolo ošetřovatelského procesu.

42


Přínos ošetřovatelského procesu ■ Je to způsob, jak zajistit, aby poskytovaná péče vedla k uspokojování potřeb nemocného. ■ Zlepšuje se návaznost ošetřovatelské péče. ■ Lépe informovaný nemocný i ošetřovatelský tým. ■ Kvalitnější předávání informací o aktuálním stavu nemocného. ■ Podporuje zájem členů ošetřovatelského týmu o nemocného. ■ Podporuje pocit individuality a zájmu v očích nemocného. ■ Podporuje vlastní aktivitu nemocného na procesu uzdravování. ■ Větší samostatnost, ale také zodpovědnost sester při rozhodování o ošetřovatelských intervencích. ■ Umožňuje uvědomit si účinnost jednotlivých ošetřovatelských intervencí a vyhledávat efektivnější řešení. ■ Kvalitní záznam informací.

4.4

Ošetřovatelská dokumentace, záznam

Pro záznam informací o průběhu ošetřovatelského procesu se používá ošetřovatelská dokumentace. Dokumentace a správný záznam je důležitý z mnoha důvodů: ■ Je to hodnotná zpráva o nemocném a spolupráci s ním. ■ Je to zdroj úplných a aktuálních informací o nemocném. ■ Její pomocí je možné kontinuálně pokračovat v ošetřovatelských intervencích. ■ Využívá se pro hodnocení účinnosti ošetřovatelských intervencí. ■ Je to chronologický přehled postupu ošetřovatelské péče. ■ Slouží ke kontrole kvality a obsahu péče. ■ Umožňuje kvalitní a úplný přenos informací mezi zdravotnickými pracovišti (odděleními). ■ Využívá se jako nástroj vzdělávání. ■ Může být použita jako zdroj hodnověrných informací pro právní účely. Zdravotnická zařízení mohou používat několik různých druhů ošetřovatelské dokumentace. Liší se formou záznamu ošetřovatelské anamnézy (otevřené, uzavřené otázky), rozsahem a členěním jednotlivých oblastí zjišťovaných potřeb, zaměřením oddělení (dětské, geriatrické, 43

4

4


chirurgické…), způsobem záznamu jednotlivých fází ošetřovatelského procesu, případně výběrem dalších doprovodných dokumentů. Tvorba vlastní ošetřovatelské dokumentace vyžaduje určité teoretické i praktické odborné vědomosti, zkušenosti s organizací práce daného oddělení (nemocnice) a je časově velmi náročná. Záznamy v ošetřovatelské dokumentaci se musí držet určitých zásad: 1. Srozumitelnost: používat ustálenou ošetřovatelskou terminologii, čitelnost písma. 2. Stručnost: záznam má být jasný a výstižný. 3. Úplnost: musí obsahovat všechny nezbytné informace. 4. Nepoužívat zbytečné zkratky: kromě těch ustálených – mohlo by dojít k záměně, nepochopení. 5. Údaje musí obsahovat záznam času, datum a podpis osoby, která jakýkoliv zápis provedla. Práce s ošetřovatelskou dokumentací by neměla znamenat překážky. Neměla by být činností izolovanou od samotné péče, ale měla by se stát významným pomocníkem a součástí péče o nemocné.

Kontrolní otázky 1. Vysvětlete pojem potřeba. 2. Rozlište potřeby biologické, psychické a sociální. 3. Rozlište pojem potřeby nižší a vyšší. 4. Vysvětlete hierarchii potřeb podle Maslowa. 5. Vysvětlete, co je to ošetřovatelský proces. 6. Jmenujte jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu. 7. Jmenujte zdroje ošetřovatelské anamnézy. 8. Jmenujte metody získávání ošetřovatelské anamnézy. 9. Na kterých fázích ošetřovatelského procesu se podílí zdravotnický asistent? 10. Jaké jsou výhody práce v ošetřovatelském procesu? 11. Argumentujte, proč vést ošetřovatelskou dokumentaci. 12. Jaké jsou zásady vedení ošetřovatelské dokumentace? 13. Pokuste se provést odběr ošetřovatelské anamnézy od spolužáka (sourozence, rodiče) podle modelu Gordonové uvedeném v příloze. 44

Ošetřovací jednotka

5


Cíl Po prostudování této kapitoly žák: ■ objasní typy a druhy ošetřovacích jednotek, ■ popíše součásti ošetřovací jednotky, ■ definuje vybavení ošetřovací jednotky, ■ vysvětlí pojem inventář, ■ pochopí význam pravidelného úklidu na ošetřovací jednotce. Ošetřovací jednotka je základní funkční, stavební a organizační složka lůžkové části nemocnice. Ve velkých, fakultních nemocnicích je členění následující – nemocnice – klinika (chirurgická, interní, neurologická, ortopedická, ORL a další) – ošetřovací jednotka. V menších nemocnicích – oddělení (chirurgická, interní, neurologická, ortopedická, ORL a další) – ošetřovací jednotka. Zdravotnický kolektiv ošetřovací jednotky zodpovídá za správné léčení a ošetřování klientů. Počet zdravotnického personálu na ošetřovací jednotce závisí na její velikosti a na charakteru práce a provozu.

5.1

Typy a druhy ošetřovací jednotky

5.1.1

Typy ošetřovacích jednotek

Ošetřovací jednotky mohou být různě stavebně uspořádány. Správně zvolené stavební uspořádání ošetřovací jednotky je jedním ze základních předpokladů účelné a kvalitní ošetřovatelské péče. ■ Jednostranná ošetřovací jednotka Pokoje pro nemocné a komplementy jsou umístěny na jedné straně chodby, na druhé straně jsou pouze okna. Tento typ ošetřovací jednotky má světlou chodbu, ale ta je příliš dlouhá a klade vyšší nároky na fyziologii práce zdravotnického personálu. U tohoto typu bývá obvykle pracovna sester umístěna uprostřed.

45

5

5


■ Oboustranná ošetřovací jednotka Pokoje pro nemocné jsou umístěny na jedné straně a na druhé straně jsou funkční a pomocné místnosti (komplementy). ■ Kruhová ošetřovací jednotka Pracovna sester je umístěna uprostřed a po obvodu se nacházejí pokoje pro nemocné a ostatní komplementy. ■ Ošetřovací jednotka ve tvaru U Pokoje pro nemocné a ostatní místnosti jsou uspořádány kolem chodby ve tvaru U. Sociální zařízení a úklidová místnost jsou umístěny uprostřed v jádru ošetřovací jednotky.

5.1.2

Druhy ošetřovacích jednotek

Každé onemocnění má svůj průběh a vyžaduje odpovídající péči. Zdravotní stav nemocného se v průběhu onemocnění či hospitalizace může měnit a v závislosti na tom se také mění rozsah péče, kterou nemocný potřebuje. Jsou-li ohroženy či dochází k selhávání životních funkcí, je nutno zajistit odpovídající intenzivní péči. ■ Standardní ošetřovací jednotky Ošetřovací jednotky pro převážnou část hospitalizovaných klientů. Je zde poskytována lékařská i ošetřovatelská péče v rozsahu odpovídajícím onemocnění klienta, který není přímo ohrožen na životě. Zahrnuje vyšetřovací, léčebnou, ošetřovatelskou, rehabilitační péči u onemocnění, která neohrožují klienta přímo na životě. ■ Specializované ošetřovací jednotky – Anesteziologicko–resuscitační oddělení (ARO) Jedná se o specializovanou ošetřovací jednotku, kam jsou přijímáni klienti, u nichž došlo k selhání základních životních funkcí. Tento druh ošetřovací jednotky má obvykle 5–10 lůžek, je vybaven nejmodernějšími přístroji pro záchranu a obnovu životních funkcí klienta. Z tohoto důvodu jsou kladeny vyšší nároky na zdravotnický personál, zejména na úroveň vzdělání. Práce na tomto druhu ošetřovací jednotky vyžaduje vyšší či specializační studium. 46


– Jednotka intenzivní péče (JIP) Na této ošetřovací jednotce jsou hospitalizování klienti, kteří jsou přímo ohroženi selháním základních životních funkcí. Dle typu onemocnění se jednotky intenzivní péče specializují – koronární jednotka, pooperační jednotka atd. Velikost, počet lůžek a vybavení jsou velmi podobné jako na oddělení ARO. – Jednotka intermediální péče Na této ošetřovací jednotce jsou hospitalizovaní klienti, kteří nejsou přímo ohroženi selháním základních životních funkcí, i přesto jsou zde tyto funkce monitorovány. Prostředí je již klidnější.

5.2

Součásti ošetřovací jednotky

Ošetřovací jednotka se skládá z pokojů pro nemocné a z komplementů.

5.2.1

Pokoje pro nemocné

Umístění, vybavení a zařízení pokojů pro nemocné musí odpovídat určitým hygienickým požadavkům. Pokoje musí být prostorné, vzdušné a dobře větratelné. Zařízení pokoje má být jednoduché, vkusné a hlavně účelné. Počet pokojů na ošetřovací jednotce je dán velikostí a stavebním uspořádáním jednotky. Obvykle je to 5–8 pokojů. Počet lůžek na pokoji je různý, od 1–6 lůžek, ideální pro klienty a pro ošetřující personál jsou pokoje 3–4lůžkové. Ke každému lůžku patří noční stolek a židle. Na pokoji dále bývá umístěn jídelní stůl a židle, věšák, případně i skříň. Nábytek má omyvatelný povrch z důvodů povrchové dezinfekce. Každý nemocniční pokoj musí být vybaven umyvadlem. Pokoje v nových (rekonstruovaných) nemocnicích jsou vybaveny obvykle vlastním sociálním zařízením – WC, sprchový kout, umyvadlo. V současné době začíná být běžné, že každá ošetřovací jednotka má alespoň jeden tzv. nadstandardní jednolůžkový pokoj, který kromě běžného vybavení a sociálního zařízení je zařízen televizí, telefonem, lednicí, varnou konvicí, připojením na internet apod. Snahou je vyhovět individuálním požadavkům klientů při jejich hospitalizaci. 47

5

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

OŠETŘOVATELSTVÍ PRO ZDRAVOTNICKÉ ASISTENTY 1. ROČNÍK

Recommend Documents