Název projektu Registrační číslo Autor Datum Ročník Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Metodický list/anotace
Typ DUMu Jazyk Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Cílová skupina Stupeň a typ vzdělávání Typická věková skupina
Život jako leporelo CZ.1.07/1.4.00/21.3763 Hana Brázdilová 20. 11. 2014 9. Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura Rozvoj čtenářské gramotnosti Rozvoj čtenářské gramotnosti 10 Žáci čtou dva úryvky z knihy a odpovídají na otázky k porozumění textu. Práci a žáky můžeme také rozdělit na dvě poloviny, nechat je přečíst jen jeden z úryvků, vyplnit otázky, a pak je nechat co nejpřesněji reprodukovat „jejich“ text těm druhým, kteří na otázky poté také odpoví. Můžeme tak sledovat míru „informačního šumu“, jak dochází ke zkreslení informací jak tím, kdo informaci podá, tak tím, který ji třeba nepochopí zcela přesně nebo si ji zcela přesně nezapamatuje. Pracovní list čeština Žák rozvíjí čtenářskou gramotnost. Žák vyhledá informaci v přiměřeně náročném textu. Žádné Žák Základní vzdělávání - druhý stupeň 12 - 15
Alan Garner - Čarovný kámen Brisingamenu Alderleyská legenda Za svítání jednoho klidného říjnového dne před dávnou dobou jel přes kopec, který se tyčí nad Alderley, jistý statkář z Mobberley na trh do Macclesfieldu. Ráno bylo kalné, ale teplé: cestu mu zastírala řídká mlha, lesy byly tiché a zdálo se, že bude pěkný den. Statkář měl dobrou náladu a nechal koně - mléčně bílou klisnu - jít vlastním tempem, protože chtěl, aby na trh dorazil čerstvý. Večer se do Mobberley vrátí pěšky jako boháč. V duchu už byl tedy ve městě, přestože teprve ujížděl přes kopec, když se ocitl v blízkosti místa známého pod jménem Zlodějská díra. Tam klisna zůstala stát a nepohnula se, ať ji pobízel ostruhami nebo uzdou sebevíc. Pokynům ostruh a uzdy sice rozuměla, stejně jako přísným příkazům svého pána, ale oči, které ji spoutaly, byly silnější než to vše dohromady. Uprostřed cesty, kde ještě před okamžikem zcela jistě nikdo nebyl, stál vysoký stařec s dlouhými vlasy a vousy. „Jedeš tu kobylku prodat,“ oslovil statkáře, „a já jsem ji přišel koupit. Kolik za ni chceš?“ Statkář chtěl ale klisnu prodat jedině na trhu, kde si mohl vybrat z mnoha nabídek, hrubě proto cizince vyzval, aby se mu klidil z cesty a nechal ho projet, protože kdyby se tu dlouho zdržel, přijel by na trh pozdě. „Tak tedy jeď,“ přikývl stařec. „Nikdo ji ale nekoupí. A o západu slunce tady na tebe budu čekat.“ V příštím okamžiku byl pryč a statkář nedokázal říct, jak a kam zmizel. Den byl teplý a v hostinci byl chládek; všichni, kdo kobylku viděli, se shodovali na tom, že je to nádherné zvíře, chlouba Cheshiru, královna mezi klisnami. Všichni potvrzovali, že lepší zvíře se nenajde v celém městě, nikdo se ale nenabídl, že ji koupí. Na konci dne statkář nakvašeně a s prázdnou z Macclesfieldu odjel. U Zlodějské díry se klisna zastavila: cizinec už tam čekal. Statkář usoudil, že jakákoli cena je teď už lepší než žádná, a souhlasil, že klisnu prodá. „Kolik mi dáte?“ chtěl vědět. „Dost. Teď pojď se mnou.“ Prošli kolem Sedmi jedlí a Zlatého kamene, až došli k Bouřlivé hůrce a Sedlovému sloupu. Zastavili se před velkou skálou, trčící ze svahu. Stařec zvedl hůl, zlehka se kamene dotkl a skála se s hromovým rachotem rozestoupila. Při tom pohledu se statkář svalil ze vzpínající se klisny, padl na kolena a prosil starce, aby se smiloval a nechal ho bez úhony odejít. Klisnu si může nechat, on už ji nechce. Úplně mu stačí, když zůstane naživu. Čaroděj - protože to skutečně byl čaroděj - statkáři poručil, aby vstal. „Slibuji ti, že se ti nic nestane,“ konejšil ho. „Neboj se, protože zde uvidíš živoucí zázraky.“ Za skálou se nacházela železná brána. Čaroděj ji otevřel a vedl statkáře i s klisnou úzkým tunelem do útrob kopce. Cestu jim značilo jakési tlumené, ale překrásné světlo. Pak chodba skončila a oni vstoupili do jeskyně, kde statkáře očekával úchvatný pohled - sto čtyřicet rytířů ve stříbrné zbroji a po boku každého z nich s výjimkou jednoho mléčně bílá klisna. „Dlí tady v kouzelném spánku,“ vysvětloval čaroděj, „dokud nepřijde den - a ten určitě přijde - kdy bude Anglie v nejvážnějším nebezpečí a matky Anglie budou ronit slzy. Pak musí vyjet ven z hory a v třikrát prohrané a třikrát vyhrané bitvě na pláních zahnat nepřítele do moře.“
Statkář, který úžasem nebyl schopen slova, se otočil a vešel s čarodějem do další jeskyně, kde na zemi ležely nakupené hromady zlata, stříbra a drahokamů. „Vezmi si za svoji klisnu všechno, co uneseš.“ A když si statkář nacpal kapsy (stejně objemné jako jeho sýpky!), košili i obě ruce poklady, odvedl ho čaroděj spěšně dlouhým tunelem zpět a vystrčil ho z brány. Zaburácel hrom, statkář klopýtl, a když se ohlédl, čněla nad ním jen skála. Byl sám na kopci nedaleko Bouřlivé hůrky. Na obloze zářil široký úplněk a byla noc. (Garner, Alan: Čarovný kámen Brisingamenu. Přeložil Pavel Medek. 1. vydání. Praha: Albatros nakladatelství, a. s., právní nástupce, 2008. ISBN 978-80-00-02158-4. s. 8 - 10)
Otázky k textu: 1) Co chtěl statkář prodat na trhu? Jak to vypadalo? 2) Kde se trh konal? 3) Jaké bylo roční období? 4) Jaké bylo počasí? 5) Co se statkáři přihodilo u Zlodějské díry? 6) Co se stalo na trhu? 7) Jak vypadal čaroděj? 8 Jak zareagoval statkář na to, když čaroděj otevřel skálu? 9) Co bylo ve skále? Popiš co nejpřesněji. 10) Proč čaroděj kupoval od statkáře klisnu? 11) Kdy mají rytíři ze skály vyjet a co udělají? 12) Jakou českou pověst tato legenda připomíná? Kamenný kruh Stáli uprostřed kamenů, jejichž temné nezřetelné tvary se zvedaly ze země na samém pokraji jejich zorného pole, jako by ohraničovaly celý svět. Přímo proti nim byly další dva kameny, mnohem větší než ostatní, a na jednom z nich seděla postava, jejíž vzhled by vyděsil i toho nejstatečnějšího muže. Po tři fatální vteřiny na ni oba upřeně hleděli neschopni myslet nebo se pohnout. V tom okamžiku se kolem nich čelisti pasti uzavřely. Tráva v kruhu, ovládaná magií tohoto místa, totiž ožila, podobná nesčetným hadům se jim omotala kolem nohou a uvěznila je stébly i kořeny jako ve svěráku. Jako v nějakém černém snu se Colin a Susan snažili z jejího sevření vytrhnout, byli však polapení jako vosy v medu. Postava se pomalu zvedla ze svého trůnu a přistoupila k nim. Měla lidský tvar, nepatřila ale žádnému smrtelníkovi, protože byla téměř dva a půl metru vysoká a celá zahalená ve volném hábitu, zeleném a zatuchle zapáchajícím, který stěží skrýval děsivou vyzáblost a pavoučí sílu těla pod sebou. Obličej zakrývala hluboká kápě, kostnaté ruce byly schované v kožených rukavicích a vzduch byl plný pachu nečisté vody. Nestvůra se zastavila před Susan a natáhla ruku; nepadlo jediné slovo. „Ne!“ vyjekla Susan. „Nedám ti ho!“ A schovala paži za záda. „Nech ji být!“ zaječel Colin. „Jestli se jí dotkneš, Cadellin tě zabije!“ Zakuklená hlava se pomalu otočila k němu, a když pohlédl do hloubi kápě, odvaha ho opustila a kolena se mu proměnila ve vodu. Pak náhle postava rozpřáhla paže a popadla obě děti za ramena.
Neměli nejmenší šanci se vzpírat nebo bránit. Rychlostí, která jim zadusila úzkostlivý výkřik v hrdlech, se jim ze stisku těch rukou do celého těla rozlila ledová strnulost; zůstali stát zcela ochromení a nebyli schopni pohnout ani prstem. Za okamžik už měla Susan náramek stažený ze zápěstí, zlověstná postava se na místě otočila a vnořila se do mlhy. Mlha se kolem ní stáhla a vytvořila vířící oblak, který rychle odplul mezi stromy a ztratil se. Kamenný kruh i postavy stojící nehybně v jeho středu ozářilo slunce. Teplé paprsky vlily do zdřevěnělých těl cit a život, takže se začala hýbat. Nejprve sebou trhaně škubla jedna paže jako ruka loutky, pak se otočila hlava, pohnula se noha, a jak ochrnutí pomalu ustupovalo, tráva také povolila své sevření a děti se svalily na ruce a na kolena. Třásly se, lapaly po dechu a krev jim bušila v hlavách jako dva perlíky. „Ven… z kruhu!“ zasípěl Colin. Vrávoravě zamířili na stranu a málem se zřítili po nízkém svahu na pěšinu. „Najdeme Cadellina. Třeba… tu obludu… může zastavit. Myslím, že támhle před námi… je nejspíš Bouřlivá hůrka.“ Nohy měli ztuhlé a bolela je každá kost v těle, pospíchali ale, jak nejrychleji dokázali, a po několika minutách vykřikli úlevou, protože pěšina skutečně ústila u Bouřlivé hůrky. Rozběhli se přes kamenitou pláň a doběhli až k místu, kde byla železná brána; když dorazili ke skále, vrhli se k ní, bušili do ní pěstmi a volali na čaroděje. Odměnou jim však byly jen potlučené klouby na rukou. Neobjevila se žádná brána a neotevřela se žádná jeskyně. Colin byl zoufalstvím úplně bez sebe. Vypáčil ze země kámen téměř velikosti vlastní halvy, oběma rukama jím začal bušit do němé skály a křičel: „Otevři se! Otevři se! Otevři se! Otevři se! Otevři se!!!“ „To není právě zdvořilý způsob, jak přijít na návštěvu za čarodějem,“ ozval se nad nimi čísi hlas. (Garner, Alan: Čarovný kámen Brisingamenu. Přeložil Pavel Medek. 1. vydání. Praha: Albatros nakladatelství, a. s., právní nástupce, 2008. ISBN 978-80-00-02158-4. s. 61 - 64)
Otázky k textu: 13) Jak se jmenují hlavní postavy? 14) Jak je možné, že nedokázali odejít z kruhu? 15) Jak vypadá tajemná postava? Co dokáže? 16) Co postava chce? 17) Jakým jazykem mluví? 18) Byly děti u Bouřlivé hůrky poprvé? Podle čeho tak soudíte? 19) Kdo je Cadellin? 20) Co mají obě ukázky společné? Řešení: 1) Klisnu, mléčně bílou. 2) V Macclesfieldu. 3) Podzim - konkrétně říjen. 4) Kalné ráno s mlhou, ale slibovalo, že den bude teplý - a byl. 5) Klisna se zastavila a nešla dál, protože ji ovládaly čarodějovy oči. 6) Nikdo klisnu nekoupil, i když ji všichni chválili. 7) Vysoký stařec s dlouhými vlasy a vousy. 8) Vyděsil se a chtěl odejít, ani za klisnu nechtěl zaplatit, jen když ho čaroděj nechá žít.
9) Za skálou byla železná brána, za ní úzký tunel někam dovnitř do kopce, osvětlený tlumeným překrásným světlem, pak následovala jeskyně se 140 spícími rytíři se 139 mléčně bílými klisnami. V další jeskyni pak byly hromady zlata, stříbra a drahokamů. 10) Jednomu rytíři chyběla. 11) Až přijde den, „kdy bude Anglie v nejvážnějším nebezpečí a matky Anglie budou ronit slzy. Pak musí vyjet ven z hory a v třikrát prohrané a třikrát vyhrané bitvě na pláních zahnat nepřítele do moře.“ 12) Pověst o blanických rytířích. 13) Colin a Susan. 14) Uvěznila je tráva. 15) „Měla lidský tvar, nepatřila ale žádnému smrtelníkovi, protože byla téměř dva a půl metru vysoká a celá zahalená ve volném hábitu, zeleném a zatuchle zapáchajícím, který stěží skrýval děsivou vyzáblost a pavoučí sílu těla pod sebou. Obličej zakrývala hluboká kápě, kostnaté ruce byly schované v kožených rukavicích a vzduch byl plný pachu nečisté vody.“ Dokáže způsobit, že se nemohou pohnout, nemohou odporovat. 16) Chce náramek, který má na ruce Susan. 17) Nemluví. 18) Nebyly - orientovaly se v prostoru, věděly, kde jsou, kam mají jít, volaly na Cadellina a doufaly, že ho najdou právě tam. 19) Čaroděj. 20) Místo děje - u Bouřlivé hůrky, mluví se o železné bráně, která je stejná jako ta první ukázce. Zdroje: Garner, Alan: Čarovný kámen Brisingamenu. Přeložil Pavel Medek. 1. vydání. Praha: Albatros nakladatelství, a. s., právní nástupce, 2008. 236 s. ISBN 978-80-00-02158-4. s. 8 - 10, 61 - 64
