ODŮVODNĚNÍ
OBECNÁ ČÁST
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění jejích hlavních principů Dne 14. července 2006 bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů, které ke dni 12. července 2007 nahradilo nařízení 259/93. Toto nové nařízení vychází ze stejných principů jako dosavadní úprava s tím, že jednotlivé instituty řeší podrobněji a zpřesňuje podmínky pro jednotlivé administrativní postupy spojené s přepravou odpadů. Z tohoto důvodu připravilo Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) novelu zákona č.185/2001 Sb., o odpadech a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jejímž cílem je přizpůsobit část devátou zákona o odpadech nové komunitární právní úpravě a adaptovat požadavky stanovené přímo použitelným předpisem – výše uvedeným nařízením. Součástí novely zákona je i zmocnění pro ministerstvo k vydání vyhlášky, kterou se stanoví způsob označování motorového vozidla přepravujícího odpad a kterou se stanoví rozsah informací a dokumentace podle části 3 přílohy II nařízení č.1013/2006 pro jednotlivé druhy přepravy. Nařízení stanoví základní pravidla pro podávání oznámení – to se podává na formuláři oznámení a formuláři průvodního dokladu. Oznámení je určeno zejména pro poskytnutí informací příslušným orgánům dotčených zemí o navrhovaném pohybu odpadu, a informace a dokumentace, které jsou jeho obligatorní součástí, stanoví část 1 přílohy II nařízení. Průvodní doklad doprovází každý pohyb odpadu, který již byl příslušnými orgány všech dotčených států povolen. Jeho obsah je stanoven v části 2 přílohy II nařízení a je rovněž obligatorní. Všechny příslušné dotčené orgány mohou požadovat ještě další doplňující informace, jejichž rozsah je uveden v části 3 přílohy II nařízení. Předložený návrh vyhlášky pak rozsah těchto doplňujících informací vymezuje pro nejčastější typy přepravy. Typů přeshraničních přeprav odpadů je značný počet a v důsledku toho se také liší rozsah požadovaných informací a dokumentace. Vymezení jejich rozsahu obecně závazným právním předpisem je základním předpokladem pro zachování právní jistoty subjektů zúčastněných na přepravě. Všechny požadované informace a dokumentace se vyžadují vždy při každém novém oznámení a slouží ministerstvu k ověření, zda předložený záměr přeshraničního pohybu odpadů není v rozporu s komunitárním právem nebo právními předpisy České republiky. Rovněž je třeba zabezpečit aplikaci čl. 22 až 25 nařízení, které se týkají nedovolené a nedokončené přepravy. V těchto případech může ministerstvo uložit oznamovateli povinnost zpětného převzetí odpadu a zajištění alternativního způsobu naložení s tímto odpadem. Proto je nutno získat takové informace, které umožní předem ověřit, zda by byl oznamovatel schopen takovou povinnost splnit.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání, a zároveň zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s akty práva Evropské unie Předkládaný návrh vyhlášky je plně v souladu s novelou zákona a navrženým zmocněním v § 24 odst. 3. Návrh je rovněž v souladu s nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č.1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů. 1
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, na ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace Novela vyhlášky přímo transponuje uvedené nařízení. Zachování současné právní úpravy by znamenalo vystavení ČR riziku sankcí ze strany Evropské komise a porušení závazků vyplývajících z mezinárodních protokolů (tzv. infringement). Členský stát, který tuto povinnost poruší, je sankcionován až do doby nápravy závadného stavu. Hrozí pokuty ve výši milionů EUR v kombinaci se sankcemi za dobu neplnění legislativní povinnosti. To znamená, že v konečném důsledku se uvedená legislativa implementovat musí. Většina nově požadovaných dokumentů, které musí oznamovatel předložit spolu s oznámením vychází z požadavků nařízení. Jejich předložení bude znamenat mírné zvýšení administrativní zátěže zejména pro oznamovatele, ale také pro provozovatele skladů, v nichž bude odpad před přepravou uložen nebo do nichž bude odpad při nedokončení přepravy vrácen, a dále pro provozovatele zařízení pro předběžné a jiné využití odpadů. Na druhou stranu dojde k zpřehlednění systému přepravy odpadů, zvýšení vymahatelnosti nápravy při nedokončení přepravy a zabránění nelegální přepravě odpadů za účelem skrytého odstraňování odpadů. Dále dochází k narovnání podmínek pro všechny oznamovatele přepravy odpadu, kdy je požadováno, aby všichni oznamovatelé disponovali skladem, do něhož bude odpad při nedokončení přepravy vrácen. Toto ustanovení se dotkne pouze provozovatelů mobilních zařízení ke sběru a výkupu, kterým se zvýší náklady na pronájem skladovacích prostor. Na druhou stranu tím zanikne výhoda pro tyto provozovatele, kdy neměli žádné výdaje spojené se skladováním na rozdíl od provozovatelů stacionárních skladů a navíc v případě nedokončení přepravy nebylo odpad kam vrátit. Tudíž náklady hradil stát a zpětně je pak vymáhal po těchto provozovatelích, avšak protože chyběl prostředek k vynucení uhrazení nákladů za skladování a odstranění odpadu, byly tyto náklady v podstatě nevymahatelné. V souvislosti s novými náležitostmi vyžadovanými v oznámení se předpokládá nárůst agendy na Ministerstvu životního prostředí. Pro tuto agendu bude třeba navýšit počet pracovních míst o 0,5 úvazku. S tím jsou spojeny roční mzdové náklady ve výši 229 295 Kč a režijní náklady 98 597 Kč. Celkově tedy roční náklady na 0,5 pracovního úvazku činí 327 892 Kč. Označení vozidel si vyžádá mírné jednorázové náklady přepravců odpadu (cca 500900 Kč/vozidlo), avšak lze očekávat, že díky tomuto označení se zvýší bezpečnost vozidla na komunikaci, čímž se sníží riziko poškození životního prostředí následkem dopravní nehody a sníží se i náklady na odstraňování škod vzniklých na životním prostředí. Tabulka : Porovnání nákladů a přínosů Přínosy Varianta 1 Stát - snížení rizika infringementu. Hrozí pokuty ve výši miliónů EUR. MŽP - nižší náklady na odstranění odpadů v případě nedokončení
Náklady *****
***
2
Podnikatelé - jednorázové náklady na označení vozidel přepravujících odpad Podnikatelé - administrativní zátěže související s přepravou
*
**
přepravy Podnikatelé - narovnání podmínek mezi oznamovateli o přepravě odpadů Životní prostředí snížení rizika nelegální přepravy odpadů za účelem skrytého odstraňování odpadů Snížení rizika poškození ŽP následkem dopravní nehody Snížení finanční záruky kvůli vztažení na „živou zásilku“
*** ***
odpadů Podnikatelé – náklady na zajištění skladu MŽP - zvýšení byrokratické (předpokládá se zátěže navýšení o 0,5 pracovního úvazku)
*** 327 892 Kč/rok
*** **
Přijetí vyhlášky nebude mít dopad do sociální oblasti a rovněž se nepředpokládají dopady na rovné postavení mužů a žen. Pokud jde o životní prostředí, lze předpokládat, že vyhláška bude mít zprostředkovaně dopad jednoznačně pozitivní.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K§1 Toto ustanovení vymezuje předmět úpravy vyhlášky. K§2 Při označování motorových vozidel výstražnými tabulkami bylo využito zkušeností německých dopravců odpadů, kteří jsou povinni tímto způsobem označovat všechna motorová vozidla, jimiž jsou přepravovány odpady po německých pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že převážná většina zákonných (tj. se souhlasem dotčených příslušných orgánů) přeshraničních přeprav odpadů určených k využití směřuje z ČR do SRN a ze SRN do ČR, přinese stejné označení motorových vozidel organizační a finanční úsporu českým dopravcům odpadů (nemusí měnit nové české výstražné tabulky za německé a opačně). Z povinnosti označování byla vyjmuta vozidla M1 a N1 vzhledem k tomu, že se jedná o malá vozidla a disponibilní plocha k umístění tabulek nebývá dostatečná a že přepravují jen malé množství odpadu. K§3 Prostřednictvím odkazu na vybrané body části 3 přílohy II nařízení o přepravě odpadu je nejprve stanoven výčet dokumentů a informací z této přílohy, které se vyžadují nad rámec povinných údajů stanovených v příloze II, části 1 a 2 nařízení při přepravě odpadů neuvedených na zeleném seznamu z České republiky do jiné země Evropské unie nebo vývozu odpadů z České republiky do třetích zemí. Těmi jsou chemická analýza složení odpadů, popis procesu vzniku odpadů, finanční záruka nebo odpovídající pojištění či jejich kopie, informace o výpočtu finanční záruky nebo odpovídající pojištění a kopie smluv uvedených v bodech 22 a 23 části 1 přílohy II nařízení o přepravě odpadů. Chemickou analýzu odpadů vyžaduje ministerstvo zejména tehdy, když je to nutné pro posouzení záměru ve vztahu k zařízení k využití odpadů. Popis procesu vzniku odpadů je důležitou informací, která o charakteru odpadu často vypovídá více, než chemická analýza, která odpovídá často pouze odpadu odebranému
3
v určitém časovém úseku. Typickým příkladem jsou odpady vzniklé úpravou odpadů. Popis procesu vzniku odpadů ani chemická analýza však není nutná v případech, že složení odpadu již vyplývá z informací uváděných v oznámení obligatorně podle bodu 16 části 1 přílohy II nařízení. Nezbytnou podmínkou vydání souhlasu s přepravou je finanční záruka. V případě přepravy odpadu z České republiky do zahraničí zodpovídá za její zajištění vždy ministerstvo. Vzhledem k obtížnosti kalkulace finanční záruky však ministerstvo připouští, aby oznamovatel jako součást oznámení připojil pouze kalkulaci finanční záruky a samotná záruka aby byla zajištěna nejpozději v okamžiku vydání souhlasného rozhodnutí ministerstva (§ 57 zákona). Kalkulace finanční záruky totiž závisí velmi silně na přesném popisu celého záměru přepravy ve smyslu čl. 6 nařízení 1013/2006, včetně případného alternativního naložení s odpadem a právě tento exaktní popis bývá největší slabinou oznámení. Pokud někdo doloží originál záruční listiny již jako součást oznámení, v nadpoloviční většině případů to vede k tomu, že záruka musí být stejně přepracována. Ministerstvo dále vyžaduje i kalkulaci finanční záruky. Kopie smlouvy mezi oznamovatelem a příjemcem sice není obligatorní náležitostí oznámení, protože povinnost dle přílohy II části 1 bodu 22 se splní již podepsáním formuláře oznámení v kolonce č. 17, všechny známé příslušné orgány však kopii smlouvy bez výjimky vyžadují. Bod 14 části 3 přílohy II nařízení umožňuje vyžádat si navíc i jiné informace, které souvisí s posouzením oznámení. V souladu s tímto bodem tedy vyhláška vyžaduje i dále uvedené dokumenty a informace. Kopie výpisu z obchodního rejstříku českého oznamovatele se vyžaduje z toho důvodu, že společnosti velmi často mění názvy i právní formy, existují dceřinné společnosti s těžce rozeznatelnými rozdíly v názvech a v oznámení jsou názvy uváděny zkomoleně nebo i zcela mylně. Přiložením výpisu k oznámení dá oznamovatel jasně najevo, kdo je příslušným subjektem. Navíc je možno zkontrolovat, zda smlouva byla podepsána v souladu s pravidly, uvedenými ve výpisu z obchodního rejstříku. Doklad o tom, že český oznamovatel je oprávněn vlastnit odpad, slouží k ověření zákonnosti daného záměru. Tento doklad také potvrdí, že bude možno oznamovateli uložit povinnost dle čl. 22 odst. 2, případně dle čl. 24 odst. 2 písm. a), pokud by to bylo nutné. Dále je požadována adresa stacionárního skladu, ve kterém bude odpad uložen před zahájením přepravy. Tento sklad je většinou identický se zařízením, ke kterému se vztahuje oprávnění vlastnit odpad. Není tomu však vždy. V poslední době se rozšířily poměrně problematické typy přeprav, kdy oznamovateli jsou osoby, které jsou oprávněny vlastnit odpad pouze na základě toho, že provozují mobilní zařízení ke sběru a výkupu, což jsou většinou pouze mírně upravené nákladní automobily. Ministerstvo nemůže těmto subjektům odmítnout jejich vystupování v roli oznamovatele, musí však řádně ošetřit místo, kde bude přeprava zahajována, včetně oprávněnosti tohoto místa. V některých případech i subjekty, které vlastní stacionární zařízení ke sběru a výkupu, chtějí zahajovat přepravu přímo u prvotního původce. Pokud by ministerstvo nutilo tyto subjekty, aby odpad nejprve převezly do oprávněného zařízení a pak teprve zahájily přeshraniční přepravu, docházelo by tím k dalším finančním nákladům na straně oznamovatele a současně by bylo životní prostředí zcela zbytečně zatěžováno nadměrnou přepravou. Zde je tedy opět účelnější ověřit jiné místo zahájení přepravy, včetně oprávněnosti příslušného zařízení. Oznámení o přeshraniční přepravě odpadu někdy podávají i subjekty, které vlastní zpětně odebrané výrobky, které podle českých předpisů nejsou odpadem. Tato úprava je z evropského hlediska zcela unikátní a působí při přeshraniční přepravě problémy. Ministerstvo proto neodpírá těmto subjektům postavení oznamovatele, ale vyžaduje řádné doložení skladu, kde má být přeprava zahajována.
4
Adresa stacionárního skladu v České republice, do kterého by byl odpad vrácen v případech podle čl. 22 a 24 nařízení 1013/2006, je opět většinou identická s adresou zařízení, ke kterému se vztahuje oprávnění vlastnit odpad. Nařízení 1013/2006 stanoví v určitých případech (čl. 22 odst. 2, čl. 24 odst. 2) ministerstvu povinnost zajistit, aby si oznamovatel převzal odpad zpět. To by se dělo formou rozhodnutí a je proto naprosto nezbytné mít již v oznámení ošetřeno místo, kam by se odpad vracel, oprávnění tohoto zařízení skutečně odpad přijmout a v případě, že toto zařízení není provozováno oznamovatelem, mít smluvně zajištěno, že zpětné převzetí odpadu jiný subjekt (který vůbec nebyl účastníkem řízení ve vztahu k oznámení) skutečně provede. K§4 Při přepravě odpadů zeleného seznamu z České republiky do členských států, na které se vztahují přechodná ustanovení dle čl. 63 nařízení o přepravě odpadů, vyhláška požaduje předložit stejnou dokumentaci a informace jako pro předchozí druh přepravy s tím rozdílem, že v tomto případě se finanční záruka nevyžaduje. Dalším rozdílem je, že se zde neaplikují čl. 22 až 24 nařízení o přepravě odpadů. Smlouva dle čl. 5 však musí být uzavřena. K§5 Z dokumentace uvedené v části 3 přílohy II nařízení o přepravě odpadů musí pro přepravu odpadů do České republiky k materiálovému využití příjemce doložit analýzu složení odpadů, popis procesu vzniku odpadů, popis procesu zpracování odpadů v zařízení, které přebírá odpad a kopie smluv uvedených v části 1 bodech 22 a 23 přílohy II nařízení. Z dokumentů, které je možno požadovat na základě bodu 14 části 3 přílohy II nařízení, navrhovaná právní úprava i zde vyžaduje kopii výpisu z obchodního rejstříku českého příjemce odpadu. Pro ověření zákonnosti předloženého záměru má sloužit doklad prokazující, že příjemce je oprávněn provést využití odpadů v jím provozovaném zařízení. Souvisí s přílohou II, částí 1 bodem 5 a částí 3 bodem 2, tam však je ošetřeno pouze integrované povolení. U menších zařízení je oprávnění k využití odpadů dáno souhlasem dle §14 zákona o odpadech. V případě přepravy do České republiky obsluhuje finanční záruku jiný úřad, kterým je příslušný orgán místa odeslání. Ministerstvo tedy nepožaduje ani kalkulaci záruky, ani samotnou záruční listinu, ale pouze informaci o způsobu zajištění této finanční záruky, aby mohlo ověřit, že zahraniční oznamovatel si je vědom své povinnosti záruku zajišťovat. Údaj o kapacitě zařízení příjemce slouží k ověření, že zařízení má roční kapacitu alespoň takovou, aby pokryla předmětný záměr přepravy. K§6 Pro případ přepravy odpadů do České republiky k energetickému využití je povinně předkládaná dokumentace stanovena ve stejném rozsahu jako pro přepravu odpadů k materiálovému využití. Avšak vzhledem k tomu, že při přepravě odpadů k energetickému využití je třeba nejprve provést spalovací zkoušku (jak vyplývá z předpisů na ochranu ovzduší a jak bylo rozvedeno v metodickém pokynu ministerstva), je nutno navíc předložit zprávu o průběhu spalovací zkoušky a povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší ke spalování nebo spoluspalování odpadu podle zvláštního právního předpisu.
K§7
5
Zvláštní postavení při přeshraničním pohybu odpadu mají odpady, které směřují do zařízení pro předběžné využití (úprava nebo skladování – operace R12 nebo R13, viz čl. 2 odst. 7 nařízení 1013/2006). Tyto způsoby využití se vyznačují tím, že vstupem jsou odpady a výstupem operace opět (případně pozměněné) odpady. V tomto případě je nezbytné doložit nejen doklady o zařízení pro předběžné využití, ale i pro všechna zařízení pro následné předběžné využití až po zařízení pro využití jiné než předběžné. Záměry s přepravami do zařízení pro předběžné využití jsou totiž velkým potenciálem přeprav ke skrytému odstranění nebo přímo nelegálních přeprav. K§8 Ustanovení požaduje pro přepravu odpadů do České republiky ze třetí země identické informace a doklady jako v § 5,6 a 7. V tomto případě však nestačí pouhá informace o zajištění finanční záruky, ale musí být doloženy údaje a dokumenty vztahující se k finanční záruce a její kalkulaci. K§9 V případě tranzitní přepravy odpadů přes území České republiky se za postačující považuje dokumentace podle bodu 12 části 3 přílohy II. K § 10 Dosavadní právní úprava náležitostí oznámení o přeshraničním pohybu odpadů byla obsažena v § 5 vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášek č. 503/2004 Sb. a č. 168/2007 Sb. Vzhledem k tomu, že tato problematika je v navrhované vyhlášce upravena nově, se § 5 uvedeného právního předpisu zrušuje. K § 11 Účinnost se stanovuje patnáctým dnem po vyhlášení s výjimkou § 2, u něhož je účinnost stanovena na 1. října 2008 s ohledem na odloženou účinnost ustanovení § 24 odst. 1 písm. d) zákona.
6
