Po půldruhém roce se vracíme do Argentiny k poloostrovu Valdéz se smíšenými pocity. Stále živé jsou naše zážitky z předešlé cesty, kdy jsme poznali nejen podvodní svět této části Atlantiku, ale i velkou část čtyřicetimiliónové jihoamerické země. Tentokrát však nebudeme cestovat, vracíme se na známá místa, nebudeme se potápět a co víc, chceme z těsné blízkosti sledovat umírání zvířat, která se od nás minule nechala s důvěrou natáčet z těsné blízkosti. Máme vyhrazen i výrazně kratší čas. Po dobu jednoho týdne chceme zůstat v hlavním městě Buenos Aires a čtrnáct dní budeme pokoušet štěstí zahrabáni v rozpáleném písku pláží Punta Norte na severní straně Valdesu. To musíme podstoupit, abychom měli možnost zachytit kosatky při jejich útocích na lachtany, kdy celým svým tělem vyjíždí z vody na břeh a pomocí silného ocasu se dostávají zpět do svého přirozeného prostředí. Jsme si vědomi toho, že nemůžeme získat žádný nový unikátní materiál, pokud nějaký vůbec budeme mít. Veškeré známé fotografie i záběry nejrychlejších kytovců ležících na pláži pocházejí z tohoto místa. Místní populace kosatek si osvojila unikátní způsob lovu a předává si ho z generace na generaci. Filmové týmy, profesionální fotografové přírody a z komerčních důvodů někdy i movití nadšenci se tady po dobu asi šesti týdnů střídají každý rok v březnu a dubnu. Všichni se pokoušejí lépe zaznamenat to, co bylo již nesčetněkrát publikováno. Nám zrovna vychází stejný termín pro natáčení jako filmařům ze Channel Discovery a National Geographic, kteří jsou tady poněkolikáté. Přesto se tohoto přírodního divadla chceme zúčastnit. Jednak bychom rádi doplnili novou sekvenci do dokumentárního filmu o Valdesu, ale zároveň jsme přitahováni úkazem, který se neopakuje nikde jinde na světě. Kosatka patří do čeledi delfínovitých. Ze všech delfínů je největší, měří přes 9 metrů. Pro svůj sofistikovaný způsob lovu bývala nazývána killer whale – velryba zabiják. Dnes již méně užívané označení bylo nahrazeno všeobecně přijatým názvem orca. V původním jménu, chybně přeloženém ze španělštiny, neodpovídalo nejen zařazení pod velryby, ale ani výraz zabiják. Není znám jediný případ, kdy by záměrně napadla člověka. Pouze výjimečně dojde k tomu, že je malá loď zaměněna s její kořistí. Avšak okamžitě poté, co kosatka zjistí svůj omyl, útoku zanechá. Jediné projevy agresivity byly u ní pozorovány v zajetí. Zejména v osmdesátých letech bylo odchyceno velké množství mláďat pro odchov pro účely zábavního průmyslu. K popularizaci tohoto živočišného druhu přispěla nejen mořská akvária, ale i filmová produkce. Většinou se
jednalo o snímky nevalné kvality bez opory na základech ze skutečného života kosatek. Nejznámější byl asi film Zachraňte Williho s populárním samcem Keiko. Její vysoká inteligence, mozek má několikrát větší než člověk, umožňuje velkou učenlivost, která je při představeních využívána. Inteligence lidská by ale měla naopak pochopit, co představuje ohraničený prostor aquaparku pro takové zvíře. Žije ve skupinách, které buď vedou kočovný život a toulají se napříč světovými oceány, především těmi, kde je chladnější voda vč. oblastí okolo pólů nebo se zdržují pouze v určité oblasti a nemigrují. Jednotlivé smečky se vyznačují stabilním osazenstvem a ke změnám ve skupině dochází jen přirozenou cestou – úhynem nebo narozením. Hejna jsou rodinná, zahrnují i několik generací. Jejich složitý sociální systém je založený na mateřské linii. Tím je dána stálost oddělených skupin, mezi kterými nedochází k míchání. Každá z nich má dokonce svůj dialekt, podle kterého jsou rozpoznatelné. Kosatky si navzájem předávají zkušenosti, které se týkají především specifických způsobů získávání potravy. Nahánění sleďů, atakování mláďat jiných kytovců vč. těch největších, vyjíždění na ledové kry za tuleni nebo tučňáky nebo například lovení lachtanů a lvounů na rozhraní vody a souše. Sami několikrát pozorujeme, jak starý samec trpělivě učí svoji družku technikám lovu. Ačkoliv je sám nasycen, opakovaně vyjíždí na břeh aniž by ulovil jediné lachtaní mládě. Samice ho sleduje v těsném závěsu a po několika nájezdech nanečisto sama zaujímá vedoucí pozici, ale už akci už končí s potravou v zubech. Díky stabilitě stád kosatek je možné dobře identifikovat jednotlivé členy skupiny. Samec je vždy větší než samice, může mít i dvojnásobnou váhu činící kolem až 10 tun. Pohlaví se dále snadno rozliší podle ploutví. Samčí jsou větší a to jak prsní, ocasní, tak i hřbetní. U starších samců je charakteristický vysoký trojúhelník hřbetní ploutve, podle kterého se dá určit věk jedince. Skupina kosatek u Punta Norte má 15 členů, kteří dostali i svá jména. My nejčastěji pozorujeme téměř padesátiletého samce Mela s jeho partnerkou Sol. Když uvážíme, že se tito kytovci dožívají maximálně 80 let, tak se dá říct, že Mel je na vrcholu svých sil. Díky počasí, relativně klidnému moři a samozřejmě i velké dávce štěstí pořizujeme záběry, v které jsme ani nedoufali. Asi by nebylo vhodné použít výraz krásné, když obsahují detailní pohledy na drcené tělo malého lachtana v čelistech kosatky, ale možná spíše fascinující.
V březnu jsme kvůli dokumentu o poloostrovu Valdéz s více jak roční pauzou znovu navštívili argentinskou provincii Chubut. Tentokrát jsme zamířili jen na jedno místo a za jediným tvorem. Na severní cíp Valdéz pravidelně každý rok připlouvají kosatky, aby po dobu zhruba šesti týdnů zpestřovali svůj jídelníček o mláďata lachtanů. Pro jejich lov si vyvinuly specifickou techniku, při které napadají svoji oběť v tak mělké vodě, že po útoku končí celým svým tělem na pláži. Pomocí své silné ocasní ploutve se ale dokáží rychle dostat zpátky. Ulovena jsou především tří až čtyřměsíční lachtaní mláďata, která jsou přesně ve věku, kdy se už odváží odpoutat od matky, ale zatím nemají dostatek síly a zkušeností, aby nejrychleji plovoucímu savci unikla. Kosatka dokáže plout až 60 kilometrovou rychlostí a pokud si schována za vlnou počká na správný okamžik, nemá vyhlédnutá potrava mnoho šancí. Troufne si dokonce i na mnohem větší kořist, každý den musí spotřebovat min. 50 kg potravy. Ze savců například na lvouny, delfíny nebo některé druhy velryb včetně těch největších. Mladé plejtváky loví tak, že je tak dlouho pronásledují, až se mládě unaví a utopí. Nepohrdnou ale ani tučňákem nebo některým druhem žraloka. Výjimečné nejsou ani případy usmrcení žraloka bílého hejnem kosatek. Přes to všechno nejsou zaznamenány žádné záměrné útoky na člověka. Snad jejich vysoká inteligence s mozkem 4x větším, než je ten náš, dokáže rozpoznat, že pro ně dnes nepředstavujeme žádné přímé nebezpečí. Pokud do něj ovšem nepočítáme trápení těchto tvorů v mořských aquacentrech. Jiná byla ale situací ještě v roce 1981, kdy Norsko s Japonskem ulovilo zhruba 100 a tehdejší Sovětský svaz téměř 1000 kosatek. Dnes je jejich ochrana na tak vysoké úrovni, že se naštěstí jejich lovení počítá na jednotky kusů. To ale neznamená, že by tento nejstarší druh delfína nebyl ničím ohrožován. Vzhledem k tomu, že je na samém vrcholu potravního řetězce, reaguje mimořádně citlivě na znečišťování životního prostředí. U samců v několika oddělených populacích byla prokázána snížená rozmnožovací schopnost. Při faktu, že potomky přivádí na svět přibližně každých pět let a samice začínají rodit až v patnáctém roce života, je situace velice vážná. Kosatky žijí v početných skupinách, kde se protíná i několik generací. Jediné dělení u nich je na kosatky stálé a putovní. Jinak ale všechny tvoří jediný druh rodu Orcinus a správný název je kosatka dravá. Kosatka jižní je jen odděleně se vyvíjející se populací a kosatka černá není vůbec stejného rodu. Ve světě používané jméno orca je známé již od starých
Římanů dnes pomalu nahradilo označení killer whale, což je výraz, který v ani v jednom ze svých slov neodpovídá skutečnosti. Jednotlivé smečky si udržují své návyky. Něco jako vlastní folklór, který matky předávají svým dětem. Týká se to nejen způsobů, jak opatřit potravu, ale i například složitého dorozumívacího systému. Ten zahrnuje nejen jednotlivé zvuky, ale i kompaktní celky připomínající písně. Akustické projevy provází všechny činnosti kosatek s výjimkou lovu. Při něm se pohybují neslyšně, aby svoji kořist nevyplašily. I když jsou kosatky nejvíce prozkoumaným kytovcem, je stále mnoho otázek, které čekají na svoji odpověď. Po světě je několik pozorovacích stanic, kde vědci shromažďují nové údaje získané sledováním těchto predátorů. K nim patří i skupina Orca research Punta Norte, založená v této oblasti odbornicí nejpovolanější – Dr. Ingrid Visser z Nového Zélandu. Při našem pobytu na Valdesu máme možnost načerpat nepatrnou část jejích rozsáhlých vědomostí. Zdá se neuvěřitelné, jakým způsobem dokáže rozlišovat jednotlivé členy zdejší skupiny kosatek, určit jejich pohlaví věk nebo předvídat jejich chování. Zásluhou její a jejích kolegů mají všichni z místní kosatčí komunity své jméno. Samce Mela, Tysona, Jc nebo samice Magu, Jazmin, Leu, Lolu, Valen a např. Sol. Zdejší vědecká základna reguluje i počty návštěvníků, kterým je umožněno sledovat orcy v tak zvaném attack channel. Asi sto metrů širokém zálivu, kde obvykle kosatky číhají na svoji kořist. Povolení se vyřizuje minimálně jeden rok dopředu a mělo by být určeno především profesionálním filmařům a fotografům. Důkazem, že komerce proniká i do oblasti ochrany přírody jsou občasní movití nadšenci, kteří zaplatí tisíc dolarů za den a snaží se získat snímek do rodinného alba. Na dobu, kterou máme na natáčení vymezenu, je nám určeno místo vedle týmu National Geographic. Jsou zde s několika kamerami již poněkolikáté a snaží se získat několik málo konkrétních záběrů pro dokumentární film v produkci Channel Discovery Sea wolf. Nám se za poloviční čas musí podařit nasbírat dostatek materiálu pro vytvoření celé sekvence dokumentu našeho. Jejich počáteční odměřenost se po několika dnech mění a my máme možnost poznat, že ačkoliv se jedná o profesionály nejpovolanější, přistupují ke své práci s pokorou a neskrývanou láskou ke zvířatům. Každý den pobytu na Punta Norte se opakuje stejný scénář. Zjistit, kdy je příliv, přijet na pláž čtyři hodiny před ním a odjet čtyři hodiny po něm.
Odtahat filmovou techniku několik přibližně dva kilometry od auta k pískovému valu a vyhrabat si místo pro stativ i pro vlastní ležení. Potom pod rozpáleným sluncem čekat přikováni k hledáčkům nějakých dvacet až třicet metrů od místa, kde by mohla kosatka zaútočit na mládě lachtana. Někdy přírodní podmínky neumožní pořízení jediného snímku, jindy je počasí a nálada kosatek v takové konstalaci, že máte možnost z těsné blízkosti sledovat to, co jste zatím fascinovaně sledovali jen na televizní obrazovce. Když se k vám přidá takové štěstí, jaké jsme měli my, můžete za několik dní zaznamenat vše, co Valdéz ohledně kosatek nabízí. Nejčastěji sledujeme padesátiletého samce Mela, který trpělivě učí svoji družku Sol technikám lovu. Často vyjíždí na pláž jen kvůli tréninku a ponechává vyplašené lachtany bez povšimnutí. Jindy ale fascinovaně sledujeme kruté představení, kdy jsou malá tělíčka lachtaních mláďat drcena v čelistech kosatky, případně si kosatky s lachtany na volném moři dlouhé minuty pohazují. Dělají to pro zábavu a i proto, aby svoji kořist omráčily. Jakkoliv jsou tyto výjevy drsnou podívanou, nechceme a ani nemůžeme zasahovat do toho, co je v přírodě přirozené a neměnné. Snažíme se jen nezapomenutelný zážitek zprostředkovat ostatním. napsal Saša Dlouhý
