Odsun Němců z Brna po 2. světové válce

Středoškolská odborná činnost

Odsun Němců z Brna po 2. světové válce Barbora Bízová

Hustopeče 2011

Středoškolská odborná činnost Obor SOČ: 16. Historie

Odsun Němců z Brna po 2. světové válce

Autor: Barbora Bízová Škola: Gymnázium T. G. Masaryka Dukelské náměstí 7, 693 31 Hustopeče Třída: 3. A Konzultant: Mgr. Darja Kocábová Hustopeče 2011 Kraj: Jihomoravský

„Světový mír! Nikdy se o něm nehovořilo víc a nikdy se pro něj neudělalo méně, jako v našich časech.“ Erich Maria Remarque

Tímto prohlašuji, ţe jsem soutěţní práci vypracovala sama za pouţití uvedené literatury, pramenů a jiných uvedených zdrojů. Ve Starovičkách dne Barbora Bízová

Poděkování Poděkování patří hlavně paní Mgr. Kocábové, která mi vţdy pomohla, poradila a případně opravila chyby, chybné domněnky atd. Druhé díky patří panu PhDr. Kordiovskému, který mi vţdy odpověděl na mé dotazy a objasnil mi nesrovnalosti v některých materiálech. Díky patří také panu PhDr. Vykoupilovi, Ph.D., který mi poskytl uţitečné informace. Poděkovat bych chtěla také mojí třídní učitelce PaedDr. Haně Potměšilové, která mě k této práci přivedla a poskytla mi tipy, kde hledat informace. Díky patří také mojí rodině, která se mnou vţdy prodiskutovala moje dojmy. V neposlední řadě moje poděkování patří také paní Mgr. Němečkové – mojí učitelce němčiny, která mi kontrolovala překlady článků. Děkuji všem za pomoc

Resumé Práce SOČ se zabývá odsunem Němců z Brna po druhé světové válce. Popisuje situaci v Brně po osvobození a následné rozhodnutí k odsunu, průběh odsunu, pohořelický tábor a tábor na Mušlově u Mikulova. Práce obsahuje také fotografie pohořelického kříţe a hrobů. V krátké kapitolce je popsáno rozhodnutí Postupimské konference.

Work SOČ is about the transfer of Germans out of Brno after the second world war. It describes situation in Brno after liberation the following decision to transfer Germans, the course of transfer, the camp in Pohořelice and the camp at Mušlov in Mikulov. The Photos of crucifix in Pohořelice and graves are included. In short chapter is describe the decision of Postupim’s conference.

Diese Arbeit befasst sich mit der Aussiedlung der Deutschen nach dem zweiten Weltkrieg. Die Arbeit beschreibt die Lage in Brünn nach der Befreiung und die nachfolgende Entscheidung zur Aussiedlung, den Ablauf der Aussiedlulng, das Lager in Pohrlitz und in Mušlov – in Nikolsburg. Es werden auch die Fotos des Pohrlitzer kreuzes und der Gräber beigefügt.In einem kurzen Kapitel würd die Entscheidung der Postupimer Konferenz erwöhnt. .

Конкурсная работа описывает послевойенное выселение немцев в 1945 году из Брно, описывает ситуацию в Брно после освобождения, и последующую процедуру выселения, заключение выселения, лагерь в городе Погоржелице и лагерь на Мушлове в городе Микулов. Работа заключает в себе фотографии креста в городе Погоржелице и многих могил. В короткой статьи описаны итоги Поступимской конференции.

Metodika Prvním nápadem, po rozhodnutí věnovat se práci SOČ, bylo popsat odsun Němců po 2. světové válce všeobecně z celého území ČSR. Mé první kroky vedly do knihovny. Vyhledala jsem si k tomuto problému veškerou literaturu. Kdyţ jsem otevřela zapůjčené publikace a mezi jinými našla i články o odsunu Němců z Brna, uvědomila jsem si, ţe to je téma, o kterém chci psát. Dalo by se říci, ţe z počátku jsem nemohla najít to správné místo, od kterého se odpíchnout. To se změnilo poté, co jsem poprvé navštívila archiv v Mikulově. Tady jsem se dostala k různým článkům z dobového německého, ale i našeho tisku, archiváliím z pohořelického tábora, Mušlova, odborným pracím, vlastivědnému sborníku Jiţní Morava 1996 atd. Důleţitým materiálem, který mi hodně pomohl, byla kníţka Němci ven! Die Deutschen raus!, kterou jsem si objednala přes knihovnu z Ústí nad Labem. Po přečtení článku z Jiţní Moravy 1996 od pana Ţampacha a knihy Němci ven! Die Deutschen raus! jsem se odhodlala k vyhledání kontaktu na pana Otu Filipa (autor exilové literatury, který byl v roce 1970 odsouzen za podvracení republiky a roku 1974 se potom nuceně vystěhoval do Německa) s prosbou o odpověď na otázky, které mě docela zajímaly. Proč? Protoţe by se dalo říci, ţe pan Ţampach, jako by byl proti němu, zatímco autoři knihy Němci ven! Die Deutschen raus! ho podporovali v jeho názorech. Ani jsem moc nepočítala s odpovědí, ale pan Filip mě mile překvapil a cca za dva týdny mi od něj přišel dopis s odpovědí a kopií kapitoly z jeho knihy Die stillen Toten unterm Klee. Jeho článek a názory byly pro mne velmi zásadní, jelikoţ jsem mohla srovnat názory jak Čechů, tak Němců a člověka, který byl z Česka „vypuzen“. V ten okamţik pro mě bylo samozřejmostí tento článek přeloţit a dát z něj alespoň úryvky do mé práce, protoţe nelze vycházet jen z českých textů, kdyţ chce člověk získat objektivní náhled na věc. Důleţitá pro mne byla také korespondence s panem Dr. Kordiovským (bývalým ředitelem Archivu Mikulov), který mi vysvětlil různé nesrovnalosti a nasměroval mě na další literaturu či archiválie. Zdokumentování současného stavu pohořelického kříţe bylo pro mne neméně důleţité stejně jako návštěva Mušlova u Mikulova, kde jsem si pořídila fotografie některých tehdejších

objektů, tematicky spojených s prací SOČ. V současné době některé budovy jiţ patří firmě Moravoseed, která je má chráněné zdmi a vstupní bránou. Jelikoţ jsem tam byla o víkendu, bylo štěstí, ţe se mi podařilo vůbec někoho zastavit a zeptat se na pár věcí. Zaměstnanci Moravoseedu skoro vůbec nic nevěděli o tom, co se zde po druhé světové válce událo, stejně jako tamější obyvatelé, coţ ve své práci popisuje Malinová Veronika., která se zabývala Mušlovem. Posledním krokem k dokončení práce byla návštěva Moravského zemského archívu v Brně a jeho knihovny, kde jsem dohledala zbytek informací, které mi chyběly.

Obsah 1.Úvod ...................................................................................................................................... 12 2.Odsun obecně ........................................................................................................................ 12 3.Genocida................................................................................................................................ 14 4.Excesy odsunu ....................................................................................................................... 15 5.Brněnští Němci a jejich odsun .............................................................................................. 17 6.Pohořelický tábor .................................................................................................................. 24 7.Mušlov = Zemský národní výbor v Brně – správa tábora na Mušlově ................................. 33 8.Košice……….………………………………………………………………………………36 9.Postupimská konference…………………………………………………………………………………….37 10.Kříţ u Pohořelic .................................................................................................................. 37 11.Seznam pouţitých pojmů a zkratek ..................................................................................... 42 12. Praktické vyuţití…………………………………………………………………………………………43 Přílohy ...................................................................................................................................... 45 Trasa transferu z Brna ke hranicím…................................................................................... 45 Závěr při osvobozování Brna 23. – 26. dubna 1945 ............................................................. 46

1. Úvod Jako téma svojí práce jsem si zvolila odsun Němců z Brna v roce 1945, tedy po skončení druhé světové války. Hlavním důvodem při rozhodování a vybírání tématu bylo to, ţe ve škole jsem se toho moc o této problematice nedověděla a přijde mi jako zásadní věc pro mne, jako pro obyvatele jiţní Moravy, poznat tento problém blíţe, nebo o něm aspoň vědět. Ve své práci popisuji obecné vymezení odsunu, situaci v Brně po osvobození ČSR a následný nátlak, směřovaný k odsunu Němců, odsun z Brna přes Rajhrad do Pohořelic, situaci v pohořelickém „lágru“, přemístění části Němců na Mušlov do Mikulova a v neposlední řadě potom pamětní kříţ, který stojí u Pohořelic, jako památka obětem zemřelým v pohořelickém „lágru“. O tomto tématu bylo jistě napsáno uţ mnoho článků a jiných materiálů, ale ještě u nikoho jsem neviděla, ţe by je posbíral dohromady (jak německé, tak české) a pokusil se je objektivně srovnat. „Jen pravdivé poznání je mostem ke vzájemnému chápání a porozumění.“1 Tímto citátem by se z části dal popsat záměr mé práce. Tedy bez subjektivního názoru postihnout odsun Němců z Brna a srovnat, jak české, tak německé názory na problém. Jedině tímto krokem se dle mého názoru můţeme posunout dále v česko – německých, či rakouských vztazích. V ţádném případě bych nechtěla omlouvat jednu nebo druhou stranu. Co se stalo, stalo se. Jak jedna, tak druhá strana na tom měla svou vinu. Ne všichni Němci byli ti špatní, a to samé by se dalo říci i o Čechoslovácích. To, co někteří Čechoslováci při odsunu Němců z Brna dělali, není v ţádném případě omluvitelné. Ty, kteří nějaký zločin proti Němcům spáchali, měl stihnout trest, protoţe nelze házet všechny Němce do jednoho pytle a mstít se jim za to, co údajně měli udělat atd. Vzhledem k tomu, ţe jsem Češka, dokáţu se vţít do role Čechoslováků a pochopit jejich tehdejší pocity a nálady, či potřebu se Němcům pomstít. Co však uţ pochopit ani omluvit nedokáţu je to, ţe se mstili a páchali zločiny na nevinných lidech, kteří byli v této situaci bezbranní.

1

Václav Vrabec, historik – citace pochází ze ZN novin 6. Května 1995, článek: Jak se zrodila myšlenka na odsun sudetských Němců.

12

2. Odsun obecně Odsun Němců z území Československa probíhal od podzimu 1945 aţ do jarních měsíců roku 1947. Jiţ 25. září 1945 byly zločiny soudně trestány – ne však zdaleka všechny. České země v období odsunu opustilo asi 560 000 zdejších Němců. Toto číslo je ovšem nespolehlivé, jedná se pouze o odhad, jak uvádí kniha Rozumět dějinám. Transfer lze rozdělit na části: a) První, spíše přechodná etapa: období od srpna 1945 do konce roku. V tomto období byly odstraněny nedostatky v internačních táborech. Zatímco v Německu v zimě začaly být velké existenční problémy pro vysídlence. b) Druhá etapa: od ledna 1946 do května téhoţ roku. Vysídlenci putovali ve vlacích do amerického okupačního pásma. Zde se objevily problémy, jak s ubytováním, tak se začleněním Němců mezi obyvatelstvo. Pro Československo z toho plynuly také hospodářské problémy, proto osoby pro náš stát potřebné byly odsunuty aţ mezi posledními, nebo nebyly odsunuty vůbec. c) Třetí etapa: od června aţ do října roku 1946. V této etapě byl odsun oficiálně ukončen. 29. října 1946 tak odjíţdí poslední vlak s vysídlenci.

Transfer Němců z našeho státu se v menší intenzitě stále uskutečňoval i v následujících 4 letech. Zjistit přesný počet mrtvých se nejspíše nepodaří, proto musíme pracovat pouze s méně přesnými odhady. Počet udávaný v rakouském a německém tisku je mezi 220 – 270 000.

13

3. Genocida „Dne 27. dubna 1995 podal spisovatel Ludvík Vaculík Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze písemné trestní oznámení na jednotlivce a skupiny, které se měly v roce 1945 dopustit zločinu genocidy vůči občanům německé národnosti. Zhruba o měsíc později upřesnil L. Vaculík svoje podání v tom smyslu, že by se mělo jednat o oběti pohřbené u Pohořelic.“2 Genocida je třetím označením, o kterém se mluví v rámci vysídlení brněnských Němců po druhé světové válce. Je to nejaktuálnější téma. Předešlé dvě spekulace hovořily o tom, ţe Němci zemřeli v důsledku útrap, které jim byly způsobeny během cesty, anebo byli postříleni. Můţeme říci, ţe první dvě uţ poněkud ztratily na významu, zatímco třetí je aktuálnější. Genocida znamená vyvraţďování lidí na základě jejich etnika, náboţenství nebo rasy. Valné shromáţdění OSN přijalo 9. prosince 1948 konvenci O předcházení zločinu genocidy a potrestání za něj. Roku 1965 byly Spojenými národy za genocidu prohlášeny také veškeré formy rasismu. Teorie L. Vaculíka o této genocidě je však neprokazatelná, protoţe nejsou ţádné důkazy o tomto činu. Nemáme ţádné literární prameny, zprávy z novin či časopisů, ani jiné podobné zdroje, které by genocidu mohly jednoznačně prokázat. V táboře nebyly sice nejlepší podmínky pro ţivot, ale nikdo nemůţe tvrdit, ţe se jimi Češi snaţili Němce zahubit. Taková spekulace by byla neoprávněná vzhledem k neplánovanému usazení se v Pohořelicích atp. Oznámení Ludvíka Vaculíka bylo po obsáhlém řešení Policií ČR a Krajským úřadem vyšetřování v Brně odloţeno v podstatě pro nedostatek důkazů, které by genocidu prokazovaly.

2

ŢAMPACH, Vojtěch: Jižní Morava 1996. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1996. Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6. – 7.7.1945, s. 220.

14

4. Excesy odsunu Protiněmecké smýšlení se začalo šířit celou Evropou. Polsko uvědomilo československou vládu, ţe pro ně se stalo souţití s Němci nesnesitelné, a tak se odhodlalo k vysídlení. Přitom ČSR ţádalo o přijetí stejného nebo podobného postavení a smýšlení. Vzhledem k nenávisti českého obyvatelstva k Němcům se děly mnohé krutosti podnícené špatnými zkušenostmi Čechů s Němci. Například v Ústí nad Labem jsou doloţeny případy zabití civilního obyvatelstva či vojáků wehrmachtu skupinami SS nebo narychlo, na konci války sestavenými zeměbraneckými hlídkami. Excesy během takzvaného „divokého odsunu“ byly závaţné a nelidské. Mezi základní takovéto excesy patří např. to, ţe obyvatelé byli přinuceni ve velmi krátké době několika hodin, v extrémních případech dokonce i během několika minut nuceni sbalit si své věci a opustit svůj domov. K povoleným věcem, které si mohli s sebou vzít, patřilo například zavazadlo o maximální hmotnosti 60 kg s limitovaným počtem osobních věcí. Potraviny mohli mít pouze na 3 – 7 dní. Finanční hotovost potom do 1000, někdy však jen do 100 nebo i méně říšských marek. Nikdo si s sebou nesměl brát větší finanční obnosy, šperky – mimo snubních prstenů, vkladní kníţky, cenné papíry a mnoho jiných věcí, jako jsou i fotoaparáty. Vystěhovalci byli soustředěni na určité místo a podle okolností byli pěšky nebo pomocí dopravních prostředků převedeni nebo převezeni na německé území. Někteří organizátoři a aktéři této akce se zachovali velmi hrubě a jejich chování je zajisté odsouzeníhodné, protoţe například okrádali Němce, dělali jim nedůstojné osobní prohlídky a mnoho jiného. Zaráţející je, ţe těchto excesů se účastnili i příslušníci armády. „Postoj vojáků byl jasně určen armádními směrnicemi, shrnutými např. v Desateru pro čs. vojáka v pohraničním území, vydaném 5. června: „Němec zůstal naším nesmiřitelným nepřítelem. Nepřestaň nenávidět Němce… Chovej se k Němcům jako vítěz… Buď tvrdý k Němcům… I německé ženy a hitlerovská mládež nesou vinu na zločinech Němců. Buď neústupný i k nim.“3

3

BENEŠ, Zdeněk, et al.: Rozumět dějinám : Vývoj česko - německých vztahů na našem území v letech 1848 1948. Pardubice : Gallery, 2002. Průběh odsunu, s. 204.

15

„Nejmarkantnější příklad surového provádění této akce je pochod 20 000 vysídlených brněnských Němců, nazývaný pochodem smrti. Byl vynucen demonstrací občanů, kteří se tak mstili za nacistický teror a útlak, jimž brněnští Němci ve značném počtu asistovali.“4 O této akci vypovídají svědectví Němců v knize Češi a Němci v zrcadle dějin. „30. května 1945 jsme byli v půl deváté večer vyrozuměni českými orgány, že během půl hodiny musíme opustit dům a smíme vzít s sebou jen to, co uneseme v ruce… Pět minut před devátou nás už vyháněli obušky na ulici a vzápětí jsme museli putovat 25 km pěšky. Všichni lidé ze starobinců, nemocnic, dětských klinik… Cestou se mnoho lidí zhroutilo. Nesměli jsme těmto lidem ani pomoct vstát. Jinak bychom byli zbiti. Staré ženy, které se zhroutily, české orgány ihned zastřelily… Úsek asi 45 km, který jsme museli projít, byl doslova vydlážděn mrtvými… (Z výpovědi M. K.)“5 „Po celou noc jsme stáli jako dav, ženy, muži a děti, ve starobrněnské klášterní zahradě. Za ranního šera nás ze zahrady vyhnali a sestavili do tří proudů v klášterním nádvoří. Nyní přišel jeden štábní kapitán s tlupou partyzánů a četníků a křičel: „Zlato, peníze a spořitelní knížky odevzdat!“ Nato se vrhli všichni partyzáni, četníci a on sám na bezbranné ženy a starce a rvali jim z těl i z kufrů klenoty, peníze a ceniny, prostě všecko, co jim připadalo hodnotné. Každý partyzán měl kufr plný zlatých a stříbrných předmětů a klenotů, velel jim štábní kapitán Holátko… Poněvadž masy lidí musely předtím celou noc stát na ulici a v klášterní zahradě pod širým nebem, zhroutili se mnozí hned po několika prvních kilometrech pochodu. Cesta vedla k Pohořelicím. Byl to otřesný průvod… Přibližně po 15 kilometrech cesty u Rajhradu byli ti, kdo byli znaveni a vyčerpáni a nemohli dál, zahnáni do rajhradského lágru. Tam je přepadly partyzánky, svlékaly je do naha a ženy i muže prohledávaly, zda nemají šperky a peníze. Přímo jim rozstříhávaly šaty při hledání cenných předmětů. Nesčetní lidé tam byli ubiti k smrti a podle výpovědí mnohých, kteří došli do Pohořelic, i zastřeleni. Nepopsatelné scény se odehrávaly na pohořelické silnici, navíc se odpoledne přihnala hrozná bouřka, která zaplavila příkopy podél cesty. Znavení a vyčerpaní lidé klouzali po změklé půdě, byli poháněni bitím a ranami bičem, většinou však už nebylo možné dostat je na nohy. Příkopy byly plné oděvů, kufrů, potravin, které vyčerpaní lidé

4

RICHTER, Karel: Češi a Němci v zrcadle dějin. Třebíč: Akcent, 1999. Vyhnání a odsun, s. 263.

5

Tamtéţ

16

odhazovali, a mezi tím vším seděli zcela vysílení lidé, kteří tam umírali. Velká část se dovlekla až do Pohořelic, tam jich však zemřely tisíce… (Z výpovědi M. W.)“6 Podle zjištění tento pochod mezi Rajhradem a hranicemi s Rakouskem nepřeţilo v důsledku vyčerpání, epidemie, násilí a sebevraţd větší mnoţství osob. „Matrika zemřelých v Pohořelicích v době od 1. 6. Do 10. 7. 1945 uvádí celkem 469 případů.“7 Tento „pochod smrti“ nebyl však bohuţel posledním. Dalším takovým příkladem je kolona převáţně starších osob, ţen a dětí z Krnova či z Chomutova a Teplic, kteří byli podobně donuceni putovat k hranicím. „Dobový termín pro takovéto akce, ale i pro násilné a zločinné zacházení s internovanými Němci, zněl „gestapismus“.“8

5. Brněnští Němci a jejich odsun Kniha Němci ven! Die Deutschen raus! Přináší svědectví z obsahu anglického textu, který je sice citován, ale není uvedeno, z jakých novin, popř. knihy je. Autoři zde popisují výzvu, kterou dostali Češi. Měli zesílit odboj, neboť Rudá armáda se blíţila k hranicím. Výzva prý byla podepsána 18-ti zástupci české Národní fronty. „Rudá armáda stojí před branami Čech a Moravy. Přišel čas bojovat za naše města a vesnice, za ženy a děti. Dbejte, aby žádný Němec, který přišel jako dobyvatel, neušel trestu.“ „Jaké následky tato výzva měla, je dostatečně zdokumentováno. Němečtí vojáci, kteří měli tu smůlu, že padli do rukou českým partyzánům, byli zabiti nebo tak mučeni, že někteří z nich dodnes trpí traumatem z těchto strašlivých zážitků (běh uličkou, polykání výkalů atd.)“9 Svědectví v této knize pocházejí jak od samotných autorů, kteří v Brně ţili do roku 1945, tak od ostatních Němců, jejichţ seznam je sepsán na konci knihy.

6

RICHTER, Karel: Češi a Němci v zrcadle dějin. Třebíč : Akcent, 1999. Vyhnání a odsun, s. 264.

7

Tamtéţ

8

BENEŠ, Zdeněk, et al.: Rozumět dějinám : Vývoj Česko - německých vztahů na našem území v letech 1848 1948. Pardubice : Gallery, 2002. Vraţedné excesy odsunu, s. 210. 9

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Aktivity dr. Beneše v Londýně, Washingtonu a Moskvě, s. 48 - 49.

17

Ve svých rozhlasových poselstvích prý i samotný Beneš hovořil o pomstě: „Odplata, která jistě přijde, bude strašná. (…) Každá vražda, kterou spáchali nacističtí kati, bude tisícinásobně pomstěna.“10 Z poselství z 1. září 1941. „ V naší zemi bude konec války psán krví. Němcům bude nemilosrdně a mnohonásobně splaceno to, co si v našich zemích roku 1938 začali. Celý národ se bude podílet na tomto boji. Nebude jediného Čechoslováka, který by se této úloze vyhnul, a žádný vlastenec jistě neopomene vykonat spravedlivou pomstu za utrpení národa.“11 Poselství z 27. října 1943. „Město Brno osvobodila 26. dubna 1945 vojska 2. ukrajinského frontu pod velením maršála R. J. Malinovského.“12 Všichni, kteří byli dříve utlačeni, měli na rozdíl od Němců, kteří hovořili o obsazení, radost z nastávající situace. „Každý, kdo jen mohl, vyšel do ulic, aby společně vychutnal neopakovatelnou atmosféru prvního svobodného dne. Lidé zdobili domy prapory a psali pozdravná hesla na počest vítězů, odboje a spojeneckých politiků.“13 „Na základě dekretu prezidenta republiky č. 2/1945 ze dne 1. února bylo zahájeno zajišťování německého majetku na území Velkého Brna. Prozatím šlo o majetek německých podniků.“14 „Dne 1. května bylo na schůzi NV rozhodnuto o uvolnění všech depozit v bankách a spořitelnách, a to vč. účtu soukromých osob.“15 „Němečtí občané přešli do zvláštního druhu ilegality. Skryli se za pevně uzamčená vrata a dveře, na domy psali křídou či vápencem CIVIL a vyvěšovali bílé prapory. Snad na

10

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Aktivity dr. Beneše v Londýně, Washingtonu a Moskvě, s. 49. 11

Tamtéţ.

12

ŢAMPACH, Vojtěch: Jižní Morava 1996. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1996. Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6. – 7.7.1945, s. 177. 13

Tamtéž

14

Vyjádření PhDr. Libora Vykoupila, Ph.D. pro mikulovský archiv

15

Tamtéţ

18

znamení kapitulace?“16 Poté co byla vyhlášena pracovní povinnost, někteří nastoupili ochotně na odklízení trosek, jiní ji zase sabotovali, např. tím, ţe práceschopní muţi brzy ráno odcházeli do lesa, jen aby nemuseli přiloţit ruce k dílu. Domů přicházeli aţ pozdě večer. „Dne 2. května bylo zavedeno povinné označení německých osob od deseti let věku bílou páskou s černým „N“.“17 Během prvních dní osvobození Brna jakoby se na Němce zapomnělo – lidé si jich nevšímali, aţ na pár případů. Ke skutečným pohromám však nedošlo. Ke konci války Brno čítalo 58 375 Němců. Během ústupu opustilo Brno asi 60% z nich – buď dobrovolně, a nebo byli vyhnáni. Tím pádem v Brně zůstalo asi 25-26 000 osob německé národnosti. Postavení německé brněnské menšiny bylo chaotické, neuspořádané – chyběl přehled o prázdných bytech uprchlých rodin, stejně jako nebylo známo, kolik rodinných příslušníků zůstalo ve svých domovech. „ Chyběla rovněž občanská evidence Němců. Podle tehdejšího odhadu ztratilo Brno během války přes 30 000 bytů. Není divu, že Češi spatřovali spoluviníky za tento stav také ve svých brněnských německých spoluobčanech.“ 18 „Na jednání Zemského národního výboru dne 16. května bylo rozhodnuto zajistit všechny osoby německé národnosti a zřídit pro ně koncentrační tábory.“19 „ Němci doufali, že jejich život bude po dobách zmatků zase probíhat v jakžtakž uspořádaných kolejích. Stalo se však něco jiného. Mluvení německým jazykem zakázáno. Povolávání občanů na odklízecí práce. Internování mnoha žen a mužů v táborech. (…) Němečtí nemocniční pacienti byli vyhozeni na ulici, nevím, kde skončili. Naše babička ležela na klinice se zlomeninou stehenního krčku, dopravili jsme ji domů na vyprošeném ručním vozíku. Nemohli jsme ji vzít s sebou na velké putování. Zemřela nezaslouženou smrtí, za

16


Vyjádření PhDr. Libora Vykoupila, Ph.D. pro mikulovský archiv

18


Tamtéţ

19

kterou nesl odpovědnost brutální systém. Mnoho jejích spolusester a spolubratrů muselo zemřít stejným způsobem jenom proto, že byli Němci.“20 Ke zrovnoprávnění Němců s ostatními občany v právní a sociální oblasti došlo aţ mezi roky 1950 – 1951.21 S bezpečností to bylo také velmi zlé, protoţe Brnem a Brněnskem procházeli cizinci vracející se z různých částí Evropy domů nebo cizinci utíkající před zákony. Většinou byli ozbrojeni a vymáhali si na obyvatelstvu potravu a oblečení. Ti, kteří byli německé národnosti, našli často u svých soukmenovců útočiště a podporu. Kvůli těmto událostem ţádalo české obyvatelstvo po národním výboru, aby Němce převzali do své kontroly. Z nutnosti byly zavedeny ozbrojené stráţe na okrajích města, které měly za úkol zabránit příchodu právě uprchlým cizincům, tedy nevítaným hostům. „ Každý místní národní výbor, v té době předměstské části měl své samostatné národní výbory, se neobešel bez ozbrojené skupiny či družiny. Většinou neměly název… Jiné navazovaly na rozvětvenou organizaci Národní revoluční armády, jejímž iniciátorem byla Revoluční skupina Předvoj s hlavní základnou ve Zbrojovce. Dobrovolná ozbrojená ochrana průmyslových závodů používala převážně pojmenování závodní stráž, výjimečně závodní milice. Označení Revoluční gardy bylo na Brněnsku výjimkou.“22 Národní výbory: „Byli to komunisté, kteří si obsadili většinu míst v národních výborech a uskutečňovali heslo strany: Roztočte kola!“23 Vzhledem k tomu, ţe si české obyvatelstvo začalo všímat toho, ţe někteří Němci ţili v luxusních bytech, zatímco mnoho českých rodin bydlí ve válkou rozbořených bytech a domech, začaly se stupňovat hlasy pro odsunutí Němců. „ Revoluční národní výbor pro Velké Brno, tehdejší orgán státní moci a správy, vznikl 27. dubna 1945, a do vzniku ZNV 12. května 20

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Poměry po vstupu Rudé armády, s. 65. 21

KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání? : Sudetští Němci v Československu v letech 1945 - 1946. Praha : H & H, 1992. ISBN 80-85467-32-1. 22


ADÁMEK, Leopold, et al.: Dům bojů a vítězství : Sborník k 60. výročí zaloţení dělnického domu v Brně Juliánově - Hybešově čtvrti. Brno - Líšeň : Závodní výbor ROH, 1956. 66. s.

20

1945 suploval současně i zemskou správu.“24 Německou otázkou se začal poprvé zabývat v obecnějším smyslu z popudu KSČ 2. května 1945. O vystěhování Němců z Brna se však nejednalo – řešilo se potrestání fašistů a kolaborantů. 25. května 1945 dal ZNV k dispozici zatímní směrnice z 20. května 1945, jak zacházet s Němci. Jediný deník Slovo národa je otiskl v plném znění, ostatní udělali určité výňatky. Příklady některých bodů zatímní směrnice: v bodě 9 se uvádí, ţe Němci, kteří se nijak neprovinili vůči českému národu a chtějí dobrovolně odejít do Německa nebo Rakouska mají dostat propustku pro bezpečný odchod a nemá jim být bráněno. Směrnice také hovořily o zacházení s lidmi v táborech a to konkrétně v odstavci 3 – „ Za žádných okolností nesmí býti proti Němcům v těchto táborech používáno neblaze proslulých německých fašistických metod týrání a hubení lidí.“25 Směrnice byly sice tvrdé, ale zároveň varovaly před pogromistickým chováním. Dalšího dne začíná Slovo národa úvodníkem „ Co s Němci?“ a poukazuje na nutnost přejít od slov k činům, k čemuţ pobízí autor František Loubal – předseda ZNV. Za čtyři dny na Loubalův úvodník odpověděl deník Rovnost s myšlenkou, ţe pryč musí nejen Němci, ale také všichni zrádci, kolaboranti a přisluhovači říšských i domácích nacistů bez ohledu na jejich národnost. Rozhodující slovo měl Zemský národní výbor v Brně. Rada ZNV tak přijala 29. května 1945 výnos č. 78/1945 týkající se nařízení vysídlení přesně vymezené části Němců z Brna. Znění tohoto nařízení bylo takovéto: „ Němci, bydlící v obvodu města Brna, a to všechny ženy a děti, dále muži pod 14 let a nad 60 let a muži práce neschopní, buďtež z města vyvedeni. Tyto osoby mohou si vzíti s sebou věci, co unesou, nikoliv však klenoty a vkladní knížky. Ostatní Němci – muži – buďtež skoncentrováni na práce k očištění a odstranění škod v městě Brně a označeni velkým „N“. Po vykonání prací budou i tito Němci z Brna vyvedeni. Z toho jsou vyjmuti jen Němci spadající pod ustanovení odstavce 7 prozatímních všeobecných směrnic, týkající se řešení otázky Němců ze dne 20. května 1945, vydaných Zemským národním výborem.“26 Lidé, kterých se toto vysídlení týkalo, měli odejít do okolních vesnic v oblasti Modřic a Rajhradu – zúčastnění uvádějí, ţe byli stráţemi chlácholeni, ţe jde jen o 24




21

krátkou cestu cca 14 km a nakonec z toho byl pochod aţ za hranice. O provedení transferu se rozhodovalo na ředitelství bezpečnosti. Vzhledem k tomu, ţe policejní ředitel Babák postrádal rozhodnutí Národního výboru pro Velké Brno a chtěl také znát stanoviska ministerstva vnitra, provedení celé akce povaţoval totiţ za nereálné vzhledem k nedostatku policejních sil, se celý odsun zpomalil. S tímto argumentováním a jeho neznalostí nesouhlasila Kapounova delegace, která se vydala na radnici, kde prohlásila, ţe pokud nepochodí na úřadech, provedou brněnské závody přesídlení Němců samy. Delegace argumentovala tím, ţe situace je velmi napjatá a mohou nastat protiněmecké bouře, coţ odpovídalo skutečnosti. „ Na předměstích, převážně dělnických, vnikala do rodinných domků různá německy hovořící individua a kradla potraviny a civilní šaty. Za té okolnosti muži otáleli s nástupem do práce a docházelo k živelnému ozbrojování na ochranu před loupežícími vetřelci.“27 Primátor Vladimír Matula byl sice příchodem Kapounovy delegace překvapen, ale poţadavkům na okamţitý odsun neodporoval. Pouze se obával násilností, které by mohly poškodit dobrou pověst města. Šel tedy vyjednávat s J. Babákem. Jednáním bylo dohodnuto, ţe odsun se provede ještě téhoţ dne večer s pomocí Národní bezpečnostní stráţe. Kteří Němci odejdou, rozhodovala komise sloţená z příslušníků policie, úředního lékaře a představitelů příslušného národního výboru. Konkrétně to byli tito lidé: členové NV Rudka a Konečný, vrchní stráţmistr Tyl a prap. Mezulianik, lékař dr. Doleţal. Všichni členové komise se sešli ve 20 hodin na policejním revíru. Mezi další členy Antifašistického výboru řadíme MUDr. Hedwigu Kreislerovou, dětského lékaře MUDr. Leimbacha a také dr. Kuglera. Brněnské úřady tento spolek respektovaly a jejich vyjádření o antifašistickém či nefašistickém charakteru německých spoluobčanů uznávaly za rovnocenné dokladům vydaným vyšetřovací komisí pro Němce. „Držitelé potvrzení o podané žádosti o vynětí z tzv. nařízení o Němcích budou po prověření dokladů propuštěni. Zbývající vyplní na místě tiskopisy ohlašovacích lístků z doby okupace a budou vypraveni na transfer. Policisté od nich podle nařízení ZNV převezmou šperky, vkladní knížky a cenné papíry.“28 Vzhledem k nedostatku policie slíbil J. Kapoun, ţe 27



22

síly doplní 3 000 ozbrojenými zaměstnanci Zbrojovky a za jejich solidní chování se plně zaručil. Později se dovídáme, ţe odsunu se účastnily i partyzánské skupiny, ale není pro to ţádný skutečný podklad. Např. J. Klenovský, člen správní rady české nadace UNIE pro dobré sousedství s německy hovořícími zeměmi uvádí, ţe účastníkem akce byla také Partyzánská druţina J. Hybeše – tato účast však není nijak prokázána! Na mimořádné schůzi národního výboru přednesl zástupce nepřítomného Matuly jeho první náměstek J. Podsedník interpretaci vyhlášky přijaté policejním ředitelstvím. Podle zápisu z této schůze byly informace o vyhlášce podány věrně aţ na jednu věc: v zápise ze schůze můţeme poprvé najít vyjádření o provedení odsunu ve směru rakouských hranic. Po skončení zasedání komise se rozběhl samotný odsun. Kdyţ bezpečností stráţ vyzývala Němce k odchodu, někteří – ti informovaní z tisku byli jiţ připraveni, ostatní udiveni, ale k odporům nedošlo. Odchod z Brna povaţovali za dočasný a tak cenné předměty a jiné vzácné věci zakopali do různých úkrytů. Ţeny, které byly majetné, zašívaly šperky do oblečení nebo je ukrývaly do potravin na cestu. „ Některým Němcům, kteří se vraceli pozdě z práce, bylo také zabraňováno vstoupit do svých bytů. Museli se okamžitě zařazovat do kolon, aniž by si směli vzít alespoň to nejnutnější.“29 „Celkovým počtem odsunutých osob byl 19.000 – 19.500 osob“.30 575 osob bylo uznáno za nezpůsobilé k odchodu ze zdravotních důvodů. V barákovém táboře v Brně – Maloměřicích bylo nashromáţděno 853 práceschopných muţů. Poslední skupiny vystěhovaných Němců odešly z Brna 31. 5. 1945 v ranních hodinách. Ke 20. září 1947 zůstávalo v Brně ještě 7 923 Němců včetně antifašistů, ţadatelů o československé občanství, perzekuovaných Ţidů německé národnosti apod. Tato poslední skupina nebyla ţádným způsobem regulována a rozptýlila se postupem času sama.

29

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Nástup před domy, s. 102. 30

Vyjádření PhDr. Libora Vykoupila pro mikulovský archiv

23

6. Pohořelický tábor 31. května doráţí v ranních hodinách do Pohořelic první hloučky vyhnaných Němců. Původně byl ve městě předpokládán jen krátký odpočinek před další cestou. Němci byli ubytování v barákovém táboře, v obilných skladech, škole, sokolovně, selských stodolách a někteří, kteří nalezli pochopení místního obyvatelstva, našli ubytování u nich doma. Ty, kteří nemohli dokončit cestu do města a zůstali leţet v příkopech, přivezly do města koňské potahy. Vzhledem k neúnosné koncentraci lidí ve městě bylo vybráno asi 10 000 lidí schopných dalšího přesunu a tito lidé byli vyvedeni na mikulovskou silnici směrem k rakouským hranicím. Po celé trase, aţ k hranicím, byly rozmístěné vojenské hlídky, jako varování proti případným excesům. Němci byli rozpočítáni na stovky a dáni „pod křídla“ kaţdému vojákovi. Ten je vţdy doprovodil k dalšímu a tak to šlo pořád dokola, aţ byli Němci u hranic. Někteří Němci odsunu neodporovali, v domnění ţe v Rakousku najdou pro jejich situaci pochopení, jiní se zase nenápadně odpojili a ukryli v mikulovských uličkách, kde vyčkávali na další vývoj. Někteří ukrývající se Němci nakonec hranice stejně přešli. Zplnomocněnci Rakouské republiky V. Figdorovi se tento odsun nelíbil, a proto hrozil odsunem 400 000 Čechů z Vídně. Kdyţ Němci přišli aţ na silnici u Vídně, zaválo to protičeskou náladou a nechyběly ani letáky s protesty proti této akci. Rakouské úřady uvaţovaly o tom, zda Němce nemají vrátit zpět na Moravu. K tomuto kroku nakonec nedošlo, ale přesto byly odmítány osoby, které neovládaly německý jazyk. Díky těmto nepříjemnostem, jak pro Rakousko, tak pro ministra Noska byl odsun pozastaven s obavou vztahů Rakouska a Česka. I tak byla stejně polovina Němců odsunuta za hranice ČSR. Z dalšího odsunu tak měli být vyňati pouze Rakušané a ostatní vyhnanci rozmístěni do vesnic – tímto rozmístěním lze chápat to, ţe někteří práceschopní Němci či Němky byli dáni do sluţby k sedlákům, zemědělcům atd., kteří si o ně, jako o pomocnou sílu, mohli zaţádat. Rakušané, kteří nějakým způsobem prokázali svou národnost např. i jen tím, ţe se k Rakousku hlásili, byli propuštěni. Někteří přešli hranice do Rakouska, většina z nich se však vrátila do Brna. Občané se spornou národností byli vráceni zpět. Do jihomoravských vesnic odešlo 943 osob ( Drnholec 213, Branišovice 74, Cvrčovice 165, Odrovice 111, Troskotovice 30, Malešovice 158, Loděnice 114, Jiřice 51, Vlasatice 27). Tyto vesnice však nebyly jediné, kde byli Němci umístěni. Bylo jich mnohem 24

více. Toto umístění bylo pro Němce výhodnější neţ zůstat v táboře. Nebo aspoň do doby tzv. řádného odsunu. První dny v Pohořelicích byly velmi kruté. Chyběly hygienické potřeby, léky a potraviny. Mezi lidmi panoval značný nepokoj. Iniciativu v této neblahé situaci převzali vojáci majora Pistoriouse a stráţmistr Bedřich Koubek. Zabavili pařáky na brambory a tím zajistili Němcům alespoň nějakou potravu. Major Pistorious byl sice uvědoměn, ţe byl pouze velitelem stráţného doprovodu, nikoli velitelem tábora, ale i přesto mu náleţí velká poklona za jeho čin. „Sanitární poměry byly tak mizerné, že životu nebezpečné epidemie na sebe nedaly dlouho čekat. Vznikalo podezření: patří snad epidemie k ďábelskému plánu, jak se zbavit co nejvíce Němců, než dojdou na rakouskou hranici? Nemálo přeživších věřilo, že oběti přicházely o život úmyslně. To samé si také myslí český právník dr. Jaroslav Klenovský…“ 31 „Nemůžeme se zbavit dojmu, že trápení hladem a žízní patřilo k cílenému mučení, které páchali organizátoři.“32 Ačkoli bylo těsně po válce, jídelníček v táboře nebyl zase tak zlý. Z materiálů v Mikulovském archivu můţeme např. zjistit, ţe dne 4. 6. 1945 byl jídelníček takový: Oběd: polévka s rozemletým hovězím masem, zeleninou a brambory Večeře: čaj, chléb – brambory Dne 23. 6. 1945 Snídaně: černá káva slazená – chléb Oběd: hrachová polévka, špenát s brambory, děti mrkev a puding Večeře: černá káva slazená – chléb Dne 20. 7. 1945

31

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Přestupní tábor v Pohořelicích, s. 133 – 134. 32

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Tábor v Pohořelicích, s. 202.

25

Snídaně: černá káva slazená – chléb Oběd: Kmínová polévka – česneková omáčka s brambory Večeře: černá káva slazená – chléb Dne 24. 7. 1945 Snídaně: černá káva slazená – chléb Oběd: Kmínová polévka – bramborový guláš Večeře: černá káva slazená – chléb Dne 26. 7. 1945 Snídaně: černá káva slazená – chléb Oběd: Bramborová polévka – mrkev s brambory Večeře: černá káva slazená – chléb

Jak je tedy vidět, jídla se sice opakovala, ale na vzhledem k poválečnému nedostatku nebyl jídelníček (v rámci moţností) zase tak zlý. Po příchodu prvních zvěstí o kritizovaném postavení vystěhovalců v Pohořelicích tam vyslal okamţitě Moravskoslezský zemský národní výbor dva zdravotníky MUDr. Julia Menola a MUDr. Adolfa Rozmariče, aby zjistili pravý stav věcí a navrhli opatření. Oba zjistili závaţné nedostatky jak zdravotní, tak z hlediska ubytování a stravy. Okamţitě se tedy začalo pracovat na nápravě, shánělo se pro všechny lůţkové vybavení atd. Nově vznikající nouzové ubytovací prostory byly ne zcela výstiţně nazývány táborem. „Současně nastoupila do Pohořelic skupina zaměstnanců z kuchyně v Zemské nemocnici na Pekařské ulici a z kuchyně v Zemské porodnici na Obilním trhu. Národní výbor pro Velké Brno dal k dispozici kolem dvaceti úředníků pro zřízení táborové správy a město Pohořelice jí vyšlo vstříc přidělením dvou místností ve Staré poště, aby mohla co nejdřív zahájit svou činnost.“33 V čele správy

33


26

tábora stál brněnský městský úředník JUDr. Josef Strnad. Poté, co onemocněl, převzal jeho velení Karel Blaţek. 6. června bylo identifikováno první úmrtí jako úmrtí na nemoc špinavých rukou“. Proto do tábora přišlo 5 lékařů ze Zemské nemocnice. „Vážněji postižení pacienti byli převáženi do Všeobecné veřejné nemocnice Milosrdných bratří ve Valticích, jestliže léčení vyžadovalo speciální zákrok, např. chirurgický, byli pacienti odesílání do Brna.“34 Na následujících dvou stránkách se můţeme dočíst ze zdravotní zprávy základní hygienické nedostatky a problémy v táboře v Pohořelicích. Tato zpráva pochází z mikulovského archivu.

34


27

28

35

35

NAD 894, karton č. 2 – neuspořádaný fond – Internační tábor Pohořelice

29

„Ve zprávě lékařů se nenašla ani zmínka o ubytování (na holé betonové podlaze), o stravě a ani zmínka o vysoké úmrtnosti.“36 Název tábor nebylo zcela správné. Na to, aby pohořelické zařízení mělo formu tábora, mu chybělo mnoho věcí, např. drastické donucovací místnosti, vojenská kontrola atd. Někdy se mu říkalo internační nebo koncentrační. Ţádné z těchto označení však není zcela správné. Proto je lepší neříkat tábor, nýbrţ nouzové ubytovací zařízení. „Podle výkazu o vydávané stravě žilo v něm 5 889 osob, což byla stále ještě neúnosná koncentrace lidí, přesahující dvojnásobně původní obyvatele.“37 Jako nové ubytovací zařízení pro početné Němce v Pohořelicích tak poslouţil Ústav pro mladistvé provinilce v Mikulově, jeţ nedávno opustila Rudá armáda, a po jeho rekonstrukci sem bylo moţno některé Němce přesunout. Jiţ 8. června bylo v tomto zařízení ubytováno 1 175 Němců převedených z Pohořelic. Toto ubytovací zařízení neslo úřední název Zemský národní výbor v Brně – správa tábora na Mušlově. Jeho správcem byl Karel Slíţ z Brna, coţ byl vrchní účetní tajemník. Stejně jako z Pohořelic, bylo několik Němců rozptýleno do okolních vesnic, např. do Bavor, Perné, Dolních Dunajovic, Pavlova, Věstonic atd. „…. začaly se opět ukazovat rozdíly mezi lidmi. Kde veleli brutální fanatici, tam se mlátilo dál, kde se prosadil klid, tam se mohlo i pomáhat.“38 „Do 25. června 1945 bylo na Mušlov převedeno celkem 1 907 brněnských Němců.“39 Mimo od ubytovaných Němců byli na Mušlově vězněni příslušníci formací SS a SA a také 50

36

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Tábor v Pohořelicích, s. 202.. 37


HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Pochod k hranici, s. 140. 39


30

tzv. Charvátů z Jevišovky a Nového Přerova, kteří slouţili za války v německých ozbrojených silách. 14. června byl vypraven do Brna speciální transport 2 000 Němců. Vzhledem k tomu, ţe uţ se podobný návrat udál, nečekalo se ţádných nepříjemností. Opak byl však pravdou. Znovu propukly protiněmecké nálady. Protiněmecké nálady příliš neuklidnily ani výsledky Postupimské konference o schválení transferu Němců a Maďarů z území ČSR. 4. července byla nařízena závěrečná likvidace pohořelického tábora. Tou dobou zde ţilo uţ jen 80 Němců. Likvidační skupina oznámila zánik tábora 7. července vojenské jednotce, která dočasně působila v Pohořelicích. „Tím historie nouzového ubytovacího tábora pro Němce po 37 dnech skončila.“ 40 Od tohoto dne nebyly provedeny ţádné vynucené transfery za hranice. Z Pohořelic odjíţděly rodiny, které správu tábora ujistily o své serióznosti, autobusovou linkou Pohořelice - Znojmo. Jestli však skutečně překročily hranice, uţ nikdo neví. Podobným způsobem se zachovala i správa tábora na Mušlově. V době od 9. – 25. června 1945 odtud odešlo 16 různě velkých skupin, které měly od 14 do 160 účastníků. Rozhodnutí, kdo a kdy odejde, bylo zcela dobrovolné a nebylo jednoduché. Přestoţe v táboře dostávali jídla málo, ale v pravidelných dávkách, váhali Němci, zda odejít, protoţe v Rakousku bylo ještě hůře neţ v ČSR. Správa nikoho k opuštění nenutila, ba dokonce platil zákaz odsunout kohokoliv, kdo byl příbuzný s člověkem, který byl nasazen na práce v Brně.41 17. srpna 1945 byla pobočka na Mušlově zrušena. Osoby s omezenou pohyblivostí byly přesunuty do starobince v Hrušovanech nad Jevišovkou. Na Mušlově zemřelo celkem 129 lidí a poslední úmrtí je datováno k 20. 8. 1945, z kronik obecních záznamů můţeme zjistit, ţe na jiţní Moravě zemřelo 649 účastníků brněnského pochodu. Celkový počet mrtvých osob, jak na Moravě, tak za hranicemi je potom cca 1 700 obětí.42

40


MALINOVÁ, Veronika: Mušlov - důvod k poznání i zamyšlení. Břeclav, 2008. 67 s. Seminární práce. Obchodní akademie Břeclav. Seminární práce je uloţena v mikulovském archivu. 42

Z vyjádření PhDr. Libora Vykoupila pro mikulovský archiv

31

Obrázek tzv. Barackenlageru v Pohořelicích z knihy Historické pohlednice břeclavského regionu od Z. Filípka, E. Kordiovského, V. Hortvíka. Další otázkou je to, zda Němci byli skutečně postříleni, tak jako to tvrdí četná média. Na tuto otázku lze odpovědět úryvkem z novin: „ Exhumace několika set mrtvých brněnských Němců, kteří v květnu 1945 zahynuli v táboře u Pohořelic při tzv. pochodu smrti, prokázala jako příčinu úmrtí epidemii. Na dotaz LN to včera uvedl ředitel Okresního archivu v Mikulově Emil Kordiovský. Podle jeho názoru je tak vyvráceno tvrzení Němců a Rakušanů, že české národní gardy část lidí z pochodu – převážně starce, ženy a děti – postřílely.“43 Vykopávky mrtvých byly sice plánovány, ale nakonec se nekonaly, jelikoţ je rakouský Černý kříţ, který o ně zaţádal, odmítl zaplatit.

43

HORÁK, Ivo: Pochod smrti byl prý bez střelby. Lidové noviny. 16.5.1998, s. 7.

32

7. Mušlov = Zemský národní výbor v Brně – správa tábora na Mušlově Mušlov se nachází 4 km od města Mikulova a je jeho součástí. Ještě předtím, neţ se z Mušlova stal tábor pro Němce, byla zde trestnice pro mladistvé, která byla při osvobozování Mikulova obsazena vojáky Rudé armády, kteří ji opustili těsně před 30. květnem. Budovy, které se na Mušlově nacházely, náleţely justiční správě a později je převzal JUDr. Šimáček, správce okresního soudu v Mikulově. Mušlov, jakoţto centrum pro odsunuté Němce, byl zřízen kvůli velké koncentraci Němců v Pohořelicích a od 8. června zde sídlilo 1157 Němců. Byli sem také internování příslušníci SS (paravojenské jednotky nacistického Německa) a také SA (nacistické úderné oddíly Sturmabteilung). Dále pak 50 Charvátů z Jevišovky a Nového Přerova, kteří aktivně vystupovali ve prospěch německé okupační moci. Pokud byli Němci ochotni z tábora odejít, tak jim nebylo bráněno (jednalo-li se o odchod za hranice). Coţ zrovna moc Němců neudělalo, kvůli tomu, ţe v Rakousku byly ještě horší poměry, co se týče zásob jídla, neţ v ČSR. Celková délka pobytu Němců na Mušlově byla od 6. 6. 1945 – 25. 6. 1945. Poté, co všichni Němci a ostatní internovaní z tábora odešli, byl zde zřízen pracovní tábor pro osoby, které pozbyly občanství. Po komunistickém převratu roku 1948 se z Mušlova stala opět trestnice. Dnes na Mušlově zbyly tyto budovy a objekty:

33

-

Dům dozorců

-

Kravín

-

Kůlna na vozy

-

Vepřín

-

Kovárny

-

Stodola

-

Trestanecký ústav

-

Stráţnice

-

Kuchyně

-

Kasárna dozorců

-

Administrativní budova

-

Věznice

-

Vodojem

-

Pekárna

-

Sýpka a skladiště

-

Dílny truhlářské, zámečnické a kovářské

-

Stará vodní nádrţ

-

Vinný sklep

-

Dřevníky a sklepy

-

Čistící a desinfekční stanice fekálií

-

Čerpací stanice

V současné době ţije na Mušlově 17 rodin.44

bývalá pekárna, 2010, foto autorka. 44

MALINOVÁ, Veronika: Mušlov - důvod k poznání i zamyšlení. Břeclav, 2008. 67 s. Seminární práce. Obchodní akademie Břeclav.

34

Vodojem, 2010, foto autorka.

administrativní budova trestnice – dnes patřící firmě Moravoseed, 2010, foto autorka.

35

součást trestnice – dnes patří firmě Moravoseed, 2010, foto autorka.

8. Košice Česko – německá otázka se začala poprvé řešit v Košicích začátkem dubna 1945. Bylo zde vymezeno, kdo můţe zůstat a kdo bude odsunut. Provolání vlády z 11. května bylo uţ však jiného rázu – nediferenciovaný přístup k Němcům.45

45

KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání? : Sudetští Němci v Československu v letech 1945 - 1946. Praha : H & H, 1992. 2, s. 9. ISBN 80-85467-32.1.

36

9. Postupimská konference Postupimská konference tří mocností trvala od 17. 7. – 2. 8. 1945 a odsouhlasil se zde odsun Němců z ČSR. V ČSR došlo však k začátkům vyhánění Němců jiţ před odsouhlasení postupu Postupimskou konferencí. „Konference dospěla k následující dohodě o vysídlení Němců z Polska, Československa a Maďarska: tyto tři vlády posoudily zmíněnou otázku ze všech pohledů a seznaly, že musí být provedeno přemístění německého obyvatelstva řádným a humánním způsobem. (…) Československá vláda, polská provizorní vláda a spojenecká kontrolní rada v Maďarsku berou výše uvedené na vědomí a jsou žádány, aby další vysídlování německého obyvatelstva pozastavily do doby, dokud si výše zmiňované vlády neprostudují zprávy svých zástupců kontrolnímu výboru.“46

10.Kříž u Pohořelic Po roce 1990 projevuje zájem vídeňská organizace Rakouského Černého kříţe o místo pohřbení Němců z Pohořelic. Kritizovala stav německých hrobů a předloţila návrhy na jejich úpravu. Čechy zastihla tato organizace nepřipravené, nebyli schopni podat přesnou polohu polních hrobů Němců ani udat přesné počty mrtvých, a tak opravit údaje na pamětních deskách od Černého kříţe. Podle dnešního soupisu (dle dochovaných materiálů) Emila Kordiovského by mělo být za Pohořelicemi v hrobech pohřbeno snad 463 Němců – ne však 890 osob, jako tvrdí německá strana. Jsou zde pohřbeni Němci, kteří umřeli na úplavici nebo jinou epidemii. „Existuje (…) výpověď pohořelického katechety Jana Mrvy, podle kterého byli mrtví ukládáni samostatně do hrobů pouze v prvních dnech. Když pak mrtvých přibývalo a už se nestačilo pohřbívat, začalo se s ukládáním do masových hrobů, takže jména mrtvých už se nedala jednotlivě zachytit. (…) Počet 890 mrtvých, uvedený na památníku rakouského Černého kříže, byl stanoven na základě údajů z matriky zemřelých a s přihlédnutím k velkému 46

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Postupimská konference – vyhnání – vysídlení, s. 54.

37

počtu pohřbených v masových hrobech, což se dělo se souhlasem místního zastupitelstva v Pohořelicích.“47 „Herr Julius Hofman hat im Juni 1945 ohne Zweifel 439 wahrscheinlich 535 an hunger, Erschöpfung, an Folter und an Ruhr gestorbene Deutsche begraben und in seinem Totenbuch sorgfältig, sorgfältiger ging es in der damaligen Zeit wohl nicht, vermerkt.“48 „Pan Julius Hofman pohřbil bezpochyby v květnu roku 1945 439, pravděpodobně 535 mrtvých Němců – zemřeli hladem, vyčerpáním, útrapami a na úplavici. A zaznamenal to v jeho úmrtní knize pečlivě, pečlivěji to v tehdejší době snad ani nešlo.“49 V článku pana Ţampacha, který se nachází ve sborníku Jiţní Morava 1996 na stranách 223 – 233, se dovídáme, ţe skutečný počet zemřelých v Pohořelicích je 463. Skutečné místo těchto hrobů bylo zjištěno aţ po čtyřech letech postavení tohoto památníku u silnice z Pohořelic na Mikulov. Hroby jsou uspořádány do 3 řad. Tak jako se nachází na jiţním okraji Pohořelic kříţ, tak nedaleko od něj bývalo středisko Němců.

47

HERTL, Hanns , et al.: Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001. Mrtví z Pohořelic, s. 203. 48

Tamtéţ

49

FILIP, Ota: Die stillen Toten unterm Klee. Mnichov : Langer-Müller, 1997. Die stillen toten unterm Klee bei Pohořelice - Auf den Spuren des Brünner Todesmarches, s. 175.

38

Kříţ – 2010, foto autorka.

Deska památníku – 2010, foto autorka.

39

Deska památníku – 2010, foto autorka.

Hroby brněnských Němců nacházející se za kříţem při silnici z Pohořelic na Mikulov, 2010, foto autorka.

40

Podle původní dohody mezi rakouskou a českou stranou z 4. 3. 1999 měly být ostatky Němců vykopány a převezeny na hřbitov do Drasenhofenu a kříţ zbořen. Snad vzhledem k nedostatku financí k tomu nedošlo a kříţ tam stojí dodnes, stejně jako nedošlo k vykopání pozůstatků.50

50

Z korespondence s Emilem Kordiovským

41

11.Závěr V posledních třech letech jsem se dějinám zrovna moc nevěnovala, a abych řekla pravdu, tak mě ani moc nezajímaly. Moţná, ţe to bude znít jako klišé, ale tato práce mě pohltila a připomenula mi čas na základní škole, kdy jsem hodiny dějepisu zboţňovala. Jsem ráda, ţe jsem se k ní dostala a mohla se k tomuto problému dozvědět více informací, které mi otevřely oči. Odevzdání této práce pro mě rozhodně neznamená radost,“ ţe to mám za sebou“, ale spíše to, ţe se tímto tématem hodlám zabývat i dále, protoţe nemohu říci, ţe v mé práci je vše vysvětleno a nic nového uţ se nemohu dozvědět. Přes kníţku Sudetské osudy jsem se dostala k paní Romaňákové z Chomutova, se kterou mám domluvenou schůzku o prázdninách 2011 – osud jí samotné a její sestry se sice netýká vysídlení brněnských Němců, ale odsunu celkově, to však není na škodu, alespoň se dozvím něco více. Paní Romaňáková mi také slíbila kontakt na její známou, která odsun Němců zaţila. Tato práce mi byla také uţitečná tím, ţe jsem se díky ní naučila hledat v archivech a zlepšila si svou němčinu nejen překlady článků z německých novin či časopisů, ale také korespondencí s panem Prof. Franzem Machilkem, který se narodil v Hustopečích a po druhé světové válce byl odsunut se svou rodinou do Německa. Netvrdím, ţe práce pro mě byla hned od začátku zábavou. Začátky byly těţké a musela jsem se k bádání nutit. Neţ jsem se naučila orientovat v mnoţství informací, tak to také nějakou dobu trvalo. Dalo by se tedy říci, ţe po překonání prvního „poznávacího“ měsíce mne práce opravdu pohltila a dokonce jsem měla někdy problém se od ní odtrhnout. Čas, který jsem nad prací strávila, rozhodně nepovaţuji za promarněný, ale za velmi uţitečný. Doufám, ţe lidé, kteří se rozhodnou pro přečtení mé práce si odnesou alespoň něco nového, a moje práce je zaujme.

42

12.Praktické využití Práce SOČ bude pro veřejnost uloţena na stránkách www.starovicky.cz, a také na Obecním úřadu ve Starovičkách, který o tuto práci projevil zájem. Na portálu Gymnázia T. G. Masaryka Hustopeče bude práce ke staţení ve formátu pdf - www.gymhust.cz, dále potom ve Veřejné knihovně Starovičky, v Městské knihovně v Hustopečích a v Místní lidové knihovně v Křepicích. O práci projevilo zájem i Centrum celoţivotního vzdělávání v Hustopečích a jeho Akademie třetího věku. Pro tyto účely mám naplánovanou přednášku v květnu letošního roku. Studenti i všichni zájemci naleznou práci také ve Státním okresním archivu Břeclav s pobočkou v Mikulově a v Městském muzeu a galerii města Hutopeče. Práce bude dále vyuţita také na Gymnáziu T. G. Masaryka v Hustopečích a Základní škole Hustopeče, Komenského jako zdroj informací a rozšíření obzoru znalostí v hodinách dějepisu, občanské výchovy a základů společenských věd. Na Gymnáziu T. G. Masaryka také uspořádám přednášku k této problematice.

43

Seznam použitých pojmů a zkratek ČSR – Československá republika KSČ – Komunistická strana Československa LN – Lidové noviny Nacismus – totalitní ideologie uplatňovaná v Německu 1933 – 1945 Národní výbor – orgán státní správy v jednotlivých obcích, okresech a krajích NSDAP - Národně socialistická německá dělnická strana OSN – Organizace spojených národů Partyzán – člověk náleţející k civilním jednotkám, vede boj ze zálohy proti nepříteli Pogromy – vraţdění lidí na základě jejich etnika či náboţenství Rudá armáda - Dělnicko-rolnická rudá armáda, sovětská armáda SS – Schutzstaffel: ochranný oddíl, ozbrojená organizace NSDAP SA - nacistické úderné oddíly: Sturmabteilung Wehrmacht – branná moc: ozbrojené síly Třetí říše v letech 1935–1945 Zbrojovka – firma vyrábějící zbraně atd. ZNV – Zemský národní výbor

44

Přílohy Trasa transferu z Brna ke hranicím

51

51

HERTL, Hanns , et al. Němci ven! Die Deutschen raus! : Brněnský pochod smrti 1945. Praha - Podlesí : Dauphin, 2001., s. 269..

45

Závěr při osvobozování Brna 23. – 26. dubna 1945

52

52

DŘÍMAL, Jaroslav, et al. Dějiny města Brna 2. Brno : Blok, 1973.

46

Prameny a literatura

Archivní zdroje: NAD 894, karton č. 2 – neuspořádaný fond – Internační tábor Pohořelice VERONIKA, Malinová. Mušlov - důvod k poznání i zamyšlení. Břeclav, 2008. 67 s. Seminární práce. Obchodní akademie Břeclav. Česká literatura: BENEŠ, Zdeněk. a kolektiv. Rozumět dějinám, Pardubice: Gallery, 2002, 304 s., ISBN 8086010-55-4 Jiţní Morava 1996, Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1996, 393 s., ISBN 0449-0436 HERTL, Hans a kolektiv: Němci ven! Die Deutschen raus! Praha – Podlesí: Dauphin, 2001, 276 s., ISBN 80-7272-031-7 RICHTER, Karel: Češi a Němci v zrcadle dějin, Třebíč: Akcent, 1999, 267 s., ISBN 80-7268054-4 FILÍPEK, Zdeněk a kolektiv: Historické pohlednice břeclavského regionu, Břeclav: Europrinty, 2008, 313 s., ISBN 978-80-254-0562-8 DŘÍMAL, Jaroslav, et al.: Dějiny města Brna 2. Brno: Blok, 1973. 380 s. KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání?: Sudetští Němci v Československu v letech 1945 1946. Praha : H & H, 1992. ISBN 80-85467-32-1. Německá literatura: FILIP, Ota: Die stillen Toten unterm Klee. Mnichov : Langer-Müller, 1997, 224 s. Periodika: VRABEC, Václav: Jak se zrodila myšlenka na odsun sudetských Němců, ZN noviny, 6. května 1995

47

Anotace práce SOČ 1.) Název: Odsun Němců z Brna po 2. světové válce 2.) Příjmení a jméno: Bízová Barbora 3.) Obor: 79-41-K/401 Gymnázium - všeobecné (čtyřleté studium) 4.) Vedoucí: Mgr. Darja Kocábová 5.) Počet stran: 46 6.) Počet příloh: 2 7.) Rok obhajoby: 2011 8.) Klíčová slova: Brno, 2. světová válka, odsun Němců, tábor v Pohořelicích, kříţ v Pohořelicích, Mušlov, Mikulov.

48

Odsun Němců z Brna po 2. světové válce

Recommend Documents