Odjezd Týdenní předpověd na ČHMU slibovala něco, pro letošní léto tak neobvyklého, až jsme si říkali, že to přece nemůže vyjít? Po zkušenostech z minulého roku a letošního léta ne-léta jsme v dobré počasí přestali věřit … K naší velké radosti byla i v pátek před odjezdem předpověd více než příznivá, takže už jsem pomalu začala věřit, že si to letos užijeme… Vyjížděli jsme v sobotu ráno, letos ve složení Honda NTV, Yamaha Dragstar, HD … Ranní hustou mlhu sluníčko naštěstí rychle rozpustilo a po deváté už byla mlha za námi a před námi trasa Semily- Křtiny ( cca 210 km ). Hned na začátku jsme potkali bouračku na tahu Jičín-Hořice - objíždka přez Lázně Bělohrad – Hořice, nu alespoň jsem si na motorce mohla poprvé projet úsek naší oblíbené Tourist Trophy, která se každý rok v Hořicích koná a na které nemůžeme nikdy chybět ! Zatáčky byly k mému překvapení celkem pekelné :O)))) Kdo neví o jakých závodech to mluvím, jukněte na pěkné video ze závodu a příští rok se přijedte podívat ! http://www.amkhorice.cz/cz/zavody/ceska-tourist-trophy/
Hradec Před Hradcem obligátně provoz zhoustl a zpomalil se natolik až z toho jednomu maníkovi v černém MB asi hráblo, protože se snažil být za každou cenu na kruháči dříve, než všichni ostatní. Všechny nás málem smetl, ale nakonec vypadal moc spokojeně, že si vybojoval pole position při vjezdu na kruhový objezd :o) …. takových jsme naštěstí v Hradci potkali už jenom pár a myslím, že Hradec se stává co do počtu magorů na silnicích Praze velkým konkurentem …
Šelka Tankování na Šelce se protáhlo na dobrou půlhodinku, protože poté, co jsme natankovali, přijel kdosi na HD ( stejném, jako měl náš spolucestovatel Honza ) a bylo vymalováno…. Od pokouklávání po všech možných detilech, počítání po cestě vypadlých šroubků až po natočení motorů a následným poslechem, komu že ten motor bublá víc a hlavně který dokáže držet nižší volnoběžné otáčky. Pohled na třesoucí se Harleje s otáčkami max. 200ot/min mi jenom potvrdil, že traktor Lanz Buldog (mrkněte na odkaz, stojí to za to http://www.youtube.com/watch?v=ABYHbHfBe_w&feature=related) je proti Harykoj vytočenej japonec., ale majitelé vypadali nadmíru spokojeně :o))) Ještě, že jsem těchto věcí s mojí Hondičkou ušetřena :o)))) ale přejme jim to, k Harlejům to přece patří … :O)´
Káva Před Svitavami další benzínka.Tatík odešel pro kávu a po cca 15 min vyšel ven se dvěma rozesmátými pumpařkami a společně se jali uskutečnit skupinové foto ( viz galerie ). Poté další cca čtvrthodinku dámy hledali email, na který bychom jim fotky mohli poslat :o) Ještě nás neminul pokec s místním manželským párem, který se během výletu na kole přijel osvěžit na benzínku. Paní byla hrozně ukecaná a tak jsme se během chvilky dozvěděli, že její dcera je ted kdesi na vodě a nemá s sebou mobil, že ona jde za 14 dní na operaci kyčle a už nebude moci na kole jezdit a o jejím manželovi už víme, že jak byla před týdnem ta velká vedra, tak dokonce i na noc otevřel v ložnici okno! Nevídané !:o))) Nějak mě během toho vyčerpávajícího monologu vyprahlo a tak jsem se jala dopít svůj iontový nápoj v plechovce… Cosi tam ještě chrastilo, hm ještě kapka tam bude a naklopila jsem to do sebe…. Jenže ejhle místo poslední sladké kapky se mi do pusy vysypalo cosi naprosto odporného, co jsem dalších pět minut prskala nekoordinovaně kolem sebe. Podle chuti mi postupně docházelo co to asi je… no nic, stává se, … tatík v domění, že už v plechovce nic není a tudíž už z ní nikdo pít nebude, tam klepal popel z cigarety a nakonec tam utopil i vajgla :o))) Kopla jsem do sebe rychle trochu Birelu od Honzy a snažila se nemyslet na to, co jsem před chvílí pozřela. ….Za bojového pokřiku mého otce: „ motorkářky musí vydržet všechno“, jsme vyrazili znovu na cestu …. Banda, ale ne ze Křtin … Za Svitavami se provoz zklidnil. U Letovic jsme dojeli celkem početnou bandu cca 80 motorkářů, vypadalo to na nějakou vyjíždku.Chvilku jsem si říkala, jestli to není výprava ze Křtin, ale poté, co odbočili na Brno mi došlo, že asi ne. Škoda, říkala jsem si, ale i tak jsem měla na chvíli radost, že se nás možná letos za tak pěkného počasí sejde tolik…nakonec se ukázalo, že vyjíždka ze křtin byla v trochu menším počtku, ale prý o to lepší to bylo :o)))) !!! Zbytek cesty probíhal v klidu, pohodě, krásnou krajinou Moravského krasu, jen neustálá pachuť v ústech mi celkový dojem lehce kazila, ale to už byl opravdu jen detail ….. Koktejl po 5ti hodinách jízdy jsme štastně dojeli do Křtin …( pachuť v ústech přetrvávala ble ... zapomněla jsem také podotknout, že jsem nekuřák a možná i proto byl pro mě zážitek s koktejlem - složení: iontový nápoj + cigaretový popel + vajgl tak intenzivní :O) Chtěla jsem
na srazu vyhlásit soutěž o to, jak nejvýstižněji tento nový druh koktejlu pojmenovat, ale pak jsem na to nějak zapomněla ….tak příště :o) Ještě jsme ani nestačili zaplatit vstup a tatík už měl zaparkováno u okénka místního občerstvení. Radostně tam poskakoval se dvěma panáky becherovky a mě bylo jasné, že na vyjíždku po okolí už nepojdeme a možná mi to po těch 200km už ani nevadilo :o))).Když jsem uviděla bazén už jsem na nic jiného nemyslela, protože jízda ve 30 st s kapotovanou motorkou, která vám ještě na cestu hezky přitápí není až tak osvěžující :o) Nakonec k mému překvapení i přez pěkné počasí na sraz tolik motorek nepřijelo. A důvod? Ten se mi už zjistit nepodařilo. Hodně známých lidiček slibovalo a nepřijelo, hodně jich bylo na dovolené a jestli nás tam nakonec zbylo na noc 25 stanů, tak možná přeháním…ale co už, užili jsme si to i tak! Nakonec se zase potvrdilo, že pokud přijedou pohodoví, přijemní a dobře naladění lidičkové, je to důležitější, než konečný počet účastníků…
Kombajnérka Čepovala se výborná Kombajnérka. Svěží, žluto-zeleně zářící limonáda, kterou jsem nechtěně v průběhu srazu přejmenovala na Traktorajdu :o) To je tak, když si blondýna snaží vzpomenout, který pak stroj to seče to obilí, že :o)…. Ale to nevadí, chutnala všem a nejvíce všudy-přítomným dotěrným vosám .Mnoho z nás se za ten víkend stalo přeborníky v tom, jak zlikvidovat tento hmyz. Já jsem se snažila vymyslet nějaký humánní způsob likvidace a tak jsem je neustále lovila v limonádě, aby se tam v zápětí zase přišly utopit. Jiní, drsnější motorkáři si brali na pomoc růrné pomůcky, jako: cigarety, zapalovače, vidličky a nože, topili je v alkoholu a překlápěli kelímky ve snaze je udusit ….ale na to už jsem se dívat nemohla. Je to sice bodavý, obtížny, ale živý tvor a trpět by neměl …. „Hlad na párek“ Večer se celkem ochladilo, jak už to v těchto krasových končinách bývá a tak jsme byli rádi za ohýnek, no spíš takovou malou vatřičku, ale o to víc hřála. Nejmladší účastník,“malý kovboj“ dostal po desáté v noci „ hlad na párek „ a já si uvědomila, že tak to opravdu umějí říci jenom děti… Myslím, že všechny okolo tím pobavil :o). Nakonec i ten párek dostal. Už ani nevím, která dobrá duše mu párek sehnala, ale hlavní bylo, že hošíček hlad na párek nakonec zažehnal a mohl spokojeně odejít do hajan…
U ohně pak bylo celý večer fajn, Moraváci si zanadávali na Pražáky, Pražáci na Moraváky , ale všechno naštěstí v duchu přátelském :O)… Kolem 11 se měsíc začal topit v bazénu a já se ho jala zachraňovat :o) Když jsem vyzkoušela teplotu vody bylo rozhodnuto! Měsíc musím zachránit :o) Pocitově a možná nejen pocitově byla voda teplejší, než vzduch … to bylo pokoupáníčko !!! Měsíc jsem sice nakonec nezachránila, ale sama v bazénu jsem nakonec také nezůstala :o) SPO se ke mně záhy přidal, sledovali jsme z bazénu všechny ostatní, kteří se klepali u ohně a bylo nám fajn… víc lidí už jsme tu noc do bazénu nenalákali…. U ohně se pak sedělo až do pozdních hodin a s větší spotřebou vypitého alkoholu se snižoval počet lidí u ohně …logicky. Někteří vzpomínali na předchozí roky, kdy se občas u ohně i spalo, ( že jo Jendo ), ale letos se nenašel dobrovolník, který by celou noc přikládal.Tenkrát totiž všichni u ohně usnuli a ráno z nich byli rampouši od dohořívajícího ohně …. Skoro to zní jako nějaké indiánské jméno:o)
CHRRRRR…. Ráno mě v půl 6 vzbudilo stále intenzivnější tatíkovo chrápání:o). pak už jsem nezabrala a tak jsem se v 6 vybatolila ze stanu … k mému překvapení jsem nebyla venku jako první , nekteří už balili stan, někteří tlačili motorku k výjezdu, aby nevzbudili ostaní , jiní kolem na motorce projížděli, protože na druhou stranu,proč ostatní nevzbudit, když mi už jedeme domů, že :o). Bylo něco po šesté a já jsem potkala Jeníka. Po půl hodině přemlouvání se mnou nakonec kolem sedmé opravdu do bazénu skočil ! Tedy skočila jsem já, on sestupoval po schůdkách, jako paní továrníková :o) Ale nakonec se směle vrhl do studených vod …no asi tak směle, že když jsem byla zhruba v půlce bazénu on už měl druhý schůdek za sebou !!! :o))) Bylo to příjemné, teplé ráno a nakonec i pár dalších dobrovolníků se do bazénu odvážilo….voda byla úžasná, také úžasně chlorovaná :o) myslím, že mi trochu za ten víkend zezelenaly vlasy …. Pak se postupně všichni probouzeli a courali s ručníky a kartáčky, hřebeny a rolemi toaletního papíru do umývárny. Někteří šťastlivci, kteří sebou měli vařič si vařili kafe, ostatní trpělivě čekali na příjezd občerstvovací čety, která nás vždycky v 07:00 ráno přijde zachránit. Otevřou občerstvení, postaví na kafe a čaj … co víc jsme si mohli to ráno přát.
Balení Ješte nebylo ani půl osmé a mnozí už pomalu začali balit stany, větrat spacáky, z motorek se sbíraly plachty plné ranní rosy. I v ostatních stanech to pomalu začalo šustit, někde ovšem byla ještě hluboká noc a chrápání se rozléhalo po celém údolí :o). Všechno bylo zahaleno do mírné mlhy, ale sluníčko už se pomalu probouzelo a všechno se krásně třpytilo….. byla to romantika, nebo kýč? Každý by to asi popsal trochu jinak, někdo by si toho v zápalu balení ani nevšimnul. Já sem nebalila, ještě se mi nechtělo, jen tak jsem tam postávala na okraji bazénu a pozorovala, jak se všechno probouzí do nového dne, jak každý volí jiný postup při balení svých věcí, někdo systematicky balí jednu věc po druhé, jako by je měl popsané čísly, jiní všechno vyházejí na jednu hromadu a pak neví čím začít. Mě se obvykle stává, že u balení při odjezdu toho mám nějak víc, než při odjezu , ale nakonec se to tam vždy vejít nějak musí i když možná v méně vzhledné formě :o) Dala jsem si kafe se dvěma mlíčky a fotila odjíždějící … někteří se u nás zastavili a šli se rozloučit osobně, jiní zamávali a zatroubili a už si to mastili k domovům… Nakonec už nás tam zbylo jenom pár …. Ale to už se zase začali sjíždět místní plaváčci zpět na místa, která včera odpoledne opustili. Ručníky a slunečníky postavit na stejná místa, namazat se krémem, na nos nasadit list z pampelišky a může začít opékačka…. Tak jsme raději už také pomalu začali balit. Tam, mezi těmi plaváčky, jsme se soukali do vysokých bot, kombinéz, rukavic a helem a já si připadala, jako když se chystám někam na měsíc…. Ostatně někteří po nás pokukovali, jako kdybychom opravdu přicestovali z jiné galaxie :o))) Kolem jedenácté poslední kombajnérka a pak už jenom loučení se zbylými pozůstalými , ještě jsme zastihli i Pata s jeho rodinkou, kteří se přijeli podívat, ale pak už jsme tam byli opravdu poslední … Cesta dom Cesta domů proběhla v pohodě. Párkrát mě po cestě překvapil docela silný vítr, který když se mi z boku opřel do kapotáže a kufrů, tak jsem měla jednu chvíli pocit, že mě vytlačí ze silnice… naštěstí se tak nestalo, jenom jsem musela trochu plynu ubrat :o). Pak už jsme měli jen malý konflikt se zběsilým řidičem jedné staré, neuvěřitelně hulící karosy, kterému se asi nelíbil styl naší jízdy, ale to už by vám asi lépe popsal Jenda, který si to pak s ním po cestě vyřizoval v podobě různých sprostých posunků, klaksonových árií apod. Toho už jsem se naštěstí účastnit nemusela. Už jsem to jen pozorovala z uctivé vzdálenosti. Jenda to vyřídil za nás za oba :o))) .
Jen jak jsme se zbavili karosy už se jelo krásně, čekal nás jěště obídek a pak už jenom příjemná odpolední jízda naším krásným podkérkonoším…. ( Hořice-Jičín-Lomnice nad Popelkou-Semily ). Za rok nashledanou … Doslov ? :o) Díky všem, kteří zase letos přijeli, bez vás by to nebylo ono, organizátorovi za to, jak to pěkně zorganizoval a doufám, že příští rok se zase všichni sejdeme první zářijový víkend ve Křtinách !!! Budeme se těšit ! Všechny zdraví Helen_Bee .