ODBORNÁ ANGLIČTINA PRO ŘEŠENÍ VaV PROJEKTŦ SE ZAMĚŘENÍM NA SPECIFICKÉ LEXIKÁLNÍ, GRAMATICKÉ A STYLISTICKÉ VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY

Modul: Odborná jazyková příprava pracovníkŧ VaV

Předmět: Odborná angličtina pro řešení VaV projektŧ se zaměřením na specifické lexikální, gramatické a stylistické výrazové prostředky

ODBORNÁ ANGLIČTINA PRO ŘEŠENÍ VaV PROJEKTŦ SE ZAMĚŘENÍM NA SPECIFICKÉ LEXIKÁLNÍ, GRAMATICKÉ A STYLISTICKÉ VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY Irena Kovačičinová

Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Olomouc 2010



Projekt „Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve VaV“ (dále jen APSYS) OP VK č. CZ.1.07/2.3.00/09.0134 je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Text neprošel jazykovou úpravou. © Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Autor:

Mgr. Bc. Irena KOVAČIČINOVÁ

Recenzoval:

Mgr. Adéla ANTLOVÁ

Olomouc 2010 ISBN 978-80-87240-44-1



Obsah Úvod ........................................................................................................................................................... 5 1

Anglický odborný styl ................................................................................................................. 6 Cíl ................................................................................................................................................... 6 1.1

Charakteristika anglického odborného stylu ..................................................................... 6

1.2

Srovnání českého a anglického odborného stylu ............................................................. 7

1.3

Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem ..................................................................... 8

1.4

Jazyková variantnost a rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou ............................ 9

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 11 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 11 2

Slovní druhy v angličtině a jejich specifika v odborném stylu ............................................. 13 Cíl ................................................................................................................................................. 13 2.1

Slovní druhy a jejich konverze ........................................................................................ 13

2.2

Podstatná jména.............................................................................................................. 14

2.3

Členy................................................................................................................................ 15

2.4

Přídavná jména ............................................................................................................... 17

2.5

Příslovce .......................................................................................................................... 17

2.6

Slovesa ............................................................................................................................ 19

2.7

Zájmena ........................................................................................................................... 20

2.8

Číslovky ........................................................................................................................... 21

2.9

Slovosled ......................................................................................................................... 21


Pravidla pravopisu se zaměřením na specifika odborného stylu ........................................ 24 Cíl ................................................................................................................................................. 24 3.1

Dělení slov v angličtině.................................................................................................... 24

3.2

Interpunkce ...................................................................................................................... 25

3.3

Psaní velkých a malých písmen ...................................................................................... 28

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 28 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 29


4


Tvoření odborného názvosloví a zkratek ................................................................................ 30 Cíl ................................................................................................................................................. 30 4.1

Tvoření odborných názvŧ ................................................................................................ 30

4.2

Tvoření a používání zkratek ............................................................................................ 31


Příklady konkrétních slovních spojení a frází......................................................................... 34 Cíl ................................................................................................................................................. 34 5.1

Popis vzhledu, vlastností, funkcí, postupu, procesu ....................................................... 34

5.2

Definice............................................................................................................................ 34

5.3

Uvádění příkladŧ, ilustrací ............................................................................................... 36

5.4

Třídění, kategorizace....................................................................................................... 36

5.5

Srovnání, protiklad .......................................................................................................... 37

5.6

Příčina a dŧsledek ........................................................................................................... 37

5.7

Zobecňování, kvalifikace ................................................................................................. 37

5.8

Shrnutí, závěry ................................................................................................................ 38

5.9

Citace, parafrázování ...................................................................................................... 39

5.10

Navigace v rámci odborného textu.................................................................................. 39

5.11

Fráze pro specifické útvary odborného textu .................................................................. 41

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 43 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 43 Literatura ................................................................................................................................................. 44



Úvod Cílem studijního textu Odborná angličtina pro řešení VaV projektů je vybavit vás potřebnými znalostmi anglického odborného stylu a dovednostmi pro vhodné a efektivní užívání jazykových prostředkŧ angličtiny pro vědecko-výzkumnou práci. Po prostudování textu snáze porozumíte odborným textŧm, mluveným i psaným, ale budete také umět definovat a aktivně používat lexikální a gramatické výrazové prostředky specifické pro anglický odborný styl. Aktivně si také osvojíte některé fráze typické pro odborný styl, které budete moci využít při vaší vědecko-výzkumné práci a odborné komunikaci. Angličtina je jako světový jazyk často využívána při komunikaci ve vědecko-výzkumných projektech, a proto je schopnost komunikovat v angličtině pro vědecko-výzkumnou práci nezbytná. V odborném kontextu se však přidává potřeba komunikace na odborné úrovni, která s sebou přináší jistá specifika jak pro psaný, tak pro mluvený projev. Navíc je třeba si uvědomovat variantnost angličtiny nejen z pohledu mluvený vs. psaný projev, ale také z hlediska jeho formálnosti či akademičnosti, a podle toho volit příslušné jazykové prostředky. V angličtině také při výběru jazykových prostředkŧ sehrává roli teritoriální hledisko, tj. zda odborná komunikace probíhá v prostředí používajícím britskou angličtinu, či v prostředí klonícímu se k americkému úzu. Tento text se primárně zaměřuje na britský úzus, který je preferován v prostředí Evropské Unie, a poukazuje na rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou tam, kde je to potřebné, nicméně v žádném případě neslouží jako komparativní příručka obou variant jazyka. Práce s textem předpokládá alespoň středně pokročilou znalost anglického jazyka na komunikativní úrovni. Text je zaměřen zejména na charakteristické rysy anglického odborného stylu a tam, kde je to účelné, upozorňuje na rozdíly mezi angličtinou a češtinou. Text nesupluje gramatické či stylistické příručky, ani odborný výkladový slovník, není ani přehledem terminologie konkrétní vědeckovýzkumné oblasti. Příklady uvedené v textu pocházejí převážně z odborné oblasti vědy a výzkumu či akademické sféry.

-5-



1 Anglický odborný styl CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:     

charakterizovat odborný styl, definovat hlavní znaky anglického odborného stylu, definovat základní odlišnosti anglického a českého odborného stylu, definovat rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem, definovat hlavní odlišnosti mezi britskou a americkou angličtinou.

KLÍČOVÁ SLOVA Odborný styl, psaný jazyk, mluvený jazyk, britská angličtina, americká angličtina.

1.1

Charakteristika anglického odborného stylu

Odborný styl v angličtině, terminologicky nazývaný professional style nebo též scientific style, plní především informační funkci. Jeho cílem je přednést vědeckovýzkumné poznatky odbornému i laickému publiku. Z tohoto pohledu rozlišujeme styl vědecký, který je určen odborníkŧm v oboru a zahrnuje vysoce odborné, teoretické texty podávající výsledky výzkumu, akademické přednášky apod., dále styl prakticko-odborný, jehož cílem je uvést přesné teoretické poznatky do praxe, a v neposlední řadě styl populárně-naučný, který je určen laikŧm či začátečníkŧm v oboru, a klade si za cíl zpřístupnit výsledky bádání široké veřejnosti. S ohledem na odlišnou cílovou skupinu se jednotlivé styly se od sebe liší mírou zastoupení odborné terminologie a složitostí prezentace vědecko-výzkumných poznatkŧ.

Styl vědecký, praktickoodborný a populárněnaučný

Odborný projev lze charakterizovat jako věcně správný, objektivní, jednoznačný, přehledný a uspořádaný. Převládá písemná forma, ať už v podobě publikovaných článkŧ, monografií, sborníkŧ z konference, grantových žádostí, monitorovacích zpráv vědecko-výzkumných projektŧ apod. V menší míře je pak zastoupena ústní forma, nejčastěji monolog – přednáška na konferenci, semináři apod. Základním charakteristickým rysŧm písemného a mluveného projevu je věnována kapitola 1.3 Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem.

Převládá písemná forma

Odborný projev je jazykově neutrální, nepřipouští hovorové či nespisovné výrazy. Nedílnou součástí odborných textŧ, psaných i mluvených, je používání odborné terminologie, terminologických sousloví a ustálených významŧ slovních spojení. Z pohledu gramatického je anglický odborný styl, zejména písemný, charakterizován hutnou informační strukturou a složitější větnou stavbou. Anglický

Lexikálněgramatická charakteristika

-6-



odborný projev však velmi dbá na logické a strukturované uspořádání, a proto více než v češtině obsahuje tzv. discourse markers, tj. ukazatele, které signalizují jednotlivé části promluvy a pomáhají příjemci se v textu lépe orientovat a pochopit jej.

1.2

Srovnání českého a anglického odborného stylu

Anglický odborný text, vnímaný obecně primárně jako psaný, sekundárně jako mluvený, se skládá ze tří částí: úvod, stať a závěr, v případě psaného textu pak doplněn ještě o abstrakt. V anglickém odborném textu musí být povinně uvedena jednoznačně formulovaná teze, tj. téma textu a přístupové hledisko k projednávanému tématu. V úvodu bývá často naznačen závěr, cíl, ke kterému autor směřuje. Celý text je pak jasně logicky strukturován a vede k tomuto závěru, veškeré specifické informace jsou obsahem hlavní části textu, úvod a závěr obsahují pouze informace obecného charakteru. V anglosaském prostředí je zpravidla také jasně dána délka jednotlivých částí textu (obvykle 5-15 % tvoří úvod, 70-80% stať a zbývajících 5-15% závěr). Naproti tomu v češtině, jak srovnává ve svých článcích Chamonikolasová (2004), často nelze jednoznačně určit, kde je hranice mezi jednotlivými částmi, a v úvodu je obtížné lokalizovat hlavní tezi a cíl, ke kterému práce směřuje. České odborné texty bývají velmi složité, plné myšlenkových odboček, a z tohoto pohledu velmi náročné na čtenářovo či posluchačovo vnímání.

Struktura textu

Z pohledu lexikálního a gramatického není anglický odborný text tak složitý jako text český. Anglický odborný text je zaměřen na příjemce sdělení, na jeho pochopení sdělovaných faktŧ a myšlenek. Proto využívá relativně jednoduché syntaktické struktury a jasných, přímých pojmenování, a na rozdíl od češtiny, kde je opakování slov vnímáno jako stylistický nedostatek, se angličtina nebrání opakování slov a slovních spojení, čímž dochází k minimalizaci nepochopení a nejednoznačnosti sdělení. Odborný styl češtiny je také charakteristický květnatostí a velkým zastoupením mlhavých, nic neříkajících slov. V angličtině se řada z těchto slov pro jejich výpovědní nadbytečnost vypouští, např. mlhavý výraz s tím, že (např. ve větě Kolegové přišli s tím, že prodiskutujeme výsledky posledního experimentu., kterou je vhodnější přeložit následujícím zpŧsobem: My colleagues came to discuss the results of the last experiment.) Dalším příkladem jsou např. slovní spojení získané výsledky, které je třeba v angličtině přeložit jako the / our results, ne jako the obtained results (zpravidla se ve vědecko-výzkumné práci nezmiňujeme o výsledcích, které jsme nezískali). Takových příkladu by bylo možno na tomto místě uvést celou řadu, další z nich zmiňuje např. Sigler (2004).

Lexikální a gramatické prostředky

Zatímco v českém odborném stylu se projevuje tendence k potlačení autorovy osobnosti a identita autora je často schována za neosobními vazbami v trpném rodě, první osobou množného čísla i v případě práce jednoho autora, v angličtině tomu tak není. V angličtině sice dochází k používání neosobních vazeb typu It has been found…, ale v mnohem menší míře než v češtině, a použití autorského plurálu (množného čísla) je v angličtině přípustné pouze tam, kde se jedná o práci více autorŧ. Anglické odborné texty jsou také, na rozdíl od českých, jimž je přisuzována

Identita autora

-7-



vysoká míra autorské skromnosti (viz Čmejrková a kol. 1999: 29-30), vnímány jako autorsky sebevědomé – autor se prezentuje první osobou jednotného čísla, používá asertivních konstrukcí v aktivním tvaru (např. The results of my analysis corroborate the hypothesis…) a nepoužívá modálních konstrukcí typu Zdá se, že ..., Z toho můžeme vyvodit, že…. Angličtina je také přímější při formulování názvŧ práce a vynechává česká modalizovaná slovní spojení typu Několik poznámek o …, K problematice … (srovnej např. český název odborné práce Několik poznámek o užívání a významu tvarů množ. čísla podstatných jmen s jeho anglickým ekvivalentem The Use and Meaning of Plural Forms of Substantives, či název K problematice reprezentací nulové křivosti, jehož správným anglickým ekvivalentem je Zero-curvature Representations).

1.3

Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem

Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem vycházejí z charakteristických rysŧ obou typŧ komunikace, kdy mluvená komunikace je charakterizována svou dynamičností, spontánností a bezprostředností, naopak psaná komunikace má charakter statický a vyznačuje se uchovatelností a přehledností. Mluvená podoba jazyka využívá pro vyjadřování myšlenkového obsahu zvukových a paralingvistických prostředkŧ komunikace. Mezi zvukové prostředky patří přízvuk, rytmus, intonace, timbre, intenzita hlasu či rozpětí hlasové výšky (Urbanová 2008, 37). Zvukové prostředky a jejich kombinace umožňují uživateli jazyka vyjádřit emocionální zabarvení mluveného projevu a zdŧraznit podstatné segmenty projevu. Paralingvistické prostředky jsou souhrnně označovány jako jazyk lidského těla a zahrnují „gestikulaci, mimiku, smích, pláč a jiné neverbální projevy mluvčího.“ (Urbanová 2008, 38). Tyto neverbální prostředky komunikace spoluvytvářejí myšlenkový obsah sdělení, příp. jej mohou také vyjádřit samostatně.

Mluvený jazyk

Mluvený jazyk je charakterizován značně složitou gramatickou strukturou, která má volný charakter a velmi často postrádá návaznost a propojenost. Některé části promluvy mohou být vynechány, nedokončeny apod., jejich význam však vyplývá z kontextu promluvy, která je tak pro příjemce sdělení i přes to srozumitelná a přijatelná. „Pro přijatelnost výpovědi je však rozhodující její sociální a kulturní zapojenost, míra zdvořilosti a výběr řečových aktŧ.“ (Urbanová 2008, 43).

Volný charakter gramatické struktury

V lexikální rovině je mluvená angličtina charakterizována lexikální střídmostí, Lexikální mluvčí si vystačí se znalostí základní, tzv. basic, slovní zásoby, čítající cca 2000 slov, střídmost které, doplněny o odbornou terminologii, postačují i pro dorozumění v odborném kontextu. Jednoduchost a významová neurčitost slovní zásoby však s sebou přináší potenciální nejednoznačnost a mnohovýznamovost mluveného projevu a nutnost kontextuálního zapojení vnímaného sdělení. Urbanová (2008, 52-54) charakterizuje slovní zásobu mluveného jazyka následovně:  

Převládají krátká, jednoduchá slova: give, get, go Víceslabičná slova, zejména v profesionálním úzu, se zkracují: exam -8-


   

  


(místo examination), lab (místo laboratory) Často jsou využívány fráze a slovní spojení: spick and span, freezing cold Obsahuje slangové výrazy: proof sheet, big chief Obsahuje citoslovce a neartikulované zvuky: vow, aha Často využívá dirskurzních ukazatelŧ, které nemají téměř žádný význam, ale slouží jako signály interakce s příjemcem sdělení: well, I mean, you know, I see Často se využívají vágní a zmírňující výrazy: a bit, a lot, a little, like that Hojně jsou zastoupena zájmena (zejména ukazovací, vztažná, zvratná): this, I myself, which, that Časté používání dovětkŧ a vysvětlujících dodatkŧ zpřesňujících sdělení: if possible, if you know what I mean, I suppose

Psaný jazyk plní především popisnou funkci, psaný projev bývá věcnější, kompaktnější a často také mnohem abstraktnější než projev mluvený. Psaný projev se vyznačuje hutnější a sevřenější strukturou, zejména v oblasti gramatickolexikální. Po stránce gramatické je psaná angličtina členěna jasně a srozumitelně, výrazný lineární sled je podpořen interpunkcí a logickým členěním na jednotlivé segmenty textu. Psaný projev je precizněji formulován a strukturován, vyskytující se delší věty a souvětí, hranice vět je signalizována interpunkcí či spojovacími výrazy, aby byla pro čtenáře jasně srozumitelná.

Psaný jazyk

Z pohledu lexikálního se psaný jazyk od mluveného liší malou mírou zapojení situačního kontextu do vyjádření obsahové myšlenky projevu. V psaném projevu je tak třeba všechny okolnosti, děje, subjekty apod. slovně explicitně vyjádřit.

1.4

Jazyková variantnost a rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou

Pro správné používání cizího jazyka, a v odborném kontextu zvlášť, je třeba mít na zřeteli, že každý jazyk má své varianty, které jsou více či méně vhodné pro danou situaci. Výše jsme si nastínili rozdíly mezi psanou a mluvenou formou jazyka, s čímž souvisí také formálnost a neformálnost sdělení, či míra zdvořilosti, familiárnosti či akademičnosti. Rozdíly mezi jednotlivými variantami jazyka pak lze nalézt v gramaticko-lexikální rovině, v míře závislosti na kontextu, v míře otevřenosti projevu či v míře familiárnosti, která závisí na sociálním postavení a vztahu mezi nositeli komunikace.

Varianty jazyka

Anglický odborný styl, a zejména jeho psaná forma, je charakteristický svou formálností, tj. jsou využívány lexikální a gramatické jazykové prostředky formálního charakteru. Neformální jazykové prostředky (kolokvialismy - výrazy každodenní mluvy či slangové výrazy) pronikají zejména do mluveného odborného projevu, nicméně jejich užití plně závisí na daném prostředí, ve kterém jsou užívány, tj. lze je např. užít při každodenní komunikaci vědeckovýzkumného týmu, nicméně jejich užití

Formálnost odborného stylu

-9-



na mezinárodní vědecké konferenci bude zcela nepatřičné. V psaném odborném projevu se prvky neformálního jazyka mohou objevit při každodenní komunikaci (např. v e-mailech); při komunikaci na oficiální, formální, úrovni a zejména pak u publikační činnosti je nutno striktně využívat formálních jazykových prostředkŧ, lexikálních i gramatických (formální zpŧsoby oslovování v dopisech i formálních emailech či nepoužívání slovesných tvarŧ zkracovaných pomocí apostrofu jako je např. I‟m, they‟ve). Následující příklady uvádějí formální a neformální zpŧsoby vyjádření téhož sdělení:   

They did an experiment (neformální) / The experiment was carried out / performed (formální) Doctors have come up with a new method of…. (neformální) / Doctors have created / established a new method of…. (formální) There were a lot of differences between the three different groups we tested (neformální) / A great deal of differences emerged between the three different groups tested (formální)

Specifickým případem variant jednoho jazyka jsou varianty teritoriální, nejčastěji uváděné jsou rozdíly mezi britskou (často nazývanou standardizovanou, konzervativní) a americkou (prezentovanou jako zjednodušenou) formou angličtiny. Rozdíly mezi britskou (BrE) a americkou (AmE) angličtinou jsou ve třech rovinách: 





Britská a americká angličtina

rovina gramatická – americká angličtina často zjednodušuje slovesné tvary, nepravidelná slovesa He has just gone home. (BrE) – He just went home. (AmE) It‟s important that he should be told. (BrE) - It‟s important that he be told. (AmE) rovina lexikální – existuje celá řada případŧ, ve kterých je stejný význam vyjádřen rŧznými slovními ekvivalenty, odlišnosti mezi oběma variantami také mohou nastat u použití rozdílných předložek vázaných ke slovesu. Při volbě předložek všeobecně platí, že výběr předložky je v americké angličtině mnohem volnější než v angličtině britské first floor (BrE) – ground floor (AmE), meet sb. (BrE) – meet with sb. (AmE), Monday to Friday (BrE) – Monday through Friday (AmE), explanation of st. (BrE) – explanation for st. (AmE), rovina morfologická – tzv. „spelling“, tj. pravopis slov, v němž se objevuje nejvíce rozdílŧ mezi oběma formami angličtiny, přičemž i zde platí, že americká angličtina má tendenci slova pravopisně zkracovat, zjednodušovat, eliminovat nepravidelnosti programme (BrE) – program (AmE), catalogue (BrE) – catalog (AmE), analyse (BrE) – analyze (AmE), cheque (BrE) – check (AmE)

Další rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou panují při používání interpunkčních znamének, kterým je věnována kapitola 3.2 Interpunkce. Při komunikaci v odborném prostředí je třeba striktně dodržovat stanovenou variantu angličtiny, v psaném jazyce zvlášť, a doporučuje se přizpŧsobit se - 10 -

Dodržování jazykové



prostředí, ve kterém komunikace probíhá. Při odevzdávání odborného článku je třeba řídit se instrukcemi daného periodika týkající se jazykových požadavkŧ na publikovanou práci. Pokud periodikum instrukce v tomto ohledu nevydává, pak je třeba seznámit se s periodikem a přizpŧsobit jazykovou variantu obvyklým zvyklostem periodika.

SHRNUTÍ KAPITOLY Odborný styl plní především informační funkci, převládá písemná forma. V odborném stylu je hojně zastoupena odborná terminologie a ustálená slovní spojení. Na rozdíl od češtiny, je anglický odborný text zaměřen na jasné a strukturované sdělení informace a její pochopení příjemcem. Anglické odborné texty jsou autorsky sebevědomější než texty české, psané často v první osobě jednotného čísla a nevyužívající příliš mnoho neosobních konstrukcí či modalizovaných konstrukcí vágního významu.

ÚKOLY 1.

Uveďte základní vlastnosti anglického odborného stylu.

2.

Srovnejte anglický odborný styl se stylem českým, uveďte konkrétní příklady.

3.

Uveďte základní rozdíly mezi mluvenou a psanou angličtinou.

4.

Uveďte příklady odlišnosti britské a americké angličtiny.

LITERATURA KE KAPITOLE [1]

CHAMONIKOLASOVÁ, J. Comparing the structures of academic texts written in English and Czech. Struktura anglických a českých akademických textů. [on line]. 2004 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW: <www.phil.muni.cz/stylistika/studie/comparing.pdf>.

[2]

CHAMONIKOLASOVÁ, J. Věcný text v české a anglosaské kultuře. Informative texts in Czech and Anglo-American culture. [on line]. 2004 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW: <www.phil.muni.cz/stylistika/studie/vecnytext.pdf>.

[3]

URBANOVÁ, L. Stylistika anglického jazyka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 104 s., ISBN 97880-87029-29-9.

- 11 -

varianty


[4]


ZAPLETALOVÁ, G. Academic Discourse and the Genre of Research Article. Banská Bystrica: Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela a Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2009. 234 s. ISBN 978-808083-809-6.

- 12 -



2 Slovní druhy v angličtině a jejich specifika v odborném stylu CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:       

správně tvořit množné číslo podstatných jmen, správně používat členy v odborném kontextu, stupňovat přídavná jména a příslovce, správně používat a interpretovat příslovečná určení ve větě, aktivně využívat pasivních konstrukcí v odborném textu, sestavit anglickou větu se správným slovosledem, zdŧraznit části promluvy s využitím inverze větných členŧ.

KLÍČOVÁ SLOVA Slovní druhy, konverze, jednotné a množné číslo, stupňování, členy, příslovečná určení, slovesa, pasivum, slovosled, inverze.

2.1

Slovní druhy a jejich konverze

Angličtina rozlišuje stejné slovní druhy jako čeština (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, slovesa, zájmena, číslovky, předložky, spojky a citoslovce). Ke slovním druhŧm v angličtině bývá jako speciální třída přiřazen člen. Na rozdíl od češtiny, v níž je slovnědruhová příslušnost slova zpravidla jednoznačně určena jeho strukturou, zejména koncovkou, má v angličtině řada slov z hlediska slovnědruhové příslušnosti neutrální tvar. U těchto slov není možné jednoznačně určit, ke kterému slovnímu druhu slovo patří, aniž bychom znali větný kontext, ve kterém se slovo vyskytuje. Jako příklad lze uvést slovo like, které mŧže být buď sloveso (I liked his paper on philosophy.), přídavné jméno (They are as like as two peas.), předložka (There‟s no place like home.), podstatné jméno (I have never heard the like of it.). Schopnost slova vyskytovat se beze změny tvaru ve funkci rŧzných slovních druhŧ se nazývá konverze.

- 13 -

Konverze slovních druhů


2.2


Podstatná jména

Podstatná jména označují především osoby, předměty, látky apod., mohou také označovat děje a vlastnosti. Ve větě podstatná jména plní stejné funkce jako v češtině, tj. mohou být podmětem, předmětem, příslovečným určením (zejména v předložkové vazbě), doplňkem, přístavkem či jmennou částí přísudku. Na rozdíl od češtiny mohou též modifikovat jiné podstatné jméno, a tudíž plnit funkci přívlastku. Gramatické kategorie podstatných jmen v angličtině zahrnují číslo, počitatelnost, určenost, rod a pád.

Charakteristika podstatných jmen

Podstatná jména se dělí na jména obecná a jména vlastní, jména obecná se dále dělí na jména počitatelná a nepočitatelná. Počitatelná jména jsou taková, u nichž lze rozlišit protiklad jeden : více než jeden (page : pages, book : books, researcher : researchers). Nepočitatelná jména tento protiklad nerozlišují a vyskytují se pouze v jednom tvaru. Nepočitatelná jména jsou jména látková (water, juice) a četná abstrakta (experience, courage). V angličtině však existuje řada slov, která jsou v některém ze svých významŧ nepočitatelná (paper ve významu „papír“) a v jiném počitatelná (paper – papers ve významu „článek, přednáška“).

Počitatelnost podstatných jmen

Kategorie čísla v angličtině zahrnuje číslo jednotné – singulár a číslo množné – plurál. Pro vyjádření množného čísla angličtina zpravidla využívá koncovku –(e)s, např. papers, months, photos, wishes, salaries. Některá podstatná jména tvoří množné číslo změnou kmenové samohlásky (man – men, mouse – mice, foot – feet), koncovkou –(r)en (child – children, knife – knives, ox – oxen), nebo nulovou koncovkou, tj. jejich tvar jednotného a množného čísla je shodný (means, sheep, Japanese). V odborném stylu jsou často využívána podstatná jména cizího pŧvodu, která zachovávají pŧvodní formu množného čísla (minimum – minima, stimulus – stimuli, analysis – analyses, thesis - theses). Často tato forma množného čísla alternuje s domácí formou, tj. vytvořenou pomocí koncovky -s (syllabus – syllabuses / syllabi, index – indexes / indices, symposium – symposiums / symposia).

Číslo podstatných jmen

Základním významem jednotného a množného čísla je vyjádření vztahu mezi jedním a více než jedním počitatelným elementem. Zvláštním případem jsou takzvaná kolektivní podstatná jména, která tvarem jednotného čísla označují skupinu jedincŧ (tzv. skupinová kolektiva – police, audience, government) či celou třídu (tzv. generická kolektiva – the public, clergy). Pokud jsou kolektiva chápána jako celky, pak se vyskytují ve tvaru jednotného čísla. Pokud jsou vnímána spíše jako jednotlivci, kteří do daného celku patří, pak se konstruují jako číslo množné (srovnej např. There was a big audience in the conference hall. – V konferenčním sále bylo početné publikum. a The audience were clapping their hands. Diváci tleskali.)

Kolektivní podstatná jména

Některá podstatná jména mají jen tvar jednotného čísla, zejména podstatná jména nepočitatelná (bread, smoke, behaviour) a vlastní jména osobní a zeměpisná (James, Prague, Europe). V angličtině také existuje řada slov, které mají tvar množného čísla, ale chovají se jako číslo jednotné, např. news, či některá místa - 14 -



zeměpisná Brussels, Athens. Na rozdíl od nich existují v angličtině podstatná jména pouze ve tvaru množného čísla, která se také jako množné číslo konstruují. Patří sem např. části oděvu (trousers, pyjamas) či nástroje (scales, glasses). U jmen věd zakončených na –ics (economics, linguistics, statistics) je používáno číslo jednotné, jde-li o vědu samu, ale číslo množné, jedná-li se o aplikaci vědy či o vyjádření vlastnosti (Statistics are an aid to research and experimentation. = statistical methods). Kategorie určenosti rozlišuje, zda je podstatné jméno obecným pojmem, nebo zda se jedná o jednotlivinu, a to buď jednoznačně určenou, nebo neurčenou. Hlavním prostředkem pro vyjádření určenosti je použití členu (určitého, neurčitého, nulového). Př. I saw a car in the garage. The car was hidden behind a big wooden box. The box was full of sand.

2.3

Číslo u názvů věd

Kategorie určenosti

Členy

V angličtině jsou pro vyjádření kategorie určenosti v převážné míře využívány členy, a to:  



člen určitý the, je shodný pro číslo jednotné i množné: the aim – the aims, the thesis – the theses člen neurčitý a(n), který má pouze tvar jednotného čísla, v množném čísle mu buď odpovídá člen nulový nebo nepřízvučné some: an hour – hours, a dog – (some) dogs člen nulový, který je používán v množném čísle vyjadřující kategorii neurčenosti: hours, dogs, scientists

Člen určitý, neurčitý a nulový

Člen určitý označuje totožnost, identifikuje, navazuje na něco známého (this is the research we have presented at the conference). Určitý člen také označuje něco evidentně známého (Can I use the laptop? – tj. ten konkrétní, který je v místnosti) či jedinečného v dané situaci (the chairman of the board resigned). Neurčitý člen vyjadřuje příslušnost ke třídě (he was a lecturer), dále se používá u počitatelných podstatných jmen, které jsou v promluvě zmiňovány poprvé, a také je-li v situaci promluvy více potenciálních referentŧ a mluvčí (pisatel) má na mysli jen některé (Take a pen – there are many pens on the desk). Nulový člen označuje po slovesech to be, to become, to appoint, to make, to elect a po as jedinečného představitele třídy (he was lecturer in mathematics at Cambridge University). V odborném stylu dochází k vynechávání členŧ i tam, kde nejde o jedinečnost, ale kde je podstatné jméno chápáno velmi obecně (he served as (a) member of the Committee). Následující výčet se zaměřuje na využití členŧ u podstatných jmen, vlastních i obecných, a to s ohledem na jejich výskyt v odborném stylu. Více příkladŧ jednotlivých zpŧsobŧ užití prezentuje Rejtharová a kol. (1981, 133-142). - 15 -

Specifika užívání členů v odborném





















Zeměpisné názvy kontinentŧ, zemí, krajŧ, jezer, jednotlivých hor, jména stylu budov, ulic, mostŧ apod. jsou bez členu (Central Europe, Mount Everest, High Street, pozor ale: the Arctic, the Antarctic). Pokud je u názvu země obecný výraz typu republic, kingdom, states, pak se název země používá se členem určitým (the Czech Republic, the United Kingdom, the Netherlands). Určitý člen se vyskytuje u zkrácených názvŧ (the High místo High Street), u místních názvŧ v množném čísle (the Netherlands, the Alps), u jmen oceánŧ, moří, řek a prŧplavŧ (the Vltava River), u názvŧ univerzit, hotelŧ, restaurací, kulturních zařízení a novin (the Moravian College Olomouc, the Times), u jmen měst a krajŧ s vazbou of (the Republic of France). Používání členŧ se doporučuje u těch názvŧ, jejichž základní složkou je počitatelné podstatné jméno, jako např. Institute, Foundation, Gallery the Institute of Polytechnics, the University of Oxford. Člen se nepoužívá u univerzit, jejichž název začíná vlastním jménem (Palacký University), ani u institucí, které nepotřebují specifikaci (Parliament). Člen určitý se používá u zeměpisných stran (the north) a u historických období (the Middle Ages). V těchto případech hraje významnou roli kritérium jedinečnosti. Člen se vypouští u výčtu nebo u dvojic souběžných názvŧ (from north to south, between (the rivers) Morava and Danube), dále na titulní straně knihy nebo časopisu (Oxford University Press, ale: printed at the Oxford University Press). Před tituly, hodnostmi, funkcemi se člen nepoužívá, jsou-li následovány vlastním jménem (Professor Newman, Queen Elizabeth). Před titul, který není následován vlastním jménem, člen klademe (the Prime Minister, the President). U výrazŧ s čísly a symboly je člen zpravidla vynechán (Figure 3, symbol X, room 202), ovšem pouze u frekventovaných či často v daném projevu opakovaných výrazŧ (srov. the room 201, the symbol Y). Při publikování článku je třeba užití členu v těchto případech sladit s požadavky redakce daného periodika. Člen se často v písemném odborném projevu také vynechává z úsporných prostorových dŧvodŧ či pro zvýšení pŧsobivosti (copy should be clear, see footnote on p. 3)

Definice a zobecňující výroky mohou být v odborném stylu vyjádřeny třemi rŧznými zpŧsoby, přičemž nejběžnější variantou je varianta třetí se členem nulovým v množném čísle:   

The computer was first used in … A computer is useful. Computers are useful.

- 16 -

Členy v definicích a zobecňujících výrocích


2.4


Přídavná jména

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti, kvalitu či vztah k předmětu, od jehož názvu je odvozeno. Na rozdíl od češtiny se v angličtině přídavná jména neskloňují, nerozlišují rod a číslo.

Gramatické kategorie

Ve větě plní přídavná jména zpravidla funkci přívlastku, tj. rozvíjí podstatné jméno (a wise scientist, a smart researcher), po sponových slovesech plní funkci přísudku (the procedure has become customary). Dále plní funkci doplňku podmětu a doplňku předmětu (he died poor, I consider it impertinent).

Funkce přídavných jmen

Přídavná jména lze, stejně jako příslovce, stupňovat, představují-li stupňovatelnou vlastnost (similar, pretty, good). Nestupňují se přídavná jména vyjadřující absolutní vlastnost nebo látku (blind, wooden) a přídavná jména vztahová (annual, municipal).

Stupňování přídavných jmen

Přídavná jména se stupňují dvojím zpŧsobem: 



Jednoslabičná a četná dvojslabičná, zpravidla zakončená na –y, -ow a –le, přídavná jména se stupňují pomocí přípon –er (2. stupeň) a –est (3. stupeň), u některých přídavných jmen dochází ke změně ve výslovnosti či pravopisu. simple – simpler – simplest, heavy – heavier – heaviest, gray – grayer – grayest, thin – thinner – thinnest Tříslabičná a víceslabičná přídavná jména se stupňují pomocí more a most. convenient – more convenient – most convenient, expensive – more expensive – most expensive

Několik přídavných jmen se stupňuje nepravidelně (good – better – best, bad – worse – worst, little – less / lesser – least, many / much – more – most, far – farther / further – farthest / furthest). Obdobná pravidla stupňování platí pro stupňování příslovcí.

2.5

Příslovce Příslovce či příslovečné výrazy plní v jazyce několik základních funkcí: 



Modifikují slovní druhy – podstatná jména, přídavná jména, příčestí minulá, slovesa, jiná příslovce, předložky, spojky, stojí většinou před daným slovním druhem, výjimečně za ním highly interesting, widely used, the day before, well after five, exactly ten people Modifikují jednotlivé větné členy – podmět, slovesný přísudek apod., jsou začleněná do větné struktury, zpravidla stojí v těsné blízkosti modifikovaného členu. They differ widely in size, character and problems. The paper deals - 17 -

Funkce příslovcí







almost entirely with experimental research. Příslovečná určení složená z předložkových vazeb, s výjimkou několika kratších výrazŧ jako at once, very often, se kladou na konec nebo někdy na začátek věty. Jsou-li uprostřed věty, mají charakter vsuvky. It is important at the outset to say something about the work of the predecessors. This is discussed at some length in section 9. Modifikují větu jako takovou, často stojí mimo ni, na začátku nebo na konci věty, případně mezi čárkami. In short, they did not come to any conclusion. Zprostředkovávají návaznost mezi jednotlivými větami: moreover, however

Jednotlivé funkce příslovcí či příslovečných výrazŧ lze určit na základě jejich postavení ve větě, nicméně i zde existují výjimky, zejména v americké angličtině. Obecně lze říci, že „pokud se postavení odchyluje od úzu, jde zpravidla o dŧraz, resp. o emotivní či expresivní projev“ (Rejtharová a kol. 1981, 180). Je-li ve větě více příslovečných určení, je třeba při jejich uspořádání vzít v úvahu jejich délku, rytmus, komunikativní dynamismus a dŧraz. V neutrálním stylu se příslovečná určení řadí následovně: 

příslovečné určení zpŧsobu – příslovečné určení místa – příslovečné určení času The new conference hall was officially opened in Olomouc on Monday.

Stojí-li ve větě několik příslovečných určení místa vedle sebe, pak respektují následující pravidla:   

Pořadí příslovečných určení ve větě

Příslovečná určení místa

Bližší údaje předcházejí širším údajŧm Most research work is done in the universities in Britain. Zachovávají chronologický sled událostí. They went from London to Prague. Jednoduché příslovce stojí před příslovečným výrazem. here in front of the building

Na rozdíl od češtiny u příslovečného určení času stojí podrobnější údaj na prvním místě, např. at five p.m. on Wednesday. Výjimkou z tohoto pravidla jsou oficiální pozvánky a oznámení.

Příslovečná určení času

V angličtině existuje celá řada případŧ, kdy je české příslovce vyjádřeno jinými prostředky, a to předložkovými vazbami s podstatným jménem, vazbou s přídavným jménem či předložkovou vazbou se slovesem. Dalším zpŧsobem je pak použití modálních sloves či využití prostředkŧ v systému anglických časŧ.

Vyjádření českých příslovcí jinými prostředky

  

Vazba s podstatným jménem: podrobně – in detail, úmyslně – on purpose Vazba s přídavným jménem: bezpečně – safe (he is safe to pass), těžko – difficult (it is difficult of access) Předložková vazba se slovesem: prý – he was said to have been named Ambassador of Britain - 18 -


2.6


Slovesa

Sloveso je jako slovní druh v angličtině jednoznačně určeno svými morfologickými kategoriemi (osoba, číslo, čas, zpŧsob a rod). Podle toho jsou slovesné tvary rozděleny na určité, které vykazují shodu s podmětem v osobě a čísle, a neurčité, které osobu a číslo nerozlišují. Určité slovesné tvary plní ve větě funkci přísudku. Neurčité slovesné tvary, kam patří infinitiv (to find, to analyse), gerundia (finding, having analysed) a participia (found, analysed), mohou ve větě plnit funkci i jiných větných členŧ. Významově slovesa označují děj nebo stav.

Charakteristika slovesa

Anglická plnovýznamová slovesa se stejně jako v češtině skloňují s tím rozdílem, že angličtina rozlišuje pouze čtyři, příp. pět tvarŧ sloves:

Slovesné tvary

   

lexikální základ: meet, write, analyse, study tvar ve 3. osobě jednotného čísla s koncovkou –(e)s: meets, writes, analyses, studies tvar s koncovkou –ing: meeting, writing, analysing, studying tvar s koncovkou –ed, jemuž u nepravidelných sloves odpovídají tvary dva: met/met, wrote/written, analysed, studied.

Slovesné kategorie v angličtině jsou také vyjadřovány prostřednictvím pomocných sloves be, have a do, které disponují, zejména sloveso be, celým repertoárem flektivních tvarŧ. Od plnovýznamových sloves se také liší modální slovesa can, may, must, shall, will, ought, need, dare a used to, které mají řadu rysŧ shodných s pomocnými slovesy. Na rozdíl od ostatních sloves mají jen určité tvary, většinou dva, např. can / could, will / would. Chybějící tvary se vyjadřují opisem, např. can – to be able to, must – to have to.

Pomocná a modální slovesa

Čas jako slovesná kategorie je shodná s češtinou v základním dělení dějŧ na přítomné, minulé a budoucí. V angličtině je však pro každou časovou sféru k dispozici více slovesných tvarŧ – prosté a průběhové časy a proti základním časŧm (přítomný, minulý a budoucí) stojí ještě časy perfektní (předpřítomný, předminulý a předbudoucí čas).

Slovesný čas

 

základní tvary: I work – I am working, I worked – I was working, I will work – I will be working perfektní tvary: I have worked – I have been working, I had worked – I had been working, I will have worked - I will have been working

Slovesný rod v angličtině zahrnuje aktivum – rod činný a pasivum – rod trpný. Formálně se pasivní tvary skládají z určitého tvaru pomocného slovesa a minulého příčestí plnovýznamového slovesa: the analysis has been done, the research had been concluded, the scheme was given up. Podmětem věty je často předmět věty aktivní: this aspect is often neglected, some details have been omitted. Pasivní tvary jsou často obsaženy v odborných textech, kde implikují všeobecného konatele: this theory is generally accepted, several systems have bee devised and tested. Běžným typem pasíva je pasívum autorské, tj. činitel děje je autor článku a využitím - 19 -

Slovesný rod pasivum



pasívního tvaru upoutává pozornost na předmět sdělení (the present study was originally undertaken in the hope of fading a satisfactory explanation for the difference between …) Je-li v anglické pasívní větě vyjádřen činitel, pak je uveden předložkou by (the paper was written by Professor Brown).

2.7

Zájmena

Zájmena představují specifický slovní druh, který ve větě zastupuje buď podstatná a přídavná jména, nebo příslovce. Nejsou nositeli lexikálního významu, vyjadřují jen obecné kategoriální významy jako osoba, věc, místo, čas. Mají proměnlivou referenci, tj. podle situace a kontextu odkazují na rŧzné osoby nebo předměty. Jako příklad lze uvést zájmeno it, které ve větě We cannot see the car from the window. mŧže nahradit jak předmět the car, tak příslovečné určení the window. (We cannot see it from the window. We cannot see the car from it.)

Zástupný charakter zájmen

Zájmena v angličtině se dělí do několika skupin, každá z nich má poměrně malý a neměnný počet členŧ.

Kategorie zájmen













Osobní zájmena rozlišují podmětový tvar, tj. tvar 1. pádu: I, you, he, she, it, we, they a předmětový tvar, tj. tvar 4. pádu: me, you, him, her, it, us, them I like my notebook. My father bought it for me in London. Přivlastňovací zájmena jsou buď nesamostatná: my, your, his, her, its, our, their, nebo samostatná: mine, yours, his, hers, its, ours, theirs. I like my work. This paper is not yours, it is mine. Zájmena zvratná a zdůrazňovací se skládají ze složky –self v jednotném čísle a –selves v čísle množném, která se připojuje k přivlastňovacímu zájmenu. V češtině a angličtině existuje řada případŧ s rozdílným využitím zvratných zájmen, proto je třeba v případě nejasnosti konzultovat použití zvratného zájmena se slovníkem. I shall confine myself to one aspect. (Omezím se na jedno hledisko.) These figures speak for themselves. (Tato čísla mluví sama za sebe.) Ukazovací zájmena zahrnují dvě skupiny tvarŧ: pro číslo jednotné je to this – these, a pro číslo množné that – those. Slouží především jako orientační ukazatele promluvy, časové i místní blízkosti odkazovaného předmětu. Which photograph should I get enlarged? I think this one is the best. Mezi zájmena tázací patří nesklonná zájmena what a which a zájmeno who, které rozlišuje tři tvary: podmětový who, přivlastňovací whose a předmětový whom. Who sent you there? Whom did you send there? Whose is this book? Vztažná zájmena who, which, that uvozují vztažné věty adjektivní (tj. v případech, kdy přídavné jméno je vyjádřeno větou) a vztažná zájmena what, which, whichever, whatever, whoever uvozují vztažné věty substativní, tj. věty zastupující podstatné jméno. - 20 -




2.8


There are many things for which we cannot account. Additional advertising money from this reserve fund can be used to back whichever books need it. Zájmena neurčitá zahrnují několik skupin kvantifikátorŧ, tj. výrazŧ označujících množství. Patří sem např. univerzální kvantifikátory every, each, all, both, existenciální kvantifikátory some, any, either, záporné kvantifikátory no, none, neither a další neurčitá zájmena typu other, several, enough, one, many, much. We need another two months to complete the survey.

Číslovky

Číslovky stejně jako zájmena all, some, many plní funkci kvantifikátorů, ovšem s tím rozdílem, že označují určitý počet. V psaném odborném textu se zpravidla číslovky 0-9 vypisují slovem, číslovky vyšší číslicí. Pravidla pro psaní interpunkčních znamének u číslovek, zlomkŧ, rokŧ apod. jsou uvedena v kapitole 3.2. Interpunkce.

Kvantifikátory

Číslovky dělíme na základní (one, two, ..., twelve, thirteen, ..., twenty, twentyone, ..., hundred,... thousand,... million) a číslovky řadové, které se s výjimkou číslovek first, second, third tvoří od základních příponou –th, přičemž předcházející nepřízvučné -e- se vypouští (ninth, twelfth) a koncovka –y se mění na –ieth (twentieth). Vyšší číslovky řadové se tvoří spojováním desítkové či vyšší násobné číslovky s jednotkovou číslovkou řadovou (twenty-first, hundred and first). . Ve větě se číslovky chovají jako přídavná jména, tj. modifikují podstatná jména.

Základní a řadové číslovky



There were two hundred graduates last year. This was my first attempt to pass the exam and I succeeded.

Číslovky násobné se jednak tvoří příponou –fold, kterým se odvozují přídavná jména i příslovce (twofold – dvojnásobný i dvojnásobně) a jednak pomocí times, jímž se tvoří příslovce (four times – čtyřikrát). Pro jednou, dvakrát existují tvary tvořené syntakticky once, twice, v americké angličtině existuje též tvar thrice (třikrát).

2.9

Slovosled

Slovosled anglické věty respektuje přirozené schéma komunikace a přináší nejprve informace známé a od nich postupuje k informacím novým. Základní schéma uspořádání větných členŧ v anglické větě je následující: 

(příslovečné určení) – podmět – (příslovečné určení) – přísudkové sloveso – předmět – (příslovečné určení). At present the researchers distinguish two basic approaches to the topic.

Z tohoto schématu je zřejmé, že nositelem známé informace v anglické větě je podmět, příp. příslovečné určení před přísudkem, které stojí na začátku věty. - 21 -

Násobné číslovky



Naopak v češtině, která disponuje volným slovosledem, to mŧže být kterýkoli z větných členŧ. Proto angličtina disponuje celou řadou tzv. vytýkacích konstrukcí, které umožňují předsadit známé informace na začátek věty, aniž by došlo k porušení základního schématu uspořádání vět. Vytýkací konstrukce se často v odborném stylu vyskytují a mohou být tvořeny rŧznými zpŧsoby:  

 

vazba there is / are: Among the many examples there must be a vast number where similarly favourable conditions. vazba it is / was… who (that): It was Mr Brown who presented the paper on macroeconomics at the conference.It was the paper on macroeconomics that was presented by Mr Brown at the conference. vazbou uvozenou what, která umožňuje vytknout také přísudek: What Tom did at the office yesterday was repair of the typewriter. vytčení pomocí vazeb typu as for, as regards: As for moonlight, we do not need it.

Každé porušení slovosledného schématu má své opodstatnění. „Vedle inverze určené gramatickými pravidly (otázka, zápor) se používá inverze jako stylistického prostředku, a to ke zdůraznění některé ze složek výpovědi.“ (Rejtharová a kol. 1981, 153). Rejtharová a kol. (1981, 153-157) uvádí následující příklady inverze často se vyskytující v odborném stylu: 



 







inverze po výrazech záporných nebo implikujících zápor: hardly, little, neither, never, no sooner, nor, not only, rarely, scarcely, seldom, in vain under no circumstances should the curator allow this practice, of no less importance to the project is the use of new techniques inverze po výrazech označujících míru, včetně 2. a 3. stupně přídavných jmen a příslovcí: how, more, most, so, such atd. more reasonable is the view that the method should be abandoned inverze po only v kladné větě: only recently has the phenomenon received any attention from researchers inverze po jmenném nebo slovesném přísudku stojícím na začátku věty (typické pro americký psaný styl) fundamental to the argument is the following observation, associated with each type of process are a small number of functions inverze po výrazech označujících místo, pŧvod, směr, pořadí, východisko, čas a po výrazu thus – tento typ inverze je sice možný, ale ne příliš častý, proto je třeba využívat jej velmi opatrně from these studies has emerged a new model, in this group are included similar cases inverze u opakovaného the („čím – tím“), po prvním členu je inverze vyloučena, po druhém možná the larger this number the greater will be the difference between the extreme values inverze předmětu a přísudkového slovesa slouží ke zdŧraznění rozporu nebo ke zdŧraznění základu výpovědi most of these problems a computer could solve, this point we have - 22 -



discussed in Section Five

SHRNUTÍ KAPITOLY Slovní druhy v angličtině jsou stejné jako v češtině, s výjimkou speciální třídy pro vyjádření kategorie určenosti – členu. Na rozdíl od češtiny mají slova z hlediska slovnědruhové příslušnosti v angličtině neutrální tvar a mohou se vyskytovat ve funkci rŧzných slovních druhŧ. Slovosled angličtiny je víceméně pevný, pokud dochází k inverzi větných členŧ, tak buď z gramatických dŧvodŧ (otázka, zápor), nebo ze stylistických dŧvodŧ za účelem zdŧraznění části sdělení. Inverze větných členŧ je častá i pro anglický odborný styl.

ÚKOLY 1.

Uveďte příklady nepravidelně tvořeného množného čísla podstatných jmen.

2.

Uveďte příklady, kdy se používá člen určitý, neurčitý a nulový.

3.

Najděte v odborném textu příklady konverze slovních druhŧ, tj. případy, kdy je jedno slovo využito ve funkci rŧzných slovních druhŧ.

4.

Napište odborný článek či jeho resumé v aktivním tvaru a následně jej převeďte do pasíva.

5.

Najděte v odborném textu příklady inverze větných členŧ.


DUŠKOVÁ, L. a kol. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. 3. vyd. Praha: Academia, 2006. 674 s. ISBN 80-200-1413-6.

[2]

English Style Guide [on line]. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/translation/writing/style_guides/english/style_guide_en.pdf>.

[3]

MURPHY, R. English Grammar in Use. 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. 380 s. ISBN 978-0-521-53289-1.

[4]

REJTHAROVÁ, V.; OXON, M. A.; SKÁLOVÁ E. Příručka anglického odborného stylu. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. 220 s. ISBN 21-093-81.

- 23 -



3 Pravidla pravopisu se zaměřením na specifika odborného stylu CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:   

správně dělit v angličtině slova na konci řádku, správně používat interpunkční znaménka, správně používat malá a velká písmena při psaní odborného textu.

KLÍČOVÁ SLOVA Dělení slov, interpunkce, velká písmena.

3.1 Dělení slov v angličtině Na rozdíl od češtiny, v níž je dělení slov běžné a jasně definované, je dělení slov v angličtině mnohem obtížnější a také se vyskytuje mnohem méně často než v češtině. Na anglické stránce bývá, pokud vŧbec, rozděleno pouze několik slov, přičemž platí, že se nedělí slova jednoslabičná, tj. slova s jednou psanou či vyslovenou slabikou (good, angle, great). Zpravidla se také nedělí slova, která jsou kratší než 5-6 písmen, i kdyby se jednalo o slova dvouslabičná (about, aloud, enough).

Frekvence dělení slov v angličtině

Při dělení slov se v angličtině se řídíme následujícími pravidly (podrobněji viz např. Rejtharová a kol. 1981, 142-143):

Pravidla dělení slov









Na hranici slabik od sebe oddělujeme dvě souhlásky, případně oddělujeme přípony od kmene slova: an-nounced, dif-ferent, syl-lable, understand-ing, second-ary V případě tří nebo čtyř souhlásek obvykle stojí l a r pohromadě s předcházející souhláskou: demon-stration, contem-plate, frus-tration, ne: Eng-lish Dvě samohlásky, které netvoří dvojhlásku, dělíme jako v češtině: science, flu-ency Je-li mezi samohláskami souhláska, pak nový řádek zpravidla začínáme souhláskou: be-cause, fea-ture (ale: roli hraje i výslovnost

acad-emy)  

x nesmí stát na začátku slabiky: ex-ample, lux-ury r se na hranici slabik připojuje k předcházející samohlásce: gener-ation, - 24 -


  


prefer-ence Složená slova dělíme podle jednotlivých složek: news-paper Oddělujeme frekventované předpony a přípony: dis-cussion, in-dependent, re-sponsible, sub-stitute, numer-ous Neoddělujeme od sebe tyto dvojice souhlásek: ch, dg, ph, sh, sc, th

Výše uvedená pravidla jsou pouze vodítkem, ve sporných případech je nutno nahlédnout do anglického výkladového slovníku. Vzhledem k tomu, že se konvence mohou v jednotlivých slovnících lišit, je třeba zachovat jednotnost - dělení slov v odborném textu sjednotit a podle stejných pravidel dělit všechna slova, která jsou si podobná. V případě odborného článku je třeba dodržet instrukce periodika, ve kterém má článek být publikován.

3.2

Zachování jednotnosti dělení slov

Interpunkce

Použití interpunkčních znamének v angličtině se značně odlišuje od češtiny a jejich chybné užití mŧže vést k nepochopení psaného, tj. nejen odborného, textu. Přestože je v angličtině všeobecně uplatňováno pravidlo minimální interpunkce, tj. „to use the bare minimum of punctuation necessary to keep the writing intelligible“ (Macpherson 1997, 132), i tak je nutno použít interpunkční znaménko tam, kde v češtině není. Používání čárky v angličtině se řídí následujícími pravidly: 

    

  



Čárka odděluje jednotlivé souřadně spojené výrazy, větné i nevětné, zpravidla se klade čárka před and, or a nor ve výčtu či v delší, alespoň tříčlenné řadě: evening, week-end, and vacation courses, numbers such as 0, 1, 2, 3, and so on Čárka se také klade před opakovaným or: the exam will be either on Monday, or on Tuesday, or on Wednesday Před but ve významu „ale“ se zpravidla čárka nepíše Před etc. se doporučuje užít čárku v případě, jedná-li se o výčet, čárka se nepíše před symbolem & Čárka odděluje příslovečná určení modifikující větu: for the purpose of comparison, the table presents data on both experiments U zkratek e.g. a i.e. se doporučuje psát čárku před zkratkou, často se píše čárka i za zkratkou: different kinds of living organisms, i. e., parasites and pathogens Někdy se čárkou odděluje delší předmět: for other ways of introducing the topic of the sentence, see charter 6 Spojka though na konci věty bývá oddělena čárkou Na rozdíl od češtiny čárka zpravidla neodděluje vedlejší věty závislé na větě hlavní: in each argument certain qualities were neglected so that our results are approximate Čárka odděluje všechny větné i nevětné vsuvky, dodatky, vysvětlivky - 25 -

Odlišnosti od češtiny

Čárka






 


a výrazy, které jsou do věty volně vloženy: the lecturer, who incidentally comes from Prague, spoke in French Slova a slovní spojení jako furthermore, however, nevertheless, moreover, for example, for instance, to sum up, believe it or not se zpravidla oddělují čárkou Po oslovení v dopise a po závěrečném pozdravu klademe čárku, nikoliv vykřičník (v americké angličtině se po oslovení klade dvojtečka): Dear Professor Brown, Yours Faithfully, Dear Mr. White: (AmE) Čárkou se oddělují tisíce, milióny atd. v číslech jako např. 1,290,879 Čárka odděluje den a rok v datu psaném ve formátu January 1, 2010

Tečka se, stejně jako v češtině, používá na konci věty nebo souvětí. Existuje několik případŧ, kdy se interpunkce obou jazykŧ liší:   

Tečka

Po rozkazovacím zpŧsobu se v angličtině nepoužívá vykřičník, ale tečka: Mix the ingredients. Ve větách začínajících Would you…, které vyjadřují zdvořilou žádost, používáme tečku místo otazníku: Would you send me the catalogue. Tečkou se, na rozdíl od češtiny, oddělují desetinná místa v číslovkách, např. 3.14, 2.56897.

Apostrof se kromě přivlastňovacího pádu podstatných jmen používá také před množným číslem symbolŧ (písmen či číslic) a zkratek: the 1970’s, there P‘s

Apostrof

Pomlčka se v angličtině používá jednak jako rozdělovací znaménko (viz kapitola 3.1 Dělení slov v angličtině) a jednak jako znaménko spojovací. V druhé funkci se pomlčka používá v následujících případech:

Pomlčka







 

 

U složených podstatných jmen se použití pomlčky řídí těsností spojení, rozdíly panují i mezi jednotlivými variantami angličtiny (v americké angličtině je spojovacích znamének mnohem méně a jména se buď píší samostatně, nebo dohromady jako jedno slovo): tax-payer (BrE) – taxpayer (AmE), wave-length BrE) – wavelength (AmE) Ve spojení podstatného jména s činitelským či slovesným podstatným jménem se upřednostňuje verze s pomlčkou: baby-sitter (BrE) – baby sitter (AmE), ship-building (BrE) – shipbuilding (AmE) U spojení podstatného a přídavného jména (v tomto pořadí) se zpravidla píše pomlčka: court-martial. I zde je možno vysledovat rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou: Attorney General (BrE) a Attorney-General (AmE) Pomlčka spojuje dvě přídavná jména: dark-brown, good-looking Předpony se někdy oddělují pomlčkou, zvláště stojí-li před vlastním jménem nebo se jedná o slovo utvořené ad hoc: by-law (BrE) – bylaw (AmE), sub-committee, anti-British, know-how, self-confident Ve spojení jednotlivého písmene s podstatným nebo přídavným jménem: X-ray, T-square U spojení příslovce s přídavným jménem se klade pomlčka, stojí-li před podstatným jménem: a well-known author, ale: the author is well known - 26 -






  


U složených číslovek píšeme pomlčku: twenty-five, dále pak u zlomkŧ: two-thirds, při udávání času: five-thirty (ale čteme: half past five), a u číslovek spojených s podstatným jménem: five-year-old child Pomlčky se také často, zejména v odborném stylu, užívají tam, kde chceme jasně vyjádřit, že první člen složeného výrazu modifikuje druhý člen a ne podstatné jméno: present-day tendency, mixed-language university Pomlčky mohou odkazovat na druhý člen dvojice: high- and low-level structures Pomlčka plní i funkci rozlišovací: re-cover (=cover again) vs. recover (=get well, healthy) Pomlčka často odděluje dvě samohlásky: co-operation, microeconomy, u velmi frekventovaných výrazŧ, a zvláště v americké angličtině, je tendence tyto výrazy používat bez pomlčky: cooperation, microeconomics

Dvojtečka se stejně jako v češtině používá k uvedení citátu, dále se vyskytuje:  

Dvojtečka

po hlavní větě, za níž následuje věta vysvětlující či ilustrující danou větu: The question is this: Is killing ever justified? po slovních spojeních as follows, for example, for instance, such as a the following, po nichž následuje seznam nebo výčet

Our solar system consists of the following planets: Mercury, Venus, Earth, Mars, Jupiter, Saturn, Uranus, Neptune, and Pluto. V angličtině se uvozovky používají velmi podobně jako v češtině, pouze s tím rozdílem, že uvozovky v angličtině se jak před, tak za výrazem v uvozovkách píší horním indexem. Angličtina rozlišuje dva typy uvozovek: 

Uvozovky

jednoduché uvozovky – používají se tam, kde je slovo nebo slovní spojení užito neobvyklým zpŧsobem, nebo kde chceme zdŧraznit slovo či termín, o kterém je řeč

The term ‘single quotes’ is defined in Chapter 5. 

dvojité uvozovky se jako v češtině používají u citací a dále pak při uvádění názvŧ krátkých básní, přednášek kapitol a částí knih

Ale: samotné názvy knih, časopisŧ, novin, dlouhých básní, her, filmŧ či televizních pořadŧ se uvádějí kurzívou, názvy firem, vydavatelství, uměleckých seskupení, restaurací a kaváren se v textu neodlišují ani uvozovkami, ani kurzívou Středník se používá k oddělení vět, které jsou po stránce gramatické samostatné, ale jsou propojeny myšlenkově, obsahově, zvláště v případech, kdy je druhá z vět uvedena slovem či slovním spojením accordingly, also, consequently, furthermore, hence, however, indeed, in fact, moreover, nevertheless, otherwise, so, still, then, therefore, thus, yet.

- 27 -

Středník


3.3


Psaní velkých a malých písmen

V angličtině se, stejně jako v češtině, píší velká písmena na začátku vět a u vlastních jmen (jmen, příjmení, místních názvŧ). Dále se psaní velkých písmen řídí následujícími pravidly: 











Velká písmena jsou používána v názvech knih, esejí, básní, písní, periodik atd., a to u všech slov s výjimkou nepřízvučných předložek, spojek a členŧ The Decline and Fall of the Roman Empire Názvy profesí či oficiálních funkcí se píší velkým písmenem, pokud slouží jako titul dané osoby Have you heard that Professor Brown will be there? Velká písmena se používají pro psaní názvŧ událostí, období či epoch v historii, literatuře a umění či geologii. Často jsou také používány v zákonech a smlouvách. the Middle Ages, the Second Amendment, the Renaissance Akronymy (viz kapitola 4.2 Tvoření zkratek) píšeme velkým písmenem, mají-li max. 5 písmen. Delší akronymy píšeme pouze s počátečním velkým písmenem. Psaní velkých písmen u iniciálových zkratek odpovídá psaní velkých písmen u slov, která zastupují. Unesco, Benelux, NATO, NASA, PhD., WTO Velká písmena u počátečních písmen jednotek soustavy SI jsou velká, jsou-li odvozena od vlastního jména osoby (K – Kelvin, N – Newton), v ostatních případech se píší malým písmenem. Přímá otázka v rámci věty také začíná velkým písmenem The hippy-generation asked the question, Why fight wars?

SHRNUTÍ KAPITOLY Dělení slov v angličtině je mnohem obtížnější a také se vyskytuje v mnohem menší míře než v češtině. Angličtina pro dělení slov uplatňuje řadu hledisek a méně znalý uživatel jazyka musí často konzultovat dělení slov s výkladovým slovníkem. V oblasti interpunkce panují rozdíly nejen mezi češtinou a angličtinou, ale také mezi jednotlivými variantami angličtiny, zejména při psaní pomlček v britské a americké angličtině. Angličtina se od češtiny liší také při psaní velkých písmen, zejména u názvŧ knih, článkŧ a jiných děl, kde se všechna slova s výjimkou nepřízvučných předložek, spojek a členŧ píší velkým písmenem.

ÚKOLY 1.

Uveďte příklady dělení slov a srovnejte vaše příklady s anglickým výkladovým slovníkem.

- 28 -

Pravidla pro psaní velkých písmen



2.

Uveďte rozdíly v používání interpunkčních znamének mezi angličtinou a češtinou.

3.

Uveďte rozdíly v používání a americkou angličtinou.

4.

Přeložte název některé své práce (článku, knihy, disertační práce) do angličtiny a dbejte na správné použití velkých písmen.

interpunkčních

znamének

mezi

britskou



[2]

MACPHERSON, R. Základy anglické stylistiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. 220 s., ISBN 83-01-11864-4.

[3]


- 29 -



4 Tvoření odborného názvosloví a zkratek CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:   

správně tvořit odborné názvy odvozené z vlastních jmen, správně tvořit a interpretovat složené jmenné výrazy, správně tvořit a používat zkratky a zkratková slova.

KLÍČOVÁ SLOVA Odborný název, složený jmenný výraz, zkratka, zkratkové slovo, akronym.

4.1

Tvoření odborných názvů

Při tvoření odborných názvŧ z vlastních jmen je možno použít několik zpŧsobŧ, přičemž v současnosti je tendence k druhému typu tvoření. 





Vlastní jména mají tvar přivlastňovacího pádu ‘s, v tomto případě je zdŧrazněno autorství nebo pŧvod dané teorie, zákona, pravidla apod. Pascal‟s theorem, Darwin‟s theory, Down‟s syndrome, Portmann‟s operation Vlastní jména zŧstávají beze změny a stávají se kvalifikujícími přívlastky. Towsend coefficient, Barnett effect, Doppler radar, Wobbe index, Argand diagram, Kelvin scale Vlastní jména přibírají koncovku –ian nebo –ean a získávají mnohem více obecnější charakter. Pythagorean school, Darwinian theory, Boolean algebra

Odborné názvy z vlastních jmen

Dvě vlastní jména v přívlastku jsou zpravidla tvořena druhým zpŧsobem, tj. bez koncovky, a píše se mezi nimi pomlčka. Vyskytuje se také několik málo případŧ, kdy jsou spojeny spojkou and, případně i s přivlastňovacím pádem. 

Adams-Stokes syndrome, Hase and William‟s formula

V odborném textu často vznikají odborné názvy složené z několika podstatných jmen, případně doplněné o přídavná jména, v malé míře též o slovesa a příslovce, které vyjadřují jeden myšlenkový pojem. Vzhledem k tomu, že prosté skládání slov vedle sebe je charakteristické pro germánské jazyky a není úplně vlastní jazykŧm slovanským, tj. ani češtině, dochází často na straně českého uživatele anglického jazyka k nesprávnému pochopení či použití složeného výrazu. Složené jmenné výrazy mohou mít několik podob: - 30 -

Složené jmenné výrazy









Jednoduché složené výrazy tvořené z předložkových frází, přičemž pořadí jednotlivých výrazŧ je v obráceném pořadí a table top – a top of the table, a magazine advertisement – an advertisement in a magazine. a road-building programme – a programme for building roads Pokud je modifikující výraz v množném čísle, převádí se do čísla jednotného: a shelf of books – a bookshelf Složité složené výrazy tvořené z předložkových vazeb (pozor na pořadí jednotlivých členŧ výrazu) a differential time domain equation – the time domain of a differential equation, momentum transfer experiments – experiments of the transfer of momentum Složité složené výrazy modifikované vztažnou větou nebo gerundiem automatic controller action – controller action which is automatic, a fluid bed reactor – a reactor containing a fluid bed

Nejčastěji se u složených výrazŧ v odborném stylu vyskytují předložky of, for, in, on a with.

4.2

Nejčastější předložky

Tvoření a používání zkratek

Zkratky vznikají tam, kde jsou často používána stejná slova a slovní spojení. Řada z nich již má ustálený charakter a jsou všeobecně známá, u méně známých či případně ad hoc vytvořených zkratek je třeba při prvním výskytu zkratky vysvětlit jejich význam a zabránit tak nepochopení odborného sdělení (promluvy či textu).

Výskyt zkratek

Podle zpŧsobu tvoření jsou zkratky dále děleny do níže uvedených kategorií. V současné době se u řady zkratek vynechává zkracující tečka. Zvolenou podobu je pak třeba striktně zachovat v celém dokumentu.

Kategorie zkratek

   

akronymy – tvoří se z prvních několika písmen slova či sousloví, vyslovují se jako slovo: Benelux, NATO iniciály – představují první písmena skupiny slov, obvykle se píší bez teček, vyslovují se jako jednotlivá písmena: BBC, USA zkrácená slova, staženiny – vznikají vynecháním prostřední části slova, píší se na konci bez teček (britský úzus): Mr, Dr zkrácená slova vzniklá odseknutím koncové části slova, píše se za nimi tečka: cf., Feb.,

Při zkracování kalendářních údajů se řídíme následujícími pravidly:    

Názvy dní nezkracujeme, jen příležitostně v neformálním stylu. Názvy měsícŧ také vypisujeme, lze je zkracovat v korespondenci. Názvy měsícŧ May, June, July se nezkracují. Názvy desetiletí buď vypisujeme slovně, nebo jako 1890‟s, či stále častěji jako 1890s. Číselné pořadí zpravidla vypisujeme: Fifth Conference, First Session - 31 -

Kalendářní údaje



Zkratky pro rozměry, vzdálenosti, čas, stupně, míry a váhy nejsou zcela standardizované, tj. ne všem jsou zcela srozumitelné. Proto je vhodné si jejich užití ověřit ve výkladovém slovníku.  

Při udávání míry se používají číslice, ne slovní vyjádření čísel: 6 per cent, 8 cm, 4oz. Názvy chemických značek píšeme s počátečním velkým písmenem a bez tečky.

V oficiálním stylu, v pozvánkách a oznámeních, se tituly uvádějí v plném znění. 

Jednotky a symboly

Professor Brown will be pleased to invite you to the opening of the new college premises which will take place on May 26, 2010.

SHRNUTÍ KAPITOLY Po stránce lexikální je odborný text, psaný i mluvený, charakterizován četným zastoupením odborné terminologie a názvosloví. Jako problematické se jeví zejména složené jmenné výrazy, protože češtině není příliš vlastní prosté skládání slov vedle sebe bez spojovacích výrazŧ (předložek, slovesných vazeb apod.). Při překladu z nebo do češtiny je proto nutno vycházet ze znalosti kontextu a jazykových pravidel cílového jazyka. V odborném textu se také vyskytuje mnoho zkratek a zkratkových slov, jejich používání by však vždy mělo respektovat požadavek na srozumitelnost textu, tj. neužívat příliš mnoho zkratek a neznámé zkratky předem vysvětlit.

ÚKOLY 1.

Ve vybraném odborném textu najděte příklady odborných názvŧ utvořených z vlastních jmen.

2.

Ve vybraném odborném textu najděte příklady složených jmenných frází a přeložte je do češtiny.

3.

Uveďte příklady všech čtyř typŧ zkratek a zkratkových slov a najděte jejich příklady ve vybraném odborném textu.



[2]


- 32 -

Tituly, hodnosti


[3]



- 33 -



5 Příklady konkrétních slovních spojení a frází CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:    

používat fráze typické pro rŧzné funkce v rámci odborného textu, uvádět citace a parafráze v odborném textu, logicky strukturovat odborný text, adekvátně reagovat na dotazy v odborném kontextu.

KLÍČOVÁ SLOVA Popis, definice, příklady, ilustrace, třídění, srovnání, příčina a dŧsledek, shrnutí, závěr, citace, parafrázování, navigace.

5.1

Popis vzhledu, vlastností, funkcí, postupu, procesu

Popisujeme-li v angličtině proces nebo postup, používáme často pasivní konstrukce v přítomném čase, např. it is produced, water is removed. Odkazujeme-li se na konkrétní událost v minulosti, použijeme pasivum v minulém čase, např. it was heated. Popisujeme-li aktuální vzhled, vlastnosti něčeho, pak se v angličtině používá přítomný čas v aktivním tvaru, např. The paper deals with the application of nanophysics in medicine. Při popisu procesu, postupu či vlastností, stejně tak např. u definic, se v angličtině často využívají vztažná zájmena who, which, that, whom, whose či věty vztažné. 

5.2

Vztažná zájmena, věty vztažné

The lecturer whose name I always forget was as boring as usual this morning. The student with whom I share a room is very noisy. The article which/that I have just finished reading is very clearly written.

Definice

V odborném stylu se ve velké míře vyskytuje potřeba definovat pojmy, které jsou dále vysvětlovány a uváděny na příkladech. Trimle (1985, 75-83) rozlišuje jednoduché a složené definice a v rámci nich několik dílčích typŧ definic. Mezi jednoduché definice patří: 

Formální definice – poskytující tři druhy informací: definovaný termín, třídu, do níž termín náleží a základní charakteristické vlastnosti, které - 34 -

Jednoduché definice







tento termín odlišují od ostatních příslušníkŧ dané třídy An anemometer is a meteorological instrument that is used to measure the speed of the wind. Semiformální definice – poskytující pouze informace o definovaném termínu a jeho charakteristice, třída, do níž termín spadá, není uvedena An anemometer is used to measure the speed of the wind. Neformální definice – poskytující také dva druhy informací, a to název definovaného termínu a jiným slovem nebo frází vyjádřený přibližný význam termínu (mŧže být vyjádřeno i slovem opačným). An arachnid is a spider. Coca-cola is a non-alcoholic drink.

Složené definice jsou často ve formě odstavce či dokonce několika odstavcŧ a dělí se na následující podtypy: 





Stipulační definice – omezují význam hlavní definice ať už z časového, místního, či oborového hlediska Pi, in this equation, has the value of 3.14159. In information theory, “entropy” means “information” or “freedom of information source”. Funkční definice – obsahují instrukce, jak lze definovaného termínu dosáhnout v podobě fyzického nebo mentálního prožitku The sound [f] is a voiceless, labio-dental fricative, formed by placing the lower lip lightly against the upper teeth, closing the vellum, and forcing the breath out through the spaces between the teeth or between the teeth and the upper lip. Vysvětlující definice – podávají nové informace k již známým faktŧm pŧvodní definice. Agronomy is a science which seeks improved methods of soil management and crop production. By crop production we mean new techniques that will increase the yield of field crops.

Z hlediska formálního mají jednoduché definice v angličtině zpravidla jeden z následujících tvarŧ:  





Složené definice

X may be defined as Y which/who Z Linguistics may be defined as the science of language. X is/are Y which/who Z An economist is a person who studies the ways in which industry and trade produce and use wealth. Y which/who Z is called X The instrument which makes very small near object appear larger is called a microscope. Y which/who Z is known as Y The machine which produces electricity is known as a generator.

V odborném stylu často dochází k vynechání vztažného zájmena a pomocného slovesa to be, jako např. Plastics are compounds (which are) made with long chains of carbon atoms.

- 35 -

Forma jednoduchých definic



Pro definování lze v angličtině dále využít následujících slovesných vazeb:  

5.3

X means that ... / X is used as.. / X is concerned with... X deals with ... / X relates to ... / X involves...

Další možnosti definic

Uvádění příkladů, ilustrací

Definice jsou v odborném stylu často doprovázeny příklady vysvětlujícími či ilustrujícími danou definici. Velmi často jsou uváděny slovním spojením for example nebo pouze zkratkou e.g. 

Příklady a ilustrace

Linguistics may be defined as the science of language, for example, its structure, sound systems and meaning systems.

Příklady či ilustrace mohou být dále vyjádřeny některým z následujících zpŧsobŧ:        

5.4

... as shown/exemplified/illustrated by ... X shows/exemplifies/illustrates this. ... the following examples, Y and Z ... the following examples of X: Y and Z Y and Z are examples/cases/instances of X ... such as Y and Z To give you an example … To illustrate this point…

Třídění, kategorizace

V odborném stylu jsou velmi často vedle definic také používány seznamy, skupiny, třídy či kategorie jednotlivých entit. Třídění často probíhá podle jednoho či více kritérií, s odlišnou mírou zobecnění. Velmi často se k znázornění tříd a jejich členŧ využívá grafického znázornění v podobě grafŧ či stromových diagramŧ.

Třídění

Pro vyjádření příslušnosti k určité třídě, kategorii, skupině či rozdělení na určité prvky apod. lze v angličtině využít následujících větných spojení:

Kategorizace

 

  

X consists of… / X comprises… / Whether there is X or not... X may be classified according to... / on the basis of... / depending (up)on... Schools in Britain can be classified according to the age range of the pupils and the type of education provided. the classification is based (up)on... ... may be divided into ..., ... may be sub-divided into ..., ... may be further sub-divided into ... X falls into... / distinguishes (between) / differentiates (between/from)

- 36 -


5.5


Srovnání, protiklad

V odborném stylu, stejně jako v běžném životě, často dochází ke srovnávání Srovnávání dvou a více věcí, dějŧ, jevŧ či k uvádění jejich protikladů. Angličtina k tomu využívá a uvádění stupňování přídavných jmen, jejichž míra je dále modifikována příslovci. Níže protikladů uvedený seznam (srov. Jordan, 1999, 56) uvádí některá z nich:       

5.6

X is considerably / a great deal / (very) much / (quite) a lot / rather / somewhat / a little / slightly / scarcely / hardly / only just smaller than... X is exactly / precisely / just / virtually / practically / more or less / almost / nearly / approximately / about the same as... X is not exactly / entirely / quite the same as... X is totally / completely / entirely / quite different from Y. X is not quite as/so expensive as... X and Y are different in every way / aspect. X and Y are totally / completely / entirely / quite different.

Příčina a důsledek

Odborné texty, mluvené i psané, často vyjadřují příčiny určitých událostí a aktivit a vysvětlují jejich důsledky. Angličtina disponuje celou řadou jazykových prostředkŧ, které vyjadřují příčinný a dŧsledkový vztah. Tento vztah je buď explicitně vyjádřen slovy cause, reason, effect, consequence, result apod. nebo pomocí spojovacích frází. Přehled nejčastějších slovních spojení vyjadřujících příčinu a následek uvádí např. Jordan (1999, 62).   

 

5.7

Příčina a důsledek

The cause of / reason for higher prices was an increase in demand. The effect / consequence / result of an increase in demand is higher prices. The demand has increased. Therefore / So / As a result / As a consequence / Accordingly / Consequently / Because of this / Thus / Hence / For this reason, the prices are higher. Because / As / Since / the demand has increased, the prices are higher. An increase in demand often causes / results in / leads to / produces higher prices.

Zobecňování, kvalifikace

Při tvorbě odborného textu, jak mluveného, tak psaného, je často zapotřebí prezentované informace zobecnit a následně kvalifikovaně okomentovat. Při zobecňování a kvalifikaci uplatňujeme řadu hledisek, jimž odpovídají příslušné lexikální jazykové prostředky.

- 37 -

Zobecňování



Při kvalifikaci z pohledu množství lze užít následující škálu:     

all / every / each – most – a majority of – many / much – a lot of enough some – a number of – several a minority of a few / a little – few / little no / none / not any

Při kvalifikaci z pohledu četnosti se nabízejí následující prostředky:  



always usual(ly) – normal(ly) - general(ly) – on the whole - regular(ly) – often frequent(ly) – sometimes - occasional(ly) - rare(ly) – seldom – hardly ever never

Míru pravděpodobnosti lze kromě modálních sloves vyjádřit za pomocí přídavných jmen a příslovcí:  

Četnost

Míra pravděpodobnosti

certain(ly) – definite(ly) – undoubted(ly) – clear(ly) – presumably – (un)likely – probable(y) conceivably – possible(y) – perhaps – maybe - uncertain(ly)

Přídavná jména a příslovce mohou být dále kvalifikována dalšími příslovci, jako např. it is fairly certain …., it is rather unlikely …

5.8

Shrnutí, závěry

Angličtina na rozdíl od češtiny vyžaduje jasně strukturovaný text, a proto disponuje celou řadou jazykových prostředkŧ, s jejichž pomocí lze vyjádřit logickou návaznost textu. Doporučuje se, jak v mluveném, tak v psaném projevu, průběžně zahrnovat shrnutí již prezentovaných poznatkŧ. Na konci odborného textu by pak měla být část věnovaná jeho závěrům, přičemž platí, že musí vycházet z již prezentovaného a nesmí obsahovat žádné nové hypotézy či argumenty. Shrnutí mŧže být uvedeno frázemi typu in short, in a word, in brief, to sum up. Závěry odborné práce pak lze uvést následujícími výrazy in conclusion, on the whole, altogether, in all či větnými spojeními therefore / thus / on this basis / given this it can be concluded / deduced / inferred that… V mluveném projevu lze obsah promluvy shrnout za využití následujících frází:     

In conclusion,... Right, let's sum up, shall we? I'd like now to recap... Let's summarise briefly what we've looked at... Finally, let me remind you of some of the issues we've covered... - 38 -

Jasně strukturovaný text

Shrnutí Závěry




5.9


If I can just sum up the main points...

Citace, parafrázování

V psaném odborném textu je velmi často nutné se odkázat na publikaci, článek či výzkum jiného autora, jehož dílo nám slouží jako zdroj či podklad pro argumentaci výsledkŧ naší vědecké práce. Odkaz na dílo jiného autora mŧžeme buď přímo citovat, nebo volně parafrázovat či shrnout nejdůležitější myšlenky. Z hlediska zaměření tohoto textu se nebudeme na tomto místě zabývat citační normou, ale pouze jazykovými prostředky, jak citované, parafrázované či souhrnné pasáže uvést, jejich příklady uvádí např. Jordan (1999) nebo jsou zahrnuty ve stylistické příručce Evropské unie English Style Guide (2010).

Odkazy na jiné dílo, autora

Pro potřebu parafrázování či shrnutí určitého textu, na který se odkazujeme lze využít následujících frází:

Parafrázování

    

As X observes / has observed / observed / had observed … X points out / remarks / says / states / affirms / argues / assumes / believes / claims / concludes that … As X explains / finds / implies / maintains / suggests / emphasises / denies / explains / discusses … As noted by X … / According to X … It has been argued by X that …. / In X’s view ….

Přímá citace díla jiného autora musí splňovat konvence dané citační normou, z jazykového pohledu mohou být citované pasáže uvedeny následovně:        

Citace

As X observed / pointed out / suggested / noted / indicated „…‟ According to X, „…‟ For example, X argued that „…‟ X suggests that „…‟ The need for it is widely recognised: „…‟ Writing in 1979, X commented that „…‟ To quote X: „…‟ Recent research by X shows that „…‟

5.10 Navigace v rámci odborného textu Odborný styl angličtiny je charakterizován jasnou logickou strukturou a návazností jednotlivých částí promluvy, myšlenek a v neposlední řadě gramatickolexikálních prostředkŧ. Děje se tak nejen v písemném projevu, ale zejména u ústního projevu, kam patří odborné přednášky, prezentace, vystoupení na konferencích a seminářích apod. V těchto případech nemá příjemce promluvy možnost se k ní opakovaně, v daném čase, vrátit a jeho porozumění tématu je pak odvislé od schopnosti mluvčího téma jasně a logicky přednést a podat tak, aby se v něm - 39 -

Jasná logická struktura, návaznost



posluchač neztratil. Jedním z prostředkŧ, jak toho dosáhnout, jsou tzv. diskursní ukazatele, tj. značky, které odkazují na předchozí či další část promluvy, promluvu uvádějí apod. Některé z nich již byly uvedeny výše, další z nich, zejména pro mluvený odborný projev, uvádí následující přehled možných obratŧ. Pro uvedení tématu přednášky, promluvy lze použít následující zahajovací

Uvedení tématu

fráze:    

I‟d like to talk about… / I'm going to discuss… I'd like to start by... / Let's begin by... First of all, I'll... / I'll begin by... / Starting with... What I want to do is to give an account of…

Při změně tématu promluvy je vhodné nejprve ukončit, shrnout aktuálně zmiňované téma a následně se přesunout k myšlence na další téma:   

Well, I've told you about... / That's all I have to say about... / We've looked at... / So much for... Now we'll move on to... / Let me turn now to... / Next... Turning to... / I'd like now to discuss... /Let's look now at...

Za účelem uvedení podrobnější analýzy určité myšlenky a předložení hypotéz či doporučení lze v angličtině použít:    

We'll be examining this point in more detail later on... I'd like to deal with this question later, if I may... I'll come back to this question later in my talk... Perhaps you'd like to raise this point at the end... I won't comment on this now...

Při odpovídání na otázky je vhodné použít signálŧ OK, Right, Well…, jimiž naznačíte, že jste otázce porozuměli a následně mŧžete na otázku odpovídat. U jednodušších otázek asi odpověď zazní přímo:    

Podrobnější analýza

Let's consider this in more detail... What does this mean for ABC? Translated into real terms... Where does that lead us?

Během přednášek a prezentací jistě vzejde celá řada otázek k řešení či dotazŧ z pléna a ne vždy je vhodné na ně odpovídat přímo během promluvy, ale věnovat jim čas po skončení. Lze tedy říci:     

Přechod k dalšímu tématu

Well, as I understand it… If I‟ve understood X correctly… Well, according to our results… OK – I think I can answer that quite simply…

Složitější dotazy mohou jednak vyžadovat čas na rozmyšlení, pak je vhodné využít frází typu That‟s an interesting / a very good question! Well, I would say…, a jednak mohou zahrnovat více dotazů najednou, pak je opět vhodné naznačit, jak - 40 -

Odpovědi na otázky



a v jakém pořadí budou dotazy zodpovězeny:   

Well, those are really two different questions. OK – let me deal with those questions one at a time. Your first question / point was about… I‟ll deal with your second question / point first, if I may.

Pro vyjádření výčtu či pořadí jednotlivých členŧ, částí promluvy mŧžete využít následujících slovních spojení:    

Pořadí

Firstly...secondly...thirdly...lastly... First of all...then...next...after that...finally... To start with...later...to finish up... At the start… another point… at the end

5.11 Fráze pro specifické útvary odborného textu Abstrakt představuje stručný obsah odborného článku či publikace, zpravidla je umístěn mezi titulem a textem. Cílem abstraktu je přinést zhuštěné informace o nových a podstatných výsledcích vědecko-výzkumné práce a závěrech z nich plynoucích. V abstraktu se tyto výsledky a závěry nehodnotí. Prŧměrná délka abstraktu je 50-200 slov, často bývá abstrakt doplněn seznamem klíčových slov.

Abstrakt

Resumé (v angličtině Summary) je zestručněnou formou či obsahem článku. Po obsahové stránce v podstatě odpovídá abstraktu, v případě delší monografie mŧže mít odpovídající délku, tj. bude delší než abstrakt. Resumé je zpravidla uváděno na konci, často v angličtině i u textŧ psaných jiným jazykem.

Resumé

Recenze představuje specifický útvar, který hodnotí klady i nedostatky odborné práce (článku, publikace). Uvedená stanoviska vysvětluje a zdŧvodňuje.

Recenze

V abstraktu, resumé i recenzi mŧžete využít následujících frází pro uvedení problematiky odborného díla:

Úvodní fráze

   

The article deals with… / is concerned with … / discusses … The article provides a survey of … / reviews … / describes … / analyses … The subject of this paper is … The paper considers the factors that … / is intended to present …

Pro popis postupů, metod či popis prováděných činností je možno využít následujících ustálených slovních spojení:    

the author considers the various approaches by other scientists detailed analysis of results, tables, graphs, bibliography, test procedures are described two methods were used to study the mechanism of … a more detailed study has now been made to establish … - 41 -

Postupy, metody, popis práce


  


these results were discussed in relation to … a method has been developed / evolved by which many samples could be analysed in a short time solutions are proposed for the last two points

Pro uvedení výsledků a závěrů práce lze využít frází uvedených v kapitole 5.8 Shrnutí, závěry. Rejtharová a kol. (1981, 130) uvádí další možnosti:      

Výsledky, závěry

these results are taken to mean that... / suggest that... the results support the concept that ... / are interpreted in terms of ... studies of ... show that... / the possible explanation of ... is that... studies in collaboration with ... indicate that... this conclusion is confirmed by... / it is concluded from ... that ... results can be summarized as follows...

Anotace stručně charakterizuje dílo, jeho tematiku, význam, vědecké hodnoty, zpŧsob zpracování, označuje okruh čtenářŧ, kterým je dílo určeno. Neuvádí experimentální údaje a metodiku práce. Anotace je součástí bibliografického, katalogizačního nebo dokumentačního záznamu. Anotace bývá často psána v neúplných větách, podmět označující anotované dílo bývá vynechán (Describes..., Includes sections on..., Mostly refers to...) nebo chybí určitý slovesný tvar (brief description of..., in four parts: ...). Anotace uvádí hodnocení převzaté z recenzí či jiných pramenŧ, fakta pouze konstatuje, nezdŧvodňuje.

Anotace

Pro charakteristiku anotovaného textu lze v anotacích využít následujících frází (více příkladŧ viz Rejtharová a kol. 1981, 130):

Charakteristika anotovaného textu

        

report findings of experimental work in collaboration with ... presupposes considerable knowledge of ... summarizes the distinctive contributions made by numerous scholars among other topics the relationship of ... and ... is examined includes ... / contains ... / covers … special attention given to ... / pays considerable attention to ... examines the function of ... / general survey of ... attempts to solve problems in ... / critical examination of particular problems of... aims to give a systematic account of ... / approaches the subject of .... from a practical viewpoint, being concerned with ...

Pro hodnocení anotovaného díla lze využít široké spektrum výrazových prostředkŧ, například následující:      

valuable particularly for ... / complex and influential survey of ... clearly written general introduction to ... attempts to synthesize views about ... simply and concisely written, amply illustrated deals with problems of ... in a simplified and lucid manner easily understood clear and brief account of... / provides unique coverage of ... - 42 -

Hodnocení anotovaného textu



SHRNUTÍ KAPITOLY V odborném stylu se v angličtině klade velký dŧraz na logickou strukturu sdělení, k čemuž se využívá celá řada ustálených slovních spojení a frází signalizující tok psaného i mluveného odborného textu. V anglickém odborném textu, stejně jako v českém, se hojně uplatňují jazykové prostředky pro definice, uvádění příkladŧ a ilustrací, srovnávání, zdŧrazňování, shrnutí a prezentaci závěrŧ. Řada z nich má ustálený charakter a jejich použití usnadňuje pochopení sdělovaného textu příjemcem.

ÚKOLY 1.

Připravte si logicky strukturovanou přednášku na libovolné téma a využijte slovních obratŧ prezentovaných v této kapitole.

2.

Napište odborný článek nebo jeho část a využijte v něm rŧzné formy citací či parafrázování cizího díla.

3.

Napište shrnutí svého odborného článku nebo libovolného článku jiného autora.

4.

Napište anotaci svého odborného článku nebo publikace.


ANDERSON, K.; MACLEAN, J.; LYNCH, T. Study Speaking. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2004, 224 s. ISBN 978-0-52153396-6.

[2]

JORDAN, R. R. Academic Writing Course. 3. vyd. Harlow: Pearson Education Limited, 1999, 160 s. ISBN 0582-40019-8.

[3]


[4]

PONŤUCHOVÁ, V.; MIŠKOVIČOVÁ, J.; TANDLICHOVÁ, E. Strategies for English of Science. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1988. 256 s., ISBN 80-2240002-5.

[4]


[5]

TRIMBLE, L. English for Science and Technology. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1985. 190 s. ISBN 0-521-25511-2.

- 43 -



Literatura Základní literatura: [1]

ANDERSON, K.; MACLEAN, J.; LYNCH, T. Study Speaking. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2004, 224 s. ISBN 978-0-521-53396-6.

[2]

DUŠKOVÁ, L. a kol. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. 3. vyd. Praha: Academia, 2006. 674 s. ISBN 80-200-1413-6.

[3]

English Style Guide [on-line]. 2010 [cit. 30.4.2010]. Dostupný .

[4]

CHAMONIKOLASOVÁ, J. Comparing the structures of academic texts written in English and Czech. Struktura anglických a českých akademických textů. [on-line]. 2004 [cit. 30. 4. 2010]. Dostupný z WWW: .

[5]

CHAMONIKOLASOVÁ, J. Věcný text v české a anglosaské kultuře. Informative texts in Czech and Anglo-American culture. [on-line]. 2004 [cit. 30.4.2010]. Dostupný z WWW: < http://www.phil.muni.cz/stylistika/studie/vecnytext.pdf>.

[6]

JORDAN, R. R. Academic Writing Course. 3. vyd. Harlow: Pearson Education Limited, 1999, 160 s. ISBN 0582-40019-8.

[7]


[8]

PONŤUCHOVÁ, V.; MIŠKOVIČOVÁ, J.; TANDLICHOVÁ, E. Strategies for English of Science. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1988. 256 s., ISBN 80-224-0002-5.

[9]


[10]

RUSSEL, S. Grammar, Structure and Style. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1994. ISBN 0-19-831179-6.

[11]

URBANOVÁ, L. Stylistika anglického jazyka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 104 s., ISBN 978-80-87029-29-9.

[12]

ZAPLETALOVÁ, G. Academic Discourse and the Genre of Research Article. Banská Bystrica: Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela a Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2009. 234 s. ISBN 978-80-8083-809-6.

z

WWW:

Doporučená literatura: [13]

BOČÁNKOVÁ, M.; KALINA, M.; OHEROVÁ, J. Konferenční angličtina: praktická konverzační příručka. 1. vyd. Praha: Linde, 1995. 245 s. ISBN 80-85647-89-3.

[14]

ČMEJRKOVÁ, S.; DANEŠ, F.; SVĚTLÁ J. Jak napsat odborný text. 1. vyd. Praha : Leda, 1999. 255 s. ISBN 80-85927-69-1.

[15]

DUŠKOVÁ, L.; BUBENÍKOVÁ, L. Angličtina pro vědecké a odborné pracovníky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 328 s.

- 44 -



[16]

DUŠKOVÁ, L.; REJTHAROVÁ, V.; BUBENÍKOVÁ, L. Mluvená angličtina pro vědecké a odborné pracovníky. 1. vyd. Praha: Academia, 1970. 336 s.

[17]

Guide to Grammar and Writing [on-line]. 2010 [cit. 30.4.2010]. Dostupný z WWW: .

[18]

SIGLER, K. K psaní odborných článků v angličtině. [on-line]. 2004 [cit. 30.4.2010]. Dostupný z WWW: .

[19]

MURPHY, R. English Grammar in Use. 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. 380 s. ISBN 978-0-521-53289-1.

[20]

PAKENHAM, K. J. Making Connections. A Strategic Approach to Academic Reading. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 244 s. ISBN 978-0-521-54284-5.

[6]

ŠESTÁK, Z. Jak psát a přednášet o vědě. 1. vyd. Praha : Academia, 1999, c2000. 204 s. ISBN 80-200-0755-5.

[7]

TRIMBLE, L. English for Science and Technology. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1985. 190 s. ISBN 0-521-25511-2.

- 45 -

ODBORNÁ ANGLIČTINA PRO ŘEŠENÍ VaV PROJEKTŦ SE ZAMĚŘENÍM NA SPECIFICKÉ LEXIKÁLNÍ, GRAMATICKÉ A STYLISTICKÉ VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY

Recommend Documents