od sv. Františka občasník choceňské farnosti Vánoce 2009

od sv. Františka ∗ občasník choceňské farnosti ∗ Vánoce 2009

Milí bratři a sestry, adventní doba, kterou procházíme, se nám pomalu nachyluje ke konci – tedy přesněji řečeno k vánocům. Vedeni hlasy proroků a Jana Křtitele vyhlížíme Ježíše jakožto slíbeného Mesiáše, kterýžto „snímá hříchy světa“ a „křtí Duchem svatým a ohněm“. Tento Ježíš přišel „kdysi“, přijde „jednou na konci“, ale především přichází teď a tady: dnes, zítra, o vánocích, v novém roce… Přichází pod celou řadou jednotlivých znamení, ale stále znovu a znovu s jedním jediným cílem – aby nás zachránil. Víš, že potřebuješ spásu ? Pak je vše v pořádku, Ježíš přichází i k tobě, a ty jej můžeš přivítat nejen v tajemné poezii Svaté noci, ale i ve všech napětích, zmatcích a starostech těch nejvšednějších dnů. Požehnané vánoce ! P. Miroslav

Adopce na dálku Váš milý Balaraj vás moc zdraví. Já i všichni členové mé rodiny se máme dobře a těšíme se dobrému zdraví. Doufám, že vy i vaši drazí jste také v pořádku. Dobře se učím a chodím do školy díky vaší pomoci, která je vážně požehnáním. Ve škole jsem teď skládal závěrečné zkoušky. Poctivě jsem se učil a podařilo se mi získat opravdu dobré známky. Moc vám děkuji za pomoc a zájem o mě a mé studium. Všichni naši rodinní příslušníci vás zdraví a děkují vám za všechno, co pro nás děláte. Všichni se za vás modlíme a v každodenních modlitbách prosíme Boha za vaše zdraví a sílu pomáhat i dalším chudým lidem jako jsem já. O letních prázdninách jsem se účastnil čtyřdenního tábora pořádaného sestrami z ASHA. Sestry z tohoto sdružením se o nás dobře staraly a učily nás různé pohybové písně, také nám promítaly film o znečišťování životního prostředí. Během tohohle tábora jsme se dozvěděli spoustu nových, zajímavých a poučných věcí. Účastnil jsem se všeho, co souviselo s naší školou. Z celého srdce vám děkuji a loučím se s vámi. Váš drahý Balaraj Drazí adoptivní rodiče, využívám této příležitosti, abych vám s láskou a vděčností napsala pár řádek. Jak se daří vám i všem u vás doma? Jak se vám daří v práci? 2

Mně jde studium docela dobře. Před pár dny jsem skládala závěrečné zkoušky tohoto roku a zvládla jsem je na 85%, což je velmi dobré. Ted' máme dvouměsíční prázdniny, takže odjíždím do Goa ke svému strýčkovi, tady budu se svou sestřenicí trávit čas na pláži a hraním ve vodě. Letos mě to ve škole moc bavilo. Probíhala spousta zajímavých programů. Já jsem se podílela na kulturních aktivitách, jako jsou kreslení, tanec, rangoli a soutěže v obratnosti, a získala několik cen. V prosinci nás náš představený vzal na piknik do vodního parku Hubli. Hodně jsme si hráli ve vodě a tančili pod vodotryskem. Taky jsme snědli spoustu zmrzliny. V únoru jsem byla u prvního svatého přijímání, Ježíš poprvé vstoupil do mého srdce. Spousta přátel přišla ke mně domů a přinesli mi dárky. Byl to pro mne úžasný den. Mí rodiče i sourozenci jsou v pořádku. Moc děkuji za vaši podporu a pomoc. Každý den na vás myslím ve svých modlitbách. Kéž vám Pán Ježíš žehná. S láskou vaše milující Sheetal

3

Ze života farnosti Poděkování Milé sestry a bratři! Naposledy jsem vám děkovala při pohřbu P. Bohuslava za všechno, co jste pro nás udělali. To jsem ale netušila, že budete dál pomáhat i mně samotné. Pomoc nemocnému knězi se může zdát někomu samozřejmá, i když já budu stále tvrdit, že tady byla výjimečná. Pomáhat ale dál jeho hospodyni, to už určitě tak běžné není. Několik z vás mi nabídlo bydlení, to bylo první, co mě moc potěšilo. Jak víte, zvolila jsem z praktických důvodů dočasné bydlení u Diblíků, kterým obzvlášť děkuju za vřelé přijetí a nezištnou pomoc. Chci poděkovat všem, kteří mi pomohli se stěhováním, všem, kdo mě vozíte autem, když se potřebuju někam dostat. Srdečné díky i vám, kteří mi voláte nebo píšete. Víte, že jsem vyrostla v Mýtě, a tak dost lidí předpokládalo, že se tam vrátím. Já jsem se rozhodla, že zůstanu tady v Chocni, kde jsem našla opravdovou farní rodinu, a už teď vidím, že jsem udělala dobře. Pomáhají mi nejen lidi z mé generace nebo starší, kteří si už lépe dovedou představit, co jsou vážné zdrav. potíže či samota, ale je až dojemné, že mají pro mě pochopení i lidičky o generaci mladší. Za všechny bych si dovolila jmenovat Michala Marka, ale je vás opravdu víc a já jsem vděčna všem. Mimořádně krásný pocit jsem zažila také při nabídce peněz (do doby než prodám domeček v Mýtě) na koupi vlastního bytu, což se za velkého přispění mé rodiny právě podařilo. Stěhovat se ale budu až příští rok, protože je třeba nejprve dokončit započatou rekonstrukci bytu. Jsem vděčna všem, kteří mě jakkoliv podporujete, praktickou pomocí i modlitbou, a chtěla bych vám říct, že i já mám srdce otevřené pro vaše nesnáze a trápení. Stačí zavolat nebo se stavit. Zdrav. stav mě dost omezuje ve fyzické aktivitě, ale modlit se mohu a ráda pomohu. Bohu díky za všechno a za všechny. PS: Dodatečně moc děkuji vám všem, kteří jste se jakkoliv podíleli na přípravě a průběhu pohřbu otce Bohuslava. Upřímné zaplať Pán Bůh. Vaše sestra Jitka 4

Farní den Když mám napsat něco o farním dnu, tak jedině můj osobní zážitek. Dozvěděla jsem se asi dva týdny předem, že letos farní den opět BUDE, a to, že vycházel časově právě mezi odchod P. Bohuslava a příchod P. Miroslava, naznačovalo, že bude mimořádný. Když jsem se zamyslela, čím bych já konkrétně mohla přispět k hezkému průběhu toho dne, tak mě napadlo, že by se do programu hodila seznamovací hra, kterou jsem zažila na svatbě svého bratra (pokud se vhodně obmění otázky na zúčastněné lidi). Chtěla jsem najít někoho ze svých přátel, kdo umí mluvit před lidmi a umí být i trochu herec, a přesvědčit ho, aby ten můj nápad uskutečnil. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc mi bylo jasné, že nemůžu dělat věci napůl. Tím, že mi Bůh poslal ten nápad, tak mi jistě dává i prostředky k tomu, abych ho uskutečnila a darovala ostatním. Tak jsem se poradila s několika přáteli, jestli se jim to zdá vhodné, taky pan farář nebyl proti. Při jedné návštěvě s kamarádkami jsme daly hlavy dohromady a vymyslely otázky na tělo pro lidi v naší farnosti. Nabídla jsem to moderátorům do programu a pak už to šlo samo. Měla jsem radost z toho, že se ta hra líbila, že se skoro všichni zapojili a že prý mohlo být i víc otázek (a já jsem se bála, že to bude moc dlouhé). Během toho hezkého odpoledne bylo vidět, že mnoho dalších z vás využilo právě tu svoji „hřivnu“ pro ostatní – právě podle svých schopností: Pepa zařídil ozvučení, a když jsem ho požádala o znělku do mé hry, hned ji vymyslel, koho se ptali, jestli může všem říct své zážitky s P. Bohuslavem, ten byl na to připraven, kdo uměl připravit promítání fotek, tak si na to udělal čas, 5

kdo mohl půjčit lavičky a rozestavit je na dvoře, tak to udělal, kdo uměl udělat výborné řízky, tak je udělal, kdo mohl upéct různé dobroty nebo roznášet občerstvení, tak to udělal, koho napadlo pozvat na farní den někoho dalšího, kdo by se sám ostýchal přijít, ten to určitě udělal,…a promiňte mi, na koho z vás jsem zapomněla, kdo jste nějak jinak sloužili ostatním. Myslím, že jsme se všichni navzájem povzbudili v tom, že když každý udělá pro farnost tu svoji malou službu, pak bude naše farnost živá a pestrá, jakou ji chce náš Otec mít. Lýdie Eliášová

Adventní duchovní obnova V sobotu 6. 12. 2009 proběhla duchovní obnova na téma SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM. Obnovu vedli P. Martin Váňa a zasvěcená sestra Lenka Šparglová oba z komunity Jan Křtitel. Ráda bych se s Vámi podělila o své dojmy. Duchovní obnova začala ve stylu, jak jsou zvyklí, a já se cítila dost stísněně. Nebylo mi vlastní zvedat ruce při modlitbě a dlouze chválit Boha. Ale po nějaké chvíli, když jsem pronikla pod povrch, setkala jsem se s horlivými a vroucími srdci. Už mi nebylo proti mysli zvednout ruce a více Bohu projevit svoji vděčnost, vyjádřit svoji radost. Vše se mě hluboce dotklo – odnesla jsem si do svých všedních dní nabídku veliké radosti. Pochopila jsem to takto: když budu více číst Boží slovo (Písmo svaté), vnímat v něm Boží lásku ke mně a odpovídat na ni svou konkrétní láskou v činech, budu mít v srdci radost. Je třeba více času trávit s Bohem – v jeho blízkosti a přítomnosti, žít s myšlenkou na Boha. V Písmu nám Bůh zjevuje, jaký je On: milosrdný Otec, dobrý pastýř, Spasitel, ochránce, vášnivý přítel, a kdo jsem pro něho já - jeho vyvolený, vykoupený, jedinečný, vždy přijímaný, stále milovaný člověk. Když si to „pustím“ hluboko do srdce, musím mít v sobě radost, takové „klima radosti“, které je nad všemi životními těžkostmi a bolestmi. Pak dokážu tuto radost vyzařovat, bude se projevovat v mém životě a bude svědectvím o něm. A přirozeně vytrysknou z duše díky a chvály mému úžasnému Bohu. 6

Je tedy třeba si stále uvědomovat skutečnost, že Bůh mě nesmírně miluje a nesmírně miluje i mé bratry, že mě nalezl a nalezl i mé bratry. Dělá všechno proto, aby nalezl všechny ztracené. Je láskou a milosrdenstvím. Já jsem jeho nástrojem. Nemám být lhostejný – mám hledat své bratry a zachraňovat je. Mám je přijímat takové, jací jsou, mám odpouštět a nepohoršovat se nad jejich hříchem (stejně jako se Pán nepohoršil nade mnou). Jednou budeme spolu stát před tváří Boží, i když jsme si teď třeba nesympatičtí. Závěrem chci poděkovat otci Miroslavovi a jeho hostům a vám všem, kdo jste tam se mnou byli a vytvářeli společenství. Ten den byl velikým darem. Bylo pracováno s úryvky: Žalm 23 ; Jan 10,9 ; Mat 7,8 ; Mat 13,46 ; Jan 6,35 ; Jan 8,12 ; Žalm 34 ; Luk 15,1-7 ; Mat 18,10-14. Gándí řekl: „Stal bych se okamžitě křesťanem, kdybych viděl radostné křesťany.“

Dáša Filipová

Ohlédnutí za poutní sezónou roku 2009 Letošní poutní sezónu jsme zahájili půldenním zájezdem do Koclířova dne 7. 3. S pomocí farníků z Libchav a z Ústí n. Orlicí se podařilo zcela zaplnit autobus. Hostem programu 1. mariánské soboty byla paní Olga Merkovičová z Medjugorje. První celodenní zájezd se konal 2. 5. a navštívili jsme několik měst v okolí Zlína. První místo byl poutní kostel Narození P. Marie ve Štípě. Otec Pavel Mistr z Vysokého Mýta, který se ujal duchovního doprovodu našeho zájezdu, zde pro nás poutníky sloužil mši sv. Poté jsme si prohlédli krásný zámek ve Vizovicích. Po obědě ve Valašském šenku jsme odjeli do Luhačovic, kde jsme si nejprve prohlédli nový kostel sv. Josefa (sv. Rodiny), kde nám místní pan farář řekl něco o historii výstavby této svatyně. Pak jsme si individuálně prohlédli střed lázní Luhačovic, na což nám nezbylo tolik času. Poté jsme nastoupili na cestu domů, ale ještě nás čekalo jedno poutní místo – Provodov – kostel P. Marie Sněžné. Tento kostelík je situován v krásné přírodě na úbočí Vizovických vrchů. Zde jsme náš program zakončili pobožností k Panně Marii. Tohoto zájezdu se zúčastnilo 50 lidí, 7

autobus byl obsazen do posledního místečka. Druhý celodenní zájezd se konal 20. 6. a v programu jsme měli návštěvu a prohlídku Valtic a Mikulova. Duchovního doprovodu se tentokrát ujal otec Jan Kunert z Horního Jelení. Jako první jsme navštívili nádherný zámek ve Valticích, který je součástí Lednicko-valtického areálu, ale stále jako by ležel ve stínu proslulejší Lednice, což je dědictvím předchozího režimu, kdy Valtice byly na „železné oponě“. Valtický zámek si zaslouží daleko více pozornosti. Po jeho prohlídce jsme odjeli do Mikulova a zde jsme nejdříve vykonali pouť na Svatý kopeček, kde dominantou je kostelík sv. Šebestiána, sv. Karla Boromejského a sv. Rocha a opodál stojící zvonice. Musím se přiznat, že jsem obdivovala některé starší účastníky (účastnice) zájezdu, že tento výstup absolvovali, výstup nebyl dlouhý – asi 1 km – ale museli jsme překonat výškový rozdíl asi 110 m, což je docela slušný výstup. Ale odměna stála za to – nádherné výhledy do okolí, ale především na město Mikulov, které i se svou dominantou zámkem leželo před námi jako na dlani. Po této pouti jsme se museli občerstvit obědem v hotelu Zámeček, kde se svého úkolu zhostili na výbornou. Posilněni obědem jsme se vydali na individuální prohlídku města Mikulov. Někteří z nás – asi polovina – jsme navštívili muzeum v zámku, ostatní si prohlíželi město, kde se ten den konala akce Den květů. Mikulov sám o sobě je nádherné město a k důkladnější prohlídce by bylo třeba daleko více času, než je možno při organizování zájezdu. Tento náš zájezd jsme ukončili mší sv. v Modřicích u Brna v kostele sv. Gotharda. Zde v tomto kostela se konávaly poutě zahradníků k Bolestné Matce Boží. Tohoto zájezdu se zúčastnilo 37 lidí. Podzimní dvoudenní zájezd se konal ve dnech 11. – 12. 9. Tentokrát jsme zamířili do míst, kde se stýká jižní Morava s jižními Čechami a Rakouskem – na Novohradsko. Tento zájezd doprovázel již tradičně otec Miloslav Šiffel z Hradce Králové – Pouchova. První 2 místa, která jsme navštívili, jsou v Rakousku nedaleko našich hranic, a sice městečko Heidenreichstein, menší, ale jak je v Rakousku samozřejmé, upravené městečko s krásným, velmi starobylým vodním hradem a s krásně upraveným náměstím se spoustou květin. 8

Druhým městem byla Weitra – správní středisko této oblasti – Vitorazska – které v minulosti střídavě patřilo k zemím Koruny české a k Rakousku. Městu Weitra dominuje velký renesanční zámek. Prošli jsme si město, prohlédli otevřený kostel, sgrafitový dům na náměstí i k zámku jsme zašli. Po prohlídce jsme se vrátili zpět do republiky a zde jsme jako první místo navštívili poutní místo v Dobré Vodě zasvěcený P. Marii Nanebevzaté (též P. Marii Těšitelce zarmoucených). Tento stavební skvost je nádherně zasazen do přírodního prostředí na úbočí Novohradských hor. Zde nám otec Šiffel sloužil mši sv. Bohužel vzhledem k počasí jsme přišli o krásný výhled z terasy kostela na Třeboňsko, prý je krásný. Po mši jsme odjeli do Nových Hradů na prohlídku starého hradu a po prohlídce jsme se ještě podívali do krajinářského parku v Terčině údolí. Pak už nám nezbylo nic jiného než odjet na ubytování do Českých Budějovic. Druhý den po snídani v místě ubytování jsme odjeli do Žumberka, kde nás čekala prohlídka krásně opravené tvrze s expozicí jihočeského malovaného nábytku. Poté nás již čekaly znovu Nové Hrady, a to tentokrát prohlídka bývalého kláštera servitů s kostelem sv. Petra a Pavla. Po zasvěceném výkladu ještě krátká prohlídka klášterní zahrady a pak již Nové Hrady definitivně opouštíme. Míříme k dalšímu cíli, což měl být poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie u Třeboně. Ale tam jsme již nedorazili. Nějaký anděl v podobě řidiče osobního vozu nás předjel a přinutil zastavit. Ukázalo se, že máme poruchu na kole. Takže následovalo poměrně dlouhé čekání, až přijedou ze servisu, protože nebylo v silách našeho pana řidiče, aby to opravil sám. Bylo to v sobotu po poledni, a tak nebylo jednoduché někoho sehnat. No, ale podařilo se a asi po třech hodinách jsme mohli v cestě pokračovat. Samozřejmě jsme již nemohli uskutečnit prohlídku kostela v Chlumu u Třeboně. Co jsme nemohli vynechat, byl objednaný oběd v motorestu, kde na nás čekali, až dorazíme.

9

Nemohli jsme uskutečnit individuální prohlídku Telče, která byla v původním plánu, ale podařilo se, že jsme mohli mít plánovanou mši sv. v Telči v malém poutním kostelíku zasvěceném Jménu P. Marie a šťastným řízením to bylo 12. 9., právě na svátek Jména P. Marie. Této naší poutní mše sv. se zde zúčastnili i někteří z místních farníků, kteří nás zde velice dobře přijali. Kostelík byl nedávno opraven a prostředí zde bylo velmi milé, a tak se mše sv. stala krásným zakončením našeho dvoudenního zájezdu. Poutní sezónu jsme zakončili dne 18. 10. půldenním zájezdem na Mariánskou studánku. Na tomto zájezdu nás doprovázel otec Jan Kunert, který pro nás poutníky a také pro některé místní farníky sloužil mši sv. v noblesní kapli na Mariánské studánce. Po mši sv. jsme odjeli do Moravské Třebové, kde jsme prošli historický střed města, podívali se na nádvoří renesančního zámku a některé další pamětihodnosti. Zájezd jsme zakončili společnou večeří v nové restauraci U Kalvárie na okraji města. Chci poděkovat všem, kteří mi jakkoliv pomohli, třeba i maličkostí, velice děkuji všem kněžím, kteří nás doprovázeli na těchto zájezdech a v neposlední řadě děkuji i vám, kteří jste přijali pozvání a zúčastnili se těchto poutně-poznávacích zájezdů, protože bez vás bych neměla pro koho co připravovat. Helena Houdková

Okénko pro seniory Svatá Anežka Česká - sametová…. K svátosti prvního sv. přijímání jsme za mého mládí přistupovali hromadně ve druhé třídě. Psal se rok 1932, a protože se v tomtéž roce konalo v Chocni i biřmování, bylo rozhodnuto, že i nám nejmladším bude dovoleno tuto svátost přijmout. Naší přípravy se proto ujal sám pan děkan František 10

Komárek, známý to historik. Vedle katechismu k tomu zvolil též postavu Anežky Přemyslovny. Zvolil dobře, neboť Anežka měla nejen vznešený původ, ale i mnoho dobrých vlastností, o které se mohl opřít! Má celoživotní kamarádka Madlenka Mrázová by Vám dosvědčila, jak jsme se těšívaly na seriál napínavých zkazek, které pro náš holčičí věk pečlivě vybíral. Dovídaly jsme se o raném pobytu na slezském dvoře, kde malou princeznu královna matka, pozdější sv. Hedvika, seznamovala s pravým křesťanstvím. Srozumitelně představoval prince a krále, kteří se o malou, později i velkou Anežku ucházeli, až po dramatické zakončení, kdy po vzoru sv. Františka prodala veškerý svůj majetek, klenoty, šperky, nemovitosti i polnosti, nechala si ostříhat své krásné vlasy, svlékla zlatem vyšívané roucho a jako první královská dcera v dějinách křesťanství oblékla šedý hábit klarisek. To vše potom, kdy v Praze postavila 3 kostely, klášter a nemocnici. Naše dětské dušičky, neznalé televizní obrazovky, byly příběhem tak okouzleny, že téměř všechny vyhověly vroucímu přání našeho milého pana děkana a přijaly biřmovací jméno Anežka: To proto, abychom mohly dle jeho nabádání ještě účinněji orodovat za její brzké svatořečení. Jak už to bývá, dlouho jsme neorodovaly, ale to dětinské přiblížení blahoslavené Anežky mělo hluboký smysl. S přibývajícím věkem jsme si rády prohlubovaly historické informace o jejím přátelství se sv. Františkem i sv. Klárou. Vždyť i když se spolu nikdy nesešly, dopisy, které do Assisi zasílala, patří dnes k literárním skvostům latinsky psané středověké literatury. Jenže pak přišla těžká doba, kdy náboženství začalo být nežádoucí a tok těchto informací se zastavil. Když v šedesátých letech v zemi politicky přituhlo, stal se pobyt ve vlasti pro některé rodiny neúnosný a má kamarádka Madlenka odchází už po druhé do zahraničního exilu. Ani tenkrát naše 11

přátelství neskončilo. Dopisy létající přes oceán mapovaly naše životy celé čtvrtstoletí. Koncem roku 1988 donesl jeden z nich z kanadského Toronta ohromující zprávu: „Naše společná biřmovací patronka Anežka Přemyslovna bude svatořečena. Uvidíš, že se ještě shledáme!!!“ A než se rok s rokem sešel, byla dne 13. 11. 1989 u sv. Petra v Římě Anežka kanonizována. Mezi desetitisícem českých poutníků byl i nemocný švagr Václav. Splnil si celoživotní sen, vrátil se s nadšením, ale i s růžencem požehnaným Janem Pavlem II. Uchovávám jej jako vzácnou památku! Ale i v naší farnosti se děly věci neuvěřitelné! Snad Vám některé z nich připomenou mé skromné zápisky z těch požehnaných dnů .... 13. 11. ´89 Individuální zájezd na svatořečení do Říma. 17. 11.

Sametová revoluce v Praze, další dny soukromé zájezdy na Václavské náměstí.

24. 11.

Pásmo Zuzany Renčové „Píseň o sv. Anežce“. V kostele recitovala pí. Ing. Škardová.

25. 11.

Individuální zájezd do Prahy na děkovnou slavnou mši za kanonizaci Anežky České. Švagr Štěpán přinesl nadšené svědectví, jak jej dav nechtěně odnášel od chrámu sv. Víta k Letenské pláni, kde se modlil Václav Malý s milionovým davem Otčenáš.

29. 11.

V kostele přednáška manželů Čiperových o dojmech z římského svatořečení. Zcela naplněný kostel věřícími i nevěřícími.

9. 12.

Újezd u Chocně kostel sv. Víta koncert polyfonního sboru L A E T I T I A Praha. Koledy Madrigaly, vánoční zpěvy a ANTONIO VIVALDI GLORIA kantáta pro sólo a sbor a varhany

Nezapomenutelná vzpomínka. Pamatujete někdo? Ve velké skupině choceňských farníků jsme stoupali křupajícím sněhem z újezdského nádraží do kopce k osvětlenému kostelíku. V obci nás vítali se zprávou, že sbor na cestě zamrzl a přijede se značným zpožděním. Zavedli nás do hospody, kde nás 12

napájeli horkým čajem. Nakonec sbor dojel a svatoanežská pocta se konala v nabitém kostele. Domů jsme se vrátili promrzlí, ale ten ladovský, dvacet let přetrvávající zážitek stál za to. V lednu 1990 ukončila sametovou euforii divadelní scénka ze života sv. Anežky, kterou s početnou skupinou mládeže nacvičil v kostele P. M. Šiffel. Pan děkan Komárek se kanonizace své oblíbené světice nedočkal. Ale o pár měsíců později se splnila Madlenčina předpověď! Shledaly jsme se! A když mi pak při pozdravení pokoje v našem kostele vlepila mlaskavou hubičku, zdálo se nám, jako bychom se vrátily do krásných let našeho šťastného dětství. Anežko Česká – za nás oroduj! Anna Syrová

Okénko pro mládež MLASK- Mládežnický silvestr po křesťansku Je sobota 28. listopadu, poslední den liturgického roku. Kamarádi z vysokomýtské farnosti pro široké okolí poprvé připravili křesťanský silvestr. A my Choceňáci, jakožto aktivní a téměř všudypřítomné spolčo, tady nemůžeme chybět ! Vydařená akcička začíná mší svatou v kostele a pokračuje v Orlovně. Dobrá team-buildingová akce na začátek: každý si vyrobí panďuláka z ruliček z toaleťáků a ty pak slouží pro vzájemné představování. Hra aktivity, tentokrát samozřejmě v křesťanském duchu , obohacuje pokračování večera. Kulturní vložku nám nepřijíždí udělat profesionální baviči, ale tvoříme si ji sami: Mejťáci nás rozhazují do skupin, každý si vylosuje pohádkovou bytost a dohromady pak tvoříme 13

scénku. Snaze o vtipnost se meze nekladou! Program končí společnou modlitbou a novoročním přípitkem! Tož dobře jsme si to tam užili, skoro jsme nepili, dobře se bavili....škoda, že jste tam nebyli . Maritka

Okénko pro děti Milé děti, dnes máme už čtvrtou adventní neděli. Zapalujeme už poslední svíčku, Štědrý den je za dveřmi a adventní doba u konce. Dali jste si nějaké předsevzetí? Že třeba budete mamince více pomáhat s nádobím, nezlobit sourozence,…… Jestli ne, tak pořád můžete něco vymyslet a začít znovu. A daří se Vám to? Tak nepovolujte!!!☺☺ Můžete si vybarvit obrázek, který nám připomíná, co se stalo o Vánocích.

Poděkování Chtěla bych poděkovat vám všem, kteří jste přinesli krabičky od sirek. Počet krabiček, který se zdál na začátku jako veliký (160 ks), se nakonec díky vaší ochotě podařilo nashromáždit. Moc díky! Děti si v krabičkách shromažďují lístečky s dobrými skutky, které během adventu vykonají. Krabičky poté zabalí jako dárečky a pověsí je v kostele na stromcích u betléma. Martina Krsková 14

Papežská misijní díla VÁNOČNÍ DÁREK DO UGANDY Pomůžeme zachránit život sirotkům v Ugandě? Projekt je v diecézi Lira a zahrnuje výdaje na stravu, oblečení, lékařskou pomoc, údržbu a mzdy. Pomoc je určená pro 30 sirotků - děti do šesti let věku mnohé jsou postižené HIV/AIDS, jiným zemřela matka během porodu, další jsou opuštěné nebo osiřely v důsledku války. Na jedno dítě vychází přibližně 3.000 Kč za rok. Pomoc zajišťuje národní kancelář Papežských misijních děl, Špindlerův Mlýn 33, 543 51, tel. 499 433 058, [email protected], č. účtu: 72540444/2700, variabilní symbol 440 - podpora sirotků, do zprávy pro příjemce uveďte: 19-2009-UGD. Dárci se mohou přihlásit jako sponzoři misií. Zájemci mohou obdržet potvrzení pro daňové účely. Vám, kteří takto přispějete k radosti a záchraně trpících dětí, upřímně děkujeme!

Informace Tříkrálová sbírka Tříkrálová sbírka v našem městě proběhne od 2. do 10. ledna 2010. Požehnání a vyslání tříkrálových koledníků se uskuteční v sobotu 2. ledna v 9.00 hod. v kostele sv. Františka Serafínského. 15

Nabízí: Povlečení:

Elastický krep Broušený flanel

Satén Mikrofáze

Vše v moderních dezénech a kvalitním zpracování. Výběr dezénů na www.stancl-cz.eu Prošívané přikrývky:

Letní Zimní Televizní

Možnost provedení:

Jednobarevné S tiskem

Na přání zákazníků vyrábíme povlečení i přikrývky v klasických i nestandardních rozměrech. ŠTANCL, spol. s r. o. Peliny 1278, 565 01 Choceň, Česká republika Tel./ fax: 465 471 803, E-mail:[email protected], http://www.stancl-cz.eu

Internetové stránky farnosti www.chocen.farnost.cz Uzávěrka dalšího čísla Drobečků je 7. 2. 2010. Příspěvky prosím doručte na adresu [email protected], Zuzaně Siegelové, Martině Krskové nebo panu faráři. Díky! Výrobní náklady na jeden výtisk po odečtení sponzorského daru činí 10 Kč. Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele. Zodpovědné za jednotlivé rubriky: Lída Luxová (děti), Zuzana Ropková (mládež). Drobečky připravili: Josef a Zuzana Siegelovi, Jiří a Martina Krskovi. 16