OD PŘÍRODOVĚDECKY CENNÝCH LOKALIT ČASTOLOVICKA K MÍSTNÍM A POMÍSTNÍM NÁZVŮM I

ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 13: 229−261 (2005)

©2005 MGOH RYCHNOV N. KN., ISBN 80−86076−40−7

OD PŘÍRODOVĚDECKY CENNÝCH LOKALIT ČASTOLOVICKA K MÍSTNÍM A POMÍSTNÍM NÁZVŮM I Hana Voškerušová V roce 2004 jsem mapovala vegetaci širšího území Častolovicka. Pro získání co nejkvalitnějšího obrazu jejích změn jsem se zároveň pokoušela identifikovat a lokalizovat celou řadu dnes již převážně téměř zapomenutých pomístních názvů často užívaných ve starší floristické literatuře. Z pramenů, které využívají k popisu lokalit pomístní jména nejvíce, připomínám zejména floristickou karto− téku Aloise Součka, 106/ která vznikala ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století. Alois Souček prožil většinu svého života v Olešnici u Rychnova n. Kn., kde byl řídícím učitelem, kronikářem i zaníceným divadelníkem a svůj kraj nejen miloval, ale především neobyčejně dobře znal. Díky jeho nezměrné píli se právě tento mikroregion řadí k nejlépe botanicky prozkoumaným územím Podorlicka. Součkovy údaje jsou ale publikované pouze částečně, jsou dosud povětšinou ukryty v rukopisné (strojopisné) kartotéce, která, kromě zhruba 16 000 floristických údajů, obsahuje zároveň i velké množství pomístních názvů často používaných k lokalizaci míst výskytu jednotlivých druhů rostlin. Při excerpci kartotéky jsem zjistila, že velmi často právě lokality nejcennějších, dnes již zvláště chráněných nebo ohrožených, druhů rostlin jsou uváděny pod pomístními názvy, které jsou v současnosti již téměř zapomenuty a v blízké budoucnosti by s úmrtím posledních místních pamětníků mohly být zapomenuty zcela. Potom by i velká část údajů obsažených v kartotéce ztratila svou hodnotu. Přínosem této práce je mj. i lokalizace některých v přírodovědné literatuře zaznamenaných pozemkových názvů, které označují lokality jež z různých důvodů dnes již nevlastní původní majitelé − např. Bartošova louka − viz II. část, Chaloupkův bor − II. část, Vítkova louka − II. část aj. a lokalizace míst, jejichž pomístní názvy jsou téměř zapomenuty − Jalovčí, Židovo bahýnko − II. část apod. nebo vysvětlení původu některých jmen − Červíkov − II. část, Leština − II. část, Na Kozlinci − II. část. Vzhledem k povaze mého studia, není ale můj článek pokusem o úplný soupis pomístních jmen Častolovicka, ale snaží se na základě studia botanických a dalších vlastivědných pramenů − turistických průvodců, místních kronik, historických prací, encyklopedií měst a obcí, zeměpisných lexikonů7/, 21/, 30/, 35/, 55/, 67/, 76/, 81/, 82/, 98−100/, 102/, 104/, 107/, 110/ 115/, 123/ aj. pouze přispět k jejich poznání. Do soupisu zahrnuji i některá pomístní jména, která byla sbírána v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století na popud Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze a jsou uložena v generálním katalogu úseku onomastiky tohoto ústavu 101/ , 108/, 20/ i např. nověji vytvořené názvy prvků lokálních systémů ekologické stability území (ÚSESů), které byly často odvozeny od pomístních jmen a i když nejsou obecně známé, a patrně ani v budoucnu nevejdou do širšího povědomí, byly často vytvořeny velmi vhodně a tento soupis doplňují o další pozoruhodnější lokality mapované oblasti. 8/, 10/, 117/, 56/ Příspěvek zároveň shrnuje některé důležitější výsledky floristického a vegetač− ního mapování z roku 2004 121/ v porovnání s excerpovanou botanickou lite− raturou. 15−19/, 57/, 94−95/, 43−45/, 11/, 86/, 105−106/, 60−61/, 33/, 72/, 27/, 54/ K charakteristice 229


jednotlivých lokalit proto připojuji i soupis významnějších zvláště chráněných, ohrožených nebo regionálně fytogeograficky významných druhů rostlin, které na nich byly v průběhu botanického výzkumu od konce 19. století zjištěny. Materiál tedy podává obraz přírody zdejší krajiny v jejích změnách od počátku soustavnějšího průzkumu do současnosti a poukazuje na závažnější zásahy, které citelně narušily nebo až zničily některé části přírody tohoto mikroregionu. Širším územím Častolovicka rozumím přibližně území mapového listu ZM ČR 1 : 10 000 − 14−13−13, tj. okolí Častolovic, Čestic, Hřibin−Ledské, Olešnice u Rychnova n. Kn. a severozápadní okolí Kostelce n. Orl. Vzhledem k celkovému rozsahu a možnostem sborníku Orlické hory a Podorlicko jsem ale byla nucena rozdělit výslednou práci do dvou částí. První část zahrnuje části katastrů Častolo− vice a Kostelec n. Orl, které zasahují do mapového listu 14−13−13. Pokračování II v dalším sborníku obsáhne ostatní katastry zasahující do tohoto mapového listu, tj. katastry Čestice, Olešnice u Rychnova n. Kn., Hřibiny−Ledská a malou část katastru Rašovice. Vědecká nomenklatura vyšších rostlin je převzata z Klíče ke květeně České republiky 62/ a nomenklatura syntaxonů z práce Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 74/ Charakteristika biotopů vychází z Katalogu biotopů pro mapování NATURA 2000. 47/ Stupeň ohrožení jednotlivých taxonů cévnatých rostlin v ČR nebo východních Čechách je uváděn podle nejaktuálnějších seznamů vyhynulých, nezvěstných a ohrožených taxonů. 84/, 26/ Vzhledem k množství excer− pované literatury a pramenů neuvádím pro lepší přehlednost odkazy důsledně u každé jednotlivé převzaté informace, ale pokud možno pouze souhrnně v úvodu a dále v textu spíše jen výjimečně, tj. zejména u některých nejnovějších, méně známých nebo jiných, dosud polemických, názorů. Koncepce soupisu pomístních jmen vychází z podobně zaměřeného příspěvku o pomístních a místních jménech Opočna, 68/ který byl uveřejněn v minulém svazku sborníku Orlické hory a Podorlicko. Pro přehlednost jsou pomístní jména uspořádána abecedně a nejsou členěna na oddíly vlastních jmen vod (hydro− nyma), tvarů vertikální členitosti zemského povrchu (oronyma), dopravních cest (hodonyma), pozemkových jmen, tj. názvů seskupení pozemků nebo jednotlivých pozemků, které bývají často označovány přívlastkem vlastníkova jména nebo i jmen dalších neživých přírodních objektů (křížků, lomů apod.). 79/ , 80/ Na rozdíl od příspěvku o Opočně jsou ale v tomto materiálu menší lokality v intravilánu obcí a měst (př. Častolovice) nebo i v jiné větší lokalitě (např. Černý les, Divoká Orlice, Strýc) přiřazeny pod heslo příslušné větší lokality (např. pod Častolovicemi jsou uvedeny místní části U Bažantnice, U Zastávky aj.). Pro kvalitnější orientaci jsou ale v textu na příslušných místech abecedního pořádku vždy kurzívou uvedeny odkazy na tato podřazená hesla. Souběžně užívaná jména jsou připojena v závorce za nejznámějším názvem lokality a upřesňující poznámky k některým z nich jsou uvedeny v její charakteristice. I na tyto názvy je odkázáno na příslušném místě abecedního pořádku. Za souběžnými názvy je v kulaté závorce k většině lokalit připojeno číslo, pod kterou bude příslušné místo uvedeno na mapce, která bude publikována ve II. části tohoto příspěvku. Nadto byla k většině lokalit dohledána čísla pozemkových parcel (p. p.), která jsou po pomlčce připojena za jméno příslušné lokality. Čísly odkazujícími k umístění na mapce a čísly pozemkových parcel nejsou charakterizovány vodní toky a všeo− becně známé, většinou rozsáhlejší lokality, jejichž umístění je zřejmé. Výjimečně takto nejsou označeny také lokality, které se nepodařilo přesně identifikovat. V charakteristikách jednotlivých hesel jsou všechna v textu uvedená pomístní jména vyznačena kurzívou. 230

VOŠKERUŠOVÁ H.: OD PŘÍRODOVĚDECKY CENNÝCH LOKALIT ČASTOLOVICKA...

Děkuji všem, kteří mi radou a cennými informacemi pomohli při náročné terénní práci i při identifikaci pomístních jmen jednotlivých lokalit. Moje poděkování za připomínky k oběma částem příspěvku patří zejména paním archeoložce MGOH v Rychnově n. Kn. PhDr. M. Bekové, M. Bezdíčkové−Peterové z Olešnice u Rychnova n. Kn., L. Cejpkové z odboru životního prostředí Měst− ského úřadu v Kostelci n. Orl., bývalé kronikářce V. Jelínkové z Častolovic, M. Münichové z Olešnice u Rychnova n. Kn., V. Otčenáškové z Pasek, Ing. B. Peškové z f. OSEVA UNI Choceň, bývalé etnografce MGOH Mgr. J. Pivcové, etnografce MGOH Bc. Mirce Prokopcové, K. Rytířové z Kostelce n. Orl., K. Sejko− rové z Kostelce n. Orl., M. Tomkové−Součkové (dceři A. Součka) z Olešnice u Rychnova n. Kn., J. Vítkové z Olešnice u Rychnova n. Kn., M. Vránové−Tomkové (vnučce A. Součka) z Olešnice u Rychnova n. Kn., pánům Ing. D. Bašemu ze Zemědělské vodohospodářské správy v Rychnově n. Kn., ornitologu T. Bělkovi z Častolovic, J. Dostálovi z Olešnice u Rychnova n. Kn., MVDr. V. Fidlerovi z Kostelce n. Orl., Ing. J. Havránkovi z podniku Městské lesy Kostelec n. Orl., Ing. O. Holcmanovi z Rybářství Litomyšl s. r. o., J. Holubářovi ze Zemědělské vodohospodářské správy v Rychnově n. Kn., Ing. V. Homolkovi z Rychnova n. Kn., ornitologu M. Hromádkovi z Hradce Králové, J. Janečkovi z Častolovic, řediteli SOkA v Rychnově n. Kn. JUDr. J. Juzovi, K. Karáskovi z Čestic, starostovi OÚ Častolovice F. Kunčarovi, Ing. V. Martínkovi z odboru životního prostředí Městského úřadu v Kostelci n. Orl., L. Matějkovi z KÚ pro Královéhradecký kraj − katastrálního pracoviště v Rychnově n. Kn., A. Mitanovi z Častolovic, Doc. PhDr. F. Musilovi, CSc. z Ústí n. Orl., J. Nouzovi z KÚ pro Královéhradecký kraj − katastrálního pracoviště v Rychnově n. Kn., F. Novákovi z Častolovic, J. Rázkovi z Častolovických Horek, Ing. J. Slavíkovi z Kostelce n. Orl., J. Soukupovi z Často− lovic, PhDr. P. Štěpánovi z Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze, F. Včelákovi z Čestic, S. Vlčkovi z Častolovic, kronikáři a bývalému místostarostovi Čestic J. Vodovi, B. Vogelovi z Čestic, V. Vomáčkovi z Častolovic, starostovi OÚ Hřibiny− Ledská M. Zilvarovi, kronikáři Častolovic Ing. V. Zvěřinovi a manželům F. a J. Al− brechtovým z Častolovic, M. a R. Chaloupkovým z Čestic, Z. a V. Kopeckým z Čestic, J. a M. Řehákovým z Čestic, L. a V. Uhlířovým z Častolovic a A. a R. Ze− manovým z Rychnova n. Kn. Budu vděčná za informace k doplnění nebo upřesnění tohoto materiálu, které mi, prosím, laskavě předávejte na elektronickou adresu [email protected] nebo prostřednictvím redakce sborníku Orlické hory a Podorlicko. Alba (Častolovický náhon, Mlýnská strouha, Mlýnský náhon, Mlýnský náhon Alba, Náhon, potok Alba, Strouha, Struha, Třebechovický náhon, Vantroka, Vantrokapotok) Spojovací vodní kanál mezi Bělou v Častolovicích a Dědinou v Třebechovicích p. O. Nověji používaný název Alba je snadno odvoditelný z latinského názvu Bělé, z níž Náhon dnes bere vodu. Starší a používanější jméno Mlýnský náhon (Mühlbach, Mühlgraben) je uváděno zejména na starších mapách, technických výkresech, mj. i na současné mapě evidence nemovitostí. Název Třebechovický náhon je používán spíše až v území před jeho ústím do Dědiny. Alba je významnou technickou památkou, která byla dřívější páteří celého častolovického panství. 13/ Její technickou dokonalost i dnes dokládá např. koryto s minimálním sklonem. 6/ Byla vybudována k napájení panských rybníků, mlýnů, pil a valch, kterých bylo nejvíce v době rozkvětu našeho rybničního hospodářství v 15. až 16. století, kdy byl např. mezi Dlouhou Loukou a Třebechovicemi téměř nepřetržitý pás rybníků. 14/, 85/ Určit její stáří je obtížné. Podle některých, 231


zejména starších regionálních, autorů byl původní kanál vybudován v 15. století držiteli častolovického panství pány z Kunštátu, některé prameny uvádějí již konec 14. století a období Půtů z Častolovic, jiné dobu ještě dřívější a považují ji za nejstarší umělý tok v Čechách. 13/, 69/ Nejnovější literatura 113/, 103/ se ale přiklání k výkladu, že Alba vznikla teprve až v prvních letech vlády Pernštejnů na počátku 16. století, tedy v období ze kterého se dochovaly i první dva známé písemné prameny (1507 a 1516). Bez ohledu na dobu vzniku se ale, podle pozůstatků pozorovatelných dodnes v soukromých lesích na jižním úpatí Malého Chlumu (viz Voglův les, II. část), zdá být správná domněnka, že byla budována postupně a že nejstarší úsek směřoval z Čestic a odváděl vodu z bývalého rybníka Pšeničky a Olešnického potoka přes Podchlumí a Dlouhou Louku do Týniště n. Orl. Vlivem silného kolísání vody v Olešnickém potoce, ve kterém byly někdy letní stavy vody velmi nepatrné, byl později první úsek přebudován a voda byla svedena z Divoké Orlice, která do roku 1677 meandrovala až pod častolovický zámek (viz U Slepého ramene), a Náhon byl v Česticích napojen a po krátké trati opět oddělen od Olešnického potoka. Konečným dílem snad bylo prodloužení z Týniště do Třebechovic. Počáteční úsek Náhonu bral po roce 1677, kdy si Divoká Orlice vytvořila nové kratší koryto, vodu z Bělé (Bahnice) a byl upravován i později − v letech 1873−74 při stavbě železnice v Častolovicích i ve třicátých letech minulého století, kdy bylo v souvislosti s napřímením a regulací Bělé jeho vyústění přesunuto východněji a zároveň zde byl vybudován stavidlový vstup do Alby s mostkem. Místo původního vyústění dodnes určuje osamělý domek obsluhy stavidel pod častolovickým nádražím v lokalitě zvané U Splavu. První úsek Alby od té doby kopíruje trasu původně meandrující Bělé (Bahnice). Naposledy byl průběh koryta Alby pozmě− něn v důsledku výstavby mimoúrovňového křížení hlavní silnice se železniční tratí západně Častolovic i koncem osmdesátých let 20. století, kdy byl pod křížením přeložen a zpevněn tvárnicemi. V roce 1984 byla na jeho pravém břehu u vyústění z Bělé postavena limnigrafická stanice. 42/ Počet rybníků a dalších zařízení napo− jených na toto vodní dílo sice postupně klesal již od období třicetileté války a zejména po skončení napoleonských válek. Alba ale ještě v padesátých letech minulého století jako náhon fungovala a poháněla několik mlýnů, vodních elektráren, pil, valch a třísloven. Po likvidaci těchto provozoven − dodnes zachovává tradici pouze pila v místě čestického mlýna − se začala měnit výrazněji než předtím. Podle výpovědi místních pamětníků byla ale zhruba do roku 1987 každoročně vypouštěna a nanesené bahno bylo odstraňováno a dno zůstávalo písčité až štěrkovité a ještě v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století v ní žil citlivý indikátor čistoty vody rak říční (Astacus astacus). Podle historických údajů se raky náhon dříve přímo „hemžil“. Po roce 1987 se ale bohužel změnil v mrtvou stoku zanesenou bahnem a zarůstající nitrofilní vegetací.5/ Pouze v přeloženém a čištěném úseku v Častolovicích bylo nověji pozo− rováno iniciální stadium společenstva s dominantním vzácným lakušníkem niťolistým (Batrachium trichophyllum).121/ V mnoha úsecích se ale podél Alby dosud zachovaly pěkné pobřežní porosty a olše tu nebyly prozatím tak často káceny a nahrazovány výsadbou méně vhodných dřevin jako u Divoké Orlice. Z jejího břehu u Čestic je doložena nejvýchodnější lokalita barborky přitisklé (Barbarea stricta) v Čechách25/ a jedna z nejvýchodnějších druhotných lokalit západoevropského ředkevníku galského (Erucatrum gallicum),114/ který je v současnosti nezvěstným druhem východních Čech. Alba − viz Bělá Bahna − viz Častolovice Bahnice − viz Bělá 232


Barvířka − viz Divoká Orlice Bartošův borek − viz Borek Bažantnice (Stará bažantnice, Častolovická bažantnice) (1) − 657/1; 732/1−5; 735 Lesní porost v lokalitě staré panské bažantnice západně silnice do Pasek severně Častolovic. Dnes se soustavou rybníčků na potoku Konopáči a jeho pravostranném přítoku se zdrojnicemi ve směru od Hřibin a Pasek, která byla vybudovaná v první polovině minulého století po zrušení podobné starší soustavy na Konopáči jižně Malé Ledské.34/ Došlo k tomu po větrných smrštích a velkých polomech v letech 1922 a 1929 (následovala velmi krutá zima) 12/, 24/ kdy byly staleté dubové porosty původní Staré bažantnice velmi poškozeny a plocha byla znovu zalesňována převážně smrkem. Ve čtyřicátých letech minulého století byla Bažantnice rozšířena o současnou severní část, kde byla provedena pravidelná výsadba dubů. Nyní je Bažantnice s rybníky opět v majetku hraběnky Diany F. Phipps Sternberg jako součást Hospodářství Sternberg. Rybníky majitelka pronajímá Rybářství Litomyšl s. r. o., které zde chová plůdek a násadu převážně vedlejších druhů ryb − lína (Tinca tinca), štiky (Esox lucius) a sumce (Silurus glanis). Dominantním biotopem lesního komplexu je dnes listnatý les s převahou dubu letního (Quercus robur) a častou příměsí severoamerického dubu červeného (Quercus rubra), který chudším bylinným patrem odpovídá ochuzeným porostům habrových doubrav a zejména suchým acidofilním doubravám a na vlhčích lokalitách vlhkomilným acidofilním doubravám s převažující ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides). Na podmáčených lokalitách se vyskytují fragmenty údolních jasanovo− olšových porostů až mokřadních olšin s převahou olše lepkavé (Alnus glutinosa). Floristickou dokumentací je odtud doloženo množství významných a ohrožených druhů, z nichž byly, kromě druhů uvedených u jednotlivých mikrolokalit, nověji potvrzeny i bledule jarní (Leucojum vernum), bradáček vejčitý (Listera ovata), konopice sličná (Galeopsis speciosa), kosatec žlutý (Iris pseudacurus), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), potočník vzpřímený (Berula erecta), prvosenka vyšší (Primula elatior), ptačinec bahenní (Stellaria palustris), zdravínek jarní pozdní (Odontites vernus subsp. serotinus) a zevar vzpřímený (Sparganium erectum s. l.). Je otázkou, zda tu ještě rostou i dříve uváděné dymnivky bobovitá a dutá (Corydalis intermedia, C. cava), plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), tajnička rýžovitá (Leersia oryzoides), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) a zeměžluče okolíkatá a spanilá (Centaurium erythraea, C. pulchellum). Bažantnická (2) − 732/1 Jihozápadní část Bažantnice s převažujícími smrkovými monokulturami a fragmenty vlhkomilných acidofilních doubrav s ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides). Jméno je použito již na mapě datované rokem 1895. Horní rybník (Hořejší rybník, Pod Hrází) (3) − 732/3 Nejsevernější a nejmladší rybník Bažantnice na přítoku Konopáče. Byl vyhlouben teprve počátkem devadesátých let 20. století spolu s vybagrováním zazemněného Prostředního rybníka. Při povodních v roce 1998 se mezi ním a Obecním rybníkem protrhla hráz tvořená silnicí. V současnosti je již spíše močálem se silnou vrstvou sapropelu, který zarůstá velmi pozoruhodnou vegetací, ve které dominují některé regionálně vzácnější druhy. Hlavní součást složité vegetační mozaiky tu tvoří vodní společenstvo as. Batrachietum circinati s lakušníkem okrouhlým (Batrachium circi− natum) a společenstvo s dominantní šípatkou střelolistou (Sagittaria sagittifolia). Dále tu byly evidovány rdest kadeřavý (Potamogeton crispus) a masožravá bublinatka jižní (Utricularia australis), která tu, stejně jako ve všech ostatních rybnících Bažantnice, tvoří specifické společenstvo (as. Utricularietum australis). 233


Pod Myslivnou (U Hájovny) (4) − 732/5 Největší rybník Bažantnice se nachází pod Prostředním rybníkem poblíž bývalé hájovny (myslivny). Místně se dodnes dosud častěji užívá starší pomístní název U Hájovny. V těžko přístupných rákosinách a podmáčených lesních porostech při severo− východním okraji tohoto chovného rybníka nachází útočiště řada druhů vodních ptáků a dalších živočichů. I v tomto hlubším rybníku se vyskytuje společenstvo s dominující bublinatkou jižní (Utricularia australis). Pod přítokem ve směru od Prostředního rybníka rostou lekníny (Nymphaea sp.), které tu byly zřejmě nověji vysazeny, protože se zde podle místních pamětníků dříve nevyskytovaly. Prostřední rybník (Koňcká tůň) (5) − 732/4 Chovný rybník na přítoku Konopáče mezi rybníky Horním a Pod Myslivnou byl za první republiky využíván k plavení koní. V druhé polovině 20. století byl postupně téměř zazemněn a opět prohlouben byl až po navrácení do majetku hraběvce Sternbergové na počátku devadesátých let minulého století. Vyskytuje se tu podobná květena jako v Horním rybníku s bublinatkou jižní (Utricularia australis), pryskyřníkem lítým (Ranunculus sceleratus), rdestem kadeřavým (Potamogeton crispus), svízelem prodlouženým (Galium elongatum), šípatkou střelolistou (Sagitta− ria sagittifolia) a zevarem jednoduchým (Sparganium emersum). Rybník byl v letech 2004−5 letněn. Třešňovka (Na Bažantnici) (6) − 732/2 (část) V pruhu u silnice ve východním až severovýchodním okraji Bažantnice pomrzly v roce 1929 duby a byly tu vysázeny třešně, které se zde pěstovaly zhruba do šedesátých let minulého století. Pak byly opět nahrazeny výsadbou dubů. Lokalita byla místně vyhlášená mj. i množstvím jahodníku trávnice (Fragaria viridis). U Vlčků (Konopáč) (7) − 784/1 Nejjižnější rybník soustavy rybníků Bažantnice na Konopáči je pojmenován podle Vlčkova stavení při jeho okraji. V současnosti je značně eutrofizovaný, ale s výs− kytem bublinatky jižní (Utricularia australis) a s dosud pěknými pobřežními porosty, eutrofní vegetací bahnitých substrátů, rákosinami a porosty s dominantním oro− bincem v severní až severovýchodní části. Hnízdí tu labuť velká (Cygnus olor). Vazy (Ve Vazech, U Vlčkovejch) (8) Starší, dnes již téměř zapomenutý, název několika domků kolem Vlčkova stavení u rybníka U Vlčků při jižním okraji Bažantnice poblíž myslivny. Za první světové války se tu pojídali psi, kteří byli usmrcováni lámáním vazů. Bažantnická − viz Bažantnice Běla − viz Bělá Bělá (Alba, Běla, Častolovická řeka, Novohradský potok, Řeka Novohradská, Řeka Solnická) Vodohospodářsky významná, vodácky využívaná, řeka. 118/ Název Bělá je novodobý, ve větší míře začal být užíván až ve 20. století. Řeka se původně jmenovala Alba. Řek a potoků tohoto jména je v českých zemích mnoho. Název je odvozován podle barvy jejich vod nebo podle jejich průtoku volnou krajinou bez stromů, takže se v nich odráží slunce.83/ U naší řeky jde zřejmě o první alternativu − v regionální literatuře bývala charakterizována jako „mléčně nazelenalá, ale přitom křišťálově čistá“.111/ Bystře tekoucí zpěněná říčka Bělá je zejména ve svém horním úseku dodnes zbarvena do běla. Pramení na jižním úbočí Vrchmezí v Orlických horách a po více než 38 km ústí pod Častolovicemi zprava do Divoké Orlice. Nad Častolovickým zámeckým parkem přijímá zleva svůj hlavní přítok Kněžnou a bývá odtud nazývaná Bahnicí. Jméno Novohradský potok bylo v minulosti užíváno pro dolní tok řeky od mlýna Podlíska u Ledské. Ve třicátých letech minulého století byla v úseku mezi Skalkou a soutokem s Divokou Orlicí, kde vytvářela široké meandry, 4/ napřímena a regulována a od té 234


doby zde její bývalý tok částečně kopíruje první úsek náhonu Alba. Bělá se svým kvalitním břehovým porostem tvoří významný regionální biokoridor (RBK) Bělá. Souvislé až stoleté břehové porosty se při jejím přirozeně meandrujícím hluboce zařízlém toku vyskytují ale až nad Častolovickým zámeckým parkem v lokálním biocentru (LBC) Meandry Bělé. Reprezentativní porosty jasanovo−olšových luhů, které svým složením odpovídají střemchové jasenině (as. Pruno−Fraxinetum), v nichž hojně roste zvláště chráněná bledule jarní (Leucojum vernum), prvosenka vyšší (Primula elatior) aj., se tu zachovaly zejména u levého břehu západně Malých luk, kde jsou lokálně rozšířeny až na plochu jednoho hektaru. Regulovaný dolní tok Bělé je dnes tzv. mimopstruhovou vodou, jsou sem vysazováni mj. i kapři (Carpinus carpio), karasi (Carassius carassius) a pstruzi američtí duhoví (Salmo trutta gaidnerii irideus), ale zbytkově se tu vyskytují i pstruzi potoční (Salmo trutta morpha fario) a lipani (Thymallus thymallus). Bahnice Zejména v minulosti často užívané jméno pro Bělou pod soutokem s Kněžnou, které odpovídalo charakteru koryta pod soutokem obou řek. Po napřímení a regulaci dolní části řeky pod Častolovicemi jméno již ztrácí svůj původní význam a v současnosti se již běžně nepoužívá. Malá luka (9) − 233; 267−268 aj. Rekultivované louky při levém břehu široké nivy Bělé jihozápadně Lible, které přirozenou sukcesí opět přecházejí v přirozenější porosty vlhkých luk. Bělá (RBK) − viz Bělá Borek (Borky) (10) Zalesněná kóta 282,5 m n.m. mezi železniční tratí a Strýcem západně Častolovic, budovaná, podobně jako Strýc, rozpadavými slínovci středního turonu. Zejména ve východní části je porostlá floristicky zajímavými lesy − viz Dvořákova olšina. Návěje vátého písku při západním úbočí se tu vyskytují na východní hranici svého rozšíření v Čechách. 90/ Olšina (Borka, Nová bažantnice) (11) − 688; 699/1,2,3; 700; 711−714; 933; 937/2; 945; 947/1; 949 Dodnes užívaný pomístní název celého lesního komplexu na vrchu Borek, který je v současnosti součástí regionálního biokoridoru (RBK) spojujícího Malý Chlum s Divokou Orlicí. Bartošův borek (Borek) (12) − 937/2 Různověký borový les nad jižním okrajem střední části Olšiny s výskytem sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis) a kruštíku širolistého pravého (Epipactis helleborine subsp. helleborine). Dvořákova olšina (Dvořákova doubrava) (13) − 945, 947/1, 949 Převážně dubový, floristicky zajímavý, různověký lesík v údolí potůčku Doubravice při jihovýchodním okraji Olšiny je pravděpodobně lokalitou zaniklé středověké vsi Doubravice (viz Doubravice). Název byl používán již v první polovině minulého století a je dodnes živý. Lesík byl do vlastnictví rodiny Dvořákovy vrácen. Při potůčku tu hojně roste bledule jarní (Leucojum vernum) a prvosenka vyšší (Primula elatior), vyskytují se tu souvislé porosty česneku medvědího (Allium ursinum) a dymnivky plné (Corydalis solida), dále i jilm drsný (Ulmus glabra), konvalinka vonná (Convallaria majalis), rožec hajní (Cerastium lucorum) a zplaněle ojediněle také ladoňka sibiřská (Scilla siberica). Forejtkova olšina Bývalý soukromý lesík, který se nacházel zřejmě poblíž Dvořákovy olšiny v severo− východním okraji Olšiny. Název se v současnosti již neužívá a lesík se nepodařilo 235


přesně lokalizovat, protože jej vlastní již noví majitelé a na název si z častolovických pamětníků nikdo nevzpomíná. V minulosti odtud byla uváděna ostřice Davallova (Carex davalliana). Borek − viz Bartošův borek Borka − viz Olšina Borky − viz Borek Bravník − viz U Dvora Císařská silnice Původní prašná silnice zřízená za císaře Josefa II. v trase dnešní státní silnice I/11 směr Častolovice−Týniště n. Orl.−Hradec Králové. Úsek probíhající naším územím byl vybudován v letech 1836 až 1842. Stavba celé silnice trvala s přestávkami zhruba sedmdesát let.13/ Častolovice (Častolovice nad Orlicí) Obec založená, zřejmě jednorázovou lokací u brodu Bělé, nejpozději v 80. letech 13. století v rámci kolonizace předhůří Orlických hor prováděné Půtici.63/ Podle většiny historiků ale patrně již dříve od některého pána z Hronoviců jménem Častolov (zkráceně také Častol, Čeněk), které označovalo náruživého a dobrého lovce.109/, 65/ , 9/ Obyvatelé nové osady byli zváni Častolovici, tj. byla to osada „lidí Častolovových“. Pomístně bývalo jméno zřejmě mylně vykládáno od spojení „časté lovení“. Symbol ryby probodnuté šípem byl převzat i do znaku původního městečka. Písemně jsou Často− lovice bezpečně doloženy až v roce 1342, kdy zde bylo sídlo prvního s jistotou známého majitele − zemského sudího Půty staršího z Častolovic (1342 až 1397) − a kdy byly povýšeny na městečko. 63/, 124/ Jméno Častolovice nad Orlicí bylo používáno do 16. století. Způsob psaní jména je v historických pramenech velmi rozmanitý − Czasta− lowicz, Czastolowicz, Czastolowicze, Czestolowicze, Cziastolowicze, Cziastolowitz nad Worliczy, Častalowitz, Častolowice, Tschastolowitz. Lidově bylo vyslovována i jako Šosblitz. 63/, 83/ Bahna (14) Dřívější rumiště s bažinou a močálem na prostranství mezi železniční tratí a silnicí severně železničního nádraží v Častolovicích. Koncem padesátých let minulého století byla lokalita v souvislosti s rozšířením f. Eternitas (dnes Saint−Gobain ORSIL) vysušena, srovnána a upravena v současný parčík. 46/ Ve floristické literatuře byla z močálu uváděna ohrožená žebratka bahenní (Hottonia palustris). Častolovický zámecký park − viz samostatné heslo Dohnalův remíz (Včelnice) (15) − 5/1; 6; 8/1 (část) Nověji vytvořený název pro lokalitu starého zanedbaného sadu na bývalém pozemku p. Dohnala v místní části Na Skalce. Místo je nově registrovaným, neobyčejně bohatým, nalezištěm dnes již vzácných jarních geofytů − bledule jarní (Leucojum vernum), česneku medvědího (Allium ursinum), dymnivky plné (Corydalis solida), jaterníku podléšky (Hepatica nobilis), prvosenky vyšší (Primula elatior), sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis), křížence violek srstnaté a vonné (Viola x scabra), violky vonné (Viola odorata) a zapalice žluťuchovité (Isopyrum tha− lictroides). Zplaněle tu rostou i ladoňka sibiřská (Scilla siberica), modřenec hroznatý (Muscari neglectum), škornice alpská (Epimedium alpinum) a talovín zimní (Eranthis hyemalis). Původnost této lokality, která byla lidskou činností ovlivňovaná již odedávna, je ale sporná. Již koncem doby bronzové až počátkem doby železné se tu předpokládá hradiště popelnicových polí. Dále v souvislosti s lokalitou nalez− neme zajímavou zmínku v regionální literatuře, 66/ která uvádí, že za kostelem sv. Víta byla v minulosti ohrazená panská zahrada zvaná Včelnice. I když byla od konce 17. století zanedbaná, její jméno se používalo ještě v 19. století. Dnes je již 236


zapomenuté. V důsledku tohoto dlouhodobého antropogenního vlivu lze spíše předpokládat druhotný původ lokality. Na katastrální mapě datované rokem 1895 je v místě evidován souvislý dřevinný porost, v němž se mohly hájové geofyty udržet. Doubravice (16) − 815/1; 822/1,2; 842/2,4; 862; 875; 876/1 aj. Název rozsáhlého zemědělsky využívaného pozemku východně kóty Borek západně Častolovic je odvozen od zaniklé vsi připomínané k roku 1418 a jako pusté uváděné již k roku 1495. Vztahuje se k ní pověst, že se prý propadla do země.112/ Podle literatury 96/ byla v místech dnešního železničního nádraží v Častolovicích. Pravdě− podobněji (podle PhDr. M. Bekové) se ale nacházela v údolíčku stejnojmenného potůčku, který směřuje z pozemku Doubravice Dvořákovou olšinou do náhonu Alba. Lokalita pole je na jihu, mezi Mrázovým šutrákem a Dvořákovou olšinou, od konce osmdesátých let minulého století ohraničena uměle vytvořeným vysokým silničním štěrkopísčitým náspem se zajímavou vegetací. Svah a jeho širší okolí je v současnosti patrně jedinou lokalitou teplomilného hvozdíčku prorostlého (Petrorhagia pro− lifera) v Podorlicku, protože jeho dřívější výskyt při jihovýchodním úpatí Malého Chlumu se nověji ověřit nepodařilo. 121/ Zde se vyskytuje masově. Ve svahu byly také zaznamenány chrpy modrá a luční ostroperá (Centaurea cyanus, C. jacea subsp. oxylepis) a vzácný radyk prutnatý (Chondrilla juncea), který tu má také ojedinělou lokalitu v rámci celého Podorlicka. I při průjezdu silnicí lze v létě pozorovat velké porosty mateřídoušky (Thymus sp.). Křiví (17) Starší, dnes již téměř zapomenutý, pomístní název stráně proti častolovickému železničnímu nádraží. Název je zřejmě odvozen z charakteru terénu.2/ Jde o pravý nárazový břeh Divoké Orlice, který ohraničuje širokou nivu řeky. Svah s opu− kovými výchozy je místy velmi prudký, jeho nerovnost je způsobena i bývalou místní těžbou opuky. Na Obci (Betlém, Na Betlémě) (18) Dosud užívaný název části obce s chaloupkami (Betlém) ve svahu pod hřbitovem, v lokalitě, kde stával Matějkův dvorec. Na Skalce (Skalka) (19) Lokalita nejstarší zástavby obce, která postupovala od brodu na Bělé mírnějším svahem jejího pravého nárazového břehu, tj. „skály“ − odtud zřejmě název. Podle některých názorů snad také lokalita původní častolovické tvrze zv. Skalka. Dnes místní část v okolí kostela sv. Víta v jihozápadní části obce. Písník (Mrázův šutrák, Šutrák, V Písníku) (20) − 819/1; 846/2; 849; 850/1 Původně soukromá lokalita těžby štěrkopísku nad silničním nadjezdem severně častolovického nádraží v jihovýchodní části lokality Doubravice. V druhé polovině minulého století byla provozovaná místním JZD, ale v osmdesátých letech minulého století byla v souvislosti s výstavbou silničního nadjezdu zavezena.49/ I dnes je ale součástí chráněného ložiskového území. V roce 1979 tu byla registrována početná hnízdní kolonie břehulí říčních (Riparia riparia), která po roce 1980 při stržení a vysvahování stěn místo opustila. 48/ Polní dvůr (Oprštorfský dvůr, dvůr Polná, Polna, Polník) (21) − 165/2,3; 361/1 Komplex hospodářských budov západně silnice Častolovice−Malá Ledská. Na pravděpodobný renesanční původ objektu poukazovaly zbytky renesančních sgrafit z poloviny 16. století, které dnes ale již nejsou patrné. V minulosti vyslovená hypotéza, že se možná jedná o původní častolovickou tvrz, 37/ není zřejmě podle novějších názorů správná. 76/ Dnes součást Hospodářství Sternberg. Přírodovědecky cenná louka s pramenem severně Polního Dvora s prstnatcem májovým (Dactylorhiza 237


majalis), prvosenkou vyšší (Primula elatior) a suchopýrem širolistým (Eriophorum latifolium)106/ byla v období „intenzivního zemědělství“ zničena. Sypanice (Les na Skalce, Parková stráň, Zámecká stráň) (22) − 499/1 Místy velmi strmý, k jihovýchodu orientovaný, nárazový břeh Bělé při severo− západním okraji Častolovického zámeckého parku mezi přírodním divadlem a čtvrtí Na Skalce. Je tvořen rozpadavými slínovci, které tu místy tvoří snadno rozpadavé výchozy a jsou geologickým podkladem sypké „sypající se“ půdy. V současnosti součást regionálního biokoridoru (RBK) Bělá s krásným výhledem do údolí řeky. Původní vegetace suťových lesů je zde z velké části zničená hlavně divokým skládkováním a výsadbou nepůvodních dřevin − akátu, borovice lesní, modřínu, smrku aj. Stromové patro s pěknými staršími habry (Carpinus betulus) je zachováno zejména ve stráni nad přírodním divadlem − viz U Divadla. Ve stráni blíže čtvrti Na Skalce ale dosud rostou i vzácnější druhy, jako např. dymnivka plná (Corydalis solida), bledule jarní (Leucojum vernum) nebo zplanělé ladoňka sibiřská (Scilla sibirica), pitulník postříbřený (Galeobdolon argentatum) a talovín zimní (Eranthis hyemalis). V téměř kolmých hlinitých částech břehu nad řekou hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis) a do sedmdesátých let minulého století tu hnízdil i skorec vodní (Cinclus cinclus), jehož vymizení signalizovalo zhoršení kvality vody Bělé. Část stráně zaujímá rekultivovaná oplocená divoká skládka. Šutrák (Písník, V Písníku) (23) Lokalita bývalé těžby štěrkopísku v severní části obce jihovýchodně rybníka U Vlčků. Štěrkopísek se zde těžil v období první republiky. V současnosti jsou v místě postaveny garáže. U Bažantnice (24) − 753 Místní část obce pod jihovýchodním okrajem Bažantnice. Název se vyskytuje poprvé na katastrální mapě datované rokem 1895. U Divadla (25) Lokalita v okolí dnes již opuštěného amfiteátru přírodního divadla vybudovaného v roce 1979124/ v návaznosti na Častolovický zámecký park pod severovýchodní částí Parkové stráně. Les byl v těchto místech vysazen teprve v první polovině 20. století. Na stráni nad přírodním divadlem je pěkný lesní porost se statnými habry (Carpinus betulus), který se složením stromového patra blíží suťovému lesu as. Aceri−Carpi− netum, podrost je ale ruderalizovaný a velmi chudý. U Zastávky (26) − 266/2,3; 267−267; 270−271; 173/1,3,4; 286/1 Místní část obce tvořená několika domky u zastávky železniční dráhy, která byla zřízena k 1. srpnu 1894, 87/ tedy dvacet let po dobudování železniční tratě, 51/ V ruderální vegetaci tu bylo evidováno několik cennějších druhů rostlin − např. až sem sestupuje z vyšších poloh devětsil bílý (Petasites albus), ve stráni roste v ČR ohrožený ostružiník drobnolistý (Rubus salisburgensis) a z mokřiny blíže Často− lovického zámeckého parku byla v minulosti uváděná v ČR silně ohrožená řeřišnice bahenní (Cardamine dentata). Vejkaz (Na Vejkaze) (27) Dřívější lokalita obecní louky v místě dnešní zahrádkářské kolonie v jihovýchodní části obce. Název se zřejmě vztahuje ke způsobu převodu do majetku obce „vykázáním“.2/ Vztahovala se k ní pověra, že po jejím posečení začne pršet, proto byla vždy kosena až naposledy. Častolovice nad Orlicí − viz Častolovice Častolovická bažantnice − viz Bažantnice

238


Častolovická řeka − viz Bělá Častolovická stráň − viz Černý les Častolovická strž − viz Častolovská strž Častolovický náhon − viz Alba Častolovický zámecký park (RBC Zámecký park Častolovice) (28) Jedinečný anglický přírodně−krajinářský park v lokalitě bývalé obory, štěpnice, chmelnice a panských zahrad 124/ u častolovického zámku vynikající mimořádně krásnými sadovými partiemi byl založen počátkem 19. století. Celý zámecký areál včetně parku je zapsán ve Státním seznamu kulturních památek a zámek byl zařazen jako přírodní památka mezi tzv. naturová území. Na půdě tu byla evidovaná regionálně významná letní kolonie chráněného vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), jejíž výskyt nebyl ale nověji potvrzen. Na zámku byly např. registrovány i letní kolonie samic netopýra velkého (Myotis myotis) a ve sklepě zimoviště netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus) a ve vývržcích sovy pálené tu byly zjištěny i kosterní zbytky v Čechách vzácného netopýra pestrého (Vespertilio murinus). 32/, 93/ Celý areál je v současnosti významným regionálním biocentrem (RBC). Park je neobyčejně citlivě začleněný do krajiny. Jeho těžištěm jsou rozlehlé květnaté louky s dlouhými lučními průhledy, zbytky přirozených lesních porostů převážně lužního charakteru (údolní jasanovo−olšové luhy) a aleje hlavně původních dřevin. Řada z nich je velkých rozměrů a charakteristického habitu pro svůj druh − např. olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), smrk ztepilý (Picea abies), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata) aj. Dendrologicky významné dřeviny cizího původu jsou soustředěny hlavně do blízkosti zámku, ale nalezneme je i ve vzdálenějších partiích − patří k nim zejména bříza papírovitá (Betula papyrifera), přísně pravidelný, široce kuželovitý kultivar cypřišku hrachonosného (Chamaecyparis pisifera ´Plumosa´), bez− trnná, jemněji olistěná forma dřezovce drojtrnného (Gleditsia trianthos f. inermis), hortenzia popínavá (Hydrangea petiolaris), světlezelený, nažloutlý kultivar jalovce viržinského (Juniperus virginiana ´Schotii´), jehož starší exemplář je uváděn z českých parků jen odtud, 40/ jedle obrovská (Abies grandis), jedlovec kanadský (Tsuga cana− densis), katalpa obecná (Catalpa bignonioides), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), stříhanolistá olše lepkavá (Alnus glutinosa ´Laciniata´), smrk sivý Albertův (Picea glauca var. albertiana), který je v parcích rychnovského okresu pěstován jen ojediněle, tisovec dvouřadý (Taxodium distichum), jehož jeden z nejvýznamnějších exemplářů v Čechách roste na ostrůvku rybníku, topoly chlupatoplodý a Simonův (Populus trichocarpa, P. simonii), vzácný topol Wilsonův (P. wilsonii) − pouze mladší exempláře, zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum) aj.38/, 39/, 40/ Zajímavostí parku je i řada druhů zimolezů (Lonicera sp. div.). V roce 1986 tu byla založena genobanka asi 160 kombinací jejich druhů a proveniencí, která je paralelní sbírce Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích. Byly tu nalezeny i vzácné rostliny, z nichž tu dosud rostou např. dymnivky bobovitá, dutá i prostřední (Corydalis intermedia, C. cava, C. solida), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), ostřice nedošáchor (Carex pseudo− cyperus), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prvosenka vyšší (Primula elatior) a rozpuk jízlivý (Cicuta virosa). Park včetně zámku je také významnou zoologickou lokalitou. Na zámku míval od roku 1948 hnízdo čáp bílý (Ciconia ciconia), který tu poprvé chyběl v roce 1980. 41/, 48/ U Bělé hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis) a dříve i skorec vodní (Cinclus cinclus) a staré doupné dřeviny parku ke hnízdění vyhledávají mj. i lejsek bělokrký (Ficedulla albicollis), strakapoud prostřední (Dendrocopus medius) a dříve i včelojed lesní (Pernis apivorus) a mnoho dalších zajímavých ptačích druhů.

239


Po navrácení parku hraběnce Dianě F. Phipps Sternberg je budována zajímavá růžová zahrada. Nověji tu byly hlavně pro dětské návštěvníky zřízeny i chovná obora s bílou formou daňka, jelenem sikou Dybowského a mini−zoo. Hlavní špacír (29) Hlavní osa parku tvořená cestou s lipovou alejí, která pokračuje až nad Synkov. Příční stav (Příčná cesta, Příčnice) (30) Cesta v parku tvořená bývalou hrází rozsáhlých vodních ploch, které se v minulosti rozprostíraly severoseverovýchodně zámecké budovy. Probíhá příčně (kolmo) na hlavní osu parku tvořenou lipovou alejí. Je stále součástí ochrany před povodněmi, které často ohrožují zámek. U Chaloupky (31) − 301 (část) Pomístní jméno U Chaloupky označuje místo v lokalitě Zazámecká, kde stával domek ošetřovatelů parkové zvěře a kde jsou z neznámého důvodu 3/ vysazeny dřeviny do magického kruhu (lípy srdčité) s křížem (duby letní). V Olšině (32) − 331 Fragment poměrně reprezentativního údolního jasanovo−olšového luhu s dym− nivkou prostřední (Corydalis solida) a prvosenkou vyšší (Primula elatior) na podmá− čené lokalitě v severozápadní části parku. Název se objevuje až na katastrální mapě datované rokem 1895, na starší mapě stabilního katastru z roku 1840 chybí. Zámecký rybník (Rybníček) (33) − 302/2 Rybníček s ostrůvkem jihovýchodně budovy častolovického zámku je menší obdo− bou dřívějšího mlýnského rybníka, který byl před vybudováním náhonu při okraji parku přeměněn v louku. Dnes je rybníček opět obnoveným mostkem spojen s parkem. Kromě kaprů byl do něho vysazen např. i sumec velký (Silurus glanis). Na ostrůvku roste jeden z nejvýznačnějších exemplářů tisovce dvouřadého (Taxo− dium distichum) v českých parcích, mladší tisovce byly vysazeny poblíž rybníku. Zazámecká (Obora − část, Zámecká, Za Zámecká) (34) − 301; 302/1 Starý název uvedený již v mapě stabilního katastru z roku 1840, kde označoval jak lokalitu dnešní oplocené obory v parku východně budovy zámku, tak i severo− východně navazující mezofilní louky až po vodní toky ohraničující park. Na novějších mapách je užíván jen pro lokalitu dnešní obory. Název Zámecká je např. použit pro přední část lokality na lesnické porostní mapě. Častolovská stráň − viz Častolovická stráň Častolovská strž − viz Černý les Černý les (Lesy kostelecké, Velký les) (35) Rozsáhlý komplex městských kosteleckých lesů na šterkopísčitých terasách nad levým nárazovým břehem Divoké Orlice kolem silnic z Kostelce n. Orl. do Zdelova a Čermné n. Orl. po údolí potoka Bodce. V majetku města Kostelce n. Orl. jsou od roku 1558 a odedávna byly jmenovány Lesy kostelecké.88/ Název Černý les je uveden již na katastrální mapě z roku 1840. Podle generalizace potencionální mapy vegetace ČR73/, 78/ byly v jeho severní části edafickým klimaxem subkontinentální borové doubravy as. Vaccinio vitis idae−Quercetum. Také název byl vytvořen podle původního „černého“ jehličnatého lesa, přívlastkem „bílý“ byl označován les listnatý. V současnosti tu převládají mladší 10 až 50 leté lesy, staré lesy jsou jen v severním svahu nad Divokou Orlicí (viz Častolovická stráň) a lokálně i nad hranou tohoto svahu. Podle mého pozorování se tu zřejmě, hlavně v blízkosti nárazového břehu Divoké Orlice, vyskytovaly na bohatších půdách i habrové doubravy a květnaté bučiny, na ochuzených půdách po habrových doubravách acidofilní bikové doubravy a na vlhčích lokalitách vlhké acidofilní doubravy a na svahu nad Divokou Orlicí suťové lesy. As. Vaccinio vitis idaeae−Quercetum zarůstala chudé, velmi silně kyselé a vysýchavé půdy vzniklé větráním 240


zdejších štěrkopísků, na nichž se byť v ochuzené podobě (změna stromového patra), místně udržuje dodnes. V těchto druhově pestrých lesích, obohacených i o druhy, které tu doprovázejí řadu potůčků ústících do Divoké Orlice, bylo v průběhu floris− tického výzkumu zaznamenáno množství významných druhů. Při mapování v roce 2004121/ byl jen v mapované nejsevernější části potvrzen výskyt barvínku menšího (Vinca minor), bledule jarní (Leucojum verum), dymnivky plné (Corydalis solida), hlístníku hnízdáku (Neottia nidus−avis), hruštičky menší (Pyrola minor), chrastavce křovištního pravého (Knautia drymeia subsp. drymeia) − fytogeograficky významný druh Podorlicka, který tu má těžiště svého výskytu v Čechách a zároveň tu dosahuje severní hranice svého celkového areálu, 77/ jaterníku podléšky (Hepatica nobilis), jedle bělokoré (Abies alba), jetele alpínského (Trifolium alpestre), jilmu drsného (Ulmus glabra), konopice sličné (Galeopsis speciosa), kruštíku širolistého pravého (Epipactis heleborine subsp. helleborine), lilie zlatohlavé (Lilium martagon), lýkovce jedovatého (Daphne mezereum), pcháče bezlodyžného (Cirsium acaule), prvosenky vyšší (Primula elatior), rožce hajního (Cerastium lucorum) a žluťuchy orlíčkolistá (Thalictrum aquile− giifolium). Nově zde byly registrovány nepůvodní hulevník nejtužší (Sisymbrium strictissimum), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), violka divotvárná (Viola mirabilis) a zvonek širokolistý (Campanula latifolia). Naopak nebyl ověřen výskyt hniláku smrkového (Monotropa hypopitys), kolence Morisonova (Spergula morisonii), kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica), ostřice vřesovištní (Carex ericetorum), smldníku bahenního (Peucedanum palustre), starčku potočního (Tephroseris crispa) nebo střevíč− níku pantoflíčku (Cypripedium calceolus). Z Černého lesa, ale již mimo popisované území, jsou dále uváděny kupř. jetel kaštanový (Trifolium spadiceum), jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis), krtičník křídlatý Neesův (Scrophularia umbrosa subsp. neesii), rožec klubkatý (Cerasstium glomeratum), nejvzácnější druh celého lesního komplexu alpská řeřišnice třílistá (Cardamine trifolia), jejíž několik lokalit registrovaných v Podorlicku vyznačuje cestu, kterou se tento druh šířil do karpatské oblasti, v ČR vzácně zdomácnělý severoamerický starčkovec jestřábníkolistý (Erechtites hieraciifolia), suchopýry širolistý i úzkolistý (Eriophorum latifolium, E. angustifolium), třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum) nebo nověji 54/ v rybníčku u východ− ního okraje lesa nalezená bublinatka jižní (Utricularia australis). Častolovická stráň (Častolovská stráň, Na Častolovické stráni, Stráň) (36) – 3532/ 1/část Nárazový břeh Divoké Orlice, tj. strmý severovýchodní okraj Černého lesa, porostlý stodvacet let starým suťovým lesem s až 30% příměsí buku lesního (Fagus sylvatica). Horní částí vede romantická stezka, která pokračuje okrajem Černého lesa až do Častolovických Horek. Kromě řady tzv. bučinných prvků tu roste mnoho význač− ných druhů rostlin − barvínek menší (Vinca minor), dymnivka plná (Corydalis solida), hlístník hnízdák (Neottia nidus−avis), chrastavec křovištní pravý (Knautia drymeia subsp. drymeia), jaterník podléška (Hepatica nobilis), jedle bělokorá (Abies alba), jilm drsný (Ulmus glabra), konopice sličná (Galeopsis speciosa), kruštík širolistý pravý (Epipactis heleborine subsp. helleborine), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a prvosenka vyšší (Primula elatior). Častolovská strž (Častolovická strž, Pod Strží) (37) − 3532/1 (část), 6−8 Výchoz rozpadavých slínovců 90/ ve strmé stráni nad slepým ramenem Divoké Orlice, tzv. Starou řekou, východoseverovýchodně Rytířovy chaty. Lokalita nebyla ještě v padesátých letech minulého století porostlá lesem a na starších fotografiích okolí Rytířovy chaty je strž dobře viditelná. Dnes je zarostlá kvalitním suťovým lesem s jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), lilií zlatohlavou (Lilium martagon), jilmem drsným (Ulmus glabra), pižmovkou mošusovou (Adoxa moschatellina), 241


prvosenkou vyšší (Primula elatior) a dalšími cennými druhy a v terénu již tak patrná není. Častolovická stráň i Častolovská strž se nacházejí v potencionálně sesuvném území. Mrázkov (Na Mrázkově) (38) − 3523 Severovýchodní okrajová část Černého lesa se zhruba 50 letým, převážně listnatým, lesem a přilehlý pozemek při pravé straně silnice z Kostelce n. Orl. do Zdelova. Pomístní jméno je pravděpodobně odvozeno od dřívějšího majitele lesa p. Mrázka. V písčité půdě lokality bylo kdysi místní mrchoviště, kde byla zahrabována uhynulá zvířata.31/ Ve třicátých letech minulého století byl z lesa uváděn zvláště chráněný střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), který byl v té době nejblíže znám i z městského lesa na Sboři u Kostelce n. Orl. Jeho výskyt nebyl ale v následujícím období ani na jedné z těchto lokalit potvrzen. Rytířova chata (U Rytířovy chaty) (39) − 3532/1 (část) Lokalita v okolí Rytířovy chaty, kterou postavil v roce 1945 p. Rytíř − kominík z Kostelce n. Orl. − při okraji Častolovské strže nad slepým ramenem Divoké Orlice, tzv. Starou řekou. Přímo u chaty byla zaznamenána jedna z nejníže položených lokalit žluťuchy orlíčkolisté (Thalictrum aquilegiifolium) v Podorlicku. Tento druh sestupuje do nižších poloh podél řek z Orlických hor. V Pekle (Na Pekle) (40) − 3354/1,7 Původně pomístní jméno okrajové polní lokality v úhlu Horecké stráně a severo− západního cípu Černého lesa. Především na novějších mapách je tímto názvem označována část Černého lesa na svahu se stržemi při jeho severozápadním okraji. Pojmenování Peklo je v Čechách velmi časté, nejen jako jméno pomístní, ale i jako jméno místní. Podle literatury 83/ vzniklo podle křesťanské představy o místě hrozných muk strašně bědujících zatracenců. Proto se obyčejně takto jmenují hlučné mlýny v hlubokých údolích, někde také hostince nebo osady s pověstí mravního spuštění. Protože i naše lokalita je ve svahu se stržemi, dal by se snad na ni tento výklad aplikovat. Lokalita dnes tvoří lokální biocentrum (LBC) s mladším, převážně listnatým, lesem s místně převažujícími bukem nebo dubem letním, s často zmlazujícím habrem obecným a s výskytem jedle bělokoré (Abies alba), jaterníku podléšky (Hepatica nobilis) a rožce hajního (Cerastium lucorum). Žleby (Údolí Děsů) (41) Lesní, ve svém závěru poměrně hluboce zaříznuté, údolí bezejmenného přítoku Divoké Orlice zhruba uprostřed severního okraje Cerného lesa. Názvem Údolí Děsů označili lokalitu trampové, kteří údolíčko využívali jako svou trampskou základnu. Do jižnější části, převážně na poměrně příkrý k západu až západoseverozápadu orientovaný svah štěrkopísčité terasy rozbrázděné stržemi a koryty potůčků, je situováno lesní lokální biocentrum Žleby. Divoká Orlice (Dravá Orlice, Orlice, Orlice divoká, Veliká Orlice, Vorlice, Vysoká Orlice, Worlice) Jméno Orlice se jako pojmenování toku poprvé objevuje poměrně pozdě − až roku 1336 (fluvius Orlice), přičemž se tento údaj vztahuje až k úseku dnešní spojené Orlice mezi Albrechticemi n. Orl. a Hradcem Králové. Jako název osady, pozdějšího Klášterce n. Orl., je ale známo již od roku 1279 (monasterium de Orlicz).70/, 71/ Původ tohoto hydronyma je předmětem různých názorů. První výklad z poslední dekády 19. století50/ jej spojuje se slovem orla, což prý byl staroslovanský název pro olši, která rostla na březích řeky. Podle novějších a převažujících názorů je odvozen od názvu rodu nápadných dravců − orel, což zřejmě souvisí s jejich výskytem ve zdejší krajině.70/ Nejnověji se v literatuře objevilo upozornění na možnou souvislost specifického hydronyma Orlice s některým z indoevropských názvů pro tekoucí vody jako je např. 242


ois, eis − rychle tekoucí či aga, agara, agira − rychle tekoucí voda. 75/ Obě zdrojnice Orlice, tj. dnešní Divoká a Tichá Orlice, se začaly odlišovat přívlastkovým určením až od 16. století. Divoké Orlici se zpočátku říkalo Veliká, Vysoká nebo Dravá a dnešní přívlastek je pozdním překladem německé podoby jména řeky − Wild Adler. 70/ Podle historických literárních pramenů. 13/ Divoká Orlice v našem území původně meandro− vala lukami Stradina až pod častolovický zámek, kde se do ní vlévaly Kněžná a Bělá a odkud z ní také čerpal vodu původní náhon Alba. V roce 1677 ale zahradil ředitel častolovického panství mezi Kostelcem n. Orl. a Častolovicemi její tok tak důkladně, že si řeka strží pod Kostelcem n. Orl. prorazila nové kratší koryto, kterým teče dosud. Připomínkou jejího původního koryta je dnešní slepé rameno (viz lokalita U Slepého ramene) a také tzv. Stará řeka pod Častolovskou strání. Řeka a její široká niva je dnes součástí přírodního parku (PPk) Orlice a zároveň i nadregionálního biokoridoru (NRBK) Divoká Orlice. Barvířka (Na Barvířce) (42) − 3835/1−4 Louka pod brodem přes Divokou Orlici v ohybu řeky severně kostelecké Skály, v místě kde končila tzv. Stradinská cesta. Místo je označováno tímto názvem již velmi dlouho a pochází zřejmě z doby rozkvětu soukenického řemesla v Kostelci. U brodu se praly a máchaly barvené látky a sušily se na louce pod ním.31/ K sa− motnému barvení a valchování látek sloužila valcha − stavení u mostu přes Divokou Orlici v Kostelci. Poblíž brodu a Barvířky byla u pravého břehu řeky pod zámec− kým parkem zaznamenána nejníže položená mikrolokalita jednoho z fytogeo− graficky nejvýznamnějších druhů Orlických hor a Podorlicka − zvláště chráněné a v ČR kriticky ohrožené třtiny pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites). Rozšíření této třtiny v Čechách zřetelně souvisí s jejím výskytem v Karpatech. Druh je tu význačným „karpatským prvkem“. Vyskytuje se zde ojediněle v říčním systému horního Labe a lokalita u Divoké Orlice u Kostelce, objevená kosteleckým zámec− kých kaplanem P. Häuslerem koncem 19. století, je jedním z prvních zjištění druhu v Čechách.58/ Současné nálezy z floristického kurzu v Kostelci n. Orl. z roku 2004 pocházejí z lokalit ležících výše proti proudu řeky (až nad mostem přes řeku u kostelecké zastávky), kde se druh vyskytuje častěji. Mikrolokalita poblíž Barvířky zůstává nejníže položenou lokalitou v regionu. Jordán (43) − 3738/1,7−10 (část) Pomístní jméno tůněk východně Staré řeky pod Častolovskou strání s výskytem kosatce žlutého (Iris pseudacorus). Stejně se říká i tůňkám pod Lipovou strání v Kostelci n. Orl. nebo i tůňkám v lukách severovýchodně Týniště n. Orl. ve směru k Petrovicím n. Orl. Název je patrně biblického původu. Orlice (PPk) Přírodní park Orlice byl vyhlášen nařízením OÚ v Rychnově n. Kn. č. j. Př./614/ 06/96 dne 2. 7. 1996 s hlavním posláním zachovat ráz volné krajiny s významnými krajinářskými, přírodními a estetickými hodnotami. Zahrnuje údolní nivy Divoké a Tiché Orlice a pokračuje až na sousední okresy Hradec Králové a Ústí nad Orlicí. Stará řeka (Na Staré řece, LBC U Soutoku s Bělou) (44) − 3743/1−4; 4171/1−8; 4172/1−4 Slepé rameno Divoké Orlice pod soutokem Divoké Orlice s Bělou v dnešním lokálním biocentru U Soutoku s Bělou. Pozůstatek původního koryta Divoké Orlice, které ještě před úpravou v letech 1926−27 v těchto místech tvořilo meandr ve tvaru písmene S a ze kterého tu po úpravě zůstala necelá dolní polovina (dolní oblouček S). V současnosti je využíváno jako rybářský revír místní organizace rybářského svazu Kostelec n. Orl. Břehový porost s převahou keřovitých vrb je silně narušen invazí nepůvodních druhů rostlin − nápadné jsou hlavně velké porosty severo− 243


americké liány štětince laločnatého (Echinocystis lobata), který se v Čechách šíří teprve od čtyřicátých let minulého století a pro nás je zajímavé, že první údaj o jeho zplanění pochází z širšího regionu Podorlicka z údolí Tiché Orlice od Říček u Ústí n. Orl. (viz také LBC Stradina). Rostou tu ale např. i bledule jarní (Leucojum vernum), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), prvosenka vyšší (Primula elatior) a svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale). V minulosti se tu vyskytoval i stulík žlutý (Nuphar luteum). Pravidelně tu bývá pozorován ledňáček říční (Alcedo atthis). U Železné lávky (U Častolovické lávky, Železná lávka) (45) − 1832/120−122 (řeka); 3781/34−36,42,47 Lokalita v okolí železobetonového mostu přes Divokou Orlici před soutokem s Bělou. Most byl vybudován v místě bývalého brodu v letech 1946−47. 34/ Původní meandrující Bělá ústila před svým napřímením v roce 1932 do ohybu Orlice jihovýchodně mostu a soutok obou řek byl tedy posunut tímto směrem. Jihový− chodně tohoto starého soutoku se v rámci popisovaného území nejdéle zachoval větší souvislý porost lužního lesa při Divoké Orlici. Porost je např. zachycen na mapě II. vojenského mapování z první poloviny 19. století a vyplňuje tu téměř celou plochu meandru Divoké Orlice, dnes je omezen na menší plochu v nejzá− padnější části meandru. Při pravém břehu Orlice východně “lávky“ se dosud nachází pěkný porost v ČR ohrožené as. Caricetum buekii − společenstva s domi− nantní, pro náš region fytogeograficky významnou, ostřicí banátskou (Carex buekii). Jde o druh, který má ve východních Čechách u dolních toků Labe a Orlice své těžiště výskytu v rámci celých Čech. Tato relativně teplomilná rostlina je typickým průvodcem tekoucích vod. Její lokality se vyskytují pouze na ekotopech vystavených silnému kolísání vodní hladiny. 59/ Při opačné straně „lávky“ se tvoří štěrkový říční ostrůvek sloužící ke koupání, trampingu a rybaření. V řece se zde vyskytují např. kapři (Carpinus carpio), štiky (Esox lucius), líni (Tinca tinca), cejni (Abramis brama), úhoři (Anquila anquila), pstruzi potoční (Salmo trutta morpha fario) a lipani (Thymallus thymallus) a nověji jsou sem často dosazováni mníci (Lota lota), kteří v posledních desetiletích již patří k celostátně ohroženým rybám. V minulosti tu v pobřežním porostu rostl vysazený, v Podorlicku nepůvodní, teplomilný dřín jarní (Cornus mas). U Žižkových keřů (46) − 3778/26 (část), 3778/43 Lokalita při Divoké Orlici, asi v polovině průtoku řeky mezi Barvířkou a Často− lovickou strání. 31/ Břehy jsou zde lemovány porosty vrb a řeka teče pomaleji, takže se tu vytváří jakási „tišina“ před ohybem řeky, kde vznikají štěrkové říční náplavy v podobě ostrůvků. Na mapě I. vojenského mapování z druhé poloviny 18. století jsou v těchto místech zachyceny dva nápadně velké ostrůvky, největší v řece v rámci popisovaného území. Místo je vyhledávané místními rybáři i neplavci. Divoká Orlice (NRBK) − viz Divoká Orlice Dohnalův remíz − viz Častolovice Doubravice − viz Častolovice Dravá Orlice − viz Divoká Orlice Dvořákova doubrava − viz Dvořákova olšina Dvořákova olšina − viz Borek dvůr Polná − viz Polní dvůr Forberk − viz Lhotský potok Forberecký potok − viz Lhotský potok Forejtkova olšina − viz Borek 244


Hejnovská luka (Hejnovsky luka) (47) − 313−315; 331; 358−361 aj. V současnosti převážně zemědělsky obhospodařované pozemky s nivní půdou mezi Bělou a silnicí do Synkova severně Častolovického zámeckého parku. Tento starý název je uveden již na katastrální mapě 1840 − Hejnovsky luka. Hejnovsky luka − viz Hejnovská luka Hlavní špacír − viz Častolovický zámecký park Horní rybník − viz Bažantnice Hořejší rybník − viz Horní rybník Houští − viz Houšť Houšť (Houští) (48) − 468; 493/2 Lesní komplex na kótě 311,3 m n.m. (svědecký vrch) severovýchodně Častolovic je dnes opět součástí Hospodářství Sternberg. Část při silnici Častolovice−Libel o rozloze asi 5 hektarů byla ještě v první polovině minulého století loukou. Starý název tohoto „hustého lesa“ je uveden již na mapě stabilního katastru z roku 1840. V současnosti tu převažuje kulturní les s fragmenty acidofilní doubravy s krásnými exempláři dubu letního (Quercus robur) při západním okraji. Při východním okraji jsou pěkné olše lepkavé (Alnus glutinosa). V minulosti byly z lesa uváděny vzácnější kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a ostřice chlumní (Carex montana). Při jeho západním okraji byla v roce 2004 objevena nová lokalita ve východních Čechách ohroženého hvozdíku svazčitého (Dianthus armeria), která je zároveň jedinou lokalitou druhu na Často− lovicku. Areál tohoto pískomilného druhu je ve východních Čechách omezen na Polabí a dolní Poorličí, takže zde dosahuje nejvýchodnějších bodů svého rozšíření v rámci kraje. Nejblíže byl v polovině minulého století uváděn od Týniště n. Orl. a Běstvin, kde ale nebyl nověji potvrzen. 120/ Jordán − viz Divoká Orlice Kašparák − viz Kašparův kopec Kašparův kopec (Kašparák) (49) Dnes již téměř nepoužívané jméno slínovcové k severovýchodu orientované stráně (kóta 286,1 m) s pěknými ovsíkovými loukami nad lokalitou Lhotiska západně kostelecké Skály před Černým lesem s krásnou vyhlídkou do údolní části koste− leckého zámeckého parku a na Častolovice. Název je odvozen od bývalého majitele. Stráň je v dolní části nevhodně zalesňována smrkovou monokulturou. Zajímavé tu jsou vysoké mezofilní křoviny v podmáčené poloze při okraji Černého lesa se svízelem severním pravým (Galium boreale subsp. boreale), violkou divotvárnou (Viola mira− bilis) a řadou druhů měkkýšů. Fytocenologicky tu jsou zajímavé i lokálně vyvinuté fragmenty křovin s převažujícími řešetlákem počistivým (Rhamnus cathartica) a svídou krvavou (Cornus sanquinea), které se svým složením blíží as. Rhamno catharticae−Cornetum sanquineae uváděné spíše až z vyšších poloh ČR. 74/ U Vitoušových švestek (78) − 2593/5 (cesta); 2630/1,2; 3505/1 (část) Krátká švestková alej u cesty k vyhlídce s lavičkou na Kašparově kopci. Keře − viz V Keřích Konopáč (Luční potok) (50) Pravostranný přítok náhonu Alba ve směru od Malé Ledské. Název Konopáč se vyskytuje nejen na Častolovicku, ale i v jiných oblastech (hlavně východních) Čech. Jedná se většinou o rybníky, ve kterých se máčel len a konopí. Není tedy vyloučeno,že k máčení lnu a konopí sloužil i potok na Častolovicku (Štěpán in litt. 2006). Konopáč se před napřímením dolního toku Bělé vléval do meandru této řeky. Na jeho horním toku jižně Malé Ledské byla ještě v 19. století soustava rybníků, které byly postupně od roku 1905 rušeny a od šedesátých let minulého století se tu zachoval pouze rybník 245


U Dvora. Tyto rybníky jsou společně s dalším rybníkem, který se pravděpodobně nacházel v dnes již zastavěné severní části Častolovic, znázorněny již na mapě I. vojenského mapování z druhé poloviny 18. století. Náhradou za ně byla vybudována dnešní soustava rybníků v Bažantnici včetně rybníku V Lukách po pravé straně silnice Častolovice−Paseky. Název Luční potok, který se vyskytuje např. na mapě stabilního katastru z roku 1840, i název rybníka V Lukách, poukazují na dřívější charakter vegetace v okolí potoka, který dnes protéká převážně odvodněnými poli. Luční potok je zároveň synonymem blízkého Lokotského potoka, který ústí do Bělé nedaleko odtud. Konopáč lemují v místech dřívější soustavy rybníků a nad rybníkem V Lukách různě široké porosty rákosin a lokálně i orobince. Nejzajímavější květena tu byla ale registrována na narušovaných stanovištích, kde se mj. rostou i ostřice převislá (Carex pendula), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum) a jiné ohrožené druhy. U Polního dvora a v Častolovicích je potok od konce sedmdesátých let minulého století sveden pod povrch. 46/ Konopáč − viz U Vlčků Koňcká tůň − viz Prostřední rybník Kostelec nad Orlicí (Kostelec u Potštejna) Jak o tom svědčí místní jméno a první písemná zmínka ve Zbraslavské kronice z roku 1316 je počátek dnešního Kostelce n. Orl. spjat s existencí opevněného kostela a ohrazené kostelní osady, do které se lidé z řídce osídlené krajiny utíkali v době nebezpečí.109/ Chrámové opevnění se latinsky nazývá castellum.83/ Opevněný kostel a osada při něm vznikly nejspíše někdy začátkem 13. století. Ve 14. století mělo město „mlýn, lázeň, krčmu, pekařské, masné a jiné krámy, jakož i některá obyčejná městská řemesla“.87/ Některé archeologické nálezy z mladší doby hradištní v areálu dnešní kostelecké cihelny jsou dokladem již dřívějšího slovanského osídlení, které pravdě− podobně pokračovalo od Hradce Králové podél Divoké Orlice k východu až do okolí dnešního Kostelce a snad i dále do blízkosti Doudleb n. Orl. 91/, 92/, 119/ O dřívějším komunikační spojení tohoto území svědčí např. i nález depotu římských mincí v blízké Lípě n. Orl., který je datován do 3. století n. l. 23/ Do 17. století město patřilo k potštejnskému panství a bylo proto nazýváno i Kostelcem u Potštejna.64/, 51/ V písem− ných pramenech je jméno Kostelce uváděno např. jako Costelec, Costelecz, Kostelec nad Worlicí, Kostelec u Potenštejna, Kostelec u Potštejna, Kostelecz, Kostelecz nad Orlyczy, Kostelecz nad Worlyczy. 83/ Na Pekajně (Pekajna) (51) − 2636; 2637/1−5; 2639/1,2 Lokalita jižně školy na Skále u cesty, která vede od školy ke zdelovské silnici. Ve starých archiváliích a spisech se uvádí role Pikanina, 29/ která spolu s dalšími loukami a pozemky patřila ke kostelecké faře a sloužila k pastvě farního dobytka. 31/ Pomístní jméno bývá pravidelně uváděno i na současných mapách. Na vysýchavé slínité k severozápadu orientované stráni se tu dosud vyskytují reprezentativní ovsíkové louky. Skála (Na Skále, Skala, Skalka, Skála kostelecká) (52) Název jihozápadní místní vilové části Kostelce n. Orl. (dříve také Masarykova předměstí) na levém nárazovém břehu Divoké Orlice je pravděpodobně odvozeno od bývalého městského lomu − „skály“, ve kterém jsou odkryty silně rozpukané vrstvy spongilitických slínovců spodního turonu. 89/ Severozápadní částí Skály probíhá hranice přírodního parku Orlice, do něhož jsou zahrnuty i pěkné repre− zentativní ovsíkové louky pod cestou na svahu nad údolím Divoké Orlice. V 16. století zde byly chmelnice. 123/ Z posledního období pochází ze Skály zajímavý floristický údaj 54/ − u silnice byl zaznamenán dnes v regionu již téměř vyhynulý 246


bolehlav plamatý (Conium maculatum), který se ve východních Čechách vyskytuje převážně v Polabí, odkud bývá zavlékán dopravou podél cest do vyšších poloh.97/ Kostelec u Potštejna − viz Kostelec nad Orlicí Křiví − viz Častolovice Les na Skalce − viz Sypanice Lesy kostelecké − viz Černý les Lhotiska (Ve Lhotiskách) (53)− 2635/1−29 Původně silně podmáčené stanoviště na glejových a nivních glejových půdách s porosty převážně vlhkých pcháčových luk kolem Lhotského potoka u kostelecké Skály. Jméno se objevuje již na katastrální mapě datované rokem 1840, je tu ale umístěno západněji − až pod východní okraj Častolovské stráně. Podle pamětníků byl ve zdejších podmáčených loukách před regulací potoka nápadný zejména zvláště chráněný a ohrožený upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Po regulaci, melioracích a částečném zornění lokality se stanoviště s druhově bohatou vegetací přirozenějšího charakteru zachovalo pouze kolem nejzápadnějšího cípu Skály zv. Pekajna. Rostou tu např. řebříček bertrám (Achillea ptarmica), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), pcháč potoční (Cirsium rivulare), vrbovka tmavá (Epilobium obscurum) a řada druhů pře− devším trsnatých ostřic (Carex sp. div.). Lhotský potok (Forberecký potok) (54) Od roku 1970 napřímený a regulovaný potok tekoucí ve směru od hospodářské usedlosti zvané Forberk jihovýchodně Kostelecké Lhoty, protékající Kosteleckou Lhotou a ústící do Divoké Orlice pod loukou Barvířkou u kostelecké Skály. Luční potok − viz Konopáč Malá luka − viz Bělá Mlýnská strouha − viz Alba Mlýnský náhon − viz Alba Mlýnský náhon Alba − viz Alba Mrázkov − viz Černý les Mrázův šutrák − viz Písník Na Barvířce − viz Barvířka Na Bažantnici − viz Třešňovka Na Bažantnici − viz V Bažantnici Na Borkách − viz Za Mostkem Na Častolovické stráni − viz Častolovická stráň Nad Cestou − viz V Lukách Nad Hrází − viz Obecní rybník Náhon − viz Alba Na Jalovčí − viz Jalovčí Na Mrázkově − viz Mrázkov Na Obci − viz Častolovice Na Ohradách (Ohrady) (55) − 573/1 (část) Starý, dnes již nepoužívaný název, zemědělsky obhospodařovaného pozemku pod silnicí jižně Malé Ledské. V 18. století tu byl ohrazený pastevní areál pro koně a dobytek.122/ Pozemek byl v letech 1961 až 1962 meliorován. Na Pekajně − viz Kostelec nad Orlicí Na Pekle − viz V Pekle Na Sádlovně − viz Sádlovka Na Sardinách − viz Sardinův kopec Na Skalce − viz Častolovice 247


Na Skále − viz Skála Na Staré řece − viz Stará řeka Na Stráních − viz Strýc Na Šafranici − viz Šafranice Na Vejkaze − viz Vejkaz Nová bažantnice − viz Olšina Novohradský potok − viz Bělá Obecní rybník (Obecňák, Nad Hrází) (56) − 640/1; 642/5,7 Nejstarší rybník v oblasti Bažantnice, který se nachází nad silnicí nad jejím severním okrajem, je zachycen již v mapách I. vojenského mapování z druhé poloviny 18. století. Hráz mezi Obecním rybníkem a Horním rybníkem v Bažantnici tvoří silnice − odtud pomístní jména Nad Hrází a Pod Hrází. Je v majetku obce Častolovice a rybolov je tu povolen jenom členům jejich místní organizace rybářského svazu, kteří ho využívají i jako rybník chovný − např. kapr (Cyprinus carpio), lín (Tinca tinca), candát (Stizostedion luciopearca), štika (Esox lucius). Rybník byl nedávno zvětšen. Břehy, většinou bez porostu, jsou zpevněny kůly s proutěným výpletem. Zajímavější břehový porost se vyskytuje pouze při potůčcích ve směru od Hřibin a Pasek, které napájejí rybník v jeho severozápadním okraji. Obecňák − viz Obecní rybník Obora − viz Zazámecká Ohrady − viz Na Ohradách Olšina − viz Borek Oprštorfský dvůr − viz Polní dvůr Opukové stráně (LBK) − viz Strýc Orlice − viz Divoká Orlice Orlice divoká − viz Divoká Orlice Orlice (PPk) − viz Divoká Orlice Parková stráň − viz Sypanice Pekajna − viz Na Pekajně Písník − viz Častolovice Písník − viz Šutrák Pod Houští − viz Pod Houštěm Pod Houštěm (Pod Houští) (57) − 441, 448−450, 463−464, 466 aj. Pozemek s poli a ruderálními plochami mezi severním okrajem lesa Houšť a jižním okrajem Teletína. Již před rokem 1840 užívaný starý název. Název Pod Houští je ekvivalentem užívaným na novějších mapách. Ve třicátých letech 20. století tu byl na vlhké polní cestě s glejovou půdou nalezen fakultativní halofyt, dnes silně ohrožený druh slatinných luk, bařička bahenní (Triglochin palustre), jehož výskyt se tu však nověji již ověřit nepodařilo. Druh tu patrně vymizel v důsledku meliorací a vybudování melioračního příkopu v roce 1970. 46/.Nověji je takto označována i lokalita kolem melioračního příkopu z roku 1909 pod východním okrajem lesa, kde se vyskytují velmi krásné exempláře olší lepkavých (Alnus glutinosa). V minulosti tu byl evidován ohrožený kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), který podobně jako bařička bahenní, zřejmě vymizel vlivem obnovy melioračního kanálu a následné ruderalizace po roce 1970. Pod Hrází − viz Horní rybník Pod Myslivnou − viz Bažantnice Pod Strání (58) − 3535/1−14; 4174/1−4

248


Rekultivovaná louka mezi Divokou Orlicí a Častolovickou strání východně Staré řeky s ojedinělým výskytem prvosenky vyšší (Primula elatior) byla podle místních pamětníků dříve i lokalitou upolínu nejvyššího (Trollius altissimus). Pod Strýcem (LBC) − viz Strýc Pod Strží − viz Častolovská strž Polna − viz Polní dvůr Polní dvůr − viz Častolovice Polník − viz Polní dvůr Polník − U Dvora Polnodvorska − viz Polnodvorská Polnodvorská (Polnodvorska) (59) − 481/1; 490−495, 508/4, 515/1; 517/1−19; 590/1− 20 aj. Dlouho užívaný název rozsáhlých zemědělsky využívaných pozemků mezi Často− lovicemi a Polním dvorem. Je použit už na mapě stabilního katastru z roku 1840, kde označoval pozemek západně rybníka U Dvora. Katastrální mapa 1895 sem již zahrnuje i pozemky kolem silnice Malá Ledská−Častolovice a pozemky východně silnice z Často− lovic do Pasek a Hřibin. Jižně položená část pozemků o rozloze přibližně 125 ha byla odvodňována už v roce 1912, severnější v roce 1963 a v roce 1969 byly v severní části pod Hřibinami a Malou Ledskou vybudovány odvodňovací kanály ústící do Konopáče. potok Alba − viz Alba Prostřední rybník − viz Bažantnice Přelovy − viz U Slepého ramene Příčná cesta − viz Příční stav Příčnice − viz Příční stav Příční stav − viz Častolovický zámecký park Rybníček − viz Zámecký rybník Rytířova chata − viz Černý les Řeka Novohradská − viz Bělá Řeka Solnická − viz Bělá Sadlauka − viz Sádlovka Sádlouka − viz Sádlovka Sádlovka (Na Sádlovně, Sadlauka, Sádlouka, V Sádlovně) (60) − 141/1; 604/1 Zemědělsky obhospodařovaný pozemek s těžkou jílovitou půdou na křídových zvětralinách ve svahu východně silničky od častolovické Bažantnice do Hřibin. Starý pomístní název je odvozený od místní těžké půdy − hnědá půda oglejená − s vysokým obsahem fyzikálního jílu, která se při zamokření mění v mazlavou hmotu, za dešťů teče jako „sádlo“. V roce 1923 bylo v Hřibinách založeno Družstvo pro povážení písčitých pozemků slínem a lokalita byla využívána jako slínoviště. Tento polní komplex byl ale Hřibinám přidělen od Častolovického velkostatku až při parcelaci v roce 1924.116/ Sardinův kopec − viz Strýc Slepé rameno − viz U Slepého ramene Skala − viz Skála Skála − viz Kostelec nad Orlicí Skála kostelecká − viz Skála Skalka − viz Na Skalce Skalka − viz Skála Stará bažantnice − viz Bažantnice Stará řeka − viz Divoká Orlice

249


Stradina (Stradyna, Ve Stradinách) (61) − 3781/1−ca 150 Dnes rekultivovaný rozsáhlý pozemek v inundačním území nad pravým břehem Divoké Orlice mezi údolní částí PR Kostelecký zámecký park a Bělou na katastru Kostelce n. Orl. Název je odvozen od zaniklé vsi Stradyny (Stradyna, Stradynice, Stradyně, Stradyny) připomínané již k roku 1352, kdy byla příslušenstvím kostelecké rychty (Musil in litt. 2005). Nacházela se zřejmě v údolní části dnešního kosteleckého zámeckého parku a podle literárních údajů zanikla již před rokem 1497,123/ podle některých pramenů to bylo za husitských válek. Jméno je odvozováno z osobního jména Stráda (Stradyně = “Strádova ves”), které vzniklo ze slovesa “strádati” podobně jako např. Louda z “loudati”.83/ V roce 1558 byly již v místě louky a pastviny, které byly v minulosti extenzivně využívány jako pastevní areál zejména „skaleckými kravič− káři“. Již v 19. století bývaly částečně zorněny, ale přesto byly lokálně zhruba do šedesátých let minulého století floristicky mnohem pestřejší. Dříve tu bylo i množství menších přelovů s břehovým porostem, které byly zejména v druhé polovině minulého století zaváženy odpady z místních průmyslových závodů (Eternitas i Osinek v Kostelci n. Orl.) apod. Zbylé luční části lokality byly rekultivovány, intenzivně hnojeny a lokálně opět přeměňovány na ornou půdu. Před těmito zásahy tu např. na jaře kvetly tisíce prvosenek vyšších (Primula elatior), které zde již téměř chybí, a louky byly posety spoustou druhů indikujících vlhké aluviální psárkové louky. Nejzajímavějším publikovaným, ale nověji nepotvrzeným, nálezem je údaj o zdejším výskytu bublinatky jižní (Utricularia australis), nesprávně původně určené jako bublinatka obecná (Utricularia vulgaris), která se vyskytovala nejspíše v některém z bývalých přelovů. Lokalita byla také velmi zajímavá z ornitologického hlediska. Hnízdila tu řada druhů bahňáků, kachen, dravců apod. V louce stával dnes již zaniklý dub s čapím hnízdem, když do dubu uhodilo čápi přesídlili do Kosteleckých Horek. Po rekultivacích se přirozenější vegetace zachovala především v severní části louky nebo na mikro− lokalitách v blízkosti slepého ramene Divoké Orlice (viz U Slepého ramene). Je ale potěšitelné, že se sem dnes vracejí a hnízdí tu např. koroptve obecné (Coturnix coturnix). Bahňáci, husy, kachny a dravci se tu při jarních nebo podzimních povodních zastavují na tahu. Při zimním dostatku drobných hlodavců se tu v zimě zdržují např. kalous pustovka (Asio flammeus), káně rousná (Buteo lagopus) aj. K lokalitě se vztahuje pověst o deštivých pannách. 52/ Přesto, že je louka v současnosti součástí přírodního parku Orlice a její východní část je součástí ochranných pásem PR Kostelecký zámecký park i kosteleckého Nového zámku a v poslední době lze sledovat určitou revitalizaci její přírody (např. návrat křepelek), je opět ohrožena. Bude přetnuta plánovanou přeložkou státní silnice I/11 a její nejsevernější část je v územním plánu Častolovic rezervována pro budoucí sportovní využití. U Slepého ramene (Přelovy, Slepé rameno, U Přelovů) (62) Periodicky vysýchající slepé rameno Divoké Orlice s tůňkami, vedoucí údolní části PR Kostelecký zámecký park a loukou Stradina pod železniční tratí zhruba pod střed Zoubkovy louky, mělo ještě v polovině minulého století větší rozlohu. Ještě zhruba před padesáti lety souvisle zasahovalo asi pod polovinu lokality dnešního fot− balového hřiště a jeho rozsah připomíná např. i mostek pod železniční tratí v těchto místech. Podle zákresu na mapě II. vojenského mapování i literatury 13/ rameno sleduje původní tok Divoké Orlice, která do roku 1677 meandrovala lukami Stradina až pod častolovický zámek (viz Divoká Orlice). Dnešní slepé rameno je obklopeno poměrně pestrým břehovým porostem s dominujícími vzrostlými olšemi lepkavými (Alnus glutinosa). Na mikrolokalitách se tu dosud zachovala relativně nejpestřejší květena širší lokality Stradina − rostou tu např. jilm drsný 250


(Ulmus glabra), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), kakost hnědočervený (Geranium phaeum), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), ostřice banátská (Carex buekii) a další druhy ostřic (Carex sp. div.), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), prvosenka vyšší (Primula elatior), svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum) a řada diagnostických druhů ovsíkových, psárkových a bezkolencových luk. Lokalita je přirozeným útočištěm mnoha druhů živočichů. Bohužel, je však také místem častého divokého skládkování a v budoucnu bude narušena výstavbou přeložky silnice I/11. Stradina (LBC) (63) − 1832/179 (řeka), 3778/18 (část), 26 (část) Lokální biocentrum kolem neregulovaných břehů meandru Divoké Orlice jižně louky Stradina chránící tok řeky s menšími štěrkovými náplavy a kvalitnějšími a rozsáhlejšími lužními porosty s převahou vrby křehké (Salix fragilis). Nověji tu byl zaznamenán výskyt jednoleté severoamerické liány, invazního druhu štětince laločnatého (Echinocystis lobata). Zajímavé je, že první údaj o výskytu tohoto druhu v Čechách pochází z Říček z údolí Tiché Orlice, kde zplaněl před rokem 1941 z kultury u jednoho domku, kam byl přenesen z bývalé Podkarpatské Rusi.22/ Stradyna − viz Stradina Stráň − viz Častolovická stráň Strejc − viz Strýc Streyc − viz Strýc Strouha − viz Alba Struha − viz Alba Strýc (Kubrťák, Strýcská výšina, Strejc, Streyc, Štír) (64) Protáhlý opukový svědecký vrch mezi Častolovicemi, Česticemi, Olešnicí u Rych− nova n. Kn. a Pasekami je významným trigonometrickým bodem s překrásnou vyhlíd− kou až na moravské hory. Původ názvu Strýc je nejasný. Na starých mapách vojenského mapování se objevuje název Štír, od něhož by snad současné jméno mohlo být odvozeno, tento výklad je ale málo pravděpodobný. Kubrťák, pomístní jméno pře− nesené z označení mikrolokality kopce − Kubrtových dolů, je dnes častěji užíváno v Česticíc, název Strýcská výšina 98/ dobře charakterizuje protáhlý tvar vrchu, který je jižní součástí Hřibinského hřbetu. Na vysýchavých opukových (rozpadavé opuky střed− ního turonu) k západu až jihovýchodu orientovaných svazích se tu setkáváme s nejlépe vyvinutými mezofilními lesními lemy, širokolistými suchými trávníky a druhově pestrými převážně trnkovými mezofilními křovinami na Častolovicku, které zároveň patří k nejlépe vyvinutým biotopům tohoto druhu v širším území Podorlicka. Zajíma− vým biotopem je i zanedbaný starý ovocný sad na jižním svahu, který vznikl v první polovině minulého století. Tyto cenné porosty jsou prozatím nedostatečným způ− sobem chráněny pouze v jihozápadním cípu vrchu, kam bylo situováno lokální bio− centrum Pod Strýcem, a v lokálních biokoridorech vedoucích po jeho svazích (LBK Opukové stráně). Z významnějších druhů tu byly v posledním období ověřeny 121/ např. dobromysl obecná (Origanum vulgare), hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), oman britský (Inula britannica) a oman vrbolistý (I. salicina), který tu dominuje v lesních lemech, ostřice plstnatá (Carex tomentosa), pryskyřník mnohokvětý (Ranunculus polyanthemos), růže galská (Rosa gallica), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), smldník jelení (Peucedanum cervaria), vítod chocholatý (Polygala comosa), zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea) a nověji byly zaznamenány hrušeň polnička (Pyrus pyraster), chrpa luční ostroperá (Centaurea jacea subsp. oxylepis), jilm habrolistý (Ulmus minor), prlina rolní pravá (Lycopsis arvensis subsp. arvensis), rozchodník křovištní (Hylotelephium jullianum), sléz velkokvětý (Malva alcea), 251


svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale) a šalvěj luční (Salvia pratensis). V minulosti registrovaný výskyt hořinky východní (Conringia orientalis), vikve velko− květé (Vicia grandiflora) a voskovky menší (Cerinthe minor) se v poslední době veri− fikovat nepodařilo. Další cenné druhy rostou v Kubrtových dolech − viz samostatné heslo. Strýc je také neobyčejně zajímavý z hlediska entomologického. Po podrobnějším přírodovědeckém zhodnocení by bylo jistě vhodné zajistit územní ochranu této pozoruhodné lokality. Jalovčí (Na Jalovčí, Na Kmochově jalovčí) (65) − 225 (část); 228 (část) Jílovitý svah žlebu s odvodňovacím kanálem z roku 1983 na severozápadním úbočí Strýce jihozápadně Pasek. Dnes pastvina, na které byl v minulosti jalovcový porost, z něhož zbyly za druhé světové války poslední exempláře. Jalovec obecný (Juniperus communis subsp. communis) poskytuje vonné a velmi odolné dřevo s antiseptickými vlastnostmi. 36/ V lokalitě byl vykopáván na vykuřování příbytků, k uzení masa a na výrobu holí. Dnes je jalovec chráněným druhem a v celé ČR ubývá. V našem regionu ale v současnoti chybí a např. v Orlických horách patrně nerostl ani v minulosti a je dosud nevyřešenou fytogeografickou otázkou proč je tomu tak. Několik literárních údajů, jako např. tento, nebo další zachovalá pomístní jména Jalovčí pro lokality v lese přibližně 800 m západně od ohybu silnice v Rašovicích a ve Chvojenských lesích a dřívější výskyt v lesním komplexu Za Rybníkem u Olešnice u R. K. ale dokládají, že se alespoň v nižších polohách regionu jalovcové porosty vyskytovaly. Zda byly přirozeného nebo umělého původu ale není jasné, jalovce se dosud do okrajů lesů v regionu vysazují (např. okolí České Rybné). Kubrtovy doly (Doly, Kubrťák, V Dolech) (66) − 918/8 Úžlabina po těžbě opuky a hlíny zhruba v polovině západního svahu Strýce s frag− mentem dnes asi 60 leté dubohabřiny s neobyčejně pěknými plodnými exempláři habru obecného (Carpinus betulus), duby a javorem babykou a s poměrně pestrým bylinným patrem. Název je odvozen od bývalého majitele, dnes je vlastníkem V. Kulhavý z Českého Brodu. Ze vzácnějších druhů se tu setkáme s jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), prvosenkou vyšší (Primula elatior) nebo pryskyřníkem kašubským (Ranunculus cassubicus) a v lesním lemu s dobromyslí obecnou (Origa− num vulgare). Podle sdělení místních pamětníků se tu dříve vyskytovaly i zvláště chráněné bledule jarní (Leucojum vernum) a sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). V současnosti je místní kvalitní listnatý porost těžen a nahrazován nev− hodnou výsadbou smrku. Na Stráních (Kmochovy stráně) (67) K západu orientované poměrně prudké slínovcové stráně na západním svahu Strýce severozápadně Kubrtových Dolů. Přírodovědecky zajímavá lokalita se zaned− baným ovocným sadem a mozaikou zčásti nesečených ovsíkových luk, širokolistých suchých trávníků a mezofilních lesních lemů s náletem křovin s cennými druhy jako např. dobromyslí obecnou (Origanum vulgare), hořčíkem jestřábníkovitým (Picris hieracioides), hořcem brvitým (Gentianopsis ciliata), chrpou luční ostroperou (Centaurea jacea subsp. oxylepis), omanem vrbolistým (Inula salicina), pcháčem bezlodyžným (Cirsium acaule), řepíkem lékařským (Agrimonia eupatoria), svízelem severním pravým (Galium boreale subsp. boreale), šalvějí luční (Salvia pratensis) aj. Na Strejci (68) Zemědělsky obdělávané pozemky na vrcholu Strýce. Dosud hojnými pleveli v polích Na Strejci jsou dnes již ohrožená chrpa modrá (Centaurea cyanus) a prlina rolní pravá (Lycopsis arvensis subsp. arvensis). Sardinův kopec (Na Sardinách, Vilímkův kopec) (69) 252


K západojihozápadu orientovaná slínovcová stráň na západním svahu Strýce jihozápadně Kubrtových Dolů. Stráň patřila donedávna p. Vilímkovi z Olešnice, který měl přezdívku Sardina. Stráň s převažující ovsíkovou loukou, která byla bývalým majitelem pravidelně sečená, dnes zůstává většinou nepokosená a při okraji se do ní šíří nálet mezofilních křovin. Z významnějších druhů tu byly zaznamenány např. chrpa luční ostroperá (Centaurea jacea subsp. oxylepis), jehlice trnitá (Ononis spinosa), oman vrbolistý (Inula salicina), světlík lékařský (Euphrasia rostkoviana). Studánka Kulhavých (70) Dosud existující studánka nad západním úbočím Strýce západně vodojemu v lokalitě Za Humny. Včelákova stráň (Na Štěpnici, Včelákova štěpnice, Včelákův sad) (71) − 197 (kat. Hřibiny−Ledská); 706/2; 710/1 (kat. Častolovice) Zčásti travnatá k severovýchodu orientovaná stráň s ovocným sadem v severo− severovýchodní části Strýce východně kóty Za Humny a jihovýchodně nejznámějšího statku v Pasekách − Včelákova statku. Pramení tu jedna ze zdrojnic potůčku, na němž byla vybudována soustava rybníků Bažantnice. Součást lokálního biokoridoru Opukové stráně. Ze zajímavějších druhů tu rostou bradáček vejčitý (Listera ovata), chrpa luční ostroperá (Centaurea jacea subsp. oxylepis) a prvosenka vyšší (Primula elatior). Stráň je v zimě využívána k lyžování. V Keřích (Keře) (72) − 874−875; 927 (část) Rozsáhlá lokalita mezofilních křovin s převládající trnkou obecnou (Prunus spinosa) a ojedinělým výskytem růže galské (Rosa gallica) na jihovýchodním svahu Strýce. Za Humny (Častolovická) (73) − 209; 210/1; 205; 206 Kóta 321,3 m s vodojemem jižně Pasek v severoseverovýchodní části Strýce. V polích okolo lokality hojně rostou chrpa modrá (Centaurea cyanus) a prlina rolní pravá (Lycopsis arvensis subsp. arvensis). Strýcská výšina − viz Strýc Studánka Kulhavých − viz Strýc Sypanice − viz Častolovice Šafranice (Na Šafranici, Šafránice) (74) Zemědělsky využívaný pozemek poblíž Pasek západně Bažantnice u Častolovic, který byl v roce 1983 meliorován. Jméno Šafránice je uváděno na mapách, kdežto pomístně se mnohem častěji užívá výrazu Šafranice, který je ve tvaru Šafranitze uveden již na mapě stabilního katastru z roku 1840. Snad se tu v dávných dobách pěstoval šafrán. V Bažantnici (Na Bažantnici) (75) Pomístní jméno zemědělsky využívaného pozemku u drobné vodoteče směřující ze Včelákovy stráně do Obecního rybníka, který je součástí Šafranice. Název, užívaný v Pasekách, je evidentně odvozen od blízkého lesa Bažantnice. Šafránice − viz Šafranice Štír − viz Strýc Šutrák − viz Častolovice Šutrák − viz Písník Třebechovický náhon − viz Alba Třešňovka − viz Bažantnice U Alby (LBC) (76) Uměle vytvořený název lokálního biocentra kolem dnešního vyústění náhonu Alba 253


z Bělé, které zahrnuje první úsek náhonu Alba se starším kvalitním břehovým porostem a okolní rekultivované, ale dosud poměrně pestré, ovsíkové louky. Na stavidlovém vyústění Alby rostou mohutné topoly černé (Populus nigra) a lípy (Tilia sp.). U Bažantnice − viz Častolovice U Častolovické lávky − viz U Železné lávky U Divadla − viz Častolovice Údolí Děsů − viz Žleby U Dvora (Bravník, Polník, U Polníku) (77) − 521 Rybník severozápadně Polního dvora u Častolovic. Poslední existující rybník z dřívěj− ší soustavy rybníků na potoku Konopáči pod Malou Ledskou. Název Bravník, který uvádí stať Krátký popis jednotlivých obcí ve vlastivědném sborníku Rychnovsko a Koste− lecko,1/ je dnes již zcela zapomenut. Souvisí zřejmě s dřívější hospodářskou činností Polního dvora, s chovem tzv. bravu − vepřů, koz nebo ovcí. Podle pamětníků byl využíván i k plavení koní a jako zdroj ledu pro místní pivovar. Dnes je opět v majetku hraběnky Sternbergové a je pronajat Rybářství Litomyšl s. r. o., které zde, podobně jako v rybnících Bažantnice, chová plůdek a násadu vedlejších druhů ryb. Polník je z větší části obklopen přirozenými břehy s porosty vrb, olší a dalších dřevin, v severní části se nachází rákosina a při jižním až západním okraji zajímavá vegetace eutrofních bahnitých substrátů s haluchou vodní (Oenanthe aquatica) a pryskyřníkem lítým (Ranunculus sceleratus). Z význačnějších druhů rostlin tu byly pozorovány kupř. lakušník vodní (Batrachium aquatile), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum) aj. Poměrně pestrá je fauna vodního ptactva − čáp bílý (Ciconia ciconia), labuť velká (Cygnus olor), lyska černá (Fulica atra), kachna divoká (Anas platyrhynchos), slípka zelenonohá (Gallinago chloropus) aj. U Hájovny − viz Pod Myslivnou U Chaloupky − viz Častolovický zámecký park U Polníku − viz U Dvora U Přelovů − viz U Slepého ramene U Rytířovy chaty − viz Rytířova chata U Slepého ramene − viz Stradina U Soutoku s Bělou (LBC) − viz Stará řeka U Splavu (78) − 1110/1,2; 1114/1 aj. Lokalita poblíž dřívějšího splavu u dřívějšího vyústění náhonu Alba v ohybu meandrující Bělé jihovýchodně častolovického nádraží, tedy dnes již u náhonu Alba. Název se poprvé objevuje na katastrální mapě datované rokem 1895. V poměrně pestrých vlhčích loukách tu byly v roce 2004 registrovány i vzácnější lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata) a snědek Kochův (Ornithogalum kochii). U Vitoušových švestek − viz Kašparův kopec U Vlčkovejch − viz Vazy U Vlčků − viz Bažantnice U Zastávky − viz Častolovice U Železné lávky − viz Divoká Orlice U Žižkových keřů − viz Divoká Orlice Vantroka − viz Alba Vantrokapotok − viz Alba Vazy − viz Bažantnice V Bažantnici − viz Šafranice Včelákova stráň − viz Strýc 254


Včelákova štěpnice − viz Včelákova stráň Včelákův sad − viz Včelákova stráň Včelnice − viz Dohnalův remíz V Dolech − viz Kubrtovy Doly Vejkaz − viz Častolovice Ve Lhotiskách − viz Lhotiska Veliká Orlice − viz Divoká Orlice Velký les − viz Černý les Ve Stradinách − viz Stradina Ve Vazech − viz Vazy Vilímkův kopec − viz Sardinův kopec V Keřích − viz Strýc V Lukách (Nad Cestou) (79) − 512/2 Mělký zabahněný rybník na Konopáči při pravé straně silnice do Pasek východně Bažantnice. Byl vybudován až po zániku původní soustavy rybníků na Konopáči nad rybníkem U Dvora, ale dříve než rybníky v Bažantnici. Dnes je opět v majetku hraběnky Sternbergové a je pronajat Rybářství Litomyšl s. r. o., které zde, podobně jako v rybnících Bažantnice, chová plůdek a násadu vedlejších druhů ryb. Jižně rybníka je pramen s dobrou vodou. V rybníku a jeho okolí rostou mj. i vzácnější kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus s. str.), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), ostřice pobřežní (Carex riparia), závitka mohokořenná (Spirodela polyrhiza), při silnici severoseverozápadně rybníka kvete na jaře prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Ornitologicky zajímavá lokalita − v rákosinách tu hnízdí moták pochop (Cirsus aeruginosus), vyskytuje se tu lyska černá (Fulica atra) a kachna divoká (Anas platyrhynchos), na tahu bývá viděna volavka popelavá (Ardea cinerea). V Olšině − viz Častolovický zámecký park Vorlice − viz Divoká Orlice V Pekle − viz Černý les V Pekle (LBC) − viz V Pekle V Písníku − viz Písník V Písníku − viz Šutrák V Sádlovně − viz Sádlovka Vysoká Orlice − viz Divoká Orlice Worlice − viz Divoká Orlice Za Humny (80) − 604/3 Zemědělsky obhospodařovaný pozemek s jílovitou půdou ve svahu vedle lokality Sádlovka, tj. východně silničky od častolovické Bažantnice do Hřibin. Pomístní název Za Humny je na Častolovicku velmi častý − označoval pozemky „za humny“ u Častolovic, Čestic i Pasek (viz dále), podobný název Na Zahumení se vyskytuje i u Olešnice u Rychnova n. Kn. Za Humny − viz Strýc Zámecká − viz Zazámecká Zámecká stráň − viz Sypanice Zámecký park Častolovice (RBC) − viz Častolovický zámecký park Zámecký rybník − viz Častolovický zámecký park Za Městečkem (81) − 1084/1 (po dřívějším sloučení pozemků) Starý název dnes převážně zemědělsky využívaného rozsáhlého pozemku v inun− dačním území Divoké Orlice jižně firmy Saint Gobain ORSIL v Častolovicích − tedy pozemek „za městečkem“ Častolovice. Jméno se vyskytuje již na mapě stabilního katastru 255


z roku 1840 a na všech mapách následujících. V minulosti tu převažovaly louky, které byly v roce 1957 v souvislosti se zřízením čistícího zařízení bývalé f. Eternitas, která je zaplavovala odpadem, meliorovány. 34/ U odvodňovacích kanálů se tu fragmentárně vyskytuje kvalitnější břehový porost než u Divoké Orlice. V lukách kolem strouhy v severozápadní části lokality bylo zhruba do 80. let minulého století bohaté naleziště upolínu nejvyššího (Trollius altissimus) a i dnes tu nalezneme např. ohroženou žluťuchu lesklou (Thalictrum lucidum). Za Mostkem (Na Borkách) (82) − 962/1, 978 aj. Na současných mapách je tímto názvem označována východní část zemědělsky obhospodařovaného pozemku mezi státní silnicí a náhonem Alba západně Čestic, která je pomístně spíše známá pod jménem Na Borkách. Původně se ale takto jmenovala lokalita, která je dnes součástí zastavěné nejzápadnější části areálu f. Saint Gobain ORSIL, tj. lokalita západně dřívějšího mostku přes náhon Alba. V břehovém porostu u náhonu Alba nad lokalitou bylo registrováno naleziště ohroženého prst− natce májového (Dactylorhiza majalis),53/ který se dříve na zdejších vlhkých lukách vyskytoval častěji. Za Zámecká − viz Zazámecká Zazámecká − viz Častolovický zámecký park Zoubkova louka (83) − 3881/1−12 Floristicky pestrá a fytocenologicky zajímavá vlhká louka mezi železničními tratěmi východně častolovického nádraží v minulosti s tůněmi (přelovy). Dnes ve vlastnictví řady soukromníků. V louce, v níž dosud převažují druhy aluviálních psárkových luk, byly v roce 2004 zaznamenány mj. i kosatec žlutý (Iris pseudacorus), řada druhů ostřic (Carex sp. div.), svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale), violka psí pravá (Viola canina subsp. canina) a žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum). V již neexistující tůni tu byla v minulosti zjištěna ohrožená žebratka bahenní (Hottonia palustris). Železná lávka − viz U Železné lávky Žleby − viz Černý les Excerpcí regionální vlastivědné literatury a konzultacemi s místními pamětníky se mi pro první část mapovaného území podařilo shromáždit 224 místních a pomístních jmen a jejich ekvivalentů, které se týkají 93 lokalit charakterizovaných v textu. Přesto ale tento dosti podrobný soupis není úplný. Nelokalizovala jsem např. několik, z přibližně 33, pomístních jmen (např. Pihovec, Na Pískách) uvedených v seznamech zpracovaných pro Ústav pro jazyk český AV ČR v Praze − některé názvy jsou prav− děpodobně již zcela zapomenuty. Přesto se mi ale oproti těmto seznamům pro území podařilo shromáždit zhruba šestkrát více pomístních názvů. Soupis bude postupně doplňován a zpřesňován. Porovnání literárních, zejména floristických, dat se současným stavem lokalit dokládá, že příroda sledovaného území byla, stejně jako i v jiných mikroregionech, velmi poškozena hlavně v období tzv. intenzivního hospodaření posledních desetiletí totalitního režimu. V popisovaném území, které zahrnuje i široké nivy Divoké Orlice a Bělé, je to zvláště patrné. O celkové zhodnocení změn přírody a její zranitelnosti z hlediska ochrany přírody se však pokusím až v závěru druhého pokračování tohoto příspěvku. A to i z toho důvodu, že výsledkem zmapování celého území je mj. i zpracování návrhů na zabezpečení územní ochrany čtyř lokalit širšího území Častolovicka, ve kterém dosud nebylo vyhlášeno ani jediné zvláště chráněné území nebo významný krajinný prvek. 28/ V předkládané první části je popsána jen jedna z těchto nejcennějších lokalit − Strýc u Častolovic, zatímco další tři již leží na sousedním území. 256


Literatura 1/ ANONYMUS (asi SVOBODA A.) (1923): XVI. Krátký popis jednotlivých obcí. A) V okrese kosteleckém n. Orlicí. − In: SVOBODA A. [red.], Rychnovsko a Kostelecko. Vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, Rychnov n. Kn., p. 355−373. 2/ ANONYMUS (pracovníci MOH Rychnov n. Kn.) (kolem r. 1970): Lístková kartotéka pomístních jmen rychnovského okresu. − ms. [Depon. in: archiv MGOH Rychnov n. Kn.] 3/ ANONYMUS (2003): Průvodce zámeckým parkem v Častolovicích. − 7 p. + mapa, Častolovice. 4/ [ANONYMUS] Zemský úřad, Praha (1932): Úprava Alby u Častolovic. − nepag., ms. [Prův. zpráva + mapa Situace 1 : 2 880, depon. in: OŽP MÚ Rychnov n. Kn.] 5/ [ANONYMUS] Brontosauři, Hradec Králové−Malšovice (1990): Zapomenutá Alba? − Orlický týdeník, Rychnov n. Kn., 31/38 (20. 9. 1990): 1. 6/ [ANONYMUS] lu (1992): Častolovický náhon. − Hradecké noviny, příl. Magazín, 1/21 (24. 10. 1992): 2. 7/ AUGUSTIN J. (2001): Velká encyklopedie měst a obcí ČR. − 992 p., Sokolov. 8/ BALADOVÁ Z. et al. (1993): Generel místních SES Kostelec nad Orlicí. Průvodní zpráva. − 20 p., ms. [Depon. in: OÚPSÚ MÚ Kostelec n. Orl.]. 9/ BALHCKE J., EBERHARD W. et POLÍVKA M. [red.] (2001): Lexikon historických měst Čech, Moravy a Slezska. − 811 p., Praha. 10/ BÍNOVÁ L. et al. (1996): Nadregionální a regionální ÚSES ČR. Územně−technický podklad. − 31p., ms., Společnost pro životní prostředí , spol. s r. s. Brno. 11/ BUŘIL V., HADAČ J. et al. (1941): Nové zajímavé lokality květeny ze severovýchodních Čech. − Publ. Zeměděl. Ústavu Hradec Králové, 8: 17−34. 12/ CEJNAR A. (1927−36), KOPECKÝ J. (1937−38), VAŠATA F. (1939−48), KUDLÁČEK V. (1949−58), RUNKAS J. (1958−65): Pamětní kniha obce Rašovic. Díl I. − 291 p., ms. [Depon. in: SOkA Rychnov n. Kn., fond OÚ Rašovice, č. inv. 106−1/1, kn. č. 2031, kart. č. 272.] 13/ ČAPEK A. (1932−52): Dějiny Týniště nad Orlicí a obcí sousedních: Albrechtic n. O., Křivic, Lípy, Nové Vsi, Petrovic, Rašovic, Světlé a Štěpánovska. Knihy 1 až 14. − ms. [Depon. in: SOkA Rychnov n. Kn., č. inv. 65−78, kn. č. 62−75, kart. č. 17.] 14/ ČAPEK A. (1971): Síť bývalých našich rybníků. − In: Sborníček Čapkova muzea v Týništi n. Orlicí, 13: 65−69. 15/ ČELAKOVSKÝ L. (1881): Prodromus der Flora von Böhmen. − Arch. Naturwiss. Landes− durchforsch. Böhmen, Prag, 4: 693−955. 16/ ČELAKOVSKÝ L. (1886): Resultate der botanischen Durchforchung Böhmens im Jahre 1885. − S.−B. Königl. Böhm. Ges. Wiss., Prag, cl. math.−natur., 1885: 3−47. 17/ ČELAKOVSKÝ L. (1887): Analytická květena Čech, Moravy a rak. Slezska. − Praha. 18/ ČELAKOVSKÝ L. (1888): Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1986. − S.−B. Königl. Böhm. Ges. Wiss., Prag, cl. math.−natur., 1887: 174−239. 19/ ČELAKOVSKÝ L. (1891): Resultate der botanischen Durchforchschung Böhmens im Jahre 1990. − Ibid., 1891: 3−49. 20/ ČERNÝ R. (1976): Seznam pomístních jmen katastru Kostelce n. Orl. − 4 p., ms. [Depon. in: Archiv úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR Praha.] 21/ DEMEK J. [ed.] (1987): Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon České socialistické republiky. − 584 p., Praha. 22/ DOMIN K. (1942): Echinocystis lobata TORREY et GRAY, nová česká adventivní rostlina z čeledi tykvovitých. − Věda Přír., Praha, 21/1: 25. 23/ DROBERJAR E. (2002): Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. − 456 p., Praha. 24/ DVOŘÁK A. (1914), GRANÁT F. (1915−1926): Památní kniha města Kostelce n. Orlicí. II. − 396 p., ms. [Depon. in: SOkA Rychnov n. Kn., fond: AM Kostelec n. Orl., č. inv. 178, kn. č. 99.] 25/ DVOŘÁK F. et DADÁKOVÁ B. (1984): Rozšíření druhu Barbarea stricta v Čechách a na Moravě. − Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 19/2: 107−120. 26/ FALTYS V. (1993): Přehled vyhynulých, nezvěstných a ohrožených taxonů cévnatých rostlin na území východních Čech. − 24 p., Pardubice.

257


27/ FALTYS V., SAMKOVÁ V. et KUČERA J. (1996): Výsledky floristického minikurzu na Rychnovsku. − Orchis, Dobré, 15/2: 22−34. 28/ FALTYSOVÁ H. et al. (1992): Významné krajinné prvky východočeského regionu. − nepag., Pardubice. 29/ FIDLER V. (2000): Rod J. A. Komenského a historie Jednoty bratrské v Kostelci nad Orlicí. − In: Orlické hory a Podorlicko, Rychnov n. Kn., 10: 33−42. 30/ FIDLER V. et JUZA J. (1994): Město Kostelec nad Orlicí v historických datech. − 53 p., Kostelec n. Orl. 31/ FIDLER V. et al.: Místní a pomístní názvy lokalit Kostelce n. Orl. − ms. [Připravováno k tisku, depon. in: OK MÚ Kostelec n. Orl.] 32/ HANÁK V. et GAISLER J. (1972): Přehled netopýrů podzemních prostorů Čech. − Pr. a Stud.− Přír., Pardubice, 4: 141−156. 33/ FIEDLER J. (1964): Nové floristické nálezy z východních Čech. − Východočes. Bot. Zprav., Pardubice, 4: 3−4. 34/ HANOUSEK O. (1945−1951), JANEČEK J. (1958−1960): Pamětní kniha města Častolovice n./Orlicí. − 542 p., ms. [Depon in: OÚ Častolovice.] 35/ HEJČL E. (2001): Města a obce okresu Rychnov nad Kněžnou. Základní údaje se zaměřením na demografický vývoj 1992−2000. − 171 p., ms. [Depon. in: ORR MÚ Rychnov n. Kn.] 36/ HEJNÝ S. et SLAVÍK B. [eds.] (1988): Květena České republiky. 1. − 557 p., Praha. 37/ HELFERT J. (1968): Soupis kulturních památek pomáhá objevovat. − In: Orlické hory a Podorlicko, Rychnov n. Kn., 1: 52−65. 38/ HIEKE K. (1974): Dřeviny zámeckých parků oblasti Orlických hor a jejich podhůří. − In: Ibid., 4: 47−70. 39/ HIEKE K. (1978): Praktická dendrologie. Sv. 1. − 533 p., Praha. 40/ HIEKE K. (1982): Dendrologické bohatství českých zámeckých parků. − Pam. a Přír., Praha, 7/2: 115−121. 41/ HLADÍK B. et REJMAN B. (1971): Čáp bílý (Ciconia ciconia L.) ve střední části Českomo− ravské vysočiny a přilehlé severovýchodní části Východočeského kraje v letech 1962−1969. − Pr. Stud.−Přír., Pardubice, 3: 77−91. 42/ HOTMAR R. (1984): Limnigrafická stanice Častolovice I.−Alba. − 2 p., ms. [Prův. zpráva − polohopisný plán 1: 2880, depon. in: Archiv OŽP MÚ Rychnov n. Kn.] 43/ HROBAŘ F. (1931): Květena Kostelecka a Rychnovska. Soustavný přehled prvků rostlinných a jejich stanovišť. − 129 p., Hradec Králové. 44/ HROBAŘ F. (1946): Druhý doplněk ke „Květeně Kostelecka a Rychnovska“. − 32 p.,Vamberk. 45/ HROBAŘ F. (1974): Úvahy o květeně Kostelecka, Rychnovska a Žamberska. − In: Orlické hory a Podorlicko, Hradec Králové, 6: 15−51. 46/ HRONEŠOVÁ E. (1961−1979), JELÍNKOVÁ V. (1980−1986): Pamětní kniha města Často− lovice n. Orl. − 471 p., ms. [Depon. in: OÚ Častolovice.] 47/ CHYTRÝ M., KUČERA T., KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. − 304 p., Praha. 48/ JELÍNKOVÁ V. (1987−1994): Kronika obce Častolovice. − 414 p., ms. [Depon. in: OÚ Častolovice.] 49/ JELÍNKOVÁ V. (1995−2000): Kronika obce Častolovice. − 716 + 42 p., ms. [Depon. in: Ibid.] 50/ JIREČEK H. (1890−1900): Paměti města i kraje Vysokomýtského. − Vysoké Mýto. 51/ JIZBA J. (1936−1937): Místopis a veřejná správa Kostelecka a Rychnovska. − 264 p., Vamberk. 52/ JUZA J., MACH J. et MATOUŠ V. (2002): Pověsti z Orlických hor a Podorlicka. − 397 p., Rychnov n. Kn. 53/ KAPLAN Z. (1991): Nové lokality některých ohrožených druhů rostlin na Rychnovsku. − Orchis, Dobré, 10/1: 4−6. 54/ KAPLAN [ed.] (2005): Výsledky floristického kurzu České botanické společnosti v Kostelci nad Orlicí (4.−10. července 2004). − Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 40, Příl. 2005/1: 1−76. 55/ KAVKA J. (1922): Kafkův illustrovaný průvodce po Čechách. XIV. Orlické hory. Kladský Sněžník a Vysoký Jeseník. Adršpašské a Teplické skály. 2. vyd. − 260 p., Praha.

258


56/ KLAJMAN V. [ed.] (2002): Územní plán města Kostelec nad Orlicí. Průvodní zpráva. − 136 p. + prův. dokumentace, ms. [Depon. in: OÚPSÚ MÚ Kostelec n. Orl.] 57/ KOPECKÝ K. (1888): Analytická květena okolí města Rychnova n. Kn. (část III). − In: Výroční zpráva c. k. státního vyššího gymnasia v Rychnově n. Kn., p. 1−127. 58/ KOPECKÝ K. (1969): Calamagrostis pseudophragmites (Hall. fil.) Koel. na Divoké Orlici v severovýchodních Čechách. − Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 4/2: 113−117. 59/ KOPECKÝ K. (1971): K rozšíření a ekologii Carex buekii Wimm. na pobřeží Orlice v severovýchodních Čechách. − Čas. Nár. Mus., Praha, ser. natur,. 140/ 3−4: 146−149. 60/ KRČAN K. et KOPECKÝ K: (1959): Květena okolí Nového Města nad Metují. − Preslia, Praha, 31/1: 52−77. 61/ KRČAN K. et KOPECKÝ K. (1960): Příspěvek ke květeně Opočenska a bližšího okolí Týniště n. O. − Práce Muz. Hradec Králové, ser. A, 2: 149−190. 62/ KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. − 927 p., Praha. 63/ KUČA K. (1996): Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. A−G. − 874 p., Praha. 64/ LAŠEK G. J. (1878): Místopisné čili topografické vypsání města Kostelce nad Orlicí, se stručným vypsáním historickým. − 52 p., Rychnov n. Kn. 65/ LAŠEK G. J. (1881): Častolovice nad Orlicí, jich dějiny a popsání. − 58 p., Tábor. 66/ LAŠEK G. J. (1884): Hejtmanství rychnovské. Díl první: Okres Kostelecký nad Orlicí. − 331 p., Velké Meziříčí. 67/ LÁZŇOVSKÝ B. [red.] (1937): Průvodce po Československé republice. I. č. Země Česká. IV. sv. Severní a severovýchodní Čechy. − 517 p., Praha. 68/ LIKOVSKÝ Z. et RATHOUSKÝ V. (2003): Místní a pomístní jména Opočna. − In: Orlické hory a Podorlicko, Rychnov n. Kn., 12: 131−177. 69/ LINGER K. V. (1940, 1941): O našich rybách a rybnících. − In: Staré Třebechovice, Třebe− chovice p. O., 34: 80−81, 35: 110−111. 70/ LUTTERER I., MAJTÁN M. et ŠRÁMEK R. (1982): Zeměpisná jména Československa. − 373 p., Praha. 71/ LUTTERER I. et ŠRÁMEK R. (1997): Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. − 317 p., Praha. 72/ MIKYŠKA R. (1967): O rozšíření některých lesních a lemových druhů v severovýchodních Čechách. − Preslia, Praha, 39/2: 178−197. 73/ MIKYŠKA R. et al. (1969): Geobotanická mapa ČSSR. List M−33−XVII − Náchod. − Praha. 74/ MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vyd. − Severočes. Přír., Litoměřice, suppl. 1/1995: 1−206. 75/ MUSIL F. (2002): Osídlování Podorlicka v době předhusitské. − 280 p., Ústí n. Orl. 76/ MUSIL F. et SVOBODA L. (1998): Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou. − 224 p. + příl., Ústí n. Orl. 77/ NEUHÄUSLOVÁ−NOVOTNÁ Z. et NEUHÄUSL R. (1968): Zajímavé floristické nálezy v Čáslavské nížině a poznámky k rozšíření Knautia drymeia Heuff. v Čechách. − Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 3/4: 133−138. 78/ NEUHÄUSLOVÁ Z. et MORAVEC J. [red.] (1997): Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky 1 : 500 000. − Botanický ústav AV ČR, Průhonice. 79/ OLIVOVÁ−NEZBEDOVÁ L. et al. (1995): Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. − 520 p., Praha. 80/ OLIVOVÁ−NEZBEDOVÁ L. et MALENÍNSKÁ J. (2000): Slovník pomístních jmen v Čechách. − 169 p. + příl., Praha. 81/ PALACKÝ F. (1848): Popis království českého čili podrobné poznamenání všech dosavadních krajův, panství, statkův, měst, městeček a vesnic, někdejších hradův a tvrzí, též samot a zpustlých osad mnohých v zemi české, s udáním jejich obyvatelstva dle popisu r. 1843 vykonaného v jazyku českém i německém. − 608 p., Praha. 82/ POCHE E. et al. (1977): Umělecké památky Čech. Sv. 1 [A/J.]. − 643 p., Praha. 83/ PROFOUS A. (1947−1957): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny I−IV. − Praha.

259


84/ PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). − Příroda, Praha, 18: 4−146. 85/ PROCHÁZKOVÁ H. (1994): Hydronyma na Týnišťsku. − 26 p., ms. [Dipl. pr., depon. in: PF Univerzity Hradec Králové] 86/ PROKEŠ K. [red.] (1946): Nové floristické nálezy ze severovýchodních Čech. II. − Věstn. Král., Čes. Společ. Nauk, Praha, cl. math.−natur., 27/1944: 1−10. 87/ RABYŠKA J. (1887−1896), DVOŘÁK A. (1896−1913): Památní kniha města Kostelce n/ Orlicí. − 396 p., ms. [Depon. in: SOkA Rychnov n. Kn., fond AM Kostelec n. Orl., č. inv. 176, kn. č. 97.] 88/ RABYŠKA J. (1889): Kostelec nad Orlicí aneb: Památky města Kostelce n. O. dle nejstarších poznámek od do ukončení roku 1888. − 88 p., Rychnov n. Kn. 89/ REŽNÝ K. (1966): Puklinové ventaroly u Kostelce nad Orlicí. − Pr. Muz. Hradec Králové, ser. A, 7: 31−42. 90/ REŽNÝ K. (1976): Rychnovsko. (Zeměpisné vycházky). − 118 p. + příl., Rychnov n. Kn. 91/ RICHTER M. (1958): Pravěk Kostelecka a nové archeologické nálezy. − In: Hradecký kraj, 2: 125−134. 92/ RICHTER M. (1967): Hrnčířské pece v Kostelci nad Orlicí. − Archeol. Rozhl., Praha, 19: 500−510. 93/ ROČEK Z. [ed.] (1977): Příroda Orlických hor a Podorlicka. − 660 p., Praha. 94/ ROHLENA J. (1923): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech III. − Čas. Mus. Král. Čes., Praha, sect. natur., 97: 88−95, 127−134. 95/ ROHLENA J. (1929): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. IX. − Ibid., 103: 1−17, 65−76. 96/ ROUBÍK F. (1959): Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. − 161 p., Praha. 97/ RYBÁŘ et al. (1989): Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. − 391 p., Hradec Králové. 98/ ŘIVNÁČ F. (1882): Řivnáčův průvodce po Království českém. − 501 p., reed. Basek, Praha 2001. 99/ SEDLÁČEK A. (1920): Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy. − Rozpr. Čs. Akad., řada I, č. 60, Praha. 100/SEDLÁČEK A. (1994): Hrady, zámky a tvrze Království Českého. II. Hradecko. 3. vyd. − 282 p., Praha. 101/SEJKOROVÁ K. (1973): Pomístní jména na katastru města Kostelce nad Orlicí. − 41 p., ms. [Dipl. pr., depon. in: Archiv úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR Praha.] 102/SCHALLER J. (1790): Topographie des Königreich Böhmen, darinn alle Städte, Flecken, Herrschaften, Schlösser, Landgüter, Edelsitze, Klöster, Dörfen, wie auch verfallene Schlösser und Städte unter der ehemaligen, und jetzigen Benennungen samt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben werden. Fünfzehnter Theil. Königgrätzer Kreis. − 250 p., Prag und Wien. 103/SLAVÍK J. (2003): Náhon Alba, opomíjený rybniční a mlýnský kanál Častolovice−Třebe− chovice. − In: Sborník referátů se semináře Vodní mlýny, Vysoké Mýto, p. 49−53. 104/SOMMER J. G. (1836): Das Königreich Böhmen statistisch−topographisch dargestellt. Vierter Band. Königgrätzer Kreis. − 388 p., Prag. 105/SOUČEK A. (1946): Ostružiníky a růže na Kostelecku a Rychnovsku. (Příspěvek ke květeně Kostelecka a Rychnovska.) − 8 p., Olešnice u Rychnova n. Kn. − Vamberk. 106/SOUČEK A. (s. a.): Floristický materiál ke květeně Kostelecka a Rychnovska. − ms. [Depon. in: archiv bot. sekce soukr. ekofirmy Natura Dobré]. 107/STANĚK J. (1988): Orlické hory. Turistický průvodce ČSSR. Sv. 32. − 314 p., Praha. 108/SURÁ N. (1975): Pomístní jména na katastru Častolovice. − 4 p., ms. [Depon. in: Archiv úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR Praha.] 109/SVOBODA A. (1923 a): VII. Doba předhistorická a osazení podhoří Orlického. − In: SVOBODA A. [red.], Rychnovsko a Kostelecko. Vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, Rychnov n. Kn., p. 108−124. 110/SVOBODA A. (1923 b): VIII. Náš kraj v dějinách národních. − In: Ibid., p. 125−180. 111/SVOBODA A. (1923 c): I. Popis zeměpisný. − In: Ibid., p. 3−53.

260


112/SVOBODA A. (1923 d): XII. Z lidové poesie. 1. O pohádkách a pověstech na Kostelecku a na Rychnovsku. − In: Ibid., p. 265−275. 113/ŠTĚPÁN L. et VAŘEKA J. (1991): Klíč od domova. Lidové stavby východních Čech. − 357 p., Hradec Králové. 114/ŠTĚPÁNEK J. (1983): Erucastrum gallicum a Erucastrum nasturtiifolium v českých zemích. − Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 18/1: 27−42. 115/ŠUBERT F. A. et BOROVSKÝ F. A. [eds.] (s. a.): Čechy. Společnou prací spisovatelův a umělců českých. Díl V. Hory Orličné. Stěny. − 266 p., Praha. 116/VANICKÝ J. (1914−1958): Pamětní kniha obce Hřibin. − 25 p., ms. [Depon. in: OÚ Hřibiny− Ledská.] 117/VANÍČKOVÁ D. [ed.] (2001): ÚPO Hřibiny−Ledská. 1. Průvodní zpráva. − 45 p., ms. [Depon. in: Ibid.] 118/VLČEK V. [ed.] (1984): Zeměpisný lexikon ČR. Vodní toky a nádrže. − Praha. 119/VOKOLEK V. (1992): Kostelec nad Orlicí v pravěku. − In: Kostelec nad Orlicí a Kostelecko I, Kostelec n. Or., p. 37−42. 120/VOŠKERUŠOVÁ H. (2001): Starč u Běstvin − opomíjená lokalita teplomilné vegetace. − In: Orlické hory a Podorlicko, Rychnov n. Kn., 11: 18−34. 121/VOŠKERUŠOVÁ H. (2004): Závěrečná zpráva NATURA 2000. H 0138 Orlice u Čestic (okres Rychnov nad Kněžnou). − 71p., ms. [Depon. in: Archiv MGOH Rychnov n. Kn.] 122/ZAŇKA J. (1914−1930), VANICKÝ J. (1930−1952): Pamětní kniha pro obec Hřibiny. − 60 p., ms. [Depon. in: OÚ Hřibiny−Ledská] 123/ZOUBEK F. J. (1860): Kostelec nad Orlicí. Stručný přehled jeho minulosti. − 40 p., Česká Lípa. 124/ZVĚŘINA V. (1991): Častolovice. − 70 p., Častolovice.

Mapové podklady Katastrální mapa obce města Kostelec n. Orl. z roku 1840. − [Depon. in: SOkA Rychnov n. Kn., f. Okresní soud Kostelec n. Orl., kart. č. 157.] Katastrální mapa obce Častolovice včetně částí Hřibiny a Paseky z roku 1840. − [Depon. in: Ibid., kart. č. 155.] Mapa bývalého pozemkového katastru Častolovice 1 : 2 880. Stav 1895−1962. − [Depon. in: Pozemková kniha katastrálního pracoviště KÚ pro Královéhradecký kraj v Rychnově n. Kn.] Mapa evidence nemovitostí katastru Častolovice 1 : 2880. Stav 1993−2005. − Praha 1989. [Depon. in: Ibid.] Porostní mapy LHO zařizovací obvod Rychnov n. Kn. Hory a Předhůří 1 : 10 000. − č. 13, 14, 20, 21, Praha 2001−2010. [Depon. in: OŽP MÚ Kostelec n. Orl.] Státní mapy 1 : 5 000 − odvozené z roku 1954. Rychnov nad Kněžnou 6−6, 6−7, 7−5, 7−7, 8−7. − [Depon. in: Okresní meliorační správa Rychnov n. Kn.] Typologická mapa LHC Sternberg − Týniště nad Orlicí 1 : 10 000. Stav k 1. 1. 1996. − Hradec Králové. Základní půdní mapy pro okres Rychnov n. Kn. 1 : 10 000, M − 33 − 69 − C − b − 1, 2. − In: JEDLIČKA J. et al. (1968−70): Půdy okresu Rychnov n. Kn., genetická a agronomická charakteristika. − 171 p. + přílohy, ms. [Depon. in: Pozemkový úřad Rychnov n. Kn.]

Adresa autorky: Mgr. Hana Voškerušová, MGOH Rychnov nad Kněžnou, e−mail: [email protected].

261

OD PŘÍRODOVĚDECKY CENNÝCH LOKALIT ČASTOLOVICKA K MÍSTNÍM A POMÍSTNÍM NÁZVŮM I

Recommend Documents