Ochrana majetkových práv autora počítačového programu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Ochrana majetkových práv autora počítačového programu Bakalářská práce

Autor

Jindřich Chromý Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce

Praha

JUDr. Jiří Matzner Ph.D., LL.M.

Červen 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 26. 6. 2013

………………………………… Jindřich Chromý

Poděkování Rád bych vyjádřil poděkování vedoucímu práce JUDr. Jiřímu Matznerovi, Ph.D., LL.M., který mne věnoval potřebný čas při konzultacích k práci a pomohl mi ji lépe koncipovat. Dále bych rád poděkoval, i když velmi na dálku a neosobně, všem autorům literatury, ze které jsem čerpal. Též bych chtěl vyjádřit poděkování i mezinárodním organizacím, které působí v oblasti ochrany autorského práva, jak za jejich velký přínos společnosti a autorům a také za jejich zajímavé poznatky, které sdílí s veřejností.

Anotace I přestože počítačové programy užíváme téměř denně, mnoho uživatelů porušuje pravidla jejich použití. Jako cíl mé práce, jsem se rozhodl přiblížit a shrnout důležité informace týkající se autorského práva vzhledem k počítačovému programu. První část této práce je věnována autorskému zákoníku ČR a mezinárodní úpravě autorského práva. V návaznosti na autorské právo je dalším neméně důležitým bodem licencování software a praktické informace, odvozené dle typů licencí. V práci se zaměřuji i na konkrétní příklady softwarového pirátství, nelegální šíření software, nelegálního užití software a dalších porušení zákona ve vztahu k software a jeho autorovi. Dalším důležitým bodem je ochrana software, ochrana majetkových práv autora počítačového programu, včetně autorskoprávní a trestněprávní odpovědnosti za porušení těchto práv. Klíčová slova: software, počítačový program, autorské právo, autor, softwarové pirátství, ochrana software, licence

Annotation Even though, that we use computer programs almost daily, many users are violating the rules of their use. As the aim of my work, I decided to approach and summarize important information regarding to copyright due to a computer program. The first part of this work is devoted to copyright code of the Czech Republic and international copyright legislation. Building on copyright is next no less important point software licensing and practical informations, derived according to the types of licenses. In this work I also focuse on specific examples of software piracy, illegal distribution of software, illegal use of software and other violations of the law in relation to the software and its author. Another important point is the software protection, protection of proprietary rights of the author of computer program, including copyright and penal liability for infringement of these rights. Keywords: software, computer program, copyright, author, software piracy, software protection, licensing

Obsah Obsah ......................................................................................................................................... 5 Úvod a zvolené způsoby zpracování ....................................................................................... 7 1

Definice a základní pojmy autorského práva ................................................................ 8 1.1

Autorské dílo ........................................................................................................................... 8

1.1.1 1.1.2

1.2

Autor ....................................................................................................................................... 9

1.2.1 1.2.2

1.3 1.4 1.5

2

Pařížská úmluva .......................................................................................................................... 16 Bernská úmluva ........................................................................................................................... 16 Mezinárodní dohoda TRIPS ........................................................................................................ 16 Světová organizace duševního vlastnictví - WIPO ...................................................................... 17

Strojový a zdrojový kód .........................................................................................................18 Počítačový program - software...............................................................................................18 Databáze .................................................................................................................................19

Licence k software .......................................................................................................... 21 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

3

Zaměstnanecké dílo ..................................................................................................................... 14 Školní dílo ................................................................................................................................... 14 Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu .................................................. 15

Mezinárodní úprava autorského práva ...................................................................................16

1.7.1 1.7.2 1.7.3 1.7.4

1.8 1.9 1.10

Právo k rozmnožování díla .......................................................................................................... 12 Rozšiřování díla .......................................................................................................................... 12 Pronájem, půjčení, vystavení a sdílení díla ................................................................................. 13 Právo autora na náhradní odměnu ............................................................................................. 13

Omezení autorských práv .......................................................................................................14

1.6.1 1.6.2 1.6.3

1.7

Zákonná domněnka autorství ........................................................................................................ 9 Spoluautorství ............................................................................................................................... 9

Vznik autorských práv ...........................................................................................................10 Osobnostní práva ....................................................................................................................11 Majetková práva .....................................................................................................................12

1.5.1 1.5.2 1.5.3 1.5.4

1.6

Zveřejnění díla .............................................................................................................................. 8 Vydání díla .................................................................................................................................... 8

Vznik licence ..........................................................................................................................21 Rozdělení licencí ....................................................................................................................22 Licenční smlouva ...................................................................................................................22 Náležitosti licenční smlouvy ..................................................................................................23 Postoupení licence ..................................................................................................................24 Zánik licence ..........................................................................................................................25

Kategorie software z hlediska obsahu licence .............................................................. 26 3.1

Svobodný software .................................................................................................................27

3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.1.4

3.2

Open Source software ................................................................................................................. 27 Public domain software ............................................................................................................... 27 Software s GNU GPL licencí ...................................................................................................... 28 Software s Creative Commons licencí ......................................................................................... 28

Nesvobodný software .............................................................................................................29

3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6

Proprietární software .................................................................................................................. 29 Freeware ..................................................................................................................................... 29 Shareware ................................................................................................................................... 30 Donationware.............................................................................................................................. 30 Abandonware .............................................................................................................................. 30 Software s OEM licencí ............................................................................................................... 30

5

3.3 3.4 3.5

4

Nosiče software – tzv. datová média ......................................................................................32 Způsoby distribuce a legálního nabití software ......................................................................33 Prodej použitého software ......................................................................................................33

Porušení autorského práva ............................................................................................ 35 4.1 4.2

Softwarové pirátství ...............................................................................................................35 Nelegální software..................................................................................................................36

4.2.1 Nelegální kopie - rozmnoženina .................................................................................................. 36 4.2.2 Warez .......................................................................................................................................... 36 4.2.3 Zadní vrátka software.................................................................................................................. 37 Hacker a Cracker......................................................................................................................................... 37

4.3 4.4

Nelegální šíření software ........................................................................................................38 Nelegální nabytí software.......................................................................................................40

4.4.1 4.4.2

4.5 4.6 4.7 4.8 4.9

Nelegální užití software .........................................................................................................42 Užití protiprávního software ..................................................................................................42 Nelegální zásah do zdrojového kódu a vývoj software ..........................................................44 Shrnutí softwarového pirátství ...............................................................................................45 Příklady softwarového pirátství ze světa ................................................................................47

4.9.1 4.9.2 4.9.3

5

Skupina Piráti s postojem (Pirates with Attitudes) ...................................................................... 47 Skupiny DRiNK OR DiE a Razor1911 ........................................................................................ 48 Skupina FairLight ....................................................................................................................... 49

Zabezpečení software ..................................................................................................... 50 5.1 5.2 5.3 5.4

6

Stažení software z internetu – je legální? .................................................................................... 40 Nabytí software „z ruky do ruky“ ............................................................................................... 41

Sériové číslo ...........................................................................................................................50 Kontrola média v mechanice ..................................................................................................50 Online aktivace .......................................................................................................................51 Identifikace počítače ..............................................................................................................51

Ochrana software ........................................................................................................... 52 6.1

Autorskoprávní ochrana software ..........................................................................................52

6.1.1 6.1.2

6.2 6.3

Trestněprávní ochrana software .............................................................................................55 Institut nekalé soutěže ............................................................................................................56

6.3.1

6.4 6.5 6.6

Ochrana proti nekalosoutěžnímu jednání zaměstnanců .............................................................. 57

Softwarové patenty .................................................................................................................58 Kroky EU na ochranu software ..............................................................................................60 Společnost BSA......................................................................................................................61

6.6.1

6.7 6.8

Autorskoprávní nároky ................................................................................................................ 52 Správní delikty ............................................................................................................................. 53

Možnost legalizace software ....................................................................................................... 61

Dohoda ACTA .......................................................................................................................62 Doporučení a praktické rady ..................................................................................................63

6.8.1 6.8.2 6.8.3 6.8.4

Proč používat legální software? .................................................................................................. 63 Jak se prokazuje legálnost software? .......................................................................................... 63 Jak se zachovat v případě, že máme podezření o porušení autorských práv? ............................. 64 Jak se zachovat, pokud máme na svém počítači nainstalován nelegální software? .................... 64

Závěr a zhodnocení................................................................................................................. 65 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 67

6

Úvod a zvolené způsoby zpracování S počítačovými programy se setkáváme téměř denně. Výpočetní technika se dostává do našeho života na každém kroku a mnohdy bychom si ani nedovedli náš život bez ní představit. Počítačové programy, neboli jinak řečeno software, nalezneme v každém mobilním telefonu, tabletu, mp3 přehrávači, v televizích, v noteboocích, stolních počítačích a dále. Je nutné si uvědomit, že k danému software se vztahují jistá autorská práva, patřící autorovi, či skupině autorů, kteří daný software vytvořili. Stejně tak důležité je si uvědomit, že každý software se řídí dle jistých pravidel užívání – tzv. licenční smlouvou. Mnoho uživatelů si hranici svých práv neuvědomuje a často se dopouští překročení zákona. Jako výchozí prameny jsem se rozhodl užít právní kodexy ČR a odbornou literaturu na téma ochrany software, rozdělení softwarových licencí a literaturu pojednávající o softwarovém pirátství a boji proti němu. Dalším neméně důležitým zdrojem budou platné mezinárodní smlouvy a informace od mezinárodních organizací, které se věnují ochraně software. O ochraně software pojednává i řada věrohodných webových stránek větších softwarových společností, z nichž budu také čerpat cenné informace pro tuto práci. V poslední řadě využiji své osobní poznatky a zkušenosti, vztahující se k tomuto oboru. Hlavním cílem této práce je vytvořit ucelený přehled ochrany počítačového programu a pohled na jeho ochranu v praxi. Tento cíl hodlám naplnit zpracováním jednotlivých částí, pojednávajících o tomto tématu. Začnu vymezením základních pojmů autorského práva na základě autorského zákona a přihlédnu k platným mezinárodním smlouvám. Dále se budu věnovat oblasti softwarových licencí a práv z nich plynoucích. Nedílnou součástí práce bude část věnovaná případům porušení autorských práv z praxe. Na ni bude navazovat pojednání o zabezpečení a právní ochraně software. Na závěr si dovolím doporučit čtenářům praktické rady, vztahující se k této problematice a zhodnotit stávající úpravu autorských práv. Jsem aktivním uživatelem software a tuto oblast považuji v dnešní době za velmi důležitou. Právě proto jsem si zvolil toto téma pro mou bakalářskou práci.

7

1 Definice a základní pojmy autorského práva 1.1 Autorské dílo „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.“1 Lze tedy logicky odvodit, že předmětem ochrany autorského práva může být jakékoli dílo, které je vytvořeno fyzickou osobou a lze jej lidskými smysly vnímat. Forma vyjádření díla nehraje roli. Dílo je chráněno automaticky ode dne svého vzniku a není jej třeba nikde registrovat. Za autorské dílo můžeme označit například fotografie, hudební nahrávku, psaný text, obrázek, video, mapu a též i počítačový program. Na ten se pohlíží z hlediska autorského zákona jako na dílo literární.2

1.1.1 Zveřejnění díla Za zveřejnění díla se dá považovat jeho přednesení, vystavení či jiný způsob jakým je dílo prvotně zpřístupněno veřejnosti.3 V souvislosti se software často dochází k zveřejnění díla např. na tiskových konferencích a kongresech, kde společnosti představují své produkty.

1.1.2 Vydání díla Za vydání díla se dá považovat moment, kdy je dílo oprávněně veřejně rozšířeno jeho rozmnožením.4 V praxi se jedná ve vztahu k software o moment, kdy je možné jej zakoupit v obchodech.

1

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 2 odst. (1). 2 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 65 odst. (1). 3 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 4 odst. (1). 4 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 4 odst. (2).

o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně

8

1.2 Autor Autorem se může stát jakákoli fyzická osoba, nebo skupina fyzických osob, která vytvoří dílo v jakékoli vnímatelné podobě.5 V případě vytvoření díla více fyzickými osobami, se jedná o spoluautorství. Autor může vystupovat i pod pseudonymem, nebo může být totožnost autora neznámá. V tomto případě bychom postupovali dle zákonné domněnky autorství.

1.2.1 Zákonná domněnka autorství Dle zákonné domněnky autorství se považuje za autora ta osoba, která je pod dílem podepsána nebo uvedena na díle obvyklým způsobem, není-li prokázán opak. Pokud je na díle uveden pseudonym, též se má za to, že je osoba, která se podepisuje tímto pseudonymem autorem díla, není-li též prokázán opak, nebo nejsou vzbuzovány pochybnosti o totožnosti autora. Jestliže není známa totožnost autora nebo je pseudonym neznámý nebo se jedná o dílo anonymní, zastupuje autora při výkonu a ochraně autorských práv a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila.6

1.2.2 Spoluautorství V případě, že je dílo vydáno více fyzickými osobami, jedná se o spoluautorství a vzniká tzv. kolektivní dílo. Zákon počítá se spoluautorstvím dvou či více osob a stanovuje, že pokud není sjednáno ve společenské smlouvě jinak, mají všichni autoři nárok na odměnu stejně a nerozdílně.7 Jako spoluautor nemůže vystupovat osoba, která k vytvoření díla přispěla pouze poskytnutím technické rady nebo poskytla pomoc administrativní či odborné povahy, případně osoba, která dala pouze ke vzniku díla podmět.8 To se opírá o fakt, že myšlenka není nijak chráněna. Chráněno je pouze dílo, které je vyjádřeno v jakékoli vnímatelné podobě (např. zdrojový kód). Více nám o tomto pojednává § 65 autorského zákona, který je dále v této práci zmíněn.

5

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 5. 6 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 6. 7 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 8 odst. (1). 8 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon některých zákonů § 8 odst. (2).

o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně

9

1.3 Vznik autorských práv „Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.“9 Dá se tudíž považovat, že vznikly již dne, kdy byl vytvořen návrh díla. Autorská práva k dílu se dělí na dvě skupiny. Do první patří výlučná práva osobnostní, do druhé skupiny výlučná práva majetková. Autorská práva jsou nepřevoditelná, autor se jich nemůže vzdát.10 V anglo-americkém právním systému byl dříve vznik autorského práva a ochrany díla vázán na jeho registraci. Od roku 1989 došlo i v USA ke změně, kdy autorská díla jsou chráněna automaticky. Symbol © se používá nyní již spíše symbolicky, případně pro zdůraznění, že je dílo předmětem ochrany autorských práv. V angloamerickém systému je kladen důraz především na majetkovou část autorských práv.11 Autorskoprávní vztahy a ochrana díla se řídí dle platných zákonů dané země, ve které dílo vzniklo.

9

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 9 odst. (1). 10 ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 36. 11 Autorské právo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Autorské právo – Wikipedia, last modified on 4. 6. 2013 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Copyright

10

1.4 Osobnostní práva Vznikají autorovi automaticky s vytvořením díla resp. počítačového programu. Nelze se těchto práv vzdát, ani je prodat komukoli jinému. Autor na základě osobnostních práv má nárok rozhodnout o zveřejnění díla (času a způsobu), osobovat si autorství a stanovit jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno. Autor má právo na nedotknutelnost svého díla a v případě jeho zveřejnění a při jeho změnách kontrolovat dané zásahy a úpravy. I když osobnostní práva po smrti autora zanikají, nikdo si nesmí osobovat autorství k dílu. Dílo smí být užito jen takovým způsobem, který nesnižuje jeho hodnotu a musí být uveden jeho autor, pokud se nejedná o dílo, kde je autor neznámý (anonymní). Ochrany osobnostních práv autora se mohou domáhat i právnické osoby, které sdružují autory nebo kolektivní správce autora, případně osoby autorovi blízké, a to i po jeho smrti a také po uplynutí doby trvání autorských majetkových práv.12

12

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 11 odst. (1-5).

11

1.5 Majetková práva Vycházejí z osobnostních práv a upravují možnost užití a poskytnutí oprávnění výkonu těchto práv. Majetková práva jsou předmětem dědictví. Do majetkových práv patří i právo nakládat s dílem, dále jeho rozšiřování, vytváření originálů či kopií, pronajímání či jeho vystavování. Právem dílo užít se rozumí právo autora svobodně rozhodnout o užití jeho díla, případně na základě licenční smlouvy poskytnout oprávnění k výkonu majetkových práv.13 Majetková práva autora trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. V případě díla kolektivního, na kterém se podílelo více autorů, se počítá doba trvání těchto práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil.14

1.5.1 Právo k rozmnožování díla Jedná se o právo k zhotovení dočasných nebo trvalých rozmnoženin díla, nebo jeho částí.15 U software můžeme pojmem rozmnožení díla chápat jeho oficiální rozmnožení u vydavatele software na různé nosiče médií (CD, DVD apod.) a posléze jejich distribuci k prodejcům software. Pojem rozmnožení díla lze i chápat jako vytvoření kopie díla pro svou vlastní potřebu, například ve vypalovací mechanice počítače. Kopírování software je nelegální, ovšem vytvoření tzv. záložní kopie software pro vlastní potřebu, nebo zkopírování do počítače celého obsahu nebo jeho části z nosiče, na kterém byl software nabyt za účelem jeho instalace, je považováno dle § 66 autorského zákona za povolené.

1.5.2 Rozšiřování díla Pod tímto pojmem můžeme rozumět zpřístupnění díla a jeho rozmnoženin za účelem prodeje nebo distribuce.16 Zde se jedná o klasický příklad, kdy se dostane software na pulty prodejen a spotřebitelé si jej mohou nakoupit nebo jinak získat (např. jako bonus k nákupu apod.). Pokud autor software prodá svá majetková práva na území členského státu Evropského společenství,

13

Zákon č. 121/2000 Sb., některých zákonů § 12. 14 Zákon č. 121/2000 Sb., některých zákonů § 27. 15 Zákon č. 121/2000 Sb., některých zákonů § 13. 16 Zákon č. 121/2000 Sb., některých zákonů § 14.

zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně

12

nebo ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru, tak je právo autora na rozšiřování díla v tomto prostoru vyčerpáno.

1.5.3 Pronájem, půjčení, vystavení a sdílení díla Dále autor může svůj software pronajmout, půjčit, vystavit nebo sdílet. S tímto se nesetkáváme u počítačových programů četně, proto je třeba jen zmínit fakt, že pronájmem se rozumí zpřístupnění díla poskytnutím jeho originálu na dobu určitou za účelem hospodářského zisku. Naproti tomu půjčení je zpřístupnění díla zařízením přístupným veřejnosti bez účelu hospodářského nebo obchodního zisku. Vystavit a sdílet dílo lze pro veřejnost. Nedochází tím ke ztrátě práv autora. Ta jsou zachována i v případě, že bylo dílo shlédnuto nebo rozšířeno.17

1.5.4 Právo autora na náhradní odměnu Česká legislativa zavedla i právo autora na tzv. náhradní odměnu u zveřejněných děl, která lze rozmnožovat. Vznikla tak nově povinnost, aby osoba povinná platila odměnu příslušnému kolektivnímu správci.18 V praxi toto znamená, že z každé vypalovací mechaniky CD, DVD, Blue-Ray, dále i z každého nenahraného nosiče médií (CD, DVD, Blue-Ray disk, USB Flash disk apod.) jsou vybírány tzv. náhradní odměny, které vybírají kolektivní správci (OSA, INTERGRAM apod.) a rozdělují mezi zastoupené autory. Důležité je též zmínit, že uživatel má právo si vytvořit jednu záložní kopii svého software. Právě z tohoto důvodu je počítáno s výše zmíněnou odměnou autorů v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu.

17

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 15 - §17. 18 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 25.

13

1.6 Omezení autorských práv V některých případech jsou práva autora do jisté míry omezena a regulována. Můžeme se s tímto setkat například u zaměstnaneckých a školních děl.

1.6.1 Zaměstnanecké dílo Jedná o dílo, které vytvořil programátor pro zaměstnavatele na základě zaměstnaneckého poměru, případně pro objednavatele software. Je důležité brát v potaz, že software bude uveden na trh pod jménem firmy (zaměstnavatele nebo objednavatele), nikoli pod jménem autora. V tomto případě se jedná o zaměstnanecké dílo.19 Zároveň i často platí, že pokud budou existovat řádné obavy, že zaměstnanec software nedokončí včas, řádně apod., může s ním být ukončen pracovně právní poměr a dílo může dokončovat jiná osoba. Pokud je dílo výsledkem tvůrčí činnosti dvou týmů (dvou IT společností), tak by mělo být předem stanoveno, v jakém poměru mají společnosti oprávnění vykonávat majetková práva k software. Pokud není stanoveno, bylo by nutné odborně stanovit podíly, ovšem ve věci rozhodování by bylo třeba souhlasného vyjádření obou společností.

1.6.2 Školní dílo Student (žák) vypracovává dílo pro školní a vzdělávací účely a škola může jeho dílo užít i v budoucnu. Pokud by student chtěl dále šířit dílo za účelem zisku, poskytnout jinému licenci, může takto učinit, jestliže to není v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo v případě, že nebylo sjednáno se školou jinak. Škola nebo školské zařízení by bylo oprávněno požadovat, aby student odváděl ze svého zisku dosaženého užitím díla či z poskytnutí licence tzv. úhradu nákladů (v přiměřené výši), kterou škola vynaložila pro jeho vznik (vzdělání studenta k tomu, aby mohl takovouto práci vytvořit).20

19

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 58. 20 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 60.

14

1.6.3 Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu V zákoně bychom našli v § 3, autorského zákona, že na některá díla se ochrana autorského práva nevztahuje, a to z důvodu veřejného zájmu společnosti. Jedná se o díla, tvořící dvě skupiny:21 a) díla úřední-sbírky, rejstříky, rozhodnutí, úřední dokumentace, sněmovní a senátní publikace, obecní kroniky, státní symboly a další. Zde je vyloučena ochrana z důvodu veřejného zájmu. b) výtvory tradiční lidové kultury, pokud není pravé jméno autora obecně známo. Užití takového díla je povoleno jen způsobem, který nebude snižovat jeho hodnotu a podstatu.

21

ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 38.

15

1.7

Mezinárodní úprava autorského práva

1.7.1 Pařížská úmluva Autorská práva jsou chráněna mezinárodně již od roku 1883, kdy vznikla tzv. Pařížská úmluva. Jejím obsahem je ochrana a úprava práv z průmyslového vlastnictví. „Úmluva upravuje patenty, vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, tovární a obchodní známky, známky služeb, obchodní jména, údaje o původu zboží a označení původu.“22 „Úmluva upravuje také některé přímo aplikovatelné právní normy. Ty se týkají zejména: 1) práva autora vynálezu na označení patentu jeho jménem, 2) zamítnutí nebo udělení patentu; ty nemají vliv na platnost patentu v jiném smluvním státě, 3) nucené licence“23

1.7.2 Bernská úmluva Na Pařížskou úmluvu navázala roku 1886 Bernská úmluva. Byla definována ochrana literárních a uměleckých děl. Zveřejnění a vydání díla bylo možné na základě této úmluvy v jakékoli formě a způsobu.24 Závaznou je především pro evropské státy a USA. Postupem let byla Bernská úmluva doplňována a upravována. (1908 – Berlín, 1928 – Řím, 1948 – Brusel, 1967 – Stockholm a roku 1971 – Paříž). Od roku 1967 plní roli správce Bernské úmluvy Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO). Bernská úmluva je i významným pramenem pro legislativu Evropské unie. Též i rozsudky Evropského Soudního dvora se odvolávají na obsah této úmluvy.

1.7.3 Mezinárodní dohoda TRIPS Roku 1994 vznikla ve Světové obchodní organizaci (WTO) mezinárodní dohoda: World Trade Organization Agreement on Trade Related Aspects of Intellectual Property, známou pod zkratkou TRIPS, pojednávající převážně o majetkových právech duševního vlastnictví a

22

EPRAVO.CZ. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. www.epravo.cz [online]. ©2001 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/parizska-umluva-na-ochranu-prumyslovehovlastnictvi-4030.html?mail 23 EPRAVO.CZ. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. www.epravo.cz [online]. ©2001 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/parizska-umluva-na-ochranu-prumyslovehovlastnictvi-4030.html?mail 24 MAISNER, Martin a kolektiv. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 9.

16

obchodních aspektech. Poprvé v ní byl zahrnut do ochrany i počítačový program, i přes to, že počítačové programy již existovaly desítky let. Smlouva byla závazná pro členské státy Světové obchodní organizace (WTO), které byly povinny tuto smlouvu zakomponovat do jejich právních řádů. Bylo stanoveno mnoho podstatných věcí, mezi nejdůležitějšími nutno zmínit: stanovení práv vydavatelů, případně umělců a jejich ochrana, průmyslové vzory, ochranné známky apod. K počítačovým programům se přistupovalo dle této smlouvy jako k dílům literárním se stejným stupněm a úrovní ochrany.25

1.7.4 Světová organizace duševního vlastnictví - WIPO Nutné je i zmínit tuto významnou organizaci, která vykonává dozor v oblasti ochrany autorských práv. Jedná se o agenturu OSN. V současnosti má celkem 186 členů a spravuje 24 mezinárodních smluv (včetně Bernské úmluvy). Cílem organizace WIPO je podporovat inovace a tvořivost pro hospodářský, sociální a kulturní rozvoj všech zemí prostřednictvím vyváženého a účinného mezinárodního systému duševního vlastnictví.26 Jejich snaha v oblasti práva duševního vlastnictví je velmi přínosná, jelikož prostřednictvím konzultací s členskými se snaží upravit právní normy dle měnících se potřeb společnosti. Dovolil bych si zmínit dvě významné mezinárodní smlouvy, které vznikly v roce 1996 na základě snahy organizace WIPO a členských států. První z těchto smluv je WIPO o autorských právech, která definuje ve svém obsahu počítačové programy a práva k nim vztahující se. V této smlouvě je odkázáno v rámci ochrany autorských práv na Bernskou úmluvu, ze které tato smlouva z velké části vychází.27 Druhá smlouva WIPO z roku 1996 pojednává o ochraně práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů. Jsou zde stanovena práva na rozmnožování, rozšiřování, pronájem a zpřístupnění těchto děl.28

25

MAISNER, Martin a kolektiv. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 9. WIPO. What is WIPO? www.wipo.int [online]. ©2013 [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.wipo.int/about-wipo/en/ 27 WIPO. WIPO Copyright Treaty. www.wipo.int [online]. ©2013 [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.wipo.int/treaties/en/ip/wct/trtdocs_wo033.html 28 WIPO. WIPO Performances and Phonograms Treaty (WPPT). www.wipo.int [online]. ©2013 [cit. 2013-0625]. Dostupné z: http://www.wipo.int/treaties/en/ip/wppt/trtdocs_wo034.html 26

17

1.8 Strojový a zdrojový kód Strojovým kódem se rozumí binární kód, jenž se skládá z nul a jedniček, který je později enkryptován do digitální úpravy, kterou již zobrazí počítač, například jako zdrojový kód. Zdrojový kód může být psán v různých tzv. kódovacích jazycích, které počítač převede do vnímatelné podoby, jako například obrázek, navigační lišta apod. nebo vyvolá v programu určitou funkci. Mezi nejznámější kódovací jazyky patří: Java, Basic, C++ apod.

1.9 Počítačový program - software Na základě zdrojového kódu je postaven počítačový program neboli software. Zde dochází k zásadní otázce, zdali je software to samé, co počítačový program. Některá literatura přikládá software širší vymezení než výše zmíněnému počítačovému programu. Někdo se na software dívá jako na balíček programu + manuálu + nápovědy a technické podpory. Pokud ale přeložíme anglický výraz software do českého jazyka, získáme on překlad – počítačový program. Právě z tohoto důvodu se již většina dnešní moderní literatury dívá na tyto dva pojmy shodně. Dále se v praxi můžeme setkat ještě s pojmem programová vybavenost, který vymezuje trestní zákoník a může se jednat v širším výkladu i o více počítačových programů nainstalovaných na jednom počítači. O počítačovém programu neboli software pojednávají podrobně § 65 a § 66 autorského zákona. V §65 odstavci 1 je psáno: „Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární.“29 Odstavec 2. téhož paragrafu: „Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny.“30 Krom samotného software spadá pod ochranu zákona i zdrojový kód, jakožto např. na ochranu obchodního tajemství, které si mnohé firmy pečlivě střeží a zdrojový kód tají i před

29

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 65 odst. (1). 30 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 65 odst. (2).

18

svými zákazníky. Fotografie, databáze a jiné tvůrčí produkty (audiovisuální nahrávky – např. u her, texty apod.) spadají též pod autorskoprávní ochranu. Pod autorskoprávní ochranu naopak nespadá například grafické uživatelské rozhraní (dle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 22. 12. 2010 ve věci C-393/09).31 Vzhledem k tomu, že vlivem globalizace používáme mnohdy nadnárodní software, je důležité si i uvědomit, jakým právním řádem se u daného software máme řídit. Nutno podotknout, že zpravidla je v licenční smlouvě uvedena formule, ve které je výslovně vyjádřeno, že licenční vztahy se řídí dle práva dodavatele nebo vydavatele software, neboli dle právního řádu státu, ze kterého pochází.

1.10 Databáze Databáze je třeba rozlišit do dvou skupin. První skupinou je databáze jako nedílná součást software, bez níž by nebylo možné jeho plnohodnotné fungování. Tato databáze by měla být zmíněna i v poskytované licenci pro nabyvatele a z hlediska zákona se na ni hledí jako na dílo jedinečné. Její struktura a řazení jsou chráněny autorským právem.32 Druhou skupinou je databáze jako výstupní přehled systematicky uspořádaných údajů. Může se jednat například o výstupní dílo fungování software. Například exportovaná data skladu obchodu, telefonní seznam, jeho systematické řazení na základě uživatelem definovaných parametrů atd. Jak hovoří o databázích zákon? „Databází je pro účely tohoto zákona soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření“.33 Pořizovatelem databáze se může stát jak fyzická, tak právnická osoba, která pořizuje databázi na svou odpovědnost. U právnických osob dochází k pořizování databází zpravidla fyzickou osobou na příkaz (podmět) právnické osoby.

31

EUR-Lex. Rozsudek Soudního dvora, Věc C 393/09: žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu – Česká republika [online]. ©2010 [cit. 2013-06-02]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62009CJ0393:CS:PDF 32 MAISNER, Martin a kolektiv. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 39. 33 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 88.

19

U databáze se setkáme s právem vytěžování nebo zužitkování databáze, které má její pořizovatel. Vytěžování databáze v tomto smyslu znamená trvalý nebo dočasný přepis obsahu databáze do jiného prostředí, než ve kterém je databáze zaznamenána. Tj. například její export do přehledné tabulky v různých formátech (.xml, .txt, .xls a další.). Zužitkování databáze je především rozuměn její převod, zpřístupnění veřejnosti její podstatné části nebo celé. Práva pořizovatele databáze se dají převést.34

34

JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 56.

20

2 Licence k software 2.1 Vznik licence Licence k software může být uzavřena ústně nebo písemně. Písemná varianta je povinná pouze u výhradní licence, ale je doporučována i u nevýhradní nebo podlicenční licence. Jako písemná je považovaná psaná forma v papírové, faxové nebo elektronické podobě. 35 Z hlediska uživatelů dochází k uzavření licenční smlouvy u software nejčastěji těmito způsoby: 36 „shrink-wrap“ – otevřením obalu u krabicového software „click-wrap“ – odsouhlasení licenčních podmínek při instalaci software „browse-wrap“ – návštěva webových stránek poskytovatele software po jeho instalaci Též je možné uzavřít licenční smlouvu při zakoupení software online a jeho stažení z webových stránek jeho poskytovatele. Licenční podmínky jsou k dispozici zpravidla na webu a k přečtení ještě dříve, než uživatel software uloží do svého počítače. U krabicového software dochází k uzavření licenčním smlouvy prvním zmíněným způsobem a též toto nese v sobě jistá omezení. Uživatel před rozbalením software nevidí licenční smlouvu k software. V praxi se má za to, že uživatel při zakoupení software má zájem přistoupit na licenční podmínky dle zákona. Druhým omezením je fakt, že po vybalení software z jeho původního obalu již není možné odstoupit od smlouvy. Jediná možnost by byla v tomto případě, pokud by uvnitř krabice chybělo médium se software, bylo by poškozeno, nebo pokud by software nesplňoval slíbené funkce, tudíž by neodpovídal kupní smlouvě.

35

MAISNER, Martin a kolektiv. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 13. JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 51. 36

21

2.2 Rozdělení licencí Licence dělíme na licence výhradní, nebo licence nevýhradní. Při udělení licence výhradní je nabyvatel jako jediný oprávněn k použití díla v rozsahu vymezeném v licenční smlouvě. Právo autora použít dílo je tímto dotčeno. Proto v praxi se shledáváme často s licencí nevýhradní, která ponechává autorovi tzv. volnější ruce k nakládání se svým dílem, ovšem to zas může pro konkrétního nabyvatele – např. softwarovou společnost znamenat zásadní komplikaci, jelikož často stojí právě tyto firmy o tzv. exkluzivitu.37 Toto lze samozřejmě upravit licenční smlouvou. Tudíž ne vždy se musí jednat čistě o licenci ryze nevýhradní, ale mohou být přesněji stanoveny podmínky a práva jednotlivých smluvních stran k nakládání s dílem v rozsahu určeném smlouvou. Podlicence je speciální tip licence. V praxi to vypadá tak, že udělením podlicence dochází k rozšíření osob, které mají právo software užívat. Podlicenci může udělit pouze osoba, která má licenci výhradní, nebo i osoba s nevýhradní licencí, která má k tomuto povolení (ústní nebo písemné) od poskytovatele licence, případně autora počítačového programu. Poskytnuta mohou být pouze ta práva, která má poskytovatel podlicence. Podlicence může být poskytnuta i více uživatelům, pokud není vyšší licenční smlouvou stanoveno jinak. Důležité je i zmínit, že zánikem výhradní nebo nevýhradní licence zaniká i udělená podlicence.

2.3 Licenční smlouva S licenční smlouvou se setkáváme u každého díla, které je určeno k užití. § 46 a další autorského zákona nám vymezují licenční smlouvu a stanovují její náležitosti. V licenční smlouvě je zakotveno, jakým způsobem je dovoleno užití díla a další nutné podmínky, které jsou dány za účelem, aby byl jasně vymezen rozsah užití. U software se často setkáme s označením licence pod pojmem „EULA“ – End User License Agreement, tj. smlouvou mezi koncovým uživatelem software a jeho vydavatelem.

37


22

Jak to vypadá v praxi? Čtou uživatelé licenční ujednání? Položil jsem na toto téma anketu veřejnosti a na vzorku 200 lidí byl výsledek takový, že 87 % oslovených uživatelů licenční smlouvu k software ani nečte. Licenční smlouvu pročítá pouhých 13 % dotázaných uživatelů, nebo o to požádá svého administrátora či právního poradce (toto je nejčastěji u podnikatelů, kteří kupují software ke komerčnímu užití – za účelem podnikání). Vědí uživatelé, kteří licenční smlouvu nečtou, jaký je její obsah? Při instalaci software totiž potvrzují souhlas s licenčními podmínkami. Zde je výsledek: 57% z dotázaných nemá ponětí, co taková smlouva obsahuje 26% z dotázaných rámcově „tuší“ co by mohlo být obsahem licenční smlouvy 17% z dotázaných se orientuje dle označení software (freeware, shareware, open source apod.) Anketou bylo dotázáno celkem 200 uživatelů software v různých věkových skupinách od 18 do 60 let. Výsledek ankety mne osobně až tak nepřekvapil.

2.4 Náležitosti licenční smlouvy V licenční smlouvě musí být vyznačeny smluvní strany resp. její poskytovatel a nabyvatel – případně uživatel. Licenční smlouva k software má za úkol charakterizovat základní práva a povinnosti obou stran licencí vázaných. Tj. práva a povinnosti poskytovatele a nabyvatele. Licenční smlouva k software by měla obsahovat: vyznačení smluvních stran specifikaci a popis software, na něž se vztahuje. Specifikace software by měla být jasně vyjádřena, aby nemohlo dojít k záměně díla. Může obsahovat například jméno a označení software, jeho autora a vydavatele. povolený způsob užití díla. Způsob užití by měl být v licenci definován alespoň stručně a obeznámit jejího nabyvatele jakým způsobem může být software využit. Například zde může být zahrnuta i specifikace, jestli se jedná o licenci pro

23

soukromé nebo komerční užití. V řadě případů se právě od způsobu užití odvíjí i cena produktu.38 rozsah licence – časový a místní a též i množstevní. Rozsah licence je vždy a jasně v licenční smlouvě definován. Zahrnuje jak vyjádření časového úseku, pro který je licence k software poskytnuta, též i vymezení na jakém území smí být použita – jestli celosvětově, nebo pouze v určitých státech, nebo na určitých kontinentech. To je spjato i s faktem, že výrobci software uvádějí na trh více modifikovaných verzí software a každá z nich je určena pro jiný cílový trh. V neposlední řadě je v licenci zmíněn i množstevní rozsah licence, tj. informace na kolik instalací se licence vztahuje. V praxi se můžeme setkat nejběžněji s licencí pouze na jednu instalaci – resp. na jeden počítač, nebo tzv. multilicencí, která opravňuje jejího nabyvatele instalovat software na příslušný počet počítačů. Případně se v licenci můžeme setkat i s cenou poskytnuté licence a sazebníkem poplatků vztahujícího se k software.39 Další náležitosti licenční smlouvy nejsou vyloučeny. V praxi se ještě objevuje v licenční smlouvě i specifikace aktualizací software, poučení o právní odpovědnosti uživatelů a řada dalších praktických informací.

2.5 Postoupení licence Neboli převod licence na jinou osobu. K němu je nutný souhlas původního poskytovatele licence. Je doporučena jeho písemná forma. Jedná se o vytvoření smlouvy o postoupení licence. Postupitel licence tedy předá licenci novému nabyvateli a sám již ztrácí práva software užívat. Postupitel může předat práva pouze v rozsahu, v jakém je sám má. Tudíž nemůže dojít k postoupení licence na deset instalací daného software (tzv. multilicence), když postupitel má pouze jednoduchou licenci na jeden počítač. Postupitel licence musí o jejím postoupení vyrozumět bez zbytečného odkladu poskytovatele licence a nahlásit mu skutečnost, ke které došlo. Veškeré poplatky s postoupeným dílem připadají k plnění jeho novému nabyvateli. Docela zajímavým bodem je i fakt, že v případě prodeje firmy například s.r.o. není třeba souhlas k postoupení licence od jejího poskytovatele. 38

JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 46-47. 39 ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s.910.

24

2.6 Zánik licence K zániku licence dochází po vypršení lhůty, na kterou byla licence poskytnuta, nebo z jiných důvodů sjednaných ve smlouvě. Ukončení licenční smlouvy je velmi podstatná skutečnost pro užívání software a je doporučeno tomuto věnovat ve smlouvě zvýšenou pozornost. Dále licence může zaniknout z důvodu odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení smluvních povinností nebo dle důvodů uvedených v zákoně. V případě licenční smlouvy k software je doporučeno ve smlouvě jasně specifikovat, co znamená podstatné porušení smlouvy a naopak v jakých případech se jedná o porušení nepodstatné. 40 Smrtí fyzické osoby, nebo zánikem právnické osoby, jsou převedena práva plynoucí z licence na jejího právního nástupce. K zániku licenční smlouvy by došlo jedině v případě, že by převedení těchto práv bylo v ní vyloučeno. U právnických osob je situace taková, že pokud nemá právnická osoba svého nástupce nebo nedojde-li k postoupení licence, dochází k jejímu zániku.

40

JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 51-52.

25

3 Kategorie software z hlediska obsahu licence Ještě než začnu software kategorizovat, je důležité předznamenat, že ne vždy je ve všech případech jedna definice aplikovatelná na všechny druhy stejně označeného software. Tudíž vřele bych doporučil všem, pokud neužívají jasně označený software, například dle licence Creative Commons, která má již předem dané parametry dle zobrazených symbolů, pročíst pozorně licenční smlouvu. Například u software s označením freeware se můžeme setkat s odlišnými parametry k užití a případnému šíření, které stanovil jeho autor. Nejčastěji se jedná například o možnost užití software pro komerční potřeby. Zde někteří autoři freeware požadují, aby v tomto případě byla zakoupena placená licence. Naopak pokud je uživatelem domácnost, ponechává jeho autor uživateli takové svobody, že počítačový program kompletně splňuje parametry freeware.41 Jako základní dělení bych si dovolil rozdělit software do dvou kategorií: a) První je kategorie svobodného software tj. software, který je povoleno užívat, kopírovat a rozšiřovat. Může být použit přesně dle původní verze, nebo mohou být dodatečně udělány změny. Může být šířen za poplatek, nebo zdarma. Zdrojový kód musí být dostupný. Do svobodného software se řadí Open Source, Public domain, software s GNU GPL licencí apod. b) Druhou kategorii tvoří tzv. nesvobodný software, pod kterým si můžeme představit proprietární software, freeware, shareware atd. U nesvobodného software nemá uživatel k dispozici zdrojový kód a není mu dovoleno program jakkoli upravovat nebo vytvářet odvozená díla.

41


26

3.1 Svobodný software V angličtině pojem “free software“ vznikl s vytvořením Free Software Foundation v roce 1985. Je velmi důležité nezaměňovat s freewarem. Ke svobodnému software je k dispozici uživatelům zdrojový kód a mohou jej prohlížet, případně vylepšovat nebo pozměňovat tak, aby program lépe vyhovoval pro jejich účely. Tyto programy jsou nejčastěji šířeny jako open source software s licencí GNU General Public License, nebo GNU Lesser General Public License. To má za cíl zachovat v co největší míře svobodné zacházení se softwarem pro všechny uživatele.

3.1.1 Open Source software Neboli otevřený software můžeme definovat jako software, jenž má otevřený zdrojový kód, který je uživatelům k dispozici. Mohou jej spouštět, studovat, upravovat a šířit. Musí být zachována stejná práva a svobody pro koncového uživatele. Open source může být šířen zdarma nebo za úplatu.42 Open source se stal fenoménem moderní výpočetní techniky 21. století. Setkat se s ním můžeme například: operační systém Android, kancelářský software Open Office, webové prohlížeče Mozilla Firefox a Google Chrome, redakční systémy na tvorbu webových prezentací Wordpress, Drupal a další.

3.1.2 Public domain software Typickým příkladem Public domain software by mohl být například program, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv (tj. 70 let po smrti jeho autora) – dle české legislativy.43 V anglosaské právní kultuře se používá označení Public domain i pro software, který není nijak chráněný. Jeho autor svolil k libovolnému nakládání s dílem. Lze jej tedy libovolně používat, upravovat nebo šířit.

42

ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 8-

9. 43


27

3.1.3 Software s GNU GPL licencí Všeobecná veřejná licence. Tyto licence zajišťují, že program musí ponechávat uživateli svobody k získání zdrojového kódu, jeho úprav, vylepšení a šíření programu. Program může být šířen i za úplatu (prodáván), ale vždy musí u něj být zachována i jeho původní licence GNU GPL. Tudíž nový nabyvatel musí mít též práva k získání zdrojového kódu, jeho studia, úprav, vylepšení či šíření programu.44 Mezi nejznámější software fungující pod touto licencí patří, aniž by si to uživatelé uvědomovali, například GNU/Linux. Jedná se o jádro Linux, na základě kterého funguje i známý operační systém nazývaný GNU/Linux, který je k dispozici v různých modifikovaných verzích na internetu k volnému stažení. V dnešní době se můžeme setkat i s tím, že prodejci levných notebooků na ně instalují právě operační systém GNU/Linux. Výhody jsou hned dvě. Bezplatná licence na tento operační systém a zároveň lepší prodejnost daného zboží. Běžný uživatel zpravidla upřednostní notebook se systémem GNU/Linux, než notebook bez operačního systému.

3.1.4 Software s Creative Commons licencí Nese název dle americké neziskové organizace, jejímž cílem je legální rozšíření software k užívání a sílení, které se řídí jasnými podmínkami.45 Ty jsou vyjádřeny dle přehledných a uživatelsky přátelských schémat, která jsou s dílem zobrazována. V praxi to vypadá tak, že některé varianty Creative Commons licencí povolují šíření díla za splnění určitých předpokladů. Mohou například vyžadovat, aby autor díla byl náležitě citován, nebo stanovují zákaz použití díla pro komerční účely nebo zakazují vytvoření díla odvozeného. U licencí Creative Commons existuje mnoho dalších podmínek a řada jejich vzájemných kombinací, které je třeba dodržet při užívání a šíření software na základě této licence. Dle mého názoru mají tyto licence velmi pozitivní efekt, a to snížení komplikací, které často nastávají při užívání a šíření software. Mnoho uživatelů se díky tomu nedostane do situace, ve které by snadno mohli porušit zákon a autorská práva, aniž by si toho byli vědomi.

44

ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 11. 45 ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 16.

28

3.2 Nesvobodný software Zpravidla se jedná o zpoplatněný software, programy, které jsou určeny k prodeji a k užití pro širokou veřejnost. Jejich výrobci jsou zpravidla softwarové společnosti, které podnikají za účelem dosažení zisku. Dle licence je specifikováno, na kolik počítačů smí být software nainstalován a zdali je povoleno komerční užití či pouze nekomerční – tj. zpravidla pro domácnosti a další uživatele, kteří nebudou software používat ke své podnikatelské aktivitě. U nesvobodného software není jeho uživatelům k dispozici zdrojový kód a nejsou povoleny jeho úpravy a zpravidla ani jeho šíření. Licence tento software z velké části limituje a vřele doporučuji si ji přečíst a seznámit se s ní.

3.2.1 Proprietární software Zpravidla se jedná o software, který je vytvářen ve velkých softwarových společnostech a je na volném trhu k dispozici za úplatu. Splňuje charakteristiku nesvobodného software hned ve více bodech. Zdrojový kód není uživatelům přístupný, má jasná specifika, za jakých podmínek smí být užit a nesmí být šířen dál.

3.2.2 Freeware Jedná se o software, který je k uživatelům vstřícný jak způsobem jeho získání – zpravidla stažení z internetu, nebo na CD jako příloha odborných časopisů a magazínů. Je možné jej získat zdarma. Uživateli není ale zobrazen zdrojový kód tohoto software. Šíření freeware je dovoleno za předpokladu, že se bude jednat za bezúplatné šíření nepozměněného programu. Autor si ve většině případů ponechává svá majetková práva a nedovoluje program jakkoli modifikovat či dokonce prodávat. Občas obsahuje freeware program i zakomponované reklamy, pomocí kterých jeho autor docílí zisku – v mnoha případech i vyššího, než kdyby své dílo prodával. V tomto případě je již daný software na hranici Freewaru a Adwaru, pro který je typické zobrazování reklam. Není vyloučeno, že autor bude vyžadovat bezplatnou registraci uživatelů před použitím jeho software.

29

3.2.3 Shareware Jedná se o software, který je zpravidla možné užít na zkušební dobu, případně s omezenou funkčností. Zkušební doba se pohybuje dle uvážení vydavatele, zpravidla mezi 14 – 30 dny. Po uplynutí zkušební doby je uživateli předložena nabídka k zakoupení plné licence k software. Distribuce a šíření shareware je pro softwarové společnosti v dnešní době velmi oblíbeným krokem. Nejenže se jedná o bezplatnou reklamu, ale v mnoha případech se jim ve zkušební době podaří získat nového zákazníka. Shareware je možné stáhnout z internetových serverů a portálů, které nabízejí databáze a recenze programů.

3.2.4 Donationware V praxi málo rozšířený a je podobný freeware programu. Autor žádá finanční příspěvek za jeho vývoj a budoucí aktualizace. Setkáme se například i s žádostmi o dotace, které putují na konta neziskových či charitativních organizací. U některých donationware je v případě odmítnutí poskytnutí dotace nebo daru omezena jejich funkčnost.

3.2.5 Abandonware Jinými slovy opuštěný software – technologicky starý, předchozí verze starší zpravidla 10 let, které se již minimálně 5 let neprodávají a jejichž distribuce by byla značně neekonomická. Proto některé softwarové společnosti, případně producenti počítačových her uvolňují tento software k volnému šíření, a tak mnohdy poslouží alespoň jako reklama pro jejich nové produkty.

3.2.6 Software s OEM licencí Software s OEM licencí (Original Equipment Manufacture) je prodáván pouze a výhradně k novému hardware. Licence a právo jej užít - instalovat je pouze na nový počítač a pouze jedenkrát. Pokud by došlo k zničení nebo odcizení počítače, zaniká i licence k software.46 V praxi bývá například s OEM licencí distribuován operační systém MS Windows za sníženou cenu. Uživatel takto získá software s OEM licencí zpravidla při koupi nového PC. Pokud je počítač bez operačního systému, má uživatel právo zakoupit software s OEM licencí 46


30

do jednoho měsíce od data koupě hardware a po jeho instalaci nalepit na počítač ochranný štítek, který slouží jako kontrolní pro určení legálnosti software. Například u společnosti Microsoft toto hodnotím jako velmi správný krok. OEM verze jejich operačního systému MS Windows je finančně dostupnější, než klasická krabicová verze a uživatelům se již dle mého úsudky tolik nevyplácí podstupovat rizika spojená s nelegálním operačním systémem.

31

3.3 Nosiče software – tzv. datová média Hrají významnou roli na trhu se software. I když dnešní moderní doba spěje k urychlení veškeré komunikace a nabízí již mnohdy uživateli možnost nabití software online (stažení ze serveru) a zakoupení pouze seriál či activation kódu, tak i přes toto neztratily nosiče dat svůj význam. Diskety a ZIP disky – patřily mezi jedny z prvních nosičů software. Dnes se už zpravidla nepoužívají. (jejich kapacita od 1,44MB až 750MB v případě ZIP disku). CD – stále se jedná o nejpoužívanější nosiče software. Jejich kapacita je obvykle 700MB dat, ale některé CD dosahují i kapacity až 800MB dat. DVD - některý software má větší požadavky na prostor pro uložení dat na datovém médiu, a tak se můžeme v praxi setkat s často používaným DVD nosičem s kapacitou 4,7GB dat, dvouvrstvé DVD mají kapacitu dat až 8,5GB, oboustranné DVD pojmou celkem 9,4GB. Relativně nové a v dnešní praxi skoro nepoužívané médium pro software jsou Blue-Ray disky s kapacitou 25GB / 50GB dat. V dnešní době na nich můžeme zakoupit především filmy a hry. Z hlediska software jsou Blue-Ray disky spíše „médiem budoucnosti“. Mohli jsme se setkat i s HD DVD nosiči o kapacitě 15-60GB při oboustranném a dvouvrstvém záznamu informací. HD DVD technologie již déle na trhu nepokračuje, jelikož společnosti, které ji vyvíjeli, tak její vývoj pozastavili. Toto lze přisoudit dvěma aspektům. Prvním byla převaha konkurenční Blue-Ray technologie a její vyšší akceptace na trhu a též druhý významný aspekt, byl prolomení ochrany tohoto nekopírovatelného média roku 2007. Všechna výše zmíněná média mají v praxi ochranu též „prolomenou“. Tj. jejich obsah lze zkopírovat nejen do počítače, ale i na další zapisovatelná média. Další nosiče programů mohou být: USB flash disky, paměťové karty, Externí USB disky apod.). Na těchto nosičích se software distribuuje pouze ve velmi výjimečných případech.

32

3.4 Způsoby distribuce a legálního nabití software Ve 21. století existuje nespočetně možností pro distributory počítačových programů jak dostat jejich produkty k uživatelům. Čím dál tím větší roli získává internet. Důvodů je hned více. Úspora času, větší pohodlí, možnost využití trial, shareware apod. a následné koupení software po vyzkoušení, často nižší ceny než v kamenných obchodech atd. Mezi nejobvyklejší možnosti, jak nabýt legálně software patří: Internetové obchody – uživatel nakoupí CD, či DVD (nebo jiný nosič) se softwarem, který je na něm nahraný. Po jeho doručení drží “v ruce“ uživatel zakoupený software na daném nosiči médií a zpravidla i manuál s licencí k software, instalačními instrukcemi a případnými sériovými nebo i aktivačními kódy. Kamenné obchody – nejstarší, ale stále často používaná možnost jak nabýt software. Nabytí probíhá v ochodech prodejců software, zpravidla i hardware dohromady. Stejně jako při zakoupení v internetovém obchodě se dostane uživateli program na hmatatelném médiu s instalačními pokyny a případnými návody a licenčním ujednáním. Zakoupení a stažení z internetu – poměrně nová metoda nabytí software. Její rozvoj začal v širším smyslu až v novém miléniu. Je třeba mít dostupné stálé a rychlé připojení k internetu. Uživateli je v dnešní době již povoleno stažení software v mnoho případech automaticky a po jeho instalaci je třeba zadat sériové či aktivační číslo, které si uživatel musí zakoupit na daném webu. Licenční číslo nebo aktivační číslo je zpravidla unikátní pro každého uživatele a program při jeho zadání zkontroluje ve své on-line databázi zdali již nebylo užito dříve. Tento způsob se stává populárnějším, jelikož uživateli poskytuje vyšší pohodlí a zároveň se snižují náklady na distribuci software a zvyšuje se jeho zabezpečení proti nelegálnímu kopírování a šíření.

3.5 Prodej použitého software Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES deklaroval Soudní dvůr Evropské unie dne 3. 7. 2012 rozhodnutím ve věci C-128/11, že obchodování s již použitým softwarem – potažmo softwarovou licencí je na půdě Evropské unie legální. Výrobci nemají již dle 33

rozsudku v tomto uživateli bránit. Již dříve bylo povoleno, prodávat software, který byl jeho nabyvatelem pořízen na hmatatelném nosiči dat (CD, DVD nebo BD). Nyní nově platí od tohoto rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie i možnost prodávat použitý software, jenž byl nabyt elektronicky – stažením z internetu.47

47

EUR-Lex. Rozsudek Soudního dvora Věc C-128/11: žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Budesgerichtshof – Německo, UsedSoft GmbH v Oracle International Corp. [online]. ©2012 [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62011CJ0128:CS:HTML

34

4 Porušení autorského práva Pokud budeme hovořit po porušení autorského práva, nemusí se vždy jednat o miliónové škody, případně akce tzv. softwarových pirátů. Porušování autorského práva se dopouští ve velké míře i běžný uživatel, který si v mnoha případech ani neuvědomuje, že zasáhl do autorského práva nedovoleným způsobem. Například vypalovaní CD disků s počítačovými programy a jejich šíření dál je všeobecně známo jako trestný čin a uživatel si je tohoto zpravidla i vědom. Ovšem, mnohdy si není uživatel vědom, že porušuje právo i při běžném užívání jeho techniky, která ho k porušení autorského práva i tak trochu navádí. Například oblíbená technologie bluetooth v mobilních telefonech doslova zavdává uživateli možnost sdílet jeho soubory s jinými, včetně souborů, které by sdíleny být neměly. Klasickým příkladem z praxe by mohla být situace, kdy si uživatelé mezi sebou sdílí hudební soubory, nebo zakoupené tapety, hry či aplikace a šíří je tak bez povolení autora dál.

4.1 Softwarové pirátství Základní je si uvědomit odlišné pojmové roviny, které spadají pod globální název softwarové pirátství. Rozdělení na tzv. nelegální software a protizákonný software. Dále na nelegálně šířený software, nelegálně nabytý software, nelegální užívání software a další. Pro vznik odpovědnosti za porušení autorských práv není nutné hledat zavinění na straně odpovědné osoby, která je původcem zásahu. Postačí dokázat, že dochází k protiprávnímu jednání, příčinné souvislosti a k následku. Tudíž jinými slovy k porušení autorských práv.48 V rámci generálního názvu softwarové pirátství se skrývá i řada dalších pojmů (hacker, cracker, warez, zadní vrátka, viry a trojské koně apod.), které přiblížím a podrobně vysvětlím na následujících stránkách.

48


35

4.2 Nelegální software Do nelegálního software spadá software, jenž byl nelegálně pořízen (nelegální kopií) nebo nelegálním stažení ze sítě internetu a software ke kterému nemá uživatel platnou licenci – tj. je užíván nelegálně.49 Příklad z praxe: Uživatel X se rozhodl podělit o zakoupený software s ostatními. Sdílel jej na server megaupload.com. Uživatel U si tento soubor vyhledal ve vyhledávači google.com a uložil jej z megaupload.com do svého PC, nainstaloval a začal užívat. Zde se jedná jak o nelegální šíření software, kterého se dopustil uživatel X, tak o nelegální nabití a nelegální užití software, za který je zodpovědný uživatel U. Tento software, nainstalovaný na PC uživatele U se dá označit jako software nelegální.

4.2.1 Nelegální kopie - rozmnoženina Nelegální pořízení díla, které je chráněno autorským zákonem. Může se jednat jak o kopii na nosiči médií – CD, DVD apod., nebo též o virtuální kopii v podobě tzv. obrazu disku – .iso, .mdf apod. O nelegální kopii díla se nejedná v případě, že tato kopie byla vytvořena jako záložní kopie originálního software. Na tento krok má uživatel právo. Osobně toto považuji za velmi správné, jelikož nosič médií může být po čase užívání poškozen a uživatel by nebyl schopen program opětovně řádně nainstalovat – v případě, že to ovšem dovoluje licence.

4.2.2 Warez Fenomén softwarové pirátské scény. Software zpřístupněný hackery s prolomenou ochranou proti kopírování. Tzv. „cracker“ sežene software ještě před jeho oficiálním uvedením na trh. Prolomí a zruší jeho ochranu proti kopírování a sdílí na síti internet – zpravidla je snaha crackerů rozšířit tento upravený program na co nejvíce možných míst v internetové síti a zpřístupnit jej k stažení.

49


36

4.2.3 Zadní vrátka software Tzv. backdoor. Zpravidla jsou zanechávána programátorem za účelem údržby software a přístupnosti skrytých částí programu – záměrně zanechaná. Občas se ale může stát, že tato zadní vrátka měla být odstraněna, ale programátor toto zapomněl. V mnoha případech se mohou stát zadní vrátka vstupní branou pro útočníky. Pomocí nich útočník poměrně snadno obejde uživatelské prostředí se zabezpečovacími prvky software.50

Hacker a Cracker Důležité je si uvědomit rozdíl v těchto dvou označeních. Mnoho lidí by označilo počítavé útočníky pouze za hackery. Nicméně tyto pojmy se místy překrývají, ale v podrobném výkladu dle konkrétních situací je vhodné použít ten, který daný čin lépe popisuje. Hacker je profesionálním programátorem, případně softwarovým odborníkem, který zná velmi podrobně důležité funkce programu. Pomocí nich, si dokáže software upravit dle svých představ, tak aby mohl lépe realizovat svůj průnik do důležitých částí systémů. Za osobu crackera bychom mohli označit pachatele, který prolamuje zabezpečení software za účelem odstranění ochranných prvků, např. kontroly sériového čísla nebo kontroly originálního nosiče médií – např. CD / DVD / BD v mechanice). Cracker jím prolomené dílo šíří zpravidla na internetu pro širokou veřejnost tzv. warezem.51

50

ŠŤĚDROŇ, B. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 16. ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 16. 51

37

4.3 Nelegální šíření software Nejčastěji se v tomto směru setkáváme s nelegální kopií, rozmnoženinou software tzv. sdílením na síti internet. Může se jednat například o sdílení software na download serverech (původní software, nebo upravený warez), ale i o sdílení pomocí peer to peer sítě, kde dochází k sdílení obsahu i mezi větším počtem uživatelů v reálném čase. Dále za nelegální šíření software je považováno vypálením nosiče dat, na kterém je uložen software (CD, DVD, flash USB apod.) a jeho šíření dál. Dalším případem může být i jakékoli šíření software neplatnou formou podlicencí nebo bez licence. Příklad z praxe: Uživatel X si zakoupí software na úpravu videa vytvořený firmou C a rozhodne se jej poskytnout i ostatním uživatelům. Neřeší žádné licenční podmínky, autorská práva a dílo nahraje včetně všech instalačních souborů na megaupload.com a umožní jeho stažení ostatním uživatelům. Nejčastější formáty souborů, ve kterých dochází k nelegálnímu šíření software: Archivy .rar - na serverech rapidshare, megaupload apod. dochází k častému šíření software pomocí archivů .rar, které jsou chráněny heslem a hashem-kódovací metodou. Soubory nesou v mnoha případech nesmyslné názvy, z důvodu, aby je nebylo lehce možné odhalit. Pokud uživatel, který soubor stáhl, nemá patřičné heslo k odemknutí archivu, nemůže mu být zobrazen ani název souboru. Tudíž protipirátské orgány mají často i potíže identifikovat takto nelegálně šířený software. Obrazy disků - jedná se o virtuální – digitální kopii dat – tzv. obraz nosiče médií (CD / DVD / BD), který je vytvořen speciálním softwarem. Nejuniverzálnější je koncovka .iso. Tento digitální obraz obsahuje nejen data, která vidí uživatel shodná s originálním diskem, ale i systémová meta data (boot sektor disku, struktury dat a atributy). V praxi pokud je vytvořen kvalitní obraz disku a náležitě vypálen na příslušný nosič médií, mají mechaniky veliké obtíže jej rozpoznat jako kopii. Dle mého akademického testu na 10 vzorcích – dle použití různých enkryptovacích programů, vypalovacích programů a nosičů médií, mohu konstatovat, že můj test vyšel v 60 % pozitivně. Tj. obraz disku vypálený na neoriginální médium byl mechanikou počítače brán jako disk originální. Pouze ve čtyřech případech jsem byl mechanikou vyzván k vložení originálního nosiče médií. Výrobci software se dříve bránili instalaci jejich software na počítače, které měly v sobě nainstalován software, který umožňoval

38

vytvoření obrazu disku a snažil se i firmy vytvářející takovýto software tlačit před soud. Z druhé strany si výrobci těchto programů na vytvoření digitálního obrazu disku zdůvodňují své produkty tím, že uživateli poskytují možnost vytvořit si jednu záložní kopii díla, která může být bez obtíží instalována na uživatelovo PC v případě ztráty či poškození originálního nosiče. Nejznámější a nejkvalitnější programy pro vytváření a vypalování souborů disků jsou: Clone CD a Clone DVD od společnosti Slysoft, Alcohol 120% od společnosti Alcohol Soft a NERO od Ahead Software GmbH. Ještě by stálo za zmínku, že společnosti zároveň vyvinuli i tzv. virtuální mechaniky, které dovolují uživatelům obraz disku spustit v PC bez jeho vypálení na nosič médií na virtuální mechanice. Torrenty – P2P síť - pomocí důmyslné P2P – peer to peer sítě dochází k sdílení souborů v reálném čase mezi uživateli prakticky z celého světa. Prvotní myšlenka těchto datových přenosů nebyla vůbec špatná. Měla fungovat pro sdílení open source software a dalšího svobodného software. Jenže jako vše, lze i tento způsob jednoduše zneužít a samozřejmě k tomu ve velkém došlo. Nejznámější je asi případ serveru „thepiratebay.com“. Zde si uživatel mohl a i pořád může vyhledat software, filmy, hudební cd a další obsah dle jeho zájmu. Pomocí BitTorrent protokolu, který si uloží a spustí v jednom z mnoha BitTorrent programů, může uživatel načíst soubor s koncovkou .torrent, ve kterém jsou uložena meta data o downlodu. Soubory jsou šířeny peer to peer sítí po částech pomocí uživatelů, kteří je sdílí tzv. seed a na druhé straně stojí uživatelé, kteří je přijímají tzv. peer. Stahování a sdílení probíhá zpravidla souběžně. Tj. uživatel určité části stahuje a naopak ty, které již má staženy, sdílí zpět do sítě mezi ostatní uživatele. Za důležité považuji i upozornit na to, že tento protokol používá i řada nezletilých uživatelů, bez vědomí jejich zákonných zástupců. Tyto nezletilé osoby mnohdy ani netuší, že se jedná v případě stahování, ale i v případě šíření software zpravidla o trestný čin. Pachatel se pak dá poměrně snadno dohledat pomocí IP adresy.52

52

CRAIG, Paul a Ron HONICK. Softwarové pirátství bez záhad. Praga: Grada, 2008, s. 116-117.

39

4.4 Nelegální nabytí software Nejčastěji stažením z internetu bez jakékoli platné licence (sdílený software i warez), získáním nelegální kopie (rozmnoženiny) software na nosiči dat, případně software

nabytý sdílením v sítích peer to peer apod. Příklad z praxe: Uživatel Y nalezl na serveru megaupload.com pomocí zadání názvu software nahraný program na úpravu videa od uživatele X z předchozího příkladu. Uživatel Y klikne na tlačítko „download“ a soubor uloží do svého PC. Pro nelegální nabytí software je zpravidla potřeba i předešlého protizákonného jevu a to nelegálního šíření software. Jakmile je dílo nelegálně rozšířeno na internetu, zaujme pozornost uživatelů, kteří jej začnou stahovat. Gramotnost uživatelů ohledně nelegálního nabytí software není vždy úplná a někteří z nich si ani neuvědomují, že porušují svým jednáním zákon.

4.4.1 Stažení software z internetu – je legální? V dnešní době se jedná o velmi častý jev a není se čemu divit. Nalézt na internetu nelegálně šířený software, stáhnout jej z internetového serveru, najít si k němu platné sériové číslo, software nainstalovat a začít jej užívat není až tak složité. Mnoho uživatelů si práva k software plete i s právy k ostatním autorským dílům. Například stažení hudby, filmu a obdobných autorských děl z internetu a jejich použití pro osobní - vlastní potřebu není bráno jako nelegální. Ovšem u software je tomu jinak. Nejenže je nelegální jeho stažení, ale v rozporu se zákonem je i jeho instalace, při které uživatel dokonce odsouhlasí licenční podmínky k danému software. V případě, že takto nabytý software začne uživatel používat, dopustí se dalšího porušení zákona. V praxi se již mnoho softwarových firem rozhodlo jejich starší software, do jisté míry už neprodejné verze, uvolnit k volnému stažení s výhledem, že si uživatel program oblíbí a zakoupí jeho novější verzi. Dle mého názoru se jedná o velmi správný a dobře strategicky promyšlený krok od softwarových společností. Uživatelé nebudou mít takovou potřebu k nelegálnímu stahování software a zároveň se otevře softwarovým společnostem možnost prodeje jejich software v aktuální – novější verzi.

40

Dále bych si dovolil přiložit krátký seznam, kde je možné pro uživatele legální stažení starších verzí software, případně freeware, shareware, trial a podobně. Celosvětově se těší velké oblibě uživatelů díky své přehlednosti, názvu a nabídce tohoto software webový portál: http://www.download.com Dalším velmi oblíbeným a koncepcí zajímavým je webový portál http://www.oldversion.com, který nabízí starší verze software, které je legálně možné stáhnout a dle licence i užít. Z českých serverů mohu doporučit velmi populární http://www.stahuj.cz a též i http://www.slunecnice.cz. Nejen že tyto weby nabízejí software zcela legálním způsobem, ale nabízejí uživatelům i kvalitní recenze daného software a jistotu, že daný software neobsahuje žádné skryté programy, nebo zdrojové kódy, které by mohli ohrozit počítač a soukromí uživatele.

4.4.2 Nabytí software „z ruky do ruky“ K nelegálnímu šíření a nabití software dochází často i mezi přáteli tzv. z ruky do ruky.53 Málokdy si ovšem uvědomují, že porušili autorský zákoník. Způsob jak se dá toto dohledat je poměrně složitý a jediné způsoby jak tomu v praxi předejít, jsou například online aktivace programu, nebo ověření počítače s připojením na internet.

53

CRAIG, Paul a Ron HONICK. Softwarové pirátství bez záhad. Praga: Grada, 2008, s. 119.

41

4.5 Nelegální užití software Jde o užívání software bez platné licence. Může se jednat o software nelegálně nabitý pomocí sítě internetu, případně různých datových nosičů. Často se jedná i o software, který byl instalován na větším počtu počítačů, než dovoluje jeho licence, software k němuž vypršela platná licence, nebo o software, u něhož licence nedovoluje užití pro komerční účely.54 Příklad 1 z praxe: Uživatel Y si stáhnul ze serveru megaupload.com software na úpravu fotek, uložil jej do svého domácího PC a nainstaloval. Spustil jej a využívá ho bez platné licence. Edituje a publikuje pomocí něho videa, která později nahrává na svůj profil na sociální síti facebook. Příklad 2 z praxe: Uživatel Z se připojil na tzv. „peer to peer“ síť a začal stahovat účetní program pomocí tzv. torrent. Poté, co program do PC nainstaloval, začal jej užívat ve své kanceláři pro komerční účely. Často zaznamenávané problémy jsou s nelegální verzí operačního systému Windows. Toto se začalo řešit již v době prodeje úspěšného operačního systému Windows XP, kdy bylo poměrně snadné vytvořit kopii instalačního disku. Microsoft na toto velmi rychle reagoval a začal sledovat jejich software, který byl naistalován na více počítačích s použitím stejného sériového čísla. Tato ochrana se nazývá WPA – Windows Product Activation.

4.6 Užití protiprávního software Jedná se o užití software, který je považován za škodlivý a nezákonný. Pomocí tohoto protiprávního software může docházet k pronikání a poškozování jiného software. Řadí se sem spyware, malware. počítačové viry, trojské koně a také software, pomocí něhož jsou prolamovány ochranné kódy a hesla. Příklad z praxe: Počítačový hacker se rozhodně, že pomocí software napadne nic netušící uživatele. Vytvoří zajímavý program na čištění systémových registrů, napíše k němu lákavý popis a vytvoří uživatelské prostředí, které se tváří jako opravdový program, který opravuje poškozené registry v PC. Uživatel si jej stáhne, nainstaluje,

54


42

spustí a zjistí analýzu svého PC. Program vyhodnotí uživateli, že má poškozeno 289 registrů a vyzve jej k spuštění jejich opravy. Po stisknutí tlačítka opravit registry se spustí důmyslná škodící část programu, která důležité registry pozmění natolik, že uživateli skoro znemožní hlavní funkce Windows a zpomalí chod systému. Mezitím si může hacker prohlédnout obsah napadeného PC a případně napáchat další škody. Osobně jsem se setkal s takovým to programem, když jsem užíval starší Windows Vista. Samo od sebe se zobrazilo hlášení, že mám poškozeno mé PC. Hlášení vypadalo jako systémové od společnosti Microsoft. Automaticky mne nabídlo instalaci podivného registry cleaneru. To jsem provedl a pak následoval proces výše popsaný. Malware - v doslovném překladu se jedná o „zákeřný software“ (malicious software), který svým chováním poškozuje ostatní software, případně chod počítačového systému.55 Pod souhrnný název Malware spadají počítačové viry, trojské koně, případně i spyware. Trojský kůň - jedná se zpravidla o program, který má za cíl působit na uživatele jako funkční software.56 Může se jednat o jednodušší počítačovou hru, spořič obrazovky, případně i dříve zmíněný údajný registry cleaner, který když uživatel nainstaluje, tak se začne chovat dle svého vnitřního naprogramování. Někdy program i plně funguje a na jeho pozadí běží další skryté procesy, které mají za cíl škodit. Spyware - získává bez vědomí uživatele dat, která odesílá svému programátorovi na jím určený server. Může se jednat i o důležitá hesla, obsah emailové korespondence a další citlivé údaje. Uživatel mnohdy nemá ani tušení, že běží v jeho počítači nějaký skrytý proces.

55

ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 15. 56 ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 15.

43

4.7 Nelegální zásah do zdrojového kódu a vývoj software Porušitel nejedná v souladu s licencí k užití software. Pomocí cizího zdrojového kódu vyvíjí nový software, nebo naopak pozměňuje zdrojový kód za účelem poškodit funkčnost software, nebo šířit pomocí jeho počítačové viry. Třetí možností jsou uživatelé, kteří si zásahem do zdrojového kódu software chtějí pozměnit jeho funkčnost pro svůj či cizí prospěch. K tomuto porušení autorských práv dochází nejčastěji za strany bývalých zaměstnanců softwarových společností, kteří se jim chtějí pomstít, nebo u vývojářů software, kteří byli z vývojového týmu vyloučeni a cítí se nedoceněni. Příklad z praxe: Pan H pracoval ve firmě, která se zabývá vývojem navigačního software pro mobilní telefony a tablety, které pracují s operačním systémem Android. Z firmy koncem roku 2012 byl propuštěn. Jako jeden z hlavních programátorů nové aplikace se cítí být poškozen. Doma má pan H na flash disku zálohy vývoje dané aplikace. Rozhodne se, že prodá zdrojový kód konkurenční firmě a přilepší si k živobytí. Tímto se dopouští pan H porušení autorských práv a vystavuje se riziku trestního stíhání.

44

4.8 Shrnutí softwarového pirátství Když bych shrnul tyto základní body, které nám charakterizují protiprávní jednání ve vztahu k počítačovému programu, tak je nutné si uvědomit, že většina z nich je široké veřejnosti velmi známá. Dle odhadů českých novinářů je nelegální software nainstalován na 36 % procentech počítačů. Osobně bych si dovolil s tímto číslem polemizovat a označit jej za velmi optimistické. Důkazem je výsledek zveřejněný společností BSA – The Software Aliance o softwarovém pirátství z roku 2011: 57 SVĚT: naměřená globální světová míra softwarového pirátství je na hodnotě 42%. Nelegální software je nainstalován na 57% počítačů. Česká republika: míra softwarového pirátství - 35%. Nelegální software je nainstalován na 57% počítačů. USA: míra softwarového pirátství je na výrazně nižší hodnotě - 19%. Nelegální software je nainstalován na 31% počítačů. Rusko: je pověstné svou pirátskou činností v oblasti software. Míra softwarového pirátství je 63% a nelegální software je nainstalován na 72% počítačů. Rád bych dále podotkl, že k instalaci nelegálního software dochází jejich uživateli mnohdy za jejich plného vědomí. Hlavní důvody jsou hned dva. Stát, který je v tomto případě povinen kontrolovat, aby k tomuto nedocházelo, není příliš aktivní, natož u malých domácností a firem. Policejní orgány v České republice řeší zpravidla případy porušení autorských práv pouze u velkých společností, státních orgánů a složek, nebo na základě udání. Druhým důvodem, dle mé zkušenosti možná i tím primárním je v mnoha případech vysoká cena software, kterou nejsou ochotni spotřebitelé zaplatit. Aktuálně se ceny výpočetní techniky postupně snižují – tento trend je sledovatelný již posledních pár let. U některého software jdou ceny též dolu, ale nikoli tak úměrně jako je tomu u hardware. Jeho zabezpečení se naopak zvyšuje a je nyní už těžší jej prolomit nebo obejít. Proto i míra softwarového pirátství v ČR v posledních čtyřech letech postupně pomalu klesá. Pořád je ale dle mého názoru na značně neuspokojivé hodnotě.

57

BSA. BSA Global Software Piracy Study 2011. ww2.bsa.org [online]. ©2011 [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://globalstudy.bsa.org/2011/

45

Dle mnou získaných poznatků na základě anonymních dotazníků se domnívám, že snížení míry softwarového pirátství nebude zcela jednoduchý proces. Mnoho uživatelů s klidným vědomím software stahuje, instaluje na své počítače a nehodlá na svém jednání nic měnit. Uvidíme, jak se bude situace dále vyvíjet. Možná pomůže k jeho snížení i jistá vstřícná změna cenových politik softwarových společností, případně i zvýšení zabezpečení software proti nelegálnímu šíření a užití. Na závěr této části bych si dovolil shrnout hlavní rizika používání nelegálního software: 58 Riziko trestního postihu (peněžitý trest, trest propadnutí věci, trest odnětí svobody) Riziko virové nákazy PC Riziko ztráty soukromí Riziko finanční ztráty (možné odcizení údajů k internetovému bankovnictví) Riziko odcizení a ztráty důležitých a citlivých dat

58

MICROSOFT. Rizika používání nelegálního software. www.microsoft.com [online]. ©2013 [cit. 2013-06-18]. Dostupné z: http://www.microsoft.com/cze/legalnisoftware/prevence-a-rizika/rizika.aspx

46

4.9 Příklady softwarového pirátství ze světa Softwarové pirátství je světově známý pojem a činnost pirátů je velmi náročně sledována. Členové policejních složek se často infiltrují do pirátské skupiny, což není vůbec jednoduchý proces. Musí působit přesvědčivě a též, že jsou jedni z nich – softwarový piráti. Na odhalování softwarového pirátství se podílejí celosvětově policejní složky, které mezi sebou navzájem spolupracují, předávají si informace a podnikají společné akce proti pirátům. Kromě policejních složek pracují v České republice na vyhledávání softwarových pirátů i soukromí detektivové, kteří jsou držiteli autorských práv vcelku četně najímáni. Ze strany společností na ochranu software BSA – The Software Aliance, ESA - Entertainment Software Association, MPAA - Motion Picture Association of America a řady dalších je poskytována na boj proti softwarovému pirátství veliká finanční pomoc. Pirátská činnost je četně odhalována a tresty pirátů se zpřísňují. I přesto vše piráty žene kupředu touha prolomit doposud neprolomené zabezpečení software a šířit jej dál.59 S prolamováním nového zabezpečení je to vždy otázka času, než se pirátům podaří najít způsob jak toho docílit. Softwaroví inženýři si proto netroufají se 100% jistotou tvrdit, že nový způsob zabezpečení software nemůže být prolomen. Faktem ale je, že způsoby zabezpečení software proti pirátům jsou pořád důmyslnější a propracovanější a prolomení nových prvků zabezpečení jim zabere o trochu víc času, než tomu bylo dříve.

4.9.1 Skupina Piráti s postojem (Pirates with Attitudes) Byla největší pirátskou skupinou 90. let minulého století. Zabývali se vydáváním a šířením warezu důležitých aplikací. Měli velkou síť dodavatelů uniklého software a crackerů. Jejich členové byli jak z USA, tak i z Evropy. K dispozici jim byly vysoce moderní technologie na tehdejší dobu. Nebylo se ani čemu divit, jelikož mezi sebou měli i 5 zaměstnanců firmy Intel, takže byl zabezpečen lehký přístup k základním deskám a procesorům. Skupina měla mezi sebou velmi přátelské vztahy připomínající vztahy v rodině a platila mezi členy veliká pospolitost a ochota pomoci si navzájem. Všichni členové byli velmi dobře

59


47

motivováni. Každý měsíc obdarovala skupina jednoho ze svých nejlepších dodavatelů uniklého software a jednoho nejlepšího crackera novým stolním počítačem, nebo cenným hardware. Byli první pirátskou skupinou, která donutila americkou FBI, aby se jimi zabývala. Do té doby nebylo na takovéto úrovni nic vyšetřováno. FBI použila u soudu poprvé v historii zákon o elektronické krádeži, za který hrozil v tehdejší době trest odnětí svobody na 5 let nebo peněžitý trest do výše 250 000 dolarů. Když v roce 1999 chytila FBI dva z jejích členů, dala jim jasnou nabídku. Buď ponesou odpovědnost za všechna porušení zákona, nebo pomohou chytit i další členy. Po roce spolupráce bylo celkem vydáno 17 zatykačů, ale pouze 15 členů bylo chyceno. Dva z nich FBI unikli a bylo po nich dlouho pátráno. Hlavní představitel skupiny byl odsouzen k trestu 18 měsíců vězení nepodmíněně, ostatním byly uloženy tresty na 12 měsíců nebo méně. Jeden z uprchlíků se ke své pirátské vášni znovu vrátil a přihlásil se v roce 2003 pod stejným krycím jménem, které používal i ve skupině Piráti s postojem a to jako „Shiffie“. Vytvořil novou warez skupinu s plug-iny pro grafické aplikace. FBI jej ani při této příležitosti nechytila.60

4.9.2 Skupiny DRiNK OR DiE a Razor1911 Skupina DOD – DriNK OR DiE se zabývala warezem a vydáváním aplikací. Její členové byli vysoce odhodláni a měli k dispozici velmi kvalitní zdroje a výpočetní techniku. Někteří z členů byli zaměstnáni u velkých softwarových společností – např. u Symantecu. Jednalo se o jejich významné dodavatele, kteří pomohli skupině vydat pirátský software do pár hodin po jeho oficiálním dokončení. Jejich největším úspěchem bylo vydání operačního systému Windows 95 o několik dní napřed, než tomu bylo u jeho oficiální verze. Skupina Razor1911 se věnovala warezu u počítačových her a vydáváním cracků na ně. Jimi rozšířený software byl k nalezení skoro na každém warez serveru. Jejich soubory nebyly šířeny pouze jedním distribučním kanálem. PC hry, které rozšířila skupina Razor1911 kolovaly i mezi uživateli na BitTorrent síti a také na serverech megaupload.com a

60


48

rapidshare.com. Rozsah jejich činnosti byl obrovský. Skoro každá významnější a poptávaná PC hra byla jimi nelegálně šířena. Když se rozhodla FBI provést na obě tyto skupiny veliký zásah, pojmenovala akci názvem Buccaneer. Jednalo se o jednu z největších operací FBI proti softwarovým pirátům v historii. Pochytali a zatkli celkem 15 členů skupiny DRiNK OR DiE, kteří byli odsouzeni k nepodmíněným trestům na 5 až 15 let. Hlavní člen skupiny Razor1911 byl odsouzen též k trestu odnětí svobody na 50 měsíců nepodmíněně.61

4.9.3 Skupina FairLight Tato skupina, která měla členy po celém světě, se podepsala pod pirátské vydání počítačových her Simpsonovi, Pán Prstenů: Návrat krále a řadu dalších žádaných her 21. století. Skupina FairLight spolupracovala v Nizozemí i se skupinou Kalisto. Ty měli v Nizozemí umístěny některé ze svých serverů, špičkově vybavené a připojené k velmi rychlému internetovému připojení, které bylo v Nizozemí na tehdejší dobu jedno z nejrychlejších a nejpropustnějších z celé Evropy. Když FBI v roce 2004 započala zásah pod krycím názvem Fast Link, netušili členové skupiny FairLight, že se jedná o více než 120 zásahů v 11 zemích světa, který byl připravovaný přes 8 měsíců díky rozsáhlé spolupráci policejních složek.62

61 62

CRAIG, Paul a Ron HONICK. Softwarové pirátství bez záhad. Praga: Grada, 2008, s. 139-144. CRAIG, Paul a Ron HONICK. Softwarové pirátství bez záhad. Praga: Grada, 2008, s. 145-148.

49

5 Zabezpečení software Uživatelé software, softwaroví piráti (hackeři a crackeři) jsou mnohdy svým postojem lhostejní k právním předpisům a existence rizika trestních postihů je málo kdy zbrzdí, aby nevykonali čin, který poruší práva autora počítačového programu. Rozhodl jsem se vypsat základní prvky zabezpečení počítačového programu, které jej chrání, aby nebyl použit neoprávněným uživatelem nebo zneužit softwarovými piráty. Hlavním cílem zabezpečení software je zabránění v porušení autorských práv.

5.1 Sériové číslo Jedná se o jednu z nejstarších pasivních ochran software. Je uváděn výrobcem software na instalační brožuře, obalu cd nebo nalepen uvnitř krabice software. Sériové číslo se zadává při nebo po instalaci daného programu. Je složeno zpravidla z většího počtu znaků (kombinace číslic a písmen, případně někdy i znaků). Často je pro uživatele uzpůsobeno sériové číslo do několika polí po 4-5 znacích. Po jeho zadání a odsouhlasení je zkontrolována jeho správnost. Postupem času se toto ukázalo jako málo bezpečná varianta – nedostačující. Vznikly rozsáhlé weby s databázemi sériových kódů pro programy a hry, tudíž nebyl žádný problém si program zkopírovat a pak použít stejný sériový kód při více instalacích. Krom databází sériových kódů se na internetové síti vyskytuje i možnost stáhnout tzv. keygen programy, které na základě algoritmů na které přišli hackeři, generují tato sériová čísla.63 Některé z keygen programů nejsou tak důmyslně vytvořené a mají v sobě zahrnutou pouze databázi existujících sériových čísel.

5.2 Kontrola média v mechanice Disková mechanika (CD, DVD nebo BD) kontroluje, zdali je v ní vložen originální nosič software. Toto lze zjistit pomocí ověření existence meta dat na daném médiu. Meta data v sobě nesou bootovací sektor disku a další informace o struktuře dat.64 Meta data jsou pro uživatele skryta a není možné je tedy běžně zobrazit. Pokud by uživatel zkopíroval pouze

63 64

CRAIG, Paul a Ron HONICK. Softwarové pirátství bez záhad. Praga: Grada, 2008, s. 62-68. CRAIG, Paul a Ron HONICK. Softwarové pirátství bez záhad. Praga: Grada, 2008, s. 68-73.

50

soubory z disku do počítače a poté je vypálil na další médium, toto médium by bylo při instalaci software označeno za neoriginální (pokud ovšem tento prvek ochrany v sobě software zahrnuje). V dnešní době lze v mnoha případech tuto ochranu obejít pomocí tzv. obrazů disku a virtuálních mechanik. Dříve byla ochrana CD nosičů jednodušší, ale velmi účinná. Na originálním nosiči byly naschvál ponechány chybné sektory, které nešly zkopírovat. Mechanika jednoduše rozpoznala originální a neoriginální rozmnoženinu. Pokud chybné sektory chyběly, ale software v sobě nesl informaci, že mají být na disku obsaženy, vyhodnotila mechanika, že není vložen originální nosič.

5.3 Online aktivace Mnohdy nazývána za řešení problémů pasivní ochrany software. Tato ochrana má za účel pohlídat, aby nebyl nainstalován software s jednou licencí na více počítačů, na kterých by byl i poté užíván. Online aktivace software funguje na principu připojení software k serveru vydavatelské společnosti, která zkontroluje unikátnost aktivačního kódu (tj. zdali je použit pouze jednou, na daném konkrétním software, nebo na povoleném počtu počítačů dle ustanovení licence - multilicence). V praxi s tímto přišla jako první společnost Microsoft, která zavedla WPA (tzv. Windows Product Activation), která měla za účel u Windows XP ověřit jeho legálnost. Tato metoda je nyní v praxi považována za jednu z nejúčinnějších.

5.4 Identifikace počítače Dále existuje i možnost identifikace počítače, která se zakládá na principu, že software se při své instalaci připojí na server společnosti, kam se uloží do paměti, na jaký počítač byl daný software nainstalován. Ukládá se hardwarová konfigurace počítače. Software toto může průběžně kontrolovat se serverem. Pokud se jedná o drobné rozdíly, například byla změněna grafická karta, software toto zpravidla neřeší a nevyhodnocuje jako riziko. Ovšem pokud by došlo v PC ke změně více komponent hardware, mohla by být zablokována funkčnost software a uživatel vyzván k objasnění situace. Většinou je po logickém vysvětlení změny více komponent software znovu odblokován a zpřístupněn.

51

6 Ochrana software Každý software je chráněn zákonem jako autorské dílo. Jeho ochranu můžeme rozdělit na více částí. Autorskoprávní ochrana na základě autorského zákoníku, trestněprávní ochrana na základě trestního zákoníku, institut nekalé soutěže a softwarové patenty. Dále je snaha chránit software i ze strany Evropské unie, mezinárodních organizací a pomocí mezinárodních smluv a dohod.

6.1 Autorskoprávní ochrana software Autorskoprávní ochrana software v České republice stojí na základech daných autorským zákoníkem. Zákon chrání díla původní, ve smyslu tom, že se jedná o díla, která jsou vlastním výtvorem autora. Není nutné, aby se jednalo o dílo jedinečné. Je tedy možné, že vzniknou podobné, nebo nezávisle na sobě, programy stejné a všechny budou bez rozdílu chráněny autorským zákonem. Zákon stanovuje práva a povinnosti autora počítačového programu a zároveň vymezuje omezení, která musí autor strpět ze strany oprávněných uživatelů – resp. vůči nim.65 Oprávněný uživatel je osoba, která má k dílu platnou licenci, resp. je oprávněn dílo užívat. O oprávněného uživatele se jedná také v případě, že daná osoba má k software vlastnická nebo jiná práva za účelem jeho využití.

6.1.1 Autorskoprávní nároky Ten komu bylo do osobnostních nebo majetkových práv neoprávněně zasáhnuto si může nárokovat následující66: Určení svého autorství – ten, jemuž došlo k zásahu do autorských práv, si může nárokovat určení svého autorství a potvrzení, že je nositelem autorských práv k software.

65

JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 66. 66 JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 66-67.

52

Zákaz neoprávněného zásahu do svého práva – poškozený vyzve k ukončení činnosti, kterou dochází k neoprávněnému zásahu do jeho práv. Například se může jednat o zákaz neoprávněného prodávání díla, neoprávněného šíření díla, výrobu rozmnoženin nebo napodobenin apod. Sdělení údajů – ten, jehož autorská práva byla dotčena, se může domáhat po osobě, která do jeho práv neoprávněně zasáhla sdělení informací a důležitých údajů, jak bylo s jeho dílem nakládáno, které osoby se na nelegálním šíření softwaru podílely, jakými způsoby a v jaké míře byla porušena autorská práva k dílu. Odstranění následků – poškozený držitel autorských práv má možnost si nárokovat odstranění nebo stažení neoprávněné rozmnoženiny nebo napodobeniny jeho software z distribuce, zničení všech neoprávněných rozmnoženin jeho software, případně zničení nebo odstranění materiálů a nástrojů, kterých bylo užito k výrobě neoprávněné rozmnoženiny jeho software. Poskytnutí zadostiučinění – zde se může jednat o omluvu, finanční zadostiučinění, případně o zákaz poskytování služby. V případě finančního zadostiučinění je možné využít dohody o narovnání mezi žalobcem a žalovaným nebo výši peněžitého zadostiučinění určí soud s přihlédnutím k závažnosti újmy a dalším okolnostem. Uveřejnění rozsudku – v případě úspěšnosti žaloby může žalobce požadovat na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, uveřejnění rozsudku. Rozsah a formu může dle okolností určit soud. Náhrada škody a vydání bezdůvodného obohacení – poškozený si může nárokovat náhradu ušlého zisku, za kterou se v tomto případě považuje zaplacení ceny licence software dle ceníku, který byl platný v době, kdy k porušení autorských práv došlo. Dále je možnost nárokovat si i vydání bezdůvodného obohacení, které činí dvojnásobek obvyklé odměny za získání licence k software.

6.1.2 Správní delikty § 105a – 105c autorského zákoníku, vymezují správní delikty ve vztahu k autorskému právu, stanovují výši pokut, kterou lze porušiteli uložit. U fyzických osob jsou označeny činy

53

popsané v § 105a za přestupky a právnických osob a podnikajících fyzických osob dle § 105b za správní delikty. Vymezení přestupků resp. správních deliktů je u obou skupin shodné.67 „a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v §

44 odst.

1 (obchází účinné technické prostředky ochrany, neoprávněně

pozměňují nebo rozšiřují dílo atd.), nebo c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6.“ Za přestupek resp. správní delikt mohou být uloženy následující pokuty68: podle písm. a) se uloží pokuta do 150 000 Kč podle písm. b) pokuta do 100 000 Kč podle písm. c) pokuta do 50 000 Kč. § 105c nám přibližuje společná ustanovení týkající se správních deliktů. Mezi nejdůležitější bych zařadil odstavec 2: „Při určení výměry pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.“69 A také odstavec 4: „Správní delikty podle tohoto zákona v přenesené působnosti projednává v prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu byl správní delikt spáchán.“70

67

Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, některých zákonů § 105a - §105c. 68 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, některých zákonů § 105a odst. (2) a § 105b odst. (2). 69 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, některých zákonů § 105c odst. (2). 70 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, některých zákonů § 105c odst. (4).

o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právech souvisejících s právem autorským a o změně o právech souvisejících s právem autorským a o změně

54

6.2 Trestněprávní ochrana software Neoprávnění uživatelé jsou v České republice trestáni za své jednání na základě trestního zákona. Dále může být trestán i oprávněný uživatel, který porušil rozsah jemu udělené licence nebo platné zákony. Dříve, do konce roku 2009 nám upravoval trestní zákoník č. 140/1961 Sb., dle § 152 Trestný čin porušení autorského práva.71 Bylo možno uložit jak peněžitý trest, tak i odnětí svobody až na pět let nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Nový zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dle § 270 upravuje porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. Stal se účinným k 1. 1. 2010. Řeší tuto problematiku následovně:72 „(1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo

71

JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 69. 72 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník § 270.

55

b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu.“ Též lze na základě okolností použít i jiná ustanovení trestního zákoníku. Například ve spojení se software by se nabízelo ustanovení týkající se podvodu, poškození a zneužití záznamu na nosiči informací, neoprávněné užití věci a posléze i trestný čin krádeže.

6.3 Institut nekalé soutěže Pojmem nekalé soutěže se zabývá obchodní zákoník, § 44 - § 55. Nekalá soutěž je jednání, které je v rozporu s dobrými mravy v hospodářském styku nebo hospodářské soutěži. Je riziko přivodění újmy soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž je zákonem zakázána.73 Výčet druhů nekalé soutěže, které by mohli být spojeny se softwarovými firmami:74 Klamavá reklama Klamavé označení zboží nebo služeb Vyvolání nebezpečí záměny Parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele Zlehčování Srovnávací reklama Porušení obchodního tajemství Pod nekale soutěžním jednání ve spojitosti se software si můžeme představit například jednání zaměstnance firmy, který od firmy odešel a posléze uveřejnil na trh software založený na jejich zdrojovém kódu, nebo software, který je možné snadno zaměnit se softwarem jeho bývalé zaměstnavatelské firmy. Dále ale také pod nekalým soutěžním jednáním můžeme chápat jednání konkurenčních firem, které jím porušují zákony. Firmy v rámci konkurenčního boje mezi sebou soutěží doslova na hranici zákona a někdy tuto hranici i překročí. Zpravidla se stává, že v jejich vzájemném konkurenčním boji dochází k nekalému soutěžnímu jednání.75

73

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník § 44 odst. (1). Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník § 44 odst. (2). 75 MAISNER, Martin a kolektiv. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 29. 74

56

6.3.1 Ochrana proti nekalosoutěžnímu jednání zaměstnanců V rámci ochrany před nekalosoutěžním jednáním ze stran zaměstnanců je firmám doporučeno pár bezpečnostních bodů a rad, které je velmi vhodné dodržet. Zdrojové kódy softwarových firem by měly být pečlivě a bezpečně uloženy na datových nosičích v bezpečnostních schránkách bank, trezorech a dalších bezpečných místech. V případě, že by tyto zdrojové kódy byly uloženy na serveru společnosti, je více než vhodné, aby k tomuto serveru byl omezený a limitovaný přístup a též i k jeho částem. Pokud by zaměstnanec firmy měl přístup ke kompletním zdrojovým kódům, je zde poměrně velké riziko, že toho zneužije. Neméně důležitým bodem je i úprava vnitřních předpisů smlouvy, případně zahrnutí ochrany citlivých informací, včetně udržení obchodního tajemství do smlouvy. O obchodním tajemství pojednává obchodní zákoník - § 17 - § 20. O porušení obchodního tajemství § 51 obchodního zákoníku. Ten popisuje porušení obchodního tajemství jako jednání, při kterém dochází k neoprávněnému sdělení nebo zpřístupnění informací, pro sebe nebo pro jiného a může být toto využito v soutěži.76 Též je možno uzavřít se zaměstnancem i konkurenční doložku, která v sobě nese zákaz provozování obdobné výdělečné nebo soutěžní činnosti vůči zaměstnavateli po dobu v ní určenou, nejdéle však jednoho roku od data skončení zaměstnání. V konkurenční doložce je dle zákoníku práce možno sjednat i přiměřenou smluvní pokutu. V případě jejího zaplacení zanikne závazek z konkurenční doložky zaměstnance vůči zaměstnavateli.77 V poslední řadě na ochranu před nekalým soutěžním jednáním u zaměstnanců, je doporučeno odpovídajícím způsobem ohodnotit jejich práci. Pokud se zaměstnanec cítí nedoceněn, jsou zde větší dispozice a rizika k tomuto porušení zákona.

76 77

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník § 51. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce § 310.

57

6.4 Softwarové patenty U software v České republice narazíme na problém s jeho patentovatelností. Patent je udělován na prvotní vynálezy, zahrnující vynálezeckou činnost a musejí být průmyslově využitelné. U software se snažila vyřešit problematiku patentovatelnosti Evropská unie. Ta umožnila patentovatelnost software pouze za předpokladu, že má potenciální technický efekt. V praxi je toto velmi těžko dokazována a vymáháno.78 V České republice se musíme spokojit u software, že je chráněn jako autorské dílo – tzv. dílo literární. Aby mohlo být toto dílo chráněno, musí být vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Zde jde především o ochranu jeho zdrojového kódu před jeho doslovným zkopírováním. Autorský zákon hovoří takto: „Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny.“ 79 Bohužel kvůli nemožnosti patentovat software, tak počítačový program postrádá ochranu důležitých algoritmů a tvůrčích myšlenek jeho autorů. V USA je například patentovatelnost software v praxi možná již od přelomu 70. a 80. let minulého století. Ohledně celé Evropy probíhají doslova tahanice okolo této otázky. Faktem je, že v případě uznání patentovatelnosti software by mohlo docházet k velkému množství sporů. Nutné je si uvědomit, že by spory mohly být například o grafický vzhled uživatelského prostředí, algoritmy zpracovávání dat nebo na specifickou vlastnost software. Zákonodárci EU jsou si tohoto plně vědomi a osobně zastávám též názor, že patentovat software je spíše otázkou delší budoucnosti, jelikož bude obtížné vymezit, na co by se patenty mohly vztahovat a zároveň pohlídat, aby pak nemohli vznikat monopolní postavení softwarových společností držících patent na danou funkci či vzhled software.80

78

JANSA, Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011, s. 41. 79 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů § 65 odst. (2). 80 MAISNER, Martin a kolektiv. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 20.

58

V USA dochází kvůli softwarovým patentům k početnému množství sporů. Mezi nejspornější softwarové patenty udělené v USA patří: Amazon’s 1 click patent – získaný roku 1999. Patent spočíval v tom, že zákazník společnosti Amazon.com zadá své údaje (jméno, adresu, kreditní kartu) pouze jednou a pro příští nákupy již stačí pouze jeden klik k dokončení nákupu. Microsoft’s handheld computer click patent – získaný v roce 2004. Jednalo se o patent na časově omezené stisknutí tlačítka na přenosných počítačích fungujících na platformě Microsoft PocketPC. Funkce měla za výsledek dle délky stisknutí tlačítka spuštění různých programů.81 Mnoho autorů nového software tak často v USA riskuje možnost soudního sporu se společností, která drží na daný postup, funkci, formát patent.

81

ŠŤĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 58-59.

59

6.5 Kroky EU na ochranu software Evropská unie podniká vcelku rozsáhlé legislativní kroky vedoucí ke zlepšení ochrany autorského práva v členských státech. Dochází k vydávání směrnic Evropským parlamentem a Radou., které musí členské státy v určené lhůtě pomocí transpozičních předpisů implantovat do svého práva a hlídat jejich dodržování. V praxi to znamená, že odpovědný za jejich dodržování je stát. Reálný dopad pro uživatele je často velmi malý a téměř nepozorovatelný. Nejvýznamnější v této oblasti byla vydána směrnice 2009/24/ES - o právní ochraně počítačových programů. V její preambuli je uvedeno: „Počítačovým programem rozumí programy v jakékoli formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení (hardware)“. Dále: „zahrnuje rovněž přípravné koncepční práce vedoucí k vytvoření počítačového programu za podmínky, že povaha těchto prací v pozdější etapě umožní vytvoření počítačového programu“.82 Z těchto formulací lze tedy odvodit, že pouhé myšlenky a principy na vytvoření díla nejsou chráněny autorským zákonem, ale návrh díla, který má již určitou podobu, ze které se předpokládá, že povede k vytvoření výsledného díla již chráněn je. Musí být již ale sepsán, či ztvárněn v určité objektivně vnímatelné podobě. Vývojová fáze programu tedy musí splňovat znaky díla, proto aby mohla být chráněna podle autorského práva. V dalších úvodních bodech definuje směrnice pojem rozhraní – technické propojení pro funkčnost hardware a software. Vymezuje podmínky autorství k software i nelegálnost jeho rozmnožování, pozměňování a řadu dalších důležitých pojmů. Pokud bychom pozorně hledali, nalezli bychom na stránkách EUR-Lexu i další směrnice pojednávající o software, ochraně zájmů autorů počítačových programů a též i o ochraně zájmů spotřebitelů a jejich soukromých údajů. Například směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, mění tři předešlé směrnice pojednávající o těchto právech.

82

EUR-Lex. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/24/ES: o právní ochraně počítačových programů (kodifikované znění) [online]. ©2009 [cit. 2013-06-14]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:111:0016:0022:CS:PDF

60

6.6 Společnost BSA BSA je mezinárodní společnost, která sdružuje většinu velkých softwarových firem a dbá na ochranu autorského práva. Její zkratka znamená název The Software Aliance. Působí celosvětově a ve více než 80 zemích. Mezi její členy patří známé firmy jako: Adobe Systems, Apple Inc., Intel, McAfee, Microsoft a další.83 Tyto velké firmy, které BSA zastupuje, si pomocí ní hlídají a případně domáhají svá autorská práva. V případě, že BSA má za to, že dochází k nelegálnímu užívání software, pošle firmě výzvu k prokázání softwarové legálnosti. Odpovědný zástupce firmy za software na ni může reagovat čestným prohlášením, které je k výzvě přiloženo a deklarovat, že užívaný software je používán legálně tj. s platnou licencí. Dále společnost BSA nabízí i velmi zajímavou a benevolentní možnost – legalizaci software, která mne osobně přijde jako velmi dobrý prostředek, jak snížit míru softwarového pirátství. Na jejich webových stránkách http://www.bsa.org je k nalezení i možnost podat nahlášení pirátství. Lze takto učinit pouze v případě, že se jedná o nelegálně užívaný software firmou. Uživatel, který toto nahlásí, zůstává v anonymitě před okolím – resp. jeho jméno nebude zveřejněno nikomu jinému než společnosti BSA, pokud to nebude vyžadováno zákonem.

6.6.1 Možnost legalizace software Podstatou moderního procesu legalizace, který nabízí mnohé z velkých softwarových společností i společnost BSA (The Software Aliance), je možnost legalizovat nelegální software a vyhnout se tak jakémukoli stíhání a komplikacím. Proces legalizace je u většiny společností anonymní. Společnosti nabízející legalizaci poskytují tzv. chráněnou dobu (cca 60 dnů), po kterou nebudou uživatele, kteří se přiznali k užívání nelegálního software stíhat.

83

BSA. O BSA a členech. ww2.bsa.org [online]. ©2000-2011 [cit. 2013-06-18]. Dostupné z: http://ww2.bsa.org/country/BSA%20and%20Members.aspx

61

6.7 Dohoda ACTA Dohoda ACTA byla mezi širokou počítačovou veřejností hlavním tématem a jejich diskuzí. Dle mého názoru se jednalo o téma zbytečně předimenzované v mnoha internetových diskuzích a protestech. Dohoda ACTA ve své podstatě nepřinášela pro uživatele internetu žádné noviny a jejich práva by jí nijak dotčena nebyla. Z dohody ACTA vyplývaly povinnosti především pro její signatáře – státy, které musely na základě jejího podpisu vnést obsah dohody do svých zákonů. Ve věcech, ve kterých bylo proti dohodě poukazováno, je nejvíce zavádějící, že jsou již zpravidla obsahem českého práva na základě směrnic EU a platných mezinárodních smluv. Šířily se fámy, že nebude již možné volně stahovat z internetu pro osobní neobchodní užití videa, filmy, hudbu, fotografie a další povolená autorská díla. Ovšem nic z toho by nebylo dohodou acta dotčeno. Tato dohoda byla cílena tím směrem, aby připomenula státu i uživatelům způsoby, jakými dochází do zásahů autorských práv a stát aby vybídla k potlačení těchto způsobů. V dohodě acta bylo pouze doporučeno, aby poskytovatelé internetu spolupracovali více s orgány, které bojují proti nelegálnímu šíření software po internetu. Například, aby jim poskytli IP adresu porušitele autorských práv.84 Dále se jednalo především o celní záležitosti – šíření nelegálního zboží (padělků). Z hlediska elektrotechniky například mp3 přehrávače, mobilních telefonů a dalších zařízeních. Jak už vyplývá z názvu dohody (Dohoda proti padělatelství ACTA), nejedná se o žádnou dohodu, která by způsobovala ve velkém prohlídky v domácnostech, zdali není užíván nelegální software. Osobně bych si toto dovolil označit za cílený tlak stran, které měly zájem, aby tato dohoda nebyla přijata, a také špatnou informovaností široké veřejnosti. Evropský parlament dne 4. července 2012 rozhodl proti ratifikaci dohody ACTA. Proti hlasovalo 478 poslanců, 165 poslanců se hlasování zdrželo a souhlas pro ratifikaci vyslovilo pouhých 39.85 Nutno podotknout, že Evropský parlament a jeho poslanci čelili ve spojitosti s dohodou ACTA velikému tlaku médií a tlaku odborné i laické veřejnosti.

84

Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dohoda proti padělatelství ACTA. www.mpo.cz [online]. ©2011 [cit. 201306-03]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument91931.html a http://download.mpo.cz/get/45031/50618/583371/priloha001.pdf 85 Evropský Parlament Informační kancelář v České republice. Evropský parlament odmítl dohodu ACTA. www.evropsky-parlament.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-06-15]. Dostupné z: http://www.evropskyparlament.cz/view/cs/press-release/pr-2012/pr-2012-July/pr-2012-Jul-2.html

62

6.8 Doporučení a praktické rady 6.8.1 Proč používat legální software? Důvodů je hned více. Nejen, že se takto předejde rizikům spojeným s nelegálním používáním software, ale zároveň má uživatel tzv. plný komfort. Jedná se často o možnost dostupných aktualizací, které mnohdy v nelegální verzi software jsou zablokované. Dále velkým plus u legálního software je možnost využití technické podpory od jeho výrobce (autora), záruka na software, záruka na hardware – pokud je dodáván se software a zjistilo by se, že na daném zařízení nebyl využíván legální a od výrobce určený software, mohlo by dojít ke ztrátě záruky. Dále bych mohl například zmínit i možnost uplatnění pořizovací ceny software jako nákladové položky do účetnictví podnikajících osob. 6.8.2

Jak se prokazuje legálnost software?

Důležité je si při zakoupení software uložit doklady prokazující jeho legálnost. Mezi ně patří: Doklad o zakoupení software – účtenka, faktura. Originální nosič se software (CD, DVD, nebo BD). Nálepka na PC – COA štítek, který se lepí na bok nebo zespoda na počítače. Licenční smlouva k software nebo jakékoli další dokumenty (kupní smlouvu, postupitelskou smlouvu apod.) Pokud nemáme k dispozici ani jeden z těchto dokladů bude prokázání legálnosti software složité. Jeho majitel je v tzv. důkazní nouzi.86 Některé společnosti nabízejí online ověření legálnosti software, tudíž lze jeho pravost ověřit i bez výše zmíněných dokladů.

86


63

6.8.3 Jak se zachovat v případě, že máme podezření o porušení autorských práv? Velké softwarové společnosti začaly se svým plánem na ochranu svého software propagovat na síti internet a na svých webových stránkách informace pro uživatele, které je v tomto směru vzdělávají. Sdělují jim, co je to nelegální software, co jeho užívání nese za rizika a co uživatelům hrozí v případě jejich odhalení. Tyto společnosti začaly praktikovat nový trend a to nahlášení – udání užívání nelegálního software. Často mají na svých stránkách speciální formuláře pro tyto účely, a co je též nutné dodat, že občas nabízejí i v případě pozdějšího prokázání pravdivosti jejich tvrzení náležitou odměnu. Někdy se tato výše odměny může vyšplhat až k ekvivalentu 1 000 000 českých korun.

6.8.4 Jak se zachovat, pokud máme na svém počítači nainstalován nelegální software? Pokud máte na svém počítači naistalován nelegální software, doporučuji jej neprodleně přestat užívat. Na oficiálních webech velkých softwarových společností je již často zahrnuta benevolentní a anonymní možnost legalizace software. To nabízí například společnost Microsoft. Jejich technologie umí anonymně ověřit, zdali je na Vašem PC nainstalována legální verze jejich operačního systému. Pokud není, nebídnou Vám jej anonymně legalizovat. Jestliže možnost legalizace daná softwarová firma nenabízí, je možné řešení zakoupit si daný software u jeho prodejců. Ať už v kamenných prodejnách, tak je většina software nabízena k zakoupení na internetu. Pokud i Vy patříte mezi uživatele, kteří mají na svém počítači nelegální software, zkuste jej legalizovat, přinejmenším se Vám bude spát klidněji.

64

Závěr a zhodnocení Jako cíl své práce jsem si stanovil vytvořit ucelený přehled ochrany počítačového programu a pohled na jeho ochranu v praxi. Vytvořil jsem přehled úpravy platných právních předpisů, ve spojitosti s touto otázkou jsem využil i odbornou literaturu a také věrohodné zdroje ze sítě internet, nejčastěji stránky významných mezinárodních organizací, které působí po celém světě za účelem chránit software a autorská práva s ním spojená. Dále jsem si dal za úkol věnovat se oblasti softwarových licencí, kterou jsem přenesl do této práce dle mého názoru vcelku přehledně, pomocí rozdělení software na dvě skupiny – svobodný a nesvobodný. Každá literatura na toto téma pohlíží z trochu jiného úhlu a jejich dělení software dle licence je v jistých ohledech odlišné. Mnou vybrané rozdělení software bylo utvořeno na základě mých uživatelských zkušeností se software a za podpory odborné literatury. Další dvě části pojednávají o porušení autorských práv a softwarovém pirátství. Zde jsem přiblížil čtenáři podstatné informace o zakázaných způsobech nakládání se software a upozornil čtenáře na nezákonné chování, kterého by se měli zdržet. V části ochrany a zabezpečení software jsem se vyjádřil k možnostem, jak software chrání zákony České republiky (autorský zákon, trestní zákoník, obchodní zákoník) a také k legislativní činnosti Evropské unie. Též jsem vytvořil základní přehled, jak je software zabezpečen od jeho vydavatelů a přiblížil nejpoužívanější techniky tohoto zabezpečení. V poslední části jsem si dovolil sepsat čtenářům této práce praktické rady, které se jim mohou hodit při užívání software. Osobně shledávám ochranu software a autorských práv s ním spojených jako závažnou a poměrně složitou problematiku. Velkou otázku vidím v problematice patentovatelnosti software, případně určitých jeho prvků. V USA toto způsobilo poměrně závažné komplikace. Můj osobní postoj k patentovatelnosti software a jeho prvků je z tohoto důvodu spíše zdrženlivý. V čem jsem našel naopak velmi pozitivní význam, který je dle mého předznamenáním příznivého směru pro ochranu autorských práv je legislativa Evropské unie, která se věnuje vymezení důležitých autorských práv a možností jak nakládat se software. Také činnost Evropského Soudního dvora si dovoluji hodnotit kladnými slovy a označit ji za více než přínosnou. V mé práci jsem zmínil dva rozsudky Evropského Soudního dvora na základě podmětu soudů členských států Unie. 65

Když bych problematiku softwarového práva celkově shrnul, jedná se o vcelku mladé odvětví, které je potřeba postupně, pečlivě a s přihlédnutím k mnoha aspektům detailněji kodifikovat, případně i restrukturalizovat. Osobně bych nehodnotil současný stav právní úpravy jako špatný či neuspokojivý, ale jako rozvíjející se dle požadavků doby.

66

Seznam použité literatury Tištěné monografické publikace: 1) ŠTĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. s.220. ISBN 978-80-7357-555-7. 2) MAISNER, Martin a kolektiv. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. s.356. ISBN 978-80-7357-638-7. 3) JANSA Lukáš a Petr OTEVŘEL. Softwarové právo: Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press, 2011. ISBN 978-80-251-3458-0. 4) CRAIG Paul a Ron HONICK. Softwarové pirátství bez záhad, Software Piracy Exposed. Praha: Grada Publishing, 2008. s.224. ISBN 978-80-247-1765-4 Zákony: 1) ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/ 2) ČESKO. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/ 3) ČESKO. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obchzak/ 4) ČESKO. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/ Internetové zdroje: 1) WIKIPEDIA. Autorské právo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Autorské právo – Wikipedia, last modified on 4. 6. 2013 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Copyright

67

2) EPRAVO.CZ. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. www.epravo.cz [online]. ©2001 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/parizskaumluva-na-ochranu-prumysloveho-vlastnictvi-4030.html?mail 3) WIPO. What is WIPO? www.wipo.int [online]. ©2013 [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.wipo.int/about-wipo/en/ 4) WIPO. WIPO Copyright Treaty. www.wipo.int [online]. ©2013 [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.wipo.int/treaties/en/ip/wct/trtdocs_wo033.html 5) WIPO. WIPO Performances and Phonograms Treaty (WPPT). www.wipo.int [online]. ©2013 [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.wipo.int/treaties/en/ip/wppt/trtdocs_wo034.html 6) EUR-Lex. Rozsudek Soudního dvora, Věc C 393/09: žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu – Česká republika [online]. ©2010 [cit. 2013-06-02]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62009CJ0393:CS:PDF 7) EUR-Lex. Rozsudek Soudního dvora Věc C-128/11: žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Budesgerichtshof – Německo, UsedSoft GmbH v Oracle International Corp. [online]. ©2012 [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62011CJ0128:CS:HTML 8) BSA. BSA Global Software Piracy Study 2011. ww2.bsa.org [online]. ©2011 [cit. 201306-11]. Dostupné z: http://globalstudy.bsa.org/2011/ 9) MICROSOFT. Rizika používání nelegálního software. www.microsoft.com [online]. ©2013 [cit. 2013-06-18]. Dostupné z: http://www.microsoft.com/cze/legalnisoftware/prevence-a-rizika/rizika.aspx 10) EUR-Lex. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/24/ES: o právní ochraně počítačových programů (kodifikované znění) [online]. ©2009 [cit. 2013-0614]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:111:0016:0022:CS:PDF

68

11) BSA. O BSA a členech. ww2.bsa.org [online]. ©2000-2011 [cit. 2013-06-18]. Dostupné z: http://ww2.bsa.org/country/BSA%20and%20Members.aspx 12) Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dohoda proti padělatelství ACTA. www.mpo.cz [online]. ©2011 [cit. 2013-06-03]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument91931.html a http://download.mpo.cz/get/45031/50618/583371/priloha001.pdf 13) Evropský Parlament Informační kancelář v České republice. Evropský parlament odmítl dohodu ACTA. www.evropsky-parlament.cz [online]. ©2012 [cit. 2013-06-15]. Dostupné z: http://www.evropsky-parlament.cz/view/cs/press-release/pr-2012/pr-2012-July/pr-2012-Jul2.html

69

Ochrana majetkových práv autora počítačového programu

Recommend Documents