obsah Úvodník ředitelky...2 Úvodník děkana...3 Události ve VFN...5 Beseda nad tabákem...7 Bércové vředy kritickým i optimistickým pohledem

Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 Události ve VFN...............................................................................................................5 Setkání psychologů...........................................................................................................6 Beseda nad tabákem..........................................................................................................7 Projekt Paralelní zkušenosti...........................................................................................8 Daruj krev s Českým rozhlasem.........................................................................................10 Zbavte se křečových žil jednou provždy........................................................................11 Bércové vředy kritickým i optimistickým pohledem. .....................................................13 Centrum pro cévní přístupy. ...........................................................................................16 Komunikace ve zdravotnickém zařízení. ........................................................................18 Víte, co vlastně znamená zkratka OLVS?.....................................................................19 Malý velký Paleček ve VFN..........................................................................................21 Oslava při příležitosti dovršení 20 let od založení společnosti STAPRO...................21 Konference INMED, 25. – 26. 11. 2010.........................................................................22 Evropské peníze pro kardiologii ve VFN........................................................................22 Nemocnice - můj život. ....................................................................................................23 Smuteční oznámení..........................................................................................................25 Životní jubilea.................................................................................................................26 Křest knih. ......................................................................................................................26 Křeslo pro Fausta...........................................................................................................27 Dopisy pacientů................................................................................................................27 Bunaken…, óóó Bunaken…...........................................................................................30

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Stapro s. r. o., Agentura PaP, Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



obsah

Úvodník ředitelky. ...........................................................................................................2

Vážené kolegyně a kolegové, po více než roce mi bylo umožněno se opět vrátit mezi Vás. Je mou povinností na prvním místě poděkovat svému zástupci MUDr. Janu Břízovi, CSc., MBA, i  celému vedení VFN za to, jak celý uplynulý rok spravovali VFN a také poděkovat Vám všem. Pana MUDr.  Břízu jsem k  1.9.2010 jmenovala svým zástupcem a  současně náměstkem pro vědu, výzkum a vzdělávání. V organizační struktuře mu nyní podléhají Odbor grantů a  klinického hodnocení, Odbor vzdělávání a  dalšího vzdělávání, Ústavní knihovna a Vzdělávací projekty. K  další změně došlo na úseku ošetřovatelské péče. Paní Anna Chrzová ukončila k 31.8.2010 svoji činnost ve funkci hlavní sestry VFN a přešla do Oddělení vzdělávání a dalšího vzdělávání VFN. Paní Anna Chrzová strávila ve VFN celou svoji profesní kariéru. Její přínos pro rozvoj ošetřovatelství nejen u nás ve VFN, ale v ČR je nepopiratelný. Ráda bych jí vyjádřila poděkování za její celoživotní práci i za to, že se bude nadále podílet na výchově a vzdělávání našich zaměstnanců. Skončilo období prázdnin, které je příjemné a skončilo také období „blahobytu“, které je také příjemné. Všichni jsme obklopeni informacemi o  krizi, o  nedostatku finančních prostředků. Informacemi, které nás varují před následujícím rokem, který bude zejména v oblasti zdravotního pojištění deficitní. Nedostatek 10 mld. Kč na účtech zdravotních pojišťoven dopadne i na VFN. Jsme součástí ekonomického prostředí a budeme se muset i my s finančními problémy vyrovnat. Všechna pracoviště, a  správa nemocnice na prvním místě, musí být připravena chovat se co nejefektivněji. Musí být přístupny diskusím a  realizaci útlumových opatření, které budou souviset převážně s ekonomickými parametry. Na druhé straně bude vítána ochota rozvíjet nové služby a  metody, které budou odborně, ale i  finančně zajímavé. Velmi oceňuji snahu 

všech pracovišť nalézat zdroje mimo zdravotní pojištění. Ať už jsou to granty, studie či dotační programy nebo služby pro občany za přímé platby. Společně musíte nalézt takový model ekonomického fungování nemocnice, abychom udrželi individuální mzdy našich zaměstnanců, abychom udrželi unikátní špičkové týmy. Je to nejen v Praze, ale i v ČR naše konkurenční výhoda. Nebude to snadné, každý z nás bude nucen přemýšlet o  provozu pracoviště jiným způsobem než dosud. Jedním kritériem bude jeho odbornost a druhým, silnějším než v minulosti, ekonomická efektivita. I přes všechny negativní zprávy myslím, že je nutné připomenout, že je prioritou mojí i vedení nemocnice trvale zvyšovat prestiž nemocnice. Rozvíjet unikátní programy, podporovat špičkové odborníky a v souvislosti s tím i zázemí ostatních oborů, včetně diagnostiky. I nadále budeme obnovovat přístrojovou techniku a zlepšovat prostředí pro pacienty i zaměstnance. Významným krokem v  této oblasti je získání projektu z magistrátu hl. m. Prahy OPPK ve výši 80 mil. Kč právě na přístrojovou techniku. Nelze ponechat bez dílčích rekonstrukcí ani naše staré budovy, zejména interiéry. V měsíci říjnu bude zahájena výstavba lůžkové části a zázemí KAR, úpravy prostor pro přestěhování administrativy I. chirurgické kliniky (což umožní

v současných prostorách administrativy zřídit lůžkovou stanici), rekonstrukce přízemí Stomatologické kliniky, rekonstrukce stravovacího provozu Apolinářská 18, sanace vlhkosti křídla Gynekologicko-porodnické kliniky. V současné době se provádí rekonstrukce TROD na I. interní klinice, úprava prostor pro PET/CT, úprava prostor dětského oddělení Urologické kliniky, kompletní úprava levé vstupní chodby na Gynekologicko-porodnické klinice, úpravy prostor rehabilitace Neurologické kliniky a další drobné akce ve všech areálech VFN. Plány investic jak v oblasti přístrojové techniky, tak v oblasti rekonstrukce budov na příští rok budeme připravovat v souvislosti s rozpočtem nemocnice. Již v tuto chvíli je jasné, že i v těchto nákladech budeme šetřit, nicméně zastavit je nelze. Ani v  této obtížné ekonomické situaci nerezignujeme na Projekt rozvoje nemocnice. Přípravné práce na projektu a jeho zpracování jsou realizovány podle schváleného harmonogramu, a i vy se s nimi v nejbližší době budete moci seznámit. Pro naše pacienty je pak důležitou zprávou snaha zachovat ve VFN unikátní strukturu oborů, zajistit vynikající zdravotní péči a nadále pracovat na budoucnosti nemocnice. Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA,  ředitelka VFN

Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas prázdnin a  letních měsíců skončil a  jsme na počátku nového akademického roku. Po letním klidu na Albertově, Karlově či ulici U  Nemocnice náš areál ožije studenty naší fakulty, ale i jiných škol, kteří k nám na fakultu a do nemocnice chodí, aby získali nové poznatky, vědomosti, setkali se se spolužáky a nalezli přátele třeba na celý život. Část studentů prvního ročníku se setkala už na soustředění v Dobronicích, kde jim učitelé, ale i starší spolužáci řekli, jak to na fakultě chodí, jak rychle je možné seběhnout či vyběhnout albertovské

schody a co je na začátku studia nejdůležitější. Studenti prvního ročníku budou moci ocenit to, že o přestávkách zejména při pitvách nebudou muset postávat před ústavem, ale budou moci využít renovovaného prostoru dvora Anatomického ústavu pro učení a nabrání sil do dalšího studia nebo rekonstruovaných prostor rotund na Purkyňově ústavu, kam se výuka již navrátila na konci letního semestru. Měsíc říjen 2010 je významný pro fakultu, neboť 20. října 2010 slavnostně otevíráme rekonstruované prostory budovy děkanátu naší fakulty a  sídla dvou ústavů a  jedné kliniky fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Tato budova je významně spojena s  počátky výuky lékařství v  českém jazyce u  nás. Bez neuvěřitelně rychlého vybudování její první části, by nemohla být výuka na české lékařské fakultě vůbec zahájena. Zákonem o rozdělení pražské univerzity na českou a  německou z  28. února 1882 vznikly údajně dvě rovnoprávné univerzity, které měly zahájit činnost ve školním roce 1882/83. Ovšem tento zákon stanovil, že ústavy, kliniky, knihovny a sbírky zůstanou té univerzitě, pro kterou se rozhodne její stávající přednosta. Vzhledem k výrazné převaze německých profesorů ve sboru lékařské fakulty přešli na českou fakultu jen tři klinici: internista Bohumil Eiselt, chirurg Vilém Weiss a  porodník Jan Streng. Všechny zbývající kliniky a  teoretické ústavy s  budovami a  veškerým vybavením zůstaly v rukou německých přednostů. Aby tedy česká fakulta vůbec mohla zahájit svoji činnost, bylo nutno pro ni vybudovat všechny teoretické ústavy a chybějící kliniky. Pro české teoretické ústavy se marně hledaly budovy vhodné k přestavbě. Nakonec bylo rozhodnuto vybudovat pro české teoretické ústavy nový objekt na pozemku na rohu ul. Kateřinské a Ke Karlovu, na němž se ještě 15. dubna 1883 konal dobytčí trh. Vypracováním architektonického projektu byli pověřeni známí pražští architekti J. Machytka a  Fr. Schmoranz ml. a  realizace projektu se ujala neméně renomovaná stavební firma 

Č. Gregora (jednoho z  pražských primátorů) a J. Starcka, která jen o několik dní překročila dohodnutý šibeniční termín předání stavby fakultě stanovený na 1.10. 1883 ve 12. hodin. Za půl roku vyrostla první část dnešního areálu – dvoupatrová budova se zvýšeným přízemím ve tvaru ležatého E. Do této budovy se muselo umístit všech šest teoretických ústavů české fakulty: anatomický, patologicko-anatomický, experimentálně patologický, fyziologický, chemický a  farmakologický. Výuka na české lékařské fakultě byla slavnostně zahájena 15. října 1883. Tato budova ovšem od počátku doslova praskala ve švech a  pedagogická i  vědecká práce v ní vyžadovala mimořádnou obětavost všech - učitelů i studentů. O jejím rozšíření se začalo jednat bezprostředně po jejím dokončení. Za nejúčelnější variantu byla považována varianta, která prodlužovala obě postranní křídla a spojila je novým přízemním příčným křídlem, tento návrh byl realizován v roce 1886. Jednání o jeho dalším rozšíření bylo dlouhé a těžké. V roce 1896 už se začalo budovat prodloužení východního křídla budovy v Kateřinské až do nově vznikající ulice Na Bojišti. Tato „novostavba“ byla dokončena počátkem srpna 1897 a  v  ulici Na Bojišti vzniklo nové čelní křídlo s vlastním vchodem. Při prvém i druhém rozšiřování areálu však byla respektována a dodržována koncepce stavitelů první etapy z roku 1883. V  novém křídle byl umístěn děkanát české fakulty, nově zřízený Hygienický ústav profesora Gustava Kabrhela spojený s Ústavem pro zkoumání potravin, část ústavu patologickoanatomického a  ústav farmakologický a farmakognostický. Budova v Kateřinské ulici prošla od roku 1921 mnoha dílčími stavebními úpravami. Zhruba po více než 120 letech započaly přípravy pro komplexní rekonstrukci celého objektu. Stavební akce byla zahájena v  letech 2005-2006, kdy byla vyhotovena projektová dokumentace a  veškeré zajišťovací práce, které se týkaly přípravy před vlastní stavební realizací, která byla zahájena v roce 2007 a byla rozdělena na 

Netradiční pohled na budovu děkanátu 1. lékařské fakulty UK. 3 etapy. První etapa zahrnovala rekonstrukce křídla do ulice Ke Karlovu a čelní trakt do ulice Kateřinská, druhá etapa část traktu do ulice Na bojišti a poslední etapa spojovací část mezi ulicí Kateřinskou a Na bojišti. Rekonstrukcí a  modernizací se rozšířila stávající kapacita, významně se zlepšily prostory pro výuku, které odpovídají požadavkům počátku 21. století. Veškeré výukové prostory byly vybaveny novou audiovizuální technikou. Byly pořízeny laboratorní a zdravotnické technologie - stomatologické soupravy, dentální simulační jednotky - fantomové soupravy, včetně vybavení nábytkem. Moderní vybavení laboratoří poskytuje možnosti pro základní a  aplikovaný výzkum v  oblasti biochemie a molekulární biologie. Celkové náklady rekonstrukce včetně jejího vybavení si vyžádaly více než 550 mil. Kč ze státního rozpočtu, 25 mil. Kč z prostředků fakulty,

a  přispěla též Všeobecná fakultní nemocnice v Praze vybavením Stomatologické kliniky pro ošetřování jejich pacientů. Chci poděkovat všem, kteří se o rekonstrukci zasloužili, vedení Univerzity Karlovy a  Ministerstva školství, mládeže a  tělovýchovy za podporu a  realizaci této rekonstrukce. Děkuji společnosti Unistav a.s. za realizaci stavby, společnosti Puroklima a.s za dodávku zdravotnických a  laboratorních technologií a společnosti Vesna interiors s.r.o. za realizaci interiérů. Také všem jejich subdodavatelům, technickému dozoru společnosti INDOS s.r.o. a  projektantům společnosti D-plus a.s. a  vedení Všeobecné fakultní nemocnice za podíl na přístrojovém vybavení sloužící pacientům Stomatologické kliniky. Chci poděkovat pracovníkům technického oddělení děkanátu za řešení každodenních problémů, které si rekonstrukce vyžádala. V  neposlední řadě chci poděkovat pracovníkům děkanátu, Stomatologické kliniky a Ústavu lékařské biochemie za trpělivost a pochopení při rekonstrukci a  stěhování a  zhoršených podmínkách v průběhu rekonstrukce.

Chci poděkovat všem, kteří se   o rekonstrukci zasloužili, vedení   Univerzity Karlovy a Ministerstva   školství, mládeže a tělovýchovy   za podporu a realizaci   této rekonstrukce. Po rekonstrukci, tak jako před více než 125 lety, je zde Ústav lékařské biochemie, děkanát 1. lékařské fakulty, tradičně část Stomatologické kliniky, a  nově výzkumné laboratoře Ústavu klinické biochemie a  laboratorní diagnostiky. Studenti, učitelé, vědečtí pracovníci, pracovníci fakulty, a naši hosté mohou se spolu s námi těšit z krásného moderního prostředí při zachování historického genia loci. Přejme si, aby i další objekty naší fakulty a nemocnice se modernizovaly a krásněly. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA,  děkan 1. lékařské fakulty UK

Události ve VFN

N

a následujících stránkách Vám přinášíme přehled událostí – tiskových konferencí a dalších akcí, které se ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze konaly za poslední týdny.

Setkání psychologů s mezinárodní účastí Mezinárodní workshop, který se uskutečnil na Psychiatrické klinice VFN a  1. LF UK, byl zaměřený na nový interpretační systém Rorschachovy metody, na jeho aplikace v  praxi a  ve výzkumu. Setkání se zúčastnilo více než 60 psychologů z  ČR a  ze zahraničí. Nechyběli ani psychologové z VFN a 1. LF UK. Více na straně 6.

Beseda nad tabákem Tématem závislosti na tabáku, její léčby, ale i vztahu ekonomiky a spotřeby tabáku se zabývali odborníci v  čele s  profesorkou ekonomie Hanou Ross na tiskové besedě uspořádané pod patronací poslance MUDr. Borise Šťastného. Profesorka Hana Ross (původem z Čech) působí v USA jako strategická ředitelka výzkumného programu zaměřeného na kontrolu spotřeby tabáku. Ekonomové jasně prokázali, že hradit léčbu této nemoci se zdravotnímu sytému velice vyplatí. Je to jedna z ekonomicky nejvýhodnějších intervencí v  medicíně. Více na straně 7.

Projekt Paralelní zkušenosti Mezinárodní kulturní projekt Paralelní zkušenosti se konal ve dnech 13. - 18. září 2010 v areálu Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK. Cílem projektu bylo prostřednictvím současného umění upozornit na problém 

sociálního vyloučení lidí trpících psychickými poruchami. V podvečer 13. září se konala vernisáž, která zahájila výstavu výtvarných děl lidí s duševními poruchami a originální interaktivní projekci, kterou doplnila hudba, tanec, divadlo a přednášky s diskuzemi. Více na obálce a na straně 8.

Daruj krev s Českým rozhlasem Na Fakultním transfuzním oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze se uskutečnila další z tradičních akcí s názvem „Daruj krev s Českým rozhlasem“. Tato akce se za podpory Českého rozhlasu konala již po jednašedesáté. Je zaměřena na podporu bezplatného dárcovství krve, dále také na získávání nových dárců krve a plazmy. Zájemců, kteří měli možnost darovat krev v  době od 8:00 – 17:00 hodin, přišlo celkem 85, z toho 21 prvodárců. Všem dárcům velice děkujeme!!! Více na straně 10.

Setkání psychologů PhDr. Pavel Harsa, Ph.D, vedoucí psycholog VFN a 1. LF UK

V

e dnech 25.-27.6.2010 se na Psychiatrické klinice VFN a 1. LF UK v Praze uskutečnil mezinárodní workshop - Rorschach Performance Assessment System, zaměřený na nový interpretační systém Rorschachovy metody, na jeho aplikace v klinickopsychologickém výzkumu i v klinické praxi. Setkání se zúčastnilo více než 60 psychologů z ČR a ze zahraničí, včetně paní profesorky Adriany Lis z Padovy, která je současně i prezidentkou ERA (European Rorschach Association). Nechyběli ani psychologové z  VFN a  1. LF UK. Workshop uspořádala Česká společnost pro Rorschacha a  projektivní testy ve spolupráci s Psychiatrickou klinikou VFN a 1. LF UK. 

Hlavními přednášejícími byli Gregory Mayer a  Joni Mihura z  USA, kteří se řadí mezi přední americké psychology i  výzkumníky v klinické psychologii a Rorschachově metodě. Greg Meyer je rovněž i hlavním redaktorem prestižního odborného časopisu (Journal of Personality Assessment). Program byl rozdělen do tří dnů a probíhal v době od 9 – 17 hodin. Přednášky byly vhodně členěny, doplněny o  cenné kazuistiky a  další příklady z  praxe. Dostatečný prostor byl rovněž pro bohatou diskuzi a konzultace nad přednášenými tématy. Oba přednášející zvládli celý blok přednášek excelentně. Přes zjevnou náročnost programu na sobě nedávali znát známky únavy či vyčerpání. Naopak působili svěžím i  energickým dojmem a se srozumitelným výkladem zaujali pozornost většiny posluchačů po celou dobu přednášek. Pro klinické psychology je cenné to, že (podobně jako v  mnoha medicínských oborech, kde se vědecký pokrok posouvá stále kupředu, kdy řada klinických odvětví a metod se neustále rozvíjí) v  klinické psychologii a  psychodiagnostice dochází průběžně k rozvoji, úpravám a  modifikaci mnoha psychodiagnostických měřících nástrojů (dotazníků, testů a  škál), Rorschachovu metodu nevyjímaje. Ta je považována za nejrozšířenější a rovněž i za jednu z nejefektivnějších psychologických metod na světě, někdy bývá označována jako “královská” projektivní metoda. Nejrozšířenější a nejefektivnější psychologická Rorschachova metoda. Skvrny vyvolávají určité pocity, asociace a dojmy.

Od svého vzniku v roce 1921 prošla tato metoda (a  stále prochází) mnoha revizemi, úpravami a modifikacemi podloženými řadou výzkumů. Rorschachova metoda se řadí mezi projektivní metody, její specifičnost spočívá v  tom, že je schopna postihnout osobnost s  větším důrazem na její dynamické složky a vnitřní svět, na uvědomované i neuvědomované zážitky, přání a konflikty. Jednotlivé odpovědi jsou odrazem úrovně percepce, prožívání, myšlení, představ, emocí, nálad, vztahu k sobě i k okolnímu světu, vztahu mezi vnější realitou a vnitřním světem jedince. Samotný test zahrnuje 10 tabulí, na kterých jsou neurčité skvrny. Každá skvrna má jiný tvar, jinou barvu a jiné členění. Proband sděluje, co mu skvrna připomíná, co by to mohlo být či čemu se to podobá. Skvrny vyvolávají určitý okruh pocitů, asociací a difuzních dojmů (úzkost, odpor, libost, nelibost, kinestetické prožitky apod.), což vede k určitému druhu různých odpovědí, které poodkrývají mimo jiné i jednotlivé formy patologie a duševních poruch. Významné bylo, že Česká republika byla prvním místem v  Evropě, kde se takto koncipovaný workshop uskutečnil, potěšitelné pro nás bylo i to, že se setkání uskutečnilo ve VFN, v prostorách Vondráčkovy posluchárny Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK. Jak již bylo uvedeno, byla značná část účastníků ze zahraničí. Setkávali jsme se s  kolegy z Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Norska, Slovenska, ale i ze vzdálenějších míst jako například z USA, JAR apod. Při závěrečném loučení vyzařovala z  mnoha účastníků s  programem workshopu upřímná spokojenost a  nadšení. Řada z nich (zejména zahraničích) byla potěšena také tím, že mohli zavítat k pamětní desce Bedřicha Smetany, která je umístěna v prostorách Psychiatrické kliniky. Závěrem chceme vyjádřit poděkování vedení Psychiatrické kliniky, především přednostovi prof. MUDr. Jiřímu Rabochovi, DrSc., primářce MUDr.  Ireně Zrzavecké a  prof.  MUDr.  Haně Papežové, CSc., za ochotu, vstřícnost a pomoc při uskutečnění tohoto setkání. Poděkování

patří i členům organizačního výboru České společnosti pro Rorschacha a projektivní metody, zejména předsedovi společnosti, prof. PhDr. Ivu Čermákovi, CSc., vědeckému tajemníkovi společnosti PhDr. Janu Ženatému, členům organizačního výboru PhDr. Martinu Lečbychovi, PhDr. Michalu Perničkovi, Mgr. Václavu Šnorkovi, Mgr. Marku Macákovi a všem ostatním, kteří se na přípravě, organizaci a průběhu tohoto významného setkání velmi ochotně a obětavě podíleli.

Beseda nad tabákem MUDr. Eva Králíková, CSc., MUDr. Alexandra Kmeťová, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky VFN a 1. LF UK

Hradit léčbu závislosti na tabáku se státu na rozdíl od prodeje cigaret vyplatí.

P

rofesorka ekonomie Hana Ross, původem z Čech, navštívila v červenci 2010 Prahu. Působí v  USA jako strategická ředitelka výzkumného programu zaměřeného na kontrolu spotřeby tabáku, který je součástí American Cancer Society (Americká společnost proti rakovině, www.acs.org). Pracovala jako konzultantka pro Světovou banku, Světovou zdravotnickou organizaci, Evropskou komisi, americké ministerstvo zdravotnictví, Rozpočtový úřad americké vlády, nadaci Billa a  Melindy Gatesových, nadaci newyorského starosty Bloomberga, nadaci George Sorose a  další mezinárodní organizace a  instituce. U nás spolupracuje s Centrem pro závislé na tabáku III. interní kliniky VFN a 1.LF UK. Společně jsme 14. července pod patronátem poslance MUDr. Borise Šťastného uspořádali tiskovou besedu, kde Hana Ross zodpověděla klasické otázky, týkající se ekonomiky a tabáku. Například říká-li někdo: kouřím, abych podpořil stát, hrubě se plete. Stát na tom, že dovolí na svém území prodávat cigarety, výrazně prodělává. Česká republika ztrácí 

elegantní způsob, jak přispět na léčbu nemocí způsobených kouřením: kontrolovat kdo kouří a nekouří je obtížné. Však také nikoho netrestáme za to, že má cukrovku. Závislost na tabáku je podobně jako cukrovka uznanou nemocí, ke které naprostá většina kuřáků přišla v  dětském věku, kdy netušili, co začínají dělat. Když chtějí přestat, bývá pozdě – je to silná závislost, nikotin je návykovější než heroin. Asi 7 z 10 dospělých kuřáků by raději nekouřilo. Přestat bez pomoci se jim většinou nepovedlo, kouří tedy víceméně nedobrovolně dál. Těm, kterým se nedaří přestat, by měla být k dispozici léčba. Léčbu ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze zajišťuje Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky v budově Fakultní polikliniky na Karlově náměstí 32. Pacienti jej mohou navštívit bez doporučení, ale je třeba se předem objednat (tel.: 224 966 608). Profesorka ekonomie Hana Ross při rozhovoru pro média. podle kvalifikovaného odhadu 3,6 – 4,8 % HDP ročně, to je 77-103 miliard korun, tedy skoro polovinu rozpočtu celého zdravotnictví. Výdaje totiž významně převyšují příjem z daní, kromě zdravotní péče zahrnují i  například ztrátu výkonnosti, pracovní neschopnost, sociální náklady. Navíc, kdyby si kuřáci nekoupili cigarety, peníze by jistě nezahodili – investovali by je do jiného zboží, většinou do služeb, čímž se oživí ekonomika. Ani obava z pašování by neměla bránit zvyšování daní z cigaret. Více než na ceně záleží totiž na kontrole obchodu (např. zákaz pouličního prodeje, prodej pouze v obchodě s licencí – trafice). Právě vysoká cena cigaret daná vysokou daní je podstatnou a účinnou prevencí kouření: závislý kuřák si cigarety opatřit musí, ale právě děti jsou na jejich cenu citlivé. Navíc bychom mohli zavést vyčleněnou daň na cigarety: řekněme jedno procento z  tabákové daně by šlo na prevenci a léčbu závislosti na tabáku. Kdyby to byla jen koruna z krabičky, měl by tento fond miliardu ročně. Byl by to 

Ekonomové také jasně prokázali, že hradit léčbu této nemoci se zdravotnímu sytému velice vyplatí. Je to jedna z ekonomicky nejvýhodnějších intervencí v medicíně.

Projekt Paralelní zkušenosti

V

 pondělí 13. září se areál Psychiatrické kliniky VFN a  1. LF UK otevřel veřejnosti a umění. Po celý týden hostil mezinárodní projekt Paralelní zkušenosti poukazující na problém sociálního vyloučení lidí s duševním onemocněním. Ojedinělou výstavu a originální interaktivní projekci doplnila hudba, tanec, divadlo a přednášky s diskuzemi. Cílem projektu je otevření dialogu mezi komunitou lidí s psychickým onemocněním, odbornou a laickou veřejností. Snahou je poukázat na fakt, že problém sociálního vyloučení této skupiny občanů je problémem nás všech. Duševně nemocní tvoří početně významnou část naší společnosti, některé z  psychických poruch postihují v  průběhu života až dvacet

procent populace, přičemž nejvážnější formou schizofrenií, akutními psychotickými poruchami aj. - trpí jedno až dvě procenta populace. Lidé dlouhodobě postižení některou z psychických poruch bývají dříve či později společensky izolováni, nejprve nutnou dlouhodobější hospitalizací, později obtížnou či nemožnou integrací zpět do společnosti. Často přicházejí o rodinu, přátele nebo zaměstnání. V  důsledku toho dochází také ke snížení jejich životní úrovně, žijí v osamění ze sociálních či nemocenských dávek, případně jsou dlouhodobě umístěni v  psychiatrických léčebnách nebo specializovaných domovech důchodců. O  samotném tématu psychických poruch je společnost obecně málo informována, nehledě na řadu panujících mýtů a přesvědčení, vytvářejících bariéry na cestě k adekvátní odborné péči. Díky těmto jevům se postižení často za své onemocnění stydí nebo se cítí být stigmatizováni.

Mgr.  Dana Jurásková, ředitelka VFN, při zahájení vernisáže projektu Paralelní zkušenosti. Projekt má čtyři samostatné, ale vzájemně úzce provázané části: 1. Paralelní světy: výstava výtvarných děl lidí s duševními poruchami Ztělesnění duševna 2. Paralelní příběh: interaktivní projekce filmu Do vlastních rukou 3. Paralelní zkušenost: cyklus odborných přednášek pro veřejnost s možností diskuze 4. Paralelní místa: taneční, divadelní a hudební představení

Hlavním komunikačním prostředkem Paralelních zkušeností je současné umění v  nejrůznějších formách. Výstava výtvarných děl lidí s  duševními poruchami nazvaná Ztělesnění duševna se tak stává tím nejpřirozenějším prostředkem k dialogu, protože výtvarný projev umožňuje beze slov, jednoduše a nezprostředkovaně, prostoupit zdí nebo, chcete-li, najít díru v plotě sociální izolace této skupiny obyvatel. Zvětšeniny jejich výtvarných projevů byly instalovány v  Kateřinské zahradě na jakýchsi ničím nepřikrášlených plotech – a vlastně v nich samy o sobě tvoří symbolické otvory, jimiž lze nahlédnout přímo do vnitřního světa duševně nemocných. Audiovizuální umění je v Paralelních zkušenostech zastoupeno videoinstalací Do vlastních rukou, kterou si každý návštěvník může „vychutnat“ o samotě ve speciálním promítacím boxu. Pomocí audiovizuálních podnětů tak zdravý člověk prožije alespoň část toho, co pacienti trpící schizofrenií. „Schizofrenie se projevuje poruchami myšlení, vnímání a emotivity, pacienti mohou pociťovat, že je někdo pronásleduje, mohou mít sluchové i vizuální halucinace. Film Do vlastních rukou je takovým oknem, kterým je možné se podívat, jak pacient může prožívat každodenní situace, které se zdravým lidem zdají být velmi jednoduché,“ říká docent Vevera, odborný garant celého projektu. Další zajímavou částí projektu jsou dva podvečerní cykly odborných přednášek předních českých psychiatrů, určených široké veřejnosti. Jejich cílem je rozšířit povědomí o psychických poruchách a uvést na pravou míru řadu mýtů a předsudků či stereotypů, které na téma psychiatrie ve společnosti panují. V rámci přednášek bude mít publikum možnost ptát se a diskutovat s přednášejícími. V úterý bylo možné nahlédnou do prostor, ve kterých je realizován projekt „Zahrada – chráněné dílny a  integrační centrum v  Praze“. V rámci Dne otevřených dveří byl představen projekt, který organizuje a zajišťuje podporované zaměstnávání a integrační aktivity s cílem zlepšit postavení klientů na trhu práce. Do Para

lelních zkušeností se v rámci přípravných prací zapojili také klienti projektu „Zahrada“, který je zaměřen na pracovní a sociální rehabilitaci, zlepšování kvality života duševně nemocných, se záměrem vytvořit v Kateřinské zahradě, areálu VFN, prostor pro relaxaci, pracovní i sportovní aktivity, kde se budou klienti Psychiatrické kliniky v  přirozeném zázemí setkávat sami mezi sebou, s rodinnými příslušníky a dalšími návštěvníky zahrady. V  rámci doprovodného programu vystoupí Lenka Dusilová, Vladimír Mišík, Bohnická divadelní společnost®, Spitfire Company a Veselé skoky. Připraveny jsou také výtvarné dílny pro děti, které povedou studenti Fakulty umění a  designu UJEP a  Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Děti si mohou vyrobit maňáska, malovat nejen na papír, ale také na obličej nebo shlédnout pohádku O ovečce a beránkovi. Vstup na všechny části programu je zdarma. Podrobnosti o Paralelních zkušenostech a jejich programu hledejte na: www.paralelnizkusenosti.cz. Projekt vznikl v  rámci Evropského roku boje proti chudobě a  sociálnímu vyloučení a  je realizován ve spolupráci s Psychiatrickou klinikou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a  1. lékařské fakulty UK. Projekt se představí od září 2010 do března 2011 postupně v Praze, Bratislavě, Vídni a Drážďanech. Nad projektem převzal záštitu ministr zdravotnictví ČR doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. (red)

Daruj krev s Českým rozhlasem MUDr. Daniela Dušková, primářka Fakultního transfuzního oddělení VFN

N

a Fakultním transfuzním oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (FTO VFN) se 15. září 2010 uskutečnila další z tradičních akcí s názvem „Daruj krev s Českým rozhlasem“. Tato akce je pravidelnou aktivitou, 10

která se v prostorách FTO VFN konala již po jednašedesáté za podpory Českého rozhlasu. Je zaměřena na podporu bezplatného dárcovství krve, dále také na získávání nových dárců krve a plazmy. Zájemci měli možnost darovat krev v době od 8:00 – 17:00 hodin na Fakultním transfuzním oddělení VFN, U Nemocnice 2, Praha 2. Jaké podmínky musíte splňovat, abyste mohli darovat krev: l Věk nad 18 let l Zdravotní způsobilost – dobrý zdravotní stav l Průkaz totožnosti (občanský průkaz, řidičský průkaz, pas) l Kartičku pojištěnce – doklad o ZP platném v ČR l Vyšetření a  krevní obraz podstoupíte na místě

Při odběrových akcích spolupracujeme kromě Českého rozhlasu také s Českým červeným křížem, mediálně známými osobnostmi... Fakultní transfuzní oddělení je jedno z největších a nejvýznamnějších transfuzních oddělení v ČR, které zpracovalo v uplynulém roce 24 063 odběrů plné krve a 4961 odběrů separátorových. Toto oddělení je ve všech oblastech svých činností vybaveno nejmodernějšími technologiemi, jejichž rutinní zavedení zaručuje vysoký standard kvality vyráběných transfuzních přípravků a tedy i maximální možnou bezpečnost příjemce každé transfuze. Dárci přicházející na naše oddělení mají možnost podstoupit dnes již „klasické“ odběry plné krve nebo také separace na špičkových separátorech krevních složek. Při odběrových akcích spolupracujeme kromě Českého rozhlasu také s Českým červeným křížem, mediálně známými osobnostmi, kráskami pyšnícími se titulem „Miss ČR“. Akce „Daruj krev s Českým rozhlasem“ je dlouholetá aktivita a díky medializaci právě prostřednictvím rozhlasu i velmi úspěšná aktivita, která se časem

Zbavte se křečových žil jednou provždy MUDr. Miroslav Chochola, CSc., II. interní klinika kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN

A

ž 40 procent žen a  20 procent mužů v Evropě mohou trápit křečové žíly (varixy). Tento problém není jen estetický, s křečovými žilami se pojí velmi časté a vážné zdravotní komplikace.

Jak vznikají křečové žíly

rozšířila i do ostatních regionů ČR. Samozřejmě organizujeme i další aktivity na získávání nových dárců a  propagaci dobrovolného dárcovství a jsme vždy rádi, podaří-li se náš registr dárců doplnit o  nové jedince. A aby se dárcům u nás opravdu líbilo, postupně rekonstruujeme a  modernizujeme i  prostory určené k  pobytu a  odběru dárců. Stejně přívětivý a  profesionálně precizní přístup mohou očekávat na našem oddělení pacienti přicházející na léčebné aferézy nebo odběry autotransfuzí. Transfuzní přípravky standardně dodávané na klinická pracoviště naší nemocnice jsou nositeli vysoké kvality nejenom díky používaným „up to date“ výrobním a laboratorním technologiím umístěným v nových prostorách zpracovatelského centra, ale také díky vysoké odbornosti pracovníků FTO. Dokladem této kvality je mj. získání certifikátu ISO, jehož jsme nositeli již od roku 2002, ale i ta skutečnost, že se s našimi transfuzními přípravky mohou setkat pacienti některých velkých pražských nemocnic nebo i  zdravotnických zařízení mimopražských.

Na vzniku varixů se z největší části (20-30 %) podílí dědičnost. Žilní stěna je u některých lidí slabší, a proto méně odolává tlaku krve. Časem také přestává být pružná, neustálým tokem krve se oslabuje a její průsvit se rozšíří. Dalším rizikovým faktorem je obezita – podle odborníků trpí varixy o 30 až 40 procent více obézních pacientů. Ženy se s těmito potížemi setkávají častěji – svou roli hrají hormony, (které způsobují snížení žilního napětí, zvýšení žilního tlaku s funkční nedomykavostí chlopní hlubokého žilního systému a zvětšení objemu cirkulující krve). Největší „šanci“ dostávají varixy během těhotenství, protože v tomto období kromě zvýšené váhy působí i tlak zvětšující se dělohy na pánevní žíly (který se pak přenáší na dolní končetiny). Význam mají i hormonální změny v době přechodu a užívání antikoncepce. Žilám na dolních končetinách neprospívá také dlouhé stání či sezení, dlouhé lety, kouření nebo nevhodná strava, která způsobuje zácpu.

Jaké jsou druhy varixů Nejčastěji se jako křečové žíly označují kmenové varixy. Postihují hlavní končetinové žíly. Jsou to ty známé promodralé provazce a uzly, které vystupují na povrch. Jiným typem jsou varixy, které se vyskytují na vnitřní straně kotníku. Vypadají jako metličky a  mají nafialovělou barvu. 11

neboť jsou provázeny dalšími komplikacemi v  podobě krvácení, zánětů, trombóz a  žilní nedostatečnosti. Diagnóza varixů je jednoduchá, protože u většiny nemocných jsou patrné pouhým pohledem. Pouze u pacientů s nadváhou mohou být varixy zanořeny do tukové tkáně a diagnostikovány až pomocí zobrazovacích metod, mezi kterými má v  současnosti zásadní postavení neinvazivní vyšetření pomocí ultrazvuku (tzv. duplexní sonografie). Další možnost představuje pletysmografické vyšetření. Jen zcela výjimečně je nutné provést invazivní vyšetření pomocí tzv. flebografie, kdy se vstřikuje kontrastní látka do žilního řečiště v oblasti nártu nohy pod rentgenologickou kontrolou.

Jak se varixů zbavit Plakát informující pacienty o  chronických žilních onemocněních. Jiné příznaky má chronická žilní nedostatečnost. Obtíže se pohybují na škále od bolestí v  nohou, otoků, pálení, mravenčení až po křeče, typický je jejich sezónní výskyt (zejména přicházejí v  letním období), u  žen v  období menstruace. V pokročilých stadiích se změny projeví i na kůži v podobě zvýšené tvorby pih, suché kůže, která se odlupuje, až k  ekzému. Příčinou těchto obtíží je zvýšený tlak v žilním řečišti. Tlak se přenáší do těch nejmenších kapilár. To pak vede k nedostatečnému okysličování a výživě tkáně.

Jak se varixy diagnostikují Podle místa a  uložení jsou varixy na dolních končetinách rozdělovány na intradermální, retikulární a  kmenové. Dilatací (rozšířením) intradermálních a retikulárních varixů vznikají fialově zbarvené obrazce, mající tvar metliček. Ty jsou většinou jen kosmetickým problémem. Kmenové varixy se tvoří na hlavních končetinových žilách a  vytvářejí někdy velmi rozsáhlé viditelné provazce a konvoluty (jakési spirálky), především pak ve stoje. Tyto varixy představují pro nemocného zdravotní riziko, 12

Léčba varixů je individuální, závisí na konkrétních potížích, věku pacienta, eventuálních dalších onemocněních a  jiných okolnostech. Ambulantně prováděná sklerotizace představuje alternativu k chirurgické léčbě, především u  méně rozsáhlých varixů. Princip spočívá v aplikaci sklerotizačních látek přímo do varixu. Vlivem těchto látek dochází k poškození žilní stěny, místní zánětlivé reakci vedoucí k vazivovému uzávěru varixu. Cílem chirurgické léčby je kompletní odstranění především velkých varikózně změněných žil. S rozvojem operačních technik se výkon v současné době provádí za krátkodobé hospitalizace, ale i ambulantně. Základní klasickou technikou je tzv. stripping velké safeny s krosektomií, kdy je celá postižená žíla speciálním instrumentariem vytrhnuta. Další chirurgickou technikou je miniinvazivní operace - tzv. flebektomie, kdy je provedeno odstranění křečových žil z malých kosmetických ran. Tato metoda je vhodná k odstranění menších varixů mimo hlavní kmen. V poslední době se začala provádět tzv. endovaskulární léčba pomocí radiofrekvenční ablace nebo pomocí laseru. K uzávěru postižené žíly pak dochází buď tepelnou elektrokoagulací vyvolanou radiofrekvenčním proudem, nebo laserem navozenou fotokoagulací. Do postižené žíly je

zaveden malým vpichem speciální katétr a pod kontrolou ultrazvuku pak projede celou délkou žíly, kterou je nutné odstranit. Speciální zařízení, umístěné na konci katétru, elektrokoagulací nebo fotokoagulací provede uzávěr hlavní žíly způsobující varixy. Samotné křečové žíly mohou být následně z těla vyjmuty nebo ponechány k postupnému vstřebání. Výkon se většinou provádí jen v místním znecitlivění. Výhodou je, že výkon je jen ambulantní, trvá kratší dobu (do 60 minut) než klasická chirurgická léčba a po zákroku nejsou jizvy. Protože není hrazen pojišťovnou, je ekonomicky náročnější. Po každém i mininvazivním výkonu je ale nezbytné nosit po určitou dobu elastické kompresivní punčochy, aby se nevytvořily velké modřiny a nedošlo k otoku končetiny.

Konzervativní léčba spočívá právě v nošení kompresivních punčoch, které vedou k redukci žilní náplně, zlepšení tlakových poměrů a zmenšení otoku na postižených končetinách. Konzervativní léčba spočívá právě v nošení kompresivních punčoch, které vedou k redukci žilní náplně, zlepšení tlakových poměrů a zmenšení otoku na postižených končetinách. Jde o základní léčebný prostředek, který je vhodný pro většinu pacientů. Správně předepsaný typ punčoch potíže pacientů zlepšuje, pro část nemocných však není jejich nošení, ať už ze subjektivních či objektivních důvodů, přijatelným řešením. Medikamentózní léčba slouží jen k  ovlivnění subjektivních obtíží, především otoků či pocitů tíhy. Vymizení varixů nebo prevenci jejich vývoje nelze po jejich užívání očekávat. Efekt těchto preparátů- venofarmak - je ve zlepšení mikrocirkulace a snížení kapilární propustnosti, což může vést ke zmenšení tvorby otoků a  pozitivnímu ovlivnění hojení defektů. Jejich určitý efekt lze tedy spolu v  kombinaci s  kompresivní léčbou očekávat až při chronické žilní nedostatečnosti. Nezbytnou součástí prevence a léčby varixů je úprava životosprávy z hlediska pohybové aktivity, kouření, dlouhodobého stání a sezení, těžké fyzické námahy a redukce tělesné váhy.

Bércové vředy kritickým i optimistickým pohledem pro pacienty s bércovými vředy a nejen pro ně Mgr. Markéta Koutná

B

ércový vřed (ulcus cruris) patří mezi chronické rány, kterými podle studií trpí asi jedno procento pacientů v České republice. Počet nemocných, mající tento typ ran, se postupně zvyšuje a vypovídá o potřebě zaměření se na edukaci laiků i o nutnosti realizace preventivních programů. Určitý vliv na výskyt onemocnění má i stárnoucí populace. Přítomnost ran je spojena s mnoha faktory, jenž silně ovlivňují kvalitu života nemocných i jejich příbuzných.

Kdy se rána nazývá bércovým vředem? Definice říká, že jde o  poškození kožního krytu a podkoží dolní končetiny v oblasti od kolene směrem ke kotníku. Problém obvykle začíná drobnou rankou, která se po určité době následně zhojí, může ale dosáhnou rozsahu zasahující celou oblast bérce a lýtka. Rozměr rány tudíž není v určení nemoci vymezujícím faktorem. Většina pacientů se zpočátku nechce smířit s  diagnózou bércového vředu, zvláště pokud rána vznikla některým zevním impulzem. Je to tím, že v  populaci stále převládá představa nevzhledné dlouhodobě se hojící rány doplněné silným odérem a  sekrecí. I  samotný český jazykový výraz - vřed - jakoby podtrhoval všechna negativní zobrazení.

Kde hledat příčinu? Jako u všech typů ran onemocnění způsobují zevní a  vnitřní faktory, které se navzájem doplňují. Pacienti často přicházejí do zdravotnického zařízení s ránou, která se nehojí, postupně rozšiřuje, s  délkou výskytu je spo13

jena i zvyšující se bolest v ráně. V některých případech se prvotní příčinou stává zranění na noze nebo štípnutí hmyzem. Nevhodná lokální léčba, podcenění problému, výskyt poranění ve špatně cévně vyživované oblasti (porucha trofiky tkáně) nebo snížená imunita pacienta – to všechno jsou příčiny, na jejichž základě dojde k vývoji ulcerace (vředu). Mezi vnitřní faktory patří především onemocnění cévního systému. Vyšetření lékařem diagnostikuje, zda jde o onemocnění žil, tepen, smíšený typ nemoci nebo jiné příčiny. Podle typu poškození cév se projeví počáteční příznaky následného vředu. Mezi známky hlásící následný problém patří bolest v dané lokalitě. Následuje otok se zarudnutím a v různém časovém rozmezí i finální část procesu, kterým je otevření kůže zevně. Podle rozsahu poškození se v  prvních dnech může ulcerace postupně rozšířit. Na základě typu onemocnění musí být následně prováděna lokální i systémová řešení, aby byly zajištěny podmínky k možnému zhojení rány. Obezita, kouření, sedavá práce nebo zaměstnání se zátěží na dolní končetiny, genetická predispozice v rodině, to je stručný výčet zatěžujících faktorů, které vyvolávají výskyt bércového vředu nebo situaci v hojení značně zhoršují. Hormonální změny jako je těhotenství a klimakterium jsou další příčinou, proč přítomností bércového vředu trpí více ženy (2/3) oproti mužům(1/3).

Je třeba začít u sebe Kvalitu léčby rány a její vývoj ovlivňuje pacient sám. Většina nemocných se aktivním způsobem podřizuje systému ambulantního zařízení, spolupracuje a dodržuje doporučené postupy. Zhruba 5 % pacientů dává přednost v léčbě ran vlastním zkušenostem. Tato samoléčba svépomocí zřejmě vychází z  historických tradic. Takoví pacienti přichází s ránami obloženými bylinkami nebo prostředky určenými k desinfekci hygienických ploch. Rejstřík používaný pacienty obsahuje prostředky, které nemocní využívají nejen k čištění ran. Jsou jimi například Savo, ocet, Domestos, křen, tvaroh, Indulona, 14

čistý alkohol a další. V jiných případech je rána pokryta pro lepší hojení alobalem, toaletním papírem nebo vepřovou kůží. Bylinky a vysoušení rány sluníčkem zcela standardně doplňuje řadu nebezpečných prostředků a přístupů.

Moderní léčba ran

již není pro pacienty neznámý termín. Její filozofie spočívá nejen v  aplikaci speciálních materiálů a vytvoření vlhkého prostředí v ráně. Hlavní myšlenkou je komplexní přístup k řešení problémů, které ránu vyvolaly a  komplikací, které brání v  hojení. Moderní způsob léčby znamenal velký průlom v  hojení ran. Přinesl výrazné zlepšení pro pacienty i  zdravotníky například v  urychlení hojení ran, manipulaci s  materiály, komfortu pacienta i  v  řešení bolesti. Vývoj hojení ran přináší, bohužel, i další problémy. Nesystémové informace na internetu a možnost získání krycích materiálů bez lékařského receptu umožňují pacientovi, aby se léčil sám. Neprofesionální samoléčba, která je pouze oddálením správného postupu, (zvláště u bércových vředů) nakonec nemocného stejně dovede ve zhoršeném stavu na specializované pracoviště.

Výběr materiálů určených k léčbě

je velice pestrý. Dá se počítat na stovky názvů a desítky druhů. To je také důvod, proč by si laik neměl vybírat specifický materiál sám a bércový vřed léčit. Typ obvazu určuje specialista podle stádia, v kterém se rána nachází. Podle změny se postupně mění i typ materiálu. Obvazy obsahují přírodní látky jakými jsou například stříbro, jód, mořské řasy, pektin, želatina, kolagen a mnohé další. Nosičem těchto látek bývají síťky, gely, speciální vlákna nebo polymery. Specifickou záležitostí pro léčbu vlhkou metodou je interval jednotlivých převazů. Při zahájení léčby volíme termín převazu po jednom až třech dnech, v závěru hojení dosahuje interval až sedmi dnů. Důvodem je snaha o  udržení ideálního prostředí pro hojení, jako je teplota a vlhkost. Časté převazy naopak tento proces zpomalují. Výzkumy prokázaly, že po každém

převazu, kdy dojde k  narušení prostředí, je potřeba nejméně šesti hodin k vytvoření podmínek k optimálnímu růstu tkáně.

Cévní vyšetření

by se mělo stát standardní součástí léčby ulcerací dolních končetin. Diagnostika poskytuje informaci o dalších možnostech léčby jako je podpora léky, oxygenoterapie, chirurgické řešení, kompresivní bandáž a další. U žilní nedostatečnosti hraje dokonce kompresivní bandáž v léčbě prioritní úlohu, neboť komprese pomáhá řešit příčiny, které bércový vřed vyvolaly. Nemocní se často brání používání kompresivních obinadel. Jako důvod udávají diskomfort, bolest, uvolnění bandáže nebo problém s obutím. Naopak striktní používání dvou obinadel na jednu dolní končetinu, užívání tzv. krátkotažných obinadel, trvalé nošení komprese i  přes noc výrazně pozitivně ovlivní situaci během hojení rány. Při silných bolestech je možné pacientovi kompresi uvolnit v  určitých intervalech nebo snímat na noc. Různé typy praktických návleků také pomáhají udržet kompresivní obinadla tak, že vydrží po dobu několika dnů.

Bolest

často provází výskyt bércového vředu, mnohdy se objeví jako první varování, že není vše v pořádku. Příčina trvalé bolesti mívá souvislost se základní (cévní) diagnózou a bývá i projevem zánětu. Její postupné odeznívání je naopak příznakem zlepšení celého hojivého procesu. Bércový vřed je právem zdravotníky i pacienty považován za nejbolestivější ránu. Bolest pacienta vysiluje, izoluje od společnosti, má vliv na kvalitu spánku. Její včasné řešení, zmenšení nebo odstranění je mnohokrát více prioritní záležitostí než samotná léčba rány. Pacienty svým přístupem k řešení bolesti je možné rozdělit na tři skupiny. První skupinu zastupují ti nemocní, kteří užívají mnoho léků v  rámci svých onemocnění a  brání se lékům dalším. Asi 90% pacientů řeší bolest užíváním Ibalginu v různých dávkách, intervalech a neomezenou dobu. Někteří pokračují dlouhodobě v  této léčbě, přestože jim lék

nedostačuje a  jsou si vědomi rizika, který má tento lék na žaludeční sliznici. Poslední skupinu zastupují ti, kteří využívají možností racionální léčby, kterou může poskytovat praktický lékař nebo specialista na řešení bolesti tzv. algesiolog. Řešení bolesti rozhodně není vhodné podceňovat.

Výživa

je dalším krokem v komplexu hojení ran. Bílkoviny představují důležitou stavební jednotku pro růst tkáně. Zvýšená sekrece, dlouhodobé hojení i  některé z  přidružených onemocnění znamenají pro organizmus úbytek bílkovin. V takových případech nestačí standardní strava ani v  nadměrném množství. Jedním z  řešení - jako doplněk stravy, jsou speciální koktejly obsahující kromě bílkovin i další látky. Na hojení ran mají příznivý vliv i minerály jako je vápník, hořčík, zinek nebo selen. Protože je bércový vřed často součástí výskytu dalších onemocnění, je nutné se o systému výživy a přísunu tekutin vždy poradit s ošetřujícím lékařem.

Životní styl

Mnoho pacientů se domnívá, že použití správného, moderního materiálu postačí ke zhojení bércového vředu nebo jiné rány. Přestože speciální krytí jsou velkým a  vítaným pomocníkem, představují pouze určitou část léčby. Do souboru ostatních otázek dále patří řešení základních a vedlejších diagnóz pacienta, léčba bolesti, kompenzace výživy, podpora psychiky, fyzioterapie, řešení příčiny, která ránu vyvolala a  také uspořádání životního stylu pacienta. U  mnohých nehojících se bércových vředů lze najít za neúspěchem právě tento problém! Pokud má pacient chronickou ránu (bércový vřed), musí se přizpůsobit tomu, co rána potřebuje. Dodržení doporučené životosprávy, absence kouření, regulace nadváhy, pravidelný odpočinek, zvýšená poloha nohou při odpočinku, vyvazování končetin včetně dodržení pravidel správného ošetření rány jsou nezbytné zásady pomáhající k dobrému hojení bércového vředu. 15

Ať chceme nebo nechceme věřit tomuto příběhu, mohl by být určitým příkladem lidské pokory. Zkušenost z  praxe nám opakovaně ukazuje, jak důležitý je přístup nemocného ke zdravotníkovi. Důvěra a respekt pacienta k doporučením totiž pozitivně ovlivní celý proces jakékoli léčby.

Hojení ran na Intranetu VFN

Mgr.  Markéta Koutná během ošetřování bércového vředu pacientky. Čtenáře článku nejspíše v  tuto chvíli napadla myšlenka: „Kde je ten optimistický pohled?“ Dosud jsme četli pouze kritiku a kárání. Proto je nejvyšší čas na povzbuzení…

Výsledky, fakta, úspěchy Léčba bércových vředů vyžaduje trpělivost od pacienta. Čím déle má pacient bércový vřed, tím déle trvá jeho zhojení. Proto je také důležité přicházet na ošetření a léčbu při náznacích prvních potíží. Bércový vřed má tendenci k opakování – recidivě. Mnoho pacientů, kteří přicházejí opět s problémem, se hlásí včas a na základě předchozích zkušeností začínají s adekvátní léčbou. Proto také opakovaná léčba bývá i kratší než předchozí. Komplexní léčba, o které je zmíněno v předchozích řádcích, dokáže i při pomalém hojení ránu vyčistit, odstranit bolest a  poskytuje pacientovi lepší kvalitu denního života. Snažíme se, aby se naši nemocní mohli v létě koupat, jezdit na dovolenou, společensky žít a v noci si dostatečně odpočinuli. To vše jim umožňuje léčba moderními materiály.

Svatý Peregrín - patron pacientů s bércovými vředy Podíváme-li se do historie, nalezneme ve 14. století zmínku o  Svatém Peregrínovi. Peregrín, italský mnich, trpěl dlouho bércovými vředy. Jednoho dne, kdy se jeho stav zhoršil, strávil Peregrín noc v  motlitbách a  nakonec vyčerpáním usnul. Druhý den, když se probudil, byly jeho rány zcela zhojeny. 16

Hojení ran má v naší nemocnici dlouholetou úspěšnou tradici. V rámci zlepšení spolupráce mezi jednotlivými specialistkami pro hojení ran a pro edukaci všech pracovníků nemocnice byl založen pod Úsekem ošetřovatelství (nyní Úsek pro nelékařská zdravotnická povolání a kvalitu) oddíl Hojení ran. Jednotka bude obsahovat části týkající se vzdělání pro praxi, seznam specialistek, kasuistiky jednotlivých klinik, historie hojení ran a další zajímavosti se zaměřením na tuto problematiku. Všichni, kdo mají zájem zveřejnit své příspěvky, se mohou přihlásit na e-mail marketa.koutna@ vfn.cz nebo telefonicky na čísle 224 966 374.

Centrum pro cévní přístupy Doc.  MUDr.  Jan Malík, CSc., III. interní klinika VFN a 1. LF UK

D

ne 1. července 2010 bylo po mnoha letech neformální spolupráce oficiálně ustanoveno „Centrum pro cévní přístup pro extrakorporální očišťovací metody“, které sdružuje specialisty z  5 pracovišť VFN zabývajících se péčí o pacienty, kteří potřebují cévní přístup pro hemodialýzu či plazmaferézy. Jde o první centrum svého druhu v České republice a počty výkonů i komplexností péče se řadí mezi největší na světě. U pacientů trpících chronickým selháním ledvin je ve většině případů funkce těchto orgánů (alespoň částečně) nahrazována hemodialýzou. Při hemodialýze dochází k  odstranění

odpadních látek metabolismu (katabolitů) a nadbytečné vody. Většina nemocných dochází k hemodialyzační léčbě 3x týdně na dobu několika hodin. K tomu, aby mohla hemodialýza účinně probíhat, je potřeba cévní přístup do řečiště s dostatečným průtokem krve (alespoň 400 ml/min). Z praktického hlediska lze k tomuto účelu použít dialyzační katétr zavedený do centrální žíly, obvykle podkličkové, krční nebo femorální žíly. Existují katétry pro krátkodobé použití a  pro dlouhodobé - tzv. permanentní tunelizované katétry. Katétry jsou využívány u nemocných s akutním selháním ledvin nebo u  těch, kteří přicházejí do nemocnice až v pozdním stádiu – „z ulice“. Nevýhodou dialyzačních katétrů je poměrně snadná brána infekce. Naopak, jejich výhodou je, že nezvyšují nároky na srdeční výdej, a proto jsou vhodné u pacientů s těžkým srdečním selháním. Na Interním oddělení Strahov u primáře MUDr. Polakoviče je ročně zaváděno kolem 140 permanentních dialyzačních katétrů pro řadu pražských i mimopražských dialyzačních středisek. Výhodnější dlouhodobou alternativou dialyzačních katétrů jsou dialyzační cévní zkraty. Jejich principem je přímé chirurgické spojení pacientovy žíly a  tepny, mezi které se někdy vkládá umělá céva. Proč zkraty? Krev přitékající tepnou do příslušné končetiny se vrací k srdci „zkratkou“, neprotéká tedy tkáňovými kapilárami. Průtok krve takovým zkratem je deseti - až třicetinásobně vyšší než průtok končetinou MUDr. Slavíková při zakládání dialyzačních cévních zkratů.

člověka bez cévního zkratu. Za obvyklý je považován průtok krve 400-1500 ml/min. Takové hodnoty plně stačí pro dialýzu. Na druhou stranu někdy nepřiměřeně zatěžují srdce. Při dialýze se jehly vpichují do žíly zbytnělé v  důsledku velkého průtoku nebo do cévní protézy. Na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie je ročně založeno 300-400 nových dialyzačních cévních zkratů, což odpovídá zhruba čtvrtině z celé ČR. Naprostou většinu zakládá MUDr.  M. Slavíková. Nejde však jen o tyto počty. Hlavní výhodou je, že cévní zkraty založené na tomto pracovišti mají podstatně delší průchodnost než zkraty založené chirurgy, pro něž je to vedlejší činnost. Nepřekvapuje proto, že je ambulance MUDr. Slavíkové neustále plná. Kromě zakládání nových zkratů zde probíhá i chirurgická léčba komplikací. Uveďme alespoň cílené chirurgické zúžení zkratu s příliš vysokým průtokem, který vede k selhání srdce anebo k nedostatečnému prokrvení ruky. Průchodnost (životnost) cévních zkratů založených ve VFN patří mezi nejdelší nejen v ČR, ale u některých typů patří mezi nejdelší na světě, jak vyplývá z různých mezinárodních publikací. Co vlastně ovlivňuje životnost cévního zkratu? Jde především o stenózy (zúžení), vzniklé podobnými mechanismy jako zúžení v tepenných stentech. Na jejich rozvoji se však také podílejí opakované vpichy při dialýzách. Zúžení kterékoli části cévního zkratu vede k poklesu průtoku zkratem, a tím stoupá riziko vzniku krevní sraženiny – trombu. Snažíme se tedy včas odhalit přítomnost stenózy, pomocí screeningových vyšetření. K tomu se používají dva postupy – 1. měření průtoku cévním zkratem při dialýze a  2. periodická vyšetření cévního zkratu pomocí ultrazvuku. V  obou těchto metodách má VFN národní primát. Problematikou měření průtoku zkratem různými technikami se dlouhodobě zabývá především doc. ing. F. Lopot z Interního oddělení Strahov. Ultrazvuková vyšetření cévních zkratů začal provádět doc.  J. Malík již před 10 lety na III. interní klinice. Pravidelně vyšetřujeme pacienty s  cévním zkratem s  umě17

lou cévní protézou a  prokázali jsme, že tento postup vede k  prodloužení životnosti tohoto typu zkratů. Screening však není jediná indikace ultrazvukového vyšetření, mezi další patří příznaky ischémie (nedokrvení) ruky s cévním přístupem, zánětlivé komplikace i  např. předoperační vyšetření před založením cévního zkratu. Ročně je zde provedeno kolem 1000 ultrasonografií cévních zkratů. Pokud uvedená vyšetření nebo jiné klinické informace ukážou na přítomnost stenózy zkratu, je třeba takovou stenózu ošetřit podobně jako jsou ošetřovány věnčité tepny, tepny dolních končetin apod. Na Radiodiagnostické klinice je u MUDr. J. Kavána prováděno angiografické vyšetření (podání kontrastní látky pod rentgenem) a různé léčebné intervence, z nichž u cévních zkratů jsou nejčastější prosté perkutánní balónkové angioplastiky. Počty těchto výkonů se pohybují kolem 1000/rok. Vraťme se však na začátek – mezi nejdůležitější patří rozhodnutí, kdy cévní zkrat založit. To je odpovědný úkol nefrologů, protože pozdní indikace vyžaduje nežádoucí dialyzační katétry a příliš brzká indikace pacienta zbytečně zatěžuje. K  této otázce se vyjadřuje zkušený tým nefrologů Kliniky nefrologie pod vedením prof. MUDr. Tesaře a Interního oddělení Strahov v rámci různých konziliárních a superkonziliárních nefrologických vyšetření. Cévní přístupy bohužel zůstávají na řadě pracovišť na okraji zájmu všech zúčastněných specializací. Obětí tohoto nezájmu se pak stává pacient, který je odeslán do specializovaného centra až poté, co měl/a provedenu řadu neúspěšných pokusů o založení zkratu a byly tím vyčerpány všechny vhodné žíly. Význam problematiky cévních přístupů podtrhuje skutečnost, že jejich komplikace jsou nejčastější příčinou morbidity dialyzovaných pacientů a náklady na založení cévních přístupů a léčbu komplikací dosahují v USA až 40% nákladů na hemodialyzační program. Cílem nově vzniklého centra tedy bude, kromě pokračování klinické práce pro více než 50 hemodialyzačních středisek z celé ČR i práce vě18

decké, pokoušet se o osvětu v této oblasti. VFN má pro problematiku cévních přístupů ideální předpoklady, neboť zde funguje vysoce kvalitní kardiovaskulární a nefrologický program.

Komunikace ve zdravotnickém zařízení Mgr. Dagmar Škochová, předsedkyně traumatologicko-ortopedické sekce ČAS

T

raumatologicko-ortopedická sekce ČAS uspořádala ve spolupráci s VFN v Praze konferenci Komunikace ve zdravotnické péči. Neslyšící pacient ve zdravotnickém zařízení – specifika přístupu. Úvod do problematiky zajistil psychiatr MUDr.  Radkin Honzák, CSc., a  klinická psycholožka PhDr. Laura Janáčková, Ph.D. R. Honzák přinesl (i z historie) řadu důkazů o významném vlivu psychiky na duševní zdraví člověka. Od Descartesa až k dnešku se ke škodě pacientů i v medicíně pohlíží na člověka jako na myslící stroj, jehož správný chod lze zajistit „opravou součástek“. Otázka, jak se má medicína dívat na člověka, je stále nezodpovězená – co je nemoc, co jsou emoce, co je duše? Jako psychiatr se R. Honzák často setkává s pacienty, kteří přes funkční obtíže nemají objektivní nález. Mezi těmi, kteří navštíví praktického lékaře, je to až 25 procent. Komunikace s  nimi je nesmírně obtížná. Pro zdravotníky z toho plyne nutnost naučit se jim rozumět. O neverbální komunikaci, o tom, co se z ní dá poznat, mluvila poté L. Janáčková. Blok Neslyšící jako jazyková a  kulturní menšina zahájila Barbora Kosinová z  České komory tlumočníků znakového jazyka, o. s., která přiblížila kulturní a jazykové zázemí neslyšícího pacienta. Je nutné rozlišovat pacienty neslyšící a nedoslýchavé. Pro neslyšící je český znakový jazyk jazykem mateřským a jde o jazyk vizuálně motorický. Jazykem je možné komu-

v ordinaci vysvětluje jako kompromis tří osob: neslyšícího, zdravotníka a tlumočníka. Doporučil pohlížet na vzniklý komunikační problém očima všech zúčastněných. Již při prvním setkání s neslyšícím pacientem (osobně písemnou formou nebo prostřednictvím SMS) je dobré zjistit, zda se na vyšetření dostaví s tlumočníkem, abychom předešli nedorozuměním a měli možnost přizpůsobit tempo komunikace situaci. Spěch a  netrpělivost komunikaci celkově degradují. Neslyšící pacienti si často stěžují, že zdravotníci příliš spěchají a oni nemají možnost se na nic zeptat. Při vyšetření neslyšícího pacienta je nesmírně důležitý oční kontakt. Sdělování výsledků vyšetření, stanovení diagnózy atd. by nemělo probíhat jen čtením z dokumentace. Doporučení na závěr: neuvádět nikdy neslyšícího pacienta do role pasivního objektu! Psychiatr MUDr.  Radkin Honzák a Mgr. D. Škochová při zahájení konference. nikovat doma, ve škole, u lékaře, v zaměstnání, při sportu i zábavě, má bohatou slovní zásobu a vlastní gramatiku. Neslyšící mají již vlastní kulturní produkty (kino, divadlo, pantomimu, storytelling). Vytvářejí své komunity na třech základních faktorech: hluchotě, komunikaci a  vzájemné podpoře. Přednášející apelovala na zdravotníky, aby se snažili upevňovat vztah s neslyšícím pacientem. Důležité je také seznámit se s jejich zázemím, historií, jazykem a zvyky a snažit se porozumět odlišnosti této menšiny. Lidé nedoslýchaví používají nejčastěji ke komunikaci český jazyk a znakovanou češtinu a přijímají kulturu slyšící většinové společnosti.

Kde sehnat tlumočníka? Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící: e-mail: [email protected], sms: 776  701  502, tel.: 776 653 155, fax: 251 613 623, http://www.asnep. cz/tlumoceni.

Víte, co vlastně znamená zkratka OLVS? Marta Hovorková, odborná referentka správy provozu – pověřena řízením

Z

Bc. Zuzana Hájková hovořila o  pravidlech komunikace s  neslyšícím pacientem a  jeho neslyšícími příbuznými. Ne všichni neslyšící mají stejnou jazykovou preferenci. Někdo potřebuje tlumočníka, někomu stačí například jen odezírání.

kratka OLVS je pro většinu zaměstnanců ve VFN tajemným zaklínadlem. OLVS ale ve skutečnosti znamená „Oddělení léčebné výživy a stravování“ – prostě kuchyně. Naše oddělení ale nemá na starost pouze uvařit pacientům, zajišťujeme také rozvoz vyexpedované stravy v areálu a okolí, i na ty nejvzdálenější kliniky. Toto bychom samozřejmě nezvládli bez úzké spolupráce s Oddělením autoprovozu. V současné době se stravovací provoz nachází v pavilonu A4 naproti ředitelství.

Mgr.  Fedor Krajčík měl připraveny modelové situace kontaktu zdravotnického personálu a neslyšících pacientů. Situaci s neslyšícím pacientem

Nebylo tomu tak vždy. V  dobách dávno minulých výrobu pacientské a  personální stravy zajišťovaly kuchyně tři. Během let došlo 19

zajištění zdravotní nezávadnosti potravin. Pro nás jako provozovatele to znamená, že známe všechny zdroje zdravotních nebezpečí, která mohou nastat při prováděných činnostech, a že umíme těmto nebezpečím předcházet.

v těchto provozech k několika rekonstrukcím, které vyžadovaly stěhování a slučování kuchyní. Bývalá kuchyně v areálu Psychiatrické kliniky byla nakonec zrušena úplně a využívány byly zrekonstruované provozy v  Apolinářské ulici a  v  hlavním areálu nemocnice. V  roce 2006 došlo ke sloučení i těchto dvou provozů a přesunu všech zaměstnanců do budovy A4 s tím, že „Apolinář“ projde velmi důkladnou a  nákladnou proměnou v  super moderní zázemí pro výrobu stravy - v současné době je vypsáno výběrové řízení. V roce 2006 pracovalo v OLVaSu 62 zaměstnanců. Od podzimu 2007, kdy se částečně vyměnilo vedení kuchyně, došlo k reorganizaci a zefektivnění provozu. V současné době pracuje na našem úseku 52 osob. Snížení celkového počtu zaměstnanců samozřejmě vedlo ke snížení nákladů na výrobu stravy. Možná někoho překvapí tak vysoký počet obslužného personálu, ale uvědomme si, že výrobu stravy zajišťujeme v  nepřetržitém provozu ve dvou směnách. Naše kuchyně je zařazena mezi velkokapacitní provozy a to znamená, že se několikrát denně vyexpeduje strava pro cca 1  300 pacientů. Veškeré hlášení počtu stravy spolu s rozpisem pro jednotlivá oddělení zajišťují naše blízké kolegyně nutriční terapeutky, které vykonávají svoji práci nejen přímo zde v kuchyni, ale i na klinikách. Celá organizace práce od skladování až k výdeji stravy je velmi náročná. Při jakékoliv manipulaci s potravinami je dodržován systém postupů na zásadách HACCP (Hazard Analysis Critical Control Points) – tedy preventivní systém 20

Byl vytvořen přehledný systém formulářů, kde je zaznamenáváno vše, co se děje při manipulaci s  potravinou v  tzv. kritických bodech. Všichni naši pracovníci procházejí pravidelným školením a  musí znát všechna rizika a  způsoby zajištění prevence vzniku zdravotního nebezpečí. Jako provozovatelé stravovací činnosti se samozřejmě řídíme další spoustou jiných směrnic a  nařízení, zejména Nařízením Evropského parlamentu a  Rady č. 852/2004, kterým byla po úpravách nahrazena vyhláška č. 137/2004 Sb. (poté č.602/2006 Sb.) o hygienických požadavcích na stravovací služby. Prostory stravovacího provozu jsou rozmístěny ve třech podlažích. Suterén budovy obsahuje několik druhů skladů pro různé způsoby skladování, např. suchý sklad, chladicí a mrazicí zařízení. V přízemí se nachází řeznická dílna, která v loňském roce prošla nákladnou celkovou rekonstrukcí. V prvním patře probíhá veškeré teplé i studené zpracování surovin pro konzumaci, které je rozděleno do několika provozních částí a přípraven, včetně velké a dietní kuchyně. V loňském roce zde proběhla částečná výměna gastrotechnologického zařízení. Jeden z úseků je vyhrazen pro přípravu cateringových akcí pro potřeby VFN. V rámci zvyšování kvality našich služeb a jejich trvalého zlepšování prošli všichni naši zaměstnanci několika školeními vzdělávacího projektu „KVALITA VE VFN“. Kurzy byly směrovány nejen na prohloubení odborných znalostí, ale i zvládnutí měkkých dovedností jako jsou např. komunikace, týmová práce, řešení pracovního stresu a řízení času. Práce všech zaměstnanců stravovacího provozu je náročná zejména v horkém letním období. Vysoké nároky na organizaci práce jsou také kladeny při jakýchkoliv stavebních úpravách

či každoročním malování, kdy musí vše hladce proběhnout za stálého provozu při dodržení hygienických pravidel. Na závěr bychom rádi popřáli všem konzumentům, aby jim naše racionální a dietní nemocniční strava stále chutnala. Rádi budeme také za každé vaše připomínky a návrhy v rámci stálého zlepšování našich služeb.

Malý velký Paleček ve VFN Klára Cigánková, dobrovolnice

V

šeobecná fakultní nemocnice v Praze se zapojila do projektu Celé Česko čte dětem. Na dětském oddělení Foniatrické kliniky VFN a 1. LF UK jsme s dětmi zdramatizovali pohádku o  Palečkovi, kterou jsme se inspirovali ve Fimfáru Jana Wericha. Diváky tvořily děti z  kliniky a  ošetřující personál. Jako jeviště skvěle posloužila místní tělocvična, kde bylo všechno potřebné k  vytvoření pohádkového světa. Děti navíc přišly

s výbornými návrhy na využití prostoru a jednotlivých předmětů. Poté už jen stačilo zazvonit zvonečkem a  společně s  diváky vstoupit do pohádky. Postav bylo více než herců, a tak si každý mohl vyzkoušet hned několik rolí. Diváci měli možnost poznat například loupežníka Frantu Jizvu, pana krále nebo strašlivého Sněžného žrouta. Jak už to tak v pohádkách bývá, Paleček úspěšně překonal všechny nástrahy a  bohatší o sedmimílové boty a mnoho nových zážitků se v pořádku vrátil domů. Představení se vydařilo a  bylo odměněno zaslouženým potleskem. Se zápalem si děti po představení vyzkoušely ještě jednu roli a tou byla role zuřivých reportérů. S diktafonem v ruce obcházely diváky a ptaly se jich, co se jim na divadle líbilo. Dozvěděly se tak, že děti nejvíce fandily Palečkovi, sestřičkám se zase líbila postava Sněžného žrouta a rekvizity.

Oslava při příležitosti dovršení 20 let od založení společnosti STAPRO

Již 20 let v oblasti IT podporujeme   české a slovenské zdravotnictví

V

e čtvrtek 16. září 2010 proběhlo na hradě Kunětická hora společenské setkání se zákazníky, dodavateli a  přáteli naší společnosti, konané při příležitosti dvacátého výročí založení společnosti. Této oslavy se zúčastnilo téměř 150 hostů z řad zákazníků a partnerů naší firmy. Celá akce byla, s ohledem na místo 21

konání, pojata jako středověká slavnost s historickou hudbou skupiny Grál, orientálními tanci, historickým a  scénickým šermem, fakírskou a ohňovou show. Účastníkům byly k dispozici také netradiční hry a  soutěže, kdy si mohli vyzkoušet střelbu z  luku či kuše, hod bojovou sekerou a další atrakce v duchu středověku. Dle reakce zúčastněných hostů se domníváme, že se tato společenská akce velmi vydařila.

Konference INMED, 25. – 26. 11. 2010

Evropské peníze pro kardiologii ve VFN Název projektu: Modernizace a obnova přístrojového vybavení Komplexního kardiovaskulárního centra VFN v Praze Datum zahájení projektu: 15. 6. 2010 Datum ukončení realizace projektu: 30. 9. 2011 Rozpočet projektu: 75 127 000 Kč Realizátor projektu: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

2

0

1

0

Informační systémy –   nástroj efektivního zdravotnictví Ve dnech 25. a  26. listopadu 2010 proběhne v prostorách Domu hudby v Pardubicích jubilejní desátý ročník konference INMED. Organizátor společnost Stapro se opět snaží navázat na úspěšnou tradici setkání odborníků z  oblasti zdravotnické informatiky. Na konferenci jsou diskutovány aktuální problémy z  oblasti zdravotnictví. Na programu letošního ročníku budou 4 bloky přednášek a jejich témata jsou následující: l Aktuální trendy v krajském zdravotnictví l Bezpečí pacienta l Efektivní řízení ve zdravotnictví l Využití dotací k financování poskytovatelů zdravotní péče Spoluorganizátory konference jsou tradičně Univerzita Pardubice a město Pardubice. Více informací o  konferenci, program konference a on-line přihlašovací formulář je k dispozici na www.inmed.eu. 22

Stručný obsah projektu: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze získala v  rámci 5. výzvy Integrovaného operačního programu, oblast intervence 3.2 – Služby v oblasti veřejného zdraví, podporované aktivity - 3.2a Řízená modernizace a  obnova přístrojového vybavení (zdravotnických prostředků) národních sítí zdravotnických zařízení včetně technického zázemí, více než 54 milionů korun na realizaci projektu „Modernizace a obnova přístrojového vybavení Komplexního kardiovaskulárního centra VFN v Praze“, reg. č. CZ.1.06/3.2.01/05.06553. Projekt je spolufinancován Evropskou unií z  Evropského fondu pro regionální rozvoj, z  rozpočtu Ministerstva zdravotnictví ČR. Celkový rozpočet projektu přesahuje 75 mil. Kč a z vlastních zdrojů bude hradit Všeobecná fakultní nemocnice v Praze přes 21 mil. Kč. Komplexní kardiovaskulární centrum VFN v Praze je superspecializovaným pracovištěm zajišťujícím péči o  pacienty s  kardiovaskulárním onemocněním a  hlavním cílem projektu je zajistit prostřednictvím modernizace a  obnovy přístrojového vybavení centra dostupnost a kvalitu standardizované zdravotní péče o pacienty, kteří trpí chorobami jakou jsou např. ateroskleróza a diabetes mellitus. Tyto choroby

mají rozhodující dopad na zdraví a délku života obyvatelstva. Každé zlepšení tak bude mít velký celospolečenský přínos. Nákupem Angio CT a Angiografické linky, které budou v roce 2011 pořízeny z finančních prostředků v  rámci projektu, bude dosaženo 100% úrovně standardu vybavenosti uvedeného specializovaného pracoviště. Projekt tak umožní dosáhnout maximální možné úrovně diagnostiky a  terapie, zvýší možnosti výzkumu u kardiovaskulárních chorob a přispěje ke snížení morbidity a mortality a  zvýšení kvality života obyvatel. Pořízením nových přístrojů dojde jednoznačně ke zlepšení komplexní péče o pacienty s kardiovaskulárním onemocněním.

Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Nemocnice můj život

pomáhat pacientům. Chtěla být sestrou a  ne jen tak obyčejnou – chtěla být výbornou sestrou, což pro ni znamenalo službu pacientům. A chtěla být sestrou právě tady, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Po maturitě byla vybrána na chirurgickou kliniku (protože to je správné místo pro začínající sestru, „správný frmol“), později přešla na interní kliniku, kde po několikaleté praxi (když se přestavovala část kliniky) jí profesor Pacovský svěřil jedno oddělení, kde si jako staniční sestra mohla zřídit vlastní tým mladých sester a kde získala první managerské zkušenosti. Jak léta šla, stala se vrchní sestrou, v  roce 1990 pak sestrou hlavní. S  nemocnicí prožila i  významné události, například když ji vedení nemocnice pověřilo zastupovat sestry při oslavě dvoustého výročí a kdy statečně mezi profesory v talárech pronesla svůj projev. S nemocnicí zažila i soukromé radosti, například u  Apolináře porodila oba své syny, provdala se za kolegu lékaře a vedle profesních vztahů tu navázala řadu přátelství, z nichž některá trvají dosud.

Přišla jsem k rozhovoru za Annou Chrzovou do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ve zvláštní den. Byl poslední srpen a  její poslední den ve funkci hlavní sestry. Stále usměvavá Anna Chrzová.

S

  nemocnicí, kterou znala už jako žákyně a do které po ukončení střední zdravotnické školy nastoupila, ji pojí téměř padesát let. Dvacet z  nich byla hlavní sestrou. Pražská fakultní nemocnice ji přitahovala ještě na škole vším: svou historickou tajuplnou krásou, členitostí budov, rozmístěných po celé Praze, množstvím oborů, jejími lékařskými velikány, o kterých se učila, tradicí ošetřovatelství. Dobrovolně proto chodívala po vyučování, o sobotách a nedělích

Začínající sestra Anna Chrzová... Anna Chrzová je sestra začínající „od piky“, které žádná práce u pacienta není cizí. Je sestrou, kterou pacienti dnes a denně inspirují, stejně jako ona inspiruje je. Je to sestra, které není 23

líto spát denně čtyři hodiny, aby se v knihách a časopisech dozvěděla, jak na to jdou jinde, na které únava není vidět, s vřelým úsměvem, pro který ji pacienti nazývají „naším sluníčkem“. Sestra, která se nepřestává pídit po nápadech, která dokáže vzít bloudícího pacienta pod paži a odvést ho na správné místo na druhý konce nemocnice, i když chvátá za svými povinnostmi hlavní sestry, managerka, pro niž je posvátným slovem tým. Zatímco jiné sestry denní konfrontací s bolestí a utrpením hasnou a mluví o burn out syndromu, u Anny Chrzové je to naopak – ona hoří čím dál víc a nic na tom nemění fakt, že letos oslavila pětašedesátiny. Všeobecná fakultní nemocnice má více než dva a  půl tisíce sester a  laborantů, ročně ambulancemi projde více než 2 miliony nemocných, na lůžkách se vystřídá více než 55 tisíc pacientů. Jaké to bylo řídit v tak velkém podniku Úsek ošetřovatelské péče? Nejdůležitější je výsledek - cíl, který si myslím se podařilo naplnit – a to, že jsme dokázali všech těch dva a  půl tisíce lidí v  nemocnici stmelit v pochopení, že pacient je prioritou a že všichni cítíme sounáležitost s nemocnicí. Co konkrétně pro vás znamená slovo tým? Když jsem začínala, měli jsme báječnou staniční, u které jsme se něco naučili. Od té doby je pro mě důležitý adaptační proces, přijetí nového člověka a  vtáhnutí ho do kolektivu. Proto máme adaptační proces tak propracovaný. Pro tým jsou důležité i společenské akce - dočetla jsem se třeba kdysi, že se ve světě slaví den ošetřovatelství. Tudíž jsem v nemocnici založila velmi oblíbenou tradici oslav, při kterých máme příležitost odměňovat nejlepší sestry – byla to například setkání na Žofíně, divadelní představení, tombola na parníku, setkání v ZOO, kde sestry z VFN adoptovaly lamu a pojmenovaly ji Florence. Pořádáme dostatek vzdělávacích akcí, přičemž každý rok začínáme telekonferencí. Staniční a  vrchní sestry se snaží, abychom se denně učily jedna od druhé a co nejvíce a nejčastěji realizovaly něco vhodného ke spokojenosti nemocných. Když spolupracujete v týmu, zjistíte, jak co zlepšit. 24

Slavnostní rozloučení a odchod z pozice hlavní sestry. Anna Chrzová ale i  nadále ve VFN zůstává. Zřídila jste v  nemocnici Call centrum. Jak funguje? Díky Call centru máme zpětné vazby od pacientů. Před šesti lety dostaly sestry od tehdejšího ředitele nemocnice Pavla Horáka pravomoc ptát se pacientů na spokojenost s lékařem, sestrou, s  péčí. Proškolené sestry přijdou na oddělení a  zatelefonují informovaným pacientům propuštěným z nemocnice. Téměř nikdo z nich naši předběžnou žádost neodmítne. Jsme chváleni, ale jsou i  stížnosti, třeba tam, kde ještě není zmodernizováno, na zastaralé sociální zázemí, anebo na stravu. Lidé mají dnes mnohem vyšší nároky než dřív. Všechny připomínky pak předáme oddělení, kterého se týkají, jeho vrchní sestře, která nás informuje o řešení. Říká se o vás, že máte hlavu stále plnou nápadů. Kam na ně chodíte? Nápady mě navštěvují všude. V poslední době pořád studuju management. Když si pak večer s manželem sedneme, diskutujeme. Mám pocit, že si tím třídím myšlenky. Díky tomu ještě

přijdu na další nápady, na to, co bych měla dělat. Například mě napadlo, že by bylo dobré, kdyby staniční sestry hodnotily práci vrchních. Přitom nejde o to, vyplnit nějaký dotazník, ale zamyslet se nad tím, co pro ně vrchní dělá, co by od ní sestry potřebovaly a pojmenovaly to. Nebo jsme si udělali plán, jak odstranit profesní slepotu. Chodíme po nemocnici a  díváme se na ni pohledem člověka zvenčí. A ještě k tomu přidáme otázku: a co zlepšíš? Mně vůbec nevadí, když někdo přizná, tohle jsem nedokázala, ale jsem šťastná, když řekne, uděláme to takhle a takhle. A já zase můžu poradit, protože moje zkušenosti jsou jiné. Snažím se vidět nemocnici v celém jejím globálním rozsahu. Co plánujete od zítřka? Chci se nyní po dva roky věnovat projektu, který jsme zahájili v  červnu letošního roku. Úsek ošetřovatelské péče a Odbor vzdělávání se staly garanty projektu Další vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu ve Všeobecné fakultní nemocnici. To je moje dítě, které jsem vymyslela a  byla bych ráda, abychom z  toho udělali kurz, který bude přínosný pro nemocnici, případně komerčně i pro ostatní zájemce mimo VFN. Dříve jsme udělali mnoho kurzů, z nich pro projekt vybrali to nejlepší: kurz argumentace a efektivní komunikace pro vedoucí NZP, kurz komunikace pro sestry v  přímém kontaktu s pacientem, inovační kurz pro sanitáře, inovační kurz kardiopulmonální resuscitace a odborný kurz pro sestry pracující v angiologii. Dále bych chtěla z toho nejlepšího ze seminářů v  nemocnici udělat konference. Účastním se též vzdělávání lektorů v rámci dalšího projektu nemocnice Vzdělávací akademie, který je určen nezdravotnickým zaměstnancům nemocnice.

Oba projekty jsou spolufinancovné z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Praha - adaptabilita. PhDr. Jarmila Škubová

Smuteční oznámení Vzpomínka na pana docenta MUDr. Josefa Klemence, CSc. (23. 8. 1943 - 3. 9. 2010) Docent MUDr.  Josef Klemenc, CSc. Docent Klemenc se narodil 23. srpna 1943 v  Praze. Maturoval v  roce 1960 na Gymnáziu Sladkovského v  Praze na Žižkově, promoval 8. června 1966 na Fakultě dětského lékařství v  Praze. Po promoci nastoupil na chirurgické oddělení v Kolíně, později od roku 1969 na I. chirurgickou kliniku Všeobecné nemocnice v  Praze, kde v roce 1970 absolvoval atestaci I. stupně z chirurgie. Pracoval zde také v urologickém týmu prof.  V. Šimona a  v  roce 1974 složil atestaci z  urologie II. stupně. V  roce 1984 obhájil kandidátskou dizertační práci na téma „Adenokarcinom ledviny“a získal titul CSc. V roce 1990 byl v habilitačním řízení jmenován docentem urologie. V roce 1994 byl jmenován vedoucím urologem na Fakultní poliklinice v Praze – Klimentské, v roce 2001 přešel do týmu Urologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze a byl pověřen vedením urologické ambulance na Fakultní poliklinice Karlovo náměstí, kde pracoval téměř ještě do posledních dnů svého života a jeho kartotéka zahrnovala stovky spokojených pacientů. Několik let vykonával funkci hlavního revizního lékaře VZP pro obor urologie. Pravidelně docházel na klinické dny na Urologické klinice a  na její semináře. Svoji erudici si příkladně zvyšoval pravidelnou účastí na výročních konferencích České urologické společnosti. Ve svých projevech byl skromný, klidný, působil optimisticky a velmi často stočil téma rozhovoru mimo urologii, a to především na svá vnoučata. 25

V kolektivu byl oblíbený právě pro svoji dobromyslnou a nekonfliktní povahu a uvážlivost zkušeného odborníka. Kolektiv Urologické kliniky na něj bude rád a s úctou vzpomínat. Čest jeho památce! Profesor Tomáš Hanuš se spolupracovníky  Urologické kliniky VFN a 1. LF UK

Životní jubilea Životní jubilea – září 2010 doc. MUDr. Michal Semrád, CSc. – docent na II. chirurgické klinice – kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a  VFN. V  roce 1985 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil roku 2001. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován o sedm let později. doc.  ing.  František Lopot, CSc. – docent na Ústavu biofyziky a  informatiky 1. LF UK. Fakultu elektrotechnickou na ČVUT v  Praze absolvoval v roce 1973. Vědecká hodnost kandidáta technických věd mu byla udělena roku 1979. V roce 2001 byl jmenován docentem pro obor biofyzika. prof. MUDr.  Jiří Zeman, DrSc. – přednosta a  profesor Kliniky dětského a  dorostového lékařství 1. LF UK a  VFN. Fakultu dětského lékařství UK v  Praze absolvoval roku 1975. V  roce 1987 mu byla udělena hodnost kandidáta lékařských věd, 1999 hodnost doktora lékařských věd. Docentem byl jmenován roku 1990, profesorem v roce 2001. Životní jubilea – říjen 2010 doc. MUDr. Svatopluk Adámek, CSc. – docent na III. chirurgické klinice 1. LF UK a FN Motol. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v  roce 1975. Vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd získal roku 2001 a o pět let později byl jmenován docentem pro obor chirurgie. 26

prof. MUDr. Jaroslav Pokorný, DrSc. – profesor na Fyziologickém ústavu 1. LF UK. V roce 1968 ukončil studia na Fakultě všeobecného lékařství v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1976. Docentem pro obor fyziologie a patologická fyziologie byl jmenován v roce 1988. Doktorem lékařských věd se stal v roce 1995. Roku 1997 byl jmenován profesorem pro obor fyziologie a  patologická fyziologie. Je předseda Odborové rady Fyziologie člověka a předseda České fyziologické společnosti.

Křest knih Farmakoterapie vnitřních nemocí

4. zcela přepracované a doplněné vydání

Josef Marek a kolektiv

J

iž čtvrté přepracované a doplněné vydání mimořádně úspěšné publikace, jejíž téma zajímá celou lékařskou veřejnost. Rychlý vývoj nových léků, léčebných postupů, rozvoj evidence based medicine i vstup do EU vyžadoval od velkého kolektivu autorů, vybraných nejlepších odborníků v  oboru pod vedením prof. MUDr. Josefa Marka, DrSc., ohromného úsilí k  zvládnutí velkého objemu informací, které jsou obsaženy v  přehledném, stručném a didakticky ceněném textu. Ucelená publikace se všemi potřebnými informacemi z farmakoterapie je určena nejen pro internisty, ale i  pro lékaře všech odborností. Významné informace v  ní naleznou ale také

farmaceuti, lékárníci a studenti. Minulá vydání publikace získala několik významných ocenění odborných společností. Dvojbarevná publikace, ISBN: 978-80-2472639-7, 808 stran.

Kožní změny u interních onemocnění Petra Cetkovská, Karel Pizinger, Jiří Štork

K

niha poskytuje moderní přehled kožních manifestací nemocí vnitřních orgánů a kožních změn, které vznikají při jejich léčení. Znalost těchto kožních projevů je důležitá nejen pro dermatology, ale i pro lékaře jiných oborů, neboť změny na kůži mohou být prvním signálem počínající dosud skryté systémové choroby nebo jsou projevem komplikace léčení interních nemocí. Publikace je doplněná více než 250 barevnými fotografiemi a  téměř 40 tabulkami, může být využita nejen ke studiu, ale i při péči o nemocné v ambulancích a na lůžkových odděleních, při konziliích a pohotovostních službách. Monografie přináší ucelený přehled dávno známých, ale i zcela nových kožních změn objevujících se v souvislosti s chorobami vnitřních orgánů a jejich současným léčením, z nichž mnohé nebyly dosud v naší literatuře v této šíři popsány. Celobarevná publikace, ISBN: 978-80-2471004-4, 248 stran.

prof. MUDr. Václav Seichert, DrSc. 1991. Ve své vědecké práci se soustředil na studium vývoje končetin, cévního řečiště a studium diferencovaného růstu embryonálních orgánů v normálním vývoji a v průběhu vznikající malformace. Spolupracoval s  řadou významných vědeckých institucí doma i  v  zahraničí. Byl členem Evropské teratologické společnosti, je stále členem České společnosti J. E. Purkyně. Je známý svojí zálibou v entomologii a je členem Entomologické společnosti při AV ČR. (red)

Křeslo pro Fausta

V

Společný interní příjem primář MUDr. Zdeněk Novotný

Pan profesor Václav Seichert je zaměstnán na Anatomickém ústavu od roku 1961. Docentem byl jmenován v roce 1985 a profesorem v roce

Vážený pane primáři, dovolte mi, abych Vás na chvilku zdržel tímto dopisem. Dne 18. srpna t.r. jsem byl přivezen záchrannou službou na SPIN VFN. Zde se mě okamžitě ujala službu konající MUDr.  Hana Hruškovičová. Jednání paní doktorky musím vysoce ocenit. Její zájem, vstřícnost, citlivost

e středu 15. září se v  Akademickém klubu 1. LF UK uskutečnilo první poprázdninové Křeslo pro Fausta, jehož hostem byl pan prof. MUDr.  Václav Seichert, DrSc., emeritní zástupce přednosty a  emeritní profesor Anatomického ústavu 1. LF UK, významný představitel oboru anatomie a významný entomolog a sběratel.

dopisy pacientů

27

P o c h va l a Vážený pan MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, zastupující ředitel VFN

Informace o činu pana Libora RigA při události na jezu řeky Sázavy Vážený pane řediteli, chtěl bych Vás touto cestou informovat o činu pana Libora Riga, zaměstnance autoprovozu VFN. Dne 19. 7. 2010 došlo ve večerních hodinách k mimořádné události na jezu řeky Sázavy v obci Horka-Buda. Navzdory vzedmuté hladině řeky se dva mladí lidé, chlapec a dívka, rozhodli vykoupat. Proud řeky je strhnul pod jez, kde se oba začali topit. V tu dobu trávili ve zmíněném místě svoji dovolenou pánové Václav Čichovský a Libor Rigo. Pan Čichovský postupně vytáhnul z vodního víru chlapce a později i bezvládné tělo dívky. O chlapce se postarali kamarádi, pan Rigo s panem Čichovským se snažili pomocí masáže srdce a umělým dýcháním oživit dívku až do příjezdu RZS, lékaře a jednotky HZS. Tím výraznou měrou zvýšili její šanci na přežití. Pan Libor Rigo se zachoval velmi profesionálně, jeho jednání je důkazem vysoké morální i odborné kvality. Plk. Ing. Jiří Pokorný  ředitel územního odboru HZS Kutná Hora

a ohleduplnost, její utvrzování mě v naději, že všechno zvládneme a všechno dobře dopadne. Od prvního okamžiku jsem se cítil v dobrých rukách. Mé díky a vděčnost patří i panu MUDr. Kalinčíkovi, který mě rovněž vyšetřoval a projevoval mimořádně lidský přístup. Už jsem v našem zdravotnictví viděl a  zažil leccos dobrého i méně dobrého, ale tito dva lékaři jsou, aspoň z mého pohledu, profesionálové a lidé na svém místě. Nechci pominout ani pozornou péči, kterou mi od přijetí až do odchodu domů věnovala zdravotní sestra, která měla v té době službu. Její jméno bohužel neznám. (Vladimíra Pfeiferová – pozn.red.). Ještě jednou velký dík jim, a především i Vám, pane primáři, který toto pracoviště vedete. Se srdečným pozdravem  Miroslav Procházka 28

Ředitelství VFN K rukám hlavní sestry Anny Chrzové Vážená hlavní sestro, ve dnech 14. až 22. června jsem byla hospitalizovaná na třetím oddělení první chirurgie a chtěla bych vyjádřit velké poděkování sestrám tohoto oddělení, jejichž práce a přístup k nemocným jsou naprosto profesionální. Za celou dobu pobytu v  nemocnici jsem nezaznamenala neochotu, podrážděnost, nebo jiný negativní projev, přestože sestry pracují vzhledem k úpravám, k nimž na klinice dochází, v ne zrovna nejlepších podmínkách. Poděkování patří veškerému personálu (od lékařů přes sestry až k pomocnému personálu), ale o  sestrách píši hlavně proto, že jsem s nimi přicházela během hospitalizace nejvíc do styku. Skládám poklonu před prací, která není, bohužel, nejlépe honorovaná, o to větší

je ale moje ocenění. Děkuji sestrám třetího oddělení za vše a přeji jim hodně zdraví a trpělivosti a alespoň trvale dobrý pocit z takto vykonávané práce. Mgr. Zdeňka Iltisová Zatupující ředitel VFN MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA Vážený pane řediteli, jako bývalá zaměstnankyně VFN bych chtěla vyjádřit poděkování celé II. interní klinice za péči o mého otce a jeho léčení. Můj dík patří především MUDr. Bělohlávkovi, MUDr. Pšeničkovi, MUDr. Ingrischové a vlastně celému kolektivu koronární jednotky. Velice bych chtěla poděkovat také sestře Křečkové, která je při své náročné práci k pacientům a jejich rodinným příslušníkům neobyčejně milá a trpělivá, stejně jako rehabilitační sestra Stanislava Drholcová. MUDr. Švestkovi z gastroenterologie děkuji za vysoce profesionální přístup k  pacientovi při vyšetřeních, která bývají velmi nepříjemná. MUDr. Flejšarovi z RDG a kolektivu jednotky SPIN také patří můj díky za ochotu, rychlost především profesionální úroveň jejich práce. S díky Renata Vikartová Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA ředitelka VFN Vážená paní ředitelko, tohoto roku jsem byla od 18. března hospitalizována na IV. interní klinice na koronární jednotce. Nechci, aby to znělo příliš pateticky, ale prvně v životě jsem měla pocit, že mi lékaři chtějí opravdu pomoci. Na koronární jednotce mi skutečně zachránili život a vrátili mě do něj. Dovoluji si tímto dopisem vyjádřit hlubokou vděčnost MUDr.  Mahmoodu Zahinovi, MUDr. Ondřeji Macurovi, MUDr. Aleně Večeřové a zároveň všem sestrám i sanitáři panu Čonkovi. Mé poděkování patří panu Rudolfu Maťhovi za jeho empatické jednání. Na oddělení C IV. interní kliniky, kde jsem byla následně hospitalizována, upřímně a  s  vděčností děkuji MUDr. Janě Zátopkové – skutečná

snaha pomoci, profesionalita, bezvadné jednání. Všem sestrám na jejím oddělení, které se mnou měly práci, děkuji. A v neposlední řadě i  fyzioterapeutce paní Jarmile Hluché – byla úžasná! Zodpověděla mi každou otázku, včetně výběru vhodné obuvi, ale hlavně mě brzo naučila chodit. Uzavřela bych své poděkování tím, že když jsem z VFN byla přeložena na plicní oddělení Thomayerovy nemocnice a  rehabilitační kliniku tamtéž, tak lékařka, která mě přijímala, mi řekla, že když četla předem moje diagnózy, tak si dávala otázku, co vlastně se mnou budou dělat. A zatím se dostavil „matador“, který od prvého dne byl schopen jezdit na rotopedu. Sice pomalu, ale jezdil! Ještě jednou děkuji za záchranu života, pokud může někdo říci, že na pobyt v nemocnici vzpomíná s vděčností, tak jsem to rozhodně já. A až to ještě dotáhnu do konce, přijdu se jim ukázat, že jejich práce má opravdu hluboký smysl. V úctě Irena Plechatá Geriatrická klinika VFN a 1. LF UK primářka MUDr. Dagmar Pelíšková Vážená paní primářko, nedávno jsme doprovodili na poslední cestě našeho tatínka pana Bohuslava Růnu, který byl u Vás hospitalizován od počátku března t.r. Chtěla bych nejen Vám, ale celému oddělení 2. a 3. patra z celého srdce poděkovat za projevenou lidskost, vstřícnost, ochotu a v neposlední řadě i odbornost a profesionalitu. Zvláštní dík patří při této příležitosti paní Janě Malé, sociální pracovnici. I když nebylo toto období pro naší rodinu lehké, věděli jsme, že je o tatínka perfektně postaráno po všech stránkách. Já sama jsem pracovala skoro 20 let v neziskové organizaci, v sociálních službách, manžel i dcera jsou lékaři, takže vím, s  jakými těžkostmi a úskalími se potýkáte. Ještě jednou za všechno děkujeme. Bc. Ivana Vlasáková 29

Bunaken…, óóó Bunaken… Václav Kříž

Ú

morná cesta skončila. Dorazili jsme k  cíli, na malé letiště Sam Ratulangi nedaleko přístavu Manado na severním výběžku indonéského ostrova Sulawesi. Letištní kontrola byla milosrdná, jen kdyby na nás všude nevyskakovaly letáky, že držení drog se trestá smrtí. To je tu všude hlavní turistická informace. Hlavně nás to „dostalo“ při mezipřistání v Singapuru! To pak znejistí i člověk s nejčistším svědomím. A že se to v Manadu policisty jen hemžilo, blížil se 17. srpen, národní svátek Indonésie. Pak už následoval zběsilý průjezd uličkami přístavu a dlouhé čekání na zvětšující se bod na obzoru, na bárku, která nás, utahané a  nevyspalé, dopravila po hodině plavby do tropického ráje v Celebeském moři, do přírodní rezervace na ostrově Bunaken. Na obrovskou sochu Krista jsou místní křesťanští obyvatelé Manada náležitě hrdí.

Přivítání na potápěčské základně Two Fish bylo, mírně řečeno, nestandardní. Vysypali nás, jinak se to říci ani nedá, našt ěstí bez zavazadel, rovnou do vody asi sto metrů od pobřeží, zarostlého mangrovovou spletí. Vykasané nohavice byly málo platné, teplé vlnky nám laškovně dorážely až do půli stehen. K tomu písečné dno, pokryté stovkami tlustých mořských hvězdic. Neuvěřitelné, ale takový byl první dotyk se zdejším tropickým mořem. A tak jsme, s foťáky v náručí, klopýtali a poskakovali mezi hvězdicemi k zelené zdi na pobřeží. Původně jsem si myslel, že takový výsadek byl jen rozmarem posádky, to abychom si užili tropy s celou parádou. Něco, jako bylo válečné vylodění na nedalekém Quadalcanalu za II. světové války. Až později jsem pochopil, že to opravdu nešlo jinak. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je tu víc než dva a půl metru a my si, bohužel, vybrali k příjezdu ten nejnevhodnější čas. Taky průchod křovím nás trochu zaskočil, uzounká vyšlapaná cestička mezi ostrými hroty mladých mangrovových výhonků zrovna nelákala k  procházce. První co nás napadlo, jen proboha nezakopnout! Následky raději nedomýšlet, výhonky mangrovů mají pevnost přírodního kopí. Po čase si ale člověk zvykne. A  když vidíte místní omladinu, jak běhá mezi těmi hroty třeba pro zatoulaný míč při plážovém fotbálku, je to asi jen o  praxi a  zvyku. Zrovna tak, jako zacházení s  hady a pavouky a vůbec s veškerou lesní havětí, které je tu přímo nadbytek. Na řadu přišel uvítací rituál. Právě takový, jaký je v Indonésii pro turisty zvykem. Papíry, papíry a zase papíry. Hned, co nejrychleji a nejpodrobněji! Všechno vypsat, snad i jméno babičky za svobodna! Ne…, to si dělám legraci, ale nejsem až tak daleko od pravdy. Je tu znát obrovský respekt z armády, policie a jejích případných kontrol. Formuláře cestovní střídají ty potápěčské a nakonec jako tečka ještě nijak závratná platba za vstup do přírodní rezervace. Za to jsme vyfasovali plastový odznak, který musel být viditelně nošený na potápěčské výstroji pro případnou kontrolu (té jsme se na moři nakonec v jednom

30

případě i dočkali). Na pokraji zhroucení jsme byli konečně obdarovaní klíčky a mohli tak do svých bungalovů. Ty dvoulůžkové chatky nabízely luxus jedné větší místnosti s širokou postelí, za dveřmi v  malém kamrlíku se ukrývala i  hodně jednoduchá koupelna s teplou, lehce zapáchající vodou čerpanou z nedalekého sluncem ohřívaného rezervoáru. Jak jsme později zjistili i s občas vylézajícími hady z odpadového kanálku. Kvalitní pitná voda se tu čepuje z plastového výměnného zásobníku, opodál stojí přenosný ventilátor. Pod střechu se ještě vejde menší veranda s  křesílky a  houpací sítí. Šmytec! Jednoduché, až na teplou vodu v  koupelně, příjemné a čisté. Žádní moskyti, což byla naše největší starost. Prý nežijí poblíž mangrovových porostů. Kvůli potápění jsme zavrhli antimalarika s jejich negativními dopady na organizmus a spolehli se jen na aktivní obranu moskytiérou a repelenty. Všude tu navíc, ostatně jako kdekoli v tropech, vystrkují hlavičky gekoni, ještěrky víc než vítané. Živí se mouchami a vůbec vším polétavým hmyzem. Nejraději loví v elektrických papírových lampiónech, ty tady v bungalovech většinou slouží k osvětlení. Teď teprve doopravdy začal náš vysněný týden na ostrově. Ráno, po noci plné zvuků z  mangrovového houští před námi a  z  džungle za námi, a  po slušné snídani, přišlo na řadu první skutečné ochutnání moře. Vypluli jsme rovnou na jedno z vyhlášených míst (ostatně, jak se říká, jiná tu ani nejsou). Na palubě už bylo všechno přichystané bez našeho přičinění. Ustrojené potápěčské láhve, plastové bedny s  drobnou výstrojí a obleky pod sedačkami, my přišli jako lordi jen s fotoaparáty v náručí. A protože ráno je příliv, voda už sahala až ke kraji pláže. Žádné potupné brodění a  tanec mezi hvězdicemi. Nasedli jsme po pár krocích vodou, jen jsme museli dávat pozor na vlnožily a  korálovky, mořské hady, kterými se to tady u břehu jen hemží. Hlavně na nějakého nešlápnout! Jinak si nás hadi téměř nevšímali i  když tu a  tam laškovně zakroužili kolem našich kotníků.

Na palubě jsme se hned seznámili s místními průvodci, kteří po celý následující týden plnili všechna naše přání nad vodou i pod hladinou. Skutečně to tak bylo, tihle mladí kluci byli neskuteční ve své vstřícnosti, poctivosti a ochotě nejen se o nás starat při potápění, nosit výstroj, plnit lahve a krmit nás, ale každý večer ještě měli sílu a hlavně chuť, vysedávat s námi pod palmovou střechou místní osvěžovny a zpívat a hrát do úmoru melodické domorodé písničky. Hráli…, ale na čem hráli! Mimo letitých otlučených kytar je tady běžným doprovodným nástrojem cosi, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat křížencem vozembouchu a  basy. Překližková bedna s otvorem a dlouhým krkem s jednou strunou. Na to se „hraje“ paličkou, kterou dotyčný muzikant buší do bedny a přitom druhou rukou brnká na strunu. Pod palmami to zní kupodivu velmi melodicky. Produkce večer začínala místní hymnou – Bunakééén…, óóó Bunakééén… a  tou také hluboko po půlnoci končila. Všechno za plat kolem osmdesáti euro měsíčně! To ale nebylo o penězích, co tihle mladíci předváděli, to bylo o čiré radosti ze života a všeho co dělali. A nejen oni, ale i všichni další 31

obyvatelé Bunakenu. Vesničané, farmáři a rybáři ze třech malých vesniček v blízkém okolí. Ti všichni nám každý den dokazovali, že žít se dá i jinak, než v úporném spěchu a v honbě za mamonem se zamračenou tváří. Nebylo proto jenom potápění. Každý den navečer, po dni stráveném na moři, jsme se vydávali na průzkum do nitra ostrova a  na prohlídku blízkých vesniček Bunaken, Tanjung Parigi a Alungbanua. Domorodci, vyznávající tady na severu Sulawesi převážně křesťanské náboženství, jsou velmi přátelští a třeba k fotografování až neskutečně vstřícní. Stačí posunkem požádat o  dovolení - ani jednou mě nikdo neodmítnul! A co je až zarážející, za každé focení ještě poděkují! Odměnou pro ně je, podívat se na display přístroje na svůj portrét. To je pak smíchu a  halekání. I pro kokos na palmu s radostí vyšplhají. A  propos, kokosy. Hodně domorodců nosí jakési helmy. Nejsou jen proti slunci, ale chrání i proti padajícím ořechům. Nevím, co je na tom pravdy, ale slyšel jsem, že nejvíc turistů padne po světě právě pod palbou kokosového střeliva. Tak pozor pod palmami! A taky v lese kolem plantáží. Tam na nás koukala všelijaká havěť, obrovskými pavouky počínaje, až po různé již zmíněné hady a ještěrky všeho druhu. Kousek za naším bungalovem měli domácí v kleci ochočeného kuskuse, něco mezi opičkou a větší veverkou, kterého našli v  lese. Tvrdili nám, že ho každý večer pouštějí se proběhnout, ale moc

32

jsme jim nevěřili. Procházka vesničkou je i náramnou pastvou pro oči. Všude záplava květin, mezi tím pobíhá domácí zvířectvo a spousta psů. Hodných, milých a neagresivních, podotýkám. Právě takových, jako jsou jejich majitelé. Ostatně, jak se říká, jaký pán, takový pes. Musím se podělit v tomto směru o jeden drobný, ale o to příjemnější zážitek. Na kraji Bunakenu stojí maličký krámek s domorodými suvenýry. Jen drobnosti za pár dolarů. Když jsme šli poprvé kolem, moc se nám líbila malá soška polopičky nártouna, symbolu zdejší úžasné přírody. Protože jsme s sebou neměli s  manželkou peníze, řekl jsem děvčeti za pultem, že přijdeme zítra. Ona nám však sošku podala se slovy: „Vezměte si jí hned, dáte mi to zítra, až půjdete okolo“. Co k tomu víc dodat? Vesnice žije mimo rybolovu i ze zpracování kokosových ořechů na kopru. Všude na dohled jsou jich hromady v různém stádiu zpracování. Nakonec, protože tu není ani jeden automobil, všechnu kokosovou produkci sváží kára s volským potahem z takzvaných „coco terminals“ do malého přístavu na druhé straně ostrova. Uplynul týden a nás čekala další štace. S bunakenskou rezervací jsme se loučili opravdu neradi. Zase nás čekaly uličky Manada, obrovský Kristus na předměstí a úplně jiný svět na druhé straně Sulawesi, pod hladinou Moluckého moře. Severní Sulawesi je aktivní sopečnou oblastí – na snímku vulkán Mt. Klabat, 2022 m.n.m.