Obsah Úvodní slovo…………………………………3 Autoportréty…………………………………4 Medvídek Rambo………………………….6 O princi Hádankovi… ……………………7 Ostrotřpyt + fotodokumentace……..9 O čem hračky sní………..……………….13 Román na pokračování……….……….17 Co by o mně řekl můj… ……………….18 Kvíz…………………………….………………19 Křížovky……………………………………..20
2
Úvodní slovo
Milí čtenáři, velikonoční číslo SNPčka je zaměřeno především na pohádky, kterými se šesťáci v uplynulých měsících zabývali. Na úvod jsou nejdříve zařazeny autoportréty tří osmáků, kteří se s paní učitelkou Olšákovou zamysleli nad tím, jak sebe sama charakterizovat pomocí veršů. Následuje pohádka Medvídek Rambo a O princi Hádankovi a princezně Elišce. Scénář k pohádce Ostrotřpyt je pěkně propracovaný a doložený fotografiemi z realizace, která se konala ve třídě VI. B dne 12. dubna a byla velice úspěšná. S paní učitelkou Kůtkovou se šesťáci pobavili nad tím, o čem sní hračky. Určitě se vám budou líbit sny plyšového psa, opice, medvěda a panenky Barbie. Posledním čtením před zábavou je 12. kapitola románu na pokračování. Na závěr si můžete udělat kvíz a zjistit, jak jste na tom s fakty o Velikonocích, a vyluštit několik křížovek našich šesťáků. Přejeme pěknou zábavu a krásné Velikonoce! Mgr. Zuzana Panschabová
P.S.: Případní zájemci o uveřejnění svých literárních pokusů, neváhejte a odevzdávejte svá díla v kabinetě Čj, nebo je posílejte v elektronické podobě na e-mail
[email protected].
3
Autoportrét Lukáš Tomčal 8. A
Každý má svého koníčka, u mě jsou to kouzla a čáry, většinou s tím bavím děcka maličká, ale i dospělí mi to chválí. Nechávám věci mizet, jiné zase objevovat, ale musím být trpělivý, abych to mohl natrénovat. Zlí lidé se jiným vysmívají, o tom vím já svoje, kvůli svojí velké váze, sám vím, jaké to je. Nejsem žádný průšvihář, nerad dělám problém, někdo tomu říká slabost, ale svoje řeči můžou strčit do bedny, lidí, kterým to nevadí, je myslím dost. Jednou chci být číšník nebo barman a otevřít si bar, ale nejvíc chci být skvělý kouzelník, snad moje sny nepřijdou nazmar.
4
Můj portrét Michal Kynkal VIII. B
Jmenuji se Michal Kynkal, jsem obyčejný kluk. Doma se naučím, ve škole čumím jako puk. Do školy jezdím busem a když spím, beru to klusem. Chodím do školy rád, mám tam kámoše, budem si o přestávce hrát, střílet míčkem do koše. Dostanu sice poznámku, to mě ale mrzí. Taky dostanu jednou rozum, snad to bude brzy.
Autoportrét Lukáš Lejčík VIII. B Jmenuji se Lukýnek, říkají mi lupínek. Kalhoty nosím černé a triko zase bílé. Účes mám všelijaký a dioptrie vysoký. Prach, pyl a srst mě kouše, musím se prášky nadopovat zase, moc čokolády nesmím, ale stejně ji celou sním. Pak mám z toho vyrážku a drbu si pokožku. Babi dává mi ovocný knedlíky, pak mám z toho faldíky. Musím je shodit zase, to je asi vše, a tak to jde pořád dokola, až se mi z toho zamotá hlava .
5
Medvídek Rambo Patrik Marek a David Douša VI. B
Byl jednou medvídek, říkali mu Rambo, měl kamaráda oslíka, jmenoval se Dambo. Byli kamarádi velicí jako naši mumíci. Jednoho dne se stalo neštěstí, a to nic dobrého nevěstí. Přišel zlý čaroděj Dragon, ale toho přejel malý vagon. Ale pak vstal a řekl: „Já se vrátím, a pak vás velmi krutě zmlátím!“ Medvídek řekl: „Jedem za ním doprava, tam je dobrá doprava!“ Tak jeli za Dragonem a řekli: „Teď to koupíš kanónem!“ Střelili ho do hlavy, odletěl až do Ostravy. Žil tam až do pěti let, a pak ho vítr smet. Medvídek žil jasně, klidně, šťastně!
6
O princi Hádankovi a princezně Elišce Helena Svobodová VI. A
Za devatero horami a devatero řekami bylo velké Šťastné království. Žila v něm krásná princezna Eliška, která se po smrti rodičů o svou zemi dobře starala. Její lid měl Elišku rád, protože byla milá a spravedlivá. Blaho země se však stalo trnem v oku čarodějnici Fujtajblíně, která žila v chatrči hluboko v horách a nesnesla kolem sebe dobro. Rozhodla se, že převezme nad královstvím moc. Proto nasedla na své ometené koště a vydala se tam. V přestrojení za ubohou babičku se dostala až do zámku k princezně. „Babičko, jak ti mohu pomoci?“ zeptala se Eliška. „Děvenko moje, žiju chudě ve tvé zemi, zatímco se ostatní mají dobře.“ „ Jak je to možné?“ divila se princezna. „Kde bydlíš?“ „Bydlím nedaleko, pojď, ukážu ti moji chaloupku. Stačí, když spolu vystoupáme do nejvyšší zámecké věže, z které je výhled na celý kraj. Tam uvidíš moje chatrné stavení.“ Obě ženy vyšlapaly schody do věže. Tu se chudá babička proměnila v ošklivou babiznu a spustila k princezně: „ Jsem zlá čarodějnice Fujtablína. Nemohu se dívat, jak tvoje země vzkvétá, jak tě lid miluje. Zaklínám Tě! Usni věčným spánkem! Vládnout tu budu já! Jenom ten, kdo by mě přechytračil, tě bude moci osvobodit.“ Jak řekla, tak se stalo. Eliška padla k zemi a usnula, čarodějnice se vrátila zpět do hor. V království zavládl smutek, lidem se přestalo dařit a čarodějnice se radovala. Nikdo nevěděl, kam princezna zmizela. Zpráva o nešťastném království se donesla i k princi Hádankovi, který vládl Veselé říši. Rozhodl se, že princeznu najde. Osedlal koně a vyrazil. Dlouho jezdil po světě, až zabloudil do hor, kde narazil na chatrč baby Fujtablíny. „Hej, je tu někdo? Padám únavou, dobří lidé, mohl bych u vás přenocovat?“ zavolal princ. „Pojď dál, panáčku. Co pohledáváš v těchto končinách?“ zaskřehotala baba. „Vydal jsem se hledat princeznu ze Šťastného království. Jsem princ Hádanka. Nemohla bys mi pomoci?“ „Tak ty hledáš princeznu a chceš ji vysvobodit? To bys mě musel nejdřív přechytračit! Když se ti to podaří, povím ti, kde ji najdeš. Ale takových už tu bylo!“ „Dobře,“ souhlasil princ, „dám ti tři hádanky. Pokud je všechny uhodneš, vrátím se domů bez princezny. Ale jestli se jenom jednou spleteš, povíš mi, kde královskou dceru najdu. Platí?“ 7
„Platí, synku,“ přitakala bába, „tak začni.“ Princ položil první hádanku: „Plamínek hoří, zeď z vosku boří. Plamínek nespěchá, po tmě nás nenechá. Co je to?“ Čarodějnice se ušklíbla: „To je přece svíčka! To je snadné!“ „Tak tedy druhá hádanka. Na zádech si domek nese, lesem z Prahy do Brna. Cesta za ním stříbrná. Co to je?“ Bába chvíli přemýšlela, váhala a nakonec řekla: „Je to hlemýžď.“ Princ se zalekl, zato Fujtablína se začínala radovat. „Tak co, panáčku, ještě si myslíš, že princeznu Elišku najdeš?“ „Poslouchej dobře třetí hádanku,“ nedal se zastrašit princ. „Na velikém modrém moři zlatý koráb ve dne hoří. Večer požár dohasíná, mořem pluje loďka jiná. Víš, co to je?“ Ježibabě se zkrabatilo čelo. Co by to mohlo být? „Už to mám,“ zvolala najednou, „je to den a noc!“ „Neuhodlas“, je to slunce a měsíc!“ vykřikl radostně Hádanka. „A teď s pravdou ven, babo, kde je Eliška?“ Fujtablína princi vše řekla a ztratila se jako pára nad hrncem. Princ skočil na koně a uháněl pro princeznu. Našel ji spící ve věži, tak, jak mu řekla čarodějnice. Užasl nad její krásou a něžně ji políbil. Eliška otevřela oči a objala Hádanku. Potom ho vzala za ruku a běžela s ním oznámit lidu, že je zdravá a živá. Konala se velká svatba, Šťastné království se spojilo s Veselou říší. Ptáte se, jak se jim všem žilo? No přece šťastně a vesele! A jestli neumřeli, žijí tam tak dodnes.
8
Ostrotřpyt – scénář k pohádce role Sluníčko – Nikol Bognerová Obloha – Tereza Smitková Otec Vesmír – Adéla Šmejkalová Matka Venuše, Věštkyně - Katka Tancošová Víla Hvězdička – Eliška Strnadová Vypravěč – Gábina Pánková scénář Vypravěč: Byl nebyl jeden nejobyčejnější dům na Zemi. V tom domě žili otec Vesmír, matka Venuše a tři dcery. Nejmladší byla Sluníčko, po ní Obloha a nejstarší byla Hvězdička. Jednou se v domě odehrála podivná věc - Hvězdička začala zářit. Vlasy se jí zbarvovaly do zlata. Podívala se do zrcadla a řekla… Hvězdička: Co se to se mnou děje? Vypravěč: A rychle běžela za rodiči. Venuše: Čekala jsem, že se tohle stane. Hvězdička: A proč se to stalo? Vesmír: Jsi nejvzácnější ze všech dcer. Až ti bude 18, proměníš se v hvězdný prach. Vypravěč: Obě sestry tento rozhovor slyšely. Měly o sestru strach, a tak se druhý den vypravily k věštkyni. Věštkyně: Máte nějaké přání? Počkat, já vím. Vy sem jdete kvůli své sestře Hvězdičce, je to tak? Sluníčko: Ano. Věštkyně: Nemohu vám pomoci. Jen vím, že jí bude za pět dní 18 let. Obloha: Doopravdy? To jsme nevěděly. Sluníčko: To nestihneme, už za pár dní se promění v prach. Co máme dělat? Věštkyně: Musíte najít květinu jménem ostrotřpyt. Teď vám dám asijskou mapu, kterou musíte vyluštit. Ale víc vám říct nemohu. Sluníčko, Obloha: Děkujeme, na shledanou. Sluníčko: Achjo, to asi nerozluštíme, chudák sestřička. Obloha: Ukaž mi tu mapu. Tohle písmo znám. To znamená Památník u krále J, ale dál to tu není. Jen nějaký obrázek. Sluníčko: Podívám se na to. Ó, to je král Jelimán a přesně vím, kde má památník. Obloha: A kde? Sluníčko: Ve vesnici jménem Počkej přemýšlím. Obloha: No tak rychle. Sluníčko: Vždyť je to Počkej přemýšlím! Obloha: Aha, už vím. Ale cesta do vesnice trvá dva dny tam a dva dny zpátky. Sluníčko: No právě, musíme se vydat teď hned. 9
Vypravěč: Tak se sestry vydaly k památníku krále Jelimána. Mezitím se rodiče sháněli po svých dcerách. Hledali je po celé vesnici, ale nenašli je. Vesmír: Už jsme prohledali skoro celé okolí a nic. Venuše: Ale Vesmíre, musíme se víc starat o Hvězdičku. Vesmír: Tak ty se tady starej o Hvězdičku a já je půjdu hledat. Obloha: Á, konečně jsme tady. Rychle musíme utrhnout ostrotřpyt. Sluníčko: Ale tady je hodně květin, která z nich to je? Obloha: V mapě stojí, ž květina má být třpytivá a zářivá, ale tady jsou samé obyčejné květiny. Sluníčko: A co támhleta? Obloha: Ano, vypadá to, že to bude ona. Sluníčko: Tak já ji půjdu utrhnout. Vypravěč: Jak řekly, tak také udělaly. Bylo jim divné, že je možné květinu tak rychle získat. A s tímto přesvědčením odešly a pospíchaly rychle domů, aby stihly narozeniny své sestry. Mezitím rodiče chystali slavnostní hostinu pro Hvězdičku. Hvězdička se oblékala ve svém pokoji. Hvězdička: Je mi špatně, je mi blbě a hvězdný prach ze mě zbude. Vypravěč: Rodiče byli ještě nešťastnější, protože to slyšeli. Sestry už dorazily domů a šly urychleně za Hvězdičkou. Sluníčko, Obloha: Hvězdičko, otevři. Hvězdička: Nechte mě. Nechci, abyste viděly, jak se proměním v prach. Sluníčko: To jsme my, tvé sestry, můžeme tě vyléčit. Obloha: Máme pro tebe lék ostrotřpyt. Hvězdička: Tak pojďte dál. Vypravěč: Sestry Hvězdičku vyléčily a v tu chvíli vlétli do pokoje rodiče. Venuše: Hvězdičko, loučíme se s tebou. Vesmír: Kde jste se tu vzaly, Obloho a Sluníčko? Hvězdička: Ony mne přišly vyléčit a taky se jim to povedlo, jsem vyléčena! Venuše: Děvčata, to jsem na vás pyšná! Vypravěč: Zazvonil zvonec a pohádky je konec. A pokud nezemřeli, tak žijí v tom nejobyčejnějším domě dodnes.
10
Fotodokumentace z provedení pohádky před VI. B dne 12. dubna 2011:
11
12
O čem hračky sní Štěpánka Puchernová VI. A
Můj plyšový pejsek Ben je má nejoblíbenější hračka, ale není to jen tak obyčejná hračka, on totiž každou noc ožívá! Hraje si na kapitána pirátské lodi. Ben si moc přál být aspoň jeden den kapitánem a jednou se to stalo… O Vánocích ho o půlnoci navštívil skřítek a zeptal se ho: „Chtěl by ses stát kapitánem pirátů?“ Jakmile to Ben uslyšel, kýval hlavou. Pak skřítek tleskl rukama a v tu ránu se ocitli na pirátské lodi. Mužíček mu ještě řekl, že do soumraku musí být doma a že ho přivolá tlesknutím. Beník ho poslechl. Když svolal všechny piráty, zjistil, že to jsou plyšáci jako on! Celý den brázdili oceány, až našli ztracený poklad. Užili si hodně legrace, ale před soumrakem se střetli s jinými piráty a začala bitva! Jejich kanonáda byla tak silná, že rozmetala lodě na kusy dřeva! Beník se raději se všemi rozloučil, zatleskal a skřítek byl u něj. Společně se vrátili domů. Skřítek se Bena zeptal, jak se měl. Ben mu odpověděl: „Měl jsem se dobře, užil si spoustu dobrodružství, ale teď už jsem unavený a chci si lehnout a spát.“ „Tak ahoj,“ řekl skřítek a zmizel. Beník ale už spal a zdálo se mu o jeho dobrodružstvích.
13
O čem hračky sní Šarlota Slepčiková VI. A
V posteli leží opička jménem pan Nilson a já si myslím, že pořád o něčem sní. Představte si, že mi všechno jednoho krásného večera prozradil! Když tu nejsi, tak si kladu tu a tam stejné otázky. Kdy se vrátíš? Kde jsi? Na co se budeme večer dívat? A když spím, tak se ocitnu ve Zmrzlinovém království. Na každém centimetru je zmrzlina. Nejraději mám, když z citrónové fontány teče karamelka. Je opravdu dobrá, a když ji necháš zmrznout, je ještě lepší! A vanilková zmrzlina a šmoulové moře – to je dobrota…! Když jsem ve Fantazilandu, neboli ve světě fantazie, můžu si dělat, co chci! Houpačky jsou vyrobeny z ananasů, klouzačky z květin. Škola je nejlepší! Místo matematiky máme fixologii, místo češtiny zase noclogii, místo diktátů máme plyšologii. O tomto sním pořád, dokončil své vyprávění pan Nilson. Od té doby mi rád a často o Zmrzlinovém království vypráví.
14
O čem hračky sní Gabriela Pánková VI. C
Ve svém pokoji mám několik hraček, avšak už dlouho jsem si s nimi nehrála. Koukají na mě smutně. Nejvíc mě mrzí, že jedna moje panna, kterou jsem jako malá měla moc ráda, nemá hlavu. Jednou jsem se totiž naštvala a hodila ji do kouta! Od té doby se na mě mračí, ale i když nemá hlavu, pořád ji mám na poličce a hlava leží hned vedle ní. Několikrát jsem přemýšlela, co moje hračky dělají, když nejsem doma. Těší se na mě? Říkají si, kdy asi přijdu? To je otázka! Jak jsem o tom přemýšlela, začala jsem mívat sny, kde jsem viděla, co hračky dělají! Já osobně jsem byla ve snu jen přihlížející. Některé hračky se praly a některé zase skákaly po posteli. Bylo to celé divné! O pár dní později jsem měla další sen. V něm jsem už nebyla jen přihlížející, ale stála jsem jako živá! Nad všemi hračkami se objevily bubliny s tím, co chtějí, co mají za sny. Například auto Barbie chtělo vidět vesmír a mluvit se zvířaty. Dokonce i tužka chtěla, abych jí koupila univerzální ořezávátko! „Proč jsi to udělala!“ ozvalo se z poličky. Otočila jsem se a na poličce bylo tělo panenky. „Já nechtěla,“ odpověděla jsem a měla v očích slzy. „Nic jsem ti neudělala!“ vzlykalo tělo bez hlavy. Začala jsem se panně omlouvat, ale nevypadalo to, že by měla v plánu mi odpustit. Pak mě ale napadlo, že ji spravím. To bylo to pravé! Konečně se na mě usmála a začala mi vyprávět… Díky tomu, že neměla hlavu, s ní ostatní hračky nekamarádily. Cítila se osaměle a opět začala plakat. Vtom jsem dostala skvělý nápad, bohužel jsem jí ho nestačila říct, jelikož mi zazvonil budík. Měla jsem štěstí, bylo právě před mými narozeninami, a tak jsem požádala mamku, jestli by mi nedala nějaké peníze. To se mi ale nepodařilo, a proto jsem sáhla po svých úsporách. O pár hodin později jsem přišla domů s igelitovou taškou. Vyndala jsem z ní Kena a dala ho na poličku vedle spravené panenky Barbie. Zdálo se mi, že se Barbie usmála. Jenže já už si s nimi hrát nebudu a to mě mrzelo. V tom okamžiku jsem u sousedů uviděla dívku, která si 15
venku hrála. Napadlo mě, že bych jí mohla dát svoje hračky. Sesbírala jsem je a dala do krabice. S krabicí v ruce jsem vyběhla ven a šla přímo k holčičce. Byla nadšená! Řekla bych, že i hračky byly rády. Ještě teď ji někdy vídám, jak si s nimi hraje, a já jsem ráda, že jsou v dobrých rukou.
O čem hračky sní Helena Svobodová VI. A
Na mé posteli je velké množství hraček, ale jedna mi připadá tajemná! Ten plyšák se jmenuje Brumla. Každé ráno, když odcházím do školy, položím Brumlu na polštář, ale den co den, když se ze školy vracím, sedí Brumla opřený o zeď a prohlíží si knihovnu! Jeho oči hledí na velkou knihu. Jdu blíž a čtu její titul: Říše zvířat. Už je mi to jasné! Mezitím, co jsem ve škole, se Brumla ponoří do světa snů. Stane se součástí knihy, členem společenstva zvířat. Říši vládne Lev VI. a Brumla je jeho asistent. Prochází královstvím, sleduje dění kolem sebe, brání zlu a podporuje dobro. Je pravou rukou Lva VI., aby si všichni žili jako v pohádce. Když mají zvířátka nějaký problém, snaží se jim pomoci a určitě se mu to daří. Proto na mě vždy odpoledne, když se vrátím ze školy, kouká pyšně, ale přesto mile a spokojeně. Určitě by chtěl, abych byla doma a hrála si s ním, jenomže povinnosti volají a já jsem ráda, že si Brumla užívá ve velkém zvířecím světě.
16
ROMÁN NA POKRAČOVÁNÍ 12. kapitola – autor Jan Täuber (loňská 9. C) Bál jsem se, že to nikdy neskončí. Na frontě jsem už patnáct měsíců a za tu dobu jsem neviděl nic pěkného, jenom samou krev, násilí a zabodávající se střepiny do těl nevinných vojáků bojujících o svůj holý život. I přesto, že jsme se usadili v rozbombardovaném táboře s Rusy hodně mil od fronty, je vidět na vojácích strach. Bojí se skutečnosti, že se tam budou muset zase vrátit a opět budou muset zabíjet, aby sami nebyli zabiti. Po pěti dnech zotavování přijel do tábora náklaďák. Vyskočil z něj takový malý zavalitý muž s důstojnickou uniformou. Z levé náprsní kapsy vytáhl papír a hlasitě začal číst jména: WARNER, STUART, GARBER, CASCONE, HILL, HIDE a FISHER - to bylo mé jméno. Srdce se mi v tu chvíli rozbušilo. Mohlo to znamenat, že pojedu domů, nebo taky něco jiného. Došli jsme k němu, ostatní vojáci se vrátili k původní činnosti. A pokračoval ve čtení zprávy: „Za zásluhy armádě Spojených států amerických vám kongres uděluje tříměsíční volno.“ Srdce se mi rozbušilo radostí, rychle jsem se šel sbalit, rozloučit s vojáky, a během deseti minut jsem seděl na korbě náklaďáku s dalšími šesti šťastlivci, kteří mysleli jenom na to, až uvidí své rodiny. Jeli jsme přes noc, mohli jsme ujet nějakých dvě stě mil, možná i víc. Nikdo ani nevěděl, odkud vyplouváme. Asi po pěti hodinách jsme vjeli do nádherného města. Byl jsem šťastný, že vidím po takové době nějaké civilizované město, i přestože již bylo dotčené válkou.
17
CO BY O MNĚ ŘEKL MŮJ… …polštář Michaela Vacková VIII. B
Ahoj, já jsem heboučký polštář. A mám tu mluvit o svojí majitelce? No tak do toho! Jednou jsem už sám ležel v regálu. Tedy do té doby, než se otevřely dveře, a ke mně přišla jedna blondýnka a řekla: „To je to pravý, co hledám!“ A tak si mě vzala a já byl konečně rád,že majitele už mám. Je moc hodná, každý den mě ráno položí na okenní parapet, abych se provětral. No a na večer mě proklepe a hodí na staršího bráchu. Všude, kam jede nebo kde spí, mě bere s sebou. A za to ji mám moc rád...
…telefon Klára Ebrová VIII. B
Byl jsem vyroben v Číně se spoustou zajímavých značek. První cesta byla do supermarketu. Zahlédla mě rodina a vzala si mě jako dárek pod stromek. Je hezké, když přináším radost, a ještě lepší je, když mám mnoho funkcí. Rodina měla také své požadavky na mobil. Musím být levný a ne moc drahý, také bych měl mít dost funkcí, nesmí chybět internet a infraport. Vzhledově si říkám, že nevypadám tak špatně, ale naopak. Ale rodina si myslí, že jsem malý. Mám dotykový displej, k tomu malá barevná tlačítka a málo přípojek, např. sluchátka, nabíječku, USB. Sice jsem jen telefon, ale jsem za to rád. Nejradši mám, když mě rodina nabíjí. Dodá mi to tu správnou energii. Ale nesnáším, když jsem pořád poškrábaný nebo se často vybiju. Ale říkám si, jsem ten nejlepší telefon? Moje majitelka je holčina, které je 8 let a zachází se mnou celkem slušně, můžu být rád, protože jiné telefony jsou na tom mnohem hůř. At žijou mobily! Mobilů je celkem hodně a spousta jiných značek, ale já jsem ten nejlevnější, nejkrásnější mobil na světe. A dokonce i nejprodávanější. Někdy si říkám, že být mobilem je celkem nuda a chtěl bych si zkusit žít jako člověk aspoň pár hodin, ale zas mobil má víc schopností než člověk. Mobil zůstane mobilem a člověk člověkem.
18
Velikonoční kvíz Karolína Doudová VIII. B
1. Velikonoce jsou? a) oslava Ježišova zmrtvýchvstání b) den matek c) smutné večery d) zpěv ptáků 2. Nejstarší svědectví o oslavě křesťanských Velikonoc je v listech.. a) apoštola Lukáše b) apoštola Juraje c) apoštola Kosmase d) apoštola Pavla 3. Velikonoce jsou a) pascha b) dauma c) dascha d) velna 4. Kdo slaví prvotně Velikonoce? a) lidé na vesnicích b) Češi c) křesťani d) romové 5. Jeden z Velikonočních symbolů a) svíce b) kachna c) kousek hlíny d) květina 6. Co je to paškál? a) velikonoční kříž b) velikonoční svíce c) velikonoční čas d) kožený pytlík 7. Vajíčko symbolizuje a) světlo b) křehkost c) malý svět d) život 8. Pomlázka je tradice a) v Dánsku b) v Somálsku c) v Česku d) v Anglii 9. Kolikrát dříve probíhaly koledy? a) vícekrát b)j en jednou c) neznali koledy d)j en jednou za dva roky 10. Koledy byly původním smyslem a) pro nedostatek masa b) více peněz c) ochrana před špatnými vlivy d) růst krásy 11. Co je to kraslice? a) domácí mazanec b) barevné vajíčko c) slepice d) část oděvu 12. Co je to hodování? a) popíjení alkoholu b) podávání léků c) výroba čokolády d) koledování 13. Z čeho je pomlázka? a) z vrby b) z provazu c) z kůže d) z dubu Řešení: 1.a, 2.d, 3.a, 4.c, 5.a, 6.b, 7.d, 9.a, 10.c, 11.b , 12.d, 13.a 19
Křížovka Dominik Fliegl, Martin Beneš VI. A
tajenka
1. Šťavnaté kulaté ovoce. 2. Co se barví a dává na Velikonoce. 3. Živočich s klepety žijící ve vodě. 4. Co se plete na Velikonoce?
20
Křížovka Petr Jozifek VI. C
tajenka
1. Zvíře, ze kterého se vyrábí vlna. 2. Oblíbený domácí mazlíček. 3. Dužnatina ve stromě. 4. Přípravek na mytí oken. 5. Opak začátku. 6. Oranžové kulaté ovoce. 7. Opak dne. 8. Budova, ve které se děti učí. 9. Zelenina, která pálí a při krájení se brečí. 10. Oblíbený den roku, kdy chodí Ježíšek.
21
Křížovka Eliška Strnadová, Nikol Bognerová VI. B
22
23
