OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................................... 3 TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 5 1.
MÍSTO SPIRITUALITY V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA ........................................................................ 5 1.1.
PROBLÉM VYMEZENÍ TERMÍNU „SPIRITUALITA“....................................................... 5
1.2.
SPIRITUALITA A NÁBOŽENSTVÍ ...................................................................................... 5
1.2.1. Spiritualita jako součást náboženství nebo jeho protiklad? ................................................................... 6 1.2.2. Srovnání západní a východní spirituality .............................................................................................. 8 1.2.3. Křesťanská spiritualita v obecném pojetí .............................................................................................. 9 1.2.4. Spiritualita v tradičním katolickém pojetí ........................................................................................... 14 1.2.5. Spiritualita v pojetí protestantském ..................................................................................................... 15
2.
DUCHOVNÍ ŽIVOT A ROZVÍJENÍ SPIRITUALITY............................................................... 16 2.1.
SPIRITUALITA JAKO SOUČÁST LIDSKÉ BYTOSTI ....................................................... 16
2.2.
PROČ JE TŘEBA SPIRITUALITU ROZVÍJET .................................................................. 18
EMPIRICKÁ ČÁST .......................................................................................................................... 20 1.
ÚVOD DO VÝZKUMU .............................................................................................................. 20
2.
VÝZKUMNÝ VZOREK ............................................................................................................. 20
3.
POUŽITÁ METODA .................................................................................................................. 21
4.
3.1.
VÝBĚR KONKRÉTNÍ METODY ........................................................................................ 21
3.2.
ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT ........................................................................................... 22
VÝSLEDKY VÝZKUMU .......................................................................................................... 23 4.1.
ZPRACOVÁNÍ OBECNÝCH ÚDAJŮ ................................................................................ 23
4.1.1. Charakteristika respondentů z hlediska věku ...................................................................................... 23 4.1.2. Charakteristika respondentů podle regionů ......................................................................................... 24 4.1.3. Charakteristika respondentů podle dosaženého vzdělání a ekonomického zařazení ........................... 26
4.2.
ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ TÝKAJÍCÍ SE AKTIVITY RESPONDENTŮ VE SBORU ............. 29
4.2.1. Charakteristika respondentů podle délky navštěvování sboru CASD ................................................. 29 4.2.2. Charakteristika respondentů podle délky členství v CASD ................................................................ 30 4.2.3. Charakteristika respondentů podle počtu členů rodiny navštěvujících sbor CASD ............................ 32 4.2.4. Charakteristika respondentů podle jejich vztahu ke sboru .................................................................. 36 4.2.5. Charakteristika respondentů podle jejich teologického a biblického vzdělání .................................... 39 4.2.6. Charakteristika respondentů podle četnosti setkávání se se sborem .................................................... 41 4.2.7. Charakteristika respondentů podle jejich setkávání se s přáteli ze sboru ............................................ 44 4.2.8. Charakteristika respondentů podle toho, zda mají ve sborech odpolední sobotní bohoslužby ............ 47
4.3.
ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ TÝKAJÍCÍ SE OSOBNÍ SPIRITUALITY RESPONDENTŮ ......... 49
4.3.1. Charakteristika respondentů podle toho, za jak důležité považují vybrané komponenty spirituality .. 49
4.4.
ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ TÝKAJÍCÍ SE STUDIA BIBLE .................................................... 55
1
4.4.1. Charakteristika respondentů z hlediska nejčastějšího použití Bible ................................................. 55 4.4.2. Charakteristika respondentů z hlediska vnímání dostatečnosti svého studia Bible pro jejich duchovní život ................................................................................................................................. 58 4.4.3. Charakteristika respondentů z hlediska studia Bible a přípravy na Sobotní školu ........................... 59 4.4.4. Charakteristika respondentů z hlediska pravidelné přípravy na Sobotní školu ................................ 61 4.4.5. Charakteristika respondentů z hlediska uspokojení očekávané úrovně, kterou požadují od studia v Sobotní škole ................................................................................................................................ 63 4.4.6. Charakteristika respondentů z hlediska společného studia Bible ve sboru CASD ........................... 65 4.4.7. Charakteristika respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD ......................................................................................................................................................... 66 4.4.8. Charakteristika respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách s lidmi mimo CASD .............................................................................................................................................. 69 4.4.9. Charakteristika respondentů z hlediska vedení kazatele při studiu Bible ......................................... 72 4.4.10 Charakteristika respondentů z hlediska potřeby pomoci při studiu Bible ........................................ 74 4.4.11. Charakteristika respondentů z hlediska jejich vnímání Bible v kontextu aktuálních světových událostí ............................................................................................................................................ 76
PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................................................... 80 1.
2.
DEFINICE PROBLÉMŮ SPIRITUALITY U ČLENŮ CASD .................................................... 80 1.1.
OSOBNÍ SPIRITUALITA ČLENŮ CASD .......................................................................... 80
1.2.
STUDIUM PÍSMA U ČLENŮ CASD ................................................................................. 84
NÁVRHY KONKRÉTNÍCH ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ SPIRITUALITY U ČLENŮ CASD......... 86 2.1.
ROZVOJ OSOBNÍ SPIRITUALITY .................................................................................... 86
2.2.
PROHLUBOBÁNÍ ZNALOSTÍ BIBLE ............................................................................... 88
ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 89 SEZNAM LITERAURY .................................................................................................................... 91
2
ÚVOD Cílem této práce je zjistit, jak členové Církve adventistů sedmého dne (dále CASD) vnímají svoji spiritualitu a jak se u nich spiritualita konkrétně projevuje. Důraz je dáván na jejich přístup k Bibli, neboli jak Bibli používají, jak ji chápou a jak ji sdílejí.
V teoretické části předkládám přehled některých poznatků o spiritualitě křesťanského života, o vymezení termínu „spiritualita“, o rozdílech mezi východní a západní spiritualitou, vymezení křesťanské spirituality, podle toho jak ji vnímá katolická a protestantská větev. Dalším bodem je naznačením problému rozvíjení spirituality. Celá teoretická základna je široká, v této práci jde však pouze o uvedení do tématu, a proto je tu snaha o co nejstručnější vymezení pojmu spiritualita. Některým oblastem se kapitoly věnují stručněji.
Druhá část závěrečné práce je věnovaná výzkumu, jeho výsledkům a interpretaci. Výzkumu se nejdříve zabývá zjišťováním vnímání důležitosti jednotlivých oblastí v životě členů CASD a zjišťováním rozdílů v daných oblastech, zjišťováním úrovně spirituality, zjišťováním jak je pro ně studium Bible důležité a jak sami jednotliví respondenti vidí svoji duchovní úroveň a úroveň jejich Biblického studia. V každém kroku jsou hledány rozdíly v jednotlivých položkách vzhledem k pohlaví, věku, zaměstnání, typu školy, kterou respondenti studují nebo už vystudovali, vzhledem k úrovni angažovanosti rodiny na sborovém životě, ve které probandi žijí, vzhledem k místu kde chodí do sboru, vzhledem k jejich zaangažovanosti ve sboru a jejich návštěvnosti a se zřetelem k tomu, zda se respondenti snaží nebo nesnaží dodržovat (praktikovat) náboženské předpisy a povinnosti. Každý bod výzkumu je shrnut na konci podkapitoly
Třetím krokem v praktické části je pak identifikace položek, v nichž se liší respondenti s vyšší a nižší spiritualitou a jejich přístupem k Bibli. Nakonec jsou stručně podány návrhy na konkrétní řešení.
Předpokladem je, že nalezení odpovědi na otázku úrovně spirituality členů sborů CASD a jejich přístupu k Bibli, vzhledem k problematice, která je v našem kulturním kontextu téměř nezmapovaná, nebude jednoduché, a je počítáno s tím, že výsledkem
3
této výzkumné práce bude pouze přiblížení se k odpovědi, a i to lze pokládat za přínosné a užitečné pro další kritické výzkumy, které budou logickým pokračováním na započaté cestě. Při biblických citacích je používán Český ekumenický překlad (dále ČEP) a jeho zkratky názvů biblických knih.
4
TEORETICKÁ ČÁST
1. MÍSTO SPIRITUALITY V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA Pro správné pochopení zaměření této práce je důležité identifikovat nejdůležitější pojem, kterým je spiritualita. Tato část se zaměřuje na chápání samotného termínu „spiritualita“ a naznačením různých pojetí spirituality jako takové.
1.1.
PROBLÉM VYMEZENÍ TERMÍNU „SPIRITUALITA“
Při snaze o vymezení pojmu „spiritualita“ mnozí naráží na vágnost tohoto termínu. Jeho používaní je silně historicky podmíněno, v západní kultuře zejména židovskokřesťanskou tradicí. Samo slovo spiritualita je odvozeno od latinského spiritus, us, m. – duch. Hebrejský termín ruach (duch, který vane a vznáší se nad vodami při stvořeni světa, jak je popsáno v knize Genesis) je oproti latině ženského rodu. Řecké slovo pneuma je zase rodu středního. Vyjadřuje to odlišné chápání duchovní podstaty člověka v různých kulturách. Jednoznačně z etymologie odvozovat, co to je spiritualita, nelze. Je možno podávat mnoho pokusů o definici. Ty se budou z různých uhlů přibližovat k jednotlivým aspektům spirituality. Po důkladném zvážení autorka rezignovala na hledání definice, spíše naznačila, jaké motivy se vyskytuji v souvislosti se spiritualitou.
1.2.
SPIRITUALITA A NÁBOŽENSTVÍ
Pojem „spiritualita" dovoluje zahrnout a popsat celou šíři vnitřního, duchovního života člověka, ať už je tento život napájen z určité duchovní tradice a jejích institucí, anebo ať je na jakékoli tradici a instituci nezávislý. Náboženství a spiritualita patří odedávna k lidské společnosti. Můžeme říci, že odpovídá lidské potřebě po výkladu světa a života, jejich smyslu. Každé náboženství také operuje s přísliby určitých výhod, které stoupenci vyplývají z následování daného systému. A snad každý náboženský systém dává příslib lepšího, šťastnějšího, harmonického života. Ať už během života, či po smrti. Slovy R. C. Lestera je náboženství „výsledkem lidského zápasu s konečností, snahy zvítězit nad utrpením a
5
smrtí a najít v neustále se měnícím světě stálost a trvalé uspokojení“1. Odpovídá tak na základní potřeby člověka. Náboženství také zpravidla dává určitá doporučení jak žít, jek se chovat, co dělat a co nedělat. Někdy formou rad, jindy formou přikázání. Zahrnuje v sobě kultivaci člověka v bytost humánnější, dobrou, soucitnou, milující. Náboženství se široce dotýká také emocionálního prožívání. Říčan2 spiritualitu označuje jako jádro náboženství a zahrnuje ji do širšího rámce náboženství. Spiritualitu pojímá jako „niterný aspekt religiozity, který vystupuje do popředí, vztahuje-li se člověk k božským bytostem, zejména v modlitbě, meditaci apod., v centru pozornosti může ovšem být i vlastní mysl, nitro, jak je tomu v buddhismu“3. Zde autor spojuje spiritualitu i kategoriemi jako je mysl, což je pro západní psychologii náboženství ovšem spíš méně obvyklé.
1.2.1. Spiritualita jako součást náboženství nebo jeho protiklad? Spiritualita velmi úzce souvisí s náboženstvím a vírou, přesto nejde v žádném případě o synonyma. Náboženstvím obecně rozumíme „vztah člověka k tomu, co ho přesahuje”4. Jde tedy o určitou víru v nadpřirozeno, ať již ve formě konkrétní osoby nebo pouze jisté vyšší moci, která můj život nějakým způsobem ovlivňuje. Součástí této víry je snaha s tímto světem, který je mimo naši každodenní smyslovou zkušenost, navázat kontakt. Pojem náboženství tedy bude obsahovat aspekt osobní víry a hodnot stejně jako oblast formalizovaných rituálů a projevů, které s touto vírou souvisí. Náboženství je také do velké míry institucionalizováno – jde o soubor hodnot a norem, které určitým způsobem ovlivňují jednání lidí ve společnosti a společenský vývoj jako takový. Spiritualita je oproti tomu záležitostí čistě osobní.
1
LESTER, Robert C. Buddhismus : Cesta k osvícení. 2. vyd. Praha : Prostor, 2003. 202 s., Náboženské tradice světa 3. ISBN 80-85190-53-2. Str. 15.
2
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 328s. ISBN 80-7178-54. Str. 43.
3
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 328s. ISBN 80-7178-54. Str. 44.
4
WINKLER, Jiří; PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. 80-7184-164-1 . Str. 659.
6
„Spiritualitu je možné definovat jako stav vztahování se k božské, nadpřirozené nebo transcendentní realitě, jako uvědomování si této reality“5. Přestože vztah k nadpřirozenu je klíčovým aspektem také výše uvedené definice náboženství, náboženství odkazuje především na vnější a objektivizované elementy křesťanské tradice, zatímco spiritualita představuje „subjektivní život víry”6. Toto osobní prožívání víry bylo v křesťanství zdůrazňováno v různé míře v závislosti na historickém období. Roof7 však upozorňuje, že i přes důraz na subjektivní zkušenost, spiritualita stále znamenala víru zakotvenou v tradici a obracející se k transcendentnímu Bohu. Byla tak doplňující nebo přímo klíčovou součástí náboženství. Ne tak je tomu dnes. Současné chápání spirituality mnohdy vyjadřuje pouze určitou „přítomnost lidského ducha a duše a lidskou touhu po smyslu a naplnění“8, která často může jít i proti náboženským tradicím jako takovým.
Na jedné straně tedy na spiritualitu můžeme nahlížet jako na určitou podsložku, součást náboženství. „Spiritualita je uplatněním náboženské víry člověka ve skutečném životě tím, jak člověk používá své náboženské představy.”9 McGrath spiritualitu považuje za součást křesťanské víry, která má podle něj tři hlavní složky: •
náboženské představy
•
hodnoty
•
způsob života.
Spiritualita spadá do třetí složky – vypovídá o tom, jak je každodenní rozhodování věřících ovlivněno jejich vírou, jaký dopad má jejich přesvědčení na jejich způsob života. 5
WUTHNOW, Robert. Spirituality and Spiritual Practice. In R. K. Fenn (ed.), The Blackwell Companion to Sociology of Religion. Oxford: Blackwell Publishing, 2004, s. 306-320. Str. 307.
6
ROOF, Wade Clark. Religion and Spirituality. Toward an Integrated Analysis. In M. Dillon (ed.), Handbook of the Sociology of Religion. Cambridge : Cambridge University Press, 2003. S. 137-148. Str. 138.
7
ROOF, Wade Clark. Religion and Spirituality. Toward an Integrated Analysis. In M. Dillon (ed.), Handbook of the Sociology of Religion. Cambridge : Cambridge University Press, 2003. S. 137-148. Str. 138.
8
ROOF ROOF, Wade Clark. Religion and Spirituality. Toward an Integrated Analysis. In M. Dillon (ed.), Handbook of the Sociology of Religion. Cambridge : Cambridge University Press, 2003. S. 137148. Str. 138.
9
MCGRATH, Alister, E. Křesťanská spiritualita: úvod. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2001. 310 s. 80-7207-444-X. Str. 13
7
Studujeme-li tedy spiritualitu, snažíme se zachytit, co motivuje a podněcuje víru konkrétního člověka, jak tento jedinec svou víru individuálně prožívá. Spíše než zaměření se na faktické stránky daného náboženství, jeho obřady a oficiální vyznání víry, bude klíčové zabývat se tím, jak jednotliví věřící své víře rozumějí a jak ji uplatňují v praxi10. Spiritualita je tedy v tomto smyslu určitým jádrem náboženské víry, tím, co tuto víru definuje a co jí dává význam.
Existuje však i jiný pohled na spiritualitu a chápání jejího významu – například někteří autoři tento pojem užívají jako přímý protiklad tradičního náboženství. Heelas a Woodhead11 staví tyto dva pojmy proti sobě, když přiřazují náboženství k životu, který je definován podřízením se autoritě, zatímco spiritualitu vnímají jako projev subjektivního já, které je osvobozeno od nátlaku náboženských norem a přikázání a vybírá si vlastní cestu k duchovnímu naplnění. Takto chápaná spiritualita obnáší snahu naplnit vlastní potřeby, individuální přístup k chápání víry, určitý vzdor vůči institucionalizovanému náboženství a pluralismus praktik, které s vírou souvisí.
Pro potřeby této práce bude autorka užívat pojmu spiritualita ve významu, který jej specifikuje jako prožívání a chápání náboženské víry a její uplatnění v praxi konkrétními věřícími. Pojem spiritualita bude hlavně spojován s praxí duchovního života, modlitbami, studiem Písma, meditací, zážitky praktikujících, ale také s užíváním metod, které směřují ke kultivaci celého způsobu křesťanského života.
1.2.2. Srovnání západní a východní spirituality Východní náboženské tradice obsahují systémy, které staví na odlišných teoretických východiscích, než jsme na západě běžně zvyklí. K těmto tradicím patří některé proudy 10
V tomto smyslu je rozlišení mezi náboženstvím a spiritualitou podobné rozdělení religiozity na formální a neformální (Viz SEKOT, Aleš. Sociologie náboženství, 1. vyd. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1985, 368 str.). Formální religiozita vypovídá o vnějších faktech – návštěvnost bohoslužeb, délka členství v církvi, účast na zpovědi, a podobně. Neformální religiozita popisuje vnitřní náboženské postoje jedince a vypovídá o jeho reálné tendenci vnímat duchovní skutečnosti a přikládat jim určitou důležitost.
11
HEELAS, Paul. The Spiritual Revolution: Why Religion is Giving Way to Spirituality. 1st pub. Malden : Blackwell Publishing, 2005. 204 s. ISBN 1-4051-1959-4. Str. 51.
8
hinduismu, taoismus a buddhismus. Například buddhismus přistupuje k člověku jako ke schopnému svět a sebe pochopit a poznat. To co člověka přesahuje, jsou doposud neobjevené možnosti jeho mysli. Křivohlavý uvádí, že západní způsob uvažování o náboženství vychází ze situace, kdy na jedné straně je člověk a na straně druhé nějaká jeho přesahující síla, Stvořitel, Bůh, „to nejvyšší co nás přesahuje“12. Z této perspektivy jsou zde dva subjekty a mezi nimi vztah. Spiritualita bývá definována např. jako „hledání toho, co je posvátné“13, bývá spojována s uvědoměním si omezenosti člověka. Obecně se považují spirituální zážitky spíše za výjimečné, neobvyklé než přirozené. Významnou roli v takto chápaném náboženství hraje víra v transcendentální sílu.
Základní představou křesťanské spirituality je Stvořitel a jeho dílo, stvoření. V buddhismu je svět chápán jako jednota základního potenciálu – podstaty mysli, prázdnoty, prostoru a jeho projevu - v projekci, „hře mysli“. Tento potenciál i jeho projev nejsou ohraničeny časovým počátkem ani koncem.
1.2.3. Křesťanská spiritualita v obecném pojetí J. A. Komenský ve své knize „Hlubina bezpečnosti“ popisuje cestu k míru a klidu ve vřavě tohoto světa, popisuje cestu k duchovnímu životu, k Bohu, a tím k bohatšímu a plnějšímu životu. Podmínkou k dosažení tohoto stavu je pěstování reflexe a sebereflexe. Pražský židovský spisovatel, Franz Werfel, uvádí, že „spiritualita je nadšený úžas nad divy všedního života“14.
Spiritualitou se nejčastěji míní osobní náboženská zkušenost a její uskutečňování v životě. Smékal uvádí, že „spiritualita jako prožívání a vyjadřování vztahu k Bohu uvnitř určitého strukturovaného náboženství nebo náboženského hnutí je synonymem
12
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 195 s. ISBN 80-7178-835-X. Str. 177.
13
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 195 s. ISBN 80-7178-835X. Str. 176.
14
WERFEL, Franz. Velká otázka. 1. Vyd. Olomouc : Akord, 1936. 96 s. Str. 24.
9
duchovního života“15. Duchovní život je nejčastěji chápán jako praxe spirituality vázaná na určitou konkrétní náboženskou tradici. Pak se hovoří o různých spiritualitách v rámci náboženských hnutí, řádů, kongregací apod. Smékal říká, že „žít duchovně pro člověka se světským povoláním znamená jednat s vědomím zodpovědnosti za svět a být pro druhé“16. Poukazuje na D. Bonhoeffera, který uvádí, že žít duchovně znamená vnášet do světa něco, co zvyšuje hodnotu bytí. Člověk přitom nemusí mít neustále vědomí Boží přítomnosti, stačí ale že ví, že žije v Bohu, i když se právě vědomě nemodlí. Svým úsilím žít v pravdě zvyšuje takto člověk potenciál Boží lásky ve světě. Říčan17 upozorňuje, že v poslední době došlo v psychologii v důsledku celospolečenských změn po roce 1989, které vyústily v to, že z religiozity jedince se stala spíše záležitost individuální a soukromá, než záležitost společenství věřících, k posunu v používání pojmů. Opouští se pojem religiozita a upřednostňuje nábožensky neutrální pojem spiritualita. Říčan mluví o racionálním řešení „bezradného dvojsloví“ „náboženství a spiritualita“, případně „náboženství/spiritualita“ v definování spirituality jako „žitého náboženství“ a dále uvádí, že užitečnost pojmu spiritualita je v tom, že odsouvá do pozadí náboženské konfese, rituály a instituce, přičemž staví do centra pozornosti náboženský prožitek, případně také jednání, což je z psychologického hlediska vlastní jádro náboženství. Říčan18 používá pojem „spiritualita“ ve smyslu náboženského prožívání osobnosti a s ním souvisejícího individuálního jednání a veškerého dění ve skupinách a institucích vzniklých a trvajících k podpoře takovéhoto prožívání a jednání. Spiritualita, tedy vlastní jádro náboženství je nejen podle něho, ale také podle řady autorů do značné míry, ne-li převážně nezávislá na naukách a vnějších formách náboženské praxe.
15
SMÉKAL, Vladimír. Duchovní období znovu přichází: rozhovor. Psychologie dnes, 2002, č. 4, s. 12 – 13. Str. 12.
16
SMÉKAL, Vladimír. Duchovní období znovu přichází: rozhovor. Psychologie dnes, 2002, č. 4, s. 12 – 13. Str. 13
17
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství a spirituality. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 326 s. 978-807367-312-3 Str. 19.
18
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 328s. ISBN 80-7178-54. Str. 43.
10
Říčan19 také tvrdí, že klíčovým prožitkem spirituality je posvátno. Spiritualita je prožívání vztahu k něčemu, co je pro člověka posvátným a klade otázku po obsahu současné spirituality. Dále ho zajímá: Co se jeví jako posvátné u mladých lidí a u české spirituality? Kam míří transcendentální přesah? Co je tím nejvyšším zájmem? Křivohlavý20 definuje duchovní oblast lidského života jako oblast, kde jde o kriteria, podle nichž provádíme výběr a hierarchizaci hodnot. „Spirituální“ je z tohoto hlediska to, co nás inspiruje, to, co nás motivuje, energizuje a udává směr našemu životu („duch“ vane jako „vánek“ a má směr, „směřuje“). Podle J. Křivohlavého21 můžeme rozlišovat tři skupiny kriterií a zdrojů hierarchie hodnot: 1. Obecně stanovené cíle snažení člověka, tj. to, o co osobě v životě v první řadě jde, např. moc, ekonomické hodnoty jako peníze, majetek, zboží, úspěch, zážitek, slast, společenská prestiž, sportovní výkon, atd. 2. Quasináboženské (politické) systémy hodnot: např. fašismus, nacismus, komunismus, nacionalismus, kapitalismus atp. 3. Klasické (strukturované) náboženské systémy: např. křesťanství, buddhismus, taoismus, hinduismus, islamismus (včetně islámského reversionismu Talibanu) atp. Z těchto zdrojů, jednoho nebo kombinováním různých prvků několika různých zdrojů podle Křivohavého formuje člověk svou hierarchii hodnot, která pak dává možnost zvažovat, určovat a oceňovat hodnoty v pozadí cílů snažení člověka.
Současná spiritualita jako projev opětovného zaměření na duchovní a náboženský rozměr života se projevuje jak v zájmu o mystiky i křesťanské tradice, tak i o okultismus, východní meditaci a v šíření náboženských hnutí, které vznikly zejména v křesťanských církvích (např. schizmatická obnova). „Spiritualita“ se v současné době často objevuje také v esoterických publikacích a mnohem méně v publikacích psaných z hlediska strukturovaných náboženství.
19
ŘÍČAN, Pavel; JANOŠOVÁ, Pavlína. Spiritualita českých vysokoškoláků - faktorově analytická sonda. Československá psychologie, 2004, roč. 48, č. 2., s. 97-106. Str. 98.
20
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha : Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0. Str. 29. 21 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha : Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0. Str. 30.
11
Stríženec22 uvádí, že spiritualita se dnes považuje za individuální jev související s osobní transcendencí, smysluplností a zdůrazňuje se v ní duchovní zkušenost (mystické zážitky, víra jako hledání). Je projevem úsilí najít, udržet a transformovat vztah s posvátným. Alister E. McGrath23 definuje křesťanskou spiritualitu jako „hledání plné a autentické křesťanské existence soustřeďující základní myšlenky křesťanství a celou zkušenost života na základě a v rámci křesťanské víry.“ Smékal míní spiritualitou „žití určitým způsobem, zahrnujícím všechny činnosti, které tvoří život. Křesťanská spiritualita je podle jeho pojetí „v první řadě pokus dát orientaci celému dennímu žití pod vlivem Kristova Ducha a pod vlivem evangelia.“24 Spiritualita v rámci křesťanství přímo souvisí se vztahem věřícího k Bohu, Ježíši Kristu. Je to způsob, jakým křesťan chápe tento vztah, jak rozumí obřadům, které mají tento vztah podporovat, jak se setkává s Bohem ve svém každodenním životě a jak tento vztah jeho život ovlivňuje. „Křesťanskou spiritualitu lze tedy chápat jako způsob, jímž křesťanští jednotlivci či skupiny usilují o prohloubení svého prožitku Boha nebo o uplatňování přítomnosti Boží.”25
Jak již bylo řečeno výše, spiritualita je jednou ze součástí křesťanské víry. Nejde pouze o souhlas s křesťanským učením nebo o přijetí křesťanských hodnot. Jde o každodenní aplikaci těchto principů, o to, jak se tyto představy o Bohu, člověku a světu konkrétně odrážejí v rozhodnutích, aktivitách a životním stylu. Spiritualita znamená usilovat o prohlubování vztahu k Bohu, jej plně prožívat a skrze tento vztah proměňovat svou existenci v souladu s křesťanskou vírou.
22
STRÍŽENEC, Michal. Psychologické aspekty spirituality. Československá psychologie, 2001, roč. 45, č. 2, s. 118-126. Str. 124.
23
MCGRATH, Alister, E. Křesťanská spiritualita: úvod. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2001. 310 s. 80-7207-444-X. Str.. 37
24
SMÉKAL, Vladimír. Spiritualita v denním životě člověka. Homo religiosus. 1. vyd. Praha : ČM Psych. spol. a Psych. ústav AV ČR, 2002, s. 18-34. ISBN 8086174-04-02. Str. 25.
25
MCGRATH, Alister, E. Křesťanská spiritualita: úvod. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2001. 310 s. 80-7207-444-X. Str. 15.
12
Spiritualita konkrétního věřícího je výsledkem působení mnoha faktorů teologických předpokladů a denominačních důrazů, které zastává, stejně jako jeho osobních charakteristik a životních zkušeností nebo kultury, ve které vyrůstá. Věřící se tedy v podstatě snaží dosáhnout souladu mezi křesťanským učením a představami na jedné straně a osobními a kulturními činiteli na straně druhé. Výsledkem těchto individuálních snah je pak situace, kdy i v rámci křesťanství existuje více typů spirituality, které se od sebe navzájem liší v některých důrazech. Kromě teologických, historických a osobních proměnných jsou to podle McGratha26 především dvě oblasti, které mají na chápání spirituality zásadní vliv. Jde za prvé o různé důrazy jednotlivých denominací a za druhé o různé typy postojů ke světu a kultuře.
Křivohlavý upozorňuje na rozdíl mezi zvnitřněnou a vnějškovou formou náboženství, kde vnitřní formou víry se rozumí „víra z vlastního osobního svobodného rozhodnutí daného člověka, která ho cele zaujme, a co je zakořeněno v samém nitru člověka“27, a vnějškovou formou víry, tj. takovou religiozitu, kde to, „co daného člověka k danému náboženství vede, nevychází z něho (z jeho vnitřního přesvědčení), ale např. z přání rodiny, ze vztahů k přátelům a známých, ze společenského kontextu atp.“28 I zde je však třeba rozlišovat tzv. tradiční, etablované formy náboženství od forem jiných. Tradičními formami náboženství se u nás obvykle rozumí příslušnost ke katolické, evangelické, československé, baptistické, metodické atp. církvi, případně pronikání buddhistického, muslimského, hinduistického, taoistického atp. náboženství do naší oblasti. Jinými, netradičními formami náboženství u nás se v současné době rozumí např. příslušnost k moonistické církvi, Svědkům Jehovovým, scientologické církvi atp.
26
MCGRATH, Alister, E. Křesťanská spiritualita: úvod. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2001. 310 s. 80-7207-444-X. Str. 38.
27
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Spiritualita a religióznost pacienta. Ošetřovatelství, 2004, č. 3-4. Str. 43-45. Str. 44.
28
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Spiritualita a religióznost pacienta. Ošetřovatelství, 2004, č. 3-4. Str. 43-45. Str. 45.
13
1.2.4. Spiritualita v tradičním katolickém pojetí Křesťanská spiritualita byla už od starověku silně ovlivněna mnišským hnutím. Jeho vliv je patrný až dodneška. Slovo „spiritualitas“ (spiritualita) v souvislosti s církví se objevuje už v 5-6. století jako označení toho, co formuje život křesťana. Častěji se tohoto pojmu začalo užívat ve 12. a 13. století (ve Francii „espiritualité“). Ale teprve od poloviny 17. století se prosadilo francouzské slovo „spiritualité“ jako označení osobního vztahu člověka k Bohu, přičemž se stále silněji kladl důraz na subjektivní stránku tohoto vztahu. Dnes označuje pojem spiritualita v katolickém pojetí většinou určitou formu zbožnosti, která se rozvinula díky nějaké charismatické osobnosti v dějinách církve.
Katolická teologie se v otázce spirituality potýká s dualistickým odmítáním tělesnosti a s omezováním na niternost. Říčan29 tvrdí, že původní křesťanské pojetí, vycházející z židovské tradice, chápe spiritualitu, jako to, co působí v člověku Duch svatý, tzn. také tělesné konání, zejména etické. Pod vlivem novoplatonismu se brzy začal stavět duch proti tělu, které bylo chápáno jako špinavý žalář duše. Mystické zážitky, zvláště tzv. vlitá kontemplace, se dodnes někdy považují za to nejvyšší, čeho může být v životě dosaženo a o co se má usilovat. Pro různé lidi může být tím posvátným a nejvyšším např. vztah k Bohu, lidská blízkost, úcta k přírodě a její ochrana, svoboda, majetek, věda, hudba, vlastní seberealizace, atd. Práce raných křesťanských mystiků, na kterých katolická církev v mnohém staví, podněcovaly věřící k velmi individuálnímu a často od okolí a instituce naprosto oddělenému následování Boha. Součástí katolické spirituality je také uctívání Marie a církví kanonizovaných svatých. Jako další charakteristický prvek této denominace lze uvést důraz na svátosti (biřmování, křest, zpověď, a podobně) jako na nutnou součást křesťanského života a předpoklad duchovního růstu věřícího.
Takto chápaná spiritualita obsahuje důležité a podstatné pojmy, jakými jsou např. modlitba, askeze, svatost, půst, meditace, kontemplace, trpělivost, bdělost, duchovní zápas, pokora, odpuštění, nemoc, stáří, naděje, smrt a podobně. 29
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství a spirituality. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 326 s. 978-807367-312-3 Str. 47.
14
1.2.5. Spiritualita v pojetí protestantském Termínem protestantismus se označují církve, jejichž historie začíná v období evropské reformace v 16. století. McGrath píše: „Jedním z nejdůležitějších rysů reformace byl důraz na důležitost veřejné i soukromé četby Bible”.30 Pravidelné studium Bible jak ve skupinách s ostatními věřícími, tak o samotě, je základním kamenem protestantské spirituality a předpokladem duchovního růstu. Osobní víra se tak značně individualizuje – věřící není závislý pouze na tom, co je mu předkládáno při bohoslužbě, ale je vyzýván k pilnému studiu a snaze porozumět náboženským textům i mimo pravidelná shromáždění. Protestantismus chápe křesťanství jako osobní vztah k Bohu – křesťanem není možné být pouze formálně, nelze pouze přijímat křesťanské učení bez jakékoliv vnitřní proměny. Často se užívá pojmu „znovu se narodit” jako termínu, který označuje radikální změnu hodnot i životního stylu, která následuje poté, co člověk přijme spasení skrze Ježíše Krista. Protestantská spiritualita také klade důraz na evangelizaci – snahu předat jiným lidem křesťanskou zvěst a nabídnou jim tak cestu ke spáse. Protestantská spiritualita je ve srovnání s katolickou často považována za méně formální, a to především díky menšímu důrazu na liturgii a na její přesné dodržování při společných bohoslužbách. Přestože osobní pojetí víry můžeme zajisté najít u věřících hlásících se k různým konfesím, církve založené na protestantské tradici kladou obzvláště velký důraz na vnitřní přijetí Boha projevující se proměnou života jedince. Přestože má i společenství velký význam – podporuje jedince a nabízí mu zdroje, ze kterých může čerpat – důležitá je individuální snaha jedince a jeho zodpovědnost vztah s Bohem udržovat a prohlubovat. Jelikož věřící, kteří jsou předmětem zkoumání této práce, jsou členy protestantské církve, výše zmíněné důrazy mohou hrát významnou roli v jejich chápání víry.
30
MCGRATH, Alister, E. Křesťanská spiritualita: úvod. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2001. 310 s. 80-7207-444-X. Str. 35.
15
2. DUCHOVNÍ
ŽIVOT
A
ROZVÍJENÍ
SPIRITUALITY Tato kapitola se věnuje teoretické základně rozvíjení duchovního života. Práce si neklade za cíl vyjmenovat všechny faktory působící na spiritualitu a její rozvoj. Jde spíše o náčrt a uvedení do tématiky.
2.1.
SPIRITUALITA JAKO SOUČÁST LIDSKÉ BYTOSTI
Pro to, abychom mohli pěstovat a rozvíjet svoji spiritualitu, je potřeba si uvědomit, že každá lidská bytost je složena ze čtyř částí: 1. Tělo – somatická část 2. Duše – psychika člověka 3. Sociální složka 4. Spirituální dimenze
Všechny čtyři složky jsou ze samotného principu vzájemně propojené a ovlivňuji se. Nelze je prakticky oddělit, i když teoretické studium člověka se o to mnohdy snaží31.
31
Studium medicíny je zaměřeno často jen na somatickou složku člověka, v rámci studia psychologie je vztah mezi psychikou a tělem chápan mnohem vážněji. I teologie rozpracovává „teologii těla“ člověka jako spíše okrajovou záležitost.
16
Obr. 1: Vzájemná provázanost všech čtyř složek lidské bytosti
Takto pojatý model představuje A. Slabý:„Na soustředných kruzích lze vidět rozložení a souvztažnost těchto složek. Nejsou si totiž vzájemně rovné co do integrace člověka, ale jsou hierarchicky seskupené, i když vnitřně mají stejnou hodnotu.“32 Černý vnitřní kruh je tělo, tmavá šedivá psychická složka jedince, světle šedá je sociální dimenze a poslední bílá je spirituální dimenze. Takto představený graf dimenzí člověka vystihuje podstatu vzájemného propojení i ovlivňovaní. Všechny složky působí na sebe navzájem. Dnešní medicína ví, že chápat člověka čistě z fyzické stránky a léčit ho jen jako tělo, je zásadní hrubou chybou. Jsou tu totiž složky nadřazenější té fyzické, to ale neznamená, že by je fyzis zase zpětně neovlivňovala. Dethlefsen k tomu dodává: „Psychické prožívání ovlivňuje tělo (viz psychosomatická onemocnění) a tělo podmiňuje psychiku v prožívání (např. nadváha může vyvolat psychické potíže). Sociální složka ovlivňuje prožívání a skrze to pak i tělo a spirituální složka to cele uzavírá tím, že se snaží zaštítit lidský život smyslem, který je korunou cele lidské bytosti.“33 Jak může spirituální složka ovlivňovat ty další, je zcela zřejmé z řady mnohých očividných příkladů z historie – oběť života člověka za druhého jde jasně proti zájmům těla, ale z hlediska vyšší hodnoty je tato oběť nejen ospravedlnitelná, ale i mnohem vice hodnotná a cenná. Nebo například někdo podstupuje větší fyzické bolesti jako cenu za to, že si uhájí integritu vlastní osoby.
32
SLABÝ, Adolf. J. Spirituální aspekty zdraví a nemoci. Trendy v medicíně, 2000/1, str. 89 – 94. Str. 85.
33
DETHLEFSEN, Thorwald. Nemoc jako cesta. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2003. 348 s. ISBN 80-2420799-0 . Str. 283.
17
Uvědomení si právě této vnitřní integrity a totality člověka je nezbytné pro pochopení jednotlivého člověka a jeho problémů. ¨ Jsou-li tedy tyto aspekty lidské osobnosti propojené, je třeba s tím počítat i v oblasti rozvoje spirituální dimenze. Nelze se zaměřit na rozvíjení a uzdravování pouze jedné stránky. Naopak. Duchovní život jedince má být propojen s celou lidskou bytostí, aby křesťan mohl celým svým jednáním a myšlením ovlivňovat své okolí.
2.2.
PROČ JE TŘEBA SPIRITUALITU ROZVÍJET
Téma duchovního života je velice obsáhlé, tato práce se pouze zmíní několika myšlenkami o tom, co lze považovat za potřebné připomenout si vzhledem k tématu. Žít duchovní život a zabývat se spiritualitou je důležité a přínosné z mnoha důvodů. K tomu Smékal uvádí: „Například člověk se může snažit svou vůlí s plným vědomím žít svůj život duchovně anebo jít ve svém životě cestou k moudrosti k eticky zakotvenému životu, k životu, který odstraňuje odcizení mezi člověkem a jeho jástvím, člověkem a bližním, člověkem a Bohem a obnovovat toto zásadní spojení pro život v naději, víře a lásce (a tím žít svůj duchovní život.“34 Žít duchovní život znamená pracovat na neustálém obnovování pokoje ve své duši. Je to každodenní námaha a vědomá práce na konci které jsou zisky pro svou vlastní osobu i pro ostatní lidi. Smékal35 mluví o nastolení míru a sounáležitosti mezi lidmi, jako výsledku prostoupení celé osobnosti člověka spiritualitou a jeho duchovním životem. Říká, že „nejlepší pravdy jsou k ničemu, pokud se nestanou součástí naší vnitřní duchovní zkušenosti. Cílem není jen „poznat“ pravdu, ale řídit se jí v každodenním životě. Není nic zbytečnějšího, než hovořit o tom, jak by měly věci vypadat, a není nic důležitějšího, než nalézt způsoby a cesty, které k těmto cílům vedou.“36 34
SMÉKAL, Vladimír. Spiritualita v denním životě člověka. Homo religiosus. 1. vyd. Praha : ČM Psych. spol. a Psych. ústav AV ČR, 2002, s. 18-34. ISBN 8086174-04-02. Str. 18.
35
SMÉKAL, Vladimír. Spiritualita v denním životě člověka. Homo religiosus. 1. vyd. Praha : ČM Psych. spol. a Psych. ústav AV ČR, 2002, s. 18-34. ISBN 8086174-04-02. Str. 21.
36
SMÉKAL, Vladimír. Spiritualita v denním životě člověka. Homo religiosus. 1. vyd. Praha : ČM Psych. spol. a Psych. ústav AV ČR, 2002, s. 18-34. ISBN 8086174-04-02. Str. 24.
18
Hledat a kultivovat vlastní spiritualitu, svou spirituální dimenzi je individuální aktivita. Smékal37 rozlišuje prostředky rozvíjení spirituality na: 1) prostředky využívající tělo 2) prostředky využívající mysl 3) prostředky využívající ducha. Jsou to: práce s tělem a dokonce i tance (viz David v 2 S 6,14), pobyt v přírodě, zpěv, který aktivuje všechny tři dimenze osobnosti (tělo, duši i ducha), poznání svého osobnostního tíhnutí a založení (tzn. těch rysů osobnosti, které jsou pro osobnostní otevření se a působení spirituality podstatné), reflexe a sebereflexe.
Dalšími kroky jsou uvědomování si, jaké pocity vyvoláváme svým jednáním, slovy a myšlenkami v druhých lidech. Následuje vlastní proměna vztahu k druhým lidem směrem k soucitu, laskavosti, spoluúčasti a otevřenosti být jim nápomocen., vyznání hříchů a uvědomění si jejich odpuštění, pokání, odčinění ublížení, společenství křesťanů, orientace na nepomíjivé hodnoty, účast na životě v církvi, modlitba, meditace.
Všechny uvedené metody a prostředky k rozvíjení spirituality by stály za podrobnější rozvedení, ale vzhledem k povaze této práce zůstane jen u jejich pouhého výčtu.
Je jisté, že nelze objektivně říci, zda druhý člověk žije svůj duchovní život kvalitně nebo ne. Smyslem duchovního života není zviditelnění se, ale vnitřní, subjektivní pocit naplněnosti života ve smyslu odevzdání se do vůle Boží.
37
SMÉKAL, Vladimír. Spiritualita v denním životě člověka. Homo religiosus. 1. vyd. Praha : ČM Psych. spol. a Psych. ústav AV ČR, 2002, s. 18-34. ISBN 8086174-04-02. Str. 29.
19
EMPIRICKÁ ČÁST
1. ÚVOD DO VÝZKUMU Předcházející část práce se zabývala rozborem pojmů, které souvisí se spiritualitou. Tato část práce se bude zabývat tím, jaký pohled mají na svoji víru a spiritualitu členové Církve adventistů sedmého dne (dále CASD). Porovnáním se zjistí, jak poznatky z obou částí mohou přispět do praktického života sborů a jednotlivců.
2. VÝZKUMNÝ VZOREK Jednotkou zkoumání jsou v této práci členové CASD na území Československé unie ve věku od 15 let. Výzkumný vzorek byl spíše ale vybírán z území Českého sdružení CASD, které čítá dle statistik za rok 2009 celkem 3059 členů. Další sdružení (Moravskoslezské a Slovenské) jsou zahrnuty jen pro určité porovnání. Samotný výzkum byl proveden dotazníkovou formou. Dle P. Gavory „Při dotazníkových výzkumech obyčejně stačí rozsah sto respondentů.“38 Na dotazník odpovědělo celkem 183 lidí (144 z Českého sdružení, 34 z Moravskoslezského
sdružení,
3
ze
Slovenského
sdružení,
2
žijící
mimo
Československou unii).
Výběr vzorku byl uskutečněn částečně na základě náhodnosti, v závislosti na tom kdo byl ochoten dotazník vyplnit. Dílem byl výběr proveden metodou sněhové koule, protože někteří respondenti distribuovali dotazník dalším lidem. H. Jeřábek osvětluje: „Výběr nabalováním (snowball sampling) má využití především při výzkumu speciálních skupin…. Předpokladem je, že každý z kontaktovaných zná alespoň některé další kontakty a že bude ve výběru nápomocen.“39 Výběr byl také ovlivněn vlastní volbou autorky na základě dřívějších kontaktů. 38
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 8085931-79-6. Str. 67.
39
JEŘÁBEK, Hynek. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993, 163 s. ISBN 80-7066-662-5. Str. 50.
20
Autorka této práce je věřící křesťanského vyznání a je členkou CASD. Tato osobní zkušenost s křesťanskou spiritualitou jí byla nápomocná jak při formulaci otázek, tak při hlubším porozumění výpovědím respondentů. Znalost zkoumaného prostředí i jednotlivců v něm také zjednodušila proces navazování kontaktů a získávání důvěry. Autorka je si samozřejmě vědoma jistých omezení a rizik, která z této dvojí role (spoluvěřící a zároveň výzkumnice) vyplývají. Důsledně tedy dbala na to, aby respondenti věděli, že jejich odpovědi nebudou hodnoceny z teologického hlediska ani v kontextu sborových zvyklostí. Účastníci výzkumu byli také ujištěni, že data budou použita pouze pro potřeby výzkumu a bude s nimi nakládáno jako s důvěrnými informacemi, které nemohou nijak ovlivnit vztahy v církvi. Autorka také usilovala o to, aby při zpracování dat nahlížela problematiku očima pastorujícího a zamezila hodnocení či interpretaci výsledků pod vlivem osobního přesvědčení. Na základě těchto opatření je přesvědčena, že zmíněné výhody osobní angažovanosti v předmětu přesahují uvedená negativa.
3. POUŽITÁ METODA V této části je specifikována použitá metoda výzkumu a její uvádění do praxe. Vše je řazeno podle chronologické posloupnosti, jak šly jednotlivé kroky za sebou.
3.1.
VÝBĚR KONKRÉTNÍ METODY
Jde o konkrétní kvalitativní metodu za pomoci dotazníku s uzavřenými a jednou otevřenou otázkou. Je ale pravděpodobné, že výzkum je nějakým způsobem ovlivněn angažovaností autorky v tématu. To ovšem na druhou stranu umožňuje hlubší pochopení problematiky na základě poměrně bohatých informací a možnosti vlastního pozorování.
21
3.2.
ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT
Prvním krokem po vypracování dotazníku, bylo provedení tzv. předvýzkumu, „pilotáže“. Tzn. že byl dotazník nejprve odzkoušen na pěti osobách, které měli zhodnotit, zda jsou otázky správně formulované, srozumitelné a že jsou kategorie otázek jasné. Po zpětných reakcích byla provedena oprava formulace některých otázek. Dotazník byl po konečné úpravě podáván anonymně, a to v období od listopadu 2009 do března 2010. Dotazník byl rozesílán elektronickou poštou a rozdávaný vytištěný osobním předáním respondentům. V dotazníku jsou použité většinou zavřené otázky, jen v jednom případě (na konci dotazníku) je použita otázka otevřená. Zavřené otázky jsou rozděleny do jednotlivých skupin, které umožňují lepší vyhodnocení. V případě vztahu dotázaných k jednotlivým složkám duchovního života je použita pětibodová (škálová) stupnice, kde označení „velmi důležité“, „důležité“, „průměrně důležité“, „méně důležité“ a „nepřemýšlím o tom“ umožňují respondentům vyjádřit, jakou důležitost ve svém duchovním životě přikládají jednotlivým komponentům.
Vyplněné dotazníky byly nejdříve (pokud byly zaslány elektronickou poštou) vytištěny a potom kódovány čísly (od čísla 1 do 183). Poté byly jednotlivé dotazníky zadány do programu ENGRAFES, který v roce 2009 vytvořila Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze. Autorem programu je doc. ing. Vojtěch Merunka, Ph.D. 40 Po zadání vyplněných dotazníku do programu nastalo samotné zpracování výzkumu po jednotlivých otázkách a kritériích. Dotazník byl zpracováván konkrétně formou zadávání údajů získaných z programu ENGRAFES do grafů a tabulek, které jsou vzhledem k charakteristice práce zakomponovány v samotném textu.
40
MERUNKA, Vojtěch. Program ENGRAFES. (online). 2009. [cit. 2009-11-15]. Dostupný z: WWW
.
22
4. VÝSLEDKY VÝZKUMU Tato část obsahuje konkrétní výsledky provedeného výzkumu, který se konal formou písemného dotazníku (viz výše uvedená metodika). Pro přehlednost jednotlivých sledovaných kritérií jsou údaje získané z dotazníku vloženy do grafů a tabulek, které jsou pak vzhledem k povaze práce zařazeny přímo v textu práce a nejsou tudíž součástí přílohy jak bývá obyčejně zvykem. Výsledky průzkumu jsou poté v příslušné podkapitole následně krátce shrnuty a zhodnoceny.
4.1.
ZPRACOVÁNÍ OBECNÝCH ÚDAJŮ
První místo patří zpracování obecných údajů, které respondenti uvedli v dotaznících. Tyto údaje jsou důležité pro přehled a základ k dalším částem výzkumu.
4.1.1. Charakteristika respondentů z hlediska věku Výzkumu se zúčastnilo celkem 183 respondentů - 79 mužů (43%) a 104 žen (57%). Vzhledem k odlišné vyspělosti dotázaných jsou respondenti rozděleni do jednotlivých věkových kategorií (viz graf a tabulka níže). Graf č. 1: Charakteristika souboru z hlediska pohlaví a věkových kategorií. 60 50 40 Celkem
30
Ženy 20
Muži
10 0 15 - 24 let
25 - 34 let
35 - 44 let
45 - 54 let
55 - 64 let
23
65 - 74 let
75 + let
Tab. č. 1: Procentuelní charakteristika souboru z hlediska pohlaví a věkových kategorií. 15-24 let 25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let 65-74 let 75 + let
Celkem 23 55 35 25 20 17 8
Celkem % 13 % 30 % 19 % 14 % 11 % 9% 4%
Ženy 12 32 21 9 15 9 6
Ženy % 12 % 31 % 20 % 9% 14 % 9% 6%
Muži 11 23 14 16 5 8 2
Muži % 14 % 29 % 18 % 20 % 6% 10 % 3%
Shrnutí Z tabulky lze vyčíst, že asi třetinu všech respondentů jsou zástupci věkové kategorie 25-34 let. Podobné zastoupení věkových kategorií je u žen i mužů.
4.1.2. Charakteristika respondentů podle regionů Jak je již uvedeno výše, dotázaní pochází z různých částí Československé unie (dále ČS Unie) CASD. Protože je jiná religiozita v hlavním městě České Republiky, je zde Praha uváděna jako zvláštní region. To stejné platí i pro rozdíl mezi Moravou a Slezskem. Slovenské sdružení je zde zmíněno okrajově (nebylo možné oslovit více respondentů z tohoto území pro nedostatek času).
Výzkumu se zúčastnili také dva lidé žijící nyní mimo ČS Unii, protože právě nyní pracují v zahraničí. Protože v zahraničí nepracují dlouhodobě, jsou také oni zařazeni do této práce.
Pro přehlednost jsou níže uvedeny počty osob z jednotlivých regionů v následujícím grafu a tabulce.41 Je přidán i souhrnný graf ukazující na zastoupení respondentů podle jednotlivých sdružení ČS Unie.
41
Respondenti svůj region volili dle toho, kde se nejvíce zdržují.
24
Graf č. 2: Charakteristika souboru z hlediska pohlaví a regionů. 120 100 80 Celkem
60
Ženy 40
Muži
20 0 Praha
Čechy
Morava
Slezsko
Slovensko Mimo ČR a SR
Tab. č. 2: Procentuelní charakteristika souboru respondentů podle regionů. REGION Praha Čechy (mimo Prahy) Morava Slezsko Slovensko Mimo ČR a SR
CELKEM 20 % 58 % 17 % 2% 2% 1%
ŽENY 19 % 60 % 18 % 1% 1% 1%
MUŽI 22 % 57 % 15 % 3% 3% 1%
Graf č. 3: Charakteristika souboru respondentů z hlediska jednotlivých sdružení ČS Unie.
Respondenti podle jednotlivých sdružení 2% 1% 18% České sdružení Moravskoslezské sdružení Slovenské sdružení
79%
Mimo ČS Unii
25
Shrnutí Více než dvě třetiny respondentů pochází z Českého sdružení CASD. Jak je již uvedeno výše, výzkumu se zúčastnili dva lidé žijící nyní mimo území ČS Unie. Ze Slovenského sdružení jsou zde tři zástupci. Tyto údaje jsou podávány tak, jak je sami respondenti udali. Jejich výběr konkrétního regionu je ovlivněn tím, kde se nejvíce zdržovali v čase, kdy dotazník vyplňovali.
4.1.3. Charakteristika
respondentů
podle
dosaženého
vzdělání
a
ekonomického zařazení V následujících grafech a tabulkách jsou uvedeny údaje týkající se nejvyššího dosaženého vzdělání respondentů a nynějšího ekonomického zařazení. Tyto údaje jsou následně rozděleny podle jednotlivých regionů.
Graf č. 4: Charakteristika souboru respondentů z hlediska pohlaví a dosaženého vzdělání. 80 70 60 50 40
Celkem
30
Žen
20
Mužů
10 0 Základní škola
SŠ s výučním listem
SŠ s maturitou Vyšší odborná škola
26
Vysoká škola
Tab. č. 3: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska dosaženého vzdělání. DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ
CELKEM
ŽENY
MUŽI
Základní škola
8%
10 %
5%
SŠ s výučním listem
11 %
11 %
11 %
SŠ s maturitou
40 %
45 %
34 %
Vyšší odborná škola
12 %
13 %
10 %
Vysoká škola
29 %
21 %
39 %
Graf č. 5: Charakteristika souboru respondentů z hlediska pohlaví a ekonomického zařazení. 120 100 80 60 40 20 0
Celkem Ženy Muži
Tab. č. 4: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska ekonomického zařazení. CELKEM Student 17 % Důchodce 17 % Muž / žena v domácnosti 5% Mateřská / rodičovská dovolená 4% Ekonomicky aktivní (zaměstnaný, podnikatel…) 58 % Jiné 2%
27
ŽENY
13 % 20 % 7% 8% 53 % 3%
MUŽI 22 % 14 % 3% 0% 65 % 0%
Tab.
č.
5:
Procentuelní
charakteristika
souboru
respondentů
podle
ekonomického zařazení v příslušných regionech. PRAHA
ČECHY42
MORAVA
SLEZSKO
SR
MIMO ČR A SR
Student
11%
15%
26%
33%
67%
0%
Důchodce
19%
22%
3%
0%
0%
0%
v domácnosti
8%
5%
3%
0%
0%
0%
3%
7%
0%
0%
0%
0%
59%
53%
71%
67%
33%
100%
3%
1%
3%
0%
0%
0%
Mateřská/rodič. Dovolená Ekonomicky aktivní Jiné
Shrnutí Téměř polovinu všech dotázaných tvoří skupina se středoškolským vzděláním zakončeným maturitou. U žen převládá vzdělání středoškolské s maturitou. Jedna čtvrtina žen absolvovala vysokou školu. Z mužů je více než třetina tvořena vysokoškolsky vzdělanými, druhá třetina mužů mají maturitu. Více než polovina dotázaných jsou ekonomicky aktivní (neboli jsou podnikatelé nebo mají zaměstnání). Zastoupení studentů a důchodců je téměř stejné – studenti tvoří téměř jednu pětinu a stejně i důchodci. Z žen je více důchodců než studentů a u mužů je to opačně. Jednotlivé regiony mají podobné zastoupení jako je uvedeno v celkovém přehledu.
42
Čechy mimo Prahy
28
4.2.
ZPRACOVÁNÍ
ÚDAJŮ
TÝKAJÍCÍ
SE
AKTIVITY
RESPONDENTŮ VE SBORU V této kapitole jsou uváděny údaje týkající se aktivního zapojení respondentů v životě místního sboru CASD. Všechny získané údaje byly opět zaneseny do grafů a tabulek.
4.2.1. Charakteristika respondentů podle délky navštěvování sboru CASD Osobní spiritualita věřícího je ze značné části ovlivněna délkou, po kterou navštěvuje konkrétní společenství. Proto byla v dotazníku zařazena otázka zaměřená na zjištění těchto údajů, aby se poté dal sledovat tento vliv na další aspekty spirituality členů CASD. Konkrétní výsledky výzkumu jsou seřazeny v následujícím grafu a tabulce. Počty let jsou řazeny do jednotlivých časových rozmezí (viz níže).
Graf č. 6: Charakteristika souboru respondentů z hlediska pohlaví a délky období, po které navštěvují sbor CASD. 80 70 60 50 40
Celkem
30
Žen
20
Mužů
10 0 1-2 roky
3-4 roky
5 - 9 10-14 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74 75 a let let let let let let let let více let
29
Tab. č. 6: Procentuelní charakteristika souboru respondentů podle délky navštěvování sboru CASD. ROZMEZÍ LET V JAKÉM NAVŠTĚVUJÍ SBOR
1 – 2 roky 3 – 4 roky 5 – 9 let 10 – 14 let 15 – 24 let 25 – 34 let 34 - 44 let 45 - 54 let 55 - 64 let 65 - 74 let 75 a více let
CELKEM
ŽENY
MUŽI
1% 3% 7% 9% 35 % 18 % 11 % 5% 4% 2% 2%
2% 3% 5% 13 % 34 % 14 % 10 % 7% 6% 0% 4%
0% 4% 9% 5% 37 % 23 % 13 % 3% 3% 4% 0%
Shrnutí Více než jedna třetina všech dotázaných jsou lidé, kteří navštěvují CASD v rozmezí mezi 15-24 lety. Pětina dotázaných patří do kategorie navštěvující sbor CASD v rozmezí 25-34 let. Jsou to tedy hlavně lidé, kteří církev dostatečně znají a jsou ve sboru dostatečně zakořeněni.
4.2.2. Charakteristika respondentů podle délky členství v CASD Zde jsou uvedeny údaje, které na rozdíl od předchozího bodu, ukazují na to, jak dlouho jsou respondenti členy CASD (neboli jak jsou dlouho pokřtěni do této církve). Je rozdíl mezi tím, kolik let člověk navštěvuje sbor CASD a mezi tím, kolik let je členem církve. Pokud je už členem, je rozhodnutý do této církve patřit a uvádět do praktického života veškeré zásady a pravidla, které celá církev uznává. Od člena církve se očekávají určité projevy spirituality. Tak je psáno i v Církevním řádu: „Všichni by měli být pečlivě poučeni o tom, co znamená stát se údem Kristova těla. Pouze lidé, jejichž život vykazuje, že prožili znovuzrození a duchovní zkušenosti s Pánem Ježíšem, jsou připraveni pro přijetí do církve. Každý kandidát členství v církvi má být důkladně poučen o základních věroučných článcích a způsobu života dříve než je pokřtěn a přijat do sborového společenství.“43 43
Církevní řád. 2. vyd. Praha : Československá unie Církve adventistů s. d., 2006. 216 s. ISBN 80-7172962-0. Str. 25.
30
Konkrétní výsledky této části výzkumu se nachází v následujícím grafu a tabulce. Počty let, po které jsou dotázaní členy CASD, jsou rozděleny do jednotlivých časových období. Graf č. 7: Charakteristika souboru respondentů z hlediska pohlaví a délky členství v CASD. 60 50 40 Celkem
30
Ženy 20
Muži
10 0 0-1 rok
2-4 roky
5 - 14 15 - 24 25 - 34 35 - 44 45 - 54 55 - 64 65 - 74 let let let let let let let
75 + let
Tab. č. 7: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska pohlaví a délky členství v CASD. CELKEM
ŽENY
MUŽI
0 - 1 rok
8%
9%
8%
2 -4 roky
14%
13%
15%
5 -14 let
27%
32%
20%
15 - 24 let
28%
27%
30%
25 - 34 let
9%
4%
15%
35 - 44 let
9%
11%
8%
45 - 54 let
1%
0%
3%
55 - 64 let
3%
5%
0%
65 - 74 let
1%
1%
1%
75 + let
0%
0%
0%
Shrnutí Téměř jedna třetina respondentů jsou členy CASD v rozmezí 5-14 let a zhruba stejná část náleží do časového období, po které jsou členy církve, 15-24 let. Jsou to tedy
31
většinou lidé, kteří jsou členy společenství střednědobě, jsou v ní poměrně dobře zakořeněni a zároveň nejsou členy církve příliš dlouho.
4.2.3. Charakteristika respondentů podle počtu členů rodiny navštěvujících sbor CASD V této části je uvedena charakteristika rodinné situace dotázaných podle toho, kolik členů z jejich domácnosti navštěvuje s nimi sbor CASD. Z těchto údajů lze usuzovat na rodinnou atmosféru spirituality, která ovlivňuje každého respondenta. V následujícím grafu a tabulce je uvedeno, kolik členů domácnosti (kromě respondenta) se účastní bohoslužebných shromáždění CASD. Aby tyto údaje byly kompletní, v dalších grafech a tabulkách níže je ukázáno porovnání s dalšími aspekty, které se dotýkají spirituality respondentů a jejich rodinné situace (konkrétně jde o porovnání s dobou, po kterou respondenti navštěvují sbor CASD a dobou, po kterou jsou členy CASD).
Graf č. 8: Charakteristika souboru respondentů z hlediska počtu členů domácnosti navštěvující sbory CASD společně s respondenty.
Počet členů domácnosti navštěvujících sbor CASD společně s respondentem 3%
1%
1% 0 členů
12%
20%
1 člen 2 členové
21% 22%
3 členové 4 členové 5 členů
21%
6 členů 7 členů
32
Tab. č. 8: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska počtu členů domácnosti navštěvující sbor CASD společně s respondenty a pohlaví. POČET ČLENŮ 0 1 2 3 4 5 6 7
CELKEM 20% 22% 21% 21% 12% 3% 1% 1%
ŽENY 22% 21% 25% 18% 10% 3% 0% 1%
MUŽI 16% 24% 16% 24% 15% 3% 1% 0%
Graf č. 9: Charakteristika souboru respondentů z hlediska počtu členů domácnosti navštěvující sbor CASD společně s respondenty a doby po kterou respondenti navštěvují sbor.
Rodinná situace a délka navštěvování sboru 25 1-2 roky Počet respondentů
20 3-4 roky 5-9 let
15
10-14 let 10
15-24 let 25-34 let
5
35-44 let 45-54 let
0 0
1
55-64 let 2
3
4
5
Počet členů domácnosti
33
65-74 let 6
7
75 +
Tab. č. 9: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska počtu členů domácnosti navštěvující sbor CASD společně s respondenty a doby, po kterou respondenti navštěvují sbor. Počet členů 0 1 2 3 4 5 6 7
1-2 roky 100% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0%
3-4 roky 67% 17% 17% 0% 0% 0% 0% 0%
5-9 let 17% 58% 0% 8% 17% 0% 0% 0%
101514 let 24 let 41% 23% 0% 19% 47% 13% 6% 36% 0% 9% 0% 0% 6% 0% 0% 0%
2534 let 6% 27% 33% 6% 18% 9% 0% 0%
3544 let 5% 20% 10% 35% 25% 5% 0% 0%
455554 let 64 let 0% 25% 11% 13% 11% 63% 44% 0% 22% 0% 11% 0% 0% 0% 0% 0%
6574 let 0% 33% 33% 0% 33% 0% 0% 0%
75 + let 0% 75% 0% 0% 0% 0% 0% 25%
Graf č. 10: Charakteristika souboru respondentů z hlediska počtu členů domácnosti navštěvující sbor CASD společně s respondenty a doby, po kterou jsou respondenti členy církve CASD.
Rodinná situace a délka členství v církvi
Počet respondentů
18 16
0-1 rok
14
2-4 let
12
5-14 let
10
15-24 let
8
25-34 let
6
35-44 let
4 2
45-54 let
0
55-64 let 0
1
2
3
4
Počet členů domácnosti
34
5
6
7
65-74 let
Tab. č. 10: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska počtu členů domácnosti navštěvující sbor CASD společně s respondenty a doby, po kterou jsou respondenti členy církve CASD. POČET
0-1
2-4
5-14
15-24
25-34
35-44
45-54
55-64
65-74
ČLENŮ
ROK
LET
LET
LET
LET
LET
LET
LET
LET
0 1 2 3 4 5 6 7
20% 7% 20% 33% 13% 0% 7% 0%
20% 28% 12% 24% 12% 4% 0% 0%
16% 24% 31% 12% 14% 2% 0% 0%
33% 21% 13% 23% 8% 2% 0% 0%
6% 6% 25% 31% 19% 13% 0% 0%
12% 29% 24% 24% 12% 0% 0% 0%
0% 0% 50% 0% 50% 0% 0% 0%
0% 40% 40% 0% 0% 0% 0% 20%
0% 100% 0% 0% 0% 0% 0% 0%
Shrnutí Asi jednu pětinu z celého počtu respondentů tvoří skupina lidí, kteří chodí do sboru CASD jediní z domácnosti. Více než pětina jsou lidé, se kterými navštěvuje sbor CASD jeden člen domácnosti. Zhruba třetí pětina se skládá z těch, kteří mají dva členy domácnosti, se kterými sbor CASD navštěvují. Ve čtvrté pětině se nacházejí lidé, kteří mají v rodině čtyři členy domácnosti navštěvující sbor CASD společně s nimi. U žen je počet těch, kteří jsou z domácnosti jediní chodící do sboru CASD, o něco vyšší, než je tomu u mužů. Pokud se tyto údaje srovnávají s dobou, po kterou dotázaní navštěvují sbor, lze vidět, že dvě třetiny z těch, kteří navštěvují sbor CASD jako jediní, jsou lidé chodící do sboru teprve 3-4 roky. Při srovnání těchto údajů s délkou členství respondentů v CASD je patrné, že údaje jsou přibližně stejné jako při celkovém souhrnu počtu členů domácnosti navštěvující sbor CASD společně s dotázaným.
35
4.2.4. Charakteristika respondentů podle jejich vztahu ke sboru Tato část ukazuje na zastoupení respondentů podle jejich vztahu ke sboru (neboli jakou mají ve sboru funkci a úlohu). Tato uzavřená otázka obsahuje dvě další uzavřené podotázky.
První podotázkou je pravidelnost účasti respondentů na sobotních bohoslužbách ve sborech CASD (viz následující graf a tabulka).
Graf č. 11: Charakteristika souboru respondentů z hlediska pravidelnosti návštěv sobotního shromáždění CASD.
Návštěvnost sboru 1% 13% Pravidelná Občasná 86%
Nezájem
Tab. č. 11: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska pravidelnosti návštěv sobotního shromáždění CASD a pohlaví. NÁVŠTĚVNOST Pravidelná Občasná Nezájem
CELKEM 86% 13% 1%
ŽENY 83% 16% 1%
MUŽI 91% 9% 0%
Druhou podotázkou je porovnání úlohy jednotlivých respondentů ve sboru CASD. Dotázaní jsou rozděleni do čtyř kategorií: řadový člen, činovník sboru (člen volený do určité služebnosti), starší / vedoucí sboru (volený člen sboru jako náboženský a duchovní vedoucí44) a kazatel / evangelista. Výsledky jsou zaneseny do následujícího grafu a tabulky. 44
Starší sboru je k této služebnosti vysvěcen (tzn. že může konat ve sboru, ve kterém byl zvolen, některé obřady podobně jako kazatel), vedoucí sboru vysvěcený není.
36
Graf č. 12: Charakteristika souboru respondentů z hlediska úlohy ve sborech CASD.
Úloha ve sboru 2%
2%
18%
Řadový člen Činovník sboru 78%
Starší/vedoucí sboru Kazatel/evangelista
Tab. č. 12: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska úlohy ve sborech CASD a pohlaví. Řadový člen Činovník sboru Starší / vedoucí sboru Kazatel / evangelista
CELKEM 78% 19% 2% 2%
ŽENY 75% 23% 2% 0%
MUŽI 82% 13% 3% 4%
Další podotázka už není. Je však třeba vnímat vliv délky doby členství v CASD na úlohu respondentů ve sboru (viz následující graf a tabulka).
Graf č. 13: Charakteristika souboru respondentů z hlediska úlohy ve sborech a délky členství v CASD.
Počet respondentů
Úloha ve sboru a doba členství v církvi 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Řadový člen Činovník sboru Starší/vedoucí sboru 0-1 rok
2-4 5-14 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74 let let let let let let let let Doba členství v církvi
37
Kazatel/evangelista
Tab. č. 13: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska úlohy respondentů ve sborech a délky členství v CASD. DÉLKA ČLENSTVÍ
ŘADOVÝ ČLEN
0-1 rok 2-4 let 5-14 let 15-24 let 25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let 65-74 let
100% 80% 80% 73% 81% 53% 100% 100% 100%
ČINOVNÍK
STARŠÍ /
KAZATEL /
SBORU
VEDOUCÍ SBORU
EVANGELISTA
0% 20% 18% 19% 13% 43% 0% 0% 0%
0% 0% 2% 2% 6% 6% 0% 0% 0%
0% 0% 0% 6% 0% 0% 0% 0% 0%
Dalším aspektem patřícím do této charakteristiky je vztah mezi nejvyšším dosaženým vzděláním a úlohou ve sboru CASD (viz graf níže).
Graf č. 14: Charakteristika souboru respondentů z hlediska úlohy ve sborech a dosaženého vzdělání.
Počet respondentů
Úloha ve sboru a vzdělání 60 40 Základní škola
20
SŠ s výučním listem 0
SŠ s maturitou Vyšší odborná škola Vysoká škola
Úloha ve sboru
Shrnutí Většina dotázaných dochází na sobotní bohoslužby pravidelně. Jedna šestina žen uvedla návštěvnost občasnou (většinou v poznámce uvedli, že to je kvůli jejich
38
zdravotnímu stavu). Jedna dotázaná napsala, že o sobotní shromáždění nemá v poslední době zájem. Téměř čtyři pětiny všech dotázaných představují řadové členy CASD, neboli ty, kteří nemají ve sboru žádnou volenou služebnost. Méně než jedna šestina všech dotázaných jsou volení činovníci sborů. Téměř jedna čtvrtina žen působí ve sboru jako činovnice. Mezi činovníky sborů jsou voleni i lidé, kteří jsou členy CASD teprve 2-4 roky (asi jedna pětina). Za činovníky sborů byli nejvíce voleni respondenti s délkou členství 3544 let (téměř polovina ze všech činovníků sborů). Starší a vedoucí sborů patří kategorie s délkou členství 25-44 let. Činovníci sboru jsou většinou lidé středoškolského vzdělání zakončeného maturitou.
4.2.5. Charakteristika respondentů podle jejich teologického a biblického vzdělání Tato část charakterizuje, jakým způsobem jsou dotázaní teologicky a biblicky vzdělaní. Respondenti volili možnost, kterou považovali za své nejvyšší dosažené teologické a biblické vzdělání. Pokud zvolili políčko „Teologický / Biblický seminář“, může to znamenat, že studovali jen jeden rok, nebo byli v jiném režimu, než v přípravě na povolání kazatele. Pokud volili možnost „Církevní biblické kurzy / Biblický týden“45, není určeno, s jakou četností se jich ve skutečnosti zúčastnili. Respondenti zvolením určité možnosti pouze ukazují, co považují za své nejvyšší teologické a biblické vzdělání.
V poznámce k této otázce uvedlo 49 respondentů (tedy 27%), že své teologické a biblické znalosti doplňují samostudiem.
Údaje získané průzkumem jsou zaneseny do následujícího grafu a tabulky.
45
Označení „církevní biblický kurz“ znamená jakýkoliv jednodenní až několikadenní kurz zaměřený na studium Bible, který pořádá CASD (přitom nejde o vzdělávání činovníků, misionářů atd.). Označení „Biblický týden“ znamená týdenní letní pobyt pořádaný církví, na kterém se denně studuje Bible pod vedením jednoho či více řečníků.
39
Graf č. 15: Charakteristika souboru respondentů z hlediska nejvyššího teologického a biblického vzdělání.
Teologické a biblické vzdělání 3% Příprava ke křtu 11% 41% Církevní biblické kurzy / Biblický týden 45%
Teologický / Biblický seminář Univerzitní teologické vzdělání
Tab. č. 14: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska nejvyššího teologického a biblického vzdělání a pohlaví. NEJVYŠŠÍ TEOLOGICKÉ A BIBLICKÉ VZDĚLÁNÍ
Příprava ke křtu Církevní biblické kurzy / Biblický týden Teologický / Biblický seminář Univerzitní teologické vzdělání
CELKEM
ŽENY
MUŽI
41% 45% 11% 3%
45% 46% 9% 0%
39% 45% 13% 3%
V této záležitosti je dobré uvést i vztah mezi nejvyšším teologickým a biblickým vzdělání respondentů a jejich úlohou ve sborech CASD. V následujícím grafu je zaznamená celkový souhrn těchto údajů.
40
Graf č. 16: Charakteristika souboru respondentů z hlediska nejvyššího teologického a biblického vzdělání a jejich úlohy ve sboru.
Teologické vzdělání a úloha ve sboru
Počet respondentů
25 20 15 Řadový člen 10
Činovník sboru
5
Starší / vedoucí sboru
0
Kazatel / evangelista Příprava ke Církevní bib. Teologický / křtu kurzy / Bib. Biblický týden seminář
Univerzitní teologické vzdělání
Dosažené teologické a biblické vzdělání
Shrnutí Téměř stejný podíl respondentů tvoří členové církve, kteří jako své nejvyšší teologické a biblické vzdělání uvedli přípravu ke křtu a ti, kteří uvedli účast na církevních kurzech a biblických týdnech (v obou případech se jedná o asi dvě pětiny). Teologický či Biblický seminář udávali spíše muži. Činovníci sboru jsou nejvíce vzdělávání pomocí církevních kurzů a biblických týdnů.
4.2.6. Charakteristika respondentů podle četnosti setkávání se se sborem Zde jsou uvedeny výsledky ukazující na to, jak sbory CASD, do kterých respondenti náleží, žijí v týdnu mimo sobotní bohoslužebné setkání. V této uzavřené otázce si mohli respondenti vybrat odpověď na to, jak často se se svým sborem setkávají v týdnu (mimo sobotní bohoslužby). Na výběr měli těchto pět možností: „více než 1x týdně“; „1x týdně“; „1x měsíčně“; „několikrát do roka“; „velmi zřídka“; „nikdy“.
41
Výsledky v níže uvedeném grafu a tabulce neukazují na to, zda konkrétní sbor, do něhož dotázaný náleží, se skutečně setkává mimo sobotní shromáždění, ale spíše, zda dotázaný ze své vůle na tato setkávání dochází.
Graf č. 17: Charakteristika souboru respondentů z hlediska četnosti setkávání se sborem CASD mimo sobotní bohoslužby.
Četnost setkávání se sborem mimo sobotní bohoslužby 3% více než 1x týdně 27%
16%
1x týdně 20%
19%
1x měsíčně několikrát do roka
15%
velmi zřídka nikdy
Tab. č. 15: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska četnosti setkávání se sborem CASD mimo sobotní bohoslužby a pohlaví. Více než 1x týdně 1x týdně 1x měsíčně Několikrát do roka Velmi zřídka Nikdy
CELKEM 16% 20% 15% 19% 27% 3%
ŽENY 12% 19% 12% 22% 32% 4%
MUŽI 22% 22% 19% 14% 22% 3%
Pro doplnění těchto údajů je níže v grafu a tabulce také uvedeno, jak se liší četnost setkávání respondentů se sborem mimo sobotní shromáždění v jednotlivých regionech. Zařazení respondentů do konkrétních regionů je opět na základě toho, jak se dotázaní cítí být příslušníky daného regionu.
42
Graf č. 18: Charakteristika souboru respondentů z hlediska četnosti setkávání se sborem CASD mimo sobotní bohoslužby v jednotlivých regionech.
Počet respondentů
Četnost setkávání se sborem mimo sobotní boholužbu v jednotlivých regionech 30 25 20 15 10 5 0
Více než 1x týdně 1x týdně 1x měsíčně Několikrát do roka Velmi zřídka Nikdy Jednotlivé regiony
Jako další hledisko ve vztahu k četnosti setkávání se se sborem je v následující tabulce uvedeno porovnání těchto údajů s délkou členství respondentů v CASD.
Tab. č. 16: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska setkávání se sborem mimo sobotní bohoslužby a doby členství v CASD.
Více krát za týden 1x za týden 1x za měsíc Několikrát do roka Velmi zřídka Nikdy
0-1 rok
2-4 roky
5-14 let
15-24 let
25-34 let
35-44 let
45-54 let
55-64 let
65-74 let
13%
16%
18%
15%
19%
12%
50%
0%
0%
20%
28%
27%
15%
19%
6%
0%
20%
50%
7%
20%
8%
21%
19%
18%
0%
0%
0%
20%
8%
12%
25%
6%
35%
0%
40%
50%
40%
24%
33%
21%
37%
18%
0%
40%
0%
0%
4%
2%
2%
0%
12%
50%
0%
0%
43
Shrnutí Největší podíl respondentů tvoří skupina členů, kteří se mimo sobotní shromáždění setkávají se svým sborem velmi zřídka (jde o více než jednu čtvrtinu dotázaných). Z jedné pětiny se dotázaní setkávají se sborem 1x týdně, z druhé pětiny několikrát do roka. Častější setkávání se sborem více krát za týden není tak časté (16% dotázaných). Jen zřídkakdy se respondenti se sborem nesetkají nikdy. Téměř jedna třetina dotázaných žen (32%) přiznala, že se se sborem setkávají jen velmi zřídka. U dotázaných mužů lze pozorovat častější setkávání se sborem než u žen. Při porovnávání situace v jednotlivých regionech lze pozorovat, že nejlépe na tom jsou Čechy (mimo Prahu), protože zde se respondenti setkávají se sbory o něco častěji než v regionech jiných. Je zajímavé, že délka členství příliš neovlivňuje četnost setkávání respondentů se sborem. U vzorku s délkou členství 0-1 rok to vypadá, že se téměř polovina setkává jen velmi zřídka. Avšak je to jen malý vzorek, proto nelze výsledek objektivizovat.
4.2.7. Charakteristika respondentů podle jejich setkávání se s přáteli ze sboru Zde jsou uvedeny údaje ukazující na to, zda mají respondenti ve sboru CASD, do něhož náleží, nějaké přátelé, se kterými se setkávají i mimo sborová shromáždění. Z těchto údajů ale nelze vyčíst, zda nemají přátele, se kterými se setkávají z jiného sboru CASD ani o jak důvěrná přátelství jde. Výzkumem získané údaje jsou uvedeny v následujícím grafu a tabulce.
44
Graf č. 19: Charakteristika souboru respondentů podle toho, zda mají ve sboru CASD přátele, se kterými se setkávají mimo sborová shromáždění.
Přátelé ve sboru NE 21% ANO 79%
Tab. č. 17: Procentuelní charakteristika souboru respondentů podle toho, zda mají ve sboru CASD přátele, se kterými se setkávají mimo sborová shromáždění a pohlaví. PŘÁTELÉ VE SBORU Ano Ne
CELKEM
ŽENY
MUŽI
79% 21%
73% 27%
87% 13%
Dalším bodem, který patří do této charakteristiky, je uvedení údajů z jednotlivých regionů (viz následující graf). I zde platí stejná pravidla uvedená již výše: Počet respondentů, kteří nemají přátele ve sboru, nemusí ukazovat na to, zda nemají přátele z jiného sboru CASD ani o jak důvěrná přátelství jde.
45
Graf č. 20: Charakteristika souboru respondentů podle toho, zda mají ve sboru CASD přátele, se kterými se setkávají mimo sborová shromáždění v jednotlivých regionech.
Přátelé ve sboru 90 80 70 60 50 40
Mají přátele
30
Nemají přátele
20 10 0 Praha
Čechy (mimo Prahy)
Morava
Slezsko Slovensko
Mimo ČR/SR
Shrnutí Téměř čtyři pětiny z dotázaných mají ve sborech přátelé, se kterými jsou v kontaktu i mimo sborová shromáždění. Mít přátele ve sboru je velmi důležité pro to, aby se lidé cítili vítaní, užiteční a aby cítili sounáležitost se sborem. J. Cress varuje, že „jako nejsilnější důvod k odchodu z církve většina lidí uvádí nedostatek přátelských vztahů.“46 Jak bylo ale řečeno již výše, nelze určit, v jak velké míře jsou uvedená přátelství povrchní nebo důvěrná. Předpokladem však je, že respondenti rozumí termínu „přátelé“ a že ví, proč uvedli svoji konkrétní odpověď. Pokud se tyto údaje porovnají s jinými hledisky, většinou se poměry mezi těmi, co ve sboru přátele mají a těmi co nemají, velmi neliší. Lze říci, že na tyto údaje nemá vliv ani zaměstnání, ani vzdělání, ani délka členství v CASD, ani teologické vzdělání atp.
46
CRESS, James. A. Význam laskavého zázemí církve. Vydalo odd. diakonie CASD, Praha: 2006, 111s. Str. 3.
46
4.2.8. Charakteristika respondentů podle toho, zda mají ve sborech odpolední sobotní bohoslužby V dotazníku byla zařazena otázka, která má zmapovat, zda v jejich sborech bývá odpolední či večerní sobotní bohoslužebné shromáždění. Tyto údaje tedy ukazují na zvyklosti a zavedené řády v příslušných sborech CASD, ne přímo na samotnou praxi respondentů. Z těchto výsledků nelze určit, kolik z oslovených se účastní odpoledních bohoslužeb ani jak pravidelně na ně chodí. Výsledky jsou uvedeny v následujících grafech.
Graf č. 21: Charakteristika souboru respondentů podle toho, zda mají ve svých sborech CASD odpolední sobotní bohoslužbu.
Sbory s odpolení sobotní bohoslužbou
41% Nemají odpolední bohoslužby
59%
Mají odpolední bohoslužby
V této části je také zajímavé podívat se na praxi odpoledních sobotních bohoslužeb v jednotlivých regionech (viz následující graf).
47
Graf č. 22: Charakteristika souboru respondentů podle toho, zda mají v jednotlivých regionech ve svých sborech CASD odpolední sobotní bohoslužbu.
Sbory s odpolední sobotní bohoslužbou 70 60 50 40 30
Mají odpolední bohoslužby
20 10 0
Nemají odpolední bohoslužby
Shrnutí Nadpoloviční většina respondentů uvedla, že sobotní odpolední bohoslužby praktikují. Při srovnávání těchto údajů v jednotlivých regionech to dopadlo podobně. V Praze však sobotní odpoledne spíše nemají (59%).
48
4.3.
ZPRACOVÁNÍ
ÚDAJŮ
TÝKAJÍCÍ
SE
OSOBNÍ
SPIRITUALITY RESPONDENTŮ V této části se dotazník soustřeďuje na údaje, které se vztahují k osobnímu prožívání spirituality. Tyto výsledky se nedají objektivizovat, protože záleží na tom, jak sami respondenti uvnitř sebe svoji víru prožívají a jak jsou ochotni se o tom v dotazníku sdílet.
4.3.1. Charakteristika respondentů podle toho, za jak důležité považují vybrané komponenty spirituality V této škálové otázce měli respondenti sebereflexí ohodnotit svůj vztah k vybraným komponentám osobní spirituality. Nešlo ani tak o to, aby určili nějaký žebříček hodnot, ale aby vyjádřili jak konkrétní část duchovního života je pro ně důležitá. U každé komponenty duchovního života měli možnost vybrat si z nabízených pěti možností, které měli sestupnou tendenci („velmi důležité“, „důležité“, „průměrně důležité“, „méně důležité“, „nepřemýšlím o tom“).
Zde jsou vybrané komponenty spirituality, které měli možnost dotázaní dle svého uvážení ohodnotit:
47
•
víra,
•
modlitba,
•
studium Bible,
•
společenství věřících,
•
účast na sobotní bohoslužbě,
•
„zdravotní reforma“47 CASD,
•
dodržování „Božích přikázání“48,
•
pěstování harmonických vztahů
Pojmu „zdravotní reforma“ se v CASD užívá pro souhrnné označení zdravotních zásad, ke kterým se členové CASD zavazují při křtu. Jde např. o vyloučení nečistých pokrmů ze stravy (viz Lv 11); vyloučení požívání alkoholických nápojů, drog, návykových látek a k tomu náleží také pečování o své tělesné zdraví.
48
Termínem „Boží přikázání“ se zde myslí „Desatero“ (viz Ex 20).
49
V následujících grafech jsou zachyceny jednotlivé výsledky výzkumu.
Graf č. 23: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležitou považují víru.
1%
Víra
3% 0% 16%
Velmi důležité Důležité Průměrně důležité 80%
Méně důležité Nepřemýšlí o tom
Graf č. 24: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležitou považují modlitbu.
Modlitba 4% 2% 1% 18%
Velmi důležité Důležité Průměrně důležité 75%
Méně důležité Nepřemýšlí o tom
50
Graf č. 25: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležité považují studium Bible.
Studium Bible
2% 1% 11%
47%
Velmi důležité Důležité Průměrně důležité
39%
Méně důležité Nepřemýšlí o tom
Graf č. 26: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležité považují společenství věřících.
Splečenství věřících 1% 2% 9% 39%
Velmi důležité Důležité Průměrně důležité
49%
Méně důležité Nepřemýšlí o tom
51
Graf č. 27: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležité považují účast na sobotní bohoslužbě.
Účast na sobotní bohoslužbě 1% 15%
5% 34%
Velmi důležité Důležité Průměrně důležité Méně důležité
45%
Nepřemýšlí o tom
Graf č. 28: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležité považují „zdravotní reformu“ CASD.
Zdravotní reforma CASD 1% 17%
20% Velmi důležité Důležité
27%
Průměrně důležité 35%
Méně důležité Nepřemýšlí o tom
52
Graf č. 29: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležité považují dodržování „Božích přikázání“.
Dodržování Božích přikázání 2% 0% 6% Velmí důležité 37%
55%
Důležité Průměrně důležité Méně důležité Nepřemýšlí o tom
Graf č. 30: Charakteristika souboru respondentů podle toho, za jak důležité považují pěstování harmonických mezilidských vztahů.
Pěstování harmonických vztahů 4% 2% 0% Velmi důležité
27%
Důležité 67%
Průměrně důležité Méně důležité Nepřemýšlí o tom
Shrnutí 1. Víra. Pro většinu dotázaných (80%) je víra velmi důležitá. Bez víry by nemohli být ani křesťany. Je však zajímavé, že pro šest dotázaných je víra něčím průměrně důležitým, pro jednoho méně důležitá a jeden nad tím ani nepřemýšlí. 2. Modlitba. Zde je procentuelní zastoupení podobné jako u víry. Modlitba je pro většinu respondentů (téměř 80%) velmi důležitá. Pro sedm z dotázaných je
53
modlitba věcí průměrně důležitou, pro čtyři méně důležitou, dva ani nepřemýšlí nad její důležitostí. 3. Studium Bible. Téměř polovina dotázaných uvedla, že studium Bible je pro ně velmi důležité. Pro dvacet lidí z celkového počtu dotázaných je studium Bible průměrně důležité, za méně důležité to považují dva respondenti a jeden z nich o tom nepřemýšlí. 4. Společenství věřících. Za velmi důležité považuje společenství více než jedna třetina dotázaných. Zhruba polovina respondentů považuje společenství věřících za důležité. Za průměrně důležité to považuje šestnáct dotázaných, tři za méně důležité a tři o důležitosti ani nepřemýšlí. 5. Účast na sobotní bohoslužbě. Necelá polovina bere účast na bohoslužbě jako důležitou. Dvacet sedm jí považuje za průměrně důležitou, deset za méně důležitou a jeden dotázaný o tom nepřemýšlí. 6. „Zdravotní reforma“ CASD. „Zdravotní reforma“ je velmi důležitá pro asi pětinu respondentů. Více než jedna třetina považuje „zdravotní reformu“ za důležitou. Třicet dva z dotázaných ji bere jako méně důležitou (tj. 17%), jeden respondent nepřemýšlí nad jejím významem. 7. Dodržování „Božích přikázání“. Boží přikázání a jejich dodržování chápe jako velmi důležité více než polovina z dotázaných. Dvanáct respondentů tento bod ohodnotili jako průměrně důležité, tři jako méně důležité a jeden o tom nepřemýšlí. 8. Pěstování harmonických vztahů. Více než dvě třetiny z dotázaných uvedli pěstování vztahů jako velmi důležité. Pro sedm z dotázaných je to věc průměrně důležitá, pro tři méně důležitá a jeden nad tím nepřemýšlí.
54
4.4.
ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ TÝKAJÍCÍ SE STUDIA BIBLE
Tato práce, mimo jiné, si klade za cíl zjistit, jak pomoci členům CASD s jejich spiritualitou. Protože spiritualita je vázána na to, jak kdo chápe biblické poselství a jak ho uplatňuje ve svém osobním životě, je důležité Písmo správně studovat. V dotazníku proto byly zařazeny otázky, které mají monitorovat, do jaké míry jsou členové CASD schopni Bibli sami studovat a jak moc potřebují v tomto směru pomoci.
4.4.1. Charakteristika respondentů z hlediska nejčastějšího použití Bible Formou uzavřené otázky si mohli dotázaní vybrat ze čtyř nabízených možností, aby označili nejčastější použití své Bible. Na výběr měli z těchto čtyř možností: • jako liturgický text – to znamená, že Bibli používají převážně na bohoslužebném shromáždění (při kázání aj. liturgických příležitostech); • k osobnímu ztišení – neboli k devocionálnímu čtení, které jim má poskytnout duchovní stravu na každodenní cestu životem; • jako studijní text – tedy, aby se Bibli naučili rozumět a poznávali její nové rozměry; • ke čtení „jen tak ze zájmu“ – protože je to zajímavá literatura obsahující dobré principy a zásady pro život. Výsledky průzkumu jsou zaneseny do následujících grafů a tabulek rozdělených podle různých souvislostí (ve vztahu k pohlaví, věku, délky členství v CASD).
55
Graf č. 31: Charakteristika souboru respondentů z hlediska nejčastějšího použití Bible.
Nejčastější způsob použití Bible 14%
18% Liturgický text
26%
Osobní ztišení Studium
42%
"jen tak" ze zájmu
Tab. č. 18: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska nejčastějšího použití Bible a pohlaví. LITURGICKÝ TEXT OSOBNÍ ZTIŠENÍ STUDIUM ČTENÍ "JEN TAK" ZE ZÁJMU JINÝ
CELKEM 22% 52% 32% 18% 1%
ŽENY 25% 67% 21% 17% 1%
MUŽI 19% 32% 46% 19% 1%
Tab. č. 19: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska nejčastějšího použití Bible a věku. VĚK
15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74 75+
LITURGICKÝ
OSOBNÍ
TEXT
ZTIŠENÍ
22% 24% 23% 32% 15% 6% 38%
39% 55% 54% 32% 70% 53% 75%
STUDIUM
ČTENÍ "JEN TAK" ZE
JINÝ
ZÁJMU
35% 27% 34% 36% 35% 29% 25%
56
22% 18% 17% 20% 10% 29% 0%
0% 2% 0% 0% 0% 6% 0%
Tab. č. 20: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska nejčastějšího použití Bible a délky členství v CASD. DÉLKA
LITURGICKÝ
OSOBNÍ
ČLENSTVÍ
TEXT
ZTIŠENÍ
0-1 2-4 5-14 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74
7% 24% 29% 13% 44% 12% 50% 60% 0%
60% 44% 57% 54% 31% 47% 0% 80% 100%
STUDIUM
ČTENÍ "JEN TAK" ZE
JINÝ
ZÁJMU
27% 44% 20% 37% 25% 47% 50% 20% 0%
20% 16% 18% 21% 25% 12% 0% 0% 0%
0% 0% 2% 0% 0% 6% 0% 0% 0%
Graf č. 32: Charakteristika souboru respondentů z hlediska nejčastějšího použití Bible v jednotlivých regionech.
Počet espondentů
Nejčastější použití Bible 60 50 40 30 20 10 0
Liturgický text Osobní ztišení Studium "Jen tak" ze zájmu
Jednotlivé regiony
Shrnutí Podle toho, jak respondenti svojí Bibli používají, lze usuzovat na jejich snahu o pěstování spirituality a duchovního růstu. Každá z výše uvedených možností použití Bible má své místo v duchovním životě. Je však důležité, jak a proč každý svou Bibli nejvíce používá.
57
Více než polovina všech dotázaných používá Bibli nejvíce k osobnímu ztišení. Zhruba třetina respondentů nejčastěji používá Bibli ke studijnímu účelu. Ženy si čtou Bibli více kvůli osobnímu ztišení, muži kvůli studiu. Věk respondentů zde nehraje příliš velkou roli. Téměř jedna třetina z dotázaných ve věku mezi 64-75 lety (29%) uvedla, že nejčastěji čtou Bibli „jen tak“ ze zájmu. Vliv délky členství se u dotázaných na jejich přístupu k Bibli příliš neprojevil.
4.4.2. Charakteristika respondentů z hlediska vnímání dostatečnosti svého studia Bible pro jejich duchovní život Dotázaní měli odpovědět na uzavřenou otázku, zda si myslí, že jejich studium Bible je dostačující pro kvalitní duchovní život.
Graf č. 33: Charakteristika souboru respondentů z hlediska dostatečnosti studia Bible pro duchovní život.
Je vaše studium Bible dostačující pro váš duchovní život?
27% ne 73%
ano
Tab. č. 21: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska dostatečnosti studia Bible pro duchovní život a pohlaví. JE VAŠE STUDIUM BIBLE DOSTAČUJÍCÍ PRO VÁŠ DUCHOVNÍ ŽIVOT? CELKEM ŽENY MUŽI 27% 22% 33% ANO 73% 78% 67% NE
58
Shrnutí Více než dvě třetiny respondentů přiznaly, že jejich čtení Bible je pro jejich duchovní růst nedostatečné. Se sebou nespokojenější jsou více ženy než muži (i když ne o moc). Pokud se tyto odpovědi srovnávají s jinými hledisky (např. délkou členství, věkem respondentů, regionální příslušností), nejsou téměř žádné rozdíly oproti zjištěným údajům.
4.4.3. Charakteristika respondentů z hlediska studia Bible a přípravy na Sobotní školu Úkoly sobotní školy jsou celosvětově jednotně vydávané časopisy na každé čtvrtletí, ve kterých jsou na každý den připraveny biblické texty a náměty k zamyšlení. Při tzv. „Sobotní škole“, což je jedna část sobotní bohoslužby, se jednotlivá témata každého dne v týdnu společně shrnují a diskutuje se nad nimi. Sobotní škola se svým jednotným programem na celém světě soustřeďuje na studium Božího slova a na evangelizační misijní činnost. Oddělení Sobotní školy hlásá: „Sobotní škola je dlouholetou celosvětovou aktivitou Církve adventistů sedmého dne, která dává příležitost k tomu, aby milióny lidí všech věkových kategorií mohli v křesťanském společenství každé sobotní dopoledne být spolu a učit se o Ježíši Kristu, studovat Bibli, a lépe poznávat jeden druhého i svět, ve kterém žijí. V současnosti se odhaduje, že se každý týden do Sobotní školy zapojuje více než 14 miliónů lidí.“49 Někteří členové CASD si zaměňují soukromé studium Bible za vypracovávání úkolů Sobotní školy. Proto se dotazník soustřeďuje i na to, zda studují Bibli i mimo přípravu na Sobotní školu. Výsledky průzkumu jsou vyjádřeny v následujícím grafu a tabulce.
49
Oddělení Sobotní školy při ČS unii Církve adventistů s. d. Studium Bible (online). 2007. [cit. 2010-0304] Dostupný z WWW:
.
59
Graf č. 34: Charakteristika souboru respondentů podle toho, zda studují Bibli jen kvůli přípravě na Sobotní školu.
Studujete Bibli jen kvůli přípravě na Sobotní školu? 16% Ano Ne
84%
Tab. č. 22: Procentuelní charakteristika souboru respondentů podle toho, zda studují Bibli jen kvůli přípravě na Sobotní školu a pohlaví. STUDUJETE BIBLI JEN KVŮLI PŘÍPRAVĚ NA SOBOTNÍ ŠKOLU? CELKEM ŽENY 16% 16% 84% 84%
ANO NE
MUŽI 16% 84%
Shrnutí Většina respondentů uvedla, že studují Bibli i mimo svoji přípravu na Sobotní školu. Pokud se porovnávají tyto údaje s jinými hledisky, jsou výsledky téměř stejné. Menší rozdíl
najdeme
snad
jen
v porovnání
s teologickým
vzděláním
(respondenti
s absolvovaným Teologickým seminářem studují Bibli jen kvůli přípravě na Sobotní školu ze 7% a mimo přípravu na Sobotní školy z 93%. ). Vliv jiných hledisek na tyto údaje se výzkumem nepotvrdil.
60
4.4.4. Charakteristika respondentů z hlediska pravidelné přípravy na Sobotní školu Jak je již uvedeno výše, v CASD patří Sobotní škola k jednomu ze základních nástrojů studia Bible. Stanoviskem odd. Sobotní školy je, že „jedním ze základních cílů Sobotní školy je pomáhat ,studentům´ lépe porozumět poselství Bible a vést je k duchovnímu růstu skrze modlitbu a studium Božího slova. Cílem společného sdílení při studiu Bible je naučit se, jak správně interpretovat a praktikovat v každodenním životě zvěst evangelia.“50 Na Sobotní školu se mají členové každý den připravovat, aby se při společném sobotním setkání ve sboru o svých poznatcích mohli sdílet a obohatit tím i ostatní. V dotazníku byla proto zařazena uzavřená otázka, která má zjistit, zda se členové CASD připravují na Sobotní školu pravidelně. Měli možnost vybrat si ze tří možností, podle toho, zda se připravují pravidelně, nebo téměř pravidelně, nebo nepravidelně. Jde o otázku spíše monitorovací - pokud se někdo nepřipravuje pravidelně, neznamená to, že by byla jeho spiritualita menší, než u toho, kdo se připravuje pravidelně. Cílem je zjistit, jak jsou připravené materiály využívané. Výsledky jsou zaneseny do následujícího grafu. V dalších tabulkách jsou uvedeny vlivy jiných hledisek – věk respondentů, délka členství v CASD a vzdělání.
Graf č. 35: Charakteristika souboru respondentů z hlediska pravidelné přípravy na Sobotní školu.
Pravidelná příprava na Sobotní školu
32%
36%
ano převážně ano 32%
50
ne
Oddělení Sobotní školy při ČS unii Církve adventistů s. d. Studium Bible (online). 2007. [cit. 2010-0504]. Dostupný z WWW: .
61
Tab. č. 23: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska pravidelné přípravy na Sobotní školu a věku. VĚK
15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74 75+
PRAVIDELNÁ
TÉMĚŘ PRAVIDELNÁ
NEPRAVIDELNÁ
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
9% 18% 23% 60% 40% 65% 63%
43% 24% 49% 12% 45% 29% 13%
48% 58% 29% 28% 15% 6% 25%
Tab. č. 24: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska pravidelné přípravy na Sobotní školu a délky členství. DÉLKA
PRAVIDELNÁ
TÉMĚŘ PRAVIDELNÁ
NEPRAVIDELNÁ
ČLENSTVÍ
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
0-1 2-4 5-14 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74
27% 16% 20% 27% 50% 76% 100% 60% 50%
20% 44% 29% 44% 13% 24% 0% 20% 0%
53% 40% 51% 29% 38% 0% 0% 20% 50%
Tab. č. 25: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska pravidelné přípravy na Sobotní školu a délky členství. PRAVIDELNÁ
TÉMĚŘ PRAVIDELNÁ
NEPRAVIDELNÁ
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
Základní škola
57%
14%
29%
SŠ s výučním listem
50%
30%
20%
SŠ s maturitou
31%
31%
38%
Vyšší odborná škola
23%
23%
55%
Vysoká škola
25%
42%
34%
DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ
62
Tab. č. 26: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska pravidelné přípravy na Sobotní školu a ekonomického zařazení. EKONOMICKÉ
PRAVIDELNÁ
TÉMĚŘ PRAVIDELNÁ
NEPRAVIDELNÁ
ZAŘAZENÍ
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
PŘÍPRAVA
19% 61% 33% 13% 28% 67%
46% 26% 22% 38% 31% 33%
35% 13% 44% 50% 41% 0%
Student Důchodce V domácnosti Rodičovská dovolená Ekonomicky aktivní Jiné
Shrnutí Výsledky jsou téměř stejnoměrně rozděleny na třetiny: jedna třetina všech respondentů se na Sobotní školu připravuje pravidelně, druhá třetina téměř pravidelně a o něco více než jedna třetina respondentů se připravuje nepravidelně. Pokud se tyto údaje porovnají s pohlavím, nevzniknou téměř žádné rozdíly. Sobotní školu si připravují spíše starší lidé (více než jedna polovina dotázaných ve věku nad 45 let uvedla pravidelnou přípravu), nepravidelně se na ni připravují hlavně respondenti z mladší věkové kategorie (zhruba jedna polovina respondentů ve věkové kategorii 15-34 let uvedla nepravidelnou přípravu). Při srovnávání s délkou členství lze vidět, že se pravidelně připravují spíše lidé s delší délkou členství (polovina z kategorie délky členství 25-34 let; všichni z kategorie 45-54 let, více než polovina z kategorie 55-64 let a polovina z kategorie 65-74 let). Co se týká vlivu vzdělání, lze pozorovat, že respondenti s nižším stupněm vzdělání se připravují na Sobotní školu více než s vyšším stupněm vzdělání. Vyšší procenta respondentů, kteří se pravidelně nepřipravují, může být zapříčiněno větší pracovní zatížeností a tedy nedostatkem času (jak dokazuje tab. č. 26).
4.4.5. Charakteristika
respondentů
z hlediska
uspokojení
očekávané
úrovně, kterou požadují od studia v Sobotní škole Jelikož jsou témata Sobotní školy připravována pro celý svět stejná, zdá se některým členům, že je tak učiněno na úkor kvality. Pro to, by témata pro jednotlivé dny byla srozumitelná i lidem v zemích třetího světa, jsou napsána stručně a jednoduše. Je samozřejmě na každém, jak si dané téma připraví a jaké materiály k tomu využije (nejde 63
o to držet se striktně předtištěných textů). Pro mnohé členy je však tato skutečnost důvodem, proč se přípravě Sobotní škole nevěnují. Tento bod dotazníku chce prověřit, jak dalece jsou respondenti spokojeni s uspořádáním témat Sobotní školy a zda to uspokojuje jejich nároky, které od Sobotní školy požadují. Výsledky průzkumu jsou uvedeny v následujícím grafu. V tabulce, která je uvedena níže, je zaznamenán vztah mezi spokojeností se Sobotní školou a tím, jakou důležitost přikládají respondenti studiu Bible.
Graf č. 36: Charakteristika souboru respondentů z hlediska uspokojení očekávané úrovně, kterou požadují od studia v Sobotní škole.
Uspokojuje Sobotní škola vaše očekávání?
48% 52%
ano ne
Tab. č. 27: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska uspokojení očekávané úrovně, kterou požadují od studia v Sobotní škole a z hlediska, jak je pro ně studium Bible důležité. STUDIUM BIBLE JE
Velmi důležité Důležité Průměrně důležité Méně důležité Nepřemýšlím o tom
SOBOTNÍ ŠKOLA JE
SOBOTNÍ ŠKOLA JE
USPOKOJUJE
NEUSPOKOJUJE
60% 50% 35% 33% 0%
40% 50% 65% 67% 100%
Shrnutí Podle grafu jsou obě skupiny téměř stejné. Ženy jsou se Sobotní školou spíše spokojenější (59% žen tvrdí, že jsou spokojeny), muži jsou ve srovnání s nimi spokojenější méně (56% mužů spokojeno není). Asi nejzajímavější ze všech vlivů na to, zda jsou respondenti spokojeni se Sobotní školou co do jejich nároků na studium Bible, je pohled respondentů na důležitost studia 64
Bible pro jejich duchovní život. S tím jak dotázaní uvádějí menší důležitost studia Bible, klesá i jejich uspokojení z úrovně Sobotní školy (viz tab. č. 27). Vliv jiných hledisek na tyto výsledky není tak markantní.
4.4.6. Charakteristika respondentů z hlediska společného studia Bible ve sboru CASD Tato charakteristika se soustřeďuje na zmapování situace na sborech neboli na to, zda se ve sborech CASD studuje Bible mimo sobotní shromáždění. Výsledky průzkumu jsou uvedeny v následujícím grafu. Tyto údaje jsou pak v dalším grafu vztaženy na jednotlivé regiony.
Graf č. 37: Charakteristika souboru respondentů z hlediska společného studia Bible ve sborech CASD (mimo sobotní bohoslužby).
Studujete ve sboru Bibli ?
44% 56%
ano ne
65
Graf č. 38: Charakteristika souboru respondentů z hlediska společného studia Bible ve sborech CASD (mimo sobotní bohoslužby) podle jednotlivých regionů.
Studujete ve sboru Bibli? 60 50 40 30
ano
20
ne
10 0 Praha
Čechy (mimo Prahy)
Morava
Slezsko Slovensko
Mimo ČR/SR
Shrnutí Méně než polovina sborů nemají v týdnu společné studium Bible. Pokud se údaje vztáhnou k jednotlivým regionům, nejsou rozdíly mezi skupinami sborů praktikující společné studium Bible a těmi, kteří tak nečiní, příliš velké.
4.4.7. Charakteristika respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD Přestože v některých sborech CASD se nepraktikují společná studia Bible, vznikají uvnitř sboru samovolně tzv. malé studijní skupinky. Výhody takovéhoto uskupení jsou zřejmé. D. James tyto výhody specifikuje: „Skupinka je tvořena malým počtem jedinců, kteří se pravidelně setkávají, studují Písmo, neustále vyvyšují Ježíše, posilují a povzbuzují jeden druhého a zvou přátele a sousedy na svá setkání.“51 Respondenti měli odpovědět na uzavřenou otázku, zda patří do nějaké malé studijní skupinky, která však může být složena i jen ze dvou lidí nebo dalších členů rodiny.
51
JAMES, Don. Představení principů fungování holistických buňkových skupin a cesta učednictví. 1. vyd. Praha: ČS CASD, 2005. 81 s. Str. 12
66
Tyto údaje získané od dotázaných jsou uvedeny v následujícím grafu. V dalším grafu jsou uvedeny výsledky podle regionů. Tabulky srovnávají údaje s ekonomickým zařazením, věkem a délkou členství.
Graf č. 39: Charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD.
Patříte do nějaké malé studiujní skupinky uvnitř CASD?
32%
ano 68%
ne
Tab. č. 28: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD a pohlaví. PATŘÍTE DO MALÉ STUDIJNÍ SKUPINKY UVNITŘ CASD?
Ano Ne
CELKEM
ŽENY
MUŽI
32% 68%
30% 70%
34% 66%
67
Graf č. 40: Charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD v jednotlivých regionech.
Patříte do nějaké malé studiujní skupinky uvnitř CASD? 100 50 0
ano ne
Tab. č. 29: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD a ekonomického zařazení. PATŘÍTE DO MALÉ STUDIJNÍ SKUPINKY UVNITŘ CASD? EKONOMICKÉ ZAŘAZENÍ
Student Důchodce V domácnosti Rodičovská dovolená Ekonomicky aktivní Jiné
ANO
NE
35% 23% 56% 25% 32% 0%
65% 77% 44% 75% 68% 100%
Tab. č. 30: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD a věku. PATŘÍTE DO MALÉ STUDIJNÍ SKUPINKY UVNITŘ CASD? VĚK
ANO
NE
15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74 75+
30% 38% 43% 16% 20% 29% 25%
70% 62% 57% 84% 80% 71% 75% 68
Tab. č. 31: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách uvnitř CASD a délky členství. PATŘÍTE DO MALÉ STUDIJNÍ SKUPINKY UVNITŘ CASD? DÉLKA ČLENSTVÍ
ANO
NE
0-1 2-4 5-14 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74
47% 32% 35% 35% 12% 18% 50% 20% 50%
53% 68% 65% 65% 88% 82% 50% 80% 50%
Shrnutí Asi jedna třetina respondentů uvedla, že nějakým způsobem patří do některé malé studijní skupinky studující Bibli. Jak je již uvedeno výše, může to znamenat, že skupinka je např. jen dvoučlenná, nebo že se jedná o rodinné pobožnosti. Angažovanost v takovýchto skupinkách je přibližně stejná u žen i mužů. Výraznější rozdíly lze pozorovat při srovnávání údajů v jednotlivých regionech – v Praze je těch, kteří Bibli ve skupinkách nestudují, více (59%); v Čechách mimo Prahu je rozdíl vyšší (28% respondentů skupinky mají, 72% nemají). Při srovnávání těchto údajů s dalšími vlivy se výrazné odchylky nepotvrdily. Lze téměř ve všech sledovaných skupinách (podle ekonomického zařazení, věku respondentů, délky členství v CASD) vidět, že se členové CASD většinou do takovýchto aktivit nezapojují.
4.4.8. Charakteristika respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách s lidmi mimo CASD Na mnoha místech České republiky vznikají spontánně malé studijní skupinky složené z různých lidí (věřících i nevěřících). Angažovanost členů CASD v takovýchto různorodých skupinách je velmi žádoucí, protože jedině tak se buduje důvěra, dobré vztahy a evangelium se pak může šířit mezi další lidi. V Příručce pro kazatele je psáno:
69
„Cizí lidé zde najdou útěchu a společenství bez ohledu na svůj kulturní, etnický a náboženský původ. Jsou milováni bez ohledu na to, jestli jsou hříšní nebo mají jinou barvu pleti.“52 Dotazník si nekladl za cíl zjistit, zda a v jaké míře jsou členové CASD aktivně zapojeni do takovýchto různorodých skupinek, ale spíše jestli do nějaké takové (alespoň dvoučlenné) skupinky náleží. Není specifikováno, zda studují Bibli s jinověrci nebo nevěřícími. Výsledky jsou zaneseny do níže uvedeného grafu. Další graf mapuje situaci podle jednotlivých regionů.
Graf č. 41: Charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách mimo CASD.
Patříte do malé studijní skupinky s lidmi mimo CASD? 25% ano
75%
ne
Tab. č. 32: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách s lidmi mimo CASD a pohlaví. PATŘÍTE DO MALÉ STUDIJNÍ SKUPINKY UVNITŘ CASD?
Ano Ne
52
CELKEM
ŽENY
MUŽI
25% 75%
18% 86%
34% 66%
Příručka pro kazatele. Praha : Církev adventistů s. d. Česko-Slovenské unie, 1997. 236 s. Str. 153.
70
Graf č. 42: Charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách mimo CASD v jednotlivých regionech.
Patříte do malé studijní skupinky s lidmi mimo CASD? 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
ano ne Praha
Čechy (mimo Prahy)
Morava
Slezsko
Slovensko
Mimo ČR/SR
Tab. č. 33: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska studia Bible v malých studijních skupinkách s lidmi mimo CASD a ekonomického zařazení. PATŘÍTE DO MALÉ STUDIJNÍ SKUPINKY S LIDMI MIMO CASD? EKONOMICKÉ ZAŘAZENÍ ANO NE
19% 23% 33% 13% 25%
Student Důchodce Muž / žena v domácnosti Mateřská / rodičovská dovolená Ekonomicky aktivní
81% 77% 67% 88% 75%
Shrnutí Jedna čtvrtina dotázaných nějakým způsobem patří do studijní skupinky složené i z jiných lidí, než jsou členové CASD. Může jít také o vyučování při příležitosti přípravy na křest do církve. V celkovém ohledu jsou aktivnější spíše muži (asi jedna třetina mužů). Pokud se údaje rozdělí na jednotlivé regiony, vyplývá z výzkumu, že v Čechách (mimo Prahy) chodí do takovýchto studijních skupinek dotázaní pouze asi z jedné třetiny, Pražští respondenti studují Bibli s lidmi mimo církev jen z 22%.
71
Při porovnávání výsledků s ekonomickým zařazením respondentů, lze vidět, že s většími časovými možnostmi stoupá výskyt angažovaných ve studijních skupinkách s lidmi mimo CASD (např. ženy na mateřské dovolené mají takovéto skupinky jen ze 13%; studenti jen z 19%; ekonomicky aktivní ze 23%; z respondentů v domácnosti je to však jedna třetina). Vliv dalších hledisek se nepotvrdil.
4.4.9. Charakteristika respondentů z hlediska vedení kazatele při studiu Bible Kazatel jako pastor svěřeného sboru by měl vést členy ke studiu Písma. Zároveň je kazatel také tím, který lidem Bibli zprostředkovává, vysvětluje a ukazuje, jak ji mají jednotlivci správně studovat. Děje se tak především kázáním, i když je třeba mít na paměti, jak píše P. Filipi, že „křesťanské kázání není pozváním k víře v Bibli a v její tzv. učení, nýbrž k víře v evangelium, k víře v Krista“53. Dalším častým způsobem jak může kazatel vést členy ve studiu Bible je formou vedení Biblických hodin, kterých se dotázaní také účastní nebo u příležitosti pastorační návštěvy. Dotázaní měli v dotazníku odpovědět na otázku, zda jim jejich kazatel pomáhá při jejich biblickém studiu. Nešlo o to zjistit, jakou formou jim kazatel pomáhá, či jak intenzivně, ale zda respondenti nějakou pomoc od kazatele vnímají. Výsledky průzkumu jsou v následujícím grafu. V tabulce uvedené pod grafem jsou tyto údaje vztáhnuté k délce členství v CASD.
53
FILIPI, Pavel. Pozvání k naději. 1. vyd. Praha : Kalich, 2006. 264 s. ISBN 80-7017-028-X. Str. 17.
72
Graf č. 43: Charakteristika souboru respondentů z hlediska vedení kazatele při studiu Bible.
Pomáhá vám váš kazatel při vašem studiu Bible? 31% ano 69%
ne
Tab. č. 34: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska vedení kazatele při studiu Bible a délky členství. POMÁHÁ VÁM VÁŠ KAZATEL PŘI VAŠEM STUDIU BIBLE? DÉLKA ČLENSTVÍ
ANO
NE
0-1 2-4 5-14 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74
67% 28% 24% 38% 6% 29% 0% 20% 50%
33% 72% 76% 62% 94% 71% 100% 80% 50%
Shrnutí Tato charakteristika respondentů vypovídá o tom, že téměř jedna třetina dotázaných cítí, že jim jejich kazatel při studiu Bible nepomáhá. Je ovšem otázkou, zda to potřebují, protože jsou už delší dobu pokřtěni a oni sami např. dávají biblické hodiny jiným. Pokud se srovnají tyto údaje s délkou členství, lze vidět, že v prvním roce členství respondentů je pomoc od kazatele o výrazně vyšší (67% dotázaných uvedlo, že jim kazatel se studium Bible pomáhá), od 35 roku členství pomoc kazatele není tak častá (kazatel pomáhá 29% respondentům). Vliv jiných hledisek se nepotvrdil.
73
4.4.10.Charakteristika respondentů z hlediska potřeby pomoci při studiu Bible Pokračováním předchozího tématu je monitorováni pociťované potřeby pomoci při studiu Bible. Neboli zda členové CASD potřebují pomoci se studiem Bible, nebo si vystačí sami. V následujícím grafu jsou uvedeny výsledky provedeného výzkumu.
Graf č. 44: Charakteristika souboru respondentů z hlediska potřeby pomoci při studiu Bible.
Potřebujete pomoc s Vaším studiem Bible?
42% 58%
ano ne
Tab. č. 35: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska potřeby pomoci při studiu Bible a pohlaví.
POTŘEBUJETE POMOC S VAŠÍM STUDIEM BIBLE?
Ano Ne
CELKEM
ŽENY
MUŽI
58% 42%
63% 37%
52% 48%
74
Tab. č. 36: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska potřeby pomoci při studiu Bible a věku.
VĚK
POTŘEBUJETE POMOC S VAŠÍM STUDIEM BIBLE? ANO
15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74 75+
61% 67% 71% 40% 55% 35% 50%
NE
39% 33% 29% 60% 45% 65% 50%
Tab. č. 37: Procentuelní charakteristika souboru respondentů z hlediska potřeby pomoci při studiu Bible a délky členství. POMÁHÁ VÁM VÁŠ KAZATEL PŘI VAŠEM STUDIU BIBLE? DÉLKA ČLENSTVÍ ANO NE
0-1 2-4 5-14 15-24 25-34 35-44 45-54 55-64 65-74
67% 76% 67% 58% 31% 47% 0% 20% 50%
33% 24% 33% 42% 69% 53% 100% 80% 50%
Shrnutí Z výzkumu vyplývá, že více jak polovina dotázaných potřebuje při studiu Bible pomoci. Z dotázaných žen potřebují pomoc téměř dvě třetiny. U mužů jsou obě skupiny (těch, kteří pomoc potřebují a těch, kteří nepotřebují) téměř stejné. Při porovnávání údajů s věkem dotázaných, lze pozorovat, že s vyšším věkem potřeba pomoci klesá. Podobný jev se projevuje při sledování vlivu délky členství v CASD. S delší dobou členství v církvi klesá potřeba se studiem Bible pomoci. Je otázkou, zda mají starší členové všechny otázky ohledně Bible „vyřešené“ anebo se tím už nechtějí příliš zabývat a Bibli pouze čtou metodou devocionální (k osobnímu ztišení).
75
4.4.11.Charakteristika
respondentů
z hlediska
jejich
vnímání
Bible
v kontextu aktuálních světových událostí Poslední otázka, která je podána formou otevřené otázky, je věnována tomu, jak jsou respondenti ovlivněni učením CASD, které je založeno na Bibli. Neboli jak svět, konkrétně významné světové události, ovlivňuje jejich pohled na Písmo. V církvi existuje mnoho výkladů o „znamení doby konce“, které se pojí s přírodními katastrofami a jinými světovými událostmi. Základem pro takovéto výklady jsou biblické apokalyptické texty (např. Mt 24; Mk 13; Lk 21; Zj atd.). Mnozí lidé na základě těchto textů často říkají, že čím větší katastrofa a čím více katastrof se vyskytuje, tím blíže jsme příchodu Ježíše Krista. Tato témata jsou však velmi citlivá, často díky mylným interpretacím světových událostí dochází ke zkreslování poselství Bible. Tato práce si neklade za cíl určit, jak jsou v CASD „znamení doby konce“ vnímána, ale spíše jde o vhled do některých názorů dotázaných. Pro základní a obecný přehled jsou v následujícím grafu nejprve uvedeny základní skupiny odpovědí.
Graf č. 45: Charakteristika souboru respondentů z hlediska jejich vnímání Bible v kontextu světových událostí.
Ovlivňujív světové události Váš pohled na Bibli?
35% 50%
ano ani ne ne
9% 5%
nevím nevyjádřili se
1%
Více než jedna třetina dotázaných odpověděla, že jejich pohled na Bibli světové událostí ovlivňují. Některé odpovědi byly velmi stručné (např. prosté „ano“ atd.), jiné byly delší.
76
Víceméně se všichni z této skupiny shodli na podobném stanovisku a to, že události ze světa vnímají jako potvrzení proroctví zapsaných v Bibli. Např. jeden dotázaný uvedl „Pokud jde o všechny současné globální katastrofy, tak si myslím, že jsou znamením doby konce.“, podobně píše i jiný „V Písmu jsou popsány události konce světa a já je mohu porovnat jak se současným děním tak s událostmi, které již proběhly.“. Mnozí však také navíc zdůraznili naději a jistotu, která z toho plyne: např. „posiluje to moji víru v pravdivost Bible“ nebo „pozoruji znamení návratu Ježíše na Zem a někdy o tom hovořím s jinými lidmi“ a „vidím z toho, že vše je naplánované a utvrzuje mě to v tom, že Bůh má vše v rukou“ či „Bible mi dává naději, že světové události skončí přes všechna neštěstí dobře, a to příchodem Ježíše Krista“. Někteří vyjádřili také svoji lítost: „Přemýšlím, jak dlouho ještě může trvat, než Ježíš opět sestoupí na zem. Je mi líto, jak jsou lidé daleko od Boha a ani se nechtějí vrátit.“ Nebo vyjádřili lítost z jiného pohledu: „Kde je Kristus tak dlouho?“ Další v nich nachází závazek vůči druhým – „Pomáhá mi to při prezentaci Božího poselství těm, kteří Bibli ještě moc neberou a nevěří, že je pro ně jedinou pravdou pro jejich život.“ Nebo podobně: „Uvědomuji si, že bych měla více mluvit o Pánu“ a „příchod Ježíše je blízko, měli bychom více varovat lidi kolem sebe“. Občas se také vyskytli někteří, kteří události ve světě vnímají v kontextu spisů Ellen G. Whiteové – např. „Z Bible vím (i z pera služebnice Páně – E. G. Whiteové), že přijdou zlé časy... že čas před Ježíšovým příchodem bude jako za dnů Noe... takže mě nemá co překvapit… Ale Bůh svůj lid vysvobodí a to mě posiluje do dalších dní.“ Jiní v těchto událostech vidí důvod pro pečlivější studium Písma, např. „Připravuji se více na druhý příchod Ježíše Krista. A to hlavně čtením Bible.“ Vzácné byly výpovědi jiného druhu – „Světové události mé vnímání Bible ovlivňují, ale domnívám se, že žijeme ve dvou extrémech. Na jedné straně někteří věří různým neověřeným konspiračním teoriím, které jakoby odpovídali lidové teologii. Na druhé straně nebereme moc vážně skutečný biblický text, který má co říci ke správnému porozumění současným světovým událostem. Je obtížné najít v tomto směru pravdu v nezprofanovaném významu tohoto slova.“. V podobném duchu je i jiný citát: „Lidové interpretace těchto událostí v naší církvi mě vedou k tomu, že se stávám imunním vůči možnosti apokalyptické texty nějak interpretovat.“ Tři z dotázaných se dokonce podělili o své osobní výklady: „Děje se vše tak, jak je v Bibli předpovězeno, například Bibli je i proroctví o 11 září 2001!“; „Světové události
77
jako katastrofy jsou Božím trestem“ a „Události naznačují, že lidská demokracie brzy zkolabuje“.
Devět procent z dotázaných odpovědělo, že jejich pohled na Bibli světové události moc neovlivňují. Většinou to odůvodňují tím, že aktuální zprávy nesledují. Spíše si interpretují světové události z Bible, než naopak. Viz např. „Mé nazírání na Bibli jako na důvěryhodnou knihu je zčásti ovlivněn Danielovou sochou, jakožto popisu všech království až do konce věků. Z aktuálních zpráv ovlivněn ani moc nejsem.“ Jeden respondent upozorňuje na neměnnost Boha a Biblické zvěsti:„Myslím, že aktuální zprávy můj pohled na Bibli tolik neovlivňují. Na druhou stranu se snažím žít dneškem, chápat kulturu, postoje, potřeby a komunikační zvyklosti současníků a zvěst Bible převést do současnosti. Myslím, že vztah k Bohu máme mít v jakékoliv době stejný.“ Jiný dotázaný svůj pohled na Bibli vztahuje k proroctvím Ellen G. Whiteové – „Pozoruji, zda se opravdu splní, co říká Ellen G. Whiteová.“
Další skupinou respondentů jsou ti, kteří odpověděli, že jejich pohled na Bibli světové události neovlivňují. Těch je dohromady 5%. Většina svůj postoj odůvodňuje svým celkovým přístupem ke zvěsti Bible, např. „Můj pohled na Bibli je v zásadě „ovlivněn” pouze hermeneutickými pravidly. Jsem rozhodně proti „výkladům“ ovlivněnými senzacemi, které hýbou světem. Můj pohled na svět okolo je ovšem ovlivňován mým poznáním Bible – a díky za to Bohu (i když je to poznání pouze „z částky“).“ Nebo podobně: „Nepodléhám "senzačním interpretacím Bible". Hlavně si dávám pozor na konspirační výklady…. Ale v zásadě studium Bible ovlivňuje můj názor na svět a svět ovlivňuje názor na Bibli - více se jí uchopuji a beru ji jako pevný bod v nepevném světě.“ Dalším názorem ze stejné kategorie je tento: „Ve zprávách nehledám adventistická "znamení doby konce". Ne že bych odmítal adventistickou eschatologii, ale hledání senzačních důkazů, že "už je to tady", považuji za známku nezdravé duchovnosti, v jejímž centru je něco jiného než osobní vztah s Kristem.“ Jiný z dotázaných ukazuje na neměnnost charakteru Hospodina a Jeho zvěsti – „Bible je Boží Slovo nezávislé na událostech. Je věčně platné.“ Podobně vypovídá jiný: „Jestli světové události mají potvrzovat pravdivost toho či onoho verše, či celé Bible, je 78
velmi individuální záležitost. Když Bibli věřím, tak světové události nejsou příliš důležitý faktor či důvod.“ Další dotázaný ukazuje na to, jak se jeho pohled změnil v důsledku duchovního zrání: „Dříve mě to silně ovlivňovalo. Dnes jsem pomalejší k uzavírání předběžných závěrů.“ Jeden respondent jakoby spíše spadali do první skupiny (neboli těch, kteří jsou při studiu Bible světovými událostmi ovlivňováni. Viz např. „Neovlivňuje, toliko ubezpečuje, že čas je blízko.“
Čtvrtá skupina dotázaných je ta, která odpověděla, že vlastně ani neví, zda světové události nějak ovlivňují jejich vnímání Bible. Tato skupina je nejmenší, jedná se pouze o jedno procento ze všech dotázaných. Většinou uvedli, že neví, co mají napsat.
Shrnutí Na tuto otázku odpověděla jen polovina z dotázaných, druhá polovina se vůbec nevyjádřila. Z těch, kteří odpovídali, je většina při čtení Bible ovlivněna světovými událostmi. Většinou v událostech hledají „znamení doby konce“ a nějakým způsobem je synchronizují s Biblickou zprávou o posledních dnech. Mnozí v tom však vidí útěchu a ujištění, že „čas je již blízko“. Lze velmi těžko tyto odpovědi zobecnit, protože nešlo o osobní rozhovory s dotázanými, ale pouze o stručné písemné odpovědi. Jde spíše o takovou malou sondu do toho, jak členové CASD chápou a interpretují Bibli na pozadí světových událostí.
79
PRAKTICKÁ ČÁST 1. DEFINICE
PROBLÉMŮ SPIRITUALITY
U
ČLENŮ CASD Tato kapitola se věnuje stanovení a definici problémů spirituality u členů CASD, které vyplývají z proběhnutého výzkumu. Protože se výzkum soustředil na monitorování postojů dotázaných k jednotlivým složkám ovlivňující jejich duchovní růst a na jejich vztah ke studiu Bible, bude i definice problémů vycházet z těchto získaných údajů. Cílem této práce není označit veškeré problémy ve spiritualitě, které mohou u členů CASD nastat, ale spíše naznačit, kde se nacházejí některé nedostatky, které ovlivňují duchovní růst jednotlivců.
1.1.
OSOBNÍ SPIRITUALITA ČLENŮ CASD
Často užívané české slovo pro spiritualitu je „zbožnost“, z čehož vyplývá, že má vyjadřovat vztah věřícího k Bohu. Většina respondentů uvedla jako základní kameny své spirituality víru v Boha a modlitbu, která je předpokladem pěstování a rozvíjení vztahu s Bohem.
Vedle modlitby každý věřící uznává prioritní důležitost také studiu Bible. Slenczky k tomu dodává: „Pro každého křesťana není Písmo v první řadě předmětem teologických spekulací (to je záležitost teologů z povolání, kteří se potřebují něčím profilovat), ale především základem jeho zbožnosti.“54 Slovo Písma je jednak inspirované, jednak inspirující: Obsahuje a dává Ducha svatého (inspiruje v hlubokém smyslu toho slova). Že zbožnost má být založena na učení Ježíše Krista, jak je zaznamenáno v Písmu lze najít i v Pavlových dopisech, např.: 1 Tm 6,3-5: Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho
54
SLENCZKY, Reinhard. Geist und Buchstabe (online). [cit. 2010-14-01]. Dostupný z WWW .
80
vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí, kteří mají zvrácenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení.
Přesto však množí členové CASD nevnímají studium Bible jako základní předpoklad jejich duchovního růstu a pravé zbožnosti. Jen téměř každý druhý z dotázaných dává Bibli na přední místo. Jeden respondent dokonce uvedl, že má Bibli pouze v polici, kde se na ní snáší prach. Z výzkumu však také vyplývá, že si to členové CASD uvědomují, protože více než dvě třetiny respondentů přiznalo, že jejich čtení Bible je pro jejich duchovní růst nedostatečné.
Za podstatné pro udržení víry a její růst považovala zhruba polovina dotázaných také společenství dalších křesťanů a účast na sobotní bohoslužbě. Pokud se zjišťuje role shromažďování rané církve, lze vidět, že velký důraz byl kladen na budování společenství (viz Sk 2,42-47), tedy konkrétně na to, že spolu trávili čas každý den, učili se od apoštolů, lámali chléb, modlili se a měli všechno společné. Vše dělali s radostí a upřímným srdcem. Tím chválili Boha a všem lidem byli milí. A Pán denně přidával do jejich společenství další a další. J. Cress píše: „Společenství to je interakce s ostatními věřícími prostřednictvím oslavy Boha (při sborové bohoslužbě), ve shromáždění (interakce se skupinou spoluvěřících), a v malé skupině.“55 Tato společenství pomáhají věřícímu duchovně růst a učit se odpovědné službě. O důležitosti společenství věřících čteme také v Bibli: Žd 10:23-25: Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Členové CASD si společenství mezi sebou celkem cení a chápou ho jako prostředek svého růstu ve zbožnosti. Ve srovnání s modlitbou a vírou je samozřejmě společenství na úrovni nižší, ale to se dá předpokládat. Pokud z nějakého důvodu (např. nemoci) nemohou navštívit společné shromáždění, nelze říci, že by tím pádem klesla jejich 55
CRESS, James. A. Význam laskavého zázemí církve. Vydalo odd. diakonie CASD, Praha: 2006, 111s. Str. 43.
81
spiritualita a vztah k Bohu ochladl. Kladný vztah k pěstování společenství s věřícími lze vidět i v tom, že téměř 90% dotázaných jsou pravidelnými účastníky bohoslužeb. Asi 80% z dotázaných zase uvedlo, že se setkávají s jinými přáteli ze společenství mimo sborová shromáždění. I když na druhou stranu lze poukázat na to, že největší podíl respondentů spadá do skupiny, ve které se mimo sobotní shromáždění setkávají se svým sborem velmi zřídka (jde o více než jednu čtvrtinu dotázaných). Za toto číslo může nejspíše rostoucí individualismus, který se dostává i života členů CASD. Do tohoto individualismu se může zahrnout také tvrzení členů sborů, že mají pro tyto aktivity nedostatek času. Pokud se však podíváme do historie CASD na našem území a vidíme, že i když byl dříve šestidenní pracovní týden a přesto na sebe měli členové církve více času, musí nás to nutit k zamyšlení nad praktikováním křesťanské víry a podoby spirituality dnešní doby.
Pokud berou křesťané dodržování „Božích přikázání“ jako základ své spirituality, může nastat velký problém se zákonictvím. Avšak poslušnost „Božímu zákonu“ má být brána jako uplatňování intelektuálních poznatků v každodenním životě. To znamená začleňování Kristových příkazů do „životních principů“, které věřící prožívá v prostředí, v němž žije. Tato poslušnost nepředstavuje spasení prostřednictvím skutků, ale naplňování Kristových slov: „Milujete-li mne, budete zachovávat mé přikázání.“ (J 14,15) Tyto dobré skutky jsou výsledkem (ovocem) spasení, a ne prostředkem k získání spasení. Úroveň spirituality věřícího je představena tím, v jakém poměru jsou k sobě skutek a slovo. Moody upozorňuje: „Jestliže se napřed studuje Slovo Boží a potom se přistupuje k dílu a dotvrzuje se to skutkem, pak se osvědčí jako zdraví a užiteční křesťané.“56 Jde tedy o projev spirituality, která vyplývá ze samotného studia Písma, z pochopení biblické zvěsti pro každodenní život křesťana. Důležitost dodržování „Božích přikázání“ v CASD je dle průzkumu téměř na stejné úrovni jako studium Bible. Zde se ukazuje nevýhoda výzkumu dotazníkovou formou, protože chybí konkrétní údaje o tom, jak to vlastně myslí. Pokud to dotázaní berou tak, že jde o propojení studia Písma a duchovního života s tím, jak se to projevuje na životě
56
MOODY, Dwight Lyman. Požitek a prospěch pro zkoumatele Bible. 1. vyd. Praha : Církev adventistů s. d., n. d. 110 s. Str. 1.
82
věřícího v dodržování biblických zásad, pak je stejná úroveň důležitosti na místě. Pokud to však nerozdělují, ale berou to jako formu, pak se to s biblickým poselstvím míjí. Podobný problém nastává při vyhodnocování dodržování „zdravotní reformy CASD“. Ani zde nelze určit, jaký skutečný postoj zaujímají dotázaní k této specifice CASD. Zde je však větší rozdíl oproti dodržování Božích přikázání – za nosné je považuje jen asi třetina respondentů.
Jako velmi důležitý projev spirituality jsou harmonické vztahy věřících. V mnohých sborech CASD lze pozorovat, že v tomto ohledu tu jsou značné nedostatky. Scazzero a Bird píší: „Je smutné, že mezi lidmi v církvi a těmi, kteří o sobě tvrdí, že nemají žádný vztah k Ježíši Kristu, je z hlediska emocionální a vztahové dospělosti jen nepatrný rozdíl.“57 Tento problém má své kořeny ve spiritualitě, která je důsledkem „špatné“ teologie. Mnoho křesťanů získalo užitečné vědomosti týkající se důležitých témat učednictví, jako jsou např. modlitba, studium Bible, bohoslužba, objevování duchovních darů či vydávání svědectví. „Ovšem Ježíšovi následovníci se potřebují naučit také to, jak nahlédnout do svého nitra, kde je ukrytý ledovec, z nějž nad hladinu vykukuje jen špička. Musí se naučit zmírňovat vliv minulosti na svůj současný život, přijmout vlastní nedokonalost a slabost, zná svá omezení, přijmout své ztráty a zranění a pochopit Boží vtělení jako model skutečné lásky.“58 Jedině tak dokážou jako správní křesťané následovat Ježíšův příklad při pěstování laskavých harmonických vztazích. Asi nejzávaznější je pro křesťany konkrétní Ježíšův příkaz: J 13,35: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."
U dotázaných je tento projev spirituality asi tak na prvním místě. Lze to však spíše chápat jako určený cíl, než že by to tak členové CASD skutečně praktikovali. Je to trochu paradox, protože v církvi je možno sledovat mnoho negativ, která nejsou jen ve „světě mimo církev“. Viz např. počet rozvodů mezi členy CASD, rozvrácené vztahy mezi jednotlivci na sborech apod.
57
SCAZZERO, Peter; BIRD, Warren. Emocionálně zdravá církev. 1. vyd. Praha : Návrat domů, 2006. 230 s. ISBN 80-7255-135-3. Str. 11.
58
SCAZZERO, Peter; BIRD, Warren. Emocionálně zdravá církev. 1. vyd. Praha : Návrat domů, 2006. 230 s. ISBN 80-7255-135-3. Str. 12.
83
1.2.
STUDIUM PÍSMA U ČLENŮ CASD
Je-li studium Písma v předchozích kapitolách identifikováno jako nejdůležitější základ pro pěstování spirituality věřícího, je nutné věnovat tomuto problému i další specifikaci. Bůh promluvil ke světu ve svém Synu Ježíši Kristu (Žd 1,2). N. Gumbel upozorňuje: „Křesťanství je tedy víra na základě zjevení, proto Boha nelze najít, pokud by se sám nezjevil ve svém Synu. Ježíše poznáváme hlavně skrze Boží zjevení zaznamenané v Bibli.“59 Proto se výzkum zaměřil právě na to, jak členové CASD k Bibli, jakožto základu spirituality, přistupují.
Podle průzkumu lze usuzovat na to, že většina členů církve používá Bibli nejvíce k osobnímu ztišení. Pro osobní rozvoj spirituality hraje tento přístup k Bibli velmi zásadní roli. Jedná se o osobní setkání mezi čtenářem a Bohem, o naplnění života Božím slovem, které poslouchá, vnitřně přijímá a převádí v modlitbu. Své každodenní povinnosti tak může lépe naplnit Boží přítomností. Jen asi třetina členů CASD nejčastěji používá Bibli ke studijnímu účelu. Díky poctivému studie Bible dokážou křesťané lépe chápat nejen biblickou zvěst, ale i zaslechnout příkazy, které jsou platné pro jejich život a principy z toho vyplývající. Je smutné, že se často studium Bible u členů církve zúží na pouhou přípravu na Sobotní školu, ve které jsou téměř veškeré materiály připraveny a není tudíž nutné jít příliš do hloubky biblického textu. Zajímavé však je, že většina respondentů uvedla, že studují Bibli i mimo svoji přípravu na Sobotní školu. Otázkou ale je, do jaké míry berou studium Bible vážně. Zřejmě i zde jde vidět, že dotazníková forma pro tento druh výzkumu není příliš dostačující.
Na vztah věřícího k Bibli má také významný vliv společenství neboli společné studium Písma. Podle proběhnutého výzkumu lze usuzovat na to, že mezi členy církve není tento druh studia tak běžný, jak by byl potřeba. Méně než polovina sborů nemají společné studium Bible. Asi jedna třetina respondentů uvedla, že nějakým způsobem studují Bibli v malé skupince uvnitř církve a jedna čtvrtina jsou v malé skupince složené i z lidí mimo CASD. 59
GUMBEL, Nicky. Otazníky života. 1. vyd. Praha : Křesťanská misijní společnost, 1998. 198 s. ISBN 80-86178-06-4. Str. 55.
84
Pokud se Bible studuje ve společenství, má to mnoho nezanedbatelných výhod jako např. že studium je zaměřeno na zvěst biblického textu a ne na věrouku, je přístupné všem, studuje se systematicky kapitola za kapitolou, rozvíjí vztahy mezi lidmi, podporuje duchovní růst jednotlivců a vzbuzuje zájem jednotlivých věřících i o samostatné studium Písma. Z těchto důvodů je velkým nedostatkem, když se mezi členy CASD takováto společenství nerozvíjejí. Této zanedbané potřebě nahrává také fakt zjištěný z průzkumu - více jak polovina dotázaných potřebuje při studiu Bible pomoci. Asi nejvíce se pomoc očekává od samotného kazatele, který by měl být ochoten kdykoli komukoli se studiem Písma pomoci. Kazatel může a nemusí být vedoucí nějaké studijní skupinky, je však často ten, který připravuje čekatele na křest biblickým vyučováním a po křtu by toto setkávání nad Biblí nemělo jen tak vymizet. Kazatel má také vést své členy sboru k jejich pravidelnému studiu Písma. Nejčastější forma jeho vedení a ovlivňování je prostřednictvím kázání. Kazatelovo kázání má v důsledku reagovat na celkovou spiritualitu sboru a má ji svým vlivem měnit, aby rostla. J. Smolík varuje: „Narušení vztahu kázání a zbožnosti sboru má za následek to, že kázání přestává rozvíjet zbožnost sboru.“60 Pokud nejsou členové CASD správně vychováváni k tomu, aby poctivě studovali Písmo, může to vést k nepřesným interpretacím a falešným učením. Průzkum ukázal, že při svém studiu Písma je více než polovina z těch, kteří se k tomu vyjádřili, ovlivněna světovými událostmi. Tyto světové událostí se snaží potom harmonizovat s biblickým poselstvím o „znamení doby konce“. Z praxe lze vidět, že častým zdrojem zklamání v církvi, je právě nesprávná interpretace Bible.
60
SMOLÍK, Josef. Radost ze slova. 1. vyd. Praha : Kalich, 1983. 205 s. Str. 58.
85
2. NÁVRHY KONKRÉTNÍCH ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ SPIRITUALITY U ČLENŮ CASD Pěstování spirituality neboli zbožnosti (jinak nazýváno také „duchovní růst“) je založeno na osobním vztahu člověka k Bohu. Není-li tento vztah s Bohem osobní, je i spiritualita neosobní, formální. Pokud se křesťané nevěnují pěstování své osobní spirituality, stávají se sekulárními a ochabují ve své víře v Boha. K tomu, aby se křesťané dostatečně věnovali své zbožnosti, nabádá samotné Písmo:
1 Tm 4,8: Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí.
Tato práce si neklade za cíl vyřešit problémy spirituality členů CASD, ale spíše načrtnout cestu, kudy se mají sbory ubírat a na co klást větší důraz. V jednotlivých kapitolách jsou některé možnosti již naznačeny, v této kapitole půjde o souhrn různých doporučení.
2.1.
ROZVOJ OSOBNÍ SPIRITUALITY
Jako nejlepší zdroj pro rozvíjení spirituality se vždy osvědčila modlitba a studium Písma. Mají-li sbory růst co do počtu a má-li se zároveň prohlubovat zbožnost jednotlivců, je třeba k tomu členy církve vést a motivovat. K tomuto účelu jistě slouží mnoho seminářů pořádaných církví. Z průzkumu lze vidět, že se členové CASD z velké části účastní církevní kurzů a Biblických týdnů. Zavedenou praxí církve je také pravidelné pořádání modlitebního týdnu, ve kterém se členové sboru setkávají nad biblickými úvahami a modlitbou. Je ovšem otázkou, zda to takto stačí. Věřící společenství je třeba vnímat na pozadí dnešního individualismu, který do velké části ovlivňuje spiritualitu křesťanů. Jedinec se v dnešní době vnímá spíše jako individualita než součást kolektivu, je kladen důraz na soběstačnost a nezávislost, osobní potřeby jsou upřednostňovány před zájmy celku. Tyto individualistické tendence pronikají ve větší či menší míře do všech oblastí života společnosti – ovlivňují postoj k práci, vzdělání a politice, stejně jako vnímání morálky, významu rodiny nebo osobní víry.
86
Projevy spirituality jsou čím dál častěji nezávislé na oficiálních církvích a jejich obřadech – člověk má tendenci svůj duchovní život žít sám individuálně, bez podpory komunity věřících. Winkler a Petrusek k tomu dodávají: „Religiozita se neprojevuje jen v návaznosti na tradiční náboženské instituce, ale ve vkládání hlubšího smyslu do každodenního života, do sociálního jednání.”61 Aby se tomuto vlivu mohla církev co nejvíce ubránit, je třeba nabádat věřící k většímu odevzdání se do vůle Kristovy, poznání sebe sama ve své hříšnosti, poznání své potřeby spasení a poznání nutnosti studovat Písmo. Dalším krokem je zjištění duchovních darů jednotlivců a jejich uvádění do praktické služby. Nejúčinnější je, pokud takováto tendence o prohloubení vlastní zbožnosti vznikají spontánně a členové společenství zakládají malé skupinky. Je žádoucí více je podporovat a pomáhat jim, aby se nenechali zmalomyslnět. Např. když založí někteří členové sboru skupinku a po čase zjistí, že početně neroste, mají být ujištěni o tom, že je to pro ně osobně velmi důležité62. Dalším nástrojem pro podporu duchovního růstu je zcela jistě pastorační působení (kazatele nebo činovníků sboru). Neboť jak píše J. Křivohlavý: „Cílem pastorální péče je posílit odvahu k věření.“63 Pastorace je o naslouchání, modlitbách a předávání biblického poselství, aby se posílila naděje věřícího. Při pastoračním vedením se ne vždy podaří zakomponovat do návštěvy také studium Písma. Ale jistou cestou může být dávat určité úkoly z Písma. Např. D. Drápal vypráví zkušenost: „Kdysi jsme se s ženou starali o jednu sestru, která měla za to, že nemůže věřit tomu, že ji Bůh skutečně miluje. Uložili jsme jí, aby si do příští schůzky, která měla být po týdnu, každý den přečetla jednu kapitolu z epištoly Efezským a podtrhla si verše, které mluví o Boží lásce k ní….“64 Asi nejdůležitějším nástrojem je používat veškeré pomůcky a literaturu, která byla doporučena církví již dříve. Tato oblast by se určitě neměla zanedbávat a je třeba, aby se o tom více hovořilo a aby i tato práce mohla přispět k diskuzi na toto téma. 61
WINKLER, Jiří; PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. 80-7184-164-1 . Str. 403.
62
Na mnoha seminářích o růstu církve se totiž mohou dovědět, že pokud malá skupinka neroste a nedělí se, je mrtvá.
63
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pastorační péče. 1. vyd. Praha : Oliva, 2000. 177 s. ISBN 80-85942-42-9. Str. 16.
64
DRÁPAL, Dan. Budování sboru. 1. vyd. Praha : Ampelos, 1999. 96 s. ISBN 80-902544-1-1. Str. 63.
87
2.2.
PROHLUBOBÁNÍ ZNALOSTÍ BIBLE
Lze pozorovat, že členům sboru často chybí chuť ke studiu Bible. Dle D. Kima „mnoho členů společenství cítí čtení Bible jako břemeno, ačkoliv snadno uchopí ke čtení noviny nebo časopisy.“65 Pokud je cílem, aby členové sborů více četli Bibli, je třeba jim také říci, jak ji mají číst a jak ji mají správně vykládat a aplikovat do svého života. Existuje mnoho návodů, jak Bibli studovat, každý by si měl odzkoušet všechny a vybrat si potom tu, která se mu nejlépe osvědčila. Asi by se také měli někteří členové zamyslet nad tím, zda nevykládají Bibli spíše podle nějaké tradice a nepřivozují si tak iluze o světu. J. Šubert varuje: „Mnozí si myslí, že když je Bible Božím slovem, musí být ve svých zprávách a výpovědích zcela dokonalá. Přehlížejí lidský podíl na jejím vzniku, jakož i skutečnost, že obsahuje také názory Božích nepřátel.“66 Materiály k tomu, jak správně studovat Bibli je v církvi dostatečné množství, záleží ale na kazatelích a těch, kteří jsou v čele sboru, aby takovéto materiály všem zpřístupnili a naučili členy sborů s nimi pracovat. Je třeba je prakticky předvést na nějakém „školení“ a motivovat je ke správnému používání Písma. Cílem by mělo být očistit se od veškerých předsudků a předporozumění, aby mohl zaznít Boží hlas.
65
KIM, Ki Dong. Strategie sborového růstu. 1. vyd. Plzeň : Berea, 2000. 83 s. Str. 68.
66
ŠUBERT, Jaro. Učme se rozumět a používat Bibli. In Třikrát o Bibli. 1. vyd. Vídeň : Logospress, 1984. 258 s. Str. 202.
88
ZÁVĚR Cílem této práce bylo popsat a porozumět tomu, jak chápou svou víru členové Církve adventistů sedmého dne. Jejich spiritualita byla analyzována především ve světle jejich přístupu ke čtení a studiu Bible, o němž se předpokládá, že má na prožívání a vnímání náboženství významný vliv. Pomocí písemného dotazníku, který byl distribuován členům sborů CASD se autorka snažila odpovědět na otázky týkající se jejich postojů ke sborovému životu a spirituálním praktikám, k přístupu ke společenství a studiu Bible.
Co se týče obecného chápání víry a základu své spirituality, respondenti považovali za nejdůležitější víru v Boha, a že svůj vztah s Bohem udržují na modlitbě. Téměř všichni dotázaní jsou pravidelnými účastníky bohoslužeb s pevným zakotvením v církvi (ať už skrze své rodinné zázemí; služebnosti, které ve sboru vykonávají; účasti na sborových shromážděních; přátele, které ve sboru mají anebo skrze další faktory).
Průzkumu prokázal mezery v přístupu jednotlivců k Bibli, většinou potvrzených udáním nedostatečnosti studia Bible pro duchovní růst a touhou po něčí pomoci při studiu Bible. Dalším problémem, který je s předešlým komplementárně spojen, je velmi nízká aktivita členů CASD v malých skupinkách, ve kterých by se pěstovalo společenství, víra, modlitba a studium Písma.
Výsledky tohoto výzkumu se týkají pouze konkrétních respondentů a není možné je zobecnit na všechny věřící sborů CASD. Autorka je přesto přesvědčena, že poznatky této práce mohou čtenářům nabídnout cenný vhled do prožívání a postojů věřících jedinců v církvi a do způsobů, jakými je jejich víra ovlivněna dalšími faktory.
Je velkou otázkou, jak to v církvi bude vypadat za pár let, bude-li tato klesající tendence v přístupu ke křesťanskému společenství a studiu Bible narůstat. Zaleží na církvi a hlavně jednotlivcích, jak vážně vezmou podněty z této práce a jak se budou snažit s nimi dále pracovat.
89
Výzkum také otevřel oblasti a položil otázky, kterými se v rámci této práce nebylo možné zabývat. Jistě by stálo za další rozpracování a doplnění osobními rozhovory s některými členy církve, aby se dosáhlo vyšší míry objektivity.
90
SEZNAM LITERAURY Církevní řád. 2. vyd. Praha : Československá unie Církve adventistů s. d. 2006. 216 s. ISBN 80-7172-962-0.
CRESS, James. A. Význam laskavého zázemí církve. Vydalo odd. diakonie CASD, Praha: 2006, 111s.
DETHLEFSEN, Thorwald. Nemoc jako cesta. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2003. 348 s. ISBN 80-242-0799-0 .
DRÁPAL, Dan. Budování sboru. 1. vyd. Praha : Ampelos, 1999. 96 s. ISBN 80902544-1-1.
FILIPI, Pavel. Pozvání k naději. 1. vyd. Praha : Kalich, 2006. 264 s. ISBN 80-7017028-X.
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6.
GUMBEL, Nicky. Otazníky života. 1. vyd. Praha : Křesťanská misijní společnost, 1998. 198 s. ISBN 80-86178-06-4.
HEELAS, Paul. The Spiritual Revolution: Why Religion is Giving Way to Spirituality. 1st pub. Malden : Blackwell Publishing, 2005. 204 s. ISBN 1-4051-1959-4.
JAMES, Don. Představení principů fungování holistických buňkových skupin a cesta učednictví. 1. vyd. Praha: ČS CASD, 2005. 81 s.
JEŘÁBEK, Hynek. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1993, 163 s. ISBN 80-7066-662-5.
KIM, Ki Dong. Strategie sborového růstu. 1. vyd. Plzeň : Berea, 2000. 83 s.
91
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pastorační péče. 1. vyd. Praha : Oliva, 2000. 177 s. ISBN 8085942-42-9.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 195 s. ISBN 80-7178-835-X.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha : Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Spiritualita a religióznost pacienta. Ošetřovatelství, 2004, č. 34. Str. 43-45.
LESTER, Robert C. Buddhismus : Cesta k osvícení. 2. vyd. Praha : Prostor, 2003. 202 s., Náboženské tradice světa 3. ISBN 80-85190-53-2.
MERUNKA, Vojtěch. Program ENGRAFES. (online). 2009. [cit. 2009-11-15]. Dostupný z: WWW .
McGRATH, Alister, E. Křesťanská spiritualita: úvod. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2001. 310 s. 80-7207-444-X.
MOODY, Dwight Lyman. Požitek a prospěch pro zkoumatele Bible. 1. vyd. Praha : Církev adventistů s. d., n. d. 110 s.
Oddělení Sobotní školy při ČS unii Církve adventistů s. d. Studium Bible (online). 2007. [cit. 2010-03-04] Dostupný z WWW: .
Příručka pro kazatele. Praha : Církev adventistů s. d. Česko-Slovenské unie, 1997. 236 s.
ROOF, Wade Clark. Religion and Spirituality. Toward an Integrated Analysis. In M. Dillon (ed.), Handbook of the Sociology of Religion. Cambridge : Cambridge University Press, 2003. S. 137-148. 92
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 328s. ISBN 807178-54.
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství a spirituality. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 326 s. 978-80-7367-312-3.
ŘÍČAN, Pavel; JANOŠOVÁ, Pavlína. Spiritualita českých vysokoškoláků - faktorově analytická sonda. Československá psychologie, 2004, roč. 48, č. 2., s. 97-106.
SCAZZERO, Peter; BIRD, Warren. Emocionálně zdravá církev. 1. vyd. Praha : Návrat domů, 2006. 230 s. ISBN 80-7255-135-3.
SEKOT, Aleš. Sociologie náboženství, 1. vyd. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1985. 365 s.
SLABÝ, Adolf. J. Spirituální aspekty zdraví a nemoci. Trendy v medicíně, 2000/1, str. 89 – 94.
SLENCZKY, Reinhard. Geist und Buchstabe (online). [cit. 2010-14-01]. Dostupný z WWW .
SMÉKAL, Vladimír. Duchovní období znovu přichází: rozhovor. Psychologie dnes, 2002, č. 4, s. 12 – 13.
SMÉKAL, Vladimír. Spiritualita v denním životě člověka. Homo religiosus. 1. vyd. Praha : ČM Psych. spol. a Psych. ústav AV ČR, 2002, s. 18-34. ISBN 8086174-04-02.
SMOLÍK, Josef. Radost ze slova. 1. vyd. Praha : Kalich, 1983. 205 s. Str. 58.
STRÍŽENEC,
Michal.
Psychologické
psychologie, 2001, roč. 45, č. 2, s. 118-126.
93
aspekty
spirituality.
Československá
ŠUBERT, Jaro. Učme se rozumět a používat Bibli. In Třikrát o Bibli. 1. vyd. Vídeň : Logospress, 1984. 258 s.
WERFEL, Franz. Velká otázka. 1. Vyd. Olomouc : Akord, 1936. 96 s.
WINKLER, Jiří; PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. 80-7184-164-1 .
WUTHNOW, Robert. Spirituality and Spiritual Practice. In R. K. Fenn (ed.), The Blackwell Companion to Sociology of Religion. Oxford: Blackwell Publishing, 2004, s. 306-320.
94