Obsah plátku JUNIOR ACHIEVEMENT

rozhovor

a.brožková/(březen/2012) ŠKOLNÍ ČASOPIS 1

Obsah plátku

Měsíčník Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí UMAG 03/2012 šéfredaktor: Mgr. Jan J. Pokorný grafické zpracování: Jakub Bachorík redakce: Lucie Podsedníková, Iva Moutelíková, Anna Chrtková, Pavel Krajíček, Monika Mázorová, Lukáš Vacek, Dominik Málek, Michaela Bergová, Denisa Smolová, Petr Břenek, Oldřich Holinka fotografie: Mgr. Bohuslav Špaček, Zdeněk Rosák, Mgr. Jan J. Pokorný, archiv školy, Cyril Holas korektury: Mgr. Bohuslava Valová, Mgr. Bohuslav Špaček 2

FILMOTÉKA

OSCARS 2012

GRAMMY AWARDS

TIP NA TRIP

GENERACE 25

INTR 3.DÍL

MATURITA 4.DÍL

NOVÉ OBORY

ÚSPĚCH ABSOLVENTKY

ÚSPĚCH STUDENTKY

LYŽAŘSKY KURZ 1.FMO/1.RC

JUNIOR ACHIEVEMENT

výstava litografie

výstava tatry

rozohovor a.brožková

novinky pana holinky slovo šéfredaktora komisionální zkoušky

3 4 5 6-7 8-9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

novinky pana holinky ze světa

na přemnožené králíky v austrálii nasadili speciálně vycvičené bojové klokany, bohužel jich nasadili tolik že mají problém nyní s vačnatci. asiaté plánují mobilizaci a následný vnik do evropy, jsou vyzbrojeni klacky. vozíčkáři útočí na vídeň, město je obehnáno tlustou linií připínÁčku a hřebíků, lidé se bojí o své psy a kočky.

z domova

ZATÍMCO SE NA NAŠÍ ŠKOLE KUŘÁŘNA ZAVŘELA, ve známém vykřičeném domě je vyhrazená nová zóna pro kuřačky. vstup do brněnských parků je přísně zakázán, hromadně vymírají veverky a hrozí úrazy hlavy při jejich pádu ze stromu. v praze vypadl proud z okna !

ze sportu

na paralympiádě diskvalifikovali vozíčkáŘe z běhu na 18 mEtrů, následkem toho se konaly krvavé demonstrace wheelchairistů a museli zasahovat těžkooděnci s vodním dělem, které způsobilo korozi vozíčků. skokan jaroslav bába vyhrál ms ve skoku dalekém, skočil 17,5 metru, použil raketové boty, vyhrál, ale nohy dodnes k nenalezení.

kuriozity politika

v japonsku se narodilo osminohé dítě a museli povolat českého řezníka jaroslava.

ve světové politice se hromadí počty hloupých a nevzdělaných lidí. české republiky se to netýká, ujišťuje veřejnost václav kLaus a zároveň nás informuje o tom, Že daň od roku 2013 bude 45%.

3

Slovo šéfredaktora

Pro koho? Pro školu, tedy pro nás všechny... Ve svých rukou třímáte, milý čtenáři, půlkulaté páté číslo školního magazínu UMAG, případně listujete jeho internetovou podobou. Chtělo by se říci, že máme malý důvod k oslavě, nicméně s redakční partou poslední týdny spíše přemýšlíme, jak přizpůsobit obsah časopisu vám, tedy čtenářům. Stěny totiž mají uši, jak by pravil klasik. Co chvíli tedy slýchávám, nikoliv však od vás samotných, že v jednotlivých číslech není lautr nic ke čtení a na své si přijdou tak maximálně učitelé, jestli vůbec. Pochopitelně se vkrádá na mysl otázka: „Pro koho ten UMAG vlastně tvoříme?“ A jeden aby si při přemýšlení hlavu ukroutil... Odpověď pro školu, tedy pro nás všechny, již zmiňuji v titulku, působí dosti naivně, uznávám. Vychází ovšem z přesvědčení, že na „umprumku“ patří stejně vyučující jako studenti, stejně umělci jako mecha-

nici, stejně ředitel jako školník nebo uklizečka. Ve snaze vyjít stoprocentně vstříc všem jmenovaným by se redakce včetně samozvaného šéfa, tedy mne, dostala tak maximálně do blázince :-) Může se tedy stát, že se texty v jednotlivých číslech budou tu líbit jednotlivým skupinám tu více, tu méně. Nerozdělujte ale, prosím, šmahem jednotlivé články na učitelské a studentské s tím, že jedna skupina zákonitě nečte, co zajímá druhou. To jako z trucu, odporu jedněch k druhým? Učím teprve krátce, do letošního ledna jsem se hrdě hlásil ke kategorii „student“ , možná proto si říkám, že k sobě obě skupiny mají blízko, mají se zajímat jedna o druhou... a pokud tak nečiní, je něco špatně...

tak na závěr malinko přeladím. Už před a zejména po jarních prázdninách Vám předkládáme dotazník, v němž prosíme o rady a tipy, jak školní časopis UMAG vylepšit a učinit jeho obsah zajímavějším. Stejně tak Vám, studenti a pedagogové, nabízíme možnost zavést si vlastní pravidelnou rubriku a redakční partu rozšířit. Rádi též otiskneme i příležitostný článek, jako naposledy v případě maturanta Olina Kašpara a jeho osobitého a kvalitního rozboru aféry ACTA, který se právem vyhoupl na přední strany. Stejně jako on pište i vy o věcech, které Vás zajímají i štvou, dejte najevo svůj názor. Stejně jako on přejděte od slov k činu. Příjemné počtení a pohodový duben Vám ze srdce přeje

Abych ale jen nelamentoval nad věcmi, které dost možná nelze změnit,

4

Jan J. Pokorný

Komisionální zkoušky Rozhovor s panem ředitelem Rösslerem

Co vás vedlo k tak zásadnímu rozhodnutí? Od 1. 9. 2010 nastala nová pravidla, týkající se docházky studentů ve škole. Hlavním důvodem jejich zavedení byla velká absence. Pro nápravu byl vystaven návrh zavedení komisionálních zkoušek, spočívající v přezkoušení studentů, kteří překročí hranici 25% absence v předmětu. Tento návrh byl schválen a pro řadu studentů začala nekompromisní rozhodnutí; zda-li budou chodit do školy a jejich život studenta se stane snadnějším, nebo nebudou dbát na každodenní docházku a tím se jim vše ztíží. Jedná se o proces, při kterém není cílem, aby studenti docházeli do školy nemocní, ale o proces, kdy se jednotlivý student naučí hospodařit s časem a začne být zodpovědný za svůj život. Tlak je směřován na ty, kteří se úmyslně vyhýbají předmětům a neplní si své povinnosti, protože činnost studentů není o nucení, ale o práci každého jedince. Podstatou studia je příprava a poté prověřování vědomostí kantory. Proto se požaduje, aby student pravidelně docházel do školy. Myslím si, že pokud bychom se navzájem pochopili, tak tento institut komisi-

onální zkoušky by mohl být zrušen. Jaká je současná podoba zkoušek? Komisionální zkoušky jsou dvojího typu. Jestliže student dosáhne 25% absence, ale je v předmětu klasifikován, poté se jedná o známku doplňkovou do výsledné klasifikace. Jedná-li se o studenta, který není klasifikován a je mu udělena komisionální zkouška, poté je v tomto případě známka udělená u zkoušky výslednou pololetní známkou. Záleží pouze na vyučujícím, z čeho studenta přezkouší. Není podmínkou, že komisionální zkouška je sestavena z celého půlroku, odvozuje se od toho, kolik dotyčný zameškal. Přišli na přezkoušení všichni, kterých se zvýšená absence týkala? Někteří studenti se však ani ke komisionálním zkouškám nedostavili, přičemž dávají najevo svůj postoj jak ke kantorům, tak i k sobě samým. Avšak těm, co měli pro svou neúčast jistý důvod a ihned dodali omluvenku, byl vypsán nový náhradní termín zkoušek. Jedná-li se o strach z neúspěchu, poté musím podotknout, že každému studentovi byl termín zkoušky předem ohlášen, aby se mohl dostatečně připravit a úspěšně ji složit.

5

Musím však také říci, že to není záležitost jen studentů, ale i kantorů, kteří se k těmto zkouškám staví pozitivně, i přesto, že je to stojí hodně úsilí a času. Je to velice papírově náročné. Kantor dá návrh, který poté musím schválit a podepsat. Na toto opatření pak jmenuji komisi skládající se ze tří příslušníků (předseda komise, zkoušející, přísedící), která později podepíše protokol o komisionální zkoušce, na němž jsou sepsány otázky kladené při zkoušce a jejich vyhodnocení. Musím říci, že toto opatření přispělo ke zvýšení docházky, za což jsme velmi rádi. Máte už představu, co bude po skončení školního roku? Na konci školního roku se vše vyhodnotí a na pedagogické radě se společně dohodneme, jak pokračovat dál. Nějakým způsobem by se upravila pravidla, aby byl postup jednotný. Doladění by se například týkalo předmětů, které se vyučují ve čtrnáctidenním cyklu. V tomto případě uvažujeme o zavedení 50 % možné absence a o snížení administrativy celého procesu.

Monika Mázorová

Alena Brožková rozhovor Paní učitelka Alena Brožková patří mezi nejoblíbenější učitele jak mezi svými kolegy, tak i mezi žáky, a to především díky jejímu pohledu nebo spíše nadhledu na věci, neotřelému a spontánnímu humoru, upřímnosti a téměř vždy dobré náladě. Ostatně o tom se dočtete v rozhovoru, při kterém jsme se velice dobře bavily a věříme, že ani vy se nudit nebudete! Jak dlouho již učíte? Učím dvacet šest let. Začínala jsem ve Vrchlabí na ZŠ a rok jsem učila v Lanškrouně. Na jaké škole jste studovala? Studovala jsem gymnázium v Litomyšli a pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Řekněte nám prosím, na co nikdy ze svých studijních let nezapomenete. Dříve asi na různé akce, které jsme se spolužáky podnikali. Takové ty oslavy, návštěvy v rodinách, autostop, prázdniny, ale dneska spíš na učitele, které jsem při studiu poznala ať už na gymnáziu, nebo pak na VŠ. Rozmýšlela jste se dlouho, jestli se stanete učitelkou? Ne, bylo to přání mého tatínka a já jsem poslušná dcera. (smích) Chtěla jste někdy dělat nějaké jiné povolání? Mám moc ráda fyzickou práci. Celá léta při studiu jsem chodila na brigády u nás na vsi do zemědělského družstva do bramborárny a tam bylo nejenom perfektní zázemí, skvělí lidé, ale ta práce se mi moc líbila, i když to byla práce ve vlhkém prostředí

a byla tam tma. Práce v zemědělství mě uspokojovala. A nelitujete toho, že jste nešla do zemědělství? Ne nelituji, ale někdy si říkám, že by to ani nebyla špatná volba pro mou budoucnost. (smích) Jako učitelka (nejen) českého jazyka určitě ráda čtete. Jakého autora máte nejraději? Jako mladá jsem ráda četla naše klasiky a dneska se snažím číst především současné autory, mladé autory. Vždy mě některý nadchne, ale bohužel po pár letech zjistím, že to není ono a že ne Viewegh nebo Pavlovská, Monyová, ale takovou tou jistotou je pro mě vždycky Karel Čapek. A máte nějakou nejoblíbenější knížku? Nějakou, kterou jste četla několikrát? Tak je to ze světových autorů Robert Merle – Malevil. Co nejradši děláte ve svém volném čase? Máte nějaké koníčky? Domácnost a rodina, to mě úplně naplňuje. Co děláte, když Vás žáci hodně rozčílí? Máte nějaký uklidňující prostře-

dek? V prvním ročníku na pedagogické fakultě nás doktorka Dršatová učila rozčilovat se pouze navenek, vnitřně jsme měli zůstat klidní. A to se snažím vždycky dodržet, takže i když se rozčílím, tak je to jen takové divadlo (smích) a jinak zůstávám dost klidná. Vnitřně mě to zasáhne jen málokdy a ne na moc dlouhou dobu. A když jste byla mladší, tak jste to taky vždycky snášela takhle dobře? Spíš si myslím, že ze začátku jsem byla i klidnější, že se to může i zhoršovat,

6

ale snažím se si to udržet. Za co nejvíce utrácíte? A za co jste utrácela dříve? Dnes už za jídlo. Dříve třeba za oblečení… Takže teďka už se neoblékáte? Oblékám, ale jídlo mě naplňuje víc. (smích) Budete někdy vydávat své vtipné zápisky, abyste se s námi všemi účinkujícími také podělila? Ne, protože autorům některých je dneska už 38 let a mám jich víc než 260 a ty zápisky mají význam především pro mě. Řekněte nám prosím nějaký nový a nějaký starší.

Co se Vám vybaví při slově: škola – moje práce jazyk – mohl by být lepší (smích) kniha – nejlepší přítel člověka film – uvidíme a uvidíme sex – patří k životu 2012 – letošní rok?!? Valentýn – to mě neříká vůbec nic John – můj spolužák první pusa – krátká a vlhká (smích) bratr – mladší, měla jsem ho pořád za zadkem (smích) kafe – dám si několikrát denně (smích) nejoblíbenější jídlo – svíčková, vepřo knedlo zelo

Nesnáším kouření a smrad z cigaret, Práce v zemědělství mě uspokojovala, Marihuanu nekouřím, a po otci jsem geneticky vybavená Tak starší. Před několika lety přišel na návštěvu do školy jeden bývalý žák a vzala jsem ho na návštěvu na hodinu češtiny, aby studentům řekl, co si odnesl z naší školy, jak se mu tady studovalo atd. A přitom jsem to chtěla trochu odlehčit, tak jsem se ho zeptala: ,,Lukáši, ty už máš kníra?“ A on mi odpověděl: ,,Koukám, že vy už taky.“ A novější. Učila jsem v 1. ročníku bajku o Lišce a džbánu a náhle se ozvalo z první lavice: Hele vo*e, jak se píše „dž“. Víme, že jste kouřila. Co si myslíte o zavření kuřárny? A také nám řekněte ještě nějaký tip pro kuřáky jak přestat. Mno, protože jsem byla tehdy ve školce, tak jsem si kouřením spíš jenom vyplachovala ústa. Nesnáším kouření a smrad z cigaret a dnes bych to nikomu nedoporučovala.

Tehdy jsem dostala doma na zadek a myslím, že to byl ten nejlepší výchovný prostředek. A k zavření kuřárny… Když někdo neumí udržovat pořádek… Jaký dárek Vám zaručeně udělá největší radost? Určitě červená propiska od dcery, kterou mi dávala pravidelně každý rok k Vánocům, a když přestala, tak mě to mrzelo. Kdybyste mohla ve svém životě něco změnit, co by to bylo? Neměnila bych nic, protože pak už by to nebyl můj život. Jednám impulzivně, proto musím ráda nést následky svého chování. Máte z něčeho strach? Z nemoci a z bolesti mých blízkých i mé. Pijete elixír mládí nebo máte jiný trik, že vypadáte pořád tak dobře? Děkuji za kompliment. Vyřídím to mému tatínkovi, který mě tak geneticky vybavil. (smích)

Jaká je Vaše oblíbená hudba? Já mám ráda klid. Dobrovolně si nic nepouštím. Kouřila jste někdy marihuanu? Nekouřila. A nechtěla jste to někdy zkusit? Raději ne. Měla bych strach ze své reakce. Nedávno jste si založila profil na Facebooku, budete ho využívat? Ne, rozhodně ne. Mám ho, protože mě k tomu donutili. Podlehla jsem nátlaku. (smích) Myslíte si, že generace, kterou jste začínala učit, se hodně lišila od té dnešní, jak nám všichni říkají? V první chvíli jsem chtěla říci ano, že dnešní generace je horší, ale pak jsem si vybavila loňskou 4.R a myslím, že ne. Myslím, že záleží na složení třídy, na tom, zda je tam nějaký tahoun nebo ten, kdo dokáže ty spolužáky motivovat, stmelit je. A záleží také na

7

tom, jaké je klima ve třídě, že to všechno je mnohem důležitější než třídní učitel. Vybavení třídy, nějaké technické pomůcky, třídu dělá něco jiného. A pak když si vzpomenu na svou úplně první třídu před 25 lety, tak ta byla také perfektní, ale mezi tím bych těžko hledala rozdíly. Myslím si, že tedy rozdíly nejsou, že je to stejné. Líbí se Vám náš školní časopis? Případně, co si ráda přečtete? Líbí se mi, ale zatím bylo čísel jenom pár na hodnocení, co se líbí a nelíbí, tak uvidíme. Po roce po dvou… Ale určitě si ráda přečtu rozhovory s kolegy. Je něco, co byste chtěla vzkázat žákům a učitelům? Žákům ať jsou rádi, že jsou ve škole. A učitelům, aby si nezoufali, protože lepší to už určitě nebude.

Lucie Podsedníková, Iva Moutelíková

Pět desítek exponátů, vystavených na „Špindlerce“ až do 30. března, představil přítomným vedoucí výuky uměleckých oborů Jaroslav Habrman. Ten společně s Bohuslavem Špačkem, dalším z pedagogů „umprumky“, své svěřence do Tatranskej Lesnej doprovázel. „Jednalo se o dobrovolnou akci pro žáky třetích a čtvrtých ročníků. Účastníky jsme ve výběru témat a technik nijak neomezovali, k vidění jsou tedy díla vytvořená třeba tužkou, perem, pastelem, uhlem či temperami,“ uvedl Jaroslav Habrman s tím, že šestidenní pobyt u našich východních sousedů byl mimo jiné vhodnou přípravou na vysokoškolské přijímací zkoušky. Zkušený pedagog si také pochvaloval úroveň vytvořených prací, která byla neobvykle vysoká především s ohledem na počasí. „Takové ideální umělecké je se sluncem i mraky, ale bez velkých teplotních výkyvů. Jenže realita byla úplně jiná. První den pršelo a po krásném druhém dnu začalo pro změnu sněžit a teploty spadly pod nulu,“ zmínil nelehké podmínky, v nichž sedmý mezinárodní plenér probíhal, a dodal pochvalně: „Letos se urodilo. Prostředí studenty motivovalo, všichni pracovali, hecovali se a kolikrát tvořili až do deseti hodin. Každý večer jsme dělali hodnocení prací, bylo vidět, že je to bavilo a nechtěli se shodit před ostatními. To normálně při výuce nebývá.“

í pedagog ové oveň pra c

„Letos se

Počasí studenty nešetřilo

urodilo,“

V říjnu minulého roku vycestovala pětadvacítka studentů Střední škol uměleckoprůmyslové do malebných Vysokých Tater, kde se zúčastnila již sedmého mezinárodního plenéru, pořádaného ve spolupráci s partnerskou školou v Prešově. Plody společného úsilí prezentovali mladí umělci na vernisáži nazvané Mezinárodní malířský plenér Vysoké Tatry 2011. Slavnostní zahájení se uskutečnilo ve středu 22. února v galerii školy ve Špindlerově ulici od 16 hodin, i přes neúčast slovenských přátel se neslo v pozitivním duchu.

chválí úr

tatry Za rok? Uvidíme

Ústečtí by měli zájem v zajímavé spolupráci nadále pokračovat, za rok si pro svou tvorbu vytipovali Slovenský ráj. Domů si totiž odvezou nejen inspiraci a povedená díla, ale také zajímavé zážitky. „Hitem letošního plenéru bylo setkání s medvědem, který chodil noc co noc vybírat odpadky hned v sousedství ubytovny. Poslední večer přišel už na sedmou a byl při večeři stoicky klidný, i když jsme jej fotili a filmovali,“ zažertoval Jaroslav Habrman. Budoucnost plenéru ovšem závisí také na finančních možnostech slovenských partnerů, kteří se středeční vernisáže nemohli zúčastnit. Výtvory prešovských studentů přitom tvoří asi jednu třetinu celkové expozice. „Jistotu pokračování zatím nemáme, ale doufáme v ní,“ dodává ještě vedoucí uměleckých oborů.

8

(jp)

Vernisáž výstavy Plenér Vysoké Tatry / pohledem Anny Chrtkové JAK TO VIDÍ AKAD. MAL. JAROSLAV HABRMAN:

22. února 2012 se ve školní galerii uskutečnila vernisáž výstavy prací z mezinárodního plenéru ve Vysokých Tatrách. Jedná se o výstavu prací studentů naší školy a SOŠ podnikania Prešov, kteří spolu strávili říjnový týden v inspirativním prostředí vesničky Tatranská Lesná. Plenér je výběrový, to znamená, že z naší školy se ho účastní pouze někteří studenti třetích a čtvrtých ročníků. Pro Prešovskou školu je to naopak plenér pro studenty druhých ročníků, takže na výstavě máte možnost shlédnout různou úroveň prací. Letošním překvapením jsou i práce paní řidičky autobusu, která neodolala a spolu s námi vytvořila několik velice zdařilých děl. Můžete se o tom sami přesvědčit do 30. března ve školní galerii v budově ateliérů na Špindlerově ulici.

1. Kolik studentů se letošního plenéru zúčastnilo? Přibližně 25. 2. Jaká byla letos spolupráce s Prešovskou školou? Spolupráce byla výborná. Oni jsou schopni zajistit úžasnou lokalitu, místo kde se bude tvořit. A co je důležité - za velmi příznivou cenu. 3. Jaká byla podle vás úroveň vytvořených prací? Úroveň byla překvapivě vysoká, takže jsme nemohli vystavit všechno, co by se vystavit dalo. 4. A vaše osobní dojmy? Tak zezačátku je to trochu napínavé, jak to dopadne, jestli bude výsledek dobrý, jestli se to vše povede. Takže spokojenost letos. Ten pocit spokojenosti je super a je tam pořád ta chuť to vše zopakovat.

JAK TO VIDÍ ÚČASTNÍCI 1. Jsi spokojen s kvalitou svých prací? 2. Máš nějaký zážitek z letošního plenéru? 3. Nějaká rada pro budoucí „plenéristy“? Veronika G. 1. Nikdy nejsem spokojena s kvalitou svých prací. 2. Mám spoustu zážitků, ironií je, že mám víc zážitků z noci než ze dne. 3. Doporučovala bych všechny prostředky k zahřátí… Od těch tekutých po ty nejhustější, nejteplejší a nejchlupatější ponožky. Michal V. 1. Na stupnici od jedné do pěti bych to hodnotil tak za dvě.

2. Já si to teďka moc nepamatuju.. . (smích) Rozhodně si vzpomínám na to, jak jedna spolužačka spadla do řeky. Jo a taky medvěd, ale nebyla to zase taková atrakce, jak z toho všichni dělali. 3. Pořádně se vybavit!

je to tam drahý. Žofie H. a Bonifác K. 1. Já si myslím, že ze začátku, když mě ještě nepohltila ta atmosféra Vysokých Tater, nedala jsem do toho vše. Ale potom se ve mně vše prolomilo a začaly se dít věci. 2. Večer před odjezdem byli všichni na pokojích a někdo zavolal MEDVĚD! Tak jsme všichni běželi na balkon. Vypadalo to jako na koncertě Beatles,

Jan B. 1. Vystavili tady moje nejhorší práce. 2. Holčičky… ***** (cenzurováno) 3. Vezměte si hodně pití,

9

Lennon (medvěd) se hrabal v koši a všichni si ho fotili… (smích) 3. Vhodnou obuv, oteplováky, hodně svačiny, jídla, pití, slovenský slovník a hlavně ten pocítek v srdíčku a náladu na každodenní tvorbu. Matěj P. 1. Mmmm… Ano 2. Mmmmm…. Ano 3. Mmmm… ANO!

Litografie v Malé scéně

Příznivci výtvarného umění mohli znovu obdivovat práci studentů naší školy. V galerii ústeckoorlické Malé scény byla totiž až do konce března k vidění litografická díla, která vznikala během uplynulých měsíců v rámci nepovinného večerního kurzu. Dvě stě let stará technika je na středních školách vzácným hostem a v Ústí s ní žáci pracují původním způsobem. Není proto divu, že čtvrteční vernisáž návštěvníky zaujala.

Jak probudit zájem o vlastní tvorbu Do výstavních prostor Malé scény 1. března se „namačkaly“ desítky návštěvníků nejen z řad studentů a pedagogů školy, na vernisáži nechyběla ani ústecká veřejnost a mladé umělce přišel pozdravit rovněž starosta města Petr Hájek. Na úvodní slovo ředitele školy Zdeňka Rösslera poté navázal Bohuslav Špaček, který s nápadem vystavit nejlepší litografie přišel. Právě pod jeho vedením se zájemci ve večerním kurzu v této zajímavé technice zdokonalují. „Kurz navštěvují studenti napříč uměleckými obory z různých ročníků. Všechny litogra-

fie tisknu jakožto tiskař a dohlížím i nad tvorbou návrhů. Většinou ale studenty nechávám zpracovávat vlastní témata a snažím se v nich probudit zájem o vlastní tvorbu,“ uvedl Bohuslav Špaček. „Jsme takové živoucí muzeum“ Tematicky pestrá výstava představuje práce vzniklé výhradě na základě originálního postupu, který si oblíbila řada předních světových umělců. Jeho pochopení není ovšem pro laika právě snadné. „Litografie je stará grafická technika tisku z plochy. Zajímavé na technice je, že se tiskne z kamene na papír a tisk funguje na

10

bázi odpuzování mastnoty a vody,“ objasnil její princip Bohuslav Špaček a pokračoval: „Znamená to, že kreslím mastnou křídou nebo tuší a po zaleptání kámen navlhčím. Tím pádem barvu při naválení dostanu jen na mastná místa a na vodě se odpuzuje.“ Podle Bohuslava Špačka je velkým přínosem skutečnost, že vystavující autoři pracovali výhradně ručním způsobem. „Chce to vidět v praxi, technika je přes dvě stě let stará. Používáme ji úplně stejně jako v dobách jejího vzniku, jsme tedy takové živoucí muzeum,“ dodal ještě.

(jp)

JUNIOR ACHIEVEMENT SOUTĚŽ PRO SŠ CREATIVITY A INNOVATION CHALLENGE - NOVÝ SVĚT SPOLUPRÁCE

Vysoká škola ekonomická v Praze, na kterou jsme 16. února zamířili, není od pražského vlakového nádraží daleko, takže během pěti minutek jsme byli na místě, zapsali se a dostali cedulky se svým jménem a se zvířátkem. Následoval přesun na učebnu, kde nám bylo vysvětleno, o co jde a co nás vlastně čeká. Letošním tématem byl social business, tedy využití sociálních sítí v podniku. Když nám to popsali a vysvětlili, začalo vytváření týmů podle zvířátek, která jsme při příjezdu dostali. Museli jsme se najít, aniž bychom řekli, jaké zvíře jsme, tedy za pomoci zvuků nebo ,,řeči těla“ (já jsem byla medvěd).

Poté, co se nám podařilo sehnat a dát do kupy tým Medvídků, následovalo přemístění na učebnu, kde jsme vlastně z ničeho začali vymýšlet. Nejdříve jsme se museli trochu seznámit, ale otrkali jsme se během patnácti minut a vymýšlení projektu začalo v plném proudu. Každé družstvo mělo svého konzultanta (studenta z VŠE). Ten náš nám vždycky připomněl podmínky a jestli to, co jsme vymysleli, vše splňuje. Občas přihodil i nějakou chytrou myšlenku. Během čtyř hodin jsme vymysleli projekt a museli ho rychle přenést v nějaké podobě na papír, který byl odeslán porotě, což byl asi jeden z nejtěžších úkolů. Ale ten úplně nej-

11

těžší nás teprve čekal. Náš projekt jsme museli přednést před odbornou porotou ve dvou minutách a pak jsme měli minutu odpovídat na otázky. Obrovská nervozita, která nás provázela před prezentací, na chvíli opadla, ale znovu nastoupila při vyhlašování vítězů. Bohužel Medvědí tým se mezi první tři nedostal, ale i přesto si myslím, že náš nápad byl výborný a zkušenost v této soutěži naprosto bezkonkurenční. Poznala jsem nové lidi, vyzkoušela si práci s někým neznámým a hlavně získala zase nové zkušenosti. Kdybych mohla, jedu znovu.

Lucie Podsedníková

Lyžařský kurz 1.FMO a 1.RC

Jako každý rok, tak i my jsme museli absolvovat lyžařský kurz v prvním ročníku. Někdo se těšil a někdo naopak ne. Jedna s druhou třídou se moc neznala, takže to byl i tak trochu seznamovací kurz. V pondělí ráno jsme měli sraz před školou, kde na nás čekal autobus, co nás měl odvézt do Čenkovic k hotelu Atlas, jak nám bylo řečeno. Když jsme dorazili do Čenkovic, tak nám autobus zastavil na parkovišti u sjezdovky a paní učitelka Karbulková řekla: „K tomu hotelu se zelenou střechou s věcmi dojděte.“ Spousta z nás se trochu zděsila, jak dotáhneme všechny ty věci až tam a nikomu se nechtělo jít dvakrát. Nakonec tak po půl hodině nadávání jsme všichni dorazili a sešli se v jídelně. Dostali jsme tam pár instrukcí, co máme dělat a rozdělili se na pokoje. Jedna z těch instrukcí byla, že za 20 minut máme stát s lyžemi před hotelem. Bude rozřazování do družstev a pro někoho možná první ztrapnění, ale já si myslím, že není důvod se někomu posmívat, protože na lyžích jsme se učili všichni

a taky se nám nikdo nesmál. Poté co jsme dorazili zpátky na hotel a konečně se mohli zabydlet jsme si všichni „moc pochutnali“ na obědě. Ještěže jsme měli spoustu zásob z domů. Odpoledne nás čekaly běžky, na kterých většina z nás včetně mě nikdy nestála. Zas tak těžké, to ale nebylo, i když ke spoustě pádů došlo. Především když jsme měli jet ze stráně dolů, kde byl metr sněhu. Do té doby jsem si říkala, že běžky jsou docela fajn. Poté jsem změnila názor a určitě nejen sama. Druhý den nás čekalo celodenní lyžování v Červené vodě, kde je vyhřívaná sedačka s bublinou. Těšili jsme se, že si konečně zalyžujeme a náš pan vedoucí Karbulka nějaká cvičení s námi vzdal a nechal nás jezdit. Ke konci lyžování jsme se už všichni těšili na večer, až se sejdeme u filmů. Třetí den je den kritický, a proto jsme dopoledne šli na běžky a celé odpoledne měli volno. Kritický den to byl opravdu. Byla hrozná mlha a na pár metrů nebylo absolutně nic vidět. Zase jsme měli jet ze stráně

12

dolů, ale jak máte jet někam, když ani nevíte kam? Ukázali nám jen, jakým směrem máme jet... a sraz v hotelu. Popravdě si to už nehodlám zopakovat a na běžky nestoupnu. Odpoledne jsme se šli projít do místního konzumu a poté odpočívali s pizzou u filmů. Čtvrtý den nás čekalo opět celodenní lyžování a spousta z nás už byla vážně unavená. Mlha byla stále a sníh byl těžký, takže lyžování nanic. Všichni jsme se už těšili na poslední večer. Co se dělo večer, raději rozepisovat nebudu, kdo tam byl... Ráno se nikomu nechtělo vstávat, ale museli jsme – jelo se domů. Samozřejmě jsme si museli věci zase odtáhnout na parkoviště jako při příjezdu. Když jsem viděla, že jiná škola co odjížděla, měla lyže naložené na skútru, aby je nemuseli tahat, tak sem se docela naštvala, že nám to také nedomluvili. Nastoupili jsme do autobusu a jelo se domů. Vlastně jen ke škole, kde pro většinu z nás čekal odvoz domů…

Michaela Bergová

studentka vyhrála designovou soutěž

Velkého úspěchu dosáhla Veronika Bílková, studentka ústecké Střední školy uměleckoprůmyslové, v celorepublikové soutěži „Navrhni si vlastní koberec – Komfort ti ho vyrobí“. V konkurenci dalších 92 návrhů získala první místo. Za svůj vítězný návrh pojmenovaný „Rotace Země“ si odnesla dárkový certifikát v hodnotě šest tisíc korun do jednoho z největších českých internetových obchodů. Za první místo jí pořadatel soutěže navíc předá koberec vyrobený podle jejího návrhu. Dárkový certifikát získají i autorky dalších dvou nejlepších návrhů, za druhé místo náleží dárkový certifikát v hodnotě tří tisíc korun, za třetí místo poukaz v hodnotě tisíc korun.

Za odměnu si pořídí tablet na kreslení

Veroniku Bílkovou vítězství v celostátní soutěži samozřejmě velmi těší: „Jsem strašně moc ráda, hlavně jsem to vůbec nečekala,“ řekla vítězka. „Hlavní námět jsem vymýšlela zhruba dva týdny a poté jsem ho zpracovala asi za dvě hodiny v počítači,“ uvedla oceněná student-

ka. Už ví, co si za část své odměny v internetovém obchodě pořídí: líbí se jí tablet na kreslení. A kam umístí svoji druhou výhru, koberec, který sama navrhla? „To nevím, ještě se rozhodneme, kam by se doma hodil,“ dodala Veronika Bílková. Na druhém místě skončila studentka Soukromé střední školy umění a managementu v Praze Eliška Odstrčilová, třetí cena také putuje do Ústí nad Orlicí. Získala ji Michaela Malinová, která navrhla koberec s názvem „Krajina“.

mohou vhodně doplnit především interiéry funkcionalistické, přehledně organizované, čekající na onu pověstnou třešničku na dortu,“ řekl Ivo Prokel k výsledkům návrhářské soutěže. Do celostátního klání se přihlásilo 56 studentů z osmi středních škol. Celkem studenti poslali 93 návrhů koberců. Jeden účastník mohl vytvořit dva návrhy. Soutěž probíhala od října minulého roku do letošního ledna. Studenti navrhovali koberec na téma „Planeta Země“.

Porotu vedl designér Ivo Prokel

Návrhy koberců měly vysokou úroO konečném pořadí v soutěži, kte- veň rou pro střední odborné školy vyhlásil přední prodejce podlah a koberců, rozhodovala odborná porota. V jejím čele stál uznávaný interiérový designér Ivo Prokel. Ten po střední uměleckoprůmyslové škole vystudoval katedru výtvarné tvorby na Ostravské univerzitě. Veřejnosti je znám z oblíbeného televizního pořadu Bydlení je hra. „K nejlepším návrhům jsem si automaticky přiřazoval i vhodné prostory. A jsem přesvědčen, že vítězná díla

13

„Potěšil nás velký zájem ze strany studentů a vysoká úroveň obdržených návrhů. I další návrhy, které neskončily mezi třemi nejlepšími, měly zajímavou myšlenku či nápadité ztvárnění,“ uvedla oblastní manažerka společnosti Komfort Aneta Ráztokayová. Jak dodala, vítězce organizátoři soutěže předají utkaný koberec v prvním čtvrtletí tohoto roku.

převzato z Orlického deníku

Úspěch naší absolventky Terezy Peichlové

29. února byla na módní přehlídce v Bratislavě oficiálně představena kolekce oblečení slovenských reprezentantů pro letní olympijské hry v Londýně. Součástí celé kolekce jsou i oděvy, které jsou určeny na slavnostní nástup při zahájení a ukončení olympijských her v Londýně 2012. Spoluautorkou nástupové kolekce je absolventka SŠUP Ústí nad Orlicí Tereza Peichlová . Oděvy sportovců zdobí nepřehlédnutelný národní motiv, inspirovaný tradičními malovanými dřevěnicemi z malebné obce Čičmany. Součástí oblečení je sako, u mužů

dlouhé kalhoty, u žen sukně, polokošile s čičmanskými vzory, doplňkem jsou klobouky a šátky. Celá kolekce je navržena tak, aby se hodila k jedinečné příležitosti olympiády a zároveň byla pro sportovce příjemná na nošení, pohodlná a funkční. Tereza Peichlová absolvovala na SŠUP studijní obor Modelářství a návrhářství oděvů a následně pokračovala ve studiu tohoto oboru na VOŠ v Praze. Poté studovala na Technické univerzitě v Liberci. I v současnosti neustále udržuje s naší školou kontakty. Zpětně hod-

14

notí svoje působení na naší škole velmi kladně. Především oceňuje, že zde získala mnoho odborných informací a výuka výtvarných předmětů výrazně přispěla k rozvoji jejího výtvarného cítění. Všechny získané znalosti, dovednosti a samozřejmě její nesmírná píle, poctivá práce a cílevědomost přispěly k tomu, že Tereza je ve svém oboru i přes své mládí velmi úspěšná.

Jana Nagyová

Do dalšího školního roku s dvojicí nových oborů!

Střední škola uměleckoprůmyslová opět rozšiřuje svou nabídku. Zatímco výuka oděvnictví a konstrukce oděvů měly v bývalém okresním městě dlouholetou tradici, a tak se v případě jmenovaného oboru jedná spíše o malý „comeback“, operátoři obalových strojů se nikdy předtím v Ústí nevzdělávali. Po kvalifikovaných lidech je ovšem v oboru se stále se rozšiřující působnosti velký zájem, a tak se vedení školy rozhodlo vyjít volání firem vstříc. Absolventi se neztratí, tvrdí ředitel Na „umprumce“ se již v současnosti vyučují činnosti a služby související s obalovou technikou, nový obor ale souvisí také s již zaběhnutým programem mechanik-seřizovač. „S poptávkou přišly samotné firmy. Výrobci obalů připravují v současnosti různé strategie jak podpořit zájem o tyto obory, rozvíjejí náborovou činnost,“ hovoří o úzkém propojení se situací na trhu práce ředitel školy Zdeněk Rössler, podle něhož mohou budoucí absolventi najít solidní uplatnění. „Mají solidní perspektivu,

navíc se zajímavou platovou úrovní. Stačí se rozhlédnout po okolí, kolik přibylo podniků, zabývajících se výrobou obalů,“ míní dále. Nedostatek vzdělaných pracovníků v oboru podle něj dokresluje situace, kdy firmy v tomto odvětví přijímají nekvalifikované zájemce, které musí dále zaučovat. „Proto jsme po dohodě s naším zřizovatelem nabídli podnikům možnost, že bychom vychovávali již žáky vycházející ze základní školy, jedná se tedy o dlouhodobější strategii,“ říká k problematice Zdeněk Rössler. Podle něj mají navíc zájemci o tento obor výhledově ještě širší uplatnění. Z nemalé části se jim totiž dostane strojírenského vzdělání, což jejich potenciál do budoucna zvyšuje. Svoje dovednosti mohou navíc zvýšit v rámci mezinárodních projektů především s německými partnery, jichž se škola s úspěchem účastní. Klíčový bude zájem žáků Střední škola uměleckoprůmyslová má v plánu otevřít v příštím školním roce kombinovanou třídu operáto-

15

rů a mechaniků-seřizovačů a podle slov svého ředitele je připravena i na případný vyšší zájem ze strany budoucích žáků a jejich rodičů. Jaký však bude ve skutečnosti, závisí především na počtu přihlášek, odevzdaných nejpozději do 15. března. A také na výsledcích přijímacího řízení, jež se uskuteční 23. a 24. dubna. To samé platí pochopitelně i o druhém oboru, který se po několikaleté odmlce vrací do nabídky, a sice oděvnictví a konstrukce oděvů. Ten by mohl vhodně doplnit již fungující design oděvů a vhodně na něj navázat. „Oděvnictví a konstrukce oděvů je proti uměleckému designu spíše technicky laděný obor, zaměřený na realizaci návrhů v praxi a technologie výroby. Pokud se nám podaří vždy velmi prestižní výuku obnovit, mohly by spolu úzce spolupracovat,“ vidí klady připravovaného řešení ředitel Rössler.

Státní maturita z matematikY V této době ještě stále platí, že matematika patří mezi 3 předměty, ze kterých si musíme jeden povinně zvolit (další je společenskovědní základ a informační technologie). Příští rok by to tak ještě mělo zůstat, ale hodně vážně se spekuluje o tom, že v dalších letech se zavede povinně. Proto myslím, že je čas o tom něco napsat.

skytují v téměř stejné míře. Setkáte se zde i s úlohami, které moc matematicky neznějí s problematikou běžného života nebo i z jiných než matematických oborů, ale říkají, že by nám na ně měly postačit základní matematické znalosti jako je přímá a nepřímá úměrnost, procentový počet, pravděpodobnost nebo finanční matematika. U testu z vyšší úrovně obtížnosti je čas stanovený na 120 minut. Úlohy jsou zde podobné jako v základní úrovni, ale navíc jsou zařazovány 2 – 3 úlohy s širokou

16

odpovědí, kde je hodnocen i postup řešení. Jestli si nevíte rady při výběru (pokud si teda vůbec budete moci ještě vybírat), zamyslete se nad tím, jestli chcete jít dále na VŠ a uvědomte si, že zároveň se budete muset učit na přijímačky i na maturitu. A na převážné většině vysokých škol se dělají přijímací zkoušky právě z matematiky. Proto bych řekla, že se tím dají sfouknout dvě mouchy jednou ranou. Takže přeji hodně štěstí při výběru.

Obě úrovně jsou v podobě didaktického testu a je u nich dovoleno používat kalkulačku

Jako u všech ostatních předmětů se může maturitní zkouška z matematiky dělat na nižší a vyšší úrovni. Rozhodnutí ale závisí jen a jen na nás. Obě úrovně jsou v podobě didaktického testu a je u nich dovoleno používat kalkulačku, MFCh tabulky a samozřejmě rýsovací potřeby. V základní úrovni je na řešení testu 90 minut. Jsou zde různé typy úloh – uzavřené – vybíráte správné řešení z nabízených možností a úzce otevřené – odpověď musíte samostatně vytvořit. Oba tyto typy se v testu vy-

Lucie Podsedníková

Na intru řádil záhadný fantom! Je jím někdo z nás, nebo snad kdosi, kdo nemá s domovem mládeže nic společného? První únorová neděle byla pro nás intráky nezapomenutelná. Když část z nás v neděli večer v patnáctistupňovém mrazu úprkem zdolávala vzdálenost od nádraží k vytopenému intru, netušila, že je bude vítat nalepená cedule na dveřích. Jaké bylo naše neblahé překvapení, když jsme po jejím přečtení zjistili, že v našem přechodném bydlišti praskla nebo zamrzla voda a nemůžeme si tedy ani uvařit čaj, umýt se nebo si jen vyčistit zuby. Na radu pana vychovatele jsme se tedy na podobné úkony přesunuli do školní tělocvičny, kde voda tekla. Musím říct, že už chápu, proč se po tělocviku nikdo nesprchuje v tamních sprchách. Kdybyste to někdy někdo chtěl zkusit, vězte, že po vydatné sprše zůstane víc vody na podlaze než ve sprchovém koutě. Naštěstí tato krizová situace netrvala dlouho, už v deset hodin večer jsme dostali zprávu, že pan školník závadu opravil, za což mu všichni vřele děkujeme!

Nebo snad touto závadou začalo řádění tajemné osoby? Najednou se totiž objevila tajemná série dalších menších nebo větších nehod. Momentálně se totiž na intru řeší nefunkční sprcha na jednom z dívčích pokojů, nefunkční záchod na klučičím pokoji, vypadávající pojistky a v neposlední řadě rozbité prodlužovačky.

JE TO OPRAVDU JENOM OPOTŘEBENÍ, NEBO SE JEDNÁ O ÚMYSLNÉ POŠKOZOVÁNÍ VĚCÍ? Ale nemyslete si, že se únor na domově mládeže nesl v pochmurném sledování toho, co se zase rozbilo. My jsme otrlí, nás nějaké drobné závady nedokážou rozhodit. Zato když o sobě dal fantom znovu vědět, postihlo to celý intr. Rozvěšel totiž mezi schodištěm šňůry s papírovým prádlem. Jedině tato událost se dá s jednoznačnou pravděpodob-

ností označit jako úmyslný čin, ale podle mnohých má jistou spojitost s předchozími činy. Každopádně to se všemi intráky i vychovateli pořádně otřáslo. U nás zde bydlících se ale tento fantomův čin setkal se vcelku dobrými reakcemi. Vedení však bylo jiného názoru a za dva dny už tato „výzdoba“ zmizela. Prý z bezpečnostních důvodů. Nejspíš by se na provazech mezi schodištěm někdo chtěl oběsit. Pokud máte nějaké informace o této záhadné osobě, jakýkoli důkazný materál, že může i za nehody a závady zařízení, poskytněte je prosím jakémukoli členu redakce. Ale pozor! Fantom může být nebezpečný. Dobře zvažte, zda máte odvahu ho usvědčit.

zmiňovaný fantom změnil i vzhled a strukturu budovy

17

anička chrtková st.

Generace 25 ... vážně? Kolem sebe už nevidím svět mladých lidí, a to je pro mě absolutně nejdůležitější poznatek Mladá krev, budoucnost národa, příslib minulých generací, které selhaly, anebo flákači bez jiskry s nulovým zájmem a mizivou vidinou své vlastní budoucnosti? Kritické téma, které drží rekord v rozlišnosti názorů podle věkových tříd. Jsme však opravdu ti vyvolení, nebo nás jen násilím navlíkli do železných dresů ‚porevoluční‘ a očekávají zázraky? A stojíme vůbec o nějakou zvláštní pozornost? Generace 25, termín, kolem kterého především minulý rok média nafoukla bublinu spekulací, kritiky ale i chvály a očekávání. Všechny články pojednávaly o cílech, jichž bychom měli dosáhnout, změnách, jimiž bychom se měli odlišit od našich předků, chyb, ze kterých bychom se měli ponaučit, ale ptal se někdo nás? Zajímá je také náš názor? Zajímavý je rozhodně fakt, že většina autorů, která se na toto téma vyslovila, do cílové skupiny ani nepatřila. Primární důvod rozdílnosti názorů na nás, Generaci 25, aneb všechny, jež se narodili po roce 1989, vidím uplně jednoznačně. Na rozdíl od našich předků pociťujeme první náznaky porevolučního multikulturalismu, globalizace a amerikanismu, které u nás nastartovaly hned desítky trendů, životních stylů, hudebních žánrů a dalších pro nás již neodmys-

litených části běžného života. Teď už je pochopitelné, že nás nelze zařadit do jednoho termínu, protože osobnostní rozdíly už jsou příliš velké. Jsme příliš odlišní na to, abychom mohli být posuzování jako celek. Nic z tohoto ovšem nechápejte jako můj negativní postoj. Chcete úspěchy mladší generace? Zapomeňte na ekonomickou dokonalost a politickou rekonstrukci; expanze odlišnosti a vlastního názoru je to, o co tu kráčí. Dospíváme k dokonalosti tak, že konečně přestáváme být ovcemi, které jen následují vůdce. Kolem sebe už nevidím svět mladých lidí, a to je pro mě absolutně nejdůležitější poznatek. Svět informací nás naučil dospívat mnohem dříve, než je potřeba, což s psychikou zamává jak tornádo. Pokud se tedy dostaneme k objektivnímu hodnocení Generace 25, mělo by jediným zájmem být sledování těchto malých zmeň v jednotlivých druzích osobností - udání honosných cílů a následný šok, že se tah nesplnil, není na místě - ani Řím nebyl vybudován za den! Tato dospělost kráčí cestu životem ruku v ruce s nezávislostí. Samozřejmě existuje silný argument o tom, jak pohodlnější podmínky máme, ale sáhněte si na srdce, milí kritici, vážně si nemyslíte, že jsme o chlup statečnější? Lidé v maturitních roč-

18

nících, kteří ještě nemají dokonale vymyšlenou nejbližší budoucnost, jsou velice pozitivní k myšlence zanechání všeho, co zde vybudovali, a odstěhování se do zahraničí, kde s chutí začnou od znovu. Takové životní rozhodnutí si žádá pořádnou lžíci odvahy. Stejně tak náročné je využivání schopností inovace. Dnešní mládež si dle mého zvyká na psychologii ‚Když si cestu nenajdu, vytvořím si vlastní‘, ať už mluvíme o bydlení, zaměstnání či mezilidských vztazích. Můj závěr je tedy takový, že pokud nás opravdu chcete vlastnit jako experiment, zaměřte se na to, zda dodržujeme styl života, jaký si ho přejeme my, ne takový, jaký by jste nám rádi naordinovali. Momentálně si obstojně kráčíme po své vlastní cestě, zda se ukáže jako ta správná zjistíme snad v horizontu desetiletí. Jak pravil Edison: ,,Neselhal jsem 10 000krát; našel jsem 10 000 způsobů, kterými to nejde provést.‘‘ Momentálně nevíme, zda budeme lepší či horší, víme jen, že budeme jiní.

Pavel Krajíček

TIP NA TRIP/

lanšperk

Zřícenina hradu, nacházející se na okraji dnešní obce Lanšperk. Vystřídala mnoho majitelů a často sloužila jako zástava dluhů. Tehdy byla součástí lanšperského panství, které později bylo připojeno k panství lanškrounskému. Lanšperku náležel za dob husitství úkol chránit a posilovat zájmy litomyšlských biskupů. Od počátku 16. století hrad nesloužil jako panské sídlo a začínal pomalu chátrat. Posledním zásahem do areálu hradu byla výstavba kaple v roce 1897. V roce 1937 na Lanšperku začaly opravy některých částí hradu a odkrývací práce. Lanšperk byl postaven v gotickém stylu, jako plášťový hrad (bez věže). V roce 1944 byl zřízen sbor pro záchranu hradu Lanšperka, který funguje dodnes. Jelikož tu máme konečně jaro a sluníčko nám dopřává nějaké pěkné dny, určitě si nenechte ujít jarní Lanšperk. Zřícenina je volně přístupná, proto návštěvě nic nebrání.

19

Denisa Smolová

Grammy Awards /////////

Ve filmovém průmyslu se udílejí ceny Oscar, k hudebnímu neodmyslitelně patří ceny Grammy (dříve Gramophone Awards). Udílejí se již od roku 1958. Porota, která rozhoduje o vítězích těchto cen, se skládá zhruba z 13 tisíc hudebních akademiků 12. února 2012 se tradičně v Los Angeles konalo 54. předávání cen. Nominace na tento galavečer byly uveřejněny již koncem roku minulého. Největší senzací tohoto ročníku byla zpěvačka Adele, která proměnila všech 6 nominací. Kromě nejlepší písně „Rolling in the Deep“ a nejlepšího alba „21“ obdržela ocenění také za nejlepší krátký videoklip, nejlepší popový vokální výkon, nejlepší popové vokální album a nejlepší nahrávku. 5 nominací proměnili rockoví Foo Fighters (Nejlepší rockové album, DVD, rockové vystoupení a song a Hardrock/Metal vystoupení).

Rekordních 7 nominací měl americký rapper Kanye West. Porota rozhodla, že si zaslouží 3 ceny, a to v kategoriích: nejlepší rapové album, nejlepší rapová spolupráce a nejlepší rapová píseň „All of the Lights“. Z pěti nominací proměnil ve tři vítězné také v dnešní době velmi známý electro-dubstepový umělec Sonny John Moore, kterého většina z vás bude znát pod pseudonymem SKRILLEX. Ceny získal za nejlepší taneční nahrávku, nejlepší taneční/elektronické album „Scary Monsters xand Nice Sprites“, a nejlepší remixovanou neklasickou nahrávku z názvem Cinema . Dále ocenění: Bon Iver, Chris Brown, Taylor Swift, The Civil Wars a mnoho dalších. Během večera se vzpomínalo na zesnulou zpěvačku Whitney Houston, které oficiálně vzdala čest herečka Jennifer Hudson s písní „I Will Always Love You“.

20

Lukáš Vacek

Ohlédnutí za Oscars 2012 The Artist zabodoval Na konci února proběhlo již 84. udělování Oscarů. Smutný byl letošek pro Stevena Spielberga, který si při šesti nominacích neodnesl domů ani jednu sošku. The Artist, francouzský němý černobílý film, zabodoval v kategorii nejlepší film, herec v hlavní roli, kostýmy, hudba, režie. Černobílé filmy mám velmi ráda, proto nerada přiznávám, že mě v půlce uspal a probudil až v posledních minutách, bohužel mě to tedy příliš nezaujalo. Ostatní filmy nominované v této kategorii stojí za zhlédnutí, např. Černobílý svět, Děti moje nebo Hugo a jeho velký objev (celkem získal pět Oscarů - kamera, výprava, mix zvuku, střih zvuku, vizuální efekty). Ocenění za nejlepší zahraniční film získal Rozchod Nadera a Simin, popisující manželství z prostředí současného Iránu.

Mezi animovanými filmy byl oceněn Rango, snímek o chameleonovi prožívajícím různá dobrodružství. Za hlavní roli získala Oscara Meryl Streep, a to téměř po třiceti letech, kdy se jí naposledy podařilo zlatou sošku získat. Konkrétně za film Železná lady (Iron Lady, The), který je natočen podle skutečného života Margaret Thatcher, která se jako první žena stala premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Film není příliš dobře hodnocen, ale pokud se toužíte dozvědět něco z historie, je tento snímek správnou volbou. Můj obdiv má Christopher Plummer, kterému je přes osmdesát let a získal svého prvního Oscara v životě za vedlejší roli.

21

filmotéka Havran (Raven, The) – thriller Báječný hotel Marigold (Best Exotic Marigold Hotel, The) – anglické komediální drama Bitevní loď (Battleship) – americké sci-fi drama z námořnického prostředí Rok konopí – český dokument Tady to musí být (This Must Be the Place) – multižánrová komedie v hlavní roli Sean Penn Vrtěti ženou (Hysteria) – romantická komedie Královská aféra (Kongelig Affære, En) – historický film, natáčení probíhalo i v ČR Vrásky z lásky – česká komedie, hraje např. Jiřina Bohdalová, Ivan Trojan Láska a modřiny (Love and Bruises) – drama o čínské studentce ve Francii Máme papeže! (Habemus Papam) – italsko-francouzské drama Sněhurka (Mirror, Mirror) – v hlavní roli Julia Roberts Zatímco spíš (Mientras duermes) – španělský horor

22

Iva Moutelíková