[5]
OBSA H
Předmluva ..................................................................................................................................................................... 7 OBECNÁ ČÁST .......................................................................................................................................................... 11 1. Antická numismatika. Pojem a předmět .............................................................................................................. 12 Renesance – konec 18. století ...................................................................................................................... 13 Konec 18. století – dnešek ............................................................................................................................ 13 Dějiny peněz ve starověku ............................................................................................................................ 20 2. Mincovní technika ve starověku ............................................................................................................................ 28 Mincovní kovy ............................................................................................................................................... 28 Výrobní postup .............................................................................................................................................. 31 Mincovní technika ........................................................................................................................................ 35 3. Popis a určení ........................................................................................................................................................... 44 4. Datování .................................................................................................................................................................... 56 A. Řecké mince .............................................................................................................................................. 56 B. Římské mince ............................................................................................................................................ 58 SPECIÁLNÍ ČÁST ..................................................................................................................................................... 73 5. Řecké mince ............................................................................................................................................................. 74 A. Vnější znaky .............................................................................................................................................. 74 B. Dějiny mince: nástin, problematika ....................................................................................................... 84 Appendix I.: Nejstarší mince ve Středomoří .............................................................................................................. 102 6. Římské mince ........................................................................................................................................................... 114 A. Vnější znaky .............................................................................................................................................. 114 B. Dějiny mince: nástin, problematika ....................................................................................................... 170 Appendix II.: Antické mince za hranicemi římské říše .............................................................................................. 202 PŘÍLOHA ............................................................................................................................................................... 209 POZNÁMKY .................................................................................................................................................................. 223 SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................................................................. 249 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................................................... 251
MILADAE VXORI OPTIMAE Motto Někdy si člověk řekne, že už bylo řečeno vše, co mohlo být řečeno. Tu zazní hlas, který říká totéž, ale je to nové. Není pochyb: výzkum člověka teprve začíná. On však již vidí svůj konec. CANETTI 1988, s. 224 a 126.
[7]
PŘ EDM LU VA
1. Starověké mince jsou poslem z dávných časů, o nichž vydávají svědectví i dnes, kdy v nich ožívá paměť na staré doby. Jejich výpověď může být poučná i pro dnešního člověka, pokud ten ovšem chce naslouchat. Lidé se dnes mohou nejen obdivovat výkonům svých dávných předků, ale zároveň by si měli být vědomi varovného příkladu starověkých mincí. Z působnosti těchto ražených prostředků směny je totiž na první pohled zřejmé, jak příslušníci lidského rodu dovedli zneužívat každého – jinak prospěšného – civilizačního přínosu. Mince ražené ve starověku jsou tedy pro historiky vhodným svědectvím, jehož rozborem lze splnit požadavky kladené na dějepisectví již M. Tulliem Ciceronem (106–43 před Kr.). Při náležitém výkladu mohou údaje o vnějším vzhledu a působnosti řeckých a římských mincí alespoň do jisté míry rozžehnout i „světlo pravdy“ ozařující tehdejší život lidské společnosti.1 Historik nepíše ovšem podle M. Fabia Quintiliana (asi 35–kolem 100) své dílo proto, aby čtenáře přesvědčil, že se jím uváděné události doopravdy staly. Chce o minulosti jen vyprávět, historikovo líčení je přitom velmi blízké poezii, „je to svým způsobem báseň v próze.“ Historik hlavně připomíná potomstvu minulé události a zároveň si chce zajistit slávu svého nadání.2 Dodnes nepanuje shoda v tom, zda dějepis a dějezpyt vyprávějící o minulosti jsou vědou nebo uměním, popř. obojím.3 Na jedné straně je zřejmé, že historické dílo napsané literárně talentovaným badatelem nebo popularizátorem poskytuje estetický požitek. Na straně druhé by měl autor vyprávění o minulosti vycházet z ověřených fakt a nepodřizovat své dílo jen literárnímu záměru. Čtenář by neměl být lákán jen volbou výlučných, obsahově přitažlivých námětů nebo dokonce
jen literárně, umělecky zabarveným či nepřípustně zjednodušeným způsobem podání. Naproti tomu by se čtenář měl spolu s autorem aktivně zamýšlet nad tématem práce a neměl by být podceňován.4 Zajímavost výkladu by měla organicky vyplývat jak z jeho koncepce a kladení otázek, tak z řazení konkrétních fakt. 2. Minulost jako taková je předmětem poznání dějepisu a dějezpytu. Nehodlám uvažovat o tom, zda je možná celostní, popř. tzv. totální historie. V této souvislosti stačí podle mého soudu vzít v úvahu podložený a směrodatný výrok Františka Grause, který na sklonku svého plodného života označil postulát „totálních dějin“ za nepřiměřený a nereálný. Naproti tomu bych chtěl spíše naznačit, jak je obecně a zvláště v některých úsecích starověkých dějin obtížné splnit úkol, který si Graus v uvedeném díle konkrétně stanovil – sjednotit dílčí analýzy s použitím určitých aspektů.5 O minulosti se ovšem snadněji teoreticky uvažuje, než konkrétně píše.6 Historik prostě zkoumá minulost a neomezuje se přitom ve svých zájmech. Nezáleží na tom, že v dějepisu a dějezpytu existuje řada speciálních oborů. Přirozeným úkolem každého historika je uplatňovat v rozmanitých zkoumáních minulosti celostní přístup k její rekonstrukci. To je ovšem i podle Topolského obtížně splnitelný postulát a nikoliv skutečnost.7 3. Historické rekonstrukce odpovídají svou rozmanitostí mnohotvárné minulosti, z jejíchž nejrůznějších aspektů mohou dějepisci vycházet. Při konstrukci historiografického faktu se pochopitelně neopírají jen o výpověď pramenů, ale vědomě a někdy i nevědomě se v jejich tvůrčím procesu promítají tzv. informace mimopramenné – vlastní životní
[8] zkušenosti, výsledky bádání jiných historiků, podněty z jiných vědních oborů,8 atd. Negativně působí na celkové pojetí minulosti zvláště aspekty mimovědní, popř. ideologické. Tzv. čistý dějepis a dějezpyt odpovídá často na otázku „k čemu nám je dějepis?“9 z pozic náboženských, nacionálních, třídních či dokonce rasistických. Jednak se tak narušuje kontinuita objektivního historického poznání, jednak se zpomalují snahy o realizaci objektivnější, integrálně pojaté rekonstrukce minulosti. Retardující působnost uvedených aspektů je nadto zjevně či skrytě přítomna i v metodologickém a metodickém přístupu k rekonstrukci dějin. Konkrétně – historie se sice chápe teoreticky jako jednotný proces, ale prakticky se dodnes – alespoň podle mého soudu – vykládají dějiny raných stadií ve vývoji lidstva většinou izolovaně, přechodná období se důkladně studují zřídka, vazby mezi jednotlivými etapami v lidských dějinách nemají často v dílech historiků jasnější kontury.10 „Racionálními či vědeckými metodami nemůžeme předvídat budoucí růst našeho vědeckého poznání.“11 Můžeme však hledat předpoklady pro vskutku adekvátní historickou rekonstrukci v dosaženém stavu poznání o minulosti. Pozitivně může podle mého názoru tvůrčí proces dějepiscův ovlivnit – ve vztahu k cíli předkládané práce – dnešní rozvoj tzv. pomocných či základních věd historických,12 konkrétně v našem případě antické numismatiky. 4. Nové poznatky o starověkých mincích stále více narůstají. Stav poznání v antické numismatice průběžně registrují kritické přehledy a bibliografie prací uveřejněných v období mezi světovými numismatickými kongresy.13 Hlubší představu o dosažené úrovni vědního oboru poskytují úvody do antické numismatiky. Obsahově systematizují tyto příručky většinou vlastní – dosavadním bádáním ověřená – numismatická fakta.14 Někdy jsou numismatické poznatky včleňovány do širšího historického kontextu, ovšem povýtce vyprávěcím, ilustrativním způsobem.15 Nástin současného stavu poznání s jeho úskalími, popř. perspektivami bývá předmětem výkladu poměrně zřídka.16 Popis a výklad antických ražeb se nejen rozšiřuje, ale i prohlubuje.17 Dnes se v antické numismatice prosazuje rovněž interdisciplinární přístup k růz-
ným problémům, které řeší numismatikové, archeologové a historici. Nadto se uznává, že při výzkumu funkcí antické mincovní formy peněz je nutné přihlížet i k dějinám, hospodářství a společnosti tehdejší doby.18 Naproti tomu se výsledky konkrétního (analytického i syntetického) studia nezobecňují na úrovni nauky o pramenech. Je tedy obtížné posoudit, do jaké míry se programové cíle v antické numismatice skutečně plní a zda výsledků konkrétního výzkumu lze využít v metodologicky a metodicky fundované historické rekonstrukci. Nestačí tedy stále jen ověřovat poznávací nosnost jednotlivých druhů pramenů, např. verifikovat vhodnost kvantitativních metod při výkladu některých historických svědectví.19 Zároveň je podle mého soudu nutné usilovat postupně o sjednocování dílčích analýz a to tak, aby byly navzájem slučitelné v historické rekonstrukci zvoleného typu. Několikrát jsem se o to v minulosti pokusil20 a v tomto smyslu bych chtěl konkretizovat i předkládaný úvod do antické numismatiky. Přípravná fáze historické rekonstrukce, jak bych tuto etapu v historickém výzkumu pracovně nazval, spadá jak do kompetence tzv. čistého historika, tak např. archeologa, numismatika nebo i papyrologa, epigrafika apod. Každý z nich by měl pochopitelně respektovat obecně závazné metodické principy. Při dnešní rozkolísanosti, popř. roztříštěnosti historického poznání je ovšem tento cíl velmi vzdálený. Jinými slovy – jde o ideál, k němuž by se historická věda měla postupně přibližovat. Nadto jednotlivec může některé směry ve výzkumu jen naznačit a stále je pokud možno upřesňovat. 5. Český úvod do antické numismatiky jsem se pokusil napsat již v minulosti. O řeckých a římských mincích jsem při odlišnostech obou historických fenoménů vykládal samostatně.21 V prvním svazku jsem se dotkl pojmosloví antické numismatiky a informoval jsem o mincovní technice ve starověku, která měla tehdy obdobné rysy v nejrůznějších společnostech. Základní údaje o vlastnostech řeckých mincí jako historického pramene jsem uvedl jako předpoklad pro dějiny řecké mince, které jsem ovšem pro územní i časovou rozmanitost řeckých ražeb posuzoval jen v obecné rovině. Dějiny mincovní formy peněz v řeckém světě jsem
[9] vykládal hlavně v souvislosti s jejím vznikem, rozšířením a úlohou. Za prvé jsem se domníval a jsem téhož názoru i dnes, že právě historická rekonstrukce peněžně-historického procesu – ať je zaměřena více historicky nebo numismaticky – se neobejde bez teoretického přístupu. Za druhé je zřejmé, že se teorie tehdy prosazovala v konkrétním historickém výzkumu jen obtížně. Pokládal jsem proto za vhodné upozornit na podněty pro studium peněžně-historického procesu v jeho raných fázích, které jsou obsaženy v pracích Marxe a Engelse. Zároveň jsem však v přípravné studii explicitně zdůraznil, že: „Obsáhlé pasáže z Marxových, popř. Engelsových prací měly jen naznačit bohatství podnětů ke studiu dané problematiky, ale nemohou být pochopitelně pokládány za splnění uvedeného požadavku, ani jich nelze užívat jako důkazového prostředku v budoucí historické rekonstrukci.“22 Nevycházel jsem tedy z ideologických aspektů Marxových a Engelsových názorů. Za tehdejšího stavu ve společenských vědách jsem ovšem nemohl upozornit i na podněty plynoucí např. z názorů Simmelových a Weberových. Nadto jsem se v tomto směru ani nemohl opřít o průpravné analýzy v tradičně orientovaném dějepisectví.23 Za třetí jsem však přecenil možnosti předvídat perspektivy ve vývoji vědeckého poznání.24 Předpokládal jsem totiž, že by se antická numismatika mohla změnit ve skutečné dějiny peněz ve starověku. Naproti tomu dnešní stav historického i speciálně numismatického výzkumu konkrétně naznačuje, že vyššího stupně pochopení peněžně-historického procesu v minulosti lze spíše dosáhnout prohlubováním dějin mince se stálým zřetelem k úkolům samostatné vědní disciplíny – dějin peněz ve starověku, které jsou nedílnou součástí sociálních a ekonomických dějin lidstva v této vývojové fázi.25 V druhém svazku jsem pojednal o římském mincovnictví ve starověku. Římské mince jsem zkoumal jako historický pramen hlavně v kontextu tzv. nauky o pramenech. Přihlížel jsem rovněž k významu tzv. netradičních pramenů (archeologické doklady, nápisy, mince, atd.) v historické rekonstrukci moderního typu. Některé problémy z dějin mince jsem zařadil do výkladu o vnějších znacích římských
mincí, jiných jsem se dotkl v několika samostatných statích.26 6. Dnes předkládám čtenáři úvod do antické numismatiky v jednom svazku a to pod souhrnným názvem Mince starověkého Řecka a Říma s podtitulem Antická numismatika. V obecné části se zabývám pojmem a předmětem antické numismatiky, mincovní technikou ve starověku, popisem a určením řeckých i římských mincí a konečně jejich datováním. Ve speciální části uvádím nejdříve vnější znaky a dějiny řecké mince. Výklad o dějinách mince jsem poněkud rozšířil a zkonkrétnil základními údaji o mincovních systémech, alespoň v hlavních centrech řeckého světa. V dodatku jsem se pokusil stručně charakterizovat dnešní stav poznání o nejstarších mincích ve Středomoří. Výklad o vnějších znacích římské mince jsem ponechal v podstatě beze změny. Dějiny římské mince, jimiž jsem se původně nezabýval, jsem dnes alespoň nastínil v názorném přehledu. V dodatku o starověkých mincích za hranicemi římské říše jsem se čtenáře snažil uvést do této rozlehlé a složité problematiky. 7. Cesta k pokud možno pravdivému a ucelenému poznání minulosti není snadná ani rychlá. Dnes se proto chci pokusit jen o popis vlastností jednotlivých řeckých a římských mincí a chtěl bych je charakterizovat i jako složky mincovních systémů v řeckém světě i u Římanů. Zároveň je mým cílem stručný úvod do dějin řecké a římské mince. Poznatky neposkytují přitom jen mince samotné, ale i další historické prameny. Nelze zanedbávat ani závěry ostatních vědních oborů, které zkoumají dějiny starověku. Na jedné straně lze předkládaný výklad chápat jako sice skromný, ale nezbytný předpoklad pro budoucí, peněžně-historicky pojaté dějiny mince ve starověku, organicky včleněné do starověkých dějin. Na straně druhé bych chtěl vzdělanému čtenáři konkrétněji objasnit základní východisko moderního dějepisu, že „minulost má skrytou svou pravou podobu hluboko pod tím, co je viditelné.“27
x
x
OBECNÁ Č ÁST
[ 12 ]
1. ANTICK Á NUMISMATIK A POJEM A PŘ EDMĚT
Starověké mince vyšly z oběhu již před tisíciletími, dávno přestaly plnit svou základní funkci v peněžní směně. Se zánikem starověké civilizace zmizela i společnost, schopná bezprostředně vnímat řadu dalších informací obsažených v mincovních obrazech a legendách (opisech a nápisech). Ražby starověkých národů počaly však již za renesance promlouvat i k lidem nové doby. Nejprve byly starověké mince shromažďovány a popisovány jako vzácné a zajímavé starožitnosti. Jejich výklad odpovídal představám i potřebám pozdního středověku a počátků novověku. Až koncem 18. století vznikl samostatný vědní obor – antická numismatika, systematicky popisující a vykládající starověké ražby jako historické prameny svého druhu. V 19. století se objevila průkopnická díla, usilující o všestranný, především peněžně-historický výklad starověkých ražeb. Hlavní pozornost se však v 19. století soustředila k popisu hmotné, jevové podoby starověkých mincí a k jejich systematickému utřídění podle místa i doby vzniku. Výsledkem tohoto úsilí jsou zejména obsáhlé, ovšem ani dnes mnohdy zcela neukončené, katalogy tzv. řeckých a římských mincí. Teprve ve 20. století se historický zájem o starověké mince prohloubil. Především se sledovala jejich výpověď o politických a kulturních jevech starověkého světa. Současně – ale soustavně až v posledních desetiletích – se výzkum zaměřoval k rozboru peněžně-historického vývoje ve starověku. Jazykový význam popisného názvu antická numismatika se v průběhu vývoje tohoto vědního oboru vlastně nezměnil. Podstatné jméno numismatika, odvozené od řeckého nomisma,28 označuje dnes stejně jako na konci 18. století, že jde o vědní disciplínu zkoumající mince. Přídavné jméno antická, odvozené
od latinského antiquus,29 blíže určuje časově i prostorově vymezené prostředí historické, v němž se mince od svého vzniku v 7. století před Kr. po více než tisíc let vyvíjely.30 Obsah a v závislosti na něm i rozsah pojmu antická numismatika se naproti tomu od konce 18. století změnil natolik, že dnes nemůžeme jazykový výraz antická numismatika chápat podle jeho popisného významu, ale pouze jako prosté, konvenční pojmenování.31 Pojem antická numismatika je zapotřebí přesně vymezit. Jedině tak lze na jedné straně splnit požadavky logiky na jeho jasnost, zřetelnost a určitost,32 a na straně druhé posoudit, zda má tento pojem plný význam, tj. zda k něčemu ve vědě slouží.33 Každý pojem jako „určitá neprázdná soustava znaků určujících třídu designátů“ má svůj obsah (= soustava znaků) a rozsah (= třída designátů, tj. určovaných předmětů, v našem případě starověkých mincí).34 Především je nutné zvážit, zda se pojmu antická numismatika užívá stále ve stejném významu, čili zda se v průběhu vývoje poznání35 nezměnil jeho obsah, popř. i rozsah. Jednotnost numismatiky jako vědy o mincích vůbec je dána nejen vývojovými souvislostmi mezi mincovnictvím starověkým, středověkým a novověkým,36 ale je zakotvena především v tom, že mince byla na všech vývojových stupních jedním (a po dlouhou dobu rovněž jediným, popř. nejdůležitějším) z prostředků peněžní směny. Pojmoslovné úvahy o numismatice jako takové mají tedy obecnou platnost a jsou předpokladem pro rozbor obsahově bohatšího, podřazeného pojmu antická numismatika. Časové mezníky v obsahovém vývoji pojmu antická numismatika lze zatím stanovit jen rámcově.
