1
Na dubnovém čísle GF Bodu se podíleli: Luisa Pavlíková, Milan Schleider, Kryštof Špidla, Dinh Minh Lan Phuong, Míra Němec Kateřina Mauerová, Tereza Štromová, Magdaléna Bartošová, Šárka Partlová, Pavel Čumpelík, Vladimír Hrdina, Zdena Hrdinová, Lenka Měkotová, Pavel Štryncl, Charlota Dědková, Renáta Flecknová, Sabina Pešková, Ondřej Kuthan, Jakub Liška, Jakub Štrom
OBSAH Pasco Čtení Filmový klub Absolventi píší GF
Rozhovory Zajímavosti Zábava Poezie
2
PASCO projekt PASCO filmování Děti čtou nevidomým dětem Zastavení ve FK Program FK Zpátky v ČR Hod Olympický Olympijská soutěž hudební Sportovci starého Řecka Paže tuž, GF služ! Piškvorky Euterpe P. Pustina Rekordy z říše živočichů Křížovky z dějepisu Jak chodí básníci do bordelu Slečny Nic Citáty
Kateřina Mauerová Kateřina Mauerová Tereza Štromová Magdaléna Bartošová Šárka Partlová Pavel Čumpelík
Charlota Dědková Renáta Flecknová Sabina Pešková Ondřej Kuthan Jakub Liška Anonym Jakub Štrom
4-5 5-6 6-7 7 8 9-10 10 10-11 11 11-12 12 12-13 14-16 17-18 18-19 20 20 20 20
Milí čtenáři GF Bodu, začíná vegetativní aktivita rostlin a zvyšuje se aktivita živočichů, dny se prodlužují, otepluje se. Ano, skutečně začalo meteorologické i astronomické jaro. Za chvíli si na zimu vzpomeneme jen jako na mlžný opar, rozplývající se v šumění rostoucí trávy, štěbetání malých ptáčků jarabáčků a slunečním svitu, pohlcujícím naši geoidní Zemi.
A už i GF se probouzí se zimního spánku. Horkým tématem poslední doby se stal Hod olympický. Probíhající turnaj v piškvorkách je ale pouhým začátkem. Ostatně, březnové číslo je věnováno právě olympiádě a spoustě zajímavých soutěží, které pro nás připravili naši ochotní, obětaví, povolní, laskaví, úslužní, přívětiví, dobří a často až milí a vlídní, náležitě schopní, řádní a čestní, nikdy ne však hrubí, nebo, nedej Bože, nezpůsobní, profesoři. Nebývá to obvyklé, jaro je však i nositelem smutných zpráv. Po dvou letech končí projekt „Jdeme na to od lesa“. Omluvte mne, prosím, za tak strohou větu, větu, jíž se nedostává žádného zjemnění či citlivosti, říká se však, že špatné zprávy je nutno sdělit s jistou úderností a krátkostí. Dlouho chodit kolem horké kaše a přemýšlet nad tím, jak co nejjemněji sdělit, že projekt, který nás na gymnáziu provázel dlouhé dva roky, někteří s ním odmaturovali, jiní se na gymnázium teprve nastoupi-
li, a to už vůbec nemluvím o těch, kteří se s tímto projektem postoupili o dvě třídy gymnázia výše, končí, to by přeci bylo necitlivé. A vezměte si studenty, kteří již přivykli Pasco výjezdům, účastnili se všech měření a zpracovávání dat či si jen chtěli uchovat pěknou vzpomínku, a tak Pasco fotografovali. Vzpomenuvši na všechny tyto hodné lidi, jak bych jim mohla oznámit smutný konec dlouhým výčtem milých vzpomínek, které nám Pasco přineslo? A co by si o mne pomysleli studenti, kteří o něm natáčeli film? Jedna pozitivní zpráva tu ale je. Sexta, poslední třída, jež na výjezdu nebyla, si ono kouzelné období teprve prožije. A jelikož je jaro, čas poznávání a tvoření nového, sami se začtěte do GF BODU, co jsme pro vás připravili tentokrát. Šéfredaktorka Luisa Pavlíková
Přijde Pepíček ze školy a říká: „Mami, dneska jsem se jediný z celé třídy přihlásil!“ „No to je pěkné,“ říká maminka, „a na co se paní učitelka ptala?“ „Kdo rozbil okno na chodbě.“ „Pepíčku, řekni dvě zájmena.“ „Kdo, já?“ „Výborně, Pepíčku.“ 3
PROJEKT S PASCEM Milí studenti! Jistě jste na naší škole stihli zaznamenat několik vědecky vyhlížejících modrých krabiček. Název tohoto šikovného, ač poměrně malého zařízení je Xplorer GLX. Studenti ale raději používají jednodušší název PASCO, ten se ale vztahuje spíše k firmě, která vybavení pro experimentální výuku přírodních věd vyrábí.
ry. Tyto metodiky průběžně vytvářejí naši kantoři, a to k hodinám fyziky, chemie, biologie, anglického a německého jazyka, ale také zeměpisu a matematiky. II. Výjezdy Od doby, kdy se na škole projekt spustil, se uskutečnily tři větší výjezdy. Zvolenými destinacemi byly Pálava, Ostravsko a Jizerské hory. Sextu do konce školního roku čeká ještě výjezd poslední. III. Konference
V průběhu roku 2008 se naše paní ředitelka Alena Hlávková začala zajímat o přístroje a projekty firmy PASCO. Shodou okolností ji zrovna kolem Vánoc téhož roku oslovila paní Lucie Winklerová s nabídkou svých služeb, přesněji, tvorby projektů. Možnost s ní spolupracovat se paní Hlávkové zamlouvala, a tak už v březnu roku 2009 Krajský úřad v Liberci vydává výzvu k Evropským fondům. Naplno se na našem gymnáziu projekt spolufinancovaný Evropskými fondy rozběhl na začátku školního roku 2009/2010. Ukončovat se bude v červnu roku letošního. Součástí projektu s PASCEM je hned několik činností. V tomto článku je rozdělím do čtyř odvětví: I. Metodiky První podmínkou pro průběh projektu „Jdeme na to od lesa“ je vytváření metodik k práci s Xplorerem a jeho senzo-
4
Již od samého začátku projektu byla do kalendáře akcí gymnázia zaznamenána vědecká konference, která se uskutečnila 9. 3. 2012 ve frýdlantské Besedě. Přednášejícími byli studenti sexty, septimy a oktávy, kteří divákům z vyššího gymnázia představili výsledky výzkumů, na kterých dosud pracovali. Co se výjezdů týče, připomenuli nám je Štěpán Černý, který nám prezentoval fotodokumentaci z jednotlivých výjezdů a Jaroslav Ullmann nás seznámil s výsledky měření prováděnými na výjezdech. IV. Školení V rámci programu PASCO byla organizována i školení pro profesory. Cílem školení bylo naučit je pracovat s Xplorerem a jeho přídavnými zařízeními a zdokonalovat tak výuku. Na závěr snad jen, že budeme rádi za jakoukoliv zpětnou vazbu od vás, studentů. Nebojte se napsat pár vět o tom, co vám PASCO dalo, vzalo, v čem pomohlo, co zkazilo…
Tímto vyzývám zejména naše nové nadějné redaktory a nabízím vcelku vděčné téma na článek, anketu, rozhovor. Kateřina Mauerová
PASCO FILMOVÁNÍ Jako reakce na brzký konec PASCO-projektu vzniká PASCOdokument.
vlastního příběhu. Druhým způsobem, jak natočit dokument je postavit před kameru režiséra, který má určitý záměr a v rozhovorech se ho snaží lidem vštípit. K závěru první části našeho semináře jsme prodiskutovali naše možnosti. „Jakpak ten film asi natočíme?“
Vše začalo 27. ledna 2012. To je den, kdy jsme se seznámili s Jaroslavem Kratochvílem, který je studentem pátého ročníku FAMU na katedře dokumentární tvorby. Přijel, aby nám pomohl s dokumentem o právě probíhajícím projektu s PASCEM. Jeho úkolem bylo poskytnout nám své zkušenosti a poradit s výběrem vhodného konceptu. Jarda nám osvětlil filmové profese. Následně jsme se podle zájmu o ně rozdělili do skupin a shlédli pár dokumentů z Jaroslavovy dílny. Názorně jsme si na nich ukázali způsoby, jak točit dokument. První snímek byl ukázkou dokumentu točeného „skrz někoho“ – vyprávěním jeho
Režírování se ochotně ujal Ondřej Kuthan, do role scénáristů se jmenovali Jakub Liška a Magdalena Bartošová. V hlavní roli se vám představí Miroslav Němec alias Jarda. Hlavním kameramanem je Jakub Čumpelík, dlouholetý pracovník České televize pro projekt Digináves. Těšit se můžete také na Jardovy kamarády Luisu Pavlíkovou, Tomáše Čeledu, Aleše Nováka a Kateřinu Mauerovou. Další významnou osobou, která zajišťovala vše potřebné, byla paní Winklerová, tímto bychom jí chtěli moc poděkovat, starala se o zpříjemnění natáčecí atmosféry. Její pravou rukou můžeme nazvat Annu Žamberovou, která zajišťovala bezproblémový chod celého natáčení. Kdo se asi představí v roli záhadného starce? Nechte se překvapit! Osudový byl víkend od 17. do 18. 2 – naše první natáčecí dny. Všichni jsme se sešli v budově gymnázia a ta nám posloužila také k natáčení dokumentu. Samo-
5
řejmě bylo nutné provést nějaké dotáčení, proběhlo v pondělí 12. a v úterý 13. dubna. Střih dokumentu je naplánovaný na víkend 16. – 17. 3. 2012.
častněným, od skriptu po herce, děkujeme! Kateřina Mauerová
Nezbývá než držet palce, snad se dokument povede! Všem ochotným zú-
DĚTI ČTOU NEVIDOMÝM DĚTEM Den jako každý jiný, bylo hnusně, břečka, zima. Zkrátka jako každý den mezi zimou a jarem. Až na to, že pro několikačetnou skupinku studentů Frýdlantského gymnázia se měl tento den vepsat do jejich životů, jako konkurz v rámci projektu Děti čtou nevidomým dětem. Tentokrát se jednalo o knihu Ivy Procházkové – Soví zpěv.
Po čtyřech únavných hodinách strávených v budově školy jsme se individuálně (nebo ve vícečetných skupinkách) vydali na vlakové nádraží, odkud nám v 12:45 odjížděl vlak. Vyčítali jsme panu profesorovi Špidlovi párminutové zpoždění, jenže jak jsme později zjistili, existují i horší opozdilci, 6
například blíže nejmenovaný Vašek, dorazivší na nádraží asi dvě minuty před odjezdem vlaku. Nakonec jsme se úspěšně dostali bez větších komplikací do Liberce a následně přes krátkou přestávku v obchodním centru až na půdu Krajské vědecké knihovny.
Dorazili jsme jako jedni z posledních, přičemž jsme tzv. prošvihli uvítací ceremoniál. I tak jsme dostali čísla, určující naše pořadí, v jakém budeme vstupovat do místnosti s p. režisérkou. Ve volném čase jsme vyhledávali skrytá zákoutí, ve kterých jsme se pokoušeli uklidnit. Bezúspěšně. Občas jsme se shlukli do skupinek převážně po čtyřech, následně jsme si trénovali text, nebo čerpali inspiraci z knih. Postupně vstupovali členové našich řad do místnosti, ze které později vycházeli frustrovaní ze svého výkonu, pro sebe samého nedostačujícím.
Jakmile jsme byli všichni hotoví, vyrazil náš dav směr vlakové nádraží, ovšem cestou tam se začal postupně rozpadat, neboť někteří z nás měli soukromý odvoz. Ač byli někteří studenti i na cestě domů stále ještě značně rozrušeni, vyšší gymnazisti zůstávali po celou dobu výkonu ledově klidní. Jejich klidnost se zřejmě vyplatila, protože když jsme se další týden dozvěděli výsledky, jejich jména zářila na výherní listině. Byli to Charlota Dědková, Ondřej Kuthan a Jakubové Liška a Štrom. Tereza Štromová
ZASTAVENÍ VE filmovém klubu Napadlo mě zjistit si něco o školních aktivitách mimo vyučování a pořádně je prozkoumat. Je to záležitost na několik čísel a vždy se budu věnovat jedné zájmové činnosti. Pro toto číslo jsem si vybrala filmový klub. Navštívila jsem ho ve čtvrtek (tradičním dni promítání) 8. března 2012. Promítal se dokument o první dámě v prezidentském křesle Libérie „Železné dámy Libérie“. Na začátku uvedl film Jakub Liška, jeden z organizátorů filmového klubu, a přednesl prezentaci o Libérii, abychom věděli, o jakou zemi se jedná, kde leží a čím vyniká. Samotný snímek byl také velmi poutavý a zajímavý. První dáma Libérie se snažila dostat tuto zemi z poválečné krize a vyzdvihnout dříve utlačované ženy. Dokument sleduje její vládu od prvních dnů. Tato žena dostala Nobelovu cenu za mír a dosud v Libérii vládne. Filmový klub mě zaujal a určitě se tam ještě někdy zastavím. Zkuste ho taky: ulijete se z domácího úklidu, něco nového se dozvíte a shlédnete zajímavý film, který můžete v závěru filmového klubu zkritizovat. Určitě přijďte. Magdaléna Bartošová 7
PROGRAM FILMOVÉHO KLUBU Pokud Vás Magdaléna Bartošová nalákala na návštěvu Filmového klubu, nezapomeňte se podívat na následující program, aby Vám náhodou neunikl zajímavý film!
Datum
Film KONZUM
Téma, popis Barvitá a klipově sestříhaná kritika konzumní společnosti ve stylu televizních reklam.
19. 4. 2012
BÝT SKINHEADEM
Podrobně zmapovaná a hudebně bohatá historie i současnost hnutí skinheads se všemi jeho paradoxy a názorovými odlišnostmi.
3. 5. 2012
LEKCE BĚLORUŠTINY
Hudebně bohatý snímek v dynamickém střihu střídá rozhovory s mladými Bělorusy s autentickými záběry policejní brutality vůči demonstrantům. Je strhující výpovědí o situaci v totalitním státě a důkazem toho, že mladí lidé mají sílu protestovat proti diktátorskému režimu.
NEBOJ SE, TO PŘEJDE
"Coming out" tří mladých Švédek, které přitahují dívky.
NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ
Citlivé, formálně vytříbené a místy úsměvné portréty představují pět atletů, kteří se ve skromných podmínkách připravují na 18. mezinárodní seniorské mistrovství světa ve finském Lahti. Tvůrci snímku nám výmluvně ukazují, kolik zdravého ducha, svěží mysli a obdivuhodné kondice je možné uchovat ve starém těle.
17. 5. 2012
31. 5. 2012
14. 6. 2012
8
ZPÁTKY V ČR Ahoj gympláci! Upozorňuji, že dnešní článek bude zamotaný a zřejmě nebude dávat žádný smysl. Snažila jsem se, ale když máte bordel v hlavě, těžko napíšete něco smysluplného, natož třeba vtipného. Příště se polepším! :)
„DVA TÝDNY A JÁ UŽ ZAČÍNÁM PŘEMÝŠLET, JESTLI JSEM NEUDĚLALA CHYBU.“
Jsou to dva týdny, co jsem odjela z Aberdeenu a vrátila se zpátky domů. Dva týdny a já už začínám přemýšlet, jestli jsem neudělala chybu. Dominika s notebookem v posteli předstírá, že se učí, taťka je u Adamců na poradě (na pivu) a mamka asi zůstala radši v práci. Já sedím sama u jídelního stolu a píšu článek. Slíbila jsem totiž Luise, že jí ho dneska pošlu, a tak bych asi měla začít. Internet tady v obýváku nefunguje a že by mě zaujalo něco v televizi, toho už se dávno nebojím. (Jedině snad že by dávali ''Růžovku'', to by byla jiná!) Alespoň můžu v klidu psát. Jak už jsem zmínila, pracuji opět u rodičů v restauraci. A čím víc se rozhlížím kolem sebe, tím víc si uvědomuji, jaké mám štěstí. Ovšem že nechci být servírkou do konce života, ale mám jistou práci a zřejmě vždycky mít budu. Jsem si vědoma toho, že nebýt taťky, práci bych neměla a stejně jako to vím já, vědí to i ostatní. Je-
jich pomluvy ale přežiju, je to lepší, než být bez peněz. Pokud jde o samotné povolání servírky, nejde samozřejmě o nic složitého. Je to ale těžší, než se zdá, alespoň pro mě. A je-li navíc majitelem restaurace jeden z vlastních rodičů, musíte se smířit s tím, že si občas vyslechnete nepříjemné poznámky na jeho adresu. Pro ostatní je totiž pořád jen šéfem a šéfové zkrátka oblíbení nejsou. Pokud jde však o peníze či pracovní dobu, nestěžuji si. Pracuji sice i čtrnáct hodin denně, ale maximálně patnáct dní v měsíci, což je fajn. Tak jako v každém jiném zaměstnání vás během dne spousta věcí naštve. Zjistíte například, že parta opilých rozjařených studentů dokáže být celkem otravná a jen si v duchu říkáte: „Bože, snad se takhle nechovám i já, když piju!“ Nebo když se pomalu chystáte zamknout dveře a deset minut před zavíračkou přijdou hosté. I to dokáže rozčílit, a jak! Nebo když dojde pivo. Když zkazíte objednávku. Když pořád nedokážete odnést tři talíře v jedné ruce. Když někoho polijete. Je toho tolik, každý den se minimálně jednou sama sebe zeptám: „Mám já tohle zapotřebí?“ A přesto jsem spokojená. Pokaždé se totiž najde někdo, kdo se na vás usměje, řekne něco milého a jednoduše vám udělá zbytek dne hezčí. A takových lidí k nám chodí naštěstí dost. Přemýšlela jsem, že se porozhlédnu po jiné práci, někde v kanceláři, například. Ale kdo by mi zvedl náladu tam, když by mi bylo mizerně? Práci a peníze tedy mám, pokud se ale nedostanu na vysokou, vrátím se zpátky 9
do Skotska. Anebo odjedu někam úplně jinam. Tolik jsem se těšila domů a teď když jsem tu, chci být jinde. Někdy mám pocit, že jsem případ pro psychiatra. Nechci už bydlet u rodičů, na to je mám moc ráda. A chci se naučit žít bez lidí, na které jsem zvyklá, stejně jako to udělali všichni ostatní. Už nám není šestnáct, gympl je dávno za námi a každý si žije svůj vlastní život. „Je to konec jedný éry!“ „JE TO KONEC JEDNÝ ÉRY!“
mě bude vysoká škola, kolej, učení a zábava, ale to se teprve uvidí. Když ne, svět se nezboří, najde se něco jiného. Už vím, že nemá cenu plánovat a pořád se uklidňuji tím, že přijde přesně to, co přijít má. Vždycky to přece nějak dopadne. Pro dnešek to raději ukončím a příště (až budu zase normální) už snad dojde i na nějaké ty vtipné příhody z hospody! :) Zatím se mějte fajn! Šárka Partlová
Já doufám, že další kapitolou pro
HOD OLYMPICKÝ S příchodem jara začínají probíhat soutěže HO. Soutěže budou bodovány za účast a umístění (viz. bodovací tabulka), nejlepší třída bude odměněna. Vyhlašujeme tímto soutěže v uměleckých disciplínách - výtvarná, hudební a literární, které budou trvat zhruba do konce května. Své přihlášky k těmto soutěží společně s případnými dotazy směřujte na „vrchníky“ disciplín prof. Hrdinu, Hrdinovou a Špidlu. Již se rozběhla soutěž piškvorek v třídních kolech. Od této chvíle je možné se hlásit k soutěžím sportovním, kde hrací systémy budou upřesněny podle počtu přihlášených
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se…
Pierre de Coubertin
sportovníků. Proto s přihláškami neváhejte a přihlaste se našim kotrmelcářům co nejrychleji. Sledujte nástěnky, budou průběžně vyhlašovány i další akce, za které můžete sbírat bodíky pro svou třídu. Průběžné bodování tříd bude zveřejňováno na intranetu. Pavel Čumpelík
HUDEBNÍ SOUTĚŽ Hudební soutěž je vyhlášena pro jednotlivce i skupiny (třídy) ve dvou kategoriích: Tvůrčí: téma – sport, olympiáda Reprodukční: téma – neomezené čas – 2-3 minuty čas – 2-4 minuty Forma – píseň, hudební skeč 10
Možnosti – hraní na nástroj (nástroje), zpěv, folk, rock, klasika. Nepřekročit stanovený limit.
VV – SPORTOVCI STARÉHO ŘECKA Najdi – vyhledej – vygoogli si jakoukoliv sochu řeckého sportovce (olympionika) – Doryfora, Diskobola, … nebo reliéf, který zachycuje jezdce na koních, běžce, … nebo si vyber ukázku z řeckého vázového malířství – s výjevy ze zápolení, z boxu, běhu, … Vybraný výjev se sportu nebo sportovce samého nakresli (tužkou, fixem, perkem a tuší) nebo namaluj (pastely, temperami) na formát A4 – A3 a podepsaný odevzdej do učebny VV nebo prof. Hrdinové. Pokud si vybraný motiv vytiskneš na papír A4, můžeš využít i techniky koláže a vtipně daný námět doplnit – například Diskobolos může mít trenýrky Adidas či tvou vlastní hlavu.
TV – PAŽE TUŽ, GYMPLU SLUŽ! Téma olympijských her je jako stvořené pro naše tělocvikáře. Všichni víme, že nás učí sportovci zkušení, na znalosti bohatí a sport milující. Podívejte se, jaké soutěže vám na GF připravili:1. Střelba ze vzduchovky o 2+5 (2 nástřely a 5 soutěžních ran) ze vzdálenosti 10m. o Dívky a chlapci soutěží zvlášť. 2. Streetball „ČUNČA“ o Hraje se tři na tři, v týmu můžou být i dívky (pokud startuje dívka, tým na začátek získává k dobru 2 body (tedy 2:0), pokud dvě dívky, 4b. atd.). 3. Debl
11
o Ač by se z názvu mohlo zdát, že se hraje dva na dva, není tomu tak. Tým se skládá ze tří členů a může být sestaven libovolně (tedy buď pouze dívky, chlapci nebo mix). o Systém je stejný jako u sportovního dne, soutěží celé GF, pouze pravidla jsou pro jednotlivé třídy lehce pozměněna. Nižší gymnázium hraje klasickou přehazovanou, jako tomu bylo doposud, ale kvinta se sextou musí volejbalově podat a jednou volejbalově odbýt. A septima s oktávou volejbalově podat a dvakrát volejbalově odbít. Přihlášky nutno odevzdat tělocvikářům do 12. 4. Systém turnaje a pravidla budou upřesněna podle počtu přihlášených týmů.
PIŠKVORKY Pravidla: Ve třídě hraje každý s každým jednu hru piškvorek (viz Pravidla piškvorek). Za vítězství hráč získává bod, za prohru nula bodů. Výsledek se zapíše do připravené plachty. Klání probíhají o přestávkách. Jediné, co hráč potřebuje, je tužka, kostičkovaný papír a bystrá hlava. Tři studenti s největším počtem bodů z každé třídy postoupí do celoškolského finále, které se bude konat v červnu a budou dále bojovat s nejlepšími žáky školy o absolutní vítězství a hodnotné ceny. Pravidla Piškvorek: Piškvorky proti sobě hrají dva hráči. K dispozici mají čtverečkované hrací pole. Každý z hráčů má svůj symbol (křížek nebo kolečko). Zakreslováním svého symbolu do některého ze čtverečků hracího pole se snaží poskládat souvislou řadu pěti svých symbolů. 5. Zároveň také samozřejmě zabraňuje svému soupeři v tomtéž. 6. Vyhrává ten hráč, kterému se podaří dříve poskládat nejméně pět svých symbolů do svislé, vodorovné nebo diagonální souvislé řady. 1. 2. 3. 4.
EUTERPÉ Literární soutěž pro studenty gymnázia: Euterpé na olympiádě Olympijský sonet nebo olympijský limerik 12
Do soutěže se mohou přihlásit jednotlivci z každé třídy s jedním sonetem nebo se třemi limeriky na olympijské téma – čím více účastníků, tím větší možnost vítězství celé třídy. Nejlepší básně z každé třídy postoupí do finále. Na literární soutěž naváže soutěž recitační.
Karel Hlaváček JINDŘICH FÜGNER Ó, bratří! Nechtějte zisk, ni slávu, sic kroky vaše povedou vás k scestí radš v zápasišti tužte svoje pěsti, krev línou měníce ve žhavou lávu! Tak jenom jednou v azur zvednem hlavu, tak nám jen budou z trní růže kvésti, tak na slovanské lípě ratolesti zas nové vyraší - ni zisk, ni slávu! Tak, Jindřichu, jsi volal na počátku, když myšlence Tvé zasvítalo ráno, a hlas Tvůj neznikl ve prázdné hluši ... Však málokterý dnes Tvou na památku si vyryl ona slova ve svou duši; i zisk i slávu - kdybys řek - to ano.
Emanuel Frynta SAMÍ ZNÁMÍ Znám muže, jenž kupoval židli a zapomněl přitom, kde bydlí a v židli teď spí a vaří a jí a koupá se, holí a mydlí Znám muže, jenž kupoval chomout a chtěl si ho na nohu obout to dělal půl dne až odpoledne už zmoudřel a koupil si klobouk LIMERIK – pětiveršová báseň s rýmovaným schématem aabba s vtipnou pointou založena na nesmyslu (nonsensu)
SONET – báseň složená ze dvou čtyřverší, dvou tříverší s rýmovaným schématem abab abab, popř. abba abba pro čtyřverší a cdecde nebo cdccdc (rýmované schéma u tříverší není závazné) Devátý verš zpravidla tvoří tematický obrat vyznění celého sonetu
Své podepsané výtvory odevzdávejte do bedničky s názvem soutěže u kabinetu ČJ nebo elektronicky na adresu:
[email protected]
Profesor: „Kolikrát můžete odečíst 7 od 83 a kolik zůstane?” Student: „Kolikrát chci, pokaždé zůstane 76.” „Horáčku, Horáčku,” kárá žáka matikář. „Ty nevíš, kolikrát musíš vynásobit devět, abys dostal dvacet sedm?!” 13 „Třikrát,” ukřivděně pronese Horáček. „Ano, ale tolikrát ti taky museli spolužáci napovědět!”
ROZHOVOR S… Prokopiem Pustinou Na cestě do Štrasburku jsem přenocovala v hotelu Am Friedrichsbad v Baden-Badenu. Vlastní ho pan Pustina, smíchovský rodák, bývalý hráč pozemního hokeje, emigrant proti své vůli, obrovský profesionál ve svém oboru a především slušný a pracovitý člověk. Poté, co jsem si pochutnala na výtečném kanci se šípkovou omáčkou, vyzpovídala jsem ho v jeho vyhlášené restauraci, na jejímž štítu visí česká vlajka už déle než třicet let. Žijete v Německu, ale narodil jste se v Praze. Jak vypadal Váš život předtím, než jste vycestoval? Absolvoval jsem v Praze hotelovou školu a poté jsem se na umístěnku dostal do pražského podniku Varieté. Práce byla náročná, především proto, že ze školy jsem si odnesl mnoho teorie, ale málo praxe. Vyhovovala Vám tato práce? Ano, bavilo mě to. V té době jsem si začal uvědomovat, jak moc mi chybí znalost cizích jazyků. Na škole se nevyučovala ani psychologie, kterou já považuji za jednu z nejdůležitějších, když pracujete s lidmi. A také jsem toužil naučit se co nejvíc nového, vyrazit do světa. Jak jste se tedy do zahraničí nakonec dostal? Naskytla se možnost vyjet do ciziny na praxi. Částečně díky známostem jsem se dostal do NDR, do vládního hotelu. Pořádali jsme i bankety pro ministry, to byla velice noblesní práce. Potom jsem využil šance pracovat v západním Berlíně. Musel jste pro to, abyste získal tak prestižní místo, něco speciálního udělat? Vyčníval jste nějak nad ostatními?
14
Nejspíš nevyčníval, ale měl jsem zájem. Opravdu jsem to chtěl. Mým snem bylo provozovat větší hotel, třeba na Václavském náměstí. Setkávat se s cizinci a získávat zkušenosti. Vaší motivací byly spíš peníze a společenská prestiž, nebo šlo opravdu jen o touhu po duševním naplnění? Chtěl jsem dělat něco ,,fajnovýho", posouvat gastronomii kupředu. Peníze v tom tenkrát příliš velkou roli hrát nemohly, šlo o státní podnik. Jak jste dospěl k rozhodnutí, že se do Československa už nevrátíte? V srpnu 1968, kdy byla oficiálně vyhlášena okupace, jsem vůbec nevěděl, jak to se mnou bude dál. V Praze se všechno měnilo, na ministerstvech i v podnicích. Tak jsem se snažil rozkoukat v Německu a přes známé jsem se dostal do Baden-Badenu. Umělci, včetně Karla Gotta říkali: „Jo, Baden-Baden, to je krásný lázeňský městečko!" Navíc je to kousek do Francie a do Švýcarska, to mi imponovalo především kvůli jazykům.
Muselo to být složité. Na základě čeho jste se tehdy rozhodoval? Bylo to nesmírně těžké. Já nikdy předtím neuvažoval nad tím, že bych šel do ciziny natrvalo. Myslel jsem, že se situace uklidní a já se vrátím do Prahy. Zkrátka, že Rusové tam nebudou věčně. Měl jsem to o něco lehčí, protože jsem tu byl oficiálně, nemusel jsem jako jiní doma všechno nechat a utéct. Zmiňoval jste, že vaše jazyková vybavenost nebyla ideální. Jak jste řešil, že lidé na vás mluví jazykem, kterému skoro nerozumíte? Když lidé viděli, že nevím, o čem je řeč, snažili se mi to vysvětlit jinak. Měl jsem dodavatele ve Francii a tam ta domluva probíhala doslova rukama-nohama. Také jsem si kupoval gramofonové desky pro samouky a samozřejmě se učil slovíčka. Nedůležitější je pochopit, že vy se musíte přizpůsobit těm „domorodcům“, ne oni vám. Mnohem zajímavější pro mě bylo poznávat tyhle „domorodce“ než třeba české rodáky. A to mi pomohlo i jazykově. Jazyky jsou nesmírně důležité. Nemusíte umět žádné řemeslo, ale když umíte jazyky, máte dveře do světa otevřené. Jaké byly Vaše profesní začátky v Baden-Badenu? Dostal jsem příležitost si pronajmout hotel od majitele, u kterého jsem zrovna pracoval. Věděl jsem, že ho chce časem prodat, což se také po osmi letech stalo. To byl bod zlomu. Když je člověk už tak dlouhou dobu samostatný, je skoro nemožné vrátit se zase zpátky. Všechno se strašně rychle vyvíjí a ten vlak vám prostě ujede.
Jak jste tu situaci vyřešil? Byly tu dvě možnosti, buď zůstat samostatný, nebo změnit obor, což jsem já nikdy nechtěl. Podařilo se mi koupit malý penzion, který jsem přestavěl. Postupně se to rozšiřovalo, koupil jsem další hotel a tak to šlo dál. To přeci není vůbec levná záležitost. Z čeho jste to všechno ufinancoval? Tehdy byla taková doba. Buď se platily daně, nebo se investovalo. A já jsem investoval. Také jsem si vzal nějaké úvěry, ale dost jsem vydělával, takže jsem věděl, že je splatím. Dnes je velký problém udržet se, rozhodně větší, než před dvaceti lety. Vaříte především české speciality. Nebyl tento tah trochu riskantní? Tak byl to trochu krok do neznáma, ale vyzkoušel jsem to a vyšlo to. Kolikrát mi čeští hosté říkají, jak je těžké narazit v pražské restauraci na dobrou svíčkovou. Pro mě je nejhlavnější to, že u mě hostům chutná. Stýskalo se vám po domovině? Sledoval jste dění v Československu? Já jsem vždycky mohl jezdit do Prahy, protože jsem tu byl legálně, takže kontakt jsem neztratil. Mně přišla pozvánka na vojenské cvičení, když už jsem tu žil deset let! Vlastně až když mě začali navštěvovat rodiče, začali se zajímat o to, co tu ten jejich syn vlastně dělá. V mojí restauraci se nikdy nescházeli jen Češi, uprchlíci a tak. Jezdili sem sice slavní čeští umělci,
15
ale jako normální hosté. Nikdy jsem nezatahoval politické věci do profese. Dění jsem sledoval, jak se dalo, ale nezasahoval jsem do něj. To stýskání bylo trochu potlačeno tím, že jsem byl od rána do večera mezi lidmi, neměl jsem tedy na to mnoho času.
Obecně nechápu, jak mohl tak malý stát vyprodukovat tolik miliardářů. Já vím, jak se peníze vydělávají a jsem přesvědčen, že 90% těchto lidí si ty peníze poctivě nevydělalo. Při privatizaci lidi neměli o co přijít, tak neměli strach krást. Ale nerad bych házel všechny do jednoho pytle.
Změnilo se ve vašem životě něco po roce 1989?
Myslíte si, že se to v budoucnu může změnit?
Bylo to samozřejmě znát, když jsem jezdil do Prahy, pochopitelně nejvíc na hranicích. Ale mě to ani tolik nepřišlo.
To neumím posoudit. Korupce je problém světový, nejen český. I tady v Německu jsou korupčníci. Mám spíš strach, aby ta celá dnešní situace nevyvrcholila nějakým hodně velkým násilím. Hodně mě děsí takové ty vtípky, které kolují na internetu. Vidím v nich zárodek čehosi zlého.
Zanedlouho po sametové revoluci přišla další zásadní změna-rozdělení Československa. Jak jste to vy osobně vnímal? No, Slováci to chtěli, tak jsem si říkal: „Když to chtěj', ať to maj." Byl jsem zrovna v Čechách, když probíhala jedna z těch ministerských konferencí a dodnes si pamatuji, jak jeden z ministrů vstal a řekl, že když je to přání Slováků, měli bychom jim ho splnit, ale oni na tom prodělají víc než my. A to se myslím také stalo. Považuji za zázrak, že to šlo tak hladce. Obávám se, že v dnešní demokracii by to tak snadné nebylo. To rozdělení bylo rozhodně správným krokem. Proč zastáváte takový názor?
Nedávno zemřel pan prezident Havel. Zasáhlo vás nějak toto úmrtí? Setkal jsem se mnoha lidmi, kteří ho osobně znali. Můj pohled je zkreslený, nikdy jsem se s ním nestřetl, slyšel jsem o něm hezké i nehezké věci. Rozhodně ho považuji za nejvíce uznávaného Čecha v zahraničí. Myslím, že by se hodně divil, kolika lidem byl blízký. Shrnul bych to takto hodně lidí nevědělo, kde leží Česká republika, ale všichni věděli, kdo je Václav Havel. To mluví za vše. Měl jsem ho rád.
Slováci měli vždycky komplex méněcennosti. Když jsem si vyřizoval výjezdní doložku, všude kolem byli samí Slováci, ale pořád naříkali, že jim ubližujeme, pořád měli málo. Dopadli nejlépe, jak dopadnout mohli. Situaci v Čechách sledujete. Co vám z pohledu z povzdálí připadá, že je jinak, než by mělo být?
16
Charlota Dědková
REKORDY Z ŘÍŠE ŽIVOČICHŮ Nejrychlejší suchozemec – Gepard je nejrychlejší běžec na krátké vzdálenosti. Své maximální rychlosti 96 km/h dosáhne z klidového stavu za 3 vteřiny. Nejtěžší pták – Aepyronis maximus, který žil na Madagaskaru, byl historicky nejtěžším ptákem. Vážil 450 kg a píše o něm ve svém cestopisu i Marco Polo. Jeho kosterní pozůstatky objevili vědci asi před 150 lety. Nejvyšší savec – Ohromující výšky až 6,10 m může dosáhnout jedině žirafa. Je tak nejvyšším žijícím zvířetem. Má také zřejmě největší rozsah vidění ze všech savců – jednak vzhledem ke svému fenomenálnímu zraku, jednak k otevřené krajině afrických savan, kde žije, ale i díky své výšce. Běžet dokáže až rychlostí 56 km/h, ale na delší vzdálenosti umí i skákat a rychlost klesá na 16 km/h. Největší pták – Pštros dvouprstý je největší žijící pták. Samec měří až 2,75 m a váží kolem 155 kg. Žije v Africe, i když populace byla dovezena i do Austrálie. Největší motýl – Ptakokřídlec Alexandřin, nebo také Ornitoptera alexandrae žije v Papue-Nové Guinei. Rozpětí křídel u samiček dosahuje 28 cm a celkově je motýl velký asi jako holub. Je tak velký, že ho domorodci sestřelují z korun stromů šípem nebo lukem. První exemplář, který dostali vědci ke zkoumání, byl dokonce sestřelen pistolí! Největší primát – Gorila má vestoje výšku 1,4 – 1,8 m. Rekordní potvrzená výška gorily ve volné přírodě je 1,95 m a 219 kg,
z května 1938. V zajetí mají tendenci přibírat na váze. V kalifornském San Diegu chovali samce, který měl 310 kg. Měřil přitom 1 m 72 cm. Existují celkově tři poddruhy: nejmenší je gorila nížinná ze střední Afriky, vzácná je gorila horská, která žije ve Rwandě, Kongu a Ugandě a gorila východní z Konga, která je největší. Největší křídla – 3,63 m. To je největší rozpětí křídel ze všech ptáků. Rozměr patří samci albatrose stěhovavého. Největší žába – Dospělý skokan obrovský má délku 30 cm. Jedinec, kterého roku 1889 chytil v Kamerunu Andy Kofman, měl délku 36,83 cm s nataženýma nohama až 87,63 cm. Vážil 3,66 kg.
Nejmenší hlodavec – Křeček drobný z Mexika nebo tarbík z Pákistánu jsou nejdrobnějšími hlodavci. Tělíčka obou měří jen 3,6 cm a ocas mají průměrně 7 cm dlouhý. Nejstarší živočich – Nejvyšší ověřené stáří u želv a současně všech suchozemců je přes 152 let. Týká se to samců druhu Geochelone sumeirei, který však oficiálně vyhynul v roce 1918. Nejhladovější „medvěd“ – Panda velká tráví 60% života žraním.
17
Nejvýkonnější mrchožrout – Hyena skvrnitá sežere z mršiny všechno včetně kostí, kopyt, rohů a kůže. Běžně se vyskytuje na travnatých územích subsaharské Afriky. Nejstarší hlodavec – Dikobrazi žijí ze všech hlodavců nejdéle. Dosažený zaznamenaný rekord činil 27 let. Největší tlamu – Má hroch obojživelný, který žije v Africe. Dokáže ji rozevřít do úhlu téměř 180o a velikost otevřené tlamy dospělého samce je až 1,2 m. Hmotnost hrocha je až 4 tuny. Renáta Flecknová
KŘÍŽOVKA: HISTORIE Vyluštěním této křížovky zjistíš jméno čínského krutého diktátora.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
18
Největší stavby v historii. Jakého boha vyznávají muslimové? Jak se ještě jinak nazývá Flaviovský amfiteátr? Synonym pro stavitelství Kde se odehrála bitva, u níž Řekové podlehli Peršanům (480 př. n. l.)? Druhé jméno krále železného a zlatého Kdo objevil Ameriku? Jaké platidlo se používalo v době bronzové? Jak se ještě jinak nazývají Tataři?
Vyluštěním této křížovky zjistíš, kde se nacházelo Gymnázium Frýdlant v letech 1947 – 1953. Příklad: A = 11 F = 24 S = 62 ?
1
2
3
4
1
A
B
C
Č
2
D
Ď
E
F
3
G
H
CH
I
4
J
K
L
M
5
N
O
P
R
6
Ř
S
Š
T
7
Ť
U
V
W
8
X
Y
Z
Ž
51 11 83 11 44 23 13 42 23 44 73 54 33 72 Tajenku vepište do připraveného místa.
Pokud jste křížovky vyluštili, blahopřeji! Sabina Pešková
19
Citáty Jeden citát říká je ubohé ohánět se cizími citáty v tom případě budu ubohý a oženu se citátem člověk zjistí co měl teprve tehdy když to ztratí Člověk ztrácí různé věci klíče boty peníze sny lásky
Ale Aby mohl něco ztratit musí nejprve něco mít A tak mi nezbývá než sedět doma představovat si jaké by to bylo kdybych nebyl debil
POEZIE Jak chodí básníci do bordelu Roztrhaný trenýrky, co visej na vývěsním štítě, mi připomněly, že všichni tam maj duše na cáry.
Myslíš na něj! A on? Vzpomene si? Možná.
Stará (už dávno ne panna) mě přivítala srdečným objetím, jako bych byl její vlastní syn.
Zdá se ti o něm. A jemu? O ni. Možná.
Na otázku co si budu přát, a že jsem si toho přál hodně, jsem odpověděl: "Pouze jsem se přišel podívat."
Směješ se. A on? Směje se. Na tebe.
Ondřej Kuthan
. Je s ní. A on? Myslí na tebe. Zdá se mu o tobě. Ale co ona?
Slečny
Jakub Štrom . .Byla . . jednou jedna slečna Měla ňadra nadbytečná Ať dělala co dělala Pod triko je neschovala Byla za ně tuze vděčná Vždyť v životě nestrádala A byla zas jiná slečna Ta žila jak v plotě kůl Byla plochá jako stůl Jakub Liška
Víš, že bez tebe mu bude líp. Zamiluješ se. Chceš se ho vzdát. Nejde to. Najdeš si jiného. Miluješ ho? Ne. Ale bez něj na něj nezapomeneš. Chce se ti řvát. Nemůžeš. Vzbudila bys ho. Co uděláš? Utečeš? Těžko. Je ráno. Musíš se usmát. Smích. Vidíš jeho.
20
anonym
