1
Na dubnovém a květnovém čísle GF Bodu se podíleli: Luisa Pavlíková, Milan Schleider, Kryštof Špidla, Dinh Minh Lan Phuong Dominika Hošová, Petra Staňková, Michaela Žabková, Magdaléna Bartošová, Tomáš Čeleda, Charlota Dědková, Klára Šedivá, Tereza Poděbradská, Jakub Štrom, Ondřej Kuthan, Pavel Holec, Jakub Liška
OBSAH GF
Rozhovory Referáty Poezie
2
Přespolní běh Ústřední kolo národní soutěže Geologická exkurze Exkurze lesní pedagogiky PASCO konference Euronávštěva Edvard Kožušník Ďáblík bahenní Čarodějnice Jsem kabrňák Noční poetika Účinná látka Květen
Dominika Hošová Petra Staňková Michaela Žabková Magdaléna Bartošová Tomáš Čeleda Charlota Dědková Charlota Dědková Klára Šedivá Tereza Poděbradská Jakub Štrom Ondřej Kuthan Pavel Holec Jakub Liška
4 4-5 5-6 6 7 7-9 9-10 11 11 12 12 12 12
Milí čtenáři GF Bodu, především bych chtěla objasnit, proč je dubnové a květnové číslo GF bodu spojené v jedno. Naše designérka, Fanny, letos maturuje a sloučením získáme možnost ještě alespoň jednou či dvakrát využít její ochoty GF bod kompletovat.
Máme před sebou poslední školní měsíc, jednak uzavírání klasifikace, ale rovněž školní výlety (v našem případě STK na Malé Skále) nebo akademii. Ta se koná ve středu 27. června. Blíží se také sportovní den a olympijské disciplíny.
Pavel Holec, který uběhl Pražský maratón (a to opravdu celých 42km).
U sportovních aktivit se zastavily i naše redaktorky. Jednak u MS v ledním hokeji, také však u úspěšného přespolního běhu ve Višňové. Je vidět, že naši studenti jsou obdařeni sportovním duchem. Jedním z nich (nikoli duchem) je i student septimy,
P. S. Hledáme nové pracovní síly! Mohou se hlásit jak redaktoři, tak, a to zejména, designéři, kteří by chtěli vytvářet finální podobu GF bodu.
Čeká vás plno rozmanitých a zajímavých článků a nechybí ani pravidelná chvilka poezie.
Šéfredaktorka Luisa Pavlíková
3
PŘESPOLNÍ BĚH
Race open
Ve čtvrtek, 12. 4., se vybraní žáci našeho gymnázia zúčastnili každoročního, letos bohužel posledního, přespolního běhu – RACE OPEN – ve Višňové. Tento ročník byl pro nás velmi úspěšný. Vybíhalo se po kategoriích rozdělených podle roku narození a pohlaví. Gymnázium mělo soutěžící v kategoriích mladší žákyně (r. 1999/2000), kde druhé místo obsadila Bára Macháčková, třetí Markéta Peturželová, čtvrté Klára Hýblová, všechny z primy. Za nimi pak doběhla Tereza Pánková. Ve starších žácích (r. 1997/1998) se na třetím místě umístil Jakub Chemišinec z tercie a s výborným časem doběhl také Jiří Beran ze sekundy. Ve starších žákyních (r. 1997/1998) si pro první místo doběhla
kvartánka Dorota Tomanová, pro třetí místo Míša Pavlíková. Dále pak Káťa Kučerová, také z kvarty, pro páté. Za ní doběhla terciánka Eliška Macháčková a v patách jí byla Kája Poláková ze sekundy. Dominika Hošová, Markéta Langová, Míša Wolfová z tercie a Sabča Pešková ze sekundy doběhly téměř za sebou asi v polovině startovního pole. Soutěžící, kteří se umístili na 1. - 3. místě ve své kategorii, dostali medaili a diplom. Zaběhali si ale i někteří sportovci z vyššího gymnázia. Za dorostence se na bedně umístil Denis Kašík, Kuba Oliva a Petr Šlechta. V kategorii junioři za sebou doběhli Ondra Fisenko, Pavel Holec a Míra Němec. Tyto dvě kategorie už soutěžily o peněžní výhru. Dominika Hošová
ÚSTŘEDNÍ KOLO NÁRODNÍ SOUTĚŽE ZUŠ ve hře na dechové a bicí nástroje Ve dnech 3. - 6. května 2012 se konalo Ústřední kolo národní soutěže ZUŠ ve hře na dechové a bicí nástroje. Pořádala jej Základní umělecká škola Kladno. Soutěž probíhala současně ve třech sálech – v sále samotné ZUŠ a ve dvou sálech Kulturního domu města Kladno. To jsou tři věty na úvod, abyste alespoň tušili, čeho jsme se s Káťou Prášilovou na začátku května účastnily.
29. 3. 2012 jsme se v České Lípě dozvěděly, že díky svým výkonům postu4
pujeme do celostátního kola. Abyste pochopili, pro muzikanty je to jakési
mistrovství republiky, kam jedou porovnat své výkony s ostatními. Ačkoliv je ZUŠ Frýdlant malá, získala dvě postupová místa, a to v kategoriích zobcových fléten a saxofonů.
navíc výborný smysl pro zachování paniky, takže třes rukou byl zaručený. Utéct jsem nestihla, a tím pádem mi nezbylo nic jiného, než po boku pana Hrdiny vstoupit do sálu…
Byl pátek 4. 5. 2012 a já vstávala s dobrou náladou, protože jsem věděla, že dneska mě nečeká žádná škola, ale výlet do Kladna. Ambice jsem neměla skoro žádné, přece jenom, když víte, že je s Vámi osm lidí v kategorii, musíte mít určitou pokoru – lepší očekávat méně a získat více. Po příjezdu do Kladna jsme byli mile překvapeni. Už to není průmyslem zanesené město, kde nejde kvůli smogu vidět na krok. Když si v pozadí odmyslíte tovární komíny, bylo by tam krásně.
Všechno dobře dopadlo a já si domů přivezla druhé místo. O den později v Kladně válčila Káťa Prášilová, zabodovala a také ji čekala odměna v podobě druhého místa. Pan Hrdina získal zvláštní ocenění poroty za podání klavírních doprovodů.
I přesto, že jsem se sama se sebou jasně domluvila, že nechci být nervózní, nevyšlo to. Tato taktika mě zklamala asi tři minuty před nástupem na podium. Mám
Na závěr mi dovolte poděkovat lidem, bez kterých by nebylo žádného úspěchu. Pan Vladimír Hrdina by zasloužil zlatou medaili, protože lepšího korepetitora budete hledat jen stěží. Tímto mu děkuji za píli, trpělivost a podporu. Velký dík patří i našim vyučujícím, a to Eduardu Himmelovi (zobc. flétna) a Kamilu Farskému. Petra Staňková
GEOLOGICKÁ EXKURZE pro biology Dne 19. dubna se členové biologického kroužku zúčastnili exkurze do Bozkovských dolomitových jeskyní a následně navštívili také muzeum v Turnově. Po zdlouhavé cestě do Bozkova následovalo rozdělení pasca, tj. Xplorerů a potřebných senzorů. Dvojice studentů se zaměřily na měření ovzduší, polohy a vlastností vody. U jeskyní následovalo další rozdělení, tentokrát kvůli prohlídce – bylo nás moc. Rozděleni na
dvě skupinky jsme procházeli místy úzkými cestičkami, vyhýbali se vodním pastím a sem tam zahlédli „účastníky našeho zájezdu“ z druhé skupiny. Po celou dobu se všichni snažili dodržet důležitá opatření, na nic nesahat a sklánět se kvůli nízkým stropům. Po tři čtvrtě hodině udržování pozornosti v jeskyních bylo možné znovu zahlédnout sluneční svit. Na lavičkách potom začalo ukládání a zpracovávání důležitých údajů naměřených v jeskyních nebo před východem. Během přesunu autobusem jsme museli vypracovat protokoly, aby v Turnově mohla proběhnout další měření. 5
Zaujati prací si mnozí ani nevšimli, jak rychle uběhla cesta. V Turnově měření pascem pokračovala. Zjišťovali jsme vlastnosti vzduchu a polohu pomocí GPS. Cesta vedla od autobusu přes náměstí k Muzeu Českého ráje. Průvodkyně nám poradila s orientací v budově a každý si mohl prohlédnout, co ho zrovna zajímalo (šperky, zkameněliny a různé kameny). Nejlepší bylo rýžování na chodbě muzea. Každý si mohl vyzkoušet,
jaké to je hledat v písku a štěrku malé kousky českých granátů a tři nalezence si odnést. Tři kusy byl limit paní profesorky Flecknové, aby se dostalo na všechny a my nevytěžili všechno, co mělo muzeum připravené pro turisty na celý měsíc. Na exkurzi nám pěkně vyhládlo a tak když nastal rozchod, každý si doběhl na jídlo a potom se sám vrátil k autobusu. Čekala nás cesta domů. Ti, co měli měření v Turnově, dokončovali protokoly zase v autobuse.
Cesta z jeskyní na parkoviště k autobusu.
Mně osobně se exkurze velmi líbila a až bude další možnost, určitě pojedu znovu a ráda.
Kdo tomu nerozumí, šli jsme do kopce – převýšení 71 m za necelých 7 minut!
Michaela Žabková
EXKURZE LESNÍ PEDAGOGIKY Nové Město pod Smrkem V úterý 15. května vyrazily třídy prima, tercie, kvarta, kvinta a sexta na exkurzi lesní pedagogiky do Nového Města pod Smrkem. Po příjezdu do Dendrie (lesní středisko) jsme byli rozděleni do skupin podle tříd. Čekala nás pětikilometrová trasa s mnoha naučnými stanovišti, prohlídka štoly Beránek. Naše výprava začala v lesní školce, kde jsme se dozvěděli, jak je pečováno o sazenice stromů, které jsme si později mohli v podobě malých rostlin zasadit v lese. Poté jsme pokračovali po trase singl-treku po úpatí hor okolo Nového Města, kde nás čekaly přednášky o různých stádiích pěstování stromů. Zajímavým zpestřením byla návštěva již zmíněné štoly s výkladem o místních nerostech. Unaveni z náročné túry jsme se sešli na vlakovém nádraží a odtud se vrátili domů. Počasí nám krásně vyšlo, výlet jsme si až na pár menších zranění užili. 6
Magdaléna Bartošová
PRAŽSKÁ PASCO KONFERENCE Stará známá znělka z M.A.S.H. zněla tichem. Moje ochablá ruka začala ochmatávat noční stolek, než našla zdroj té hudby. Chňapl jsem po telefonu. Na display blikalo 24.04.2012 4:50 Pasco – konference. Záhadným způsobem jsem se dostal z postele a převlékl se. Zastávka č. 1 – kuchyně – 5 min., zastávka č. 2 – koupelna – 39 min. Dovlekl jsem se na nádraží a vydal se směrem na Liberec. Moje znalost liberecké infrastruktury začíná a končí cestou z nádraží do Fóra a zase zpět. Proto jsem byl značně vyveden z míry, když jsem se měl dostat na autobus na „Fügnerku“. Čekal jsem tedy na Charlot, která je světaznalá, a tudíž zná cestu. Bohužel komunikace selhala. Místo na „Fügnerce“, jsme totiž stáli na hlavním nádraží. Kouknu na čas - do odjezdu zbývalo nějakých 10 min., a tak jsme si ještě „dali pauzu“. Tu najednou se dveře autobusu zavřou a on odjíždí bez nás. A v tom nás to trklo… Impulzivně jsme se rozběhli směrem k „Fügnerce“. Já běžel v kuse, Charlot zvolila „indiánský běh“.
Nakonec jsme se úspěšně dostali do autobusu. Ani jsme se nenadáli, a byli jsme u Černého Mostu. Nástup na metro, přestup na elektriku, Albertov. Tam se nás ujala Lucka Winklerová, která nás dovedla do přednáškového sálu, kde právě začínala prezentace Pasco produktů. Poté přišli na řadu jednotliví učitelé z celé ČR a předváděli způsoby, jakými lze Pasco zahrnout do výuky. Poté jsme přišli na řadu my. První prezentovala Petra Staňková s Káťou Prášilovou. Po nich jsme nastoupili já a Charlot. Po tomto vyčerpávajícím výkonu na nás čekala odměna v podobě malého rautu. S plnými bříšky jsme se vydali domů. Těsně před příjezdem do Liberce nám přišla SMS; „Díky, získali jste pro školu 20 000 na nové Pasco vybavení.“ S hřejivým pocitem jsme pak pokračovali v cestě domů. Tomáš Čeleda
EURONÁVŠTĚVA V posledních letech se nemohu ubránit dojmu, že být euroskeptikem je dnes trendy a cool. Zdravý názor, chcete-li. Tento dojem ve mně vytváří komentáře v tiskovinách, prohlášení premiéra a jistý Klausovský briefingový folklor. Když se mi v únoru díky pozvání od europoslance Edvarda Kožušníka naskytla příležitost navštívit jednu z důleži-
tých evropských institucí, zajásala jsem. Obyčejně totiž nekomentuji věci, o nichž
7
pramálo vím, a návštěvu Evropského parlamentu ve Štrasburku jsem vnímala jako šanci dovzdělat se. Alespoň tím, že ve mně zanechá nějaký dojem (jistě jste si všimli, že si na ně potrpím). A jak jsem řekla, tak se také stalo.
První eurovtip na sebe nenechal dlouho čekat. Před budovou parlamentu je plastika milujícího se páru. To je určitě Řekyně a Němec, probleskne mi hlavou. Společně s ostatními pozvanými postupujeme pomalounku vpřed. Budova zevnitř vypadá jako továrna s prvky pralesa (v jejích prostorách jsou zavěšeny zelené rostliny, prý kvůli kvalitě vzduchu). V oddělení návštěv se naší skupiny ujme český euroúředník, pan Černoch. Hned na začátku nás pobaví tím, že před budovou parlamentu je vyobrazena Řekyně a Němec.
Tento pán poměrně zásadně naboural mou představu o evropských úřednících. Ne tím, že má před jménem i za ním několik 8
skvěle vypadajících titulů a působí velmi seriózně. Je to pán, který je vtipný, uvolněný, člověk si dokáže představit, že by s ním po přednášce zašel na jedno europivo a vydržel by ho poslouchat tak dlouho, že by neskončili u jednoho normovaného kousku, ale třeba u pěti. Visela jsem mu na rtech, ještě nikdy mi nepřipadalo povídání o fungování EU tak zajímavé (a nejspíš už nikdy nebude). V řečnění ho vystřídal již zmiňovaný Edvard Kožušník. Mé pocity byly zprvu rozpačité. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli je mi jeho věcné a velmi sebevědomé vystupování sympatické. Trochu floutek, říkala jsem si. Pozval si hosta, svého španělského kolegu, který se stal obětí teroristů ve své rodné zemi. Povídání, které člověku dá víc, než by si mohl myslet. Postupem času jsem se rozhodla, že se mi Kožušníkovo zdánlivé floutkovství zamlouvá, obzvláště v diskusi, která chvílemi (převážně díky dotazujícím) připomínala Novinky.cz. Pokračovali jsme na galerii. Probíralo se cosi o zaměstnanosti mladých lidí ve Španělsku, což je jeden z obrovských problémů současné Evropy. Vidím v tom procesu silnou podobnost s českým rybníčkem – nudu. Účinkuje v ní více lidí, probíhá ve více jazycích, je poněkud chudší na urážky, ale člověk při té podívané myslí spíš na oběd, než na nezaměstnané Španěly. Když jsme se vydali do kantýny, bylo to trochu vysvobození. Cestou do Čech jsem přemýšlela, co mi tato návštěva přinesla. Shrnula bych to takto: Už vím daleko lépe, na co si stěžovat mám a na co ne. On je totiž obraz Evropy z českého pohledu méně lichotivý, než si zaslouží.
S Edvardem Kožušníkem jsem po návratu domů elektronicky ,,pohovořila". Práce poslance EP totiž není legrace, obzvlášť pokud musí obědvat v eurokantýně. Jeho nástup do funkce ovšem zábavný byl - do
Štrasburku se kvůli sázce dopravil na kole a vydal o tom knížku. Jak vnímá pozici České republiky v EU? Co obnáší jeho práce? Co ho pojí s Frýdlantem? Více v následujícím rozhovoru…
ROZHOVOR S… Edvardem Kožušníkem S Edvardem Kožušníkem jsem se setkala v únoru letošního roku. Po krátké rozpravě jsme se domluvili, že mi poskytne rozhovor do školního časopisu. Bohužel jsem nebyla jediná z naší návštěvnické skupiny, kdo si chtěl europoslance „půjčit“. Z rozhovoru tedy z časových důvodů sešlo. Zachránila mě jedna jediná dovednost – umím používat email. Vymoženost vskutku praktická, tahle elektronická pošta! Odeslala jsem Kožušníkovi stručné otázky a on na zprávu odpověděl (pozdě, ale přece). Příběh skončil happy endem.
Co přimělo rodáka z Olomouce přemístit svou kariéru na Liberecko? V roce 1989 jsem měl 18 let a po otevření hranic jsem toho využil a v 90. letech jsem žil a pracoval v různých zemích. Z tohoto pohledu se cítím být doma v České republice. Liberecko je z pohledu europoslance ideální, protože mám možnost řešit problémy, které se dotýkají trojmezí Polska, Německa a ČR. Do Frýdlantu, a to se přiznám, mě přitáhl jeho starosta Dan Ramzer.
lamentu na kole. Slib jsem splnil a je pravdou, že dodnes jsem u kolegů brán jako „ten cyklista“. Mám 750 kolegů a není jednoduché si zapamatovat jména všech. Lepší je, když si lidi pamatují Vás.
Do EP jste nastoupil velmi netradičně – v cyklodresu. Pomohlo Vám někdy, že si Vás lidé pamatují, při výkonu povolání? Jednalo se o slib. Slíbil jsem, že když mě lidé zvolí, tak dojedu do Evropského par9
Co přesně obnáší práce europoslance, jakou agendou se nyní zabýváte? Poslanec se může věnovat všemu. Myslím si ale, že vše prostě zvládnout nejde. Věnuji se proto především boji s evropskou administrativou ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele a dále ve Výboru právním. Myslím si, že v této věci se postupnými malými krůčky daří alespoň trochu situaci zlepšovat. I když občané v důsledku legisvakančních lhůt pocítí náběh jednodušší legislativy nejdříve za tři roky. Snažím se také hájit naše české zájmy a s ohledem na naši totalitní minulost se snažím pomáhat kubánskému disentu. Doma v Čechách vedu také aktivitu www.estat.cz, která se snaží nabízet zlepšování úřadování v ČR. Co vnímáte jako největší problém současné Evropy? Problém je v tom, že vznikla evropská elita, která je odtržená od reality a svých občanů. Ta si myslí, že pod heslem „více Evropy“ vyřeší všechny sociální, ekonomické problémy, nezaměstnanost, migraci atd. V tom jejich pojetí to bude jen o nových daních a o ztrátě konkurenceschopnosti našich podniků. Jak hodnotíte pozici ČR v evropském společenství? ČR je partnerem a plnohodnotným členem, kterého ostatní berou vážně. Bleskové povodně (r. 2010) jsou v našem kraji stále bolestným tématem. Pomoc tehdy přišla i z Fondu solidarity EU, nebylo ovšem jednoduché ji získat. V čem tkvěl problém a jak se ho nakonec podařilo vyřešit?
Je zvláštní, že Evropské peníze u nás mají u novinářů větší hodnotu než peníze naše. Ano podařilo se mi společně s ostatními kolegy zajistit 260 mil. Kč na opravu škod na veřejném majetku. Je potřeba ale říci, že náklady na odstranění povodní byly několikanásobně vyšší a byly hrazeny z rozpočtů státu, kraje, obcí a postižených občanů. I to, že získání peněz je administrativně a časově náročné mě vede ke konstatování, že je lepší peníze spíše nechávat doma, než je posílat do Bruselu a pak si o ně komplikovaně žádat. Vaše osoba je s Frýdlantem spojena i z jiného důvodu. Město jste si vybral pro křest své publikace Na kole do Evropského parlamentu. Proč zrovna Frýdlant? Důvod? Jedno jméno: Dan Ramzer. S ním jsme se mimochodem dohodli na spolupráci v rámci Frýdlantských slavností či rozvoji Singltreku. Jakým způsobem jste byl angažován do problematiky těžby hnědého uhlí v polském Turówě, která mohla reálně ohrozit čistotu spodních vod na Frýdlantsku? Účastnil jsem se několika jednání se starosty postižených obcí a vyjednáváním s polskými kolegy. Jsem jednou z částí mozaiky, která vytváří tlak na naše polské sousedy. Plánujete v blízké budoucnosti Frýdlant navštívit? Pokud ano, jaký k tomu máte důvod? Budu na Frýdlantsku 26. května, kdy se bude otevírat další část tratě Singltrek a rozhodně chci přijet se svými dětmi na Valdštejnské slavnosti. Charlota Dědková
10
MEANDRA SMĚDÁ: pokračování ĎÁBLÍK BAHENNÍ Jednou z dalších mnoha rostlin rostoucích v přírodní rezervaci Meandry Smědé je Ďáblík bahenní. Je asi 15-30 cm vysoký. Má bílý květ podobný listu a zelené, po uzrání červené, paličky květů. Vyskytuje se obvykle ve skupinách v okolí lesních bažinatých tůní, na bahnitých březích, slepých ramenech řek, okrajích rašelinišť, v močálových olšinách či jezírkách. Pokud dá přednost vodě, vyskytuje se pouze ve vodách do hloubky max. 20 cm. Celkově je rozšířen ve střední a severní Evropě, na Sibiři až po Japonsko a v části východního pobřeží Severní Ameriky. Dejte si ale pozor, abyste nepřišli s touto rostlinou do blízkého kontaktu, neboť už při dotyku bude působit jed v podobě zrudnutí nebo puchýře. Ovšem při požití byste dopadli o něco hůř. Otrava se v tomto případě projevuje pálením v ústech, silným zvracením, zánětem střev, sliznic, jazyka, hrtanu (člověk chraptí a nemůže mluvit) až celkovým kolapsem. Jedovatost se však uvařením nebo usušením ztrácí. Tento druh je velmi ohrožen. Klára Šedivá
PÁLENÍ ČARODĚJNIC Tento lidový a dodnes živý svátek se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Dříve se jednalo pouze o ochranu před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů. K pronásledování čarodějnic docházelo po celé období středověku a raného novověku. Mezi známé stoupence pronásledování ďáblových pomocníků a čarodějnic patřil například Martin Luther, Jan Kalvín, anglický král Jakub I. nebo francouzský filozof Jean Bodin. Hlavní heslo celého pronásledování čarodějnic znělo: „Největším hříchem je nevěřit v čarodějnice,“ čímž byla zcela vyloučena opozice. Upalovány byly většinou ženy, ale našly se i případy, kdy byl upálen muž nebo dítě. Vrchnost a církev podporovala u svých oveček donášení, a pokud se na dotyčnou osobu sešlo udání více či se objevovala pravidelně, nic již nebránilo iniciování inkvizičního procesu. Jedno obvinění pak nezřídka spustilo lavinu masového zatýkání a upalování. Od chvíle, kdy tribunál vydal příkaz k zatčení, zbývalo domnělé čarodějnici již jen pár týdnů života, navíc provázených neustálými výslechy a mučením. Náklady na uvěznění, vyslýchání i popravy byly vymáhány na rodinách obětí. Po použití různých stupňů tortury (palečnice, španělská bota a natažení na skřipec s pálením boků) se nakonec přiznaly ke všemu, co jim bylo předloženo, a zároveň jmenovaly další ženy, které jim měly s čarováním pomáhat a účastnit se sabatů. Dnes se lidé scházejí u velkých ohňů a stavějí vatry a na jejich vrchol dávají symbolickou čarodějnici, která potom shoří spolu s ní. Často se také pořádá soutěž o nejošklivější čarodějnici. Tereza Poděbradská 11
JSEM KABRŇÁK když jsem se tady jsem našel dostal na místo učitele něco jako rodinu studenti mladý muž na jednom zapadlém učitelé s láskou k češtině gymnáziu jedno tělo bohemista se vskutku kdesi ve druhém semestru na periferii těžko uplatní oženil jsem se republiky měl dvě děti doktor mi dával učitelka neměla jsem profesora opravil ráda moje rodiče měl špatně y nikde injekci ve slově přišla nová vláda krajští úředníci mě nechtěli ani jsem nepíp byli inteligentní jimyž snížili mi plat neměl jsem práci rozhodli říká závěrečky jsem neudělal a dávky na úřadě o pět že gymnázium a já dostal jsem taky nedostal šest je nenaplněno drží pětku držel jsem procent má špatné je to kabrňák byl jsem kabrňák stovka sem výsledky držel jsem držel jsem byl jsem kabrňák stovka tam není o něj zájem byl jsem kabrňák a další držel jsem a další byl jsem kabrňák žvásty Kdysi je to už hodně dlouho jsem byl u doktora
ve škole to už zas tak dlouho není jsem napsal písemku
později na univerzitě
když jsem konečně dostudoval hledal jsem místo
NOČNÍ POETIKA
KVĚTEN Hledám tě Na smluveném místě Pod třešní
Město má tisíc očí, co tě v noci sledujou, jak se motáš ulicí.
ÚČINNÁ LÁTKA (CuCl2 * 3 Cu(OH)2)
Město má tisíc tváří, co ti nastaví, když stojíš pod lampou.
Užívám ho na kolena, i lýtka už mám ulepena.
Počkám Nade mnou bzučí včely Radují se z květů Stejně jako já Z deště Ale ty Přestože prší Uschneš Jakub Liška
12
kdo chce psa bít
Město má tisíc uší, kterejma tě poslouchá a PAMATUJE si. Město má tisíc vjemů a ty máš jeden nos, kterym cejtíš ten Smrad.
Kolem stolu kol a kol, všude leží kuprikol.
no tak ho zrušíme jediný gympl pro x tisíc lidí lidi
Jen jednu vadu ta mast má, pro mě je však propastná.
kdo to je
Barva hraje velkou roli, když je špatná, tak to bolí.
držím jsem kabrňák?
O této masti pěl bych v chóru, kdyby měla barvu chlóru.
Jakub Štrom
Ondřej Kuthan
Pavel Holec
