Časopis žáků a učitelů ZŠ a MŠ Kamenice, okr. Jihlava
Obsah Škola základ života Básně od šesťáků Kamenické památky Návštěva úřadu práce Sportovní úspěchy, hádanky
Škola, základ života Často slýchávám dotazy typu – A k čemu nám to bude? To přece v praktickém životě nevyužiju. Proč se musíme učit? Proč musíme chodit do školy? Jistě, tyto otázky budou žáci klást neustále, zejména když je některé učivo zcela nezaujme nebo jim nebude vnitřně blízké. Vlastně musím říci, že i já a určitě i další dospělí lidé, kteří pracují jako učitelé, právníci, lékaři atd. jsme je už někdy v průběhu života vyslovili. Ale, přiznejme si, škola je pro nás pro všechny velmi důležitá. Už Marie Terezie věděla, že bez ní to nejde. A proto stanovila povinnou školní docházku od šesti do dvanácti let, aby se lidé uměli alespoň podepsat, napsat dopis, žádost, stížnost, aby si dokázali spočítat, zda je někdo neošidil, kolik peněz mají zaplatit za danou službu či předmět nákupu. V pozdějších letech se počet let strávených na základní škole prodlužoval, až se ustálil na devítileté školní docházce. Žáci tak získali, dalo by se říci, dostatek času k získání patřičných informací a dovedností. Avšak, i přes tuto délku povinné školní docházky, si nejsem zcela jistá, že si patnáctileté dítě dokáže vybrat své budoucí zaměření. Každý člověk je jiný, někdo přesně ví, co chce, další potřebuje podat pomocnou ruku. Nicméně snad všichni jednou absolvujeme nebo jsme absolvovali střední školu, díky níž budeme vykonávat to, co chceme, eventuelně jsme dosáhli svého cíle. Proto buďme vděční za tyto znalosti a dovednosti poskytnuté školami, vždyť bez nich bychom nemohli pracovat jako truhláři, kuchařky, účetní, počítačoví programátoři a mnoho dalších profesí. Kde a kdo by nás na tato povolání připravil? Nechoďme tedy do škol s odporem, vždyť jsme si tuto cestu vybrali sami. Každý se může rozhodnout, jak se svým životem naloží.
Žáci šesté třídy píší básně Zima
Jaro, léto, podzim, zima v zimě je vždy prima. Oblečem si rukavice a čepice a vrhneme se do metelice.
Pak přijdou Vánoce, dostaneme dárků nejvíce. Přijdou Tři králové zazpívají a jdou dále.
Čerti, čerti, čertíci, jsou to pěkní lumpíci. Nosí uhlí, nosí pytel odnesou Tě do pekel.
Pak přijde Silvestr, zahraje nám orchestr. Je tu nový rok musíme udělat ten správný krok.
(Sobotka, D.)
Maminka
Maminka je moje zlato a já ji mám ráda zato. Každé ráno na líčka dá mi pusu matička. Až pak přijdu ze školy pomůže mi s úkoly. Uvaří si kafíčko a odpočine si maličko.
Zahrajem si různé hry, které jsou plné zábavy. A když večer nastane večeře na stole mi přistane.
Když jdu do postele spát nechám si o mamince zdát.
(Sobotková, S.)
Želva
Já mám doma vodní zvíře, schované je do krunýře. Je to želva nádherná, zeleně je zbarvená. Když zaťukáš ji na krunýř, tak povystrčí hlavu o kousek výš.
(Cap, M.)
Hruška
Byla jedna hruška žlutá, a ta byla zcela hluchá. Jednou přišel červík malý, udělal v ní domek nový.
Na housličky vyhrával, sluníčka si užíval. A pak přišel podzim jen, stěhoval se červík ven.
(Mihulka, M.)
Poznání
Když jsem byla maličká, říkala mi matička, že je dobré učit se, jako Einstein, říká se.
Proto každé dítě stále, chodí do škol rok a dále.
Proč by taky nechodily? Číst a psát by neuměly!
Teď když už jsem trochu větší, vím, že škola lidi zlepší.
(Munduchová, K.)
Můj týden
Jelikož je podzim, všude listí padá, a já jsem si na bramborách namohl záda. Musel jsem jít v sobotu, vybíral jsem celý den, večer jsem se cítil opravdu unaven.
V neděli jsem musel dělat úkoly, protože v pondělí zase hurá do školy. Cítím se tu fajn, mám tady kámoše přeci, a vždy se dozvím nové věci.
V pátek musím k dědovi, pomáhat při zabíjení hus, aspoň si u prarodičů udělám malé plus. V sobotu večer do Měřína pojedu a bowling si s rodiči rád zahraju.
Cítím se fakt super, nevím co to nuda je, u nás doma se vždy něco děje. Hraju třeba na počítači nebo chodím ven, a takhle to chodí den co den.
(Peštál, M.)
Vojáci
Vojáci, vojáci jsou to dobří koumáci. Mají dobré vychování, plní mise a poslání.
Velitel dává rozkazy a voják plní příkazy. Neodmlouvá, neskučí jde tam, kam mu poručí.
Nosí khaki oblečení, je to pro něj potěšení. Když se v trávě maskuje, tuhle činnost miluje.
Nepřítel ho uvidí, až mu voják dovolí. A z křoví se ozve palba, to už není žádná sranda.
Vojáci nás hlídají, sami se moc nemají. V ohrožení každý den, zaslouží si být pochválen.
(Čáp, Š.)
Přátelství
Přátelství toho si važ, má ho asi jeden z nás. Přátelství, to je ta věc, kterou ztratit už nechceš.
Přátelství to zlato jest, jedno slovo, a to chceš. Přátelství v to já teď doufám, doufám, doufám, až si zoufám.
Přátelství, to je jak heslo, špatné slovo a hned by kleslo. Přátelství to už chci poznat, pak svého přítele rozpoznat.
Přátelství, to už chci vidět, slyšet, cítit, hlavně nemíjet. Snad ho někdy někde potkám, doufám, doufám, už nezoufám.
(Kittlerová, J.)
Návštěva kamenické tvrze Ve dnech 9. a 10. října měli žáci 1. a 2. stupně možnost navštívit výstavu minerálů v kamenické tvrzi. Minerály zde vystavoval pan Večeřa, který doplnil výstavu velmi pěkným výkladem. Tímto, dle mého názoru, byla prohlídka mnohem zajímavější a žáci se tak mohli dozvědět mnohem více informací, než jen z pouhého zhlédnutí minerálů. Doufám, že takovýchto pěkných prohlídek doprovázených přednáškou bude více, poněvadž si díky nim žáci rozšiřují znalosti a přehled.
(Zdroj: kameniceujihlavy.cz)
Kamenický lihovar Kolem roku 1913 postavili místní zemědělci družstevní lihovar, který sloužil k výrobě lihu z brambor. Podle vyprávění mé prababičky, při osvobozování republiky v květnu 1945, partyzáni před příchodem Rudé armády vypouštěli líh do potoka, aby se vojáci neopili. Pan Jonáš přece jen nějaký ten líh chytil a pohostil jím ruské vojáky. Ti se pak opili a postříleli rodinu Jonášových, která bydlela naproti lihovaru. Po válce lihovar zabralo JZD a začalo v něm hospodařit. Také se přestal pálit líh a začaly se dělat teplé nápoje pro dobytek. Špatné hospodaření družstva vedlo k velkému poničení budovy. V lihovaru se také nacházela jedna technická zajímavost. Byl to parní stroj, který poháněl veškeré zařízení. (Munduchová, K., 6. tř.)
Navštívili jsme Úřad práce v Jihlavě - rozhovor Každoročně žáci deváté třídy navštěvují Úřad práce v Jihlavě. Zde mohou získat či si rozšířit informace o škole/školách, které si vybrali jako své budoucí zaměření. Nebo si jen potvrdí svůj výběr díky dotazníku, který si vyplní na počítači. Své pocity, názory a dojmy mi byli ochotni sdělit dva žáci/žákyně deváté třídy. Pro zajištění anonymity nebudu uvádět jejich jména. Otázky k rozhovoru:
1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)
Chtěl/a jsi navštívit úřad práce? Zdá se ti tato nabídka přínosná? Co jsi od této exkurze očekával/a? Pomohla ti tato návštěva ujasnit si své budoucí zaměření? Jaký byl, dle tvého názoru, přístup pracovníků úřadu práce? Dozvěděl/a jsi se něco nového (informace o školách, uplatnění se v oboru)? Byla splněna tvá počáteční očekávání? Jaký byl tvůj celkový dojem z exkurze?
Odpovědi žáků: 1) Ano, protože mi to připadalo přínosné, chtěl/a jsem si potvrdit výběr střední školy. 2) Chtěl/a jsem se také dozvědět, zda mě tato škola dostatečně připraví na přijímací zkoušky a celkově na požadavky na zvládnutí vysoké školy. 3) Ano, i dle vyhodnocení dotazníku. 4) Dobrý přístup zaměstnanců, byli ochotní, komunikativní, vždy vyhověli mé žádosti. 5) Byla tu možnost nahlédnout do tištěných materiálů, zeptat se pracovníků atd. 6) Byly mi poskytnuty dostatečné informace, tudíž byla splněna má očekávání. 7) Exkurze se mi líbila, byla pro mě přínosná.
1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)
Ano, chtěl/a jsem se dozvědět i další nabídky škol. Seznámení s oborem, poskytnutí patřičných informací o možném budoucím zaměření. Ano, pomohla. Vždy mi odpověděli na dotaz, byli ochotní. Dozvěděla jsem se více informací o dané škole. Ano, byla splněna. Líbila se mi, exkurze byla pro mě přínosná.
Výsledky soutěží našich žáků Žáci naší základní školy účastní mnoha soutěží, ať logických, tak sportovních. Zde jsou výsledky jejich úspěchů.
Logická olympiáda – mladší žáci V 7. ročníku Logické olympiády obsadil Matěj Ságl z 5. třídy v celostátním kole skvělé 12. místo v kategorii A.
Sportovní soutěže Stolní tenis 4. místo starší žákyně (M. Vostálová, K. Mutlová, A. Novotná) 9. místo mladší žáci (J. Večeřa, J. Munduch, M. Peštál, T. Holík) 10. místo mladší žákyně (N. Chaloupková, G. Mutlová, V. Vysiblová) 12. místo starší žáci (M. Jirka, M. Dočekal, O. Jirka, M. Kratochvíl) Přespolní běh Celkově 6. místo obsadili mladší žáci (17. M. Nováček, 21. J. Munduch, 41. J. Večeřa, 44. T. Solař, 45. D. Sobotka, 56. J. Kameník) 8. místo mladší žákyně 9. místo starší žákyně 12. místo starší žáci Malá kopaná 4. místo získali starší žáci (J. Chaloupka, V. Kameník, M. Dočekal, M. Jirka, M. Špendlíček, M. Kratochvíl, O. Jirka, T. Vacek, P. Peštál, J. Neuman)
Florbal Výborné 3. místo obsadili starší žáci (V. Kameník, O. Jirka, J. Chaloupka, M. Dočekal, M. Jirka, M. Kratochvíl, M. Špendlíček, P. Peštál, D. Kittler, J. Neuman)
5. místo starší žákyně (M. Vostálová, D. Cejpková, D. Bočková, K. Zadražilová, P. Koukalová, K. Malášková, S. Blažková, A. Novotná, L. Novotná, B. Peštálová, K. Muttlová, N. Tvarůžková) 10. místo zaujali mladší žáci.
Všem soutěžícím velice gratuluji k úctyhodným výsledkům a věřím, že i v dalších sportovních disciplínách a ostatních soutěžích budou opět s plným nasazením reprezentovat naši základní školu!
Přesmyčky, křížovky a rébusy Hádanky Do šatu mě nabíráš, pak přede mnou zavíráš, v teple pro mne slzí oči, vše se za mnou venku točí, beru z hlavy klobouky, nepouštěj mne do mouky. Kdo jsem? Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená. Kolik udělá vrabec kroků za sto roků?
Rébusy Chudý zemědělec šel prodat na trh obilí. Jelikož měl jen jeden pytel, tak do půlky nasypal ječmen,
pak
pytel
svázal
a
do
druhé
půlky
nasypal
pšenici.
Na trhu objevil kupce, který chtěl ale jako na potvoru jen ječmen, který byl dole. Kupec měl také jen jeden pytel a nechtěl pytle vyměnit, neboť ten jeho je dražší. Jak dostali ječmen do druhého pytle, aniž by sypali obilí někam mimo?
Kterým směrem pojede autobus nakreslený na obrázku?
Džbány: Máte dva džbány, pětilitrový a třílitrový, a neomezený zdroj vody. Dokážete odměřit čtyři litry? Pyramida: Doplňte číslice. 1 1 1 2 1 1 2 1 1 1 1 1 2 2 1 3 1 2 2 1 1 ? ? ? ? ? ? ? ?
Přesmyčky Oastakk
dneoloch
tdaenv
Hledejte skrytá slova ve větách. Tužka, propiska a jiné psací potřeby jsou pro žáky nezbytné. Tvá novina se cení.
Perličky našich dětí aneb jak to vypadá, když se neučíme Něco o povrchu těla obratlovců: Co je línání? Svlékání kůže hadů, probíhá v létě. ( línají savci, na jaře a na podzim ) Co víš o kůži obojživelníků? Je suchá, má kostěné šupiny. ( pokrytá slizem, bez šupin ) Co je podsada? To je na břiše, ochraňuje např. ryby před útočníky. ( = spodní chlupy savců ) Jak často probíhá pelichání? Jednou týdně ( ptáci pelichají 1x ročně )
Něco o hospodářských zvířatech: Na co se používá kejda? Většinou na maso a krev. ( Copak to v SELMĚ dělají? ) Dojnice je kráva, která ještě nedojí mléko. ( A co tedy dojí? ) Lichokopytník má lichý počet nohou. ( Kůň běhá po jedné nebo po třech! )
Něco o včelách: Matka kontroluje vosy. Trubci staví vosí hnízdo, když královna letí na výlet, tak oplodňují matku. Včelí dělnice klade vajíčka, na zadních nohách má lopatky. Nektar z pláství se seškrábe a dá se do medomlátičky. ( To jste nevěděli, co? )
Něco o kůži člověka: Co je daktyloskopie? Je k odstranění rakoviny. ( zkoumá otisky prstů ) Člověk má z něčeho strach. Jestli máme v pořádku kosti. Ke zkoumání pokožky kvůli nemocem.
Něco o rozmnožování člověka ( luštění křížovky ): orgán, v němž se vyvíjí zárodek ( = děloha ) …………. ŠOUREK varlata? )
( A kam se vejdou
……….. POCHVA ( Tam to taky nejde! ) umožňuje pohyb spermie ( = bičík) ………………... PENIS ( Spermie na dálkové ovládání ) mužské pohlavní žlázy ( = varlata ) …………………... VAJÍČKA ( Ženy nejsou potřeba! ) ženská pohlavní buňka ( = vajíčko ) …………………… HORMONY splynutí mužské a ženské pohlavní buňky ( = oplození ) … SPERMIE potřeba ) … VAJEČNÍK
( Chudák dítě ) ( Vajíčka nejsou
( Odborníci netuší )
Čeština pod vyjmenovanými slovy aneb jak děti vidí český jazyk Všechny děti se ve škole učí jenom češtinu a literaturu. V muzeu jsou uloženy Dějiny města a celé Češtiny. Dospělí pracují buď jako češtináři, nebo jako spisovatelé. V tomto krásném městečku bydlí i hodný pan farář, který se jmenuje Čenda. Pro děti tu samozřejmě nesmí chybět nějaký ten kroužek, a to keramický, který se koná každé úterý. A to by nebylo město městem jako Čeština pod vyjmenovanými slovy Češtinou pod vyjmenovanými slovy, aby tu nechybělo hračkářství, ve kterém se neprodávají pouze hračky, ale i učebnice a ty nejlepší knihy pod sluncem, které si děti a dospělí rádi přečtou. (žákyně 3. třídy)
Přečtěme si detektivní příběh Ztraceni v mlze Na ty prázdniny nikdy nezapomenu já ani moji přátelé. Byl tehdy podzim, den před prázdninami a já vstávala do školy. Moc se mi nechtělo, protože byla hrozná zima a k tomu několik stupňů pod nulou. Nakonec jsem ale vstala a vyrazila. Během velké přestávky jsme se s kamarády domlouvali, kam bychom zítra zašli. Karin navrhla, že bychom mohli jít na párty, kterou pořádá jeden kluk z vyššího ročníku. Já, Sophia, Petr, Karin a David jsme s návrhem souhlasili. „A kde se to koná?“ zeptal se Petr Karin. „V domě Priscilových. Párty začíná v sedm večer,“ zněla odpověď. Druhého dne na mě maminka volá: „Tak jdeš na tu party, nebo ne?!“ „Ano, jistě!“ Úplně jsem na tu párty zapomněla. Před domem na mě už čekala Karin. „No, konečně! Co ti tak dlouho trvalo, Sáro?“ zeptala se Karin. Promiň, naprosto jsem ztratila pojem o čase. „Tak hlavně, že jdeš.“ U Priscilových už čekali ostatní přátelé. Na večírku byla spousta lidí i z jiných tříd, nechybělo tam jídlo, pití, hudba… O zábavu bylo rozhodně postaráno. Při odchodu z párty jsem neustále opakovala: „ Večírek byl prostě skvělý, úžasný…!“ Všichni se mnou nadšeně souhlasili. Poté se ale Petr zeptal: „No, ale jak se dostaneme domů. Podívejte se, ta mlha je tak hustá, že by se dala krájet.“ I přestože Sophie vytáhla sirky z kapsy u džín, které byly jedním z posledních módních výstřelků, příliš jim stejně nepomohly. Mlha byla stále víc a víc hustší. Až v ní parta přátel zabloudila a ocitla se někde daleko mimo městský ruch. Nakonec dorazili na rozcestí a Petr hned zavelel: „Rozejděme se, a kdo najde cestu, kterou se odtud dostaneme ven, prozvoňte mě nebo zakřičte. Všude bylo jen naprosté ticho, pouze bylo slyšet šustění trávy. Asi po půl hodině ustavičného hledání se mi zdálo, že kolem mě něco proběhlo. Nevěděla jsem, co to je. Strašně jsem se lekla a ihned jsem zavolala Karin. Hlas, který zněl z telefonu ale nepatřil Karin. Byl tak tichý a skřehotavý, až mi z toho šel mráz po zádech. Nato jsem se rozběhla, co nejrychleji jsem dovedla. Po cestě jsem si nasbírala roští a přeběhla most, který byl docela blízko, blizoučko. Rozdělala jsem si oheň. Byla mi zima a začínala jsem mít hlad. Bála jsem se, co se mnou bude. Třásla jsem se. Nakonec jsem únavou usnula.
Probralo mě až světlo. „Co? Nemocnice?“ řekla jsem si v duchu. Přišel za mnou nějaký doktor. Něco mi říkal, ale nedokázala jsem ho vnímat. Jen jsem si uvědomila, že jsem ten hlas už někde slyšela, ale kde? Náhle jsem se rozhodla, že musím okamžitě odejít. Kolem třetí ráno jsem vyběhla z pokoje. Tu jsem málem vrazila Karin, která se také plížila ven z nemocnice. „Sáro, co se děje? Kde jsi byla?“ Ále to je na dlouhé vyprávění. Dívky spolu vyběhly z nemocnice. A protože se mlha nezmírnila, opět jsme zabloudily a k tomu se mi ještě Karin ztratila. Zase jsem se ocitla sama. Bylo mi do pláče, musela jsem se posadit na zem. Hlavou mi probíhaly tísnivé myšlenky, proč jen jsem chodila na tu párty, proč jsem raději nezůstala v nemocnici, třeba mi zachránili život, a co ten doktor, proč vzal Karinin mobil? Bohužel odpověď na otázky jsem dosud neznala. Rozhodla jsem se, že se vrátím zpět do nemocnice, třeba mi tam pomohou. Nějakým zázrakem jsem k ní došla, vůbec netuším jak. Zde jsem omdlela vyčerpáním. „Už přichází k sobě,“ slyšela jsem svého otce. „Co, co se to děje? Mami? Tati? Kde se tady berete?“ „No víš, Sáro, kdyby nebylo tady pana doktora Špačka, tak bys tady už taky nemusela být,“ odpověděla mi maminka. „Co? Vždyť on“…koktala jsem zmateně. „Nech mě to prosím Sáro vysvětlit,“ zvolal lékař. Když jsem šel z práce domů, uviděl jsem tvoji kamarádku Karin, jak leží vyčerpaná na zemi. A v tom jsi zavolala a já to zvedl, jenže ty jsi mi to hned položila a tak jsem vzal Karin do nemocnice. Ona ale utekla stejně jako ty! Díky policii byli nalezeni všichni tvoji přátele. „A kde jsou!“ vykřikla jsem. „Spí na nemocničních lůžcích,“ odpověděl lékař. V tom jsem se mu začala omlouvat za veškeré potíže, které jsem způsobila. A protože mi už bylo lépe, hlavně jsem byla nesmírně šťastná, že jsou moji přátele v pořádku, odešla jsem společně s rodiči domů. A co z toho pro mě plyne? Přátelé jsou nade vše. (Bartošová, Z., 7. tř.)
17. listopad 1989 Letos jsme oslavili pětadvacáté výročí od politického převratu v naší zemi. Někteří tento den prožívali emotivněji, jiní jen pokrčili rameny. Možná si pomysleli, vždyť nás se to
netýká, komunistický režim se přece už nevrátí. Máme tu demokracii! Dobrá, současné úvahy jsou různé. Na to má každý právo. Vraťme se ale zpět do tohoto roku. Určitě si pamatujete z vyprávění vašich příbuzných, co se v tehdejším Československu odehrávalo, alespoň částečně. Ráda bych zde připomenula fakta, s nimiž by měl být seznámen každý Čech. Večer se ve zpravodajství Československé televize lidé dozvěděli, že na Národní třídě v Praze musela Veřejná Bezpečnost rozehnat další z demonstrací a obnovit zde pořádek. Ti, kteří poslouchali západní rozhlasové stanice, věděli víc. A večer 17. 11. 1989 věděli, že tato páteční demonstrace byla jiná. Nešlo jen o zásah vodními děly a průběžné zatýkání. Nyní byla použita hrubá síla proti mladým lidem. Večer již nebyl 17. listopad 1989 obyčejným dnem. Ve veřejnosti se cosi hnulo. Vždyť tentokrát bili naše děti. Snad poslední kapka přetekla a události dostaly rychlý spád. Ke studentům se přidali herci a postupně všechny vrstvy společnosti. Dokonce i dělníci. Na konci byly svobodné volby a změna společenského systému. A dlouhá cesta před námi. (Zdroj: http://www.totalita.cz/1989/1989_11.php)
Zde je časový rozvrh událostí.
Místo: Národní třída, Praha 1 19:30 – Lidé v čele průvodu si sedají na zem, mezi nimi a esenbáky je volný prostor, na dlažbě jsou zapálené svíčky. Někteří lidé házejí esenbákům květiny za štíty. 19:38 – Veřejná bezpečnost vyzývá lidi k opuštění prostoru, odejít však nelze, Národní třída je plná. Podle rozkazu mají esenbáci sevřít dav, aby nemohl zpět na nábřeží. 19:42 – Uzavírá se Divadelní ulice, o chvíli později i ulice Karolíny Světlé. Není úniku. 19:46 – Lidé se posadili na zem. 19:53 – Za kordon pohotovostního pluku u budovy Albatrosu přicházejí estébáci v civilu.
20:15 – Jasný rozkaz: V žádném případě dav nepouštět, kdyby chtěl někdo odejít jednotlivě, může až po předchozí kontrole. 20:19 – Esenbáci a demonstranti od sebe stojí na jeden metr. 20:24 – V Mikulandské ulici dochází ke střetům. 20:37 – Demonstranti jsou vytahováni z davu a předváděni do přistavených autobusů, dav se ještě více zhušťuje. Lidé skandují: Nechte nás odejít! Tlak narůstá, hrozí nebezpečí ušlapání. Esenbáci mlátí z obou stran demonstranty, kteří se snaží dostat ven. Někteří jsou zatčeni a odvezeni autobusy, jiní se utíkají schovat v chodbách domů. 20:45 – Pohotovostní pluk se dal do pohybu, překračuje pás hořících svíček, pendreky mlátí sedící i stojící lidi. V Mikulandské ulici zasahují dva obrněné transportéry. 21:10 – Dav je rozptýlen. 22:00 – Sto až dvě stě lidí chce položit do podloubí na Národní třídě svíčky, esenbáci opět zasahují. 22:25 – Pohotovostní pluk odjíždí, přijíždí sanitky, doprava je stále zatarasena. 22:38 – Přijíždějí příslušníci červených baretů a likvidují zapálené svíčky. 22:45 – Na Národní třídě je skupina zhruba 300 lidí, ale je zde relativně klid. (Zdroj: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-17-listopad/126898/17-listopad-1989takhle-se-slo-ke-svobode.html)
5. prosinec – Mikuláš, anděl a čert navštěvují děti Jako každý rok, tak i tento k nám přichází Mikuláš, anděl a čerti. Navštěvují zejména mladší děti, jejichž úkolem je zazpívat písničku či zarecitovat báseň, a pokud moc nezlobili, dostanou dokonce i nějaké ty mlsky za odměnu. Tento zvyk je také dodržován na naší základní škole, kde Mikuláš, andělé a čerti chodí od třídy ke třídě a vyptávají se dětí, zda byly hodné a co se během školního roku naučili. Za odměnu taktéž dostanou sladkosti. Když si vzpomenu na své dětství, vždy jsem se klepala strachy, především z toho, jestli si mě čerti neodnesou. Ale tak, jsem pořád zde, takže jsem asi až tak moc nezlobila.:-) Nevím, jak to vidíte vy, ale řekla bych, že by si občas hodně, ale hodně zlobivé děti zasloužili nějaký ten trest, a proto je dobře, že každý rok chodí společně s Mikulášem a andělem také čerti, kteří přinejmenším děti řádně postraší.
(http:// www.nsoci.cz)
Ale kde se Mikuláš vůbec vzal? Co o něm víme? O několik informací se s vámi podělím. Biskup Mikuláš se narodil někdy kolem roku 250 v Pataře, v rodině zbožných a bohatých křesťanů. Po smrti svých rodičů rozdal velkou část svého majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. V maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš, který se nejprve vzpíral, ale nakonec biskupský úřad přijal. Tento úřad vykonával až asi do roku 345. (Zdroj: http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/sv.-mikulas/drive-a-dnes/patron-nejen-deti).
A jak vůbec sv. Mikuláš vypadal? Mikuláš byl vyšší postavy, měl dlouhý bílý vous. Byl nejčastěji oděn do dlouhé bílé košile, jako kabát měl dlouhý, zlatou nití vyšívaný plášť, většinou v kombinaci barev červená a bílá. Na hlavě měl biskupskou čepici, která měl také červenou či bílou barvu se zlatým křížem vpředu. V jedné ruce držel zlatou berlu a v druhé pytel s dárky. Ve 30. letech 20. století navíc nosíval větvičku z březových proutků, která sloužila k vyplácení zlobivých dětí. (Zdroj: http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/sv.-mikulas/drive-a-dnes/podoby-mikulase).
(http:sisinaaa.blog.cz)
Řešení – tajenky, rébusy a hádanky Hádanky: Odpověď hádanka č. 1.: vítr
Odpověď hádanka č. 2: zápalka Odpověď hádanka č. 3: ani jeden, protože vrabec skáče Rébusy: Obilí: Nasypali pšenici do kupcova pytle. Pak ho zavázali a obrátili naruby. Do pytle nasypali ječmen. Pak rozvázali kapsu s pšenicí a nasypali zpět do prvního pytle.
Autobus: Doleva. Copak má autobus dveře pro cestující nalevo? Lidé vystupují na chodník, ne do silnice. Džbány: Naplnit třílitrový džbán, přelít do pětilitrového. Znovu naplnit třílitrový, dolít z něj pětilitrový. Protože v něm už 3 litry byly, tak nám v třílitrovém zbude jeden litr. Vylijeme pětilitrový, nalijeme do něj odměřený litr a přidáme další tři.
Pyramida: 1 3 1 1 2 2 2 1 - a proč? Zkuste si přeříkat řádek nad otazníky jako: jedna trojka, jedna jednička, dvě dvojky, dvě jedničky (Zdroj: hadanky.atropin.cz) Přesmyčky: Oastakk= kosatka Dneoloch=lenochod Tdaenv=advent Hledejte skrytá slova ve větách. Tužka, propiska a jiné psací potřeby jsou pro žáky nezbytné. Tvá novina se cení. Vánoce (tvá + novina se cení)
Kapr (tužka + propiska)
