OBSAH INFORMAČNÍ BULLETIN VŠEOBECNÉ FAKULTNÍ NEMOCNICE A 1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY

OBSAH ÚVOD DĚKANA... .....................................................................................................................................2 PROJEV PROF. SVAČINY ...........................................................................................................................3 PROJEV PROF. ZIMY ................................................................................................................................5 PSYCHIATRICKÁ KLINIKA VFN A 1. LF ....................................................................................................7 CENTRUM PRO PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY .................................................................................................8 DENNÍ STACIONÁŘ PRO ADOLESCENTY PSYCHIATRICKÉ KLINIKY 1. LF A VFN............................................12 DENNÍ SANATORIUM HORNÍ PALATA - CENTRUM PRO PSYCHOTERAPII VFN A 1. LF ...................................14 APOLINÁŘ - ODDĚLENÍ LÉČBY ZÁVISLOSTÍ VFN A 1. LF .........................................................................14 30. VÝROČÍ UROLOGICKÉ KLINIKY VFN A 1. LF UK V PRAZE ................................................................18 ANDROLOGIE - OBOR NEZNÁMÝ? ............................................................................................................21 IMUNOLOGOVÉ BOJUJÍ ZA ZDRAVÍ ............................................................................................................23 K ŽIVOTNÍMU JUBILEU PROF. MUDR. CTIRADA JOHNA, DRSC. ................................................................24 I. CHIRURGICKÁ KLINIKA 1. LF UK A VFN V PRAZE ..............................................................................25 OFICIÁLNÍ OTEVŘENÍ REFERENČNÍHO CENTRA LÉČBY ZÁVISLOSTI NA TABÁKU PŘI 1. LF UK A VFN DNE 26. ZÁŘÍ 2005 .............................................................................................26 ŽIVOTNÍ JUBILEA... ................................................................................................................................27 NA KUS ŘEČI U KLOKANŮ .......................................................................................................................28 I STROMY NĚKDY UMÍRAJÍ ......................................................................................................................29 CENTRÁLNÍ NÁKUP ZDRAVOTNICKÉHO MATERIÁLU A LÉČIV V NEMOCNICÍCH PARDUBICKÉHO KRAJE ...............30 DĚKOVNÉ DOPISY ..................................................................................................................................31

INFORMAČNÍ BULLETIN VŠEOBECNÉ FAKULTNÍ NEMOCNICE A 1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY Vydavatel: STAPRO s. r. o. pro VFN  Registrace: MK ČR E 13990  Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž  Jazyková redaktorka: Milena Hodanová  Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN  Grafika titulní strany: Pavel Šťastný  Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, ředitelství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, STAPRO s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111  Náklad: 5 000 výtisků

1

VÁŽENÉ KOLEGYNĚ, VÁŽENÍ KOLEGOVÉ

P

odzimní měsíce nám začaly krásným babím létem a také tradičně začíná nový akademický rok. Na fakultu bylo přijato do bakalářských a magisterských studijních programů více než 800 studentů, kteří přicházejí na fakultu s očekáváním nejen nových poznatků a dovedností, ale také se snahou seznámit se s prostředím fakulty a nemocnice, poznat nové kolegy a přátele mezi studenty i učiteli. Objeví se skupiny studentů, kteří neznají naši odbornou „hantýrku“ popisují nám jednotlivé lokality v naší oblasti. Bude se nám zdát neskutečné, že někdo neví, kde je Purkyňák, Anatomák a apod. Začátek akademického roku přivede do naší nemocnice nové lékaře – absolventy lékařských fakult jako nové sekundáře nebo postgraduální studenty. Buďme jim nápomocni při jejich seznamování se již s jejich skutečnou prací lékaře a zavzpomínejme na naše začátky. Pokud budeme mít pocit, že řadu věcí neumějí či nedovedou, měli bychom se zamyslet většinou sami nad sebou, protože my jsme byli jejich učiteli na fakultě. Na druhou stranu máme možnost to, co se nám zdá, že absolventům chybí, zařadit do výuky pro jejich následovníky. Pro studenty doktorského programu mám dvě dobré zprávy. Připravujeme s VFN možnost zvýšení souhrnného úvazku pro část postgraduálních studentů a tento program chceme vyhlásit koncem roku nebo začátkem roku 2006. Druhá zpráva přišla z Bruselu, kde vyjádření komisaře EU konstatuje, že lze uznat postgraduální studium jako plnohodnotnou praxi v rámci kvalifikačního vzdělávání. Nový školní rok s sebou přináší na fakultě nový bakalářský obor – adiktologie. Tento nový předmět, který je garantován Centrem pro adiktologii při Psychiatrické klinice má připravit odborníky se širokým uplatněním ve společnosti, kde problém závislosti spíše stoupá než klesá a objevují se nové závislosti jako třeba závislost na počítačových hrách. V měsíci září zasedají akreditační komise jednotlivých oborů na Ministerstvu zdravotnictví ČR a připravují kritéria pro akreditaci pracovišť v souladu se zákonem 95/2004 Sb. V říjnu se obrátím společně s ředitelem

2

VFN na řadu z Vás se žádostí o vypracování přihlášky k akreditaci. Naším společným cílem je rozšíření počtu akreditovaných pracovišť respektive oborů v rámci našich institucí. Domníváme se, že fakulta a VFN mohou nabídnout dobré zázemí pro kvalifikační i kontinuální vzdělávání ve zdravotnictví. Uvidíme jak uspějeme. V některých činnostech v rámci kvalifikačního vzdělávání bude fakulta spolupracovat s IPVZ, s nímž uzavřela smlouvu o spolupráci. Podzimní měsíce přinášejí řadu kulturních příležitostí a také čas začíst se do zajímavých knížek. Na pomezí medicíny a klasické literatury zmíním dvě. „Pokorný zahradník“ úspěšné americké spisovatelky Robin Marantz Henig, která velmi zajímavým a čtivým způsobem přibližuje život a osobu zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendla. Druhá knížka, Staropražské lékařské památky –Monumenta medica vetero Pragae Viktora Palivce nám přiblíží historii fakulty, ale také špitálů, lékáren i staropražských lázní od 13. století. Při čtení této knížky si opět uvědomíme, kolik objektů spojených s tradicí české medicíny je okolo nás, kolem nichž denně chodíme – na Karlově, v Apolinářské ulici, na Karlově náměstí, aniž si to uvědomujeme. Buďme na tato místa hrdi a pokračujme v tradici našich předchůdců. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA

ČAS OPONOU TRHNUL Čas oponou trhnul, jak říká klasik, a na 1. lékařské fakultě UK dochází po šesti letech ke změně na postu nejvyšším. Profesora Štěpána Svačinu střídá na děkanském křesle profesor Tomáš Zima. Přečtěme si na následujících stránkách, s jakými zkušenostmi první odchází a s jakými představami a vizemi se druhý ujímá vedení lékařské fakulty, pevně spojené s mnoha pracovišti Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

PROJEV PROF. SVAČINY

V

aše magnificence, pane prorektore, spectabiles, honorabiles, vážení členové akademické obce a vážení přátelé první lékařské fakulty, vážení přítomní, včerejším večerem skončilo mé šestileté působení ve funkci děkana 1. lékařské fakulty. Když jsem na podzim roku 1972 na této fakultě začínal studovat medicínu, ani ve snu mě nenapadlo, že bych se někdy mohl stát členem jejího vedení, natožpak děkanem tak staroslavné instituce jakou je naše fakulta. Po promoci jsem působil dva roky jako učitel Fyziologického ústavu naší fakulty a po téměř deseti letech práce ve zdravotnictví na III. interní klinice

Všeobecné fakultní nemocnice jsem se zde v roce 1989 stal odborným asistentem. Dvě volební období jsem pracoval jako člen Akademického senátu naší fakulty a poté jako proděkan pro rozvoj v kolegiu děkana doc. Petra Hacha. Právě děkan doc. Hach inicioval a zaštítil nezbytné změny, které založily budoucí prosperitu fakulty. V době výrazného nedostatku mzdových prostředků jsem spolu s doc. Marešem dostal na starost reorganizaci fakulty. Došlo ke snížení stavu zaměstnanců o čtvrtinu z původního počtu 1 200. Doc. Mareš ale již pro druhé volební období nebyl senátem na post proděkana schválen a později odešel na 3. lékařskou fakultu. Pouhý jeden hlas rozhodl o mém dalším setrvání ve funkci proděkana pro rozvoj. Teprve v dalších letech se začaly postupně projevovat změny na tváři i funkčnosti fakulty. V roce 1999 jsem byl zvolen děkanem fakulty a musím konstatovat, že výsledek volby byl pro mě osobně velkým překvapením. Tuto novou skutečnost jsem vnímal jako velký a obtížný závazek, především proto, že bylo možné navázat na úspěchy fakulty za vedení spectabilis Hacha a mám zato, že toto období je ve fakultní historii stále ještě nedoceněno. Petře, dovol, abych ti poděkoval za vše, co jsi pro fakultu udělal a umožnil nám tak realizaci dalšího rozvoje fakulty, o který jsme se s proděkany v posledních šesti letech snažili. Dovolte, abych vás nyní seznámil se změnami, ke kterým na fakultě v uplynulých šesti letech došlo a se současným stavem fakulty. V roce 1999 měla fakulta pětapadesát pracovišť. V té době nebyly dořešeny významné problémy klinické výuky, na druhou stranu bylo zřejmé, že vzhledem k počtu studentů není kapacita našich teoretických ústavů optimálně využita. Všechny nemocnice ve světě se zmenšují, klesají počty lůžek, klesají délky pobytů v nemocnici, a tak klinická pracoviště Všeobecné fakultní nemocnice byla výukou přetížena. Zvolili jsme strategii rozšíření fakulty jediným možným způsobem, který by se negativně nedotkl vztahů s 2. a 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a vytipovali pracoviště s úrovní dosahující úrovně univerzitní kliniky: ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, a ve Fakultní nemocnici Thomayerově a později v Ústřední vojenské nemocnici a v některých rezortních ústavech.

3

Většina pracovišť nás nezklamala. Někteří přednostové obhájili i ve starším věku dizertační práci, dosáhli vysokého vědeckého výkonu a splňují všechna kritéria pro habilitaci. Skoro všechna nová pracoviště se vyrovnají průměru pracovišť ve VFN. Fakulta má nyní dvaasedmdesát pracovišť. To nám umožňuje etickou výuku s nízkým poměrem studentů na pacienta. Rozpočet fakulty se téměř zdvojnásobil. V roce 1999 činil necelých 500 milionů korun a v roce 2005 dosáhne téměř 900 milionů korun. 1. lékařskou fakultu se nám především podařilo decentralizovat i s jejím vysokým počtem pracovišť. V současné době je stupeň její decentralizace již maximální a jediným dalším vývojem by mohla být pak opět pouze centralizace. Výhody decentralizace jsou přitom zjevné: každý přednosta zná možnosti svého pracoviště, může nakládat se svým rozpočtem a mzdovým fondem. To pro přednosty znamená možnost rozsáhlých pravomocí, ale i kontroly. K razantní výměně přednosty jsme museli sáhnout jen ojediněle a řízení založené na iniciativě pracovníků se plně osvědčilo. Počet 2 700 studentů v šesti oborech z roku 1999 se zvýšil na dnešních 3 300 pregraduálních studentů v osmi oborech. Nyní byl nově akreditován obor adiktologie a další dva obory jsou předmětem akreditačního řízení na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 1999 jsme měli 370 studentů postgraduálního studia ve 14 oborech, dnes máme 780 studentů v 18 oborech. Roční průměrný počet absolventů se zvýšil čtyřikrát. Celkový počet studujících na fakultě přesáhl 4 000. Počet oborů s akreditací pro habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem se zvýšil z 28 na 31. Na vědecké radě Univerzity Karlovy jsem se svým kolegiem představil v průběhu šesti let 70 profesorů. V minulých šesti letech prošlo tedy naší vědeckou radou o 30 % více docentů a o 150 % více profesorů než v předchozích šesti letech. Nebudu vyčíslovat počty grantů, záměrů, center či vysoký podíl účastí na 6. rámcovém programu EU, ke kterému jsem přispěl jako odpovědný řešitel i já. Jsem hrdý na to, že se naší fakultě podařilo proniknout mezi několik málo českých fakult, které získávají více prostředků na vědu než na pedagogiku. To svědčí nejen o vysoké vědecké kvalitě zaměstnanců, ale i o tom, že se naše fakulta stala skutečně komplexním vědecko pedagogickým pracovištěm.

4

Jsem rád, že se nám daří vyvést medicínu z dnešní určité společenské izolace. Jistě tomu napomáhá otevření fakulty, zejména formou společných výukových programů s dalšími fakultami UK (pedagogickou, humanitních studií, přírodovědeckou), ale i s dvěma fakultami ČVUT a jednou fakultou VŠCHT i chystané studium s VŠE. Významné je také další rozšíření doktorského studia biomedicíny společně na fakultách lékařských a přírodovědné. Na naši fakultu přijíždí každoročně na krátkodobé stáže kolem 60 zahraničních studentů a dvojnásobně se zvýšil počet našich stážujících studentů v zahraničí. Počet zahraničních studentů samoplátců v anglickém jazyce stoupl ze 180 na 250, studenti pocházejí prakticky z celého světa. Změnil se také mediální obraz fakulty. Velmi časté jsou tiskové konference, dále tzv. Křeslo pro Fausta, kde usedlo celkem 68 hostů. Prvním hostem těchto rozhovorů s význačnými medicínskými osobnostmi byl prorektor Klener, posledním profesor Mařatka. Na září jsem po domluvě s novým děkanem pozval ještě prof. Květinu a emeritního děkana Farmaceutické fakulty UK a spectabilis Ambrustera z Katolické teologické fakulty UK. Všechny rozhovory s pozvanými osobnostmi byly zpracovány knižně a k dnešnímu dni byly vydány již tři svazky stejnojmenné publikace. Pokřtili jsme celkem 40 knih, vysadili slavnostně jeden strom, zahájili vydávání časopisu Prague Medical Report a odhalili čtyři desky. Mezi nimi i desku k 210. výročí vzniku Všeobecné fakultní nemocnice se jmény těch, kteří zde pracovali a proslavili se světově významnými medicínskými objevy. Většinu jmen jsme snad zvolili dobře, i když dopisy s jiným názorem, která jména tam patří a která nikoliv, mám uschovány a předám je dalšímu děkanovi. Vznikly nové fakultní symboly – kravaty, šátky a nová forma fakultních publikací. V posledních šesti letech na mě osobně silně zapůsobily zejména dvě události: prvním hlubokým zážitkem pro mě byl důstojný a dojímavý pohřeb emeritního prorektora UK prof. Lojdy v Moravských Budějovicích, kterému tam přijeli vzdát hold i zástupci amerických univerzit, a druhým hlubokým zážitkem bylo setkání s delegací chudých Ukrajinců. Ti mezi sebou nejprve vybrali peníze na pamětní desku ukrajinského

rodáka a významného biochemika, v minulosti rektora Univerzity Karlovy profesora Gorbaczewského, kterou pak s námi v hale našeho děkanátu odhalili. Dámy a pánové, dovolte, abych poděkoval všem, kdo mě ve funkci děkana podpořili, zejména oběma akademickým senátům, které mě do funkce zvolily. Vedení fakulty netvoří jen jeden člověk a stav, v jakém se fakulta dnes nachází, je dílem kolegia, tajemníka, úředníků děkanátu, přednostů i celé akademické obce fakulty. Výsledků, které jsem zde přednesl, bylo dosaženo jen díky podpoře proděkanů a možná, že v moderní historii fakulty dosud nebyl v jejím čele tak jednotný tým. Také proto jsem si na červnové vědecké radě dovolil dosavadní proděkany za pomoc při vedení fakulty ocenit. Upřímně však děkuji nejen jim, ale i všem zaměstnancům fakulty a samozřejmě i těm, kteří již dnes nejsou mezi námi, neboť šest let je dlouhá doba a i v životě fakulty se odehrávají události příjemné i smutné. Přeji spectabilis profesoru Zimovi, aby se mu úspěšně dařilo vést naši 1. lékařskou fakultu složitou dobou a fakultě pak šťastnou a úspěšnou budoucnost. QBFFFS prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA

PROJEV PROF. ZIMY

P

rorector, magnifice, Spectabilés, Honorabiles, Dominae honoratae, domini honorati, po složení slibu se ujímám funkce děkana 1. lékařské fakulty a přijímám tento úřad s rozvahou a vědomím toho, jak se fakulta do současné doby rozvíjela. Je to okamžik k zamyšlení o dalším pokračování fakulty a navázáním na tradice i změny, které fakulta prožila za děkana prof. Tichého, doc. Hacha a prof. Svačiny. Dovolte mi, abych poděkoval profesoru Štěpánu Svačinovi za úspěšné vedení fakulty v minulých šesti letech. Chci poděkovat proděkanům fakulty, členům jeho kolegia a Vědecké rady za úsilí, které vynaložili při rozvoji naší fakulty. Na fakultě působí řada významných učitelů a vědců, o kterých jsem přesvědčen, že jejich práce pro fakultu je nezištná a že jsou s fakultou bytostně spjati, jak v dobách příznivých, tak nepříznivých. To mne naplňuje důvěrou, že fakulta se bude dále rozvíjet dobrým

směrem ku prospěchu studentů i české lékařské vědy. Zároveň mi dává pocit jistoty a možnosti se spolehnout na jejich nadšení a podporu rozvoje fakulty v dalším období. Bez tohoto vnitřního přesvědčení bych nikdy nemohl kandidovat na funkci děkana a velmi si toho vážím. Děkuji akademické obci za důvěru, které se mi při volbě dostalo. Dovolte mi, abych Vám krátce představil svoji vizi dalšího rozvoje fakulty. Naše fakulta se stala stabilizovanou institucí a v posledních letech se významně rozšířila. Z hlediska dalšího rozvoje je třeba na fakultě otevřeně diskutovat a definovat silná a slabá místa, která bude třeba posílit. Je třeba navazovat na historické tradice a vše pozitivní, co v minulosti vzniklo, ale také je třeba reflektovat trendy, které se v současné době na našich i zahraničních vysokých školách rozvíjejí. V posledních letech se mění tradiční uzavřenost disciplín a oborů a nastupuje velmi široce pojatá interdisciplinární spolupráce nejen mezi medicínskými obory, ale i mezi průmyslovou sférou a společenskovědní oblastí. V jednotlivých oborech není možné dostat se na evropskou či světovou špičku v izolaci konkrétního oboru, a proto je nutná spolupráce nejen uvnitř fakulty, ale především s dalšími fakultami, vysokými školami, Akademií věd ČR, výzkumnými ústavy a dalšími institucemi.

5

Základní poslání fakulty je vychovat nové generace lékařů – pokračovatelů tradic naší lékařské vědy. Při neustále rostoucím množství informací a poznatků lékařských disciplin je nutné studenty naučit klíčovým poznatkům a začít používat i nové formy výchovy, jakou je možnost přesunout část teoretické výuky do distančních forem výuky s používáním nových moderních přístupů jako je e-learning, blended learning. Distanční formy výuky nám mohou vytvořit prostor, ve kterém si studenti budou moci více osvojit praktické dovednosti. Budeme definovat výkony, které student v průběhu studia zvládne. S vybranými aktuálními nebo průřezovými tématy můžeme seznámit studenty v rámci povinně volitelných předmětů. Neměli bychom také zapomínat, že studenti ocení tradiční formy – tabuli a křídu. Občas se bojíme či váháme svěřit více samostatnosti studentům, ale pokud jsou jasně nastavená pravidla, nebojme se studentům svěřit více zodpovědnosti za přípravu na jejich život. Zpětná korektní reakce od studentů by měla vést k zamyšlení, jak některé věci zlepšit či náš předmět v kontextu dalších oborů rozvíjet. Vychováváme též zahraniční studenty a jejich komunita je významná pro život naší fakulty a je obohacením jejího života. Navazuje na nejstarší tradice naší Alma mater i postavení Prahy. Naše zahraniční studenty je nutné stále více zapojovat do studentského života a především na počátku studia jim pomáhat a seznamovat je se životem nejen na Univerzitě, ale i v naší zemi. Komunikace s nimi musí pokračovat i po ukončení jejich studia, kdy jsou reprezentanty naší fakulty a mohou s námi spolupracovat v oblasti vědeckého výzkumu a v případě jejich působení na zahraničních univerzitách i v oblasti pedagogiky, a tak společně můžeme fakultu rozvíjet. Často hovoříme o nedostatku času či finančních prostředků, avšak při předávání znalostí a dovedností „lékařského umění - ars medici“ nesmíme zapomínat na lidský rozměr našeho povolání či poslání. Vlastní přístup k pacientům je vzorem pro naše studenty a pokračovatele. Nezapomínejme, že v dnešní době významného pokroku v oblasti molekulární biologie, rozvoje biotechnologií či náročných přístrojových technik, lidské slovo - vztah k pacientovi zůstává nezastupitelný a je oporou a posilou pro nemocného člověka.

6

Toto se dá obtížně naučit z knih, a proto buďme pro naše studenty příkladem. Budou nás v budoucnu léčit a za jejich vlídný a laskavý přístup jim budeme vděčni. Pedagogická a vědecko-výzkumná činnost musí žít na fakultě v symbióze a harmonii a ani jedna z nich by neměla být výrazně upřednostňována. Fakulta je významným centrem lékařského a biomedicínského výzkumu v ČR a pro další kvalitní rozvoj tohoto výzkumu je nutná multioborová spolupráce nejen uvnitř fakulty, ale především s dalšími výzkumnými institucemi. Na počátku 21. století je těžko představitelné, že jedna instituce může na vysoké úrovni pěstovat všechny lékařské obory, a proto je nutné definovat hlavní vědecké trendy a zaměření fakulty, které jsou soustředěny především v rámci výzkumných záměrů a center. K řešení výzkumných projektů můžeme využít unikátního propojení teoretických ústavů a klinických pracovišť. Snažme se podporovat špičkový výzkum, který naši fakultu reprezentuje ve světové vědecké komunitě a připravujme se na 7. rámcový program Evropské unie. Chceme-li rozvíjet vědecké poznání, je nutné k němu vést i studenty. Ti by již v rámci pregraduálního studia měli participovat na výzkumné činnosti fakulty a nemocnice a je na nás jim ukázat krásu vědeckého bádání a objevování neznámého. Postgraduální studium považuji za jednu ze stěžejních pedagogických aktivit. Budeme se snažit tuto oblast rozvíjet a rozšiřovat a vytvořit nové společné doktorské programy ve spolupráci s dalšími fakultami, vysokými školami a špičkovými vědeckými institucemi, zejména s Akademií věd. Fakulta v letošním školním roce zahájí rekonstrukci objektu v Kateřinské ulici, což si vyžádá značné úsilí a pochopení studentů a učitelů Stomatologické kliniky, Ústavu lékařské biochemie a pracovníků děkanátu fakulty. Jsem přesvědčen, že po rekonstrukci se podmínky pro studium zejména oboru zubní lékařství, pro vědeckou práci i administrativní zázemí fakulty zkvalitní a vzniknou i lepší podmínky pro studenty a pedagogy. Začíná se připravovat rekonstrukce budovy U nemocnice 4 na moderní edukační centrum fakulty.

FAKULTA NEŽIJE OSAMOCENĚ Za klíčovou považuji spolupráci s Všeobecnou fakultní nemocnicí, kdy obě instituce se musí v některých činnostech doplňovat, vzájemně podporovat

a spolupracovat. Vzájemná spolupráce vychází z více než 210letého soužití nemocnice s fakultou s nutným dalším společným rozvojem. Po celofakultní diskusi považuji za prioritní v krátké době přijmout strategii rozvoje fakulty s výhledem na 5-10 let, abychom mohli společně pro naše pokračovatele rozvíjet areál na Karlově náměstí, Karlově, Albertově pro další generace. Můžeme tak zabránit nepřipraveným rozhodnutím ad hoc, která se relativně často mění s nemalými náklady. Na podzim fakulta společně s Všeobecnou fakultní nemocnicí a dalšími zdravotnickými zařízeními bude předkládat žádosti o akreditaci oborů kvalifikačního vzdělávání dle zákona 95 a 96 z roku 2004 a doufám, že počet oborů kvalifikačního vzdělávání se v rámci fakulty rozšíří. Spolupráci fakulty si představuji se všemi jejími partnery, kterými jsou další fakulty, fakultní nemocnice, výzkumné ústavy, státní instituce, stavovské organizace a v neposlední řadě odborné společnosti a další instituce s cílem přispívat k rozvoji lidského poznání v medicíně a zvyšování kvality studia na vysokých školách. Hledejme co nás s našimi partnery spojuje a ne co nás rozděluje.

PSYCHIATRICKÁ KLINIKA VFN A 1. LF MUDr. Irena Zrzavecká, primář Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF

HISTORIE

O

psychiatrii jako lékařském oboru a o psychiatrickém oddělení možno mluvit od 1.11.1790, kdy byla otevřena nová velká všeobecná nemocnice (naše fakultní nemocnice) a „Tollhaus“ (česky blázinec). Nemocnice měla 300 lůžek a Tollhaus 57 lůžek. Původní Tollhaus (dnešní administrativní budova – technický odbor) brzy svému účelu nestačil, a proto byl v roce 1822 pronajat klášter u sv. Kateřiny (dnešní Neurologická klinika) a v roce 1826 zakoupen a adaptován. Tak bylo získáno 260 lůžek, které byly ale stále pod správou internistů. Teprve od roku 1829 se stává samostatným psychiatrickým útvarem vedeným primářem psychiatrem, který měl jednoho sekundáře. Během let nestačil ani tento

Fakulta má vytvářet stimulující a kolegiální prostředí podporující studenty a učitele k odbornému i osobnímu růstu. Jako podstatné v této souvislosti vnímám odstraňování pomyslných „bariér“ mezi studenty a pedagogy, mezi pracovišti, mezi fakultou a nemocnicí. Rád bych přispěl k vytvoření plného pocitu sounáležitosti všech složek, které složitý organismus lékařské fakulty tvoří. Chtěl bych realizovat svoji představu fakulty jako špičkového pracoviště s přátelským prostředím mezi akademickými pracovníky a studenty, otevřené diskusi a podnětům na počátku nového tisíciletí. Věřím, že s pochopením akademické obce, Univerzity Karlovy a s podporou akademických funkcionářů se představy o dalším pokračování fakulty naplní. Vivat, crescat, floreat facultas medica prima Universitatis carolinae Pragensis. Quod bonum felix, fastum fortunatumque eveniat. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA

7

Psychiatrická klinika má vybudována některá specializovaná centra: Centrum pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy, Centrum pro klinickou psychoterapii a psychosomatiku, Centrum pro biologickou diagnostiku a léčbu, Centrum pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy demence, Centrum pro dorostovou a vývojovou psychiatrii a dále ambulantní část na Fakultní poliklinice na Karlově náměstí.

ústav a tak bylo nutno vybudovat „Nový dům“, velikou budovu, jejíž stavba byla dokončena roku 1844. Pacienti byli však přijímáni až od konce roku 1845 a plný provoz v podstatě zahájen od ledna 1846. Nový dům byl na svou dobu v Evropě nádherná stavba, kterou si odborníci a významní lidé z celé Evropy přijížděli prohlédnout, byl i velmi krásně a účelně zařízen. Klinika má návštěvní knihu se zlatou ořízkou vedenou od počátku až do současnosti, obsahující řadu podpisů významných osobností, které kliniku navštívily (např. J. E. Purkyně, F. Palacký, císař František Josef I. a mnoho dalších). V dalších letech docházelo k rozšiřování ústavu a zvětšování jeho kapacity (např. adaptace bývalého kláštera Servitů na Slupi, usedlost Popelářka, Herzův dům, adaptace bývalého piaristického kláštera v Kosmonosech). V době své největší kapacity měl pražský psychiatrický ústav i s pobočkami 800 lůžek.

SOUČASNOST Psychiatrická klinika je součástí VFN a 1. LF UK. Klinika poskytuje komplexní akutní až střednědobou péči pacientům s duševními poruchami. Provádí se zde diagnostika, léčba, rehabilitace a resocializace duševně nemocných. Kromě své spádové oblasti (což je Praha 1, 2, 3 a 10) poskytuje klinika péči mimorajonním i mimopražským pacientům, jejichž onemocnění je komplikované diagnosticky či terapeuticky, nebo se jedná o péči specializovanou. V současné době má klinika 151 lůžek rozdělených do 6 oddělení. Na klinice jsou dále 2 denní stacionáře zaměřené na léčbu poruch příjmu potravy a stacionář pro léčbu duševních poruch v adolescenci, a rehabilitační oddělení, kde se provádí jak klasická fyzioterapie, tak i ergoterapie a resocializace pacientů.

8

V posledních letech se klinika modernizuje, daří se postupně rekonstruovat všechna oddělení, což znamená zmenšení pokojů pro pacienty, vybudování nových sociálních zařízení a zázemí pro ošetřující personál. Také se podařilo na naše pracoviště získat některé moderní přístroje pro biologickou léčbu duševních poruch. Jedná se o moderní elektrokonvulzivní přístroj a přístroj pro repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci. Oba nové přístroje slouží hlavně pro léčbu depresivních poruch. Vzhledem k tomu, že klinika je součástí Všeobecné fakultní nemocnice, spolupracuje velmi úzce v problematických případech s některými obory (Neurologická klinika, Metabolická jednotka) a zároveň poskytuje konziliární služby pro všechna ostatní pracoviště v nemocnici.

EPILOG V současné době dochází celosvětově k nárůstu psychických problémů v populaci, nevyjímaje Českou republiku. Rozdíl je však v tom, že u nás má psychiatrie stále postavení „Popelky“ – i přes mnohaletou intenzívní osvětu je mezi laickou veřejností výrazně stigmatizována, mezi kolegy z jiných oborů podceňována a ředitelům nemocnic je trnem v oku pro svou nevýdělečnost. I přes tato nepříznivá fakta je psychiatrie nedílnou součástí moderní medicíny a naše klinika se snaží poskytovat služby pacientům v souladu s nejmodernějšími trendy a na špičkové úrovni.

CENTRUM PRO PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Doc. MUDr. Hana Papežová, CSc.

P

oruchy příjmu potravy patří mezi dlouhodobá a závažná onemocnění, které však lze úspěšně léčit. Mezi základní podmínky úspěšné léčby patří motivace pacientek a dostupnost adekvátní diferencované péče.

HISTORIE SPECIALIZOVANÉ PÉČE PRO PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY PŘI PSYCHIATRICKÉ KLINICE 1. LF UK A VFN Prudký nárůst poruch příjmu potravy (PPP) jsme zaznamenali za posledních 25 let. Vyžadoval odpovídající zdokonalení a rozšíření lékařské péče na všech úrovních. Od edukace lékařů první linie až po specializované jednotky, superkonziliární centra. Jednotku specializované péče pro poruchy příjmu potravy (JSPPPP dále Jednotka), první ve Východní a Střední Evropě při Psychiatrické klinice 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy založil v roce 1983 Doc. MUDr. František Faltus, CSc. Čerpal tehdy ze zkušeností podobné jednotky z Kortenbergu v Belgii, s kterou dosud spolupracujeme. Zpočátku zahrnovala Jednotka 4 lůžka z celkových 24 lůžek otevřeného 3. oddělení Psychiatrické kliniky, v roce 1991 byla rozšířena na 8 lůžek a k dalšímu rozšíření na 12 lůžek došlo v roce 2000. Od roku 1991 působí při Jednotce také Svépomocná skupina (Asociace pro pacienty s poruchou příjmu potravy, jejich příbuzné a přátele) určená především pro pacienty, kteří prošli léčbou. Přináší informace pro ty, kteří o hospitalizaci uvažují. Od počátku roku 1999 převzala vedení Jednotky Doc. MUDr. Hana Papežová, CSc. Během 22 let existence stoupl počet hospitalizací na Jednotce z dvaceti pacientů ročně v letech osmdesátých, na 60 ročně v letech 1996, 1997 až na 80-90 v letech 2003, 2004, včetně 42 pacientek v roce 2004 na Denním stacionáři. Zatímco v prvních několika letech převažovaly pacientky s diagnózou anorexia nervosa (AN), od roku 1987 byla nejčastější příčinou hospitalizace mentální bulimie (BN), kterou trpí asi

60% pacientek Jednotky (které často mají komorbidní problematiku), 5% hospitalizovaných pro poruchu příjmu potravy jsou muži. Jednotka přijímá většinou zletilé pacientky; většina je ve věku 18 - 25 let. Protože základní podmínkou úspěchu terapie je motivace pacientek, preferujeme jednoznačně příjem na vlastní žádost. Čekací doba na hospitalizaci činí v současné době 2-3 měsíce, je srovnatelná s podobnými jednotkami ve světě .

REŽIM ODDĚLENÍ, PRŮBĚH A VÝSLEDKY HOSPITALIZACE Cíle léčby jsou následující: Dosáhnout zdravé tělesné hmotnosti, její akceptace a změny v sebehodnocení. Rozšířit jídelníček o všechny běžné kategorie jídel: masa, tuků a sladkostí, úprava jídelního režimu a akceptace větších porcí. Změnit postoje k jídlu a jídelní chování (tj. neohrožující schopnost zacházet s jídlem) Upravit problematické postoje a chování i v jiných oblastech života, řešit konstruktivně a zodpovědně vlastní problémy.

A. LŮŽKOVÉ ODDĚLENÍ V léčbě PPP stojí na prvním místě režimová opatření a psychoterapie, pouze v některých případech dle platných klinických doporučení je kombinována s farmakoterapií. Důraz je kladen především na skupinové aktivity a fungování oddělení jako terapeutické komunity, podporované jednotným týmem specialistů, psychiatrů, psychologů, sociální pracovnice, postgraduálních studentů, kteří respektují jednotný koncept Jednotky, založený na komplexním biopsychosociálním chápání onemocnění psychosomatické povahy. Kromě odborníků využíváme také léčebný potenciál spolupacientů a aktivní účast na skupinovém procesu. Osvědčil se pobyt na oddělení společně s pacienty s jinými psychiatrickými diagnózami indikovanými k hospitalizaci na otevřeném oddělení zaměřeném na psychosomatické pacienty a sociální rehabilitaci. Na počátku pobytu je s pacientkou uzavřena terapeutická smlouva. Týká se jídelního režimu, cílové váhy a dodržování pravidel oddělení. Správné stravování zajišťuje specializovaná sestra přítomná při většině jídlech a 2x týdně stolování s psychologem. Vzhledem

9

ke komunitnímu charakteru oddělení upřednostňujeme verbální i nonverbální skupinovou psychoterapii před terapií individuální. Pacientky se účastní dynamicky orientovaných skupin, kognitivně-behaviorální skupinové terapie a skupin arteterapeutických. Nedílnou součástí programu je nácvik relaxace, tělocvik a ergoterapie. Účast na některých aktivitách a např. víkendová propustka jsou podmíněny dosažením určité hmotnosti, v rámci motivujícího systému odměn. Pacientky jsou s ním v terapeutické smlouvě seznámeny. Pobyt na Jednotce trvá většinou šest až osm týdnů. V závěru pobytu se zaměřujeme na přechod pacientky do běžného prostředí a vytvoření podmínek pro dodržování jídelního režimu během aktivního života. Zde je důležitá spolupráce příbuzných a blízkých, se kterými se snažíme navázat kontakt a dostatečně je informovat, doporučit jim terapeutické manuály, které jim mohou v posthospitalizačním obtížném období pomoci .

B. DENNÍ STACIONÁŘ A TERAPEUTICKÝ REŽIM: Dne 1.5.2002 byl otevřen provoz Denního stacionáře (DS) pro PPP. Jedná se o moderní formu léčby, první tohoto typu pro poruchy příjmu potravy u nás. Na DS jsou přijímány pacientky s BMI 16 a více. Pokud nesplňují normální hodnotu BMI, účast na některých aktivitách je také omezena. Cíle terapie jsou stejné pro celé Centrum zahrnující Jednotku (lůžkovou část) a DS (viz též Chudobová P, Papežová H., Sekot M, Klecanda A: Možnosti a limity léčby pacientů s poruchami příjmu potravy formou denního stacionáře v České republice a v zahraničí. Čs a Slov. Psychiat,101,4,2005, 207-213). K pobytu na DS, který je maximálně 3měsíční, pacientky mají mít výsledky interního vyšetření, minimálně základního interního laboratorního vyšetření. Pokud je pacientka v péči dalších odborníků, je nutno předložit zprávu o aktuálním stavu.

JÍDELNÍ REŽIM CENTRA PRO PPP: Pravidelný, 6 základních denních jídel, skladba a množství dána do nemocniční kuchyně. Od druhého týdne po adaptaci pacientka dostává stejné jídlo jako ostatní pacienti – tj. vegetariánská dieta není až na indikované ojedinělé výjimky akceptována. Dietní

10

změny jsou respektovány pouze na základě doloženého lékařského doporučení (onemocnění žlučníku, diabetes apod.). Pacientky doprovází terapeut na cvičné nákupy potravin k svačinám. Množství a druh potravin lze konzultovat s personálem. Očekávaný nárůst tělesné hmotnosti v léčebném režimu je 0,5 – 1 Kg za týden Zdravotní pojišťovny nepřispívají na úhradu poplatků spojených se stravováním na DS. Proto si na stravu pacientky připlácejí.

TERAPEUTICKÝ TÝM: Vedoucí lékař Centra pro PPP: Doc. MUDr. Hana Papežová, CSc. Psychologové: PhDr. Lucie Pelková, PhDr. F. D. Krch Lékaři: MUDr. M. Sekot, MUDr. V. Kmoch, MUDr. J. Peichlová Staniční sestra Jednotky: Helena Sosnovcová Specializovaná sestra: Vladimíra Jílková, Irena Spurná (DS) Sestry oddělení: Miluše Jungmannová, Karolína Holečková, Libuše Radenovičová Sociální pracovnice: Iva Douhá Dlouhodobě stážující terapeuti a postgraduální studenti: Mgr. Martásková

DALŠÍ POSKYTOVANÉ SLUŽBY Vedle péče o hospitalizované pacienty zajišťuje Centrum pro PPPP částečně i následnou péči ve formě ambulance (v omezené kapacitě) a bezprahové setkávání pacientů v Klubu mentální anorexie, který v posledních letech vedla PhDr. Pelková. Byla rozšířena i nabídka posthospitalizačních resocializačních skupin. Jedenkrát měsíčně se schází Klub rodičů a přátel nemocných pod vedením PhDr. Krcha. V minulosti se nám zatím dvakrát podařilo uskutečnit speciální letní tábory pro pacientky s PPP. V této formě následné péče bychom rádi pokračovali. Každé úterý ve 13-14 hod telefonicky odpovídá na Jednotce (lůžkové části) naše specializovaná sestra Jílková na dotazy na čísle 2249765335. Podává informace o službách poskytovaných naším Centrem a ambulantních službách, včetně podmínek přijetí a léčby na Jednotce. Informace o Denním stacionáři podává ve středu 13-14 sestra Spurná. Záznam k hospitalizaci spravuje naše sociální pracovnice paní Dlouhá. Vzhledem ke charakteristicky kolísající motivaci k léčbě je nástup pacientek do léčby často obtížně predikovatelný a komplikuje dlouhodobější plánování hospitalizací v Centru.

VÝSLEDKY HOSPITALIZACE Podle evropské studie 19 zemí COST B6 (19952001) jsou naše léčebné výsledky srovnatelné se specializovanými centry vyspělých zemí: obecně při sledování pacientů po pěti letech je 25% z nich bez obtíží, 50% je zlepšeno částečně, u 20% se nepodařilo nemoc ovlivnit a 5% pacientů v důsledku této nemoci umírá. Nejčastější příčinou smrti jsou sebevraždy a somatické komplikace (především kardiovaskulární) choroby. V současné době v Centru probíhá studie srovnávající léčbu na lůžkovém oddělení a na DS.

VZDĚLÁVÁNÍ A VÝZKUM Stále více lékařů různých zaměření i odborníků jiných profesí je dnes konfrontováno s problematikou PPP. Proto se snažíme přispět k jejich informovanosti nabídkou doškolovacích kurzů, v poslední době probíhá výcvik v nové formě rodinné terapie „Multifamily treatment“, kterou podpořila grantem městská část

Prahy 2. Kurz je pořádán díky Dr. I. Eislerovi, spoluautorovi a propagátorovi tohoto přístupu z Maudsley Hospital v Londýně, Anglii. Již 5x se na Psychiatrické klinice konala Konference o poruchách příjmu potravy s mezinárodní účastí (naposledy březen 2005, pod záštitou manželky pana presidenta L.Klausové, publikováno v časopise Nemocnice). Na těchto konferencích se scházejí čeští i zahraniční specialisté na PPP, kteří informují a diskutují o praktických klinických i výzkumných otázkách. Na poslední konferenci přednášely např. významné odbornice z USA, C. Bulik a M. Katzman a další. Na JSPPPP probíhá v současné době několik výzkumných projektů: Výzkum prováděný spolu s III. interní klinikou 1. LF a VFN (viz např. Housová a kol. Seruim adiponectin and resistin concentrations in patiensts with restrictive and Binge/Purge form of anorexie nervosa and bulimia nervosa JCEM.2005,90(3) 1366-1370). Se III. interní klinikou VFN a 1. LF UK spolupracujeme i při léčbě našich pacientek (prim. Kotrlíková-realimentace na JIMP). Vnímání bolesti - studie prováděná ve spolupráci s Fyziologickým ústavem 3. LF UK je zaměřena na vnímání bolesti jako model obecnější poruchy vnímání a kognitivních funkcí u osob s PPP, nyní v rámci výzkumného záměru MSM0021620816 (viz též. Papežová H, Yamamotová A, Uher R: Elevated Pain Threshold in Eating Disorders: Physiological and Psychological Factors. J.of Clin. Research.39.431438.2005). Úspěch komplexního přístupu k poruchám příjmu potravy závisí na dobré týmové i interdisciplinární spolupráci (s obezitology, endokrinology, pediatry, praktickými lékaři, gynekology a porodníky) a stálém vzdělávání v oboru, který se velmi rychle vyvíjí. V posledních měsících se také zaměřujeme na prevenci, hledáme nové způsoby a cílové skupiny. Tyto aktivity podpoří další grant EU, který nám umožní pokračovat v mezinárodní spolupráci. V tomto projektu spolupracujeme s Denním stacionářem pro děti a adolescenty, který přispívá k rozšíření terapeutických možností a výzkumu PPP u dětí (viz též Papežová H, Uhlíková P, Hellerová P, Tomanová J: Poruchy příjmu potravy v adolescenci. Pediatrie po promoci,II,3, 2005, 25-28).

11

DENNÍ STACIONÁŘ PRO ADOLESCENTY PSYCHIATRICKÉ KLINIKY 1. LF A VFN prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK

V

roce 1999 bylo na Psychiatrické klinice v rámci Centra dorostové a vývojové psychiatrie otevřeno nové oddělení určené pro pacienty ve věku 14 - 21 let – Denní stacionář pro adolescenty. Oddělení s komunitní formou vedení a samosprávou pacientů pečuje o mládež od 14 do 23 let, jsou přijímáni i studenti do 23 let a žáci posledních ročníků základních škol. Oddělení má kapacitu 15 pacientů a je určeno pro diagnostiku a léčbu následujících poruch dospívání: emoční poruchy, adaptační poruchy, psychosomatické poruchy, neurotické poruchy, poruchy příjmu potravy, počínající nebo odeznívající schizofrenní epizody, symptomatický abúzus návykových látek. Kontraindikací přijetí je abúzus alkoholu a návykových látek, odmítání léčby nebo stupeň onemocnění vyžadující léčbu na uzavřeném oddělení. Péči na oddělení zajišťují dva lékaři – psychiatři pro děti a dorost, zdravotní sestra, psychoterapeut, arteterapeut, v rámci Psychiatrické kliniky je k dispozici psycholog, rehabilitační pracovník a sociální pracovnice. V loňském roce se ve spolupráci se studenty Pražské vysoké školy psychosociálních studií podařilo zrekonstruovat a uvést do provozu arteterapeutickou dílnu Podzemka, která slouží pacientům celé kliniky.

Denní program stacionáře (od 8 – 14 hodin) zahrnuje individuální a skupinovou psychoterapii, arteterapii, socioterapii, ergoterapii, léčebnou tělesnou výchovu, autogenní trénink, rodinnou terapii, a pro pacienty s poruchami příjmu potravy specifický stravovací režim a skupinovou terapii ve spolupráci s Centrem pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické kliniky. Pro žáky základních škol je k dispozici třída s individuální výukou, zajišťovanou specializovanými pedagogy Základní školy při Všeobecné fakultní nemocnici. Mezi klienty Denního stacionáře pro adolescenty jsou téměř rovnoměrně zastoupeny tři skupiny diagnóz: depresivní a úzkostné poruchy, poruchy chování a poruchy příjmu potravy. Ojediněle byly diagnostikovány následující poruchy: Aspergerův syndrom, dráždivý tračník na psychosomatickém podkladě, přechodná dissociativní porucha v dětství a adolescenci, posttraumatická stresová porucha, patologické hráčství. Volba konkrétního psychoterapeutického přístupu je velmi individuální a u dětí a adolescentů závisí na mnoha okolnostech. K nejvýznamnějším patří věk, psychosociální zralost a osobnost pacienta, fáze onemocnění, motivace ke spolupráci a rodinné zázemí. Základní psychoterapeutické metody jsou stejné jako u dospělých: kognitivně-behaviorální terapie, psychoanalytická a dynamická psychoterapie, rodinná terapie, skupinová terapie vedená v rámci dynamické psychoterapie. Je vhodné doplnit komplexní psychoterapeutický program arteterapií, muzikoterapií a herní terapií. Cílem kognitivně behaviorální terapie je poznat a změnit patologické vzorce chování, postoje k sobě a okolí, způsob myšlení, který souvisí s rozvojem a udržováním poruchy. Psychoanalytická a dynamická psychoterapie se snaží pomoci pacientům porozumět hlubším příčinám vzniku poruchy, včetně nevědomých souvislostí. Rodinná terapie je součástí léčby u mladších i dospělejších adolescentů, kteří žijí se svými rodiči. Problémy v rodinném modelu se mohou uplatňovat jak při vzniku, tak při udržování psychiatrické symptomatiky. Obecně lze říci, že při komunikaci s každým dospívajícím se stále pohybujeme na tenké hraně vzájemného respektu, direktivity a kompromisu, ale i přijetí. Vždy

12

je nutné najít efektivní způsob spolupráce s rodinou, který akceptují všichni účastníci terapeutického procesu, především pacient a jeho rodina. V období adolescence jsou klienti kognitivně vyspělí a dostatečně schopní ve verbální rovině formulovat své obtíže i jejich souvislosti s okolními jevy. Psychoterapii v tomto věku může negativně ovlivnit malá motivace, zejména tam, kde jsou klienti k léčbě donuceni rodiči. Vždy je nutné citlivě zvažovat míru důvěrnosti sdělených informací, dohodnout ji s pacientem na počátku terapie a sdělit tuto skutečnost rodičům takovým způsobem, aby byli ochotni dohodu akceptovat. Adolescent však musí vědět, že do 18 let podle zákona rodiče mají právo na informace, zejména tam, kde hrozí vážné nebezpečí dospívajícímu nebo jeho okolí. Oddělení pro mládež ve formě denního stacionáře přináší dvě výhody: pacienti nejsou vytrženi z domácího prostředí a mohou aktuálně řešit problematické nebo konfliktní rodinné situace, které jsou velmi často jejich hlavním problémem. Druhou nezanedbatelnou výhodou je snížení nákladů na léčbu a pobyt pacientů na oddělení.

CENTRUM DOROSTOVÉ A VÝVOJOVÉ PSYCHIATRIE Kontakt: TEL: 224 96 53 79, 224 96 53 50 vedoucí oddělení: as. MUDr. Pavla Hellerová Příjem na oddělení: Po předchozí telefonické dohodě, možno i bez doporučení obvodního lékaře nebo psychiatra (na žádost školy, rodičů, samotného pacienta, je-li starší než 18 let) Charakteristika oddělení: denní stacionář, komunitní forma vedení, pacientská samospráva Provoz: 8 – 15 hodin Délka pobytu: nejdéle 3 měsíce, pacient je v ambulantní péči, může být v pracovní neschopnosti, pobyt je plně hrazen zdravotními pojišťovnami Obecná kriteria pro přijetí: věk pacientů 14 – 21 let (výjm. studenti do 23 let), pacienti ve věku do 18 let jsou přijímáni v doprovodu rodičů a s jejich souhlasem, u pacientů do 16 let rodiče písemně potvrdí způsob odchodu a příchodu

Kontraindikace přijetí: abúzus alkoholu a návykových látek, odmítání léčby Personální zajištění: dorostový psychiatr psychiatr zdravotní sestra psychoterapeut arteterapeut psycholog rehabilitační pracovník sociální pracovnice Program: Psychoterapie skupinová, individuální, socioterapie, arteterapie, pracovní terapie, léčebná tělesná výchova, autogenní trénink, rodinná terapie, farmakoterapie. Pro pacienty s poruchami příjmu potravy specifický stravovací režim, skupinová terapie pro pacienty s PPP starší 16 let ve spolupráci s Centrem poruch příjmu potravy. Docházka do ZŠ, na odd. je třída ZŠ při VFN pro 4 - 5 žáků. Při edukaci sociálních dovedností je pacientům umožněna v rámci dopolední vycházky školní docházka v souladu s individuálním studijním plánem. Kontakt s rodiči: úvodní pohovor při přijetí pacienta, možnost telefonické konzultace každý den 8 – 8,30 h, individuální pohovor po předchozí telefonické dohodě Následná péče: psychiatrická ambulance v místě bydliště, konzultace pro bývalé pacienty nebo jejich rodiče Diagnostická kriteria pro přijetí: emoční poruchy dospívání adaptační poruchy psychosomatické poruchy obsedantně kompulzivní porucha neurotické poruchy poruchy příjmu potravy resocializace odeznívajících schizofrenních epizod diagnostické pobyty pacientů se symptomatickým abuzem alkoholu a drog Předčasné ukončení pobytu na oddělení: závažné porušení režimu oddělení, u poruch příjmu potravy nedodržení stravovacího režimu, příchod pod vlivem alkoholu nebo návykových látek nebo jejich konzumace na oddělení, u pacientů mladších 18 let na žádost rodičů pacienta

13

Poplatek: Při přijetí je nutno uhradit zálohu na kulturní akce (100 Kč/týden) a zálohu na stravné (50 Kč/den). Zálohy jsou vyúčtovány při propuštění.

DENNÍ SANATORIUM HORNÍ PALATA – CENTRUM PRO PSYCHOTERAPII VFN A 1. LF MUDr. Hynek Forman, vedoucí lékař, Romana Novotná, vrchní sestra

ÚVOD Denní sanatorium Horní Palata (detašované pracoviště Všeobecné fakultní nemocnice) je psychoterapeutické zařízení pro léčbu neurotických, osobnostních a vztahových potíží. Ústřední formou léčby je denní stacionář, tzn. celodenní docházkový léčebný program v trvání 7 týdnů. Dalšími formami léčby je večerní skupinová psychoterapie, individuální psychoterapie, rodinná psychoterapie. Součástí terapeutické nabídky je i běžná psychiatrická ambulantní péče, indikována zejména u pacientů, kteří aktuálně z různých důvodů do terapeutického programu nemohou být zařazeni, ale lze u nich očekávat pozitivní přínos případné psychoterapie v budoucnu.

HISTORIE Denní sanatorium (DS) se nachází v památkově chráněném objektu staré viniční usedlosti č.p.110, na jižním svahu Smíchova (pod Strahovským stadionem). Původně na konci 19. století a počátkem 20. století

zde bylo ředitelství Ústavu pro nevyléčitelné slepce (Dolní Palata), později až do r. 1965 zde byli ubytovaní zaměstnanci jmenovaného ústavu. V následujícím období doc. dr. Ferdinand Knobloch prosadil zřízení psychoterapeutického zařízení, organizačně začleněného k Psychiatrické ambulanci Fakultní polikliniky na Karlově náměstí, které zahájilo činnost po nezbytných stavebních úpravách v r. 1969. Na tehdejší, ale i dnešní dobu šlo o jedinečný komplexní a ojedinělý léčebný systém, který spočíval v ambulantním výběru indikovaných pacientů (FP Karlovo nám.), v následném přípravném a motivačním ambulantním systému léčby na Horní Palatě, následovaném komunitním 7-11 týdenním psychoterapeutickým pobytem na zámečku v Lobči u Mělníka. Stabilizace vyléčení byla po absolvování tohoto terapeutického pobytu podpořena 2-3 „doléčovacími“ skupinovými terapiemi, odehrávajícími se opět na Horní Palatě v ambulantních podmínkách, kdy se pacienti již vrátili do svého sociálního prostředí. V tehdejším východním bloku se jednalo o první zařízení svého druhu, jehož organizační principy byly převzaty dalšími vznikajícími psychoterapeutickými odděleními u nás i ve světě.

SOUČASNOST V současné době uvedený organizační terapeutický systém postrádá komunitní část léčby - lobečský zámek, který byl v rámci restitučního nároku vrácen původním majitelům. Větší důraz je položen na stacionární terapeutický program. Z pohledu dnešních pravidel financování zdravotní péče pojišťovnami by původní projekt byl zřejmě těžko realizovatelný. Ambulance Horní Palaty ve FP na Karlově náměstí již není zaměřena pouze na příjem a přípravu pacientů pro léčebné programy ve stacionáři, ale je zaměřena na ambulantní léčbu psychosomatických chorob. Součástí DS Horní Palata je i Oddělení klinické psychologie v areálu Dětské kliniky, zabývající se diagnostikou a léčbou dětské klientely a nabízející dětskou, dorostovou a rodinnou terapii. Problematika pacientů DS Nejfrekventovanější problematika se týká přílišného strachu v určitých situacích, úzkosti, poruch soustředění a zhoršení schopnosti učit se, dlouhodobě pokleslé nálady či střídání nálad, poruch spánku,

14

Forma léčby Formou léčby je dynamicky (případně psychoanalyticky) orientovaná psychoterapie, zaměřená nejen na samotný příznak, ale zejména na jeho možné nevědomé příčiny a osobnostní a vývojový kontext. Zkoumá mezilidské vztahy, aktuální psychické konflikty, jejich vývoj a vazbu na dřívější zkušenosti, umožňuje získání náhledu, emoční korektivní zkušenosti, osvojení nových postojů s cílem jejich převedení do běžného života.

snížené schopnosti odpočívat, přemíry stresu, poruch životosprávy - např. přejídání se, ztráty životní energie, chronické únavy, pocitů prázdnoty, nízkého sebehodnocení, představě o sobě jako oběti či smolaři, dlouhodobě konfliktních vztahů s lidmi, závislosti nebo hostilních pocitů ve vztahu k druhým lidem, bolestí hlavy, psychosomatických potíží, které souvisí zejména s oblastí zažívacího traktu, oběhové soustavy, pohybového ústrojí. Přijímání pacientů Pacienti jsou do péče Denního sanatoria Horní Palata doporučováni jednak ambulantními lékaři nebo mohou být přijati na vlastní žádost. Po vstupním diagnostickém pohovoru a zvážení vhodnosti přijetí do péče je pacient zařazen buď do komplexního intenzivního denního stacionárního programu anebo do docházkové večerní psychoterapeutické skupiny (ve frekvenci 1-2x týdně po dobu jednoho až dvou roků) Léčebný program Denního stacionáře  Skupinové psychoterapie ve skupině 8-10 lidí, kteří se schází ve stejném složení po celou dobu trvání stacionáře denně po dobu 7 týdnů  Fyzioterapie s důrazem na práci s tělem, na nácvik správných pohybových stereotypů, na posílení oslabených svalových struktur a uvolněním svalových spasmů a napětí, na nácvik správného dýchání a relaxace.  Relaxační techniky zaměřené na uvolňování napětí v těle, pomáhající zvládat stres a zátěž a mobilizující tělesnou energii.  Arteterapie využívající jako léčebný prostředek výtvarné projevy.  Neverbální techniky sloužící k vyjádření pocitů jinak než slovem (např. gesty, mimikou, postojem).

Personál Léčbu vedou zkušení a v psychoterapii vzdělaní psychiatři, kliničtí psychologové, střední zdravotničtí pracovníci a fyzioterapeutka. Kasuistické zlomky Příkladem může být mladá žena, 30let, VŠ, kariérně úspěšná, která se cítí sama, vážnou známost nemá, kromě toho opakovaně v zaměstnáních dává výpověď, kdy má pocit zrady od svého nadřízeného. Emočně je nevyrovnaná, nálady souvisí s aktuální situací, v trvalém ladění spíše „bez nálady“. Během terapie precizně formuluje, výborně spolupracuje, od druhých očekává totéž, netoleruje nedokonalosti, intelektuální převahu dává s despektem k druhým najevo, snaží se druhé organizovat, aby skutečně plnili vše, co se očekává.Terapeutovi to průběžně v rámci skupinových sezení sděluje. Skupina se postupně obrací vůči ní, proběhne několik emočně vypjatých výměn názorů, pacientka začne požadovat protektivní, nadstandardní přístup od terapeuta, který by znamenal porušení rámce, pravidel psychoterapie, domluvených pro celou léčebnou skupinu před léčbou. I během terapie začala přemýšlet o zradě terapeuta a o výpovědi formou přerušení terapie. Až potud se naplnil její odehrávaný životní příběh tak, jako v reálném životě, aniž by si toho byla sama vědoma. Po interpretaci opakování jejího chování, které bylo všem ostatním pacientům zřejmé, se rozhodla pokračovat v další sebenáhledové práci na pochopení svých neuvědomovaných stereotypů ve svém životě a vhledu do svého chování a postojů. Někdy se příklady takto stručně popsané mohou zdát banální, jako příklad muže, který se cítil nedoceněný na pracovišti. Většinu úkolů dělá on, většina iniciativy vychází od něj, přesto se kolegové na něj asi zlobí, neví proč, asi má smůlu „na lidi“. Cítí se izolovaný, depresivní, nemůže spát.

15

V rámci ergoterapie - manuální práce v kolektivu, jej při zadání společného úkolu napadá řada možností, jak práci ulehčit, nereálně fantazíruje, zatímco práci udělají druzí a tím se dostává mimo dění. Překvapeni jsou všichni z rozdílných pocitů, na jedné straně u pacienta pocit originálního a kreativního přístupu a pocit ostatních, že se vychytrale vyhnul činnosti, a cítí se jím podvedeni. Ani v tomto případě nejde o vědomé vylučování se z kolektivu, jeho životní příběh a těžkosti v životě jsou však druhým členům skupiny zřejmější a pochopitelnější a může pokračovat další interpretativní práce zacílená na změnu chování. Kontakt Denní sanatorium Horní Palata U Nesypky 28, 150 00 Praha 5 Tel.: 257 325 118, 257 322 366, 257 329 264 E-mail: [email protected]

APOLINÁŘ – ODDĚLENÍ LÉČBY ZÁVISLOSTÍ VFN A 1. LF prim. MUDr. Petr Popov

P

řichází podzim a to je období, kdy si v Apolináři více než kdy jindy připomínáme historii. Budova, ve které sídlí naše oddělení, stojí na kopci, kterému se ve středověku říkalo „Větrník“ nebo též „Větrná hora“ a podzimní vítr, prohánějící se strmou Apolinářskou ulicí nám často vybaví tyto prastaré názvy. V bývalé kapitulní budově, přiléhající ke kostelu Svatého Apolináře „Na Větrníku“, se během minulých staletí vystřídala celá řada institucí s programem, který bychom dnes nejspíše označili jako zdravotně-sociální. Začátkem září si však připomínáme také novodobější historii našeho zajímavého objektu. Sedmého září 1948 zde zahájil MUDr. Jaroslav Skála činnost nově otevřeného detašovaného pracoviště blízké Psychiatrické kliniky - Protialkoholního oddělení. Během téměř šesti desetiletí činnosti prošlo toto oddělení dynamickým vývojem, během kterého bylo vždy vzorem pro vznik a rozvoj nových institucí a programů v oblasti prevence a léčby závislostí na návykových látkách (alkoholu a jiných drogách ) v naší zemi.

16

MUDr. Jaroslav Skála

Dnes je Oddělení léčby závislostí Všeobecné fakultní nemocnice (OLZ) umístěno v Apolinářské ulici ve třech na sebe navazujících objektech. V hlavní budově (Apolinářská 4) jsou dvě ambulance a tři lůžková oddělení (mužské, ženské a detoxifikační jednotka). Níže po ulici Apolinářská 4a) se nalézá tzv. „Jungmanův dům“ nebo také „Jungmaník“, ve kterém je umístěno Středisko pro psychoterapii a rodinnou terapii. V malém domečku (bez čísla) mezi oběma uvedenými objekty sídlí Centrum metadonové substituce. Jaké služby nabízejí pacientům jednotlivé součásti OLZ? Ambulance, umístěné v Apolinářské 4, jsou k dispozici lidem, kteří mají problém s konzumací návykových látek, nebo s jinou formou návykového chování (jako je třeba tzv. patologické hráčství, neboli gambling). Někteří z těchto lidí přicházejí již s jasným vědomím tohoto problému a de facto se žádostí o přijetí k léčbě. Velmi často se však na nás obracejí lidé, kteří zatím „jen tuší“, že mají problém, ale nevědí (nebo nechtějí vědět), co a jak je třeba pro řešení problému (nadměrného pití alkoholu, kouření tabákových výrobků, užívání jiných drog) dělat. Formálně přichází většina

z nich takzvaně dobrovolně, to však často znamená jen to, že jim léčbu nenařídila instituce (soud). Prakticky všechny k nám přivádí nějaká nepříjemnost: 1. ultimátum manželky, manžela, případně jiné blízké osoby, nebo celé rodiny, která už déle nechce snášet pohled na to, jak se jim jejich blízký upíjí (ufetovává) k smrti 2. vážné sociální problémy – lidé, kterým kvůli problémům s návykovými látkami hrozí, že přijdou o práci, o byt, o peníze,… (nebo už o něco z uvedeného, příp. o vše přišli), lidé s vysokými dluhy 3. vážné zdravotní problémy - jako následek nadměrného pití, kouření nebo braní jiných drog 4. vážné problémy se zákonem – v souvislosti s drogami (ať už legálními, či ilegálními) Jedna z ambulancí se věnuje převážně pacientům závislým na alkoholu, druhá se více věnuje pacientům, kteří mají větší problémy s jinými drogami, než je alkohol. Posledně jmenovaní mají mj. k dispozici tzv. substituční léčbu, při níž se podle příslušných ustanovení, (vydaných Min. zdravotnictví) pacientovi podává léčivá látka, chemicky (strukturálně a tedy i účinkem) podobná droze, kterou předtím zneužíval.

Centrum metadonové substituce

Substituční léčba je také hlavní náplní činnosti Centra metadonové substituce. Zde se léčí lidé závislí na opiátech (nejčastěji na heroinu), kteří většinou předtím opakovaně zkoušeli (sami nebo s pomocí léčebných zařízení ) abstinovat (nebrat drogy), ale nepovedlo se jim to, nebo byli úspěšní jen po určitou dobu. Po několika měsících, nebo dokonce jen týdnech se jim daří začít nový život. Často opravdu doslova. Lůžková oddělení v hlavní budově přijímají pacienty k hospitalizaci v trvání 3 – 4 měsíců, během kterých se učí jak žít se svojí zvláštní nemocí (závislostí).

Detoxifikační jednotka

Detoxifikační jednotka („detox“) má 13 lůžek a slouží ke krátkodobým pobytům (v průměru 1-2 týdny), během kterých pacienti zvládnou odvykací stav („abstinenční syndrom“), následující nejčastěji krátce (během několika hodin) po přerušení/ukončení pití alkoholu nebo užívání drog; někdy je pobyt na detoxu podmínkou pro přijetí do některé z Terapeutických komunit pro drogově závislé. Občas pacienti během pobytu na detoxu řeší opačný problém – přehnali to s pitím nebo konzumací jiných návykových látek a je jim z toho špatně. Pokud se nejedná o těžkou otravu a tudíž život ohrožující stav, jsme schopni takto „rozveseleného“ (nebo naopak posmutnělého) pacienta přijmout a pomoci mu ostřízlivět. Detox však rozhodně není zařízením typu ARO, nebo JIP (jednotka intenzívní péče) a to ani vybavením, ani příslušnou kvalifikací personálu. Masivně opilý, nebo drogami předávkovaný člověk proto na detox nepatří! Odvykací léčba pacientů, závislých na návykových látkách, kteří již zvládli akutní odvykací stav („absťák“) probíhá na mužském, resp. ženském oddělení, umístěných v prvním patře hlavní budovy. Pacienti přitom absolvují několikatýdenní skupinovou psychoterapii, jejímž hlavním cílem je pomoci pacientovi získat produktivní náhled na jeho problém a také připravit pacienta na „normální život“. Přesnější a realitě výrazně bližší by bylo napsat na „nenormální život“, vzhledem k tomu, že je stále ještě „normálnější“ pít alkohol při každé vhodné i méně vhodné příležitosti na rozdíl od úplné abstinence, která v naší zemi není považována většinou za normální. Těch, kteří se snažili být hodně „normální“ je u nás v republice opravdu hodně a tak není divu, že obě 25ti-lůžková oddělení si na nedostatek pacientů ne-

17

žařský týden, …). Při nich mají děti možnost být samy sebou, tj. dětmi, nikoliv „dospělými“, přebírajícími zodpovědnost za chybějící, nebo nefungující dospělé. Krátký exkurs na oddělení léčby závislostí tak můžeme zakončit opět historickou paralelou – v minulosti býval v budově řadu let dětský nalezinec. Dnes v naší instituci pomáháme nejen dětem, ale i dospělým znova (někdy úplně poprvé) se najít.

KONTAKTY:

mohou stěžovat. Značná část našich pacientů má i jiné zdravotní problémy, které souvisejí se zneužíváním návykových látek, deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy (mentální anorexie, resp. bulimie), různé tělesné obtíže. Kromě vlastní odvykací léčby, ústící v abstinenci, je tak výsledkem pobytu v Apolináři často výrazné zlepšení pacientova tělesného a duševního stavu. Nejdůležitější instrukce, se kterou pacient od nás po ukončení léčby odchází, je: pokračujte dále v léčbě, když ne tady u nás (nabídka pokračující léčby v naší ambulanci), tak jinde (řada pacientů je mimopražských), ale nepřestávejte a věnujte se - alespoň během prvního roku po ukončení hospitalizace – následné ambulantní léčbě intenzívně (minim. 1x týdně). Zvýšíte tak výrazně šance na úspěch – abstinenci, nekomplikovanou častými recidivami. Úspěšnost zvyšuje také spolupráce pacientovy rodiny; říká se, že závislost je onemocněním celé rodiny, proto nestačí věnovat pozornost (léčbu) jen jednomu jejímu členovi. Paradoxně se tak může stát, že rodina, která zoufale držela pohromadě v dobách největších problémů otce s alkoholem, se rozpadne krátce poté, co on dokončí léčebný pobyt v našem zařízení. Nestačí změna jednoho člena rodiny, musí dojít ke změně celého rodinného systému, který se týká všech jejích členů. Pomoc rodinám, resp. jejich příslušníkům v takové situaci nabízí Středisko pro psychoterapii a rodinnou terapii v Apolinářské 4a. Kromě individuální, resp. rodinné psychoterapie zajišťuje činnost pro děti, mj. z rodin závislých rodičů. Pravidelná týdenní setkání dětí v aule Jungmanova domu, příp. na naší krásné zahradě doplňují výjezdové akce (letní tábor, zimní ly-

18

Adresa: Oddělení léčby závislostí VFN, Apolinářská 4, 128 00 Praha 2 Ambulance I. (problematika alkoholismu a jiných závislostí) MUDr. Randák, tel.: 224968221, 224968214 (sestry) Ambulance II. (nealkoholové drogy, substituční léčba buprenorfinem) MUDr. Zenáhlíková, tel.: 224968207-8 Metadonové substituční centrum MUDr. Bečka, tel.: 224968217 Lůžkové odd. – muži MUDr. Novotný, tel.: 224968234, 224968237 Lůžkové odd. - ženy MUDr. Pecinovská, tel.: 224968201, 224968206 Středisko pro psychoterapii a rodinnou terapii MUDr. Zvánovcová, tel.: 224968239 (8)

30. VÝROČÍ UROLOGICKÉ KLINIKY VFN A 1. LF UK V PRAZE prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc.

P

amětníci si řeknou: „to je strašné, jak to letí“. Ale je tomu skutečně tak a 17. října letošního roku uplyne již 30 let od zřízení Urologické kliniky naší nemocnice a fakulty. Většině z nás spíše utkvělo v paměti její spojení s novou budovou na Karlově, některými dobráky přezdívanou „Inkontinetál“, která však byla uvedena do provozu až o rok později, 22. září 1976. Existence tohoto léčebného i vzdělávacího zařízení je neodmyslitelně spojena se jménem prof. MUDr. Eduarda Hradce, DrSc., který v dobách nelehkých

hrdosti mohu konstatovat, že si klinika i nadále udržuje pevnou pozici v české i evropské urologii. Dokladem jejího domácího postavení je i skutečnost, že po celou dobu její existence byl a je předsedou a vědeckým sekretářem České urologické společnosti některý z jejích zástupců.

Zprava: Doc. MUDr. Radim Kočvara, CSc.; prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. a prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. po otevření Urologické kliniky.

zúročil svůj vysoký profesionální a společenský kredit a kliniku nejen založil, ale i urologický svatostánek postavil. K jeho zásluhám patří i to, že ji přivedl zakrátko na vysokou úroveň, jejíž zvuk se brzy přenesl i za Šumavské hvozdy a “velkou louži“. Prof. Hradec, vynikající osobnost české i evropské urologie, byl také jejím prvním přednostou a klinika je po právu mnohými nazývána jeho jménem. Jemu především patří dnes náš velký dík, a to nejenom za tyto počiny. Je ironií osudu, že odchod „urologického supermatadóra z arény“, kterého by jinde vynášeli až do nebes, spadl do ranně polistopadového období. A tak se v rámci „sametového kvasu“ dočkal od některých svých žáků namísto glorioly patřičného „nevděku“, vedoucího k jeho nedůstojnému odchodu z kliniky. Ani později se mu bohužel, na rozdíl od některých méně významných a zasloužilých vrstevníků, nedostalo odpovídajícího společenského ocenění. I když na Karlově univerzitě 30 let mnoho neznamená, přesto může být i takovéto výročí důvodem k zamyšlení a k ohlédnutí za vykonanou prací. S pocitem

Mezinárodní renomé kliniky potvrzuje mimo jiné i skutečnost, že se stala organizátorem 2. kongresu Evropské urologické společnosti (EAU), který se konal v Praze v roce 1976 a byla spolupořadatelem 24. výroční konference Mezinárodní společnosti pro kontingenci (ICS), konaném v roce 1994 v Praze. V současné době se klinika aktivně podílí na přípravě kongresu EAU, který by se měl uskutečnit v Praze v roce 2009. Mezinárodní ohlas kliniky potvrzují i členství profesorů MUDr. Tomáše Hanuše, DrSc. a prof. MUDr. J. Dvořáčka, DrSc. v řídících orgánech EAU a čtyř lékařů kliniky působících jako lektoři Evropské školy pro urologii (ESU EAU). Klinika má také své reprezentanty v dalších mezinárodních organizacích: ve Světové urologické společnosti (SIU), v Evropské společnosti pro dětskou urologii (ESPU) i Mezinárodní společnosti pro kontinenci (ICS) a ke kladům rovněž patří i aktivní spoluúčast urologů kliniky v European Board of Urology. Přednosta kliniky zastával v minulých 6 letech funkci předsedy Vědecké rady Ministra (-tryně) zdravotnictví ČR, v letech 1999 - 2003 zastupoval ČR v European Medical Researche Councils (European Science Foundation) se sídlem ve Štrasburku a nyní je členem Rady vlády pro rozvoj lidských zdrojů. Mezi úspěchy jubilující kliniky patří i již pět týdenních Zimních urologických sympozií s mezinárodní účastí, která organizuje ve Špindlerově Mlýně. Urologická klinika VFN a 1. LF UK v Praze byla a je po celou dobu své existence vrcholným zdravotnickým i výukovým zařízením:  kde probíhá výuka urologie studentů 1. LF UK v Praze (mediků, bakalářů i doktorandů)  kde má sídlo i Katedra urologie (dříve ILF a nyní IPVZ), která od počátku organizuje a realizuje postgraduální výchovu všech českých urologů  které zajišťuje léčebně preventivní urologickou péči v rámci celé Všeobecné fakultní nemocnice v Praze  na kterém jsou superkonziliárně vyšetřováni a léčeni pacienti s urologickými onemocněními z celé republiky

19

které slouží jako základna praktické výuky studentek pražských zdravotních škol Disponuje v současnosti 68 dospělými a 14 dětskými lůžky. Vedle toho má moderní osmilůžkové oddělení JIP, kde společně pracují urologové i intenzivisté. Pro dětské pacienty má k dispozici dětskou JIP, s kapacitou 4 lůžek. Nedílnou součástí kliniky je operační trakt zahrnující 3 operační sály určené pro otevřené operace, 1 sál pro transuretrální endoskopické operace, 1 pro endoskopické operace na horních močových cestách a jeden pro drcení konkrementů mimotělní rázovou vlnou (LERV). Současné lékařské obsazení tvoří 2 univerzitní profesoři, 2 docenti, 1 odborný asistent a 15 sekundárních lékařů - urologů. Z nich je 5 kandidátů věd anebo PhD a 2 doktoři věd. Dále zde pracují 1 internista a 1 pediatr, a 2 vysokoškoláci nezdravotníci. Nedílnou a významnou součástí kolektivu je 98 zdravotních sester a 11 ošetřovatelek a sanitářů. V letech 1976-2004 (od zahájení provozu v nové budově) bylo na ambulancích kliniky ošetřeno téměř 1 000 000 nemocných s ročním průměrem přes 35 000. V ambulantní složce pracuje řada odborných poraden, z nichž některé se staly vzorovými pro celou republiku (pro metafylaxi urolitiázy a urodynamická). Ve stejném období zde bylo hospitalizováno 73 000 pacientů s ročním průměrem 2 600. Sedmdesát jedna procent z hospitalizovaných nemocných bylo operováno, přičemž průměrný počet operací za rok činil 1 850 pacientů. Průměrná doba hospitalizace se zkrátila z 16,7 na 4,5 dne v roce 2004. V roce 2004 bylo na klinice hospitalizováno 3 522 nemocných a z nich 74 % operováno. Urologická klinika poskytuje odbornou urologickou péči v celém rozsahu oboru, s výjimkou transplantace ledvin. Pracuje zde několik specializovaných týmů zaměřených z hlediska diagnostického i léčebného na jednotlivé úseky oboru: dětskou urologii, uroonkologii, dysfunkce dolních močových cest, andrologii, urodynamiku, rekonstrukční operace močových cest, komplexní léčbu urolitiázy, endourologii, chirurgii nadledvin, plastických rekonstrukcí zevního genitálu a dolních močových cest, andrologii a laparoskopii. Nachází se zde samostatné dětské oddělení, největší v republice, které pod vedením doc. MUDr. Radima Kočvary CSc. slouží řadu let jako model pro ostatní oddělení ve státě, a toto oddělení slouží i jako vý

20

Zleva: prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. a doc. MUDr. Radim Kočvara, CSc. a prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc.

uková základna subkatedry dětské urologie IPVZ. Řada nových a inovovaných urologických operací byla primárně zavedena v ČR na naší klinice. Jsou to např. moderní rekonstrukce rozštěpových vad dolních močových cest, radikální prostatektomie, augmentační i substituční cystoplastiky, operace nadledvin, implantace umělého svěrače, operace pro léčbu inkontinence u žen, laparoskopické operace apod. Klinika stála a trvale stojí na čele úsilí o zavedení nových diagnostických a léčebných metod, které zde měly veskrze československou, event. českou premiéru. Nedílnou součástí pracovní náplně kliniky je pregraduální i postgraduální výuka urologie. Na lékařské fakultě se urologie stala od roku 2003 samostatným předmětem. Pro výuku mediků byla napsána a jedenkrát inovována skripta a v české i anglické verzi zpracovány počítačové výukové programy. Prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. je již v třetím volebním období proděkanem 1. LF UK v Praze. Z pera lékařů kliniky vyšlo několik monografií, z nichž největší úspěch zaznamenala trojdílná „Urologie“, (1998), která v roce 1999 obdržela Cenu rektora Karlovy univerzity, Hlávkovu cenu, Cenu IPVZ a Cenu ČLS JEP. V současné době je dokončována další velká monografie Onkourologie, která by měla vyjít u příležitosti oslav jubilea. Klinika se rozhodující měrou podílí i na postgraduální urologické erudici. Za postgraduální výchovu urologie je v ČR zodpovědná Katedra urologie Institutu pro další vzdělávání ve zdravotnictví v Praze, která

rovněž sídlí v budově kliniky a jejímž vedoucím je přednosta kliniky. Členové této katedry pracují v kolektivu kliniky a jsou podobně jako i učitelé lékařské fakulty součástí kompaktního pracovního kolektivu, který se společně s urology VFN spolupodílí na léčebně-preventivních, pedagogických i vědeckých aktivitách kliniky. Od roku 1976 absolvovalo na Katedře urologie IPVZ atestaci I. stupně z urologie 432 lékařů, II. stupně 265 urologů a 12 nástavbovou atestaci z dětské urologie. Samozřejmou pracovní náplní kliniky je práce vědecká. Do roku 1989 se zde vyřešilo 24 rezortních výzkumných úkolů, které byly hodnoceny v kategorii A a B. V následujícím období bylo ukončeno a úspěšně obhájeno 12 grantů IGA. Na klinice probíhají i klinické zkoušky nových léků a řada nových nástrojů a přístrojů určených pro urologii byla v našem státě uvedena do klinické praxe také zde. Klinika spolupracuje s Urologickou klinikou v Nürnberg-Erlangen, Urologickou klinikou v Jeně, Urologickou klinikou v Berlin-Charité, s Institutem Urologie v Londýně, s Urologickou klinikou v Záhřebu a Osjieku, s Urologickou klinikou v Miami, s Urologickou klinikou v Pittsburgu a s Urologickým oddělením nemocnice John Hopkins v Baltimore. Výsledkem této spolupráce jsou bilaterální sympozia, výměnné stáže a společné vědecké projekty. Oslava 30. výročí kliniky proběhne v rámci Výroční konference ČUS s mezinárodní účastí (12.-14. 10. 2005), na kterou navazuje 15. – 16. října Kurz Výboru pro vzdělávání ESPU s mezinárodní konferencí dětské urologie. Jedná se o dvě významné akce, jejichž kvalitu podtrhuje i hojná účast renomovaných urologů ze zahraničí i kurz Evropské školy urologie (ESU). Mezi zahraničními účastníky přivítáme vedle Slovenských kolegů také urologické lídry z Belgie, Francie, Holandska, Chorvatska, Maďarska, Německa, Polska, Slovinska, Španělska, USA a Velké Británie. Jubilejní podtón obou akcí by měl být nastartován opravdu grandiózně, slavnostním zahájením v prostorách pražského Rudolfina a jeho kulturním vrcholem bude koncert České filharmonie.

ANDROLOGIE – OBOR NEZNÁMÝ? MUDr. Libor Zámečník, Urologická klinika VFN a 1. LF UK

R

uku na srdce, kolik z Vás (pacientů či zdravotníků) ví o tom, že ve Všeobecné fakultní nemocnici existuje pracoviště, které se zabývá tímto medicínským oborem? A to v podstatě od doby, kdy se andrologie jako samostatný obor začala profilovat. Chceme představit pracoviště, které se andrologii věnuje od dob jejích pionýrských začátků. Je jím Urologická klinika VFN a 1. LF UK, jejímž přednostou je prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. Pokud stále ještě nevíte, co se pod slovem andrologie skrývá, je na místě vysvětlení: andrologie (řecky aner, andros - muž) je medicínský obor, zabývající se diagnostikou a léčbou onemocnění mužských pohlavních orgánů – sexuálními dysfunkcemi (porucha erekce, ejakulace, dosažení orgasmu), mužským faktorem neplodnosti páru a také (ve spolupráci s jinými obory) poruchami sexuální diferenciace. Novinkami v tomto oboru jsou také tzv. syndrom stárnoucího muže (PADAM syndrom) či nové formy mužské antikoncepce; a dále i urologické příčiny tzv. ženské sexuální dysfunkce – zvláště v poslední době velmi diskutované otázky. Dalo by se tedy s trochou nadsázky říci, že pokud ženy mají své „ženské lékaře“, je tomu tak i u mužů v případě andrologů. Schéma provedení aplikace vazoaktivní látky (působící erekci) přímo do topořivého tělesa penisu

Naším cílem i do budoucna zůstává rozvíjet to, co dal klinice do vínku její zakladatel a udržet i nadále ve stále složitějších ekonomických podmínkách krok s moderní urologií.

21

Podle mezinárodního výzkumu z roku 2002 je zřejmé, že 83 % mužů a 63 % žen považuje sexuální život za důležitý. Problémy v sexuálním soužití mohou narušit mezilidské vztahy a lépe se řeší, jestliže o nich oba partneři otevřeně hovoří a jsou pevně odhodláni je překonat. Například obtíže s erekcí nejsou někdy vůbec považovány za onemocnění, a když už, tak ne za onemocnění závažné. Přibližme si tedy více, čím se andrologie hlavně zabývá: Erektilní dysfunkce (porucha erekce, ztopoření penisu) je definována jako trvalá (minimálně 6 měsíců) neschopnost dosáhnout anebo udržet erekci penisu dostatečnou pro uspokojivou sexuální aktivitu. Nutno však dodat, že občasné selhání je běžné! Léčba je indikována, pokud muž selhává ve více než 25 % pokusů o sexuální styk. Ačkoliv pravděpodobnost erektilní dysfunkce (ED) sice závisí do značné míry na věku a častěji se vyskytuje u starších mužů, ve většině případech se nejedná o neodvratný proces stárnutí. Může se totiž jednat o první projev dosud skrytého a mnohdy i závažného celkového onemocnění. Může se jednat třeba i o ischemickou chorobu srdeční a pacient, který se nechá včas vyšetřit, nemusí vždy končit s infarktem myokardu. Podle nejznámější epidemiologické studie, která proběhla v USA je postiženo některou z forem ED 52 % mužů ve věku 40–70 let. Udává se, že ve světě poruchami erekce trpí více než 100 milionů mužů. V České republice se jedná o 500–800 000 mužů, a každý rok jich okolo 40 000 přibývá. Podle reprezentativního průzkumu v České republice v roce 2004 přiznal některou z forem poruch erekce každý druhý muž ve věku 35–65 let. Úplnou ztrátou erekce trpí každý desátý muž. Ptáte se na příčiny? V největší míře jsou jimi cévní komplikace u vysokého tlaku, cukrovky, zvýšené hladiny krevních tuků, hormonální změny, neurologická onemocnění, a také např. i stavy po operacích prostaty, tlustého střeva, ale i některé léky (antihypertenziva, diuretika, antidepresiva), stres a psychické problémy. Z výše uvedeného plyne, že každý muž, který těmito obtížemi trpí, nehledě na pocit studu či jiné obavy, by měl specializovaného lékaře navštívit a předejít jim. Z převážné části se jedná o tzv. organické příčiny ED a nelze je podceňovat. Diagnóza typu erektilní dysfunkce se obvykle stanoví na základě cílené a pečlivé anamnézy, fyzikálního vyšetření pacienta,

22

Schéma funkce penilní protézy

včetně vyšetření prostaty, protože porucha erekce může být v některých případech prvním příznakem nádoru prostaty. Dále vyšetřujeme hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu či jiných hormonů. I ultrazvukové vyšetření je nebolestivé a není třeba se ho obávat. Dále by mělo být a většinou bývá pravidlem, že vyšetřujeme jen to, co nám umožní další efektivní léčbu. Ta je, po objevu Viagry, z téměř 95 % v tabletové podobě. K dispozici máme zmiňovanou Viagru, dále Levitru – což jsou tablety s 5-6 hodinovým účinkem (je to doba pohotovosti k erekci, ne tedy doba erekce samotné!) a Cialis, jehož doba účinku se uvádí až 36 hodin. Lék Uprima pro svou nižší a krátkodobou účinnost není téměř užíván. Každému z pacientů však vyhovuje jiné časové schéma a jiné vlastnosti jednotlivých preparátů, takže je zcela na pacientovi, který lék (který sám plně hradí) mu bude předepsán. Absolutní kontraindikací je to, jestliže je pacient čerstvě po infarktu myokardu či pokud užívá tzv. nitráty – léky většinou na ischemickou chorobu srdeční (Cardiket, Corvaton, Isoket, Iso-Mack, Maycor, Molsihexal, Mono Mack, Monosan, Nitroglycerin, Nit-ret, Nitro-Mack). Tabletovou formou však možnosti léčby poruch erekce nekončí. Pro muže, u kterých není tabletová léčba účinná nebo je kontraindikována, se dají s úspěšností

použít například podtlakové erektory, injekční léčba (pacient si sám aplikuje látku působící erekci přímo do topořivého tělesa) (obr. 1) nebo chirurgické zákroky v podobě implantace penilní protézy (obr. 2) nebo dnes již opouštěných cévních operacích revaskularizujících topořivá tělesa. Všechna vyšetření a ošetření jsou bezplatná a jsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Výjimkami ovšem jsou pacientem vyžádané operační výkony: obřízka z rituálních či kosmetických důvodů a sterilizace (podvaz obou chámovodů) z antikoncepčních důvodů, které pacienti hradí sami. Zájemci o konzultaci či vyšetření se mohou objednat na ambulanci kliniky na telefonním čísle: 224 967 829, 224 967 843 nebo e-mailem na adrese: [email protected] či [email protected].

IMUNOLOGOVÉ BOJUJÍ ZA ZDRAVÍ

T

isková konference s názvem „Imunologové bojuji za zdraví“ věnovaná Dni imunologie se uskutečnila dne 14. září 2005 na Ústavu imunologie a mikrobiologie VFN a 1. LF UK. Konference byla spojena se slavnostním otevřením Laboratoře buněčné imunologie. AIDS, chřipka, alergie, revmatismus, rakovina a řada dalších onemocnění jsou způsobeny nebo ovlivněny selháním imunitního systému, který jinak úspěšně chrání organismus před infekcí a vznikem nádorů. Pochopení imunitního systému je základním klíčem Přednosta ústavu doc. Šterzl zahajuje tiskovou konferenci

U příležitosti slavnostního otevření Laboratoře buněčné imunologie přestřihli pásku zprava: děkan prof. Zima, přednosta ústavu doc. Šterzl a náměstek pro LP MUDr. Bříza

k vypracování účinných preventivních nebo léčebných postupů. Očkování, jeden z největších úspěchů medicíny, je založeno na schopnosti imunitního systému učit se účinně reagovat. Díky očkování byly na celém světě eradikovány neštovice, a dětská onemocnění jako spalničky, příušnice, zarděnky, záškrt, tetanus a dětská obrna již nepředstavují v Evropě vážnou hrozbu pro zdraví dětí. I když má imunologie nesporný význam pro četné medicínské a biologické obory, je její důležitost často nedoceněna. Vědecký výzkum v oblasti imunologie, který je velmi nákladný, je nutným předpokladem pro využití imunologických poznatků v humánní i veterinární medicíně. Z těchto důvodů zahájila Evropská federace imunologických společností (EFIS) kampaň, která by měla zdůraznit význam tohoto vědního oboru u odpovědných činitelů v oblasti vědy a politiky a u veřejnosti v celé Evropě a vyhlásila Dnem imunologie 29. duben 2005. Ústav imunologie

23

Pan profesor spojil svůj život s naší fakultou, na které po nucené válečné přestávce vystudoval a které posléze věnoval všechny své učitelské, vědecké a organizační schopnosti. V našem ústavu pracoval od promoce roku 1949 do roku 1992. V roce 1970 vystřídal profesora Patočku ve vedení ústavu. Pro jeho odborný profil je typický zájem o dynamický vztah mikroorganismu a hostitele a nazírání na imunologické obranné reakce makroorganismu v obecně fyziologickém kontextu. Jeho vědecká kariéra byla ovlivněna delším pracovním pobytem na Pasteurově ústavě v Paříži. Imunologie jako samostatný vědní obor byla v první polovině 50. let ve svých počátcích a prof. John se stal jejím zakladatelem na naší fakultě. Jeho vědecká práce byla zaměřena zejména na studium patogeneze brucelózy a stafylokokových infekcí, na imunitní odpověď při infekci, adjuvantní imunizaci a působení antibiotik na imunitní reakce. Vedle vědecké práce mu vždy ležela na srdci mikrobiologická diagnostika a osud pacientů a kromě diagnostických metod se s plným nasazením věnoval i klinickým konzultacím u lůžek pacientů. Pracoviště Laboratoře buněčné imunologie

a mikrobiologie 1. LF UK a VFN spojil tuto aktivitu s otevřením nové, moderně vybavené laboratoře buněčné imunologie a s prohlídkou vybraných pracovišť a laboratoří. (red)

K ŽIVOTNÍMU JUBILEU Prof. MUDr. CTIRADA JOHNA, DrSc. Doc. MUDr. Ludmila Prokešová, CSc. a doc. MUDr. Ivan Šterzl, CSc., přednosta Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN

D

ne 15. srpna tohoto roku oslavil prof. John své 85. narozeniny. Připojujeme se k mnoha gratulantům a přejeme panu profesorovi mnoho zdraví, radosti a pohody a ještě po mnoho let jeho neutuchající elán, kterým nám může být všem příkladem.

24

Velmi výrazně se prof. John proslavil v životě fakulty zejména svou pedagogickou prací. Pocházel z učitelské rodiny a předpoklady pro tuto činnost má asi již v genotypu. Několik generací lékařů vzpomíná na jeho krásné přednášky, které v některých z nich vzbudily celoživotní zájem o mikrobiologii a zejména o imunologii. Přednášky byly nejen živé a odborně fundované, ale zaujaly i krásou slova, která se uplatnila i při literárním zpracování učebních textů a knih. Svou představu o výuce mohl prof. John prosazovat určitou dobu také jako proděkan pro výuku. Velký dopad jeho přednášek lze vysvětlit nejen jejich úrovní,

ale také vztahem prof. Johna ke studentům a k mladým lidem vůbec, vždy jim uměl naslouchat a vždy s nimi našel společnou strunu. Ač rozený učitel, na titul profesora musel dlouho čekat – jmenování se dočkal až v rámci rehabilitací v roce 1990. Prof. John je v pravém slova smyslu renesanční člověk, jací se dnes už asi nerodí. Přes velké odborné i organizační zaneprázdnění na fakultě si nacházel čas i na své další lásky – své rodné a milované Jižní Čechy, literaturu, filozofii, divadlo a výtvarné umění. Jsou nám známy i některé jeho básně, které se dotýkají našeho srdce. Aktivita prof. Johna se neprojevovala jen na fakultě, ale i v Akademii věd, vědeckých společnostech, vědeckých radách, komisích pro obhajoby, grantových agenturách, redakčních radách, komisích Ministerstva zdravotnictví a Světové zdravotnické organizace, Učené společnosti České republiky, České lékařské akademii a v tuzemské i zahraniční přednáškové a publikační činnosti. Jeho zásluhy byly odměněny řadou vyznamenání a čestných členství na naší i na jiných fakultách, v Akademii věd a ve vědeckých společnostech. Vymyká se rozsahu této stati vyjmenovat všechny úspěchy, zásluhy a ocenění prof. Johna. Prof. John stále dochází do našeho ústavu, má zájem o naši práci, o pokroky našich mladých spolupracovníků a o rozvoj celého ústavu. Jsme velmi rádi, že můžeme čerpat z jeho moudrosti a opírat se o jeho povzbuzení. Nedá se říci, že by pan profesor byl na odpočinku. Má velmi málo času a stále plný diář, ve kterém je velmi těžké najít volný půlden. Doufáme, že nám ještě dlouho bude vzorem svou činorodostí a přejeme mu k tomu hodně sil a radosti ze života.

pacienty se sníženou pohyblivostí. Oddělení bylo zrekonstruováno za dotačního přispění Ministerstva zdravotnictví ČR ve výši 2,4 mil Kč. Celkově bylo na stavbu a vybavení dle projektu použito 4,176 mil Kč a částku ve výši 450 tis. Kč si vyžádalo další vybavení a údržba. Oddělení má z původních 16 lůžek v pokojích bez sociálního hygienického zázemí 13 lůžek v pokojích s bezbariérovou buňkou se sprchou a WC, s parametry vyhovujícími pro vozíčkáře. Jde o další krok VFN a Zdravotně sociálního odboru MZ ČR v přiblížení zdravotní péče tělesně postiženým. Ve stejné době VFN obnovuje provoz po rekonstrukci elektrických rozvodů a obměně monitorovacího systému na JIMP I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK na stejném podlaží, kdy nákladem 1,9 mil Kč došlo k obnově monitorů vitálních funkcí na 12 lůžkové jednotce intenzivní péče středního stupně a na rekonstrukci a údržbu elektrických rozvodů bylo použito cca 1,1mil Kč. (red)

I. CHIRURGICKÁ KLINIKA 1. LF UK A VFN V PRAZE Dne 16. září 2005 se konala tisková konference u příležitosti slavnostního otevření nově zrekonstruovaných prostor v 1. patře budovy I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK. šeobecná fakultní nemocnice v Praze otevírá zrekonstruované lůžkové oddělení I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK určené pro nemocné po amputacích DK, stomiky a další

V

25

OFICIÁLNÍ OTEVŘENÍ REFERENČNÍHO CENTRA LÉČBY ZÁVISLOSTI NA TABÁKU PŘI 1. LF UK A VFN DNE 26. ZÁŘÍ 2005

Z

ávislost na tabáku je samostatnou nemocí, klasifikovanou WHO (Světová zdravotnická organizace) jako diagnóza F 17. V ČR kouří kolem 2,5 milionu osob, z nichž cca 75 % by raději volilo nekuřáctví, kdyby se mohli rozhodnout znovu. Tyto téměř 2 miliony závislých kuřáků jsou kandidáty intenzivní léčby závislosti na tabáku. Nemoci způsobené užíváním tabáku představují v ČR téměř pětinu úmrtí – 18 000 ročně. Projekt Center léčby závislosti na tabáku jako první v ČR zahrnuje tuto léčbu do zdravotní péče. V rámci projektu vzniká síť těchto center při velkých nemocnicích. Jedním z partnerů Projektu je i Ministerstvo zdravotnictví ČR, které svou podporou dává najevo závažnost této chronické nemoci a jejích dopadů na zdravotní stav obyvatelstva. „Jsem ráda, že kuřáci dostávají možnost intenzivní odborné léčby na základě mezinárodních doporučení a podle současných vědeckých poznatků v medicíně“, řekla ministryně zdravotnictví ČR Doc. MUDr. Milada Emmerová,CSc.

Referenční centrum léčby závislosti na tabáku, které dnes bylo slavnostně otevřeno, nabízí tuto léčbu nejen pacientům Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ale všem kuřákům, kteří chtějí přestat. Doporučení ošetřujícího lékaře je vhodné, ale pacienti mohou přijít i bez doporučení. „Závislost na tabáku je nemoc, která potřebuje léčbu jako jakákoli jiná chronická nemoc, např. cukrovka. Zrovna minulý víkend byl způsob zavedení standardní a všem dostupné léčby v EU předmětem schůzky zástupců evropských lékařských společností v Lékařském domě v Praze,“ řekla MUDr. Eva Králíková, CSc. z tohoto centra VFN a 1. LF UK. Při první návštěvě Centra je stanovena přesná diagnóza – tj. míra fyzické závislosti na tabáku a provedeno základní klinické vyšetření jako je měření tlaku, měření plicních funkcí a v případě potřeby také laboratorní vyšetření krve. Při další návštěvě probíhá intenzivní psychobehaviorální intervence: mluvíme o způsobu prožívání dne, o stereotypním chování, podmíněném chování, nejčastějších kuřáckých situacích, eventuelně se snažíme využít předchozí zkušenosti (jediná cigareta po jakékoli době většinou vedla zpět ke kouření, v jaké situaci se to stalo, jak tuto situaci příště prožít bez kouření). Je stanovena individuální dávka a druh farmakoterapie, vybrané nikotinové přípravky mohou mít naši pacienti s výraznou slevou. V centru pracují vyškolení lékaři a sestry podle mezinárodních i českých doporučení léčby závislosti na tabáku. Rozhodnutí kuřáka ale nadále zůstává nezbytnou podmínkou pro úspěšnou léčbu. Podobně jako při Všeobecné fakultní nemocnici vznikají další Centra léčby závislosti na tabáku při vybraných velkých nemocnicích po celé České republice. Více informací o projektu: www.clzt.cz

26

(red)

ŽIVOTNÍ JUBILEA V červenci oslavili významná životní jubilea Prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc., z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1964 ukončil studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1972. Doktorem lékařských věd se stal v roce 1988. Docentem pro obor gynekologie a porodnictví se stal v roce 1990, profesorem v témže oboru se stal v roce 1993. V posledních letech se pan profesor věnoval hlavně gynekologické operativě a práci v centru gynekologické endokrinologie. Doc. RNDr. Hana Kovářů, DrSc., z Psychiatrické kliniky 1. LF a VFN. Je absolventkou Přírodovědecké fakulty UK, obor chemie. V roce 1970 byla jmenována doktorkou přírodních věd tamtéž, specializace biochemie. Kandidátskou dizertační práci v oboru fyziologie živočichů obhájila v roce 1976. Doktorskou dizertační práci v oboru fyziologie živočichů obhájila v roce 1993. Docentkou pro lékařskou chemii a biochemii byla jmenována v roce 2002. V současnosti probíhá řízení pro jmenování profesorem v oboru lékařská chemie a biochemie. Zabývá se interdisciplinární problematikou - molekulárními a buněčnými studiemi neurobiologickými a imunobiologickými a modulacemi mezi nervovým a imunitním systémem. Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF a FN Motol. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze ukončil promocí v roce 1963. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1981. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován v roce 1986. Doktorem lékařských věd se stal v roce 1989. Profesorem pro obor chirurgie byl jmenován v roce 1991. Svůj vědecký zájem zaměřil na transplantační chirurgii. Prof. MUDr. Jan Štěpán, DrSc., z III. interní kliniky 1. LF a VFN. V roce 1964 ukončil studium na Lékařské fakultě UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1976. Doktorem lékařských věd se stal v roce 1986. Profesorem byl jmenován v roce 1996. Ve své vědecké práci se zaměřil na endokrinologii, metabolizmus a osteologii.

V srpnu oslavili významná životní jubilea Doc. MUDr. Eva Havrdová, CSc. – z Neurologické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1981 ukončila studia na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1995. Docentkou pro obor neurologie byla jmenována v roce 2003. Hlavní oblastí její vědecké a výzkumné práce je léčba roztroušené sklerózy mozkomíšní a Parkinsonovy nemoci. Prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc. – přednosta I. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze ukončil promocí v roce 1974. V roce 1984 obhájil kandidátskou dizertační práci. Docentem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 1993. Profesorem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 2002. Svoji vědeckou činnost zaměřil na diagnostiku a léčbu širokého spektra plicních chorob. Prof. MUDr. Zdeněk Seidl, CSc. – z Radiodiagnostické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1974 ukončil promocí studia na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1986. Docentem pro obor neurologie byl jmenován v roce 1993. Profesorem pro obor neurologie byl jmenován v roce 2004. Doc. MUDr. Karel Hynek, CSc. – z Psychiatrické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1965 ukončil studium na Fakultě všeobecného lékařství promocí. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1980. Docentem pro obor psychiatrie byl jmenován v roce 1994. Svoji vědecko výzkumnou práci zaměřil na elektroencefalografii, organickou psychiatrii a farmakologii. Prof. MUDr. František Perlík, DrSc. – přednosta Farmakologického ústavu 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze ukončil promocí v roce 1963. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1972. Docentem pro obor vnitřní nemoci se stal v roce 1988. V roce 2004 byl jmenován profesorem pro obor lékařská farmakologie. Ve své odborné činnosti se soustředil na analýzu léčiv v biologickém materiálu, rozvoj a aplikaci farmakokinetiky a na problematiku klinického hodnocení léčiv a jejich spotřeby. Prof. MUDr. Vratislav Rybka, DrSc. – z Ortopedické kliniky 1. LF a FN Motol. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK

27

v Praze ukončil promocí v roce 1963. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1973. V roce 1975 byl jmenován docentem pro obor ortopedie. V roce 1983 byl jmenován profesorem pro obor chirurgie. Svoji vědeckou činnost zaměřil na problematiku snášenlivosti samotuhnoucího kostního cementu, vývoj a výrobou silikonových náhrad drobných ručních kloubů u revmaticky nemocných a jako první na FVL započal systematickou a jednotnou operační technikou implantovat totální náhrady kolenních kloubů.

NA KUS ŘEČI U KLOKANŮ V srpnu letošního roku, od 21. 8 do 26. 8., se konal v australském Sydney 11. světový kongres s tématikou léčby bolesti. Účastnicí tohoto kongresu, MUDr. Jitce Podsedníčkové, jsme položili několik otázek.

vloni v Barceloně. Zvláštní byla hlavně cesta a prostředí letošního setkání. Do Austrálie nelétá člověk každý týden… Jaká byla cesta? A největší starost před odletem? Co si vzít na sebe a hlavně s sebou, protože jsme byli trochu nahlodáni TV zprávami o letošním nestandardním průběhu australské zimy, kdy v některých oblastech na pobřeží dokonce sněžilo. Naštěstí se moje obavy z chladu nenaplnily, Sydney už leží ve velmi příjemné oblasti. Cesta byla dlouhá a taky stresující, protože právě v té době jsme se z médií dozvídali o několika velkých leteckých neštěstích. Nedalo se na to nemyslet. Ale díky jednodenní přestávce v Singapuru byla cesta velmi zajímavá a nijak zvlášť úmorná. Letěli jsme z Prahy do Vídně a odtud do Singapuru. Společnost, která nám zprostředkovala kongresová jednání, se o nás od počátku skvěle starala, a tak jsme měli možnost si město během jednoho dne prohlédnout. Je nádherné, čisté, se spoustou nevšedních staveb a zajímavostí, vydalo by to na samostatné vyprávění. Druhý den už jsme pokračovali v cestě do Sydney. Osmihodinový posun času je náročný. Kongres byl velmi dobře organizován, všechno klapalo, včetně skvělého ubytování, do přednáškového centra jsme to měli pěšky jen několik minut. Je to obrovský komplex, kde probíhaly současně i dalších akce, a to nejen medicínské. Kongres IASP nešlo přehlédnout, účastníků bylo téměř 4500, z toho téměř padesátka Čechů.

MUDr. Jitka Podsedníčková

Jaké to je, letět do Austrálie na kongres? Je to strašně zvláštní pocit. Člověk cestuje na druhou stranu zeměkoule, aby se sešel s velkou skupinou lidí, se kterými ho pojí podobné a nebo i téměř stejné pracovní zájmy a problémy. Nejsme si cizí, kongres se stejnou tématikou probíhal před dvěma lety v Praze,

28

Přednáškové centrum

Jaká byla naše prezentace? VFN se prezentovala posterem s tématikou implantace a využívání portových systémů. Toto téma mělo značný ohlas. Celé setkání bylo hlavně o předávání zkušeností, o kontaktech. Seznámíte se se spoustou kolegů, samo-

zřejmě máte k dispozici kompletní seznam přednášek a prezentací, takže si stačí vybrat, co vás nejvíce zajímá a co je pro vás konkrétně tím nejpřínosnějším. Nabídka přednášek i workshopů byla opravdu veliká, v podstatě neexistovalo téma v oblasti léčby bolesti, které by nebylo možné na vrcholné úrovni konzultovat. K tématům přednášek a workshopů, které nás nejvíce zaujaly, patřila problematika léčby orofaciální bolesti, postherpetických neuralgií a migrénových stavů. Neméně zajímavá byla i témata v poslední době často diskutovaná – užití cannabinoidů v léčbě bolesti. Obohacením byly i informace o řešení těchto problémů v zemích třetího světa, v Africe, Asii a Latinské Americe. I když jsme anglicky mluveným přednáškám dobře rozuměli, problém nastal v okamžiku, kdy zúčastnění hovořili australským dialektem. I to se párkrát stalo a měli s tím pak co dělat i rodilí mluvčí z jiných zemí. Takový kongres, to není jen sezení na židli v přednáškovém sále, to je i mnoho doprovodných akcí… Ano, pořadatelé nám ukázali Sydney, samozřejmě. Prošli jsme City i s jeho historickými stavbami, jako je například kostel Sv. Ondřeje z roku 1816, čtvrť Rocks s Harbour Bridge, navštívili jsme slavnou pláž v Manly, byli jsme v Modrých horách na víkendovém pikniku, a samozřejmě i ve slavné sydneyské opeře. Tato monumentální a celosvětově proslavená stavba však při pohledu zblízka a zevnitř trochu zklamala. Nejhezčí je při pohledu z moře, s městem a známým Harbour Bridgem v pozadí. Velmi mě překvapilo, jak vysokou míru péče věnují Australané ochraně před sluncem. Ve městě je velké množství kožních ordinací, rakovina kůže zde patří k velkým zdravotním problémům. Zdravotní praxe všeho druhu jsou na každém rohu, alternativní medicínou počínaje, přes fyzioterapii, až po ordinace chirurgické a interní. Kvalitní medicínské zázemí je v Austrálii znát všude. A klokany, nebo medvídky koala, ty jste viděla? Klokany ano, v podhůří Modrých hor k nám přišli až na dosah, ale jsou to ochočená zvířata, žijící v národním parku. Ty divoké jsme neviděli, zrovna tak jako koaly, ti jsou schovaní vysoko ve svých oblíbených eukalyptech a není snadné je vypozorovat. A hlavně, my jsme neměli čas, všechny akce navazovaly jedna na druhou, ať už se jednalo o ty profesní, nebo odpočinkové.

Budova opery v Sydney

Jaké to je, vrátit se z kongresu v Austrálii? Musím říci, že jsme se všichni těšili domů. Všechno bylo načasované úplně přesně. Byli jsme velmi unavení, ať už samotným kongresem a všemi náležitostmi s tím spojenými, tak bohatě vyplněným zbývajícím volným časem. A k tomu navíc ten osmihodinový časový posun, tentokráte v obráceném směru, to dá člověku mnohem víc zabrat. Letěli jsme přes malajsijský Kuala Lumpur a díky jen krátkému mezipřistání byla zpáteční cesta kratší. A tak jsem ráda, že už jsem z velkého světa zpátky. Řeknu vám, při pohledu na matičku Prahu se opravdu nemáme za co stydět. Tady dýchá na každém kroku historie, a za tu by dala většina Australanů nevím co. Je škoda, že si to mnozí z nás neuvědomují a neváží si toho. S MUDr. Jitkou Podsedníčkovou hovořil Václav Kříž

I STROMY NĚKDY UMÍRAJÍ Jan Rašín

S

tromy v naší nemocnici tvoří významnou část zeleně v centru Prahy. Podívejme se však na ně z poněkud pragmatičtějšího hlediska, než je pohled zaníceného ekologa amatéra, nebo poetická duše, zahleděná do šumících korun stromů. Stromy jsou majetkem, mají svou hodnotu vyjádřenou penězi. Můžeme sice diskutovat, zda je to cena dřeva, nebo cena ekologického významu, či jiná cena, odvozená od dalších vlastností stromu, ale nic to nemění na skutečnosti, že se jedná o majetkovou hodnotu, podobnou hodnotě budov nebo vozidel. Proto

29

je nutné se o ně stejným způsobem starat a spravovat je. V podmínkách velkoměstské zeleně je to úkol o to náročnější. V současné době je nejdůležitějším úkolem Odboru správy areálů, v oblasti péče o dřeviny, zajištění provozní bezpečnosti stromů. Nebylo o ně systematicky pečováno déle než 50 let a jejich stav tomu odpovídá. Do nitra stromu člověk nevidí. Takže na první pohled krásný, silný strom, zcela zelený, může být časovanou bombou. To byl i případ jasanu ztepilého v Kateřinské zahradě, nedaleko Psychiatrické kliniky, který musel být v srpnu letošního roku pokácen. Jednalo se o nádherný exemplář s výškou okolo 35 metrů a obvodem kmene ve výčetní výšce 130 cm nad zemí 322 cm. Na první pohled zdravý strom, jeden z největších v celé zahradě. Možná právě proto jen díky zkušenosti a všímavosti pracovníků Správy ploch a zeleně bylo včas odhaleno hrozící nebezpečí – destrukce kmene v jeho podstatné části. Teprve po pokácení stromu se v plném rozsahu ukázalo poškození báze kmene houbovou chorobou a současně špatnými srůsty z ranného mládí stromu.

Bohužel, stromů s různými statickými vadami je v našich zahradách a areálech daleko více a jejich zabezpečení bude trvat ještě poměrně dlouhou dobu. Je to práce, kterou je nutné udělat, i když prostředky do ní vložené nebudou malé. Nechci, aby tento článek vyzněl tak, že je životu nebezpečné se procházet pod stromy v naší nemocnici, spíše bych chtěl, aby si lidé uvědomili, že údržba zeleně je stejně důležitá, jako údržba ostatního majetku a také, že až uvidí v areálech VFN kácet a prořezávat stromy, že to nikdo nedělá kvůli svévolnému ničení zeleně, ale naopak proto, aby se u nás stromům dařilo a časem nevznikla stejná bezpečnostní rizika. A ta současná aby byla co nejvíce eliminována.

CENTRÁLNÍ NÁKUP ZDRAVOTNICKÉHO MATERIÁLU A LÉČIV V NEMOCNICÍCH PARDUBICKÉHO KRAJE Ing. Alena Slováčková, Ing. Jiří Kučera, CSc., Odbor zdravotnictví Krajský úřad Pardubického kraje „Nákup zdravotnického materiálu a léčiv tvoří vedle mzdových nákladů druhý nejvýznamnější náklad zdravotnických zařízení. Proto Pardubický kraj usiluje o vytvoření centrálního nákupu obou těchto skupin materiálů za účelem zefektivnění těchto nákupů, které jsou dosud zajišťovány samostatně jednotlivými zdravotnickými zařízeními,“ říká Ing. Alena Slováčková, vedoucí ekonomického oddělení Odboru zdravotnictví Pardu-

30

bického kraje Centrální nákup zdravotnického materiálu a léčiv by měl být zajištěn pro pět nemocnic s akutními lůžky, jejichž zřizovatelem je Pardubický kraj. Tato změna se konkrétně týká Krajské nemocnice Pardubice, Nemocnice v Ústí nad Orlicí, Nemocnice Chrudim, Nemocnice Litomyšl a Nemocnice ve Svitavách. Před institucionalizací centrálního nákupu jsou v současné době realizovány Pardubickým krajem v součinnosti s jeho 5 nemocnicemi činnosti, které mají zajistit sjednocení datové a softwarové základny pro budoucí centrální nákup zdravotnického materiálu a léčiv. Sjednocení datové základny spočívá v tom, že od 1. 1. 2005 platí pro 5 nemocnic Pardubického kraje sjednocená část účtové osnovy, která byla rozpracována podle metodického opatření č. 5 Ministerstva zdravotnictví ČR „Jednotné použití účtové osnovy pro zdravotnická zařízení – 5. upravená verze“. Součástí sjednocené části účtové osnovy se tak stal i sjednocený účet 501 – Spotřeba materiálu zahrnující mimo jiné i účty 501 01 Spotřeba biologického materiálu, 501 02 Spotřeba léčivých přípravků, 501 03 Spotřeba krve a krevních výrobků, 501 04 Speciální zdravotnický materiál. Již na této 1. klasifikační úrovni lze porovnat objemy i podíly jednotlivých zdravotnických materiálů a léčiv v jednotlivých nemocnicích. Další uvažovanou klasifikační úrovní pro léčiva by se měl již stát číselník SÚKL a pro zdravotnický materiál číselník PZT VZP, který zahrnuje 37 podskupin. Třetí nejpodrobnější uvažovanou úrovní pro zdravotnický materiál by se měla stát klasifikace do finančně-analytických skupin, která by navazovala na předchozí dvě klasifikační úrovně a umožnila další ještě detailnější členění zdravotnického materiálu do stejnorodějších skupin. Po vytvoření všech těchto klasifikačních úrovní bude možné posuzovat efektivitu nákupu zejména finančně nejvýznamnějších skupin a podskupin zdravotnického materiálu, které budou homogenní a méně rozsáhlé. Důvodů ke sjednocení datové základny speciálního zdravotnického materiálu měl Pardubický kraj hned několik:  zdravotnický materiál, který nemocniční zařízení používají si každá organizace sdružovala do skupin dle svých potřeb,  v České republice v současnosti neexistuje jednotně zavedená klasifikace zdravotnického materiálu,





zdravotnický materiál běžně nakupovaný a užívaný není z velké části zařazen do číselníku VZP tzn., že byl evidován v jednotlivých nemocničních zařízeních pod rozdílnými názvy, jeden druh zdravotnického materiálu je dodáván několika dodavateli pod různým názvem a katalogovým číslem.

Za této situace nebylo možné náklady na zdravotnický materiál porovnávat v rámci kraje. U léčiv je situace jednodušší v tom, že existuje jednoznačný číselník a jednoznačná klasifikace v podobě číselníku VZP a předpokládá se jeho využití včetně klasifikací (např. ATC skupiny). Pardubický kraj předpokládá, že tyto práce budou dokončeny do konce roku 2005. Sjednocení softwarové základny spočívá v tom, že všech 5 nemocnic si koncem roku 2004 za finanční pomoci Pardubického kraje pořídilo pro oblast zdravotnického materiálu informační systém Stapro PANAKEA od společnosti STAPRO s. r. o. Stapro PANAKEA řeší komplexně otázku zacházení se zdravotnickým materiálem v nemocničním zařízení. Součástí dodávky bylo i navázání exportů měsíčních uzávěrek skladů zdravotnického materiálu do ekonomických informačních systémů jednotlivých nemocničních zařízení. Stapro PANAKEA byl postupně nasazen ve všech 5 nemocnicích v období od listopadu 2004 do března 2005 a dnes již funguje v rutinním provozu. V současné době se také vytváří společně se společností STAPRO s. r. o předpoklady pro možnost napojení Pardubického kraje na sjednocenou a v krátké budoucnosti i jednotně tříděnou datovou základnu zejména zdravotnického materiálu. Tyto všechny činnosti tak významně usnadní budoucí centrální nákup zdravotnického materiálu a léčiv pro vybrané nemocnice Pardubického kraje.

DĚKOVNÉ DOPISY Ředitel VFN, MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA Vážený pane řediteli, touto cestou děkuji jak vašemu špičkovému lékařskému týmu, tak všem sestrám a veškerému personálu koronární jednotky II. interní kliniky VFN pod vedením MUDr. Bělohlávka. Z Příbrami mě přivezli v kritickém stavu a vaši lékaři mě vrátili do života,

31

což je zázrak. Moc všem děkuji za jejich snahu a velké úsilí, které jsem je stála. Přesto věřím, že žiji i proto, že všichni na mě byli moc hodní. Sestřičky na koronárce se o mě staraly 5 týdnů a nikdy za celou dobu jsem neslyšela, aby některá z nich zvýšila hlas. Byly na nás na všechny moc hodné. Obdivuji všechny, kteří v tomto kolektivu pracují a věřím, že by si zasloužili lepší finanční ohodnocení. Ještě jednou děkuji. Vlastimila Vyšínová Klinika respiračních a plicních nemocí VFN a 1. LF UK, vrchní sestra Bohumila Sládková Vážená paní vrchní sestro Sládková, chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za příkladnou, trpělivou a profesně bezchybnou práci Vašich podřízených, Vašich sestřiček. Můj tatínek, pan Miroslav Radosta, byl totiž od 3. června do 4. srpna 2005 střídavě hospitalizován na III. interně VFN, v nemocnici Motol a nejvíce u Vás. Ve druhém a nyní ve třetím patře, v pokoji č. 42. Vážím si nesmírně jejich trpělivé a nedoceněné práce a po zkušenostech, které jsem bohužel sama poznala, že ne každý pacient je bezproblémový, jsem se rozhodla, že kromě osobního poděkování, které jsem učinila při odchodu mého tatínka, pošlu poděkování i Vám. Děkuji Vám proto ještě jednou za péči Vašich podřízených o pacienty na Vaší klinice a protože je neznám jménem, vyřiďte prosím poděkování ode mě všem, které jsem měla možnost za mého každodenního docházení za tatínkem poznat. Poděkování patří samozřejmě i Vám, protože svůj tým vedete bezpochyby dobře. S pozdravem Jarmila Truhlářová IV. interní klinika VFN a 1. LF UK, Doc. MUDr. Aleš Žák, DrSc. Vážený pane docente, na JIP vaší interní kliniky byl v nedávné době hospitalizován můj syn Dr. Ing. Vladislav Krystl pro těžký zápal plic. Jeho hlavní chorobou však byla forma agresivního lymfomu. Ještě v žádné nemocnici jsem se nesetkala s takovou péčí, ohleduplností a laskavým přístupem k pacientovi, jakého se dostalo mému synovi od vašeho personálu. Proto Vás prosím, abyste moje poděkování předal MUDr. Havel-

32

kovi, MUDr. Beňové a MUDr. Novákovi. Moje poděkování patří i všem sestřičkám, které o něj s obdivuhodnou obětavostí pečovaly. Nikdy jsem se nesetkala u lékařů s pocitem, že bych obtěžovala při podávání informací o zdravotním stavu mého syna, naopak, vždy mě ochotně a s velkou přesností informovali. Jsem přesvědčena, že pod Vaším vedením váš ústav naplňuje své poslání a může sloužit ostatním ústavům za vzor. Jaroslava Krystlová MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, ráda bych Vám touto cestou velice poděkovala za nevšední péči, které se dostalo mé mamince, paní Věře Mráčkové na Geriatrické klinice VFN. Po pravostranné nefrektomii byla devátý den propuštěna z Urologické kliniky a její stav nebyl optimální. Měla teploty, přidala se infekce, závratě, a ze všeho toho nedobrý psychický stav, kdy jsme už nedoufali, že se situace obrátí. Ovšem po přijetí na Geriatrickou kliniku se stal skoro zázrak a to díky péči ošetřujících, které bych ráda jmenovala – byla to paní profesorka Topinková, obětavá paní primářka Pelíšková, ošetřující lékařky MUDr. Malochová a MUDr. Bláhová, stále usměvavá staniční sestra Vrkočová a všechny další ochotné sestry a mladí mužové ze 4. patra. Tato péče se ovšem netýkala jenom mojí maminky – při svých návštěvách jsem si všímala, jak klinika pod pevnou rukou paní primářky, která je opravdu dobrou duší celého zařízení, perfektně funguje – je to profesionální a přitom laskavý přístup ke všem bez výjimky. Při věkovém průměru pacientů, s přihlédnutím k jejich obtížím a přičtu-li nedostatek personálu, se péče o ně zdá skoro nad lidské síly. Ocenila jsem také vzornou čistotu jak na pokoji, tak na hygienickém zařízení. Všechno výše popsané ve mně zanechalo neobyčejně příznivý celkový dojem, také vzhledem ke skutečnosti, že jsme maminku mohli vzít domů kompenzovanou, už v dobrém psychickém i fyzickém stavu. Vážený pane řediteli, prosím Vás, abyste všem uvedeným pracovníkům tlumočil poděkování naší rodiny a úctu k jejich obtížné, nikdy nekončící, ale tolik potřebné práci. Děkuji Vám a přeji hodně zdraví Zuzana Davidová