1
OBSAH Horka Ve skalách Jarní efeméry Nová louka Vzácné dřeviny Pohádková louka Vzácné polní plevele Izolovaný pahorek Zvířena Květena
strana
4 6 10 12 16 18 26 28 30 32
Foto na tutulní straně obálky
Odkvetlý kavyl vláskovitý Foto na zadní straně obálky
Kvetoucí porosty kozince vičencovitého podél horní hrany skalní stěny
Zpracoval
Josef a Karla MARTIŠKOVI Česká svaz ochránců přírody základní organizace Brněnsko Pustiměřské Prusy 103, 683 21 Pustiměř Leden 2010
2
3
Přírodní památka Horka v kat. území Podolí s výměrou 1,51 ha a ochranným pásmem po celém obvodu v šířce 50 metrů chrání teplomilná společenstva na kulmských slepencích. Leží v nadmořské výšce 241-260 m n.m. a je tvořena protáhlým zaobleným hřbetem (hlavním pahorkem) a poněkud jižněji také menším izolovaným nevýrazným pahorkem z kulmských slepenců. Západní část hlavního pahorku byla v minulosti odtěžena a je zde strmý skalnatý sráz, pod nímž je terasa ohraničená prudkým svahem k okolním plochám orné půdy. S výjimkou terasy pod skalnatým srázem a dolů navazujících svahů jsou mělké a vysychavé půdy umožňující růst jen nízkého až mezernatého travního porostu s jen sporadicky roztroušenými dřevinami. Přírodní památka Horka byla vyhlášena v roce 1984. Do soustavy evropsky významných lokalit NATURA 2000 byla zařazena jako EVL CZ 0620051 „Slapanické slepence“ společně se třemi dalšími nedalekými přírodními památka (Andělka a Čertovka, Velký hájek a Návrší) s cílem ochrany stanovišť: vápnitých nebo bazických skalních trávníků Alysso – Sedion albi a subpanonských stepních trávníků.
Horka
Pohled od západu, v popředí domky v Bedřichovicích
V roce 1953 byl hlavní pahorek už delší dobu odtěžen. Vegetační kryt byl tvořen rozsáhlými travnatými a skalnatými lady s jen sporadicky roztroušenými dřevinami – hlavně keři. Zastoupení dřevin bylo minimální i na izolovaném pahorku, který byl snad ještě využíván ke kosení nebo vypásání. Podmínky pro rozvoj teplomilných společenstev byly ideální. Plošina pod skalní stěnou byla v následujících desetiletích využívána jako drůbežárna, divoká skládka nebo stavební dvůr v souvislosti s údržbou a výstavbou silničních komunikací. V roce 1992 již byla především terasa pod skalnatou stěnou bývalého kamenolomu mimořádně degradována. Nejen dlouhodobým ukládáním odpadu, ale také samovolným šířením ruderální vegetace s vysokým zastoupením v minulosti vysazených cizorodých dřevin. Akátu (Robinia pseudoacacia), javoru jasanolistého (Acer negundo), šeříku obecného (Syringa vulgaris), pámelníku bílého (Symphoricarpos rivularis) nebo kustovnice cizí (Lyceum barbarum). Dřeviny se šířily do dalších částí území. Rekonstrukční zásahy byly nezbytné. V letech 1995-1997 proběhla v této nejvíce postižené části území rozsáhlá rekonstrukce spočívající v odstranění cizorodých dřevin a rekultivaci terasy. Od roku 2000 je prováděna pravidelná údržba zrekultivované terasy opakovaným kosením. V území byly samozřejmě sys-
4
tematicky prováděny i další nezbytné zásahy a udržovací práce a dnes lze po mnohaletém úsilí konstatovat, že snaha nebyla marná. V území se podařilo zvrátit krajně nepříznivý vývoj a hlavní přírodní hodnoty se podařilo stabilizovat. Kromě dále uváděných dřevin se v území vyskytují další druhy keřů: svída krvavá (Swida sanguinea), brslen evropský (Euonymus europaeus), růže šípková (Rosa canina), hloh obecný (Crataegus laevigata), trnka obecná (Prunus spinosa) nebo řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus) a také některé druhy stromů: dub (Quercus sp.), lípa (Tilia sp.), morušovník (Morus sp.), hrušeň obecná (Pyrus communis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), třešeň ptačí (Cerasus avium), švestka domácí (Prunus domestica) nebo slivoň obecná (Prunus institia).
Pohled od jihu, v pozadí vlevo obec Podolí
Zvláště chráněné druhy rostlin jsou dnes v území zastoupeny 7 druhy rostoucími na volných osluněných travnatých či skalnatých plochách. Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) roste četněji na izolovaném pahorku, ve východním svahu pahorku hlavního jen do několika rostlin. Kosatec nízký (Iris pumila) byl v území registrován teprve koncem 90. let minulého století a dnes roste v desítkách rostlin na rozhraní skalní stěny a jižního svahu hlavního pahorku. Pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus) je v četnosti spíše jednotlivých rostlin soustředěn do východního svahu hlavního pahorku. Divizna fialová (Verbascum phoeniceum) kvete každoročně v desítkách rostlin téměř výhradně v jižním svahu hlavního pahorku. Početná populace více než 100-150 rostlin zlatovlásku obecného (Aster linosyris) je soustředěna do svahu východního. Kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis) roste v desítkách polykormonů podél horní hrany skalnaté stěny a v navazujícím východním i jižním svahu. V posledních letech se stále více spontánně rozšiřuje i do plochy nové louky pod skalnatou stěnou. Minimální množství rostlin rozkvétá v posledních letech i na pahorku izolovaném, odkud nebýval v minulosti uváděn. Další dva druhy jsou odtud uváděny z minulosti: len tenkolistý (Linum tenuifolium) a hadinec červený (Echium russicum). Především ve skalní stěně bývalého kamenolomu roste ještě zvonek sibiřský (Campanula sibirica), odkud se v posledních letech se stále více spontánně rozšiřuje i do plochy nové louky pod skalnatou stěnou.
5
Ve skalách Skalnatá stěna bývalého kamenolomu na Horce z první poloviny 20. století názorně ukazuje obnažené podloží kulmských slepenců. Po samovolném vývoji trvajícím dlouhá desetiletí se zde uchytila cenná teplomilná společenstva s celou řadou významných druhů rostlin. Mnohde je stěna značně narušená a nestabilní. Horka je budována račickými slepenci myslejovického souvrství (tzv. drahanského kulmu), které se ukládaly v prvohorách během karbonu někdy před 345 miliony let. V následujících desítkách milionů let trvajícího vývoje se pak díky nejrůznějším horotvorným, erozním nebo periglaciálním pochodům ocitly při samém povrchu. Slepence jsou hrubozrnné. Jednotlivé valouny (zrna) jsou dobře opracované a zakulacené. Zhruba z poloviny jsou tvořeny metamorfovanými horninami (rulou, dvorem, fylitem, kvarcitem nebo migmatitem), zhruba z třetiny horninami sedimentárními (břidlicí, pískovcem, slepencem, vápencem nebo rohovcem) a v minimální míře také horninami magmatickými a křemennými valouny. Valouny ve slepencích výrazně převaţují nad hrubozrnnou drobovou základní hmotou, která vyplňuje mezery mezi valouny.
Jako první se na přelomu března a dubna objevují ve stěně nápadné porosty mochny písečné (Potentilla arenaria). Začátkem dubna pak v jižních partiích horní hrany stěny kosatce nízké (Iris pumila). Koncem dubna a začátkem května pak především podél horní hrany stěny rozkvétají desítky polykormonů hadích mordů rakouských (Scorzonera austriaca) a koncem května v některých letech až více než 300 zvláště chráněných zvonků sibiřských (Campanula sibirica).
6
Mochna písečná
Kosatec nízký byl v území registrován teprve koncem 90. let minulého století, byť jde o velmi nápadný druh. Nejprve byly nalezeny tři nekvetoucí trsy v horních obtíţně přístupných partiích skalnaté stěny a aţ v dalších letech se začaly rychle objevovat kvetoucí rostliny podél horní hrany. Dnes kaţdoročně aţ v desítkách kvetoucích polykormonů. Zvonek sibiřský je dvouletou bylinou, která jeden aţ několik let po vyklíčení přeţívá ve formě přízemní růţice. Aţ po nashromáţdění dostatečného mnoţství zásobník látek vykvétá a po dozrání semen celá rostlina zaniká.
Hadí mord rakouský
7
Kozinec vičencovitý
Silenka ušnice je i v době květu velmi nenápadná a musíme být hodně pozorní, abychom ji spatřili.
Poněkud později kolem poloviny června hlavně podél horní hrany rozkvétají porosty dalšího zvláště chráněného druhu - kozince vičencovitého (Astragalus onobrychis). V první polovině července se stávají charakteristickými roztroušené česneky žluté (Allium flavum). Poněkud později se k nim přidávají silenky ušnice (Silene otites), rozrazily klasnaté (Pseudolysimachion spicatum) nebo trsy zvonků moravských (Campanula moravica) vyrůstající přímo ze skal. Česnek ţlutý je jeden z charakteristických druhů zdejších skalnatých výchozů kulmských slepenců, bez kterého si zdejší květenu nelze ani představit.
Zvonek moravský
8
Hlaváč šedavý
Stejně jako česnek ţlutý je statný aţ metr vysoký sesel sivý dalším charakteristickým druhem zdejší teplomilné květeny.
Díky rozestálým lichoklasům patří stepní vousatka prstnatá k atraktivním druhům trav.
Již od prvních červencových dní stále více rozkvétají až souvislé porosty statného sesele sivého (Seseli osseum). Poslední barevně atraktivní nápadný druh podél horní hrany stěny rozkvétá až v posledních dnech července. Jde o hlaváč šedavý (Scabiosa canescens). V polovině srpna pomalu ve stěně dokvétají trsy teplomilné trávy – vousatky prstnaté (Botriochloa ischaemum) a podél horní hrany konečně kvetou charakteristické „kotrče“ pelyňku ladního (Artemisia campestris). Vegetační sezóna teplomilných porostů končí.
Pelyněk ladní
9
Jarní efeméry Již od konce března postupně v teplomilných společenstvech rozkvétají přízemní porosty zpravidla drobných a bíle kvetoucích jednoletých rostlinek, které záhy po svém odkvětu zanikají a v pokročilejším jaru po nich nebývá památky. Jen s výjimkou „neviditelných“ semen. Ve formě semen pak celou vegetační sezónu přežívají ve svrchní vrstvě půdy. Teprve na podzim nebo až koncem zimy, tedy v daleko příhodnějších vlhkých podmínkách, semena klíčí. Právě na úrodě semen a podmínkách jejich dalšího vývoje závisí jejich rozkvět následujícího jara. Početnost drobných jarních efemér může každoročně zásadním způsobem kolísat, protože podmínky jsou každým rokem jiné. Jarní efeméry již ze své podstaty nejsou schopné konkurence a proto jsou vázány na plochy s chybějícím zapojeným travním drnem. Nejlépe plochy zcela holé a dobře osluněné. Zpravidla tedy na skalnaté výchozy či mozaikovité volné plochy mezernatých travnatých ploch.
Bohaté porosty drobounkých osívek jarních bývají začátkem dubna k vidění v dolních partiích centrální části skalnaté stěny.
10
Plevel okoličnatý Huseníček rolní
Aţ začátkem května rozkvétají bohaté porosty ţlutě tařinky kališní ve východním a jiţním svahu hlavního pahorku.
Bohaté a druhově pestré porosty jarních efemér lze od konce března do začátku května sledovat i zde na Horce. Můžeme zde objevit osívku jarní (Erophila verna), plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), rožec pětimužný (Cerastium semidecandrum), tařinku kališní (Alyssum alyssoides) nebo písečnici douškolistou (Arenaria serpyllifolia).
Písečnice douškolisté rozkvétají aţ během druhé poloviny června.
Roţec pětimuţný
11
Nová louka Ještě začátkem 90. let minulého století nepatřila vycházka po zdejší terase pod skalní stěnou hlavního pahorku k nejpříjemnějším. Od silnice nejprve překonat zpevněnou plochu bývalého stavebního dvora. Již po jejím obvodu se objevovaly různé hromady zeminy, stavebního nebo jiného odpadu. Posléze jsme vstoupili do vegetační „džungle“ s převážně fatálně ruderalizovaným bylinným patrem. Prakticky žádný významnější druh. Často vlhké stinné prostředí způsobované víceméně zapojenými porosty cizorodých dřevin. Původní dřeviny nebo ovocné stromy jsme nacházeli jen ojediněle. Co chvíli jsme míjeli nějakou hromadu navážek. Pohledy na malebnou skalní stěnu se nám otevíraly jen vzácně. Dnešní stav je po více než desetiletém usílí nesrovnatelný. Různorodá louka či spíše travnaté lado s roztroušenými dřevinami s jedinečnou kulisou skalnaté stěny, do které dnešní nová louka mnohde plynule přechází. Místo dnes patří k nejmalebnějším v širokém okolí. Základ nové louky byl poloţen rozsáhlou rekonstrukcí jiţ v letech 1995-1997. Spočívala v odstranění cizorodých dřevin, urovnání naváţek, rozprostření podorniční jílovité zeminy z nedaleké cihelny a zatravnění. S její údrţbou kosením se započalo v roce 2000. Dnes je moţné novou louku povaţovat za cennou i z hlediska ochrany přírody v souvislosti se stále se zmnoţujícími populacemi nejen ohroţených, ale dokonce i některých zvláště chráněných druhů rostlin. Navíc se louka stala cennou lokalitou stále rychleji mizejícího hmyzu. Zvláště zdejší populace modrásků zasluhují odpovídající pozornost v rámci managementu v kontextu jejich rychlého ubývání v intenzivně vyuţívaných zemědělských oblastech.
12
Především po zadní (dále od silnice) části terasy zpravidla koncem května dominují působivé bohaté porosty modře rozkvetlého lnu rakouského (Linum austriacum), který se sem dostal během zatravňování a dnes patří neodmyslitelně k těmto místům, kterým dodává v době rozkvětu specifický charakter.
V pravidelně kosené terase již byla registrována řada ohrožených druhů rostlin: rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), silenka ušnice (Silene otites), pryšec prutnatý (Euphorbia virgata), tráva kostřava walliská (Festuca valesiaca), blín černý (Hyoscyanus niger), hvozdíky (Dianthus sp.), mateřídoušky (Thymus sp.), řebříčky (Achillea sp.), česnek žlutý (Allium flavum) nebo hlaváč šedavý (Ochroleuca scabiosa). Ze zvláště chráněných pak kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis) a zvonek sibiřský (Campanula sibirica).
Blín černý Mateřídouška
Hvozdíky
13
Čekanka obecná Cichorium intybus Čičorka pestrá Coronella varia
Hrachor hlíznatý Lathyrus tuberosus
Kopretina bílá Leucanthemum vulgare
Terasa dnes každoročně druhově pestře rozkvétá s desítkami dalších druhů. Byť nikterak nejde o druhy vzácné nebo chráněné. Oproti výchozímu stavu před rekonstrukcí je to však nemalé zlepšení.
Vikev ptačí Vicia cracca Vratič obecný Tanacetum corymbosum
Hlaváč bledavý Scabiosa ochroleuca Komonice lékařská Melilotus officinalis
14
Modrásek jehlicový Polyommatus icarus
Modrásek tmavohnědý Aricia agestis
Modrásek štírovníkový Cupido argiades
Modrásek jetelový Polyommatus bellargus
Nová louka se stala během posledních deseti let cennou lokalitou denních motýlů. Především více druhú drobných modrásců. Je otázkou, zda zde trvale přežívaly, ale spíše se sem dostali z okolí. Život drobných modrásků je nejen pestrý v souvislosti s velkým počtem druhů, ale také fascinující v souvislosti s jejich závislostí na mravencích (myrmekofilií). Jednotlivé druhy jsou totiž do větší nebo menší míry závislé na soužití s mravenci. Ti housenkám modrásků nejen že neublíží, ale dokonce je chrání (někdy si je přímo chovají), případně jim umožňují kuklení přímo ve svých hnízdech. Housenky jim za to poskytují „odměnu“ ve formě sladkých a na bílkoviny bohatých šťáv. Hlavní místa jejich rozmnožování jsou v rámci kosení v terase prostorově i termínově zohledňována.
Těţko vybrat toho nejkrásnějšího. Snad modráska černolemého (Plebejus argus)
15
V jihovýchodním cípu hlavního pahorku Horku roste při okraji pole pod horní hranou meze letitá hrušeň polnička. Jde o původní planou hrušeň, ze které byly kdysi s asijskými druhy hrušní vyšlechtěny kulturní hrušně s oblíbenými chutnými plody. Plody polničky jsou s nimi nesrovnatelné. Jsou drobné (jen do 3 cm), spíše kulovitého tvaru a navíc kyselé chuti.
Vzácné dřeviny Zvláště chráněné a ohrožené druhy dřevin byly na Horce původně zastoupeny jen ojedinělou hrušní polničkou (Pyrus pyraster), jilmem polním (Ulmus minor), jabloní lesní (Malus sylvestris) nebo růží májovou (Rosa majalis). V posledních deseti letech byla po obvodu zrekultivované terasy vysazena řada dalších druhů. Dnes tu můžeme nalézt i dřín obecný (Cornus mas), mandloň nízkou (Amygdalus nana), břek obecný (Sorbus torminalis), oskeruší domácí (Sorbus domestica), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), mahalebku obecnou (Prunus mahaleb) nebo kalinu tušalaj (Viburnum lantana). Spontánně se tu objevila i růže bedrníkolisté (Rosa pimpinellifolia). Asi nejzajímavější je malý stromek mišpule obecné (Mespilus germanicus). Mišpule je dnes jedním ze zapomenutých ovocných stromů. Pochází z oblasti Kavkazu, z Malé a Střední Asie. U nás byl pro své svérázné chutné plody často vysazován. Je to však jiţ dávno ve středověku. V posledních staletích její pěstování postupně vymizelo.
16
Podzimní list oskeruše domácí Podzimní listy břeku obecného
Kvetoucí dřín obecný Kvetoucí mandloň nízká
Vlevo růţe bedrníkolistá
Vpravo růţe májová
Plody kaliny tušalaje Kvetoucí dřišťál obecný
17
Pohádková louka Jižní až východní svah hlavního pahorku Horky je skutečným skvostem. Celá rozsáhlá plocha je téměř prostá jakýchkoliv dřevin a současně po celé ploše chybí i jakékoliv plošnější a závažnější důsledky nežádoucí sukcese travobylinných porostů. Od jara do léta je zde možné jen v týdenních intervalech nasávat atmosféru a obdivovat barevnost a malebnost dynamicky rozkvétajících trav a rostlin. Při každé návštěvě specifickou.
Hned v počátku jara se koncem března a začátkem dubna objevují koberce ţlutých mochen písečných (Potentilla arenaria). Začátkem května rozkvétají bohaté plošné porosty drobné tařinky kališní (Alyssum alyssoides), ve kterých se objevují pomístní porosty pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias) nebo rozrazilu rozprostřeného (Veronica prostrata). Současně jsou v rychlém vývoji budoucí květenství trav. Malebnost kvetoucích porostů snad dosahuje maxima v rámci celého jara.
18
Pouze v jiţním svahu havního pahorku rostou statné divizny fialová. V posledních letech jich tu rozkvétá pravidelně několik desítek.
Kolem poloviny května oživují porosty četné nápadně žlutě kvetoucí přízemní keříky čilimníku poléhavého (Cytisus procumbens). Koncem května opanují nemalé plochy bílá květenství statného svízele sivého (Galium glaucum) a masově kvetou trávy. Během první poloviny června postupně sílí rozkvět kopretiny okoličnaté (Pyrethrum corymbosum), modřence chocholatého (Muscari comosum), silenky ušnice (Silene otites) nebo kozince vičencovitého (Astragalus onobrychis).
Porosty svízele sivého
19
Rozrazil rozprostřený
Čilimnkovec poléhavý
Kopretina okoličnatá
Porosty modřence chocholatého v plném květu
20
Kozince vičencovitý
Kostřava walliská Kostřavy jsou v plném květu
Rozkvétají další porosty rozchodníku ostrého (Sedum acre), začínají rozkvétat první kavyly vláskovité (Stipa capillata). Koberce přízemních rozchodníků jsou v plném květu
21
Koncem června dozrávají kostřavy (Festuca sp.) dodávající velkým plochám charakteristické rezavé zbarvení.
Zrání kostřav netrvá příliš dlouho. Den návštěvy je třeba dobře zvolit.
22
Mimořádně bohaté porosty bělozářky větvité jsou velkou ozdobou Horky
Od poloviny června do začátku července rychle sílí rozkvět bělozářek větevnatých (Anthericum ramosum). Začátkem července dosahuje maxima rozkvět bohatých porostů chrpy luční (Centaurea jacea), poněkud později nápadně kvetoucí trávy – strdivky sedmihradské (Melica transsilavnica) a česneku žlutého (Allium flavum).
Strdivka sedmihradská je v době květu velmi atraktivní travou.
23
Rozkvetlé porosty zvonku moravského
Kvetoucí porosty rozrazilu klasnatého
Během druhé poloviny července dochází k vrcholu rozkvětu pomístních porostů zvonku moravského (Campanula moravica) a rozrazilu klasnatého (Pseudolysimachion spicatum). Začátkem srpna vrcholí rozkvět bohatých porostů kavylu vláskovitého a začíná rozkvétat zlatovlásek obecný (Aster linosyris). Jeho rozkvět pak vrcholí v polovině měsíce, kdy ve vrcholových partiích pahorku začínají rozkvétat i charakteristické „kotrče“ pelyňku ladního (Artemisia campestris). Z porostů se definitivně vytrácí barvy, rychle žloutnou a šednou. Vegetační sezóna je u konce.
Lesknoucí se jemné kavylové porosty se neobyčejně působivě vlní ve větru
24
Stepní trávy – kavyly bývají pravidelnou a typickou součástí stepních či teplomilných společenstev. Obecně známé jsou tzv. „péřité“ kavyly. Na jiţní Moravě se vyskytuje více druhů a všechny kvetou během jara od konce dubna do začátku června. Ve zdejších teplomilných společenstvech však patří dnes k velkým vzácnostem. Charakteristickým je tu kavyl vláskovitý (Stipa capillata). Na rozdíl od skupiny „péřitých“ kavylů jde o druh kvetoucí aţ v letních měsících během července a první poloviny srpna. Nemá jejich tradiční ve větru vlající a na světle se lesknoucí dlouhou péřitou osinu. Jde tedy o druh spíše nenápadný a relativně nepříliš atraktivní. I proto není natolik známý jako jeho příbuzní. Na druhé straně lze jeho přítomnost dobře registrovat podle charakteristických pozůstatků loňských rostlin i během jara, tedy ještě dlouho před jeho letním rozkvětem.
Rozkvět bohatých porostů zlatovlásku obecného v podstatě kaţdoroční pestrobarevnou sezónu na Horce zakončí.
25
Drobná drchnička rolní (Anagalis arvensis) je běţným polním plevem. Zajímavostí je moţnost červených i modrých květů.
Vzácné polní plevele Polní plevele jsou planě rostoucími rostlinami především v polních kulturách, tedy v pravidelně mechanicky obdělávaných plochách. Značná část polních plevelů není u nás původní, ale během dlouhých staletí se k nám rozšířila společně se semeny kulturních plodin. Polní plevele jsou dobře uzpůsobeny životu v polích. Charakteristický je krátký životní cyklus (zpravidla jde o jednoleté, případně dvouleté rostliny), produkce velkého množství semen, tolerance k opakovanému mechanickému narušování půdy a malá konkurenceschopnost rostlin v zapojených porostech. Právě proto dnes ty nejvzácnější (nejohroženější) druhy zpravidla nejsou schopny přežívat ani ve zvláště chráněných územích. Ani kosení či vypásání totiž nemůže plnohodnotně nahradit polní podmínky, na které jsou úzce uzpůsobeny. Proto jsou zpravidla vytlačena do polních okrajů po obvodu chráněných území, kde mohou i nadále přežívat. Intenzivní zemědělství jim na rozdíl od minulosti umožňuje existovat pouze v takových úzkých okrajových pásech.
Od poloviny května do konce července můţeme i po obvodu Horky nalézt některé z nejohroţenějších polních plevelů. Jejich výskyt je soustředěn především do úpatí jiţního svahu hlavního pahorku a ještě jiţněji situované prudké meze.
26
Dejvorec velkoplodý má nezaměnitelné plody
Prorostlík okrouhlolistý
Hlaváček plamenný
Hlaváček letní
V roce 2009 zde byl nalezen prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium), hlaváček letní (Adonis aestivalis), hlaváček plamenný (Adonis flammea), dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), čistec roční (Stachys annua), strošek pomněnkový (Lappula squarrosa), vrabečnice polní (Thymelaea passerina) nebo řepovník vytrvalý (Chondrilla juncea).
Čistec roční vlevo
Strošek pomněnkový
Vrabečnice polní je neobyčejně nenápadná rostlina
27
Na pahorku roste dodnes početnější populace zvláště chráněného koniklece velkokvětého. V posledních letech jde kaţdoročně o 50-100 kvetoucích rostlin (trsů).
Pahorek Jižněji situovaný nevelký a nepříliš výrazný izolovaný pahorek je z hlediska květeny cenný především přetrvávající bohatší populací koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis). Zdejší teplomilné porosty jsou však bohaté i na jiné významné druhy jako je kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis), silenka ušnice (Silene otites), česnek žlutý (Allium flavum), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), pryšec prutnatý (Euphorbia virgata), mochna písečná (Potentilla arenaria), modřenec chocholatý (Muscari comosum), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum) nebo mateřídouška panonská (Thymus pannonicus).
28
Koniklec velkokvětý je jediným zdejším rostlinným druhem zařazeným mezi prioritní druhy Evropské unie v rámci soustavy NATURA 2000. Každoročně rozkvétá jako jeden z prvních druhů zdejší teplomilné květeny – zpravidla již koncem března. Po odkvětu se lodyha až dvojnásobně prodlužuje a na vrcholu nese charakteristická a dlouho po odkvětu dobře patrná kulatá souplodí ochmýřených nažek. Několikrát zpeřené přízemní listy se vyvíjejí až po odkvětu a v místech výskytu je lze dobře nacházet i během letních měsíců.
Na pahorku kaţdoročně rozkvétají velmi bohaté porosty rozrazilu klasnatého
Rozkvět koberců ţlutých rozchodníků (Sedum sp.)
29
Kudlanka náboţná byla ještě před více neţ 20 lety po jiţní Moravě rozšířena jen velmi vzácně. Dnes ţije běţně i na Šlapanicku. I na Horce. Saranče modrokřílá
Zvířena Především díky své malé výměře není Horka zvláště významnou lokalitou obratlovců. Přesto tu žije početnější populace ještěrky obecné (Lacerta agilis) a hnízdí některé vzácné či ohrožené druhy ptáků. Pravidelně ťuhýk obecný (Lanius collurio), nepravidelně koroptev polní (Perdix perdix), vzácně žluva hajní (Oriolus oriolus) nebo krutihlav obecný (Jynx torquilla). Společenstva bezobratlých živočichů jsou na Horce dnes značně ochuzena v souvislosti s malou výměrou, izolovaností nebo dlouhodobému působení negativních vlivů. Pro návštěvníky jsou nejnápadnější denní motýli a rovnokřídlí – „kobylky“. Každoroční život kobylek vrcholí až od poloviny července do konce září. Největším zástupcem je kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Dalším charakteristickým obyvatelem Horky je nenápadně vybarvené (nápadná světle modrá pole v křídlech nám saranče ukáže až při vyplašení – výletu) saranče modrokřídlé (Oedipoda coerulescens). Kudlanka preferuje spíše bujnější travobylinné porosty, případně křoviny, tak saranče je hojná především ve skalnatých partiích. Samec ještěrky obecné
30
Bělásek zelný Pieris brassicae Ţluťásek řešetlákový Gonepteryx rhamni
Perleťovec malý Issoria lathonia Otakárek ovocný Iphiclides podalirius
Nejnápadnější a nejvděčnější jsou denní motýli, které lze snadno spatřit. Je však třeba, aby bylo pěkné, teplé a slunečné počasí. Především od května do začátku září můžeme na Horce zastihnout více než 20 druhů. Stačí se jen pozorně dívat.
Okáč poháňkový Coenonympha pamphilus Okáč luční Maniola jurtina
Babočka kopřivová Aglais urticae Babočka paví oko Inachis io
31
Zvláště chráněné druhy dřevin Dřín obecný Mandloň nízká
ohroţený druh kriticky ohroţený druh
Cornus mas Amygdalus nana
Zvláště chráněné druhy bylin Divizna fialová Hadinec nachový Koniklec velkokvětý Kosatec nízký Kozinec vičencovitý Len tenkolistý Pryskyřník ilyrský Zlatovlásek obecný Zvonek sibiřský
ohroţený druh kriticky ohroţený druh silně ohroţený druh silně ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh silně ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh
Verbascum phoeniceum Echium russicum Pulsatilla grandis Iris pumila Astragalus onobrychis Linum tenuifolium Ranunculus illyricus Aster linosyris Campanula sibirica
vymizelý druh
vymizelý druh
Květena Na Horce bylo doposud nalezeno více než 150 druhů vyšších rostlin. Z toho jde v 70 případech o druhy významné: zvláště chráněné (11) nebo ohrožené zařazené na Červeném seznamu (59).
Jetel podhorní
Pipla osmahlá
Ohrožené druhy dřevin zařazené na Červeném seznamu flóry ČR Čilimník poléhavý Čilimník řezenský Dřišťál obecný Hrušeň polnička Jabloň lesní Jeřáb břek Jilm habrolistý Růţe bedrníkolistá Růţe májová
Cytisus probumbens Chamaecytisus ratisbonensis Berberis vulgaris Pyrus pyraster Malus sylvestris Sorbus torminalis Ulmus minor Rosa pimpinellifolia Rosa majalis
32
ohroţený druh vzácný druh vzácný druh vzácný druh silně ohroţený druh vzácný druh vzácný druh ohroţený druh silně ohroţený druh
Ostřice nízká
Tolice nejmenší
Česnek kulatohlavý
Čilimník řezenský
33
V některých letech vykvétají jak ve skalnaté stěně, tak ve východním svahu hlavního pahorku desítky cizopasných záraz bílých.
Drobný jednoletý rozrazil Dilleniův ojevíme nejspíše někde po obvodu území v okraji pole.
Pryskyřník ilyrský patří v posledních letech k velkým vzácnostem Horky. Zpravidla zde rozkvétá jen několik rostlin.
Sesel fenyklový je na Horce oproti příbuznému a statnějšímu seselu sivému daleko vzácnější.
Pouze několik rostlin křivatce rolního rozkvétá v posledních letech ve východním svahu hlavního pahorku.
34
Ohrožené druhy trav zařazené na Červeném seznamu flóry ČR Kavyl vláskovitý Stipa capillata Kostřava nepravá Festuca pseudovina Kostřava sivá Festuca pallens Kostřava walliská Festuca valesiaca Lipnice cibulkatá ladná Poa bulbosa pseudoconchina Ostřice nízká Carex humilis Ostřice stepní Carex supinus Pýr prostřední Elytrigia intermedia Strdivka sedmihradská Melica transsilvanica Vousatka prstnatá Botriochloa ischaemum
vzácný druh ohroţený druh vzácný druh vzácný druh vzácný druh vzácný druh ohroţený druh vzácný druh vzácný druh vzácný druh
Ohrožené druhy bylin zařazené na Červeném seznamu flóry ČR Bělozářka větevnatá Blín černý Černohlávek velk. Česnek kulatohlavý Česnek ţlutý Čistec roční Dejvorec mrkvovitý Hadí mord rakouský Hlaváč šedavý Hlaváček letní Hlaváček plamenný Hvozdík Pontederův Jetel podhorní Křivatec rolní Lněnka lnolistá Mateřídouška časná Mateřídouška panon. Modřenec chocholatý Mochna písečná Pipla osmahlá Prorostlík okrouhl. Pryšec prutnatý Rozrazil časný Rozrazil Dilleniův Rozrazil klasnatý Rozrazil rozprostřený Roţec pětimuţný Řebříček sličný Řebříček štětinolistý Řepovník vytrvalý Sesel fenyklový Sesel sivý Silenka ušnice Strošek pomněnkový Tolice nejmenší Trýzel jestřábníkolistý Vrabečnice polní Záraza bílá Zvonek klubkatý Zvonek moravský
Anthericum ramosum Hyoscyanus niger Prunella grandiflora Allium sphaerocephalon Allium flavum Stachys annua Caucalis platycarpos Scorzonera austriaca Scabiosa canescens Adonis aestivalis Adonis flammea Dianthus pontederae Trifolium alpestre Gagea villosa Thesium linophyllon Thymus praecox Thymus pannonicus Muscari comosum Potentilla arenaria Nonea pulla Bupleurum rotundifolium Euphorbia virgata Veronica praecox Veronica dillenii Pseudolysimachion spicatum Veronica prostrata Cerastium semidecandrum Achillea nobilis Achillea setacea Chondrilla juncea Seseli hippomarathrum Seseli osseum Silene otitis Lappula squarrosa Medicago minima Erysimum hieracifolium Thymelaea passerina Orobanche alba Campanula glomerata Campanula moravica
35
vzácný druh ohroţený druh ohroţený druh silně ohroţený druh ohroţený druh silně ohroţený druh silně ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh silně ohroţený druh kriticky ohroţený druh ohroţený druh vzácný druh silně ohroţený druh ohroţený druh vzácný druh vzácný druh ohroţený druh vzácný druh vzácný druh kriticky ohroţený druh vzácný druh ohroţený druh vzácný druh vzácný druh ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh vzácný druh ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh vzácný druh silně ohroţený druh ohroţený druh ohroţený druh vzácný druh
asi vymizelý druh
asi vymizelý druh
Od časného jara do vrcholného léta, od konce března do poloviny srpna, můžeme v území na docela malé ploše sledovat úžasný dynamický, mnohdy neobyčejně působivý, rozkvět desítek vzácných, ohrožených nebo atraktivních rostlin. V území roste 7 zvláště chráněných druhů bylin a dalších více než 40 druhů ohrožených, zařazených na Červeném seznamu naší flóry. V území můžeme nalézt 11 významných druhů dřevin. Vysazeny byly i zapomenuté a mizející ovocné oskeruše nebo mišpule. Nová louka pod skalní stěnou je cennou lokalitou denních motýlů. Žijí zde alespoň čtyři druhy drobných modrásků.
36
