OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * z historie Betlémského světla * závěr Stezky písmáků 2002 * čtení na pokračování * informace a příloha * poezie a příběhy * schůzka vedoucích oddílů s duchovní výchovou _______________________________________________________________________________________________________________________________
Motto: Pán neotálí splnit svá zaslíbení, nýbrž má s námi trpělivost 2 Pt 3,9
Čekání na příchod... Ta moje dnešní úvaha se bude opírat o dvě docela konkrétní osobní zkušenosti - i když nakonec dospějeme tak daleko - nebo vysoko, že se možná z toho někomu zatočí hlava. Ale doufám, že u toho nezůstane...... Možná jste na tom lépe, než já a se mnou kdekdo: totiž ačkoliv shánění dárků jsem vždycky věnoval čas až trestuhodně krátký a pokud jsem mohl, tak jsem všechno předvánoční "grunování" a podobné "běsnění" zaháněl za práh svého (našeho) bytu, přesto mi většinou zůstalo stále příliš mnoho "neodkladných" povinností, závazků, úkolů a slibů až do vlastních vánočních svátků. Každému, kdo se vyzná v "dramaturgii", je jasné, jak asi po takové přípravě-nepřípravě může člověk prožít "skutečnou vánoční radost a pokoj". Nemůže. Tím víc si pamatuji několik vzácných let, kdy to přece jenom dopadlo jinak. Bylo to tehdy tak, že jsem se svými synky - zhruba mezi šestým a dvanáctým rokem - každý den strávil takovou čtvrthodinku u speciálně vyrobeného adventního kalendáře. Každý den jsme otevřeli jedno okénko, ve kterém ale nebyla "neodolatelná čokoláda", nýbrž jednoduchý obrázek symbolizující nějakou etapu z velkého Božího plánu záchrany člověka. Od stvoření - až k definitivnímu Ježíšovu vítězství při "druhém příchodu". Tehdy i vlastní štědrý den a následující dny vypadaly podstatně jinak. Myslím, že pro nás všechny. Zkrátka prožití vlastních vánoc bude takové, jaká byla adventní příprava. Ten druhý - a snad ještě větší - problém je v tom, že všechny křesťanské svátky (a tedy i období církevního roku) nás mají orientovat nejen k tomu, co se stalo, ale mnohem více k tomu, co se teprve chystá. Doba adventní tedy ukazuje nejen k tomu čekání na Ježíšovo narození v Betlémě, nýbrž - hlavně a především – na jeho definitivní příchod jako "Krále nebe i země na konci časů". Zní to skvěle, má to ale háček. Ano - hák: To čekání se kolosálně protáhlo. Ježíš sice žádná konkrétní data neslibuje (na rozdíl od některých jiných "spasitelů"), ale není pochyb o tom, že prakticky všichni mu rozuměli tak, že jeho "druhý příchod" je otázkou několika let - no, když hodně moc, tak deseti, dvaceti. Apoštol Pavel v 1. listu do Soluně to skutečně líčí velmi barvitě. Pak musel v dalším listu "hodit zpátečku", ale ještě několik generací trvalo, než to křesťanům došlo: Je to jinak - nebude to nic rychlého, musíme se "zařídit" na delší pobyt v tomhle světě. Poslední záchvěv byl ještě na přelomu prvního a druhého tisíciletí - a pak už s tím, že "konec světa je na spadnutí", přicházeli jen fantastové a podvodníci. Jenomže to se neobešlo bez velmi závažných důsledků pro křesťanský život. V praxi to dopadlo u velké většiny tak, jako v té mé druhé osobní vzpomínce. To jsem byl na svém prvním skautském táboře na severu v Mikulášovicích. Rok 1969. Abychom (jako vedoucí) poněkud vytrestali Tatara se Šlahounem za to, že všem několik dní znepříjemňovali život, uspořádali jsme noční hru, která měla vyvrcholit přepadením těhle dvou povedených kumpánů. Bylo to vymyšleno tak, že měli jít jako předvoj ostatních - a naše čtveřice vedoucích je na Tanečnici měla "cvičně sejmout". Velel nám Řízek, který se právě vrátil z vojny, čili "odborně" jsme měli dostatek trumfů, abychom to zvládli. Vyhlédli jsme si na konci značkované trasy pěkné místo - a začali jsme za Řízkova vedení připravovat "akci". Ze začátku to byla ohromná legrace, už jsme básnili o tom, co všechno s nimi provedeme.... Jenomže čas plynul - a výtečníci nikde. Pak už si pamatuji jen velký křik, to, jak na poslední chvíli prchám zbaběle do lesa - a vítězné volání: Máme je! Volali to ovšem Šlahoun s Tatarem a s nimi celá horda našich táborníků. Prostě - přepad se konal, ale přepadenými jsme byli my, čtyři vedoucí. Postupně jsme totiž všichni usnuli, Červeňáček dokonce s rukou nataženou na cestu. Takže když Tatar se Šlahounem skutečně dorazili, s přehledem vyhodnotili situaci, v klidu si došli pro posily a pak nás dokonale zesměšnili.
1
Jde prostě o to, abychom jako křesťané opravdu aktivně žili přípravou na "Den Páně", kdy "Kristus bude všechno ve všem". To naše čekání nemůže být jen trpným vyčkáváním. Křesťan nesdílí přesvědčení, že "co se má stát, se stejně stane". Jsme spolupracovníci Boží. Definitivní vítězství Boží, kdy celý vesmír bude proměněn výhní Trojiční Lásky, se neuskuteční bez nutného příspěvku nás, lidí. Jde o to, co svou důvěrou, láskou a službou pravdě "zachráníme pro věčnost", protože jenom to je pro ni použitelné. Ano - věčnost začíná dnes. Edy Jednání ODV v listopadu probíralo: - bylo dohodnuto, že dotisk Modliteb pro skauty vydá ELŠ – k tomuto účelu vyžádá br. J. zajíc – Edy z TDC předlohy; - ses. H. Bouzková, M. Blažek – Merkur a V. Jech – Kamzík podali zprávu o konání a závěrech Ústřední lesní školy Junáka, zvláště o tom, že v oboru Myšlenkové základy skautingu + historie je již 17 nositelů;
-
-
br. Kamzík oznámil, že br. Jiří Navrátil přislíbil rozhovor pro NDS o výsledcích letošního semináře ICCG, nazvaného „Nové výzvy a závazky pro katolické skauty“ v řecké Soluni; na návrh br. D. Čančíka – Dawyho se již v lednu 2003 bude ODV zabývat určením biblických knih pro Stezku písmáků 2003.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
K historii Betlémského světla Před lety zahájil Rakouský rozhlas a televize (ORF) akci získávání příspěvků na pomoc nevidomým a slabozrakým pod názvem Licht im Dunkel (Světlo ve tmě). Tato akce si získávala renomé a také větší a trvalé sponzory. Rakouský rozhlas a televize hledal možnost, jak těmto dárcům vyjádřit poděkování za jejich podporu. Po letech hledání přišel s myšlenkou, předat těmto dárcům k vánočním svátkům světlo zapálené v Betlémě v chrámu Narození Páně jako symbolický dar a poděkování. Dárců, včetně těch drobných, bylo mnoho a ORF nemohla stihnout takto všem poděkovat. V tomto okamžiku se ke světlu z Betléma dostali vídeňští skauti, kteří roznášeli toto poděkování ORF k dárcům, ale i ke svým známým ve svém okolí a tím přispěli k větší informovanosti o humanitární akci Licht im Dunkel. Tento nápad se mezi OPP (Österreichische Pfadfinder und Pfadfinderinnen) rychle ujal a rakouští skauti se rozhodli ve spolupráci s rakouskými dráhami rozvážet Betlémské světlo po celém Rakousku. Ve Vídni působily v té době také skautské oddíly, složené z dětí emigrantů z okolních států - exilové oddíly z Polska, Maďarska, Československa. Tyto se v rámci rakouského svazu OPP podílely na roznášení světla z Betléma v rámci Vídně. Na příznivou politickou situaci v Evropě na podzim 1989 zareagovaly tyto oddíly okamžitě. Poslední adventní neděli 1989 proběhlo na vídeňském nádraží Nordbahnhof slavnostní předání Betlémského světla zahraničním skautským delegacím, v té době reprezentovaných exilovými skautskými oddíly, které následovně převezly světlo do svých vlastí. Český exilový skauting reprezentoval vídeňský oddíl br. Radko Pavlovce - Bleska. Pod jeho vedením zamířila skautská delegace s Betlémským světlem přímo do Prahy. Když br. Blesk přijel se svými hochy do Prahy, vítal jej na Hlavním nádraží špalír skautů v krojích. Společně donesli Betlémské světlo na Václavské náměstí k soše sv. Václava. Tak se dostalo Betlémské světlo poprvé na území Československa. ...a jak to pokračovalo. V roce 1990 pořádali vídeňští skauti mezinárodní skautský tábor (jamboree) pod názvem Vienna 90. Toto jamboree se opakuje vždy po 10 letech, účast se pohybuje kolem 4-5 tisíc skautů a skautek z celého světa. Díky bratru Pavlovcovi - Bleskovi nabídla Vídeňská rada účast třem družinám skautů a skautek z Československé republiky zdarma. Jamboree Vienna 90 se zúčastnila družina skautek z Nové Paky, družina skautů z Brna a družina roverů z Bratislavy. Mimo spousty nezapomenutelných dojmů si tito účastníci odvezli také informaci o akci Licht im Dunkel rakouské ORF a podílu rakouských skautů na ní. Na základě těchto zážitků se rozhodli účastníci tábora Vienna 90 připojit se k rozvozu Betlémského světla za hranice Rakouska. Bratislavští roveři si vzali na starost Slovensko, zatímco brněnští skauti organizovali rozvoz v rámci Čech a Moravy. V letech 1990 až 1992 přebíral Betlémské světlo ve Vídni na setkání zahraničních skautských delegací za Čechy br. Pavlovec, který ho pak obětavě převezl přes hranice. V roce 1990 došlo k předání 2
Betlémského světla v Břeclavi na nádraží, v roce 1991 v Brně a v roce 1992 těsně před rozdělením republiky přímo na hraničním přechodu Mikulov ještě pod znakem zanikajícího státu. V dalších letech se již brněnští skauti osmělili a rozjeli se do Vídně sami. Z počátku osobními auty, mikrobusem z brněnského biskupství - a jak stoupal zájem a povědomí o Betlémském světle v řadách skautů i veřejnosti - došlo i na autobus (a mnohdy ne jeden). Motivace byla celkem jednoduchá: snaha dopřát možnost prožít si mezinárodní rozměr skautingu na vlastní kůži co největšímu počtu brněnských skautů a skautek (dnes již s nimi pravidelně jezdí i zástupci jiných měst). Mimoto již předtím jezdily početné delegace ze Slovenska, Maďarska, Polska i Chorvatska a mnohdy je doprovázeli velvyslanci jejich států v Rakousku. Zahraničních delegací přibývalo, jak se Betlémské světlo šířilo stále dál přes hranice v Evropě. Na setkání zahraničních delegací jich přijíždělo stále více - přibyli Italové, Lucemburčané, díky brněnským skautům Švédové, postupně přibyli Angličané, Španělé, v loňském roce putovalo světlo z Betléma již i za oceán do Ameriky. Ještě předtím vídeňští skauti obětavě vozili Betlémské světlo do Moskvy ( 3 dny ve vlaku tam, 3 dny zpátky). Betlémské světlo v České republice Vznikla otázka, jak tuto akci pojmenovat, aby oslovovala naše členy. Humanitární akce Licht im Dunkel nám byla v podstatě cizí, nikomu by nic neříkala ani s přeloženým názvem Světlo ve tmě. O sponzoringu, humanitárních akcích, fondech na obranu a podporu handicapovaných dětí a dětí všeobecně se v té době nic nevědělo, nic takového zde ještě nefungovalo, čili spojovat tuto akci s něčím podobným jako v Rakousku nešlo. Nezbývalo než vytvořit samostatnou nosnou myšlenku, která by sama o sobě zaujala pomáhala rozšiřování této akce. Proto bylo rozhodnuto dát této akci jednoduchý název Betlémské světlo, který již sám o sobě je dostatečně vysvětlující. A hlavní myšlenkou se stalo pomocí vánočního přání pokoje a míru otevírat se navzájem mezi generacemi. Neboť konečnou stanicí skautských světlonošů měli být lidé v jejich okolí, lidé starších generací, lidé v domovech důchodců (dnes domech pro seniory), lidé v nemocnicích, ústavech pro dlouhodobě nemocné, přátelé, známí, sousedi, se snahou ukázat, že skauti nejsou nevšímaví a lhostejní ke svému okolí. Na druhé straně jsme předpokládali, že pod vlivem vánoční atmosféry i tito starší opustí skořápku své nedůvěry vůči okolí všeobecně i vůči mladé generaci a dojde k vzájemnému obohacení touto formou kontaktu. Dalším důležitým bodem bylo zvolit vhodnou strukturu organizace dopravy Betlémského světla a zapojení skautů a skautek. V tomto bodě jsme mohli jenom závidět rakouským skautům, kteří na základě dohody s Generálním ředitelstvím drah měli dopravu po celém Rakousku zabezpečenou a nemuseli se o ni starat, neboť železničáři v určený den (resp. noc) rozvezli na lokomotivách světlo z Betléma na všechna nádraží, kde si je ráno místní skauti vyzvedli u přednosty stanice a roznášeli je v rámci své obce, svého města. Přesto organizátoři jako základní dopravní systém zvolili železnici. Jednak se tam kurýr s lampou lépe umístí než v autobuse, jednak pomocí rychlíků se dala dopravně obsloužit větší část území z jednoho místa s mnoha zastávkami jako kontaktními místy, což u autobusů nešlo. Rychlíky byly použity ze dvou důvodů: jednak jejich dosah je větší než u osobních vlaků, jednak se muselo zajistit, aby se kurýři v klidu a bezpečně ještě tentýž den vrátili. Pro pozdější roky organizátoři předpokládali, že se vlivem rozdělení tratí na menší úseky díky zapojení většího počtu kurýrů zkrátí doba kurýrů na trati (což se někde časem podařilo). Jinde došlo k převzetí kurýrní služby skauty z jiných měst než z Brna, což umožňuje optimální využití dne a není nutno shánět v koncových městech ubytování jako v některých případech na začátku. Základní systém tratí, tak jak byl zvolen v roce 1990 se v celku osvědčil a je zachován dodnes jako páteřní systém rozvozu Betlémského světla. Dle původní úvahy došlo již k tomu, že jednotlivá střediska jsou ochotna a schopna zajistit kurýrní službu na dalších tratích, což přispívá k rozšíření oblastí, kam se Betlémské světlo dostane. Některé z těchto tratí jsou již dnes zahrnuty do páteřního systému, který je oficielně podporován ze strany Českých drah a pravidelně zveřejňován i v jejich oběžníku. 3
Vedle toho se rozváží Betlémské světlo na mnoha lokálních tratích díky podnikavosti mnoha místních skautů na základě přímé domluvy s přednosty stanic a s nepřímou podporou GŘ ČD díky obecným informacím v úředním oběžníku a oficielním plakátům ČD s informacemi o Betlémském světle. Od neoficiální dopravy Betlémského světla, které umožnilo pochopení jednotlivých posádek daných vlaků, organizátoři z Junáka postoupili až k oficielní podpoře ze strany GŘ Českých drah. Z hlediska organizačních vazeb byla zvolena varianta volné sítě dobrovolníků, kteří mají možnost se připojit v kterémkoliv nejbližším uzlovém bodě sítě, která je tvořena páteřním systémem vlaků a doplňována lokálními spoji. K tomu nebyla nutná nějaká hlášení se dopředu (ať závazně či nezávazně), nebo zpětně (množství vykonaných návštěv a jiná „důležitá“ data). Na začátku bylo použito osobních kontaktů organizátorů a adresář Ústřední duchovní rady Junáka. Dnes vzhledem k celkovému rozšíření počtu zapojených skautských středisek, oddílů či jednotlivců a organizační struktuře (která v podstatě neexistuje) by korespondenční forma poskytování informací byla naprosto nedostačující a proto byly zřízeny samostatné webové stránky, které jsou pravidelně aktualizovány a měly by poskytovat dostatečné informace pro zapojení jakéhokoliv dobrovolníka i z řad neskautů (a že jich už je hodně). Dalším vcelku závažným problémem, který se vyskytl až v průběhu let, byla otázka, zda spojit tuto akci s nějakou sbírkou či jinou formou humanitární pomoci. Od začátku převládal názor, že tuto jedinečnou akci směřující k otvírání srdcí, k většímu vzájemnému porozumění mezi generacemi, by spojení jakoukoliv formou s penězi či jinými dary leda uškodilo. ČD si jeden rok s tichým souhlasem organizátorů tuto možnost vyzkoušely a samy dospěly k názoru, že tudy cesta nevede. Tím pro organizátory této akce je v podstatě tato otázka jednou pro vždy zodpovězena a diskuse v tomto směru považují nejvýš za ztrátu času. Rozšíření Betlémského světla V prvních letech Betlémské světlo vozili kurýři téměř výhradně konkrétním osobám na určitých stanicích. Jejich přičiněním se potom informace o Betlémském světle šířily jako kruhy na vodě a přibývalo zastávek vlaků, na kterých se objevovaly zájemci o převzetí Betlémského světla pro jeho předávání dál. Z ohlasů, které dostávali kurýři, nebo přímo organizátoři, se dalo vysledovat, jak tato vlna postupně zasahuje jednotlivé kraje a okresy. Dnes už je veřejnost (kterou to zajímá) poměrně dobře informovaná, a ve svém okolí si i tyto informace o termínech umí včas zajistit. Přesto je možná dobré se trochu zamyslet nad tím, co vedlo k tak značnému rozšíření této akce i bez finančních dotací a velké propagace. Nechme stranou jistou část módnosti a podívejme se, čím zaujalo skautskou veřejnost. Lze říci, že tato akce poměrně přesně zapadá do rámce skautské výchovy v tom nejvlastnějším slova smyslu. Obsahuje notnou dávku romantismu spojenou s určitou exotičností a atraktivností - což jsou záležitosti prvoplánové, které vcelku úspěšně přikrývají vlastní podstatu výchovného působení, které tak získává na účinnosti svou nenápadnou a nenásilnou formou. Odpovědnost Tato odpovědnost přitahuje rovery a rangers, mladé činovníky, aby se mohli „předvést“ v tom dobrém slova smyslu. Jejich reakce na nejčastější dotazy novinářů a lidí touto akcí neoslovených, co dělají, když jim světlo zhasne, je naprosto jednoznačná. Tento případ prostě neexistuje. A také je skutečně vidět, jak se jistí, zálohují si světlo ve vlaku, aby při předávání kdekoliv mohli hrdě hlásit, že to je skutečně světlo až z Betléma. Kdo o tom pochybuje, dotýká se jejich cti. Světlonoši na místní úrovni, což bývají nejčastěji světlušky, vlčata a skauti, neváhají zajít v případně zhasnutí světla, což se jim někdy přihodí, tam, kde si mohou znovu zapálit ze záložního zdroje to pravé světýlko. Použít sirku, jak to někdy někteří lidé naznačují a nadhazují, to pro ně prostě není řešení. Kontakt s lidmi Doprava Betlémského světla vždy vzbuzuje pozornost. Mimo předávání světla ve stanicích jsou nejčastěji kurýři během cesty zaměstnáni vysvětlováním, co to vlastně vezou, ať už spolucestujícím, nebo 4
průvodčím, či vlakvedoucímu. Protože jsou v kroji, cítí závazek chovat se v souladu s pravidly společenského chování. Vysvětlováním svého poslání si trénují rétorické schopnosti, zodpovídáním různých dotazů si trénují schopnost argumentace a současně jsou nuceni více přemýšlet o podstatě věci, což prohlubuje jejich chápání smyslu této činnosti. Na lokální úrovni si tříbí světlonoši základní prvky slušného chování, učí se poznávat lidi ze svého okolí. Při vhodném upozornění ze strany vůdců a vůdkyň se mohou vhodnými dotazy dovědět mnoho zajímavého jak ze života svých sousedů, tak z historie okolí svého bydliště, což jistě neopomenou později využít při činnosti oddílu. Pokud oddíl nashromáždil adresy zájemců o Betlémské světlo, kterým jej donese až do domů, je to i vhodná příležitost rozšířit si znalosti místopisu, zvláště ve větších městech. Propagace Chce-li nějaký oddíl roznášet Betlémské světlo, musí si také zjistit, komu ho zanést. A do jeho činnosti vstupují marketingové prvky, v tomto případě „průzkum trhu“. K tomu dobře poslouží dobře nasměrovaná „propagační kampaň“, kde se uplatní výtvarné vlohy členů oddílu - malování plakátků, vánočních přání, která se budou předávat s Betlémským světlem atp. Určit, kde se budou shromažďovat adresy zájemců, jejich vyhodnocení z hlediska stanovení optimálních tras roznášky. Domluva s radnicí, v případě, že se bude Betlémské světlo poskytovat široké veřejnosti v rámci obecních vánočních aktivit. Duchovní rozměr Betlémského světla To, co bylo dosud uvedeno, jsou sice důležité složky skautské výchovy „pro život“, ale to nejdůležitější, a přitom na první i druhý a další pohled nejméně viditelné působení Betlémského světla leží někde úplně jinde. Ano, dokáže narušovat vzniklé mezigenerační bariery, dokáže ulamovat ostré hroty mezilidských vztahů, dokáže otevírat lidská srdce, učinit lidi vnímavější k druhým, k jejich potřebám touhám a přáním, k jejich bolestem. Dokáže nám nastavit zrcadlo, našemu materiálnímu pojetí vánoc, dokáže nám připomenout smysl žebříčku hodnot. Ale to nejdůležitější, co nám přináší, aniž bychom si to mnohdy vůbec dokázali uvědomit, je jeho odkaz na vlastní podstatu vánoc jako svátku našeho začátku cesty k nejvyšší Pravdě a Lásce. Jan Svoboda - Brouček _____________________________________________________________________________________
3. ročník Stezky písmáků skončil Druhé kolo se v roce 2002 konalo dne 16. listopadu v Praze 10 - Vršovicích ve sboru Evangelické církve metodistické. Do závěru ročníku SP 2002 se z prvního korespondenčního kola kvalifikovalo - celkem 37 účastníků, - z nich se dostavilo celkem 28 řádných soutěžících (76%), - kteří tvořili 10 týmů; - kromě toho soutěžili 2 jednotlivci. Tentokrát nikdo v závěrečném kole nesoutěžil v kategorii „mimo pořadí“. Na soutěž se nemohlo dostavit 9 soutěžících. Tato dlouho očekávaná společná chvíle pro soutěžící i organizátory byla zarámována písněmi, které na kytaru doprovázel předseda klubu Pathfinder kazatel CASD Petr Adame, úvodní pobožnost s krátkým 5
vyprávění dle Bible vykonal pro děti i dospělé emeritní pražský senior ČCE far. Blahoslav Hájek, závěrečné propuštění s požehnáním vykonal opět kazatel CASD Petr Adame. V KATEGORII NEJMLADŠÍCH (ve věku do 9 let včetně) soutěžily 2 týmy a 1 jednotlivec: - první místo obsadil tým klubu Pathfinder Frýdek-Místek ve složení Nikol Pavloková, Edita Fedorková, Marian Řeha a Lukáš Hořínek s bodovým ziskem (20 z 25 možných), - druhé místo obsadil jednotlivý soutěžící z Jednoty Bratrské Liberec Michal Krchňák (s 19 body z 25 možných), - soutěž v této kategorii dokončil také tým ze sobotní školky CASD Hodonín ve složení Michal Kapec a Taras Ševčuk (správně zodpověděli 14 otázek z 25). V KATEGORII MLADŠÍCH (ve věku 10 -12 let včetně) soutěžily 3 týmy a 1 jednotlivec: - první místo obsadil tým klubu Pathfinder Jablonné nad Orlicí ve složení Jana Gregorová, Markéta Foglová, Alžběta Ejemová a Matouš Ejem (získali 31 bodů z 35 možných) - druhé a třetí místo spolu obsadily 2 týmy - CČSH Kladno ve složení Markéta Vlková, Martina Vlková a Inka Jurková a 2. oddíl skautek Nová Paka Anna Vitvarová, Michaela Vitvarová a Barbora Vitvarová (se ziskem 28 bodů z 35 možných); - soutěž dokončil v této kategorii také jednotlivec Samuel Müller z klubu Pathfinder Česká Lípa (se ziskem 24 bodů z 35 možných). V KATEGORII NEJSTARŠÍCH (ve věku 13 - 16 let včetně) soutěžilo 5 týmů: - první a druhé místo shodně obsadily 2 týmy - tým Jednoty Bratrské Liberec ve složení Anna Krchňáková a Daniel Krchňák a tým Křesťanského společenství Praha ve složení Johana Dittrichová a Štěpánka Bláhová (se správnými odpověďmi 45 otázek z 50) - třetí místo získal tým Křesťanského společenství Praha ve složení Pavlína Bláhová a Johana Vojtíšková (se ziskem 42 bodů z 50 možných) - soutěž dokončily v této kategorii také týmy: Slezské církve evangelické augspurského vyznání Oldřichovice ve složení Miriam Niemcová a Daniela Haltofová (získaly 41 bodů z 50 možných) a sobotní školky Církve adventistů sedmého dne Hodonín ve složení Martin Kapec a Alexandr Ševčuk (získali 38 bodů z 50 možných). Děti si mohly vybrat své ceny z hodnotné nabídky dobrodružných a poučných knih pořízených v rámci Junáka, z knih darovaných CASD z adventistického nakladatelství, titulů z fondu Mezinárodní biblické společnosti a dospělým byla nabídnuta příručka pro čtení z Bible a uvažování nad jejími texty „Mana“, kterou čtvrtletně vydává BJ. Soutěžící v Praze doprovázelo 9 vedoucích, z nichž někteří byli také rodiče, a další doprovod dětí. Zúčastnilo se také několik dalších hostí: ředitel Mistrovství ČR ve znalosti Bible Karel Sedláček, jednatel 6
Biblické jednoty (BJ) Praha Pavel Tůma a ředitel české pobočky Mezinárodní biblické společnosti (IBS) se sídlem v Praze Milan Hlouch. Z týmu 10 organizátorů STEZKY PÍSMÁKŮ, koordinovaných Vladislavem Jechem –Kamzíkem z redakce našeho měsíčníku „Na dobré stopě“ vedl závěrečné kolo soutěže její ředitel Jiří Zajíc – Edy a pomáhali mu jeho členové br. Miloš Blažek – Merkur, Petr Krampl – Karbous a Pavel Petrašovský – Boyda; posilou organizátorů byli další pomocníci z řad Junáka (střediska Junáka 112.38 Praha 2 Adéla Čapková a Helena Jechová, z vedení klubu Pathfinder v Praze Daniela Adameová a jeho předseda Petr Adame). Z průběhu soutěže zajišťovala přímé vstupy do vysílání radia Proglas redaktorka Jana Strejčková. Výsledky besedy s vedoucími a rodiči dětí
Prvním tématem pro diskusi bylo, zda nadále trvat na přesné citaci z ekumenického překladu Bible. Po vzájemném vysvětlení mezi zástupcem organizátorů a dospělými „dohlížejícími“ (kteří nesou spoluodpovědnost při prvním korespondenčním kole) se porada shodla na tom, že část otázek bude nadále připravována touto formou. Hlavním důvodem je dobrá zkušenost, jak může v dospělosti znalost veršů z Písma sv. v různých životních situacích pomoci. Dohlížející z korespondenčního kola referovali o tom, jak intenzivně a jakými formami provádějí přípravu na soutěž: při domácích rodinných
pobožnostech nebo na schůzkách, kdy se probírání biblických knih podobá spíše výuce náboženství. Důležité je, aby dospělí dětem dokázali zprostředkovat souvislosti biblických dějů, aby jim pomáhali přenášet Slovo Boží do života. Je třeba také občas vysvětlovat některé pojmy, jako např. v tomto ročníku pojem „prozřetelnost“. Po vyplnění soutěžních archů se konají také besedy. Je vhodné nalézt pro určitou biblickou knihu nejdůležitější veršem, který poselství knihy vyjadřuje. Po vysvětlení důvodů výběru Malých proroků, totiž aby se nepřeskakovaly méně známé části Bible, bylo konstatováno, že bezesporu tato část
7
představovala v 1. kole nejtěžší část soutěže. Organizátoři kvůli tomu letos snížili limit postupu do 2. kola. K otázce po „zvláštnostech“ v otázkách debata přinesla vzájemné pochopení, že určité zpestření otázkami po počtech, jménech apod. nemá být jen „lahůdkou“ a i když patří k soutěžnímu charakteru této akce, musí být použita s ohledem na celkové cíle soutěže. V této souvislosti vysvětlili zástupci řídícího výboru Mistrovství ČR ve znalosti Bible (K. Sedláček a P. Tůma) v čem spočívá vyšší náročnost této soutěže pro dospělé; účastníci besedy si mohli vzít kontakt na tuto soutěž pro sebe i děti, které překročením 16 let získávají možnost se účastnit této soutěže, která probíhá rovněž každoročně v červnu (obě kola probíhají v týž den za osobní účasti soutěžících). Obsáhlou částí besedy byla problematika v tomto ročníku nové kategorie „N“ = nejmladších (na doporučení besedy v roce 2001) a tvorby
otázek pro ně. Protože organizátoři měli určité potíže s promítnutím požadavku na zdůraznění příběhů, ohlásil oddíl klubu Pathfinder z FrýdkuMístku, že se pokusí pro zvláště tuto kategorii otázky připravit pražští organizátoři sladí tyto otázky s celkem pro všechny. Po vysvětlení návaznosti mezi kategoriemi byla potvrzena zásada, že vyšší kategorie (mladší = „M“ a nejstarší = „S“) budou i nadále mít vždy za základ otázky kategorie nižší, počínaje „N“. Závěrem se všichni přítomní shodli na tom, že náročnost soutěže má být zachována. Organizátoři také zváží námět, aby se v roce 2003 konalo 2. kolo na Moravě např. v Brně nebo jiném dobře dostupném místě. Milan Hlouch navrhl, aby se soutěžící i organizátoři seznámili s akcí „Mana minibible“, inspirovali se jejími příběhy a případně se do ní zapojili nebo na ni jinak navázali - k tomuto účelu bude podrobněji informovat organizátory Stezky písmáků.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Ježíš oslovoval v modlitbě Boha “Abba”, což je důvěrné pojmenování, které můžeme překládat zdrobnělým “Tatínku”. Opakování nabubřelých titulů často svědčí o bezmyšlenkovitosti, se kterou někdy kopírujeme ty “zbožnější”, jindy o snaze vystavovat na odiv svou vlastní zbožnost. Podobně opakování oslovení “Pane” za každým druhým slovem je spíše jazykový balast. Není třeba si asi zvláště dělat starosti s tím, na kterou z osob Boží Trojice se budeme obracet, i když je možno vystopovat denominační příslušnost z toho, které z osob dáváte při oslovení přednost, např. charismatici se často obracejí na polozapomenutého Ducha svatého, evangelikálové upřednostňují Pána Ježíše… V liturgii existují pravidla, která určují, kdy se na kterou z osob obracet, ale v osobní modlitbě není třeba si komplikovat takovými teoriemi život. Je lépe nechat se vést citem a občas zkontrolovat, jestli se přece jen některá z osob Trojice nevytratila z našeho zřetele. Modlitba svými slovy by měla dále obsahovat některé prvky: chválu, dík, vyznání a přímluvy či prosby. Není přitom nutné, aby se všechny tyto části objevily v každé modlitbě, vždyť např. Modlitba Páně je modlitbou čistě prosebnou. Chvála je připomínkou toho, kdo je Bůh. Je dobré chválit jeho vlastnosti: velikost, svatost, dobrotu, lásku, milosrdnost… protože i my si potřebujeme tyto Boží vlastnosti připomínat.
Čtení na pokračování Připravila: Darina Bártová 3. Modlitba vlastními slovy Stanovit pravidla, jak by měla “správná” modlitba vypadat, je velice obtížné. Neexistují přesné návody, proto je možno navrhnout spíše několik orientačních bodů. Pro většinu lidí je asi nejběžnějším typem modlitby modlitba slovy – ať již vlastními či použití převzatých modliteb. Není to přirozeně jediná forma, modlitba se může odehrávat i za naprostého ticha, typem modlitby je např. také meditace, kontemplace… ale o tom až v budoucnu. Zastavme se tentokrát u modlitby vlastními slovy. Modlitba je ve skutečnosti pedagogický prostředek. Vyznáváme-li Boží vševědoucnost, zdála by se modlitba zbytečnou, vždyť Bůh ví, co chceme. Nicméně tento Bůh stojí o to, abychom se s ním o tom přesto bavili. Existují lidé, kteří mají k Bohu tak blízko, že jejich modlitba je vlastně prostým vyprávěním příběhu. Těmto lidem lze tak trochu závidět, protože jejich modlitba je ovocem hluboké víry. Těm, kdo mají s vyjadřováním svými slovy potíže, anebo nemají dost zkušeností, lze pomoci několika radami: Je vhodné, aby modlitba začínala oslovením. Nemusí to být oslovení nijak pompézní, sám 8
(Bůh sám není ješitný a nepotřebuje naše modlitby také modlitbu odevzdání (zpravidla na lichocení). Dík je lidskou reakcí na konkrétní počátku dne): předkládají Bohu sami sebe i Boží jednání v dějinách světa i v osobních situace a věci a Bohu přenechávají řešení. dějinách člověka. Dík by neměl z našich Modlitba odevzdání má však také své riziko: modliteb mizet, je to víc než projev slušného neříkejte nikdy “Pane, odevzdávám Ti…” pokud vychování. Vyznání je na místě tehdy, kdy jsme to nemyslíte opravdu vážně. Jinak se vám může si vědomi, že je něco v nepořádku – buď jsme stát, že se ve chvíli, kdy vás Bůh vezme za slovo, něco udělali špatně, anebo jsme opominuli udělat budete velice divit. Boží řešení pak může být něco dobrého. Přitom naše selhání a hříchy se podstatným zásahem do vašich představ a plánů. nemusejí týkat pouze našeho jednání, ale i Zakončením modlitby je slovo Amen, které myšlenek, slov a postojů. Vyznání by nemělo v originálu znamená jakési potvrzení řečeného chybět v osobní modlitbě ani v tom (lze ho vyložit např. jako “Staň se”). případě, že příslušíte k církvi, kde Tímto slovem si církev zvykla existuje svátostná praxe smíření, stvrzovat modlitby. Připojím-li své neboť i svátosti (pokud ji berete Amen k modlitbě druhého, znamená to, vážně) má předcházet příprava. že souhlasím s tím, co ten druhý ve své Konečně prosby a přímluvy se týkají modlitbě Pánu předložil. Tedy i Amen potřeb našich i našeho okolí. Naše by mělo být používáno vážně a prosby by měly být velmi konkrétní: s rozmyslem. Nechce-li člověk např. je sice správné modlit se za odpustit a říká-li Amen k Modlitbě hladovějící v Africe, ale někdy je těžší Páně, dělá ze sebe lháře a pokrytce. modlit se za souseda, který mě Někdy je tedy lépe mlčet. nezřízeně štve. Je tedy třeba dát si Pokusíme se věnovat následující pozor, aby se prosby nestaly “zbožným” útěkem období úvaze o tom, jak se modlíme, zda nám před vlastní odpovědností. z osobní modlitby něco nevytěkalo, ať již díky či Jiným úskalím se nám mohou stát naše vlastní přímluvy za lidi v našem okolí. Zkusme se představy o tom, jak by měl Bůh naše modlitby zamyslet i nad tím, které z osob Trojice dáváme vyslýchat. Může se nám stát, že budeme Boha přednost a proč. Povede-li se nám dokonce Bohu nutit, aby pracoval podle našich plánů. Toto vyprávět příběh o nás samých, můžeme objevit riziko je důvodem, že mnozí lidé zařazují do své další rozměr modlitby. _____________________________________________________________________________________ Hledala jsem LÁSKU
všechno, po čem prahne srdce mé. Vidím zázraky Boží, které přicházejí ke mně v rychlém sledu, jeden za druhým.
(z básnické sbírky Aleny Břeňové „Doteky“)
Celý život jsem hledala lásku, já nemohla ji najít. Hledala jsem všude, kolem sebe, v každičkém koutě, na každém nároží. Ptala jsem se všech, zda ji neviděli.
Okamžik pravdy, v němž pochopila jsem tak náhle Podstatu svého bytí, přišel ve chvíli, kdy znavena hledáním všechno jsem vzdala a nechala na Pánu, aby mě pozvedl k sobě a srdcem svým s Jeho Srdcem jsem se spojila.
Všechno marno. V zoufalství prosila jsem Pána, aby mi ukázal cestu. A on mě vyslyšel. Teď mám LÁSKU. Mám všechno, po čem toužím, 9
Dnes JEDNO JSME. Pán Ježíš, Bůh náš, Pán náš mi ukazuje Cestu v každé vteřině, hladí mě a hýčká a dodává mi sil, když znavena úkoly mnohými vysílením padám. Pane, veď mě i nadále, Tobě DŮVĚŘUJI, TEBE MILUJI, NEJSVĚTĚJŠÍ LÁSKO V NEJSVĚTĚJŠÍM SRDCI.
(9.října 2002) Grafika br. L. Ruska – Šamana
Sestra Alena Břeňová – Ještěrka nám napsala: Chci velmi poděkovat redakci NDS za zařazení zejména těchto příspěvků v posledním čísle NDS: „O začínání“ (autor Edy) a „Modlitba je vztah“ (autorka Darina Bártová) – samozřejmě velmi děkuji i oběma autorům. Zejména článek Dariny Bártové mi velmi pomohl ujasnit si můj vztah k Bohu.
_____________________________________________________________________________________ Přílohou tohoto čísla NDS je letáček Ekumenické lesní školy (chlapecké). _______________________________________________________________________________________________________________________________
lesního kurzu na jednom místě a ve stejném čase si slibujeme vedle navázání kontaktů napříč různými věkovými skupinami také vzájemnou inspiraci a nové zkušenosti. Nedílnou součástí DELŠ a DELK je tradiční Seznamovací setkání, které se uskuteční pravděpodobně v posledním květnovém víkendu a podzimní nebo zimní Závěrečný víkend v Praze. Bližší informace o místě i o programu vám pošleme později. Základní informace k letnímu běhu: DELŠ proběhne pod vedením sestry Hanky Bouzkové - Ezopa
Také dívčí ekumenická lesní škola (DELŠ), která se v roce 2003 koná pod heslem „Škola hledání cest“, nám zaslala svůj letáček:
Program: · přednášky z pedagogiky, psychologie, filosofie, etiky... · výpravy do pozoruhodných končin (vážná hudba, vesmír, ornitologie) · diskuse o aktuálních tématech skautského hnutí · ekumenická zamyšlení · setkání s inspirativními osobnostmi · tvůrčí dílny Podmínky účasti: · věk nad 18 let · absolvování vůdcovské zkoušky
Termín konání: 2. – 10. srpna 2003 Místo: Červený Hrádek u Sedlčan Milé sestry, zveme Vás na Dívčí ekumenickou lesní školu a lesní kurz do přívětivého prostředí Červeného Hrádku u Sedlčan. Přívlastek ekumenický má v tomto případě nejširší možný význam. Akce je opravdu otevřená všem - věřícím i těm z Vás, které se za věřící nepokládají. Od spojení lesní školy a
10
DELK proběhne pod vedením sestry Jitky Hruškové - Rychlonožky Program: · přednášky a praktické ukázky z oblastí vedení oddílu, táboření, zdravovědy, her a hudební výchovy... · ekumenická zamyšlení a diskuse o tématech, která Vás zajímají · rukodělné práce · tvůrčí dílny · výpravy do přírody Podmínky účasti: · věk nad 1 5 let Přihlášky můžete posílat hned, nejpozději však do 15. března 2003 na následující adresy:
170 00 Praha 7, 604251990
tel.:
220802619
nebo
Kontakt pro DELK: Jitka HruškováRychlonožka, Bolzanova 7, 110 00 Praha 1, tel.: 224221 446
Kontakt pro DELŠ: Miriam Kupková Čakanka, U Uranie 4/1414,
_____________________________________________________________________________________ Jaká je hodnota předpovědí? Byl podzim a Indiáni v jedné vzdálené rezervaci se ptali svého nového náčelníka, jaká bude nastávající zima. Náčelník byl mladý a studoval na univerzitě, nikdy však nebyl zasvěcen do starých tajů svých předků. Chvíli koukal na oblohu do mraků a nevěděl co odpovědět. Protože však nechtěl, aby odpovědí způsobil svým lidem újmu, řekl že přicházející zima bude tuhá a že by se na ni měli připravit. Ať tedy začnou sbírat dříví. Nicméně byl praktickým vůdcem po několika dnech zavolal na meteorologickou službu a ptal se, jakou očekávají zimu. "Vypadá to, že bude tuhá zima," zněla odpověď meteorologa. Náčelník se tedy vrátil k svým lidem a nařídil jim, ať ve sběru dřeva pokračují. Po týdnu opět zavolal meteorologickou službu a opakoval svůj dotaz. Meteorolog odpověděl: "Ano, zima bude opravdu tuhá." Náčelník tedy svým lidem přikázal, ať seberou každý kousek dřeva, na který přijdou. Po čtrnácti dnech se opět obrátil na meteorologickou službu s dotazem, zda si jsou absolutně jisti svou předpovědí. „Absolutně," odpověděl meteorolog. "Bude to jedna z nejkrutějších zim vůbec."
"Jak si můžete být absolutně jisti?" ptal se náčelník pamětliv své univerzitní výchovy. Meteorolog odpověděl: "Indiáni sbírají dřevo jako diví." Tento starý příběh se k nám dostal prostřednictvím prof. J. G.
Kukly a V. Cílka od Stephana E. Zebiaka, jednoho z šéfů LamontovaDohertyho centra pro pozorování Země. Ivan Boháček
_____________________________________________________________________________________ 11
Výzva z ráje Když jabloň v ráji teprve nasadila na květ, dostali dva nejvyšší andělé úkol. Měli zformovat mravní výzvu, kterou by Bůh vložil lidem do srdce. "Mám nápad!" pravil anděl, jehož jméno začínalo na G. "Já bych to shrnul do jediné věty" Chceš - li být šťasten, musíš být lepší než ti druzí. To podnítí soutěž v mravnosti a ctnostech. Bude to pro lidi skvělá motivace, ne?" "Jistě, jistě. Doopravdy chytré!" přitakával trochu kysele ten druhý, který se jmenoval od hlásky L. Bůh Otec návrh přijal a pověřil L. jeho uskutečněním. Pak byl svět stvořen a lidstvo mravně zklamalo na celé čáře. Když už bylo jasné, že se cosi zvrtlo, předvolal si oba archanděly Bůh. "Co přesně jsi do lidského srdce vložil? A nezapomeň, že jsem vševědoucí!" udeřil na L. " Dal jsem tam větu: Chceš - li být šťasten, musí být druzí horší nežli ty." Marně pak vysvětloval Bohu, že je to přece přesně totéž. Marně tvrdil, že dal lidem věčný pramen štěstí, neboť každý bude vždycky svolný věřit, že druzí jsou horší nežli on. Bůh Otec se velmi hněval. "Nech si ty chytristiky, Lucifere! V nebi končíš! Okamžitě zmiz! Padlý anděl se rázem zřítil do tmy Gabriel se za ním dlouze díval. Najednou se cítil jaksi šťasten a neměl ani zdání proč. ( Z knihy Jiskra ve sněhu, kterou vydal Knižní klub) Při příležitosti semináře ELŠ v lednu 2003 zve odbor duchovní výchovy Junáka všechny vedoucí oddílů se zvýrazněnou duchovní výchovou na setkání, které připravuje v Domě Bible v Kobylisích. Prosíme všechny zájemce, ať již mají v úmyslu se semináře zúčastnit vcelku nebo přijít pouze na toto setkání, aby se redakci NDS co nejdříve obratem ozvali! ♥ ♥ ♥ Předběžně počítáme se sobotou 11. ledna 2003 o polední přestávce semináře.
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 02/81865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2002 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce. * 12
