OBSAH 1. ÚVOD LITERÁRNÍ P

5

OBSAH 1. ÚVOD ........................................................................................................................................................... 6 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED............................................................................................................................. 7 2.1 BOTANICKÉ ROZDĚLENÍ A CHARAKTERISTIKA JÁDROVIN A PECKOVIN ..................................................... 7 2.1.1 Botanické rozdělení a popis rodu Malus Mill. – Jabloň.................................................................. 7 2.1.2 Botanické rozdělení a popis rodu Pyrus L. – Hrušeň ...................................................................... 8 2.1.3 Botanické rozdělení a popis rodu Prunus L. ................................................................................... 9 2.2 AGROTECHNIKA VE STARŠÍCH SADECH .................................................................................................. 10 2.2.1 Požadavky a nároky na prostředí ovocných druhů........................................................................ 10 2.2.2 Význam a zásady řezu ................................................................................................................... 14 2.2.3 Ovlivňování zakládání a diferenciace květních pupenů řezem...................................................... 15 2.2.4 Hnojení v zatravněných sadech..................................................................................................... 16 2.3 HISTORIE OVOCNÁŘSTVÍ ........................................................................................................................ 17 2.3.1 Historie ovocnářství v zájmové oblasti.......................................................................................... 18 2.3.2 Druhová a odrůdová rajonizace.................................................................................................... 19 2.3.3 Krajové a staré odrůdy.................................................................................................................. 19 2.3.4 Uchovávání starých a krajových odrůd v genofondových sadech ................................................. 20 2.3.5 Bio-ovocnářství ............................................................................................................................. 21 2.3.6 Hodnocení sklizně ......................................................................................................................... 22 3. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST..................................................................................................................... 24 3.1 CÍL PRÁCE .............................................................................................................................................. 24 3.2 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY OBLASTI LIPNÍKU NAD BEČVOU ........................................................................... 24 3.2.1 Poměry geomorfologické a hydrografické .................................................................................... 24 3.2.2 Poměry klimatické ......................................................................................................................... 25 3.2.3 Poměry geologické a pedologické ................................................................................................. 26 3.3 POMOLOGICKÝ POPIS NALEZENÝCH ODRŮD ........................................................................................... 27 3.3.1 Popis odrůd jabloní....................................................................................................................... 27 3.3.2 Popis odrůd hrušní ........................................................................................................................ 35 3.3.3 Popis odrůd švestek ....................................................................................................................... 38 3.3.4 Popis odrůd třešní ......................................................................................................................... 39 3.3 5 Popis odrůd višní........................................................................................................................... 40 4. METODIKA HODNOCENÍ..................................................................................................................... 43 5. VÝSLEDKY ............................................................................................................................................... 45 6. DISKUSE.................................................................................................................................................... 49 7. ZÁVĚR ....................................................................................................................................................... 51 8. NÁVRH NA VYUŽITÍ VÝSLEDKŮ....................................................................................................... 53 9. SOUHRN .................................................................................................................................................... 54 10. SUMMARY .............................................................................................................................................. 55 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 56 12. PŘÍLOHY................................................................................................................................................. 61

6

1. ÚVOD V dnešní době se dostává do popředí zájmu znovu využívání a ochrana dříve založených sadů. Jako jeden z hlavního důvodu je využívání starých a krajových odrůd ve šlechtění rostlin, mnoho těchto odrůd je značně odolných k nepříznivým klimatickým podmínkám, chorobám a škůdcům, představují tak důležitou zásobárnu důležitých genů a vlastností, které je třeba uchovat. Extenzivní kmenné sady (přestože nedosahují takové produkce ovoce jako sady moderní, intenzivní) vykazují svůj velký význam nejen z hlediska estetického, ale jsou velmi často díky svému polokulturnímu prostředí domovem mnoha druhů divokých živočichů a rostlin – nezřídka vzácných. Velmi ceněné jsou také jejich protierozní účinky a protihluková funkce v obydlených oblastech. O příznivém vlivu ovoce na zdravotní stav lidí není pochybností. Je výrazným doplňkem stravy a zároveň důležitým přírodním zdrojem cenných látek – vitamínů, minerálů, pektinů, vlákniny, cukrů, tuků aj. Ovocné stromy se od nepaměti podílí na spoluvytváření rázu kulturní krajiny, často jsou propojujícím prvkem volné krajiny a obydlených částí. Tuto funkci plní zvláště kmenné tvary (polokmen, vysokokmen) jakožto součást selských sadů u domů, ale i ovocná stromořadí, aleje i solitérní stromy v polích či na loukách. I když je hospodářská funkce ovocných alejí u frekventovaných silnic na ústupu, z krajinářského hlediska i jako zdroj potravy pro volně žijící živočichy působí nadále velmi pozitivně. Cílem vypracování evidence ovocných druhů a odrůd bylo skutečné zjištění druhové a odrůdové rozmanitosti v dané lokalitě Lipníku nad Bečvou. Tato oblast se nalézá v okresu Přerov, který spadá do kraje Olomouckého. Zdejší podmínky jsou pro pěstování ovocných druhů zejména jabloní, hrušní, třešní, višní a švestek příznivé. Klimatický ráz Hornomoravského úvalu do kterého tato oblast spadá je značně vyrovnaný.

7

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Botanické rozdělení a charakteristika jádrovin a peckovin 2.1.1 Botanické rozdělení a popis rodu Malus Mill. – Jabloň Z botanického hlediska patří jabloně (rod Malus Mill.) do řádu růžokvětých (Rosales), čeledě růžovitých (Rosaceae) a podčeledě jabloňovitých (Maloidae) (KUTINA, 1992). Jabloně jsou stromy nebo keře, někdy trnité; kmeny stromovitých typů, poměrně štíhlé, poněkud krátké a někdy téměř přízemní; kůra v mládí z pravidla šedohnědá nebo tmavohnědá, ve stáří našedlá borka, odlupující se v slabších, drobnějších šupinách; letorosty zelenohnědé, na sluneční straně často načervenalé; kořenová soustava s vyvinutým kůlovým kořenem, brzy rozvětveným, postranní kořeny silné s dostatečným vlášením; listy střídavé, pilovité, vzácněji i laločnaté, jednoduché, různě vejčité, eliptické až podlouhlé, různě velké, většinou různě zelené, vzácněji červené, nahnědlé až purpurové, podzimní zbarvení někdy žluté, naoranžovělé, červené či purpurové; květy původně 5-ti četné, široce nebo úzkoplátečné, většinou bílé, ale i různě růžové, červené, purpurové až nahnědlé, někdy výrazně vonné, jednoduché, poloplné až plné, většinou v chudokvětých chocholících; plod malvice, na vrcholu s vytrvávajícím nebo opadavým kalichem, hruškovitá, tupě kuželovitá, podlouhle vejcovitá, široce kulovitá nebo kulovitá, zelená, různě nažloutlá, načervenalá, naoranžovělá či purpurová; do října – listopadu opadávající, jen ojediněle na stromě až do zimy vytrvávající ( HEIKE, MAREČEK, 1997). Systematika rodu Malus Mill. Není jednotná, příčinou je především značný polymorfismus většiny jabloňových druhů (DVOŘÁK et al., 1976). Systém podle LICHONOSE (1964) obsahuje 30 druhů jabloní. Všechny

pěstované

druhy

jabloní

se

zařazují

do

hybridního

druhu

Malus x domestica Borkh. Z dalších druhů mají pro ovocnářství největší význam Malus pumila Mill., od kterého je odvozena většina typových podnoží, Malus prunifolia Borkh., využívaná hlavně při šlechtění mrazuodolných odrůd a Malus floribunda Sieb, z které byly vyšlechtěny odrůdy rezistentní proti strupovitosti (HRIČOVSKÝ, 1990). Řada důležitých odrůd (Wealthy, Borovinka, Car Alexandr, Baumannova reneta) pochází od druhu Malus sieversii M. Roem. V ovocnictví mají stále význam ještě

Malus

baccata Borkh.,

8

Malus niedzwetzkiana Dieck., Malus turkmenorum Juz., Malus micromalus Makino, Malus ionensis Britt (DVOŘÁK et al., 1976).

2.1.2 Botanické rozdělení a popis rodu Pyrus L. – Hrušeň Z botanického hlediska patří hrušně (Pyrus L.) do řádu růžokvětých (Rosales), čeledě růžovitých (Rosaceae) a podčeledě jabloňovitých (Maloidae) (KUTINA, 1992). Hrušně jsou stromy nebo keře, zřídka stále zelené; kmen rovný, z pravidla brzy rozvětvený; kůra v mládí hladká, hnědá, později popraskaná, hnědošedá až šedá, loupající se v drobných šupinkách; větve někdy trnité; kořenový systém s dlouhým, hluboko sahajícím kůlovým kořenem, vedlejší kořeny dlouhé, silně a bohatě větvené; listy střídavé, řapíkaté, pilovité nebo celokrajné, řidčeji laločnaté, různě vejčité až úzce protáhlé, leskle zelené nebo matné, podzimní zbarvení nažloutlé; květy 5-ti četné, jednoduché, miskovité, vesměs bílé, vzácně jemně narůžovělé, sestavené v chocholíky, zpravidla bělavě plstnaté; plody malvice různé velikosti, kulovité, hruškovité nebo vejcovité, zelené, různě hnědé až nahnědlé, většinou jedlé (HEIKE, 1999). Rod Pyrus L. obsahuje 22 původních druhů a asi 40 hybridních druhů (HRIČOVSKÝ, 1990). Mezi nejdůležitější druhy hrušní patří: Pyrus communis L. emend., Pyrus communis subsp. sativa (Lam. Et DC.) Aschers. Et Graebn., Pyrus domestica Medic – hrušeň obecná Pyrus nivalis Jacq., syn. Pyrus communis subsp. Nivalis (Jacq.) Gams. In Hegi – hrušeň sněžná Pyrus pyraster (L.) Burgsd. – bas.: Pyrus communis var. pyraster L., syn. Pyrus achras Gaertn., Pyrus communis var. achras – hrušeň polnička (pravá a planá) Pyrus austriaca A. J. Kerner – hrušeň rakouská Vedle těchto druhů se planě vyskytují: Pyrus persica Pers., Pyrus cordata Desv. Pyrus salicifolia Pall., Pyrus eleagrifolia Pall., Pyrus syriaca Boiss., Pyrus ussuriensis Maxim, Pyrus calleriana Decne, Pyrus serotina Redh. (syn. Pyrus pyrifolia (Burm.)Nakai), Pyrus betulifolia Bunge. (KUTINA, 1992). Pěstované odrůdy evropského typu hrušní patří do rodu Pyrus communis L., odrůdy asijských hrušní jsou odvozené od druhů Pyrus pyrifolia (Burm.)Nakai, Pyrus serotina Redh.

a

Pyrus

ussuriensis

Maxim.

(HRIČOVSKÝ,

1990).

9

2.1.3 Botanické rozdělení a popis rodu Prunus L. Slivoň je v současné době společným názvem švestek, slív a všech jejich kříženců a odrůd, které z hlediska systematické botaniky řadíme do řádu Rosales (růžokvěté), čeledi Rosaceae (růžovité) a podčeledi Prunoidae (slivoňovité). Plodem slivoní je peckovice, která z hlediska obecné botaniky představuje pravý plod charakteristický pro všechny peckoviny obecně, kde kromě slivoní řadíme aké třešeň a višeň, meruňka, mandloň a broskvoň. Pravý plod – peckovice je složená z oplodí, které má 3 části. Povrchová slupka (exokarp), střední část zvanou dužnina (mezokarp) a část vnitřní – zkamenělou pecku (endokarp). Pecka vytváří ochranný obal semene, jenž je uvnitř pecky. Semeník vznikl srůstem jediného plodolistu, což můžeme pozorovat na vyvinutém plodu jako jeho tzv. srůstovou jizvu (šev, rýha).

Rod Prunus L. Zahrnuje jen několik druhů, z nichž u nás je domácí (slivoň) trnka (Prunus spinosa L.). Jak uvádí VLK (2004), DOSTÁL (1954) dělí z botanického hlediska rod Prunus L. – slivoň na Prunus spinosa L. – slivoň trnka, na Prunus cerasifera EHRH. – slivoň myrobalán a na Prunus domestica L. – slivoň švestka. U nás většina pěstovaných odrůd slivoní patří do skupiny, botanického druhu Prunus domestika L. Do poddruhu Prunus insititia (slívy) patří odrůdy, jejichž vzrůst je keřovitý. Na postranním obrostu někdy vyrůstají kolce. Květy jsou bílé, plody kulaté, velikosti 2 – 3 cm dlouhé. Dužnina je neodlučitelná od pecky. Z odrůd pěstovaných v minulosti, do této skupiny patří: Bryská, Carská, Durancie, Jefferson, Jeruzalémská, Kirkeho, Meruňkovitá zlatá, Viktorie. Z mirabelek jsou zastoupeny tyto odrůdy: Nancyská, Metská. Do poddruhu Prunus italica (renklódy) patří odrůdy stromovitého vzrůstu. Jednoleté výhony jsou bez kolců. Odrůdy kvetou čistě bíle, velikost plodu je 3 – 5 cm. odrůdy této skupiny se vyznačují sladkostí dužniny, která ulpívá částečně na pecce. Z odrůd sem patří: Althanova renklóda, Meruňkovitá renklóda, Ontario, Oulinská a Zelená renklóda. Zástupci poddruhu Prunus oeconomica (švestky) zahrnují veškeré slivoňové odrůdy stromovitého vzrůstu s květy nazelenalé barvy, s plody podlouhlými až vejčitými, 4 – 7 cm dlouhými. Dužnina se odděluje od pecky. Do této skupiny se zařazují také pološvestky mající částečně znaky sliv. Z odrůd sem patří: Agenská, Ananasová česká,

10

Anna Späth, Brněnská, Bühlská, Domácí švestka a její variety, Vlaška, Wangenheimova, Zimmerova.

Rod Cerasus Mill. Třešně, višně a příbuzné pomologické skupiny botanicky patří do rodu Cerasus Mill. (řád Rosales, L., čeleď Rosaceae Juss, podčeleď Prunoideae Focke). Rod Cerasus má sedm sekcí. Kulturní odrůdy třešní a višní mají nejužší vztah k sekce Eucerasus s podsekcemi Cerasus avium, Cerasus vulgaris, Cerasus austera, Cerasus collina, Cerasus fruticosa a sekce Mahaleb mají největší podíl na evropských kulturních formách třešní a višní. V sekci Eucerasus jsou z cytologického hlediska oprávněné tři skupiny: třešně, višně a amarelky, sladkovišně a skleňovky. Třešně •

jsou srdcovky, polochrupky a chrupky, které ještě dál dělíme na světlé, pestré, tmavé

a černé (Cerasus avium (L.), Moench var. durancina L. – chrupky

a polochrupky, Cerasus avium (L.), Moench var. juliana L. – srdcovky) Višně •

jsou kyselky a amarelky (hlavně Cerasus vulgaris Mill., Cerasus austera (Ehrh.) Roem, Cerasus collina Lej. et Court, Cerasus fruticosa (Pall.) Woron. a různé formy jejich kříženců).

Sladkovišně •

jsou sladkovišně pravé (forma colorata) a skleňovky (forma vitrina), vznikly křížením třešní a višní. Podle Truchsessovy systematické klasifikace zlepšené Dielem rozděloval třešně

a višně děkan Rössler ve svém katalogu psaném v letech 1810 – 1825 v Poděbradech. Nevěděl však, že sladkovišně jsou mezidruhoví kříženci a zařazoval je do višní. V praktické pomologii nazýváme dnes všechny odrůdy třešní, višní a sladkovišní názvem červené peckoviny (VÁVRA et al., 1965). 2.2 Agrotechnika ve starších sadech 2.2.1 Požadavky a nároky na prostředí ovocných druhů Pro pěstování jabloní klimaticky zcela vyhovuje převážná část území České republiky. Hlavní jabloňářské oblasti jsou v podhůří, kde je dostatek vláhy a menší výskyt

11

chorob a škůdců. Plody zde dozrávají později, bývají aromatičtější a trvanlivější. V teplých oblastech bývají plody vybarvenější a cukernatější, dříve dozrávají a jsou méně trvanlivé. Jabloním se při vhodném výběru odrůd a podnoží daří až do vyšších poloh s nadmořskou výškou kolem 600 -700 metrů nad mořem (BLAŽEK, 2001). Na výnosy a rentabilitu pěstování má největší vliv průměrná srážková hranice kolem 550 mm ročně. V oblastech s nižší úrovní srážek, zvláště při vyšších průměrných ročních teplotách (nad 9 °C) nebo na půdách s menší půdní jímavostí, je podmínkou úspěšnosti pěstování jabloní použití závlahy. Při volbě vhodných odrůd, podnoží a sponů je možno u jabloní dosáhnout v nadmořských výškách 400 – 500 metrů nad mořem stejných výnosů jako v teplých oblastech. Změna nadmořské výšky má obdobný účinek jako změna zeměpisné šířky. S přibývající nadmořskou výškou klesá průměrná roční teplota o 0,6 – 0,8 °C na každých 100 m této výšky. Tento rozdíl současně odpovídá posunu zeměpisné šířky přibližně o 200 km směrem na sever (BLAŽEK, 2001). Pro ovocné výsadby jsou nejvhodnější polohy chráněné zejména od severu přirozenou bariérou - pásmy hor, kopců, lesů apod. Vhodné jsou především mírné svahy, kde je v kritických obdobích zajištěna přirozená drenáž mrazivého vzduchu. Z hlediska požadavků na expozici svahu a členitosti terénu patří jabloň k málo náročným druhům (BLAŽEK, 2001). Jednotlivé odrůdy mají různé požadavky na světlo, i když jabloň jako botanický druh je světlomilná. Tvar přirozené koruny ukazuje přímo na požadavky příslušné odrůdy na světlo. Odrůdy se širokými, rozložitými korunami dovedou lépe využít difuzní světlo a mají lepší uplatnění v severnějších oblastech, kde je menší počet slunečních dní, nebo v západní Evropě v přímořských krajích, kde je velká oblačnost. Naproti tomu odrůdy s vysokou a úzce jehlancovitou korunou využívají difuzní světlo slaběji, jsou lépe adaptovány pro jižní oblasti nebo pro pěstování na svazích s intenzívním osvětlením. Jako základní ukazatel teplotního režimu daného stanoviště nejčastěji používáme průměrnou roční teplotu, méně často průměrnou teplotu vegetačního období nebo jednotlivých měsíců. Nejnáročnější odrůdy na teplotu vyžadují průměrnou roční teplotu 9 - 10°C. Naproti tomu odrůdy s nejmenšími požadavky na průměrnou roční teplotu se dají pěstovat při teplotách 6,5°C. V našich klimatických podmínkách se prakticky nevyskytují extrémně vysoké teploty, které by mohly jabloně poškozovat.

12

Základním preventivním opatřením v ochraně proti všem mrazovým škodám je výběr pěstitelských oblastí a stanovišť, která jsou pro pěstování jabloní vhodná. Jabloně jsou poměrně velmi tolerantní vůči různým hodnotám vzdušné vlhkosti – s výjimkou období květu většina odrůd velmi dobře snáší i nízkou relativní vzdušnou vlhkost, pokud je v půdě dostatek vláhy. Větší požadavky na vyšší vzdušnou vlhkost mají pouze některé odrůdy, jako např.´Boskoopské červené´ nebo ´Coxova reneta´ (BLAŽEK, 2001). Důležitým faktorem je také pohyb vzduchu v prostoru výsadby. Problémová jsou především stanoviště otevřená silným větrům. Značné škody způsobují větry v ovocných výsadbách rovněž v době květu, protože silně omezují let včel. Zhoršuje se tím možnost kvalitního opylení, které je základním předpokladem dobré násady plodů. Dokonalé chránění ovocných rostlin před větrem není rovněž ideální. Určitý pohyb vzduchu napomáhá rychlejšímu osychání listů a plodů po dešti, a tím snižuje nebezpečí infekce houbovými chorobami. Jabloně vysazené na chráněných stanovištích trpí mnohem více strupovitostí a škůdci než v otevřenějších polohách (BLAŽEK, 2001). Negativní vliv na růst a plodnost stromů má také vyšší obsah plynných a tuhých průmyslových exhalátů. Jsou to především oxid siřičitý, sirovodík, sirouhlík, oxidy dusíku, chlor, fluor a další látky, které se často ve větší koncentraci vyskytují v okolí průmyslových podniků. Z tuhých částí bývají obvykle problémem těžké kovy a popílek, který může pokrývat v silné vrstvě listy ovocných rostlin a znemožňuje fotosyntézu. Voda je pro jabloně dalším životně nezbytným faktorem, který se uplatňuje při pěstování přímo i nepřímo. Je nezbytným stavebním materiálem pro stavbu rostlinného těla, umožňuje výživu stromů rozpouštěním a transportem živin, je prostředím, v němž se uskutečňuje většina životních pochodů, je regulátorem teploty uvnitř stromu a silně ovlivňuje vlastnosti půdy. Využití atmosférických srážek závisí především na jejich rozložení v průběhu roku (také na jejich formě a jednorázové intenzitě), na hloubce a fyzikálních vlastnostech půdy. Za spodní hranici optimálních srážek se u nás udává celoroční množství 500 – 600 mm, přičemž na každý jarní a letní měsíc má připadat 50 – 100 mm. Některé podnože snášejí sucho lépe než jiné. Největší potřebu vody mají jabloně v době květu, v době intenzivního růstu letorostů a v období před dozráváním plodů (BLAŽEK, 2001).

13

Půda je jako základní součást životního prostředí pro pěstování jabloní velmi důležitá, protože po dlouhou dobu rozhoduje o návratnosti poměrně vysokých nákladů vynaložených na založení nové výsadby. Pokud jde o půdní druh, jsou pro jabloně nejvhodnější lehčí až středně těžké půdy, s dostatečnou hloubkou a dobrými fyzikálními vlastnostmi v celém půdním profilu. Je třeba dávat přednost půdám svěžím, tzv. panenským, kde se předtím jabloně nepěstovaly. Jabloně nejsou příliš citlivé na půdní reakci, nejvhodnější jsou půdy neutrální až slabě kyselé (BLAŽEK, 2001).

Hrušně u nás rostou poměrně zdravě. Zdaleka netrpí tolik chorobami a nevyžadují tolik péče jako jabloně. Různé místní i polokulturní odrůdy hrušní jsou ve dřevě značně odolné proti mrazu, což má význam hlavně pro šlechtění a podnožářství. Kulturní odrůdy hrušní, z nichž je valná část západoevropského původu a z mírnějšího klimatu, jsou však v průměru a poměru k jabloním celkově choulostivější (ČERNÍK et al., 1961).

Slivoně a především Domácí švestka a její krajové typy a jiné odrůdy pološvestek jsou rozšířeny na celém území naší republiky (VÁVRA et al., 1965). Vhodné jsou rovinaté a všechny mírně svažité pozemky bez ohledu na světové strany. Prvořadé slivoňové rajóny se rozkládají v polohách s nadmořskou výškou 300 – 500 m. nad mořem (VÁVRA et al., 1965). Větší nároky na výběr stanoviště mají renklódy a většina pološvestek. Otevřené a větrné polohy snášejí pouze pravé švestky. Pro pěstování tohoto ovocného druhu jsou nejvhodnější oblasti, kde je průměr ročních srážek vyšší než 600 mm a dostatečný podíl srážek připadá na jarní období. V našich klimatických podmínkách lépe vyhovuje rozložení srážek pozdnějším odrůdám než odrůdám raným. Pro intenzivní pěstování slivoní jsou nejvhodnější půdy humózní, teplé a propustné. Lépe se jim daří tam, kde je vody spíše nadbytek než nedostatek. Kořenový systém slivoní poměrně dobře snáší vysokou hladinu spodní vody, avšak tato hladina by neměla být nikdy vyšší než 1 metr pod povrchem půdy. Pro založení výsadby slivoní můžeme použít i pozemky s horší půdní bonitou, s nižším obsahem humusu a půdy písčité na hlinitém podloží, zvláště pokud se vysazují stromy štěpované na podnoži myrobalán (BLAŽEK, KNEIFL, 2005).

14

Třešně jsou v ČR velmi rozšířeny mají na našem území vhodné a přirozené podmínky. Višně jsou druhem u nás méně rozšířeným. Ucelené oblasti pěstování však višně nikde netvoří, sázejí se spolu s třešněmi, velmi dobře se shodují s půdní i polohovou vhodností. Vyhovují jim hlavně půdy písčité, písčitohlinité a teplé. Při výběru poloh pro třešně a višně je třeba dbát hlavně na to, aby to nebyly mrazové kotliny, kde se studený vzduch v noci a k ránu soustřeďuje a nemůže odtékat do nižších poloh. Oba tyto druhy jsou v období kvetení na mráz velmi citlivé. Nejvhodnější jsou polohy s nadmořskou výškou terénu 170 – 350 m, s průměrnou roční teplotou nad 8 ºC a úhrnem ročních srážek kolem 450 – 650 mm (VANĚK, J., 1947).

2.2.2

Význam a zásady řezu Řez ovocných stromů se provádí z důvodů usměrnění růstu stromu a ovlivnění jeho

plodnosti.

Rozdělení řezů: Výchovný •

používá se hlavně u mladých stromů, v období od výsadby do 4-5 let po výsadbě. Slouží k podpoře vegetativního růstu podzemní a nadzemní části – zakořenění, vytvoření pevné kostry koruny, s dobrým odklonem větví od kmínku a jejich rozvětvením. Není vhodné jej aplikovat ihned po podzimní výsadbě kvůli možnému mrazovému poškození, ale je lépe počkat na začátek vegetace.

Udržovací •

provádí se u stromů, které již plodí a omezuje se především na odstraňování suchých, nemocných a konkurenčních větví, které nadměrně zahušťují korunu. Cílem je udržet rovnováhu mezi růstem a plodností a zajistit přiměřeně prosvětlenou korunu. V extenzivním způsobu pěstování už většinou není tak intenzivní jako při výchovném řezu.

Zmlazovací •

přichází v úvahu u starých stromů, které již nepřirůstají a jejich plodnost se tím omezuje či není příliš kvalitní. Jedná se o podpoření vegetativního růstu, prosvětlení koruny a odlehčení stromu od nemocných a suchých větví. Často se

15

provádí u dlouho neudržovaných a zanedbaných stromů. Podle míry zakrácení větví se rozlišuje na mírný, střední a hluboký (SUS., 1999).

Zásady řezu: •

zohlednit stáří a zdravotní stav stromu.

•

respektovat vzrůstnost a charakter druhu i odrůdy (jiný řez potřebují třešně, jiný jabloně, řez se může lišit podle charakteru odrůdy, některé zahušťují více, jiné méně, některé vstupují do plodnosti dříve, jiné později )

•

zvolit správnou techniku řezu; mít kvalitní nářadí, větve řezat na větevní kroužek, nenechávat pahýly, které strom nedokáže vyhojit a jsou pak zdrojem infekcí a chorob. Silné větve odřezávat nadvakrát, aby se zamezilo odtržení kůry či odlomení větve od kmene. Pokud se jedná o strom starší než 3 roky, kosterní větve i terminál by měly mít vždy pokračování v nějaké další nezkrácené větvi - jednoletém výhonu, je zcela nevhodné zakrátit všechny větve (SUS., 1999).

Volba správného termínu řezu: •

jádroviny řezat v předjaří, nejlépe před rašením, případně silně přirůstající jádroviny v létě (nastupuje tak větší tvorba plodonosného obrostu na úkor růstu do dřevní hmoty),

•

peckoviny je nejlépe řezat až od začátku rašení do konce léta, předchází se tak vzniku klejotoku a jiných houbových chorob. Zvláště důležitá je tato zásada u třešní a višní.

Ošetření řezných ran:

• rány o průměru více než 3 cm pokud možno zatírat stromovým balzámem, latexovými barvami či i blátivou směsí jílu a kravince (v poměru 1:1) (SUS., 1999).

2.2.3

Ovlivňování zakládání a diferenciace květních pupenů řezem Každý řez způsobuje poranění ovocného stromu a dochází při něm vždy

k látkovým ztrátám. Rovněž na zahojení rány se spotřebuje část asimilačních látek. Některé ovocné druhy zacelují řezné rány celkem dobře, zejména v mladém věku, a to především jádroviny, kdežto peckoviny, zvláště starší, jsou na řez choulostivější. Řez má

16

vliv na celý organismus stromu. Jak uvádí (VÁVRA, 1958), – dle Hooker, (1924) po stránce fyziologické nastávají veliké změny v organismu stromu a každým řezem v období vegetačního klidu se podnítí silně růst. Po řezu následuje dřívější a bujnější vyrašení zvláště těch pupenů, které jsou nejblíže řezné plochy a jeho vliv se projeví ještě na několika vzdáleněji ležících očkách. Hojení ran je závislé na fenofázi ovocného stromu jak uvádí (VÁVRA, 1958), - dle Swabrick (1927) řezné rány vzniklé v období od května do srpna se rychle hojí, v období od září do října pomalu a od listopadu do dubna téměř vůbec ne. Plodnost ovšem nezávisí jen na počtu založených květních pupenů, ale na množství skutečně dorostlých plodů. Proto se může plodnost řezem za určitých okolností zvýšit i při snížení počtu květních pupenů, které jsou však lépe vyživovány. To platí zejména o řezu, který byl proveden na starších stromech, projeví se zpravidla lepším růstem listů z ponechaného menšího množství pupenů, přičemž plocha čepele zde bývá podstatně větší, mnohdy dvakrát i třikrát. Asimilace se tak zvýší, a to příznivě ovlivní výživu ponechaných květních pupenů. V období plodnosti a růstu a v období plodnosti se přikročuje k průklestu a v intenzivních výsadbách i k detailnímu řezu, při kterém se zkracují prodlužující větve a zmlazuje se obrost. V období zasychání, plodnosti a růstu má řez do starého dřeva účel především zmlazovací, to je vytvoření nových orgánů, na kterých se mohou opět zakládat květní pupeny. V prosvětlené koruně nastává lepší světelný režim, a tím i zvýšená asimilace větších listů, proto může zimní řez vyvolat i zakládání nových květních pupenů na nově vyrostlých letorostech. U bujně rostoucích odrůd znamená zimní řez zmlazení a vytvoření značného počtu letorostů. Jsou-li letorosty příliš husté, má následovat letní prosvětlení a zaštipování, tím se donutí k zakládání květních pupenů, na četných ploškách zbytní totiž korková a lýková pletiva a v nich se nahromadí asimilační látky. Letní řez má jen tehdy význam, když se vykoná včas, aby se jím ovlivnilo prodloužení fáze zpomaleného růstu (VÁVRA, 1958).

2.2.4

Hnojení v zatravněných sadech Zde se hnojí plnými hnojivy obvykle jen pod okapem koruny v místech, kde

ovocný strom rozprostírá kořenové vlášení, u peckovin a jabloní v kruhu o 1 m větším než je poloměr, který tvoří stín koruny. Do mezikruží pod okap koruny se dává kompost

17

i uleželý chlévský hnůj. Jest-li že se trávník rozruší, což je čas od času nezbytné, vyhnojují se ovocné stromy jak chlévským hnojem, tak i vápnem po celé ploše sadu. Dávka organických hnojiv pro jeden ha plochy osázené ovocnými stromy hnojí-li se jednou za tři léta činí 4 t . ha-1 chlévského hnoje nebo 8 t . ha-1 dobrého kompostu. V obou létech, kdy se hnojem nehnojí, se rozmetá 60 kg . ha-1 síranu amonného. V ovocných kulturách nevápníme ve velkých časových intervalech jako na polích, ale raději každoročně uplatníme 60 kg . ha-1, nesmí se současně vápnit a používat hnojiv obsahujících amoniak, ale až po časovém odstupu. Chlévský hnůj a kompost se rozhodí na podzim. Na podzim se také dává vápno a Thomasova moučka. Jiná hnojiva – jako draselná a dusíkatá (s výjimkou dusíkatého vápna) – dodáváme zpravidla na jaře, a to hned po oschnutí půdy (DVOŘÁK, 1976). V zatravněné sadu hnojíme tak, že vyryjeme pod okapem koruny rigol 50 – 60 cm široký a 35 - 40 cm hluboký, půdu vyhodíme ven z příkopu, ostrým rýčem ořežeme poraněné kořeny a odseknuté části kořenů rukou vybereme. Pak hnůj nebo kompost promícháme s vyhozenou zeminou a po promíchání dáme zpět do rigolu, aniž půdu upěchujeme. Vzduch musí mít přístup ke hnoji i ve spodních částech rigolu. Tento způsob hnojení se zmlazováním kořenové sítě má vliv i na zmlazení koruny a v zanedbaných sadech se osvědčuje. Průmyslová hnojiva se pak rozhodí po povrchu zaházeného rigolu a mělce se zakopou motykou, aby se dostala do prostoru kořenového vlášení. Dávky hnojiv počítáme podle normy na jednotku plochy (ha) a přihlížíme k vývojovému stavu stromů (přestárlosti) a k úrodnosti. Při hnojení draselnými hnojivy dáváme přednost hnojivům neobsahujícím chlór (síran draselný, síran hořečnatodraselný) (DVOŘÁK, 1976).

2.3 Historie ovocnářství Tradice pěstování ovocných stromů a jejich samotné odrůdy jsou kulturním dědictvím, uchovávaným a rozvíjeným po mnohá staletí. Ovocnářství nás učí trpělivosti, nesobeckosti, práci pro další generace. Důkazy o ovocnářství přináší už řečtí klasikové jako Homér či Plinius. Uvádí existenci odrůd jabloní. Například mezi nejstarší zmiňovanou odrůdu jabloně patří „Api“, původně pěstované na Peloponésu a do Říma přinesené Appiem Claudiem již ve 4. stol. př.

18

n. l. Odrůdy Api malé a Api hvězdovité se přitom v některých zemích Evropy pěstují dodnes. Písemné zmínky o existenci sadů na našem území pochází již ze 12. století, ovocné stromy však naši předkové využívali podle archeologických nálezů už v období 5. tisíc let před Kristem (SALAŠ, P., 2003). Pěstování ovoce má v České republice velmi dlouhou tradici. První významné doklady o ovocnářství pocházejí již ze středověku. V období 13. až 15. století se začíná objevovat množství odrůd jabloní a hrušní, a to nejen v zámeckých a klášterních zahradách, ale i u poddaných. V 17. století vznikaly první ovocné školky. V souvislosti s tím se započalo se zakládáním zámeckých zahrad z tvarovaných jabloní a hrušní. Velký rozvoj nastal v 18. století, kdy ovocnářství dostává organizovanou podobu prostřednictvím ovocnických spolků, které šíří nové poznatky. Koncem 18. století vychází další specializované knihy na podporu rozvoje ovocnářství. Bylo to Naučení o štěpařství od V. Skřivánka roku 1798, Pomona Bohemica roku 1795 od M. Rösslera a další Tetera, (2003). Od 19. století lze v České republice mluvit již o intenzivním ovocnářství. Vznikají specializované zahradnické školy a ovocnictví se začíná učit i na školách základních. Vycházejí rozsáhlá pomologická díla a jsou stanoveny vhodné odrůdy pro pěstování ovoce v jednotlivých oblastech České republiky. Po roce 1918, po vzniku československého státu, se rozvinul organizovaný ovocnářský výzkum, který počal do velkovýroby zavádět nové formy pěstování ovoce. Po druhé světové válce se začala výroba koncentrovat do specializovaných podniků ve výhodných výrobních oblastech (SALAŠ, P., 2003).

2.3.1 Historie ovocnářství v zájmové oblasti Pro velký zájem o ovocnictví byla v Lipníku nad Bečvou zřízena 1. dubna 1935 Odbočka zemského ovocnického spolku Moravského v Lipníku nad Bečvou pod vedením Václava Vítka, zemského zahradníka, člena Okresního hospodářského spolku v Lipníku nad Bečvou. Jedním z důvodů zřízení Odbočky, jak uvádí Václav Vítek na první valné hromadě, byla nutnost ovocnářů - pěstitelů pracovat v pospolitosti pro zlepšení ve vhodném ošetřování, jednotném třídění a balení ovoce, především připravit se na časy, až stromy nově založených sadů budou plodit.

19

„Nespoléhejme na překupníky. Nečekejme, co nám handlíři za naše ovoce nabídnou. Dovedeme si pěkné a dobré ovoce vypěstovat, musíme ho také dobře prodat, případně je zpracovat.“ (VÁLEK, 1935). Podle zápisu z valné hromady ze 4. února 1946 byl navrhnut sortiment ovoce pro obvod Hranice, Přerov uvádí(tab. 1).

2.3.2 Druhová a odrůdová rajonizace Všeobecnou neuspořádanost ovocnářských poměrů dokumentovaly ovocné výsadby zakládané často v přírodních i ekonomických podmínkách ne vždy výhodných. Nebylo proto divu, že výsadby umístěné v polohách, které neodpovídali často druhu, ani odrůdám, podléhaly nepříznivým vlivům povětrnosti, jak tomu bylo v katastrofální zimě roku 1928 – 1929. Kdy československé ovocnictví ztratilo téměř 25 milionů, tj. asi polovina všech ovocných stromů (KOHOUT, 1959). Podstata rajonizace spočívá v umisťování výroby ve vhodných podmínkách přírodních i ekonomických, v nichž možno docilovat co nejlevněji kvantitativně i kvalitativně vysoké sklizně. Optimálnost přírodních podmínek je kladena na první místo, neboť je praxí dostatečně prokázáno, že nákladné ošetřování výsadeb v méně příznivých podmínkách je nerentabilní (KOHOUT, 1959). Ovocné stromy nutné k zajištění výhledového zásobování a vývozu se pak umístili do jednotlivých okresů na základě vyhodnocení území a to vzhledem k výrobní a konzumní povaze ovoce (KAMENICKÝ, KOHOUT, 1957). Území po stránce ovocnářské hodnoty a pěstitelské upotřebitelnosti bylo vyhodnoceno z hlediska celého státu pro každý ovocný druh samostatně a bez ohledu na současný stav pěstování do čtyř tříd, tzv. výrobních zón vhodnosti, charakterizovaných předem stanovenými a odstupňovanými přírodně ekonomickými ukazateli. Odbornou metodou pracoval u nás Macoun v roce 1947, při sestavování ovocnářských oblastí v ČSR, která se stala s určitými obměnami velmi cennou pomůckou i při zpracování rajonizace ovoce (KOHOUT, 1959). •

Vhodné ovocné sortimenty pro kraj Olomouc, obvod Hranice, Přerov (tab. 2).

2.3.3 Krajové a staré odrůdy V současné době jsme svědky snah o záchranu starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Přední odborníci si uvědomují naléhavou nutnost zachování pestrosti druhů a odrůd jako rezervoáru cenných vloh (TETERA, 1994, BEDNÁŘ, 1997). Výrazy krajová či stará

20

odrůda se často mylně používají jako synonyma. I když se nejedná o příliš velkou chybu, je dobré znát, v čem se termíny liší. Odrůda je krajová v oblasti, kde vznikla a kde se také rozšířila. Příkladem může být odrůda jabloně Jadernička moravská, která je považována za valašskou či moravskou krajovou odrůdu. Stará odrůda je taková, která vznikla zhruba před 100 lety a více a je pěstována po generace, ať už v místě svého vzniku, ale i jinde. Některé odrůdy se po generace v určitém kraji pěstují, osvědčily se a staly se krajově využívanými, často dostaly i krajová jména – Fíkovky (hrušeň 'Charneuská'), Kožůšky ('Boskoopské', 'Kožená reneta zimní' atd.), přesto zde nejsou krajovými, protože původně pocházejí odjinud. Stará odrůda jabloně tedy mohla vzniknout například v Čechách ('Panenské české'), Německu ('Baumannova reneta'), Anglii ('Parména zlatá zimní') či Americe ('Krasokvět žlutý') (VLK, R., 2002). Často tyto staré odrůdy do našich zemí přinesli lidé, kteří odcházeli za prací do Uher, Německa či do Ameriky, přiváželi si je legionáři, vyměňovali zahradníci, faráři, šlechticové a další propagátoři ovocnictví. Jejich ovoce vyniká charakteristickou chutí, vlastností či využití, jsou tedy místní jedinečností. S mizením starých sort ovoce tak přicházíme nejen o tyto odrůdy, ale často i o krajové výrobky, speciality a jídla, která jsou na ně vázána. Ve formě tradičních kmenných tvarů plní estetickou a krajinářskou funkci. Mohou sloužit jako zdroj cenných vlastností pro šlechtění nových odrůd (jak dokazuje šlechtění některých nových českých odrůd jabloní a hrušní). Mnohé odrůdy mají využití v extenzivním a ekologickém ovocnářství a také slouží ve školkařství jako kmenotvorné odrůdy či zdroj semen pro podnože (VLK, R., 2002).

2.3.4 Uchovávání starých a krajových odrůd v genofondových sadech Uchování starých a krajových odrůd ovocných dřevin nelze dlouhodobě provádět moderními metodami zmrazením v dusíku a podobně, jako se to děje například u starých odrůd obilovin či zelenin. Jejich jedinou šancí na uchování pro další generace je pouze jejich pěstování. To se může provozovat buď běžným způsobem (sadařství, zahrádkářství, alejové výsadby atd.) nebo v tzv. genofondových sadech, což jsou sbírky různých odrůd, zakládané s prvotním důrazem na jejich uchování. Na produkční funkci zde není kladen takový zřetel jako u běžného pěstování. Často to není ani příliš možné, protože některé

21

odrůdy již ztratily využití z hlediska moderních nároků na ovoce, přesto jsou stále cenným zdrojem vlastností vítaných například při šlechtění nových odrůd. Genetická variabilita je základ pro všechny kulturní rostliny. Šlechtění nových odrůd je potom závislé na získávání a zužitkování této variability (HANCOCK, 1998). Genofondové sady (sbírky) provozují většinou výzkumné ústavy, šlechtitelské stanice, univerzity či firmy, zabývající se šlechtěním nových odrůd. Velkou úlohu zde hrají také nevládní organizace a sdružení, které za pomoci svých členů a dobrovolníků soustřeďují sbírky těchto odrůd do svých genofondových sadů. Mnohdy se jedná o vyloženě lokální odrůdy, často nepopsané v běžných pomologických knihách. Genové zdroje mají velký význam pro udržování biodiverzity, genetické zlepšování a ochranu proti genové erozi (LESTER et al., 1986). Příkladem takových sbírek mohou být genofondové sady Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Bílé Karpaty ve Velké na Veličkou, ČSOP Kosenka ve Valašských Kloboukách, Ekologického centra Meluzína v Děčíně, ČSOP Novohradské hory či sbírky Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (VLK, R., 2002).

2.3.5 Bio-ovocnářství Prakticky vždy bylo ovocnářství biologické, tedy až do doby, než asi před sto lety lidé začali používat chemické postřiky a hnojiva pro zvýšení produkce. Moderní intenzivní ovocnářství je jedním z nejvíce chemizovaných odvětví zemědělství. Takto vypěstované ovoce, paradoxně propagované jako zdroj zdravých látek, přitom negativně ovlivňuje přírodu i lidské zdraví (HRADIL, DOSTÁLEK, 2000). Jako snaha zamezit škodlivým vlivům a nabídnout životaschopnou alternativu vzniklo ekologické ovocnářství, jež je nedílnou součástí celého systému ekologického (biologického) zemědělství. Jedná se o komplexní systém pěstování ovoce bez použití chemických hnojiv a postřiků a geneticky manipulovaných plodin, s maximálním ohledem na přírodu a zdraví lidí. Je možné jej aplikovat jak doma na zahradě či v sadu, tak i v oblasti komerční, kde tento systém nese zákonem chráněnou značku: BIO – kontrolované ekologické zemědělství (HRADIL, DOSTÁLEK, 2000). V České republice hlavní normou, která definuje ekologické zemědělství a stanovuje kriteria pro označení produktů jako "produkt ekologického zemědělství"

22

s logem BIO je jednak ZÁKON č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který odpovídá mezinárodnímu standartu IFOAM (International federation of organic agriculture movements) a od 1.5.2004 i Nařízení Rady 2092/91 o ekologickém zemědělství, které je závazné pro všechny členské země EU. České ekologické zemědělství je akreditováno IFOAM i EU (HRADIL, DOSTÁLEK, 2000). Ekologické pěstování ovoce je založeno na vhodném výběru místa, odrůd, způsobu pěstování a zpracování plodů. Při pěstování mají přednost především odrůdy odolné patogenům vyvolávajícím choroby, škůdcům či mrazu (často se jedná i o krajové a staré odrůdy). Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Organickým hnojením, velmi pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy dosahujeme její přirozené úrodnosti. Prostřednictvím půdy vyživuje ekologický zemědělec své rostliny - nehnojí rostliny nýbrž půdu. S využitím nejmodernější techniky ekologický zemědělec provádí mechanickou regulaci plevelů. S technikou, přizpůsobenou přírodě, je možné se obejít bez chemicky syntetizovaných pomocných látek. Ekologické zemědělství se dobrovolně zříká odrůd, získaných cestou genového inženýrství (HRADIL, DOSTÁLEK, 2000). Ochrana proti chorobám a škůdcům se provádí pouze povolenými opatřeními – například přípravky na bázi rostlinných olejů či výtažků z rostlin, feromonovými lapáky a lepovými deskami, vysazováním a podporou užitečných organismů (dravých roztočů, parazitických vosiček), vyvěšováním ptačích budek, vytvářením úkrytů pro predátory atd.). Je zde kladen velký důraz na podporu biologické rozmanitosti jakožto prevence výskytu chorob a škůdců. Ekologické zemědělství je v současnosti u nás i ve světě na vzestupu, což dokazuje neustále vzrůstající zájem zákazníků o biopotraviny. Důvodem je zájem konzumovat zdravé potraviny, nezatížené rezidui syntetických pesticidů, ale i přispět k menšímu znečišťování životního prostředí zemědělskou činností (HRADIL, DOSTÁLEK, 2000).

2.3.6

Hodnocení sklizně Optimální termín sklizně ovoce je do značné míry dán účelem, pro který ovoce

sklízíme. Na jeho určení mají vliv i druhové a odrůdové vlastnosti plodů, stupeň jejich

23

zralosti, poloha a nadmořská výška pěstitelské oblasti, klimatické a další faktory (RICHTER, 2005). U bohatého sortimentu našich ovocných druhů a odrůd není možné stanovit jednoduchou definici optimálního termínu sklizně pro všechny situace. Platí však všeobecné zásady, které mají na určení optimálního termínu vliv. Vždy se doporučuje použít několik kritérií jakosti plodů, včetně rychlosti jejích změn, které umožní přesnější posouzení stupně zralosti. Rozhodujícím sledovaným znakem jakosti ovoce k určení termínu sklizně je stupeň zralosti, který určuje senzorickou a nutriční hodnotu plodů, jakož i možnost jejich zužitkování. V praxi se rozlišuje zralost fyziologická - plody s fyziologicky zralými semeny, zralost konzumní - optimum chuťových a aromatických vlastností, často splývá se zralostí fyziologickou, a zralost technologická - optimální ke zpracování. Stupeň zralosti rozhoduje i o uchovatelnosti (KOHOUT, 1960). Někdy se používá termín sklizňová zralost, která však závisí na způsobu dalšího využití ovoce. K určení stupně zralosti existuje řada metod podle jednotlivých kritérií dozrávání. Většinou se používají jednoduché metody, v nichž hraje větší či menší roli smyslové vnímání. Posuzuje se komplexně celkový vzhled, barva, chuť, vůně a textura plodu. Také snadnost odtržení plodu od větve je signálem začínající sklizňové zralosti. Zhnědnutí semen však není možné připustit u všech odrůd. Rané odrůdy mohou být zralé pro sklizeň i s nezhnědlými semeny. Stupeň zralosti se podle potřeby vyjadřuje slovně, např. zelená, červená, plná zralost, přezrálost apod. Spolehlivost tohoto posouzení závisí na zkušenostech pěstitele (RICHTER, 2005). Dalšími znaky k určení zralosti je např. počet dní od plného květu, vývin korkové vrstvičky na stopce, struktura povrchu, přírůstek velikosti plodu, změny tvaru, hloubka kališní jamky, texturní znaky dužniny - pevnost, tvrdost, elasticita, změny základní a krycí barvy slupky a další. Ve velkovýrobě se používá i analýza látkového složení, např. obsahu škrobu, cukrů, kyselin, tříslovin a pektinů. Ovoce je možné využívat pro přímou spotřebu v čerstvém stavu, nebo se zpracovává různými metodami na výrobky a pochutiny (RICHTER,

2005).

24

3. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST 3.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce bylo zjištění druhové a odrůdové skladby ovocných dřevin v dříve založených sadech katastru Lipník nad Bečvou, dále na zhodnocení klimatických, půdních, zeměpisných a antropogenních vlivů, význam tradice a účel využití sklizně. Vlastní práce byla zaměřena na zaevidování jednotlivých stromů ve výsadbě a na jejich pomologickém určení. V návaznosti bylo přistoupeno k hodnocení údajů - růstových - sklizňových - zdravotních 3.2 Přírodní podmínky oblasti Lipníku nad Bečvou 3.2.1 Poměry geomorfologické a hydrografické Geomorfologie oblasti Typ oblasti: Členění:

NÍŽINNÁ – LUŽNÍ OBLAST (DEMEK et al., 1987)

Členění provedeno na tyto geomorfologické celky: Provincie: KARPATY Subprovincie: ZÁPADNÍ KARPATY Oblast: VIII – VNĚKARPATSKÉ SNÍŽENINY Celek:

VIII A – 3 – HORNOMORAVSKÝ ÚVAL VIII A – 4 – MORAVSKÁ BRÁNA VIII A – 4A –BEČEVSKÁ BRÁNA VIII A – 4A – B. BEČEVSKÁ NIVA

Přírodní lesní oblast 34 – Hornomoravský úval, je vněkarpatská sníženina, která zasahuje z části do České vysočiny a z části do Karpat (PLÍVA, ŽLÁBEK, 1986). Od sousedních pahorkatinných a vrchovinných oblastí je odlišena klimaticky, geologicky i geomorfologicky. Od Jihomoravských úvalů je odděluje Vyškovská brána (proti Dyjskosvrteckému úvalu) a Napajedelská brána (proti Dolnomoravskému úvalu). Je vyplněn neogenními (mladší třetihory) a kvartérními (čtvrtohorními) sedimenty, mezi nimiž jako malé ostrůvky vystupují horniny Českého masívu. Oblast se dělí na část severní, střední a jižní. Rovinná oblast klesá od 360 m v severní části do 185 m v nejjižnější části. Z rovinaté polohy vystupují mírné zvlněné vyvýšené terény, kde ploché kupy a hřbety přecházejí táhlými úbočími a svahy do mělkých údolí.

25

Tektonicky je úval rozsáhlou předmiocénní (oddělení mladších třetihor) sníženinou mezi Jeseníky, Drahanskou vrchovinou a Karpaty. Je to soustava ker pokleslých do různé hloubky. Ve střední části byly poklesy nejmenší, proto podložní horniny (vápence, droby, žuly) vystupují v ostrůvcích na povrch uprostřed neogénu. Povrch je proto zvlněný nízkými pahorky. Miocénní písky a jíly byly v úvalu překryty v pleistocénu (starší oddělení čtvrtohor) říčními nánosy a sprašemi. Řeka Morava vytvořila tři skupiny pleistocénních teras. Jarní i letní záplavy zaujímají poměrně širokou inundační (záplavovou) oblast a zasahují většinu území lužních lesů. Hydrografie oblasti Celé území patří k povodí Moravy (Dunaje), k pomoří Černého moře. Morava se svým hlavním přítokem z leva – Bečvou – se v jarních měsících a v období zvýšených letních dešťových srážek rozvodňují a zaplavují lesy podél toků. Inundační oblast je poměrně široká.

3.2.2 Poměry klimatické

Podle Atlasu podnebí ČSSR, 1958 Okres Přerov náleží do okrsku s klimatickými poměry: •

mírně teplé oblasti (B)

•

označení: B 5 – mírně teplý, mírně vlhký, vrchovinový ostrůvek na severním okraji úvalu.

Klimatické členění podle E. Quitta, 1975 • území LO 34 spadá v převaze do teplých oblastí, okrajově do mírně teplých. •

jedná se o klimatickou oblast MT 11 – mírně teplá oblast (tab. 3).

Klimatický ráz Hornomoravského úvalu je značně vyrovnaný. Hojné jsou výsušné větry od J – JV. Klima pahorkatinných částí je ovlivněno orografickými poměry. Území otevřené k jihu je ovlivněno teplejším klimatem, výběžky hřbetů jsou vlhčí a chladnější. Klimatický ráz ze stanice v Přerově (PLÍVA, ŽLÁBEK, 1986)

26

Nadmořská výška:

213 m n.m

Průměrná teplota roční:

8.6°C

Průměrná teplota duben – září: 15,1°C Průměrné srážky roční:

654 mm, ve vegetačním období 340 – 440 mm

Průměrné srážky duben – září: 422 mm Vegetační doba:

170 dnů, jeho začátek je 20. – 30.4., konec 1. – 11.10

Langův dešťový faktor:

76 - klima semihumidní

Směr nebezpečných větrů :

Z, SZ, S, hojné jsou výsušné větry od J – JV

Roční prům. teplota vzduchu : 7,5 do 9°C, ve vegetačním období od 14 do 15°C.

Celkově lze oblast charakterizovat jako teplou, sušší, s dlouhou vegetační dobou, s hojnými jarními přísušky, což se promítá do hospodářských opatření. 3.2.3 Poměry geologické a pedologické Geologie oblasti Největší vliv na utváření podloží v LO 34 mají řeky Morava a Bečva i ostatní menší vodní toky. Jedná se především o náplavy a sprašové hlíny. Ve výběžku mezi Přerovem a Valašským Meziříčím jsou podél Bečvy fluviální (říční) písčité hlíny na ně navazuje pruh spraší a diluviální (starší oddělení čtvrtohor) proměnlivé kamenopísčité hlíny. Geologicky

je

tedy

oblast

poměrně

jednoduchá.

Sestává

z naplavenin

pleistocénního a holocenního (nejmladší oddělení čtvrtohor) stáří a z různě mocných štěrků a písků. Náplavy jsou ve spodních vrstvách místy proloženy jílovitými a ztvrdlými limonitovými lavicemi. Na tyto naplaveniny navazují plošinaté i zvlněné terény sprašových hlín. Vápencové lokality patří svrchnímu devonu (nejmladší útvar starších prvohor). Pedologie oblasti Pedologické poměry jsou charakterizovány půdními typy, které jsou výsledkem působení klimatických, orografických (tvar krajiny) a biologických činitelů na geologické podloží. Převažujícími půdními typy jsou fluvizemě (naplavené půdy), hnědozem pseudoglejová, gleje, luvizemě (ilimerizované půdy) a kambizemě (hnědé půdy nižších poloh). Na lužních stanovištích převládá fluvizem kambická. Půda je hluboká, jílovitohlinitá, Bv horizont hnědé až narezlé barvy, bývá oglejený (půdy, které se vyvíjejí pod vlivem střídavého zamokřování a vysoušení). V doubravě na rovinatých terasách

27

a pokleslinách převažuje hnědozem pseudoglejová a luvizem. Půda je hluboká jílovitohlinitá až jílovitá, vlhká, vazká. Na živných stanovištích převládá kambizem mezotrofní. Půda je hluboká, hlinitá až jílovitohlinitá nebo hlinitá až hlinitopísčitá, čerstvě vlhká (tab. 4).

3.3 Pomologický popis nalezených odrůd 3.3.1 Popis odrůd jabloní 'CRONCELSKÉ' Synonyma: Apel aus Croncels, Transparente de Croncels. Původ: Francie, br. Baltetové v Croncels u Troyes, semenáč Antonovky, 1869. Strom: koruny rostou středně až bujně, jsou pravidelné, vznosně kulovité, husté, pěkně stavěné a dosahují často dlouhého věku. Plodnost: dosti záhy, dosti pravidelná a ob rok z pravidla velmi vysoká. Požadavky: méně náročné i pro vyšší, drsné polohy, žádá ale dobrou výživu, nevhodné do půd mokrých, suchých, do poloh větrných a vlhkých. Plody z nevhodných stanovišť mají špatnou chuť. Plod: velký, pravidelný, kulovitý, k oběma pólům mírně sbíhavý, nejširší uprostřed. Konzumní zralost: 9-10 (11). Dobré vlastnosti: velká odolnost dřeva a květu proti mrazům, nemocem i mšici krvavé. Květy netrpí dešti. Plody nečervivějí. Špatné vlastnosti: ve vlhku silná strupovist, v suchu padlí, na těžkých půdách rakovina, nesnáší sirnaté prostředky. Plody dosti padají.

'WAGENEROVO' Synonyma: Pomme Wagener, Wagener´s Preis Apel. Původ: severní Amerika, vypěstoval A. Wagener v roce 1796. Strom: roste spoře a tvoří malé, později široké koruny, s dobře obrůstajícími větvemi plodonosným dřevem. Vděčí za zmlazování. Plodnost: Brzká, často již ve školce velká i pravidelná. Požadavky: daří se všude, snáší i větrnější polohy. Pro vysokou úrodnost žádá půdy úrodné, pravidelně obdělávané a hnojené. Plod: stření až malý, plochý, oble tupě žebernatý, nápadně čtyř až pěti hranný, obě poloviny plodu nestejné. Konzumní zralost: 12-4. Dobré vlastnosti: větrem nepadá, nevadne, na loži krásně vybarvuje. Odolnost květu i dřeva proti mrazu je uspokojivá. Špatné vlastnosti: v mokru náchylné k rakovině, v suchu k padlí, ve vlhku k strupovitosti. Často příliš drobné.

28

'VILÉMOVO' Synonyma: Kaiser Wilhelm, Empereur Guillaume. Původ: Německo, pravděpodobně semenáč, Harbertovy renety, 1864, Hesselmann, Witzhelden. Strom: koruny z počátku velmi bujného růstu, narůstají veliké a jsou kulovitě vznosné. Stromy s pěknými kmeny, dosahují dlouhého věku. Plodnost: sedm až deset let po výsadbě, později hojná, ob-rok vyšší. Požadavky: dobře přizpůsobivé, přednost dává těžším, vlhčím půdám. Sucho nesnáší. Vhodné i pro vyšší, drsnější, avšak chráněné polohy. Plod: střední až velký, ploše kulovitý až vyšší, ke kalichu víc zúžený. Nejširší uprostřed, obě poloviny nestejné. Konzumní zralost: 12- 4. Dobré vlastnosti: větrem nepadá, nevadne, má málo odpadu. Proti chorobám i škůdcům dost otužilé. Odolnost dřeva proti mrazu je dobrá, květu je stření. Vhodná odrůda pro chladírny. Špatné vlastnosti: někdy náchylné ke křenčení moučnatění. Na mokrých půdách trpí stromy rakovinou.

'KRASOKVĚT ŽLUTÝ' Synonyma: Gerber Bellefleur, Bellefleur juane, Yellow Bellflower. Původ: severní Amerika, Burlington, New Yersey, konec 18. století. Strom: středně bujné koruny s větvemi slabě převislými, dosahují dlouhého stáří, občas vyžadují zmlazování. Plodí na delším dřevě a nesnáší krátký řez. Výchovný řez v mládí je nezbytný. Plodnost: středně záhy, každoroční, za 2 roky hojnější. Požadavky: náročný, žádá půdy úrodné, střední, vlhčí, vápnem bohatší a teplé, chráněné polohy. Nehodí se do drsných míst a suchých půd. Plod: střední až velký, vysoký, ke kalichu více sbíhavý, výrazně kalvilovitého tvaru. Nejširší v dolní třetině. Konzumní zralost: 11-3. Dobré vlastnosti: nevadne, větrem nepadá. Odolnost proti mrazu dobrá. Špatné vlastnosti: ovoce ve zralosti se snadno otlačuje a je náchylné ke křenčení. Plody bývají dosti nevyrovnané. V mokru a chladu má sklon k rakovině, v suchu trpí padlím. Stromy trpí mšicí krvavou

29

'NATHUSIOVO HOLUBÍ' Synonyma: Nathusius´Taubenapfel, Pigeon Nathusius. Původ: Německo, semenáš zahradníka Dieskau v Althaldenslebenu, asi roku 1800. Strom: tvoří velké, vznosně kulovité koruny, později úrodou mírně rozkleslé, hustého olistění. Žádá delší řez. Plodnost: časná, poměrně stálá, ob rok hojnější. Požadavky: nepříliš náročné. Vhodné jsou středně těžké, dostatečně vlhké půdy a zejména slunné polohy. Nesnáší půdy suché, polohy větrné

a drsné. Plod: až nadprostřední, zdánlivě vysoký, tupě kuželovitý, s pěti

plochými žebry, zvláště v kališní části, zhranatělý. Obě poloviny nestejné. Konzumní zralost: 10-1 i déle. Dobré vlastnosti: nevadne, proti chorobám i mrazu značně odolné. Špatné vlastnosti: plody ve stínu nevybarvují, v suchu padají a jsou variabilní tvarem, vybarvením, chutí i uchovatelností. Vyžaduje více práce při třídění i balení.

'ONTARIO' Synonyma: nemá. Původ: kříženec Wagenerova x Northern Spy, Kanada, roku 1820. Strom: koruna středně vzrůstná, širší, řídká, z počátku vzpřímená, později spodní větve převislé. Snáší silnější řez. Plodnost: záhy, velmi hojná, dosti pravidelná. Požadavky: pěstitelsky nenáročná, žádá půdy obdělávané, úrodné, středně těžké, vlhčí. Nesnáší příliš teplo ani drsné polohy. Možno je však pěstovat i značně vysoko. Miluje slunné polohy. Plod: veliký až velmi veliký, plochý, dost pravidelný, nápadně zhranatělý. Nejširší pod středem. Konzumní zralost: 12-5. Dobré vlastnosti: nestrupovatí, nekřenčí, odolává mšici krvavé. Květy jsou proti mrazu značně odolné. Plody větry nepadají a nevadnou. Špatné vlastnosti: dřevo málo odolné proti mrazům, trpí rakovinou, na suchých stanovištích padlím. Plody ve zralém stavu se snadno otlačují, proto trh o ně jeví menší zájem.

'SUDETSKÁ RENETA' Synonyma: Jesenická reneta, Sudeten Renetce, Reinette de Sudetes. Původ: ČSR, kříženec Ananasová x Kanadská x Gdánský hranáč, koncem 19. století, Marek, Bludov na Moravě. Strom: roste velmi mírně a tvoří husté, uzavřené koruny, s větvemi obrůstajícími hojným, plodonosným dřevem. Vděčí za zmlazování. Plodnost: časná, mnohdy již ve školce velká, dosti pravidelná. Požadavky: celkem nenáročná, ač jako velmi plodná odrůda vděčí půdám úrodným, obdělávaným, vlhčím, pravidelně hnojeným, jinak poskytuje jen drobné ovoce. Vhodná do vyšších poloh, nikoliv nížin. Plod: střední až

30

velký, tupě kuželovitý, mírně zhranatělý. Konzumní zralost: 11-3 (4). Dobré vlastnosti: strom i plody jsou proti škůdcům i chorobám velmi odolné. Rovněž odolnost dřeva a květu proti mrazu je velká. Špatné vlastnosti: z chudých, suchých půd jen drobné, brakovité ovoce, při větším množství odpadu. Na loži ztrácí barvu.

'BOSKOOPSKÉ' Synonyma: Schöner von Boskoop, Belle de Boskoop, Schoene van Boskoop. Původ: Holandsko, v Boskoopu u Goudy, asi v polovině 19. století. Strom: vel mi bujného vzrůstu, tvoří obrovité koruny kulovité, řidší, široce rozložiré. Dosahují vysokého věku, z mládí vyžadují pečlivý výchovný řez. Plodnost: velmi pozdní, avšak pak pravidelná, ob rok vždy hojnější. Požadavky: střední, živné, hluboké, dostatečně vlhké půdy i vyšší, chráněné, slunné nikoliv drsné polohy. Sucho naprosto nesnáší. Plod: velký, válcovitě kulatý, málo žebrovitý. Obě poloviny nestejné, nejširší uprostřed. Konzumní zralost: 12-4. Dobré vlastnosti: plody pevně drží na větvi, strupovitostí trpí málo. Špatné vlastnosti: proti mrazu ve dřevě značně choulostivé, při drsné povětrnosti praská, podtrženo vadne. Velmi pozdě plodí. V drsných polohách narůstají plody jen drobné a příliš kyselé.

'MALINOVÉ HORNOKRAJSKÉ' Synonyma: Oberländer Himbeerapfel, Framboise d´Oberland. Původ: neznámý, údajně z Holandska. Strom: roste zdravě, tvoří koruny později značně rozložité, s větvemi značně převislými. Žádá delší řez. Plodnost: po výsadbě čtvrtým až pátým rokem, ob rok hojnější, úplně nevynechá. Požadavky: nevybíravé, ač lepší půdy odmění, jen sucho nesnáší. Lépe mu vyhovují vyšší, chráněné polohy než uzavřená údolí. Plod: střední až velký, k temeni sbíhavý, po celé délce ploše žebernatý, nejširší pod středem, obě poloviny nestejné. Konzumní zralost: 11-3. Dobré vlastnosti: značně otužilé proti chorobám, škůdcům i mrazu. Špatné vlastnosti: podtrženo vadne, větry padá, specificky lehčí, brzy zjara moučnatí. Ve vlhku rakovina, strupovitost. Napadáno nejdříve z jabloní puklicí švestkovou

'PANENSKÉ ČESKÉ' Synonyma: Roter Jungfernapfel, Pomme des Vierges, Böhmischer. Původ: ČSR, rozšířeno hlavně v Čechách a na Moravě. Strom: tvoří koruny středně vzrůstné, vznosné, široce kulovité, ve stáří poněkud převislé. Stromy dosahují vysokého stáří a vděčí později

31

za zmlazování, spojené s řádnou výživou. Plodnost: pozdější, pak velmi dobrá, po dvou až třech letech hojnější. Požadavky: těžší, vlhčí, živné hlubší půdy s vápnem, pravidelně hnojené. Polohy otevřené. V such se vyvíjí jen ovoce brakovité. Plod: střední až drobný, tupě kuželovitý, na temeni tupý bez žeber, pravidelný, nejširší v dolní třetině. Někdy se objevují na povrchu rzivé bradavice. Konzumní zralost: 11-4.Dobré vlastnosti: plody strupovitostí téměř netrpí, nevadnou, otlačená místa zkorkovatějí a nezahnívají. Odolnost dřeva a květu proti mrazům dobrá. Špatné vlastnosti: větry padá. Stromy jsou náchylné na mšici krvavou, ve vlhku stromy rakovatějí. Plody jsou většinou drobné.

'PARMÉNA ZLATÁ ZIMNÍ' Synonyma: Winter Goldparmäne, Reine Reinettes. Původ: Anglie.Velmi stará odrůda,neznámého původu z roku 1800. Strom: Středně bujně rostoucí, vysoko kulovité koruny, vyžadující častější zmlazování. Stromy dosahují jen středního stáří. Tvoří krásné rovné kmeny. Plodnost: záhy, vysoká a téměř každoroční. Požadavky: náročná. Žádá půdy hluboké, úrodní, vlhčí, nikoli těžké až příliš lehké. Vhodná je do poloh teplých, byť i vyšších, ale nikoliv drsných a uzavřených. Plod: střední, tupě kuželovitý, pravidelný, oblý, nejširší v dolní třetině plodu. Konzumní zralost: 10-3. Dobré vlastnosti: výborná chuť první jakosti, větrem nepadá, nevadne. Proti mrazu je však jen středně odolná. Vhodná k zlepšování moštů. Špatné vlastnosti: podle podmínek prostředí náchylná k rakovině, mšici krvavé, strupovitosti, padlí. V chudých stanovištích a při velkých úrodách drobná. Pozdě sklizena moučnatí.

'WATERVLIETSKÉ' Synonyma: Watervlietské mramorované, Marbé do Watervliett. Původ: Belgie. Strom: středního vzrůstu, tvoří poněkud vznosné, ploše kulovité koruny. Kmeny však nerostou rovně, lepé je pěstovat s mezikmenem. Žádá kratší řez. Plodnost: záhy, pravidelná, uspokojivá. Požadavky: žádá dobré jabloňové půdy, vlhčí a chladnější, byť i vyšší polohy. Dostatek slunce podporuje pěkné vybarvení plodu. Plod: střední, kulovitý, ale i vyšší, tupými žebry jen málo zhranatělý, na temeni zkosený, nejširší uprostřed. Konzumní zralost: 2-5. Dobré vlastnosti: nevadne a nepodléhá strupovitosti. Proti mrazu je ve dřevě i v květu značně odolná. Ani mráz -4°C nepoškodil květ. Špatné vlastnosti: nestejně vybarvuje plody. V uzavřených polohách trpí mšicí krvavou

32

'MATČINO' Synonyma: Nonnetit, Mutterapfel, Mother, Pomme mere. Původ: Severní Amerika, ze státu Massachusetts, asi roku 1848. Strom: středně vzrůstné koruny., z počátku pěkně kulovité, později mírně rozklesající. Stromy zdravě rostou. Plodnost: časná, uspokojivá, málokdy vynechávající, pravidelná jen v nejlepších podmínkách. Požadavky: náročné, žádá dobré jabloňové půdy. Vhodné i pro středně vysoké, avšak chráněné, nikoliv uzavřené a drsné polohy. Plod: střední, tupě kuželovitý, víceméně ploše zhranatělý, nejširší v dolní třetině, na temeni mírně zkosený, u stopky rovnější. Konzumní zralost: 10-12 (2). Dobré vlastnosti: plody nevadnou. Špatné vlastnosti: plody snadno červivějí a opadávají. ze stínu málo vybarvují. Po vánocích brzy moučnatějí. Proti mrazu je dřevo málo odolné, trpí zvláště ve kmenech, a proto je lepší roubovat tuto odrůdu až v koruně.

'JONATHAN' Synonyma: Ulster Seedling. Původ: Amerika. Strom: kulovité koruny slabého až středního vzrůstu,řídké s tenkými výhony, později převislé, vděčí za častější zmlazování, protože nejlepší plody se tvoří na mladším 3-4 letém dřevě. Plodnost: záhy, často již ve 3 roce, velmi, velmi dobrá každoroční. Požadavky: náročný na nejteplejší půdy jabloňové, polohy teplé a chráněné, slunné, nikoli však suché. Konzumní zralost: 12 – 4. Dobré vlastnosti: větrem nepadá, otlačená místa snadno korkovatějí, aniž, hnijí,má málo odpadu. Odolnost proti mrazu jen střední. Špatné vlastnosti: v suchém prostředí trpí silně padlím. Ve slabých půdách je jen velmi drobné, až brakovité.

'KANADSKÁ RENETA' Synonyma: Kmínová reneta, Kanada Renetce, Reinette du Canada. Původ: není přesně známý, buď Francie nebo severní Amerika. Strom: koruna rostou velmi bujně, široce a ploše kulovitě, s větvemi silně odstálými i hluboko skloněnými.Kmeny rostou poněkud křivě. Plodnost: pozdější, zpravidla jen střední a střídavá. Požadavky: na půdu i polohu velmi náročná.Žádá půdy hluboké, úrodné, přiměřeně vlhké, polohy teplé a chráněné. V suchých a drsných podmínkách zklame. Konzumní zralost: 1 – 5. Dobré vlastnosti: odolává dobře chorobám. Ovoce má málo odpadu. Špatné vlastnosti: proti mrazům je ve dřevě velmi málo odolná. Podtržena snadno vadne. Stromy v suchu trpí rakovinou.

33

'STRÝMKA' Synonyma: Grosser Rheinischer Bohnapfel, Gros Bohn. Původ: pravděpodobně Německo (Porýní). Strom: veliké, zdravé koruny rostou vznosně, široce jehlancovitě. Plodnost: pozdní, pak ale vysoká, často periodická, ob rok vyšší. Požadavky: dost skromná, půdy střední až těžší s vápnem, vlhčí, nikoli mokré. Snáší i značně vysoké a drsnější polohy. Konzumní zralost: 2 – 7. Dobré vlastnosti: větrem nepadá, nevadne, nekřenčí. Odolává značně mšici krvavé, strupovitosti, padlí. Stromy jsou ve dřevě i květu velmi odolné proti mrazům. Špatné vlastnosti: v mokrých a těžkých půdách trpí rakovinou.

'JADERNIČKA MORAVSKÁ' Synonyma: Jadernička valašská, Kuhländer Gulderling, Pepin de Moravie. Původ: ČSR, neznámý semenáč, rozšířena hlavně na Valašsku. Strom: tvoří mohutné, rozložité, později jen mírně převislé koruny, jež značně zahuštují, a proto vyžadují častější průklest. Plodnost: velmi pozdní, po 12 – 15 roce dosti pravidelná a hojná.Požadavky: nenáročná. Dává přednost těžším, vlhčím půdám s vápnem, vyšším vzdušným nikoliv uzavřeným polohám. Konzumní zralost: 11 – 4. Dobré vlastnosti: zdravý růst stromů, nenáročnost, správně sklizena nevadne. Odolnost proti mrazům velmi dobrá. Špatné vlastnosti: pozdní plodnost, v uzavřených polohách silná strupovitost.

'MUŠKÁTOVÁ RENETA' Synonyma: Muscat Renetce, Reinette de Muscat, Reinette Musquée. Původ: pravděpodobně Normandie, v 17. století. Strom: roste zpočátku bujně, později tvoří středně velké, vysoce kulovité a rozkládající se koruny. Plodnost: časná, každoroční, ob rok hojnější. Požadavky: roste všude, nesnáší jen sucho, kde krní a poskytuje drobné ovoce. Daří se velmi dobře ve vlhčích podhůřích s hlubšími, živnými a obdělávanými půdami. Konzumní zralost:11 – 3. Dobré vlastnosti: nepadá, značně odolává chorobám včetně strupovitosti. Odolnost dřeva i květu proti mrazům je dosti dobrá. Špatné vlastnosti: V těžkých půdách rakovina. Podtrženo vadne, na nevhodných stanovištích a při velkých úrodách mnoho drobných plodů, za sucha ovoce brzo moučnatí.

'MALINOVÉ HOLOVOUSKÉ' Synonyma: Himbeerapfel von Holovousy, Framboise de Holovousy. Původ: ČR, semenáč, Holovousy u Hořic v Podkrkonoší, začátkem 19. století. Strom: tvoří veliké,

34

kulovité, rozložité až převislé koruny. Stromy dosahují dlouhého stáří. Plodnost: později, pak nepravidelná, každým 2 – 3 rokem. Požadavky: středně náročné. Nejlépe vyhovují střední hlinité až těžší propustné půdy. Daří se odbře i ve vyšších polohách. Konzumní zralost: 11 – 2. Dobré vlastnosti: nevadne. Stromy jsou proti mrazům velmi odolné, rovněž proti mšici krvavé. Špatné vlastnosti: předčasně ztrácí v létě list, ve vlhkých letech a v uzavřených polohách je napadáno více strupovitostí.

'LANDSBERSKÁ RENETA' Synonyma: Landsberger Renetce, Reinette de Landsberg. Původ: Německo, vypěstoval ze semene Burchardt, Landsberg v roce 1850. Strom: koruny bujné, později jen středního růstu jsou řidší, široce kulovité, vyžadují méně řezu. Mají však křehké dřevo a větve se snadno lámou.Stromy dosahují dlouhého věku. Plodnost: záhy, často i na jednoletém dřevě, velmi vysoká, méně pravidelná, často za 2 roky. Požadavky: vhodné pro vyšší i drsnější otevřenější, chladnější polohy, ne pro těžké a příliš vlhké půdy, ani příliš teplá a suchá místa. Konzumní zralost:11 – 3. Dobré vlastnosti: ovoce větrem nepadá, nevadne a je i méně strupovité. Špatné vlastnosti: lehce se otlačuje, v suchých oblastech trpí padlím. Odolnost ve dřevě i květu proti mrazu je střednÍ.

'KASSELSKÁ RENETA' Synonyma: Grosse Kasselen Renetce. Původ: pravděpodobně Holandsko nebo Německo Strom: roste středně bujně, velmi zdravě, tvoří koruny vysoko kulovité, později s rozložitými větvemi. Stromy dosahují vysokého věku. Plodnost: dosti záhy a bohatá. Požadavky: žádá úrodné, těžší, hluboké vlhčí půdy s vápnem a otevřenou polohu. Vhodná i do vyšších poloh. Konzumní zralost: 2 – 6. Dobré vlastnosti: plody větrem nepadají, pozdě sklizená nevadne. Vhodná na mošty a ovocná vína. Špatné vlastnosti: předčasně sklizena a ze suchých půd vadne. Stromy trpí rakovinou, mšicí krvavou, plody značně náchylné na strupovitost.

'PRŮSVITNÉ LETNÍ' Synonyma: Skleněné žluté, Weisser Klarapfel, Transparente juane. Původ: Pobaltí bývalé SSSR, stará odrůda, začátkem 18. století. Strom: menší koruny jsou zpočátku široce jehlancovité, později kulovitější. Stromy dosahují středního věku a žádají zmlazování. Plodnost: velmi záhy, často rozdílná, po 2 letech vždy hojnější. Požadavky: žádá vlhké,

35

živné půdy, jinak je ovoce velmi drobné. Daří se ve všech polohách i značně vysokých, nejsou-li větrné. Konzumní zralost: 7 – 8. Dobré vlastnosti: téměř univerzální hodnotná letní odrůda do všech poloh i pro všechny tvary. Stromy jsou proti mrazu ve dřevě i v květu značně odolné. Špatné vlastnosti: velice snadno se otlačuje, brzo moučnatí. Ve špatných podmínkách drobné, větry padá. Náchylné k padlí, rakovině, strupovitosti a mšicím.

3.3.2 Popis odrůd hrušní 'PAŘÍŽANKA' Synonyma: Comtesse de Paris (původní název). Původ: Francie, vypěstoval ji H. Froucin, zahradník v Dreux, koncem 19. století. Strom: roste středně bujně, v mládí vzpřímeně. Po větších sklizních vytváří středně velké a nižší i rozkleslé jehlancovité koruny. Rašící listy jsou nápadně stříbřitě plstnaté. Má drobnější a řidší květy. Odolnost: proti mrazu velká. Strupovitostí příliš netrpí. Stanoviště: výhradně v zóně I. Plod: střední velikosti, podlouhlý, kuželovitě zaoblený, v dolní části ze stran šikmo stlačený. Zralost a skladovatelnost: sklízí se koncem října až počátkem listopadu co nejpozději. Konzumně dozrává v prosinci až únoru. Skladovatelnost v chladírnách je velmi dobrá.

'MADAME VERTÉ' Synonyma: Besi de Caẽn. Původ: Belgie, vypěstována pěstitelem Keversem v Bruselu. Strom: roste středně bujně. Široce jehlancovitá koruna nedosahuje velkých rozměrů. Odolnost: proti mrazu značná. Strupovitostí netrpí. Stanoviště: I. a II. zóna. Daří se v dobré, živné a obdělávané půdě. Plod: menší až střední, kuželovitý, mírně zhrbolený. Zralost a skladovatelnost: sklízí se od poloviny října, čím později tím lépe. Křehká stopka se snadno láme při sklizni: konzumně dozrává od prosince, zraje postupně, nenápadně a někdy náhle až do konce února, výjimečně i déle. Skladovatelnost je jinak dobrá.

'KONFERENCE' Synonyma: Conférence Revers. Původ: Anglie, vypěstována v Rieverských školkách v Sawbridgeworthu. Rozšiřuje se od r. 1884. Strom: roste středně bujně. Koruna je vzpřímená, po velkých úrodách částečně převislá. Pupeny na letorostech jsou nápadně odstálé. Stanoviště: I. a II. zóna. Strupovitostí netrpí. Plod: střední až velký, protáhle

36

lahvicovitý, ke stopce více zúžený, a délce i ve tvaru, zvláště v počátku plodnosti, mírně vyrovnaný. Zralost a skladovatelnost: sklízí se koncem září až začátkem října. Konzumně dozrává po 2 – 3 týdnech, z chladnějších poloh až po 5 týdnech. Skladovatelnost se zvyšuje přiměřeně s pozdější sklizní.

'BOSCOVA' Synonyma: Alexandra, Beurré Bosc (původní název), Beurdé d´Aprémont, Calebasse Bosc, Velká koruna. Původ: Belgie, nahodilý semenáč z lesa u Aprémontu. Objeven v r. 1826. Pojmenována po pomologovi Boscovi. Strom: roste středně bujně a pravidelně. Ovocem skláněné větve se samy dobře zmlazují. Ve školkách roste křivě. Odolnost: ve dřevě proti mrazu malá. Na stanoviště i výživu je náročná. Strupovitostí zpravidla netrpí. Stanoviště: I. zóna, kde nenamrzá a u nás dosahuje nedostižné jakosti. Plod: velký, lahvicovitě protáhlý, poněkud zhrbolený. Zralost a skladovatelnost: sklízí se koncem září až počátkem října. Konzumně dozrává po 2 – 3 týdnech i později až v listopadu, podle uložení.

'KŘIVICE' Synonyma: Beurré Claigeau. Původ: Francie. Vypěstoval ji ovocnář Clairgeau koncem 19. stol. Strom: roste středně bujně, vzpřímeně. Vytváří velmi úzkou a z dálky již nápadnou sloupovitou korunu. Odolnost: proti mrazu střední. Roste zdravě. Stanoviště: teplejší, zvláště lehčí humózní půdy, třeba ve vyšších, ale chráněných polohách. V těžších půdách a chladnějších polohách je její jakost více kolísavá. Plod: velký, kuželovitě protáhlý, v horní části zakřivený. Zralost a skladovatelnost: sklízí se ve druhé polovině září. Na stromě dlouho ponechána padá, předčasně sklizena vadne. Je velmi těžké stanovit správnou dobu sklizňové zralosti. Doporučuje se protrhávat. Konzumně dozrává v listopadu a prosinci.

'SOLANKA' Synonyma: Solanek. Původ: pochází z Čech z obce Solany na Libochovicku.. Strom: roste mimořádně bujně, tvoří mohutné, v dospělosti vznosné, široce a poněkud toporně rozložité koruny.Vyznačuje se hustým, zdravým, temně zeleným a hustým olistěním. Odolnost: proti mrazu dobrá. Strupovitostí netrpí, pouze vyjímečně na nevhodných stanovištích. Stanoviště: I., II. i III zóna. Daří se téměř ve všech i vyšších polohách.

37

Zralost a skladovatelnost: sklízí se 1 až 2 týdny před konzumní zralostí kolem poloviny srpna. Pro domácí spotřebu se může ponechat na stromě, až začne žloutnout, ne později.

'ŠPINKA' Synonyma: Grise bonne, Gute Graue, Šedivka. Původ: neznámý, patří k nejstarším odrůdám. Strom: roste bujně, vytváří vznosné a rpzložité koruny. Dosahuje vysokého stáří. Zdravý, sytě zelený a miskovitě prohnutý list je nenápadný. Odolnost: proti mrazu střední. Při větších úrodách a ve vlhkém roce plody trpí moniliózou. Stanoviště: I., II. i III. zóna. Daří se v hlubokých, živných půdách i ve vyšších polohách. Zralost a skladovatelnost: sklízí se koncem srpna, konzumně dozrává za 10 – 14 dní.

'ČERVENCOVÁ' Synonyma: Bunte Julibirne, Červencová pestrá, Poire – Colorée de Julliet. Původ: Francie, kde se začala pěstovat od poloviny 19. stol. Strom: roste slabě, koruny jsou vzpřímené, s mírně skloněnými větvemi. Odolnost: Proti mrazu celkem uspokojivá. Ke strupovitosti není náchylná. Stanoviště: I. zóna. Nenáročná na hloubku a živnou půdu, v suché a písčité neprospívá. Daří se i ve vyšších polohách. Zralost a skladovatelnost: sklízí se koncem července až počátkem srpna. Doporučuje se sklízet týden před plnou zrlostí. K jídlu dospívá během několika dní.

'MUŠKATELKA ŠEDÁ' Synonyma: nemá. Původ: pochází z Čech . Nejvíce je rozšířena na Čáslavsku, Kolínsku a Kutnohorsku. Strom: roste mohutně a nápadně zdravě. Vznosně kulovité koruny se pod tíhou ovoce rozkládají šlahounovitými i kosterními větvemi do charakteristických oblouků. Odolnost: ke všem činitelům mimořádně velká. Patří k nejotužilejším odrůdám. Chorobami netrpí. Rána nezahnívají a dokonce se hojí. Stanoviště: I. zóna k využití její ranosti. Při její mimořádné životnosti se jí však dobře daří v zónách orších i v půdách písčitých, kamenitých a v polohách drsnějších. Zralost a skladovatelnost: sklízí se po 10 srpnu, asi týden před úplným dozráním. V chladu se pak dá udržet 1 - 2 týdny. Na stromě dozrálá záhy hniličí. Více podtržena špatně vybarvuje

38

'MARILLATOVA' Synonyma: Margueritte Marillat. Původ: Francie, vypěstoval ji školkař Marillat kolem roku 1870 ve Villeurbonnu blíže Lyonu. Strom: roste poměrně slabě, vzpřímeně. Koruna je poněkud rozkladitá a řídká, malých rozměrů a záhy stárne. Odolnost: proti mrazu dosti malá. Strupovitostí netrpí. Stanoviště: I. zóna. Daří se v dobré, živné obdělávané půdě. Zralost a skladovatelnost: sklízí se od poloviny září. Konzumně dozrává postupně koncem září. Záhy hniličí.

'WILLIAMSOVA ČÁSLAVKA' Synonyma: Bartlett, Bon Chrétien Williams, Čáslavka Williamsova, William´s Christbirne. Původ: Francie. Nahodilý semenáč z konce 18. stol. Strom: roste v mládí vzpřímeně, později sabě. Koruna v našem podnebí dosahuje malých rozměrů a záhy stárne. Odolnost: proti mrazu malá. Strupovitostí netrpí. Stanoviště: I. zóna někdy II., ale jen v chráněných polohách. Zralost a skladovatelnost: sklízí se koncem srpna, když plody ojediněle začínají žloutnout, uzrává asi za týden po sklizni.

3.3.3 Popis odrůd švestek 'DOMÁCÍ ŠVESTKA A JEJÍ TYPY ('Dolanka', 'Kouřimská', 'Muškátová') Synonyma: Bystrická slivka, Karlátky, kadlátka, trnky, Madžarka, Požegača, Požeškinja, Bisričanka aj. Původ: pochází z malé Asie, byla přenesena slovanskými kmeny na Velkou Moravu a odtud do Čech. Dále se rozšířila do Německa a německými kolonisty do okolí města Bistrijta v Transylvánii a dále do Maďarska, Jugoslávie, Bulharska, Polska, Moldávie a Ukrajiny. Strom: v mladém věku tvoří koruny pyramidální, později široce kulovité. Odolnost: v odpovídajících polohách je téměř mrazuvzdorná. Květ je proti pozdním jarním mrazíkům středně odolný. Stanoviště: vyžaduje stanoviště výhřevné, půdy bohatě zásobené živinami a vláhou. Zrání: zraje v 2 až 3 dekédě září. Přezrálé plody nepadají, vydrží na stromech velmi dlouhou dobu.

'WANGENHEIMOVA' Synonyma:

Wegierka

Wangenheima,

Vengerka

Vangenheima,

Wangenheims

Frühzwetche aj. Původ: pochází z Německa, kde byla nalezena v roce 1837 v Brieheimu

39

u Rothy. Strom: roste dosti bujně, vedoucí větve směřují šikmo nahoru a tvoří kulovité až široce kulovité koruny. Odolnost: proti mrazu je velmi vysoká. Stanoviště: dobře roste a plodí i ve vyšších polohách. Zrání: zraje koncem srpna

'ZIMMEROVA' Synonyma: Wegierka Zimmera, Vengerka Cimra, Zimmers Frühzwetshce, Quetsche Zimmer Původ: pochází z Německa, kde byla nalezena v roce 1900 jako nahodilý semenáč L. Zimmerem v Laufu u Bühlu. Strom: roste slabě až středně bujně, vedoucí větve směřují strmě a tvoří kulovitou korunu. Odolnost: proti mrazu je obvykle dostatečná, také květ v období pozdních jarních mrazíků je dosti odolný. Stanoviště: je náročná na dostatečně vlhké a teplé stanoviště. Zrání: zraje v polovině srpna.

'LÜTZELSACHSENSKÁ' Synonyma: Wegierka z Lützelsachsen, Lützelsachser Frühzwetsche, Lützelsachser, Precoce di Lutzelsachs. Původ: byla nalezena v roce 1914 G. P. Nickelem v Lützelsachsenu u Weicheimu mezi jinými semenáči a odkopky. Strom: roste středně bujně až bujně, tvoří široce kulovité koruny, vedoucí větve směřují šikmo vzhůru. Odolnost: proti mrazu malá, rovněž květ v období pozdních jerních mrazíků je málo odolný. Je nápadně napadána sviluškou ovocnou. Stanoviště: je náročná na teplé stanoviště a na živné, nepříliš vlhké stanoviště. Zrání: zraje v druhé polovině července. Je naší nejranější švestkou.

3.3.4 Popis odrůd třešní 'NAPOLEONOVA' Synonyma: Grote Princess, Lauermanova, Grafinka, Princeska, Grafionka, Amber of Imperiál aj. Původ: neznámý, byla popsána v 18 stol., u náš ji počal šířit děkan Rössler. Strom: až do stáří roste bujně a tvoří široce rozložité, mohutné koruny. Odolnost: dřevo je proti mrazům dosti odolné, květ však choulostivý, odolnost proti monilióze je střední, píďalkou a vrtulí třešňovou je vyhledávána. Stanoviště: je poměrně skromná na půdu i polohu, avšak jakost půdy, zejména dostatečná vlhkost a propustnost, má vliv na velikost plodů. Zrání: zraje v první polovině července.

40

'HEDELFINGENSKÁ' Synonyma: Skořicovka velká, Hedelfing, Reisenkirche, wahler Kirche, aj. Původ: nahodilý semenáč, vzniklý v okolí vesnice Hedelfingen ve Württenbersku v Německu. Rozšiřovala se od poloviny minulého století. Strom: roste zdravě, v mládí bujně a tvoří vysokou, řidší korunu, která je později mohutná, široce rozložitá se spodními větvemi převislými. Odolnost: proti mrazům je ve dřevě poměrně odolná, květy jsou dosti choulostivé. Stanoviště: vyžaduje propustné půdy, spíše lehčího rázu, vlhčí. Nesnáší půdy těžké, nepropustné, nebo vlhké. Zrání: zraje kolem 15 července a na stromě vydrží dlouho.

'RYCHLICE NĚMECKÁ' Synonyma: Nejranější, Raná z Marky, Nejranější z kraje, Kupperova raná, Pravlovka, Májovka, aj. Původ: není jisté, zda prochází přímo z německa nebo zda se tam dostala z Francie. Strom: roste v mládí bujně, později mírněji, a vytváří vysokou jehlancovitou korunu, středně velkou. Odolnost: proti mrazům je ve dřevě i květu střední. Stanoviště: méně náročná na půdu, ale jako raná odrůda vyžaduje teplé dostatečně vlhké půdy. Zrání: zraje poslední dny v květnu a první týden v červnu.

3.3 5 Popis odrůd višní 'OSTHEIMSKÁ' (ušlechtilá) Synonyma: Ostheimka. Původ: tato višeň vznikla patrně jako hybrid původní Ostheimské, nezvané Vlasačka, a je velmi rozšířena nejen u nás, ale i v cizině. Strom: roste nepříliš bujně , tvoří středně velké kulovié koruny, zahoustlé hojným bočním obrostem, hlavně uvnitř koruny. Větve se často sklánějí až k zemi. Odolnost: proti mrazu celkem dobrá, moniliozou trpí mírně. Stanoviště: na půdu i polohu není nijak náročná. Zrání: zraje kolem 10 – 15 července, nikdy ne najednou.

'VACKOVA' Synonyma: Vacek´s Frühweichsel, Griotteprécoce de Vacek, Vacka. Původ: nahodilý semenáč z výsevu Ostheimské, který vypěstoval pomolog Jan Říha v Chlumci na Cidlinou v roce 1893. Je pojmenována po starostovi města V. Vackovi. Strom: roste zdravě, tvoří charakteristické kulovité koruny, spíše zahoustlé. Obrost uvnitř stromu rád prosychá a tím

41

se koruna později sama prosvětluje. Odolnost: proti mrazu u dřeva dobrá, květ odolný. Stanoviště: má ráda teplé a propustné půdy, kde její ranost vynikne. Zrání: zraje v druhé polovině června.

'MOREILLSKÁ' Synonyma: Amarelka stinná, Grosse Lange, lotkirche, Griotce di Nord, Dutch Modelko aj. Původ: Francie kde byla vypěstována v zámeckých zahradách Chateau du Moreille. Strom: v mládí roste bujně, později růst ustává. Hlavní větve směřují šikmo vzhůru, postraní jsou převislé, šlahounovité často až k zemi. Odolnost: proti mrazům je celkem dobrá ve dřevě i v květu, ve vlhkých letech trpí často moniliózou. Stanoviště: má raději půdy hlinitopísčité, hlubší, dostatečně vlhké. Na půdách suchých jsou plody drobné. Zrání: zraje v druhé polovině července, ve stínu a vyšších polohách někdy i začátkem srpna.

V pomologických popisech jsou uváděny stupně vhodnosti oblastí neboli zón (I., II., III.) pro jednotlivé odrůdy hrušní. Podle všeobecných zásad rajonizace zemědělských plodin vypracovaných Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky ČSAZV v Praze vymezil. Výzkumný ústav ovocnářský ČSAZV v Holovousích celé státní území podle ovocnářského významu hlavních ovocných druhů do zón. Náročností ovocných druhů na stanoviště a klasifikací výrobních oblastí se u nás zabýval (Kamenický, Macoun, Kohout), který charakterizuje zóny vhodnosti pro hrušně.

I.zóna •

Nadmořská výška terénu 200 – 300 m n.m.

•

Průměrná roční teplota nad 8 °C

•

Roční úhrn srážek 450 – 650 mm

•

Půdy hlinité, záhřevné, výrobní subtyp více kukuřično-ječný, méně řepařsko-ječný

•

Vylučují se mrazové kotliny a půdy s podzemní vodou výše než 150 cm.Nejlepší jsou půdy sopečného původu, hluboké, celkovým terénem dostatečně chráněné proti větrům.

•

Nejlepší polohy jsou na mírných svazích s dobrou expozicí, kde je odtok studeného vzduchu co nejrychlejší

42

II.zóna: •

Nadmořská výška terénu 350 – 400 m n.m.

•

Průměrná roční teplota nad 7 °C.

•

Roční úhrn srážek do 700 mm.

•

Půdy hlinité, výrobní subtyp více řepařsko-ječný, méně bramborářsko-ječný.

•

Ve srovnání s I. zónou podmínky poněkud horší, půdy střední bonity. Výběr odrůd je poněkud omezen

III.zóna: •

Větší část III. zóny se nachází ve zbytcích zemědělských výrobních subtypů uvedených ve II. zóně a na hlubších půdách.

•

Nadmořská výška terénu do 600 metrů nad mořem

•

Patří sem polohy drsnější, příliš větrné nebo i nížiny ohrožované většími tepelnými výkyvy.

•

Půdy mělké, štěrkovité nebo příliš těžké a mají vyšší hladinu podzemní vody.

43

4. METODIKA HODNOCENÍ VLASTNÍ PRÁCE Podle 9-ti bodové stupnice byly v roce 2005 hodnoceny hospodářské vlastnosti stromu (velikost sklizně) a celkový zdravotní stav stromu. Letorosty byly hodnoceny v letní době, kdy již byly plně vyvinuty a vybarveny. Velikost sklizně u plodů byla hodnocena ve sklizňové zralosti, předběžný termín určení bal stanoven dle pomologického atlasu s ohledem na průběh počasí. U třešní a višní byla hodnocena sklizeň podle váhy desíti plodů. Celkový zdravotní stav stromu v době vegetačního klidu a na počátku rašení. Velikost sklizně 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

……žádná …...velmi malá (do 10 ks plodů) ……velmi malá až malá (více než 10 - 25 ks) ……malá (25 – 35 ks a 10 – 25 kg) ……malá až střední (25 – 40 kg) ……střední (40 – 60 kg) ……střední až velká (60 – 80 kg) ……velká (80 – 120 kg) ……velká až velmi velká (120 -160 kg) ……velmi velká (více než 160 kg)

Přírůstky (délky jednoletých výhonů) 1 3 5 7 9

…...velmi krátké (do 10 mm) …...krátké (10 – 50 mm) …..středně dlouhé (50 – 150 mm) …..dlouhé (150 – 300 mm) …..velmi dlouhé (nad 300 mm)

Zdravotní stav koruny (proschnutí koruny, napadení rakovinou, poškození kmene apod.) 1 2 3 4 5 6 7 8 9

…..kritický …..velmi špatný …..špatný až velmi špatný …..špatný …..průměrný …..dobrý …..dobrý až velmi dobrý …..velmi dobrý …..vynikající

44

Určující znaky odrůd

K určení starších odrůd ovocných dřevin bylo použito pomologických atlasů. K pomologickým znakům, podle kterých se provádí určování patří: PLOD - velikost a tvar plodu, povaha a zabarvení slupky, uspořádání stopečné a kališní části, uspořádanost a stavbu jádřince, povaha a jakost dužniny – tyto znaky se mohou značně měnit, podle stanoviště, tvaru a stáří stromu, podnože, přeroubování odrůdy apod. STROM - kmen, kůra kmene, koruna, tvar koruny – plochý, kulovitý, jehlancovitý. LETOROSTY - dle jejich délky, tloušťky, tvaru, zabarvení kůry, množství a tvarů lenticel, plstnatosti. PUPENY - velikostí, tvarem, postavením, hustotou, plstnatostí. LIST - velikost, tvar, souměrnost, polohu a tvar špičky listu, okraj, barva, plstnatost, povrch, řapík, nervatura, lesk. KVĚT - velikost, zbarvení korunních plátků, celkový tvar květu, postavení pátků v květu, ranost a doba trvání květu. Dále u jádrovin rozeznáváme různé typy korun: Jabloně - kulovitá, vysoko kulovitá, široko pyramidální, vysoko rozložitá, široko rozložitá a rozložitě převislá. Hrušně – koruna pyramidální, úzce pyramidální, široko pyramidální, vysoko rozložitá, široko pyramidální s větvemi odstálými nebo převislými a úzce pyramidální s větvemi převislými.

45

5. VÝSLEDKY Hodnocený sad se nachází v nejzápadnější oblasti katastru Lipníku nad Bečvou zeměpisné šířce 49º 32´, zeměpisné délce 17º 35´ a nadmořské výšce 246 m nad mořem. Leží v oblasti s mírným svahem obráceným k jihu, ze severní strany je sad kryt pásmem hor, v oblasti s nejkvalitnější půdou z celého katastru. Půda je hluboká, jílovitohlinitá, s převažujícím půdním typem hnědozem pseudoglejová. Oblast leží mimo veřejné komunikace

a

osídlení.

Nedochází

zde

ke

znečišťování

plodů

zplodinami

z automobilového průmyslu, a přímému dopadu zplodin z komínů z technického průmyslu. Sad byl založen roku 1946 panem Vávrou a panem Válkem s ohledem na rajonizaci ovocných druhů. Po prozkoumání literárních pramenů ovocnaření na dané oblasti bylo zjištěno, že odrůdy se ve větší míře ztotožňují s navrhovanou druhovou a odrůdovou skladbou vhodnosti pěstování pro zkoumanou oblast. Majitel tento sad v loňském roce zapsal do ekologického zemědělství a proto zde není prováděna chemická ochrana proti škůdcům a chorobám, hnojení provádí pouze organickým materiálem. Z důležitých agrotechnických opatření provádí pouze řez ovocných stromů, seč a mulčování trvalého travního porostu pod stromy. Po uplynutí doby, která je daná zákonem, bude majitel úrodu ovoce prodávat jako bio – produkt malo i velko odběratelům. Nyní z velké části jde sklizeň na výrobu moštů ve zdejší lisovně, která byla vybudována Svazem Zahrádkářů ve zdejší oblasti. V tomto sadu bylo z celkového množství 601 ovocných stromů určeno: 5 ovocných druhů , z toho 444 jabloní (22 odrůd), 117 hrušní (11 odrůd), 28 švestek (4 odrůdy), 7 třešní (3 odrůdy) a 5 višní (3 odrůdy). Celkové zastoupení druhové a odrůdové uvádí tabulka 5.

S největším počtem stromů byla zaznamenány tyto odrůdy U jabloní - 'Matčino' (38 stromů), 'Krasokvět žlutý' (38 stromů), 'Wagenerovo' (37 stromů), 'Parména zlatá zimní' (36 stromů), 'Vilémovo' (34 stromů), 'Croncelské' (31 stromů), 'Boskoopské' (29 stromů), 'Panenské české' (29 stromů), 'Ontario' (27 stromů), 'Nathusiovo holubí' (22 stromů), 'Watervlietské' (22 stromů), 'Malinové hornokrajské' (19 stromů), 'Sudetská reneta' (18 stromů). U hrušní - 'Boscova' (19 stromů), 'Pařížanka' (18 stromů), 'Madame Verté' (16 stromů), 'Konference' (15 stromů), 'Křivice' (12 stromů).

46

U švestek - 'Domácí švestka' a její variety (18 stromů). U třešní - 'Napoleonova' (5 stromů). U višní - 'Ostheimská' (2 stromy), 'Vackova' ( 2 stromy).

U jabloní byly z celkového hodnocení zaznamenány následující výsledky Přírůstky - byly posuzovány v letních měsících roku 2005, kdy již byly plně vyvinuté. Z dosažených výsledků vyplývá, že odrůdy jabloní s letorosty hodnocenými na bodové stupnici číslem 7 jako dlouhé (150 – 300 mm) byly odrůdy ('Vilémovo' a 'Kanadská reneta') Naopak odrůdy jabloní hodnoceny na bodové stupnici číslem 1 jako velmi krátké (do 10 mm) byly odrůdy ('Ontario', 'Matčino', 'Jonatan', 'Jadernička moravská', 'Muškátová reneta', 'Kasselská reneta'), se střední délkou letorostů na stupnici hodnocené číslem 5 (50 – 150 mm) byly odrůdy ('Boskoopské', 'Croncelské', 'Krasokvět žlutý', 'Landsberská reneta', 'Malinové holovousé', 'Malinové hornokrajské', 'Strýmka', 'Watervlietské'). Celkové údaje uvádí graf 1 růstové údaje jabloní. V průběhu vegetace byla hodnocena - velikost sklizně - v závislosti na stupních zralosti daného ovocného druhu a odrůdy. Z dosažených výsledků vyplývá, že největší velikost sklizně ohodnocenou na bodové stupnici číslem 8 hodnocenou jako velká až velmi velká (120 – 160 kg) vykazovaly odrůdy jabloní ('Croncelské', 'Ontario', 'Kanadská reneta'), naopak malou až střední velikost sklizně hodnocena na bodové stupnici číslem 4 (25 – 40 kg) byla zaznamenána u odrůd jabloní ('Panenské české' a 'Muškátová reneta'), se střední až velkou velikostí slizně hodnocenou číslem 6 byly odrůdy jabloní ('Jonathan', 'Landsberská reneta', 'Malinové hornokrajské', 'Nathusiovo holubí', 'Průsvitné letní, 'Strýmka', 'Vilémovo', 'Wagenerovo', 'Watervlietské'). Celkové údaje uvádí graf 2 hodnocení sklizňových údajů jabloní. Celkový zdravotní stav - jednotlivých odrůd jabloní byl hodnocen v zimních měsících. Bylo posuzováno (napadení rakovinou, proschnutí koruny, poškození kmene atd.) Dobrý až velmi dobrý zdravotní stav ohodnocený číslem 7 byl zaznamenán u odrůd ('Croncelské', 'Sudetská reneta', 'Malinové hornokrajské', 'Watervlietské', 'Kanadská reneta', 'Jadernička moravská', 'Muškátová reneta', 'Malinové holovouské' a 'Průsvitné letní'). Špatný až velmi špatný zdravotní stav hodnocený číslem 3 byl zaznamenán u odrůd ('Matčino' a 'Kasselská reneta'). S průměrným zdravotním stavem s číslem 5 byly odrůdy jabloní ('Boskoopské', 'Krasokvět žlutý', 'Landsberská reneta', 'Nathusiovo holubí').Celkově vyhodnocenou odrůdou jabloně vykazující nejdelší přírůstky, nejvyšší sklizeň a dobrý zdravotní stav byla

47

odrůda ('Kanadská reneta'). Celkové údaje uvádí graf 3 hodnocení zdravotního stavu jabloní. Celkově vyhodnocenou odrůdou s přírůstky středními, střední sklizní a průměrným zdravotním stavem byla odrůda ('Boskoopské').Odrůdu s nejnižšími výsledky nejde jednoznačně určit. Celkové údaje uvádí graf 4.celkové vyhodnocené údaje jabloní.

U hrušní byly zaznamenány z celkového hodnocení tyto výsledky Délka jednoletých výhonů byla nejdelší hodnocená číslem 5 jako středně dlouhá (50 – 150 mm) zaznamenána u odrůd ('Marillatova', 'Muškatelka šedá', 'Solanka'). Odrůdy s přírůstky hodnocenými jako krátké (10 – 50 mm) na bodové stupnici s číslem 3 byly (Boscova, 'Křivice', 'Pařížanka', 'Williamsova čáslavka'). Všechny ostatní odrůdy hrušní hodnoceny střední hodnotou číslem 4 (50 mm) ('Červencová', 'Konference', 'Madame Verté', 'Špinka'). Celkové údaje uvádí graf 5 růstové údaje hrušní. Nejvyšší sklizeň s hodnotou 8 velká až velmi velká (120 – 160 kg) vykazovala odrůda ('Křivice'), nejnižší hodnotu sklizně s bodovou hodnotou 4 malá až střední (25 – 40 kg) měla odrůda ('Červencová').S hodnotou sklizně 6 střední až velká (60 – 80 kg) byly odrůdy hrušní ('Boscova', 'Madame Verté', 'Marillatova', 'Williamsova čáslavka'). Celkové údaje uvádí graf 6. hodnocení sklizňových údajů hrušní. Zdravotní stav všech sledovaných odrůd hrušní byl dobrý hodnocený bodovou stupnicí 6. Celkové údaje uvádí graf 7 hodnocení zdravotního stavu hrušní. Celkově zaznamenané odrůdy hrušní s nejvyšší velikostí sklizně, nejdelšími přírůstky a nejlepším zdravotním stavem byly odrůdy ('Konference', 'Špinka'). Naopak s nejnižšími celkovými zaznamenanými hodnotami byla odrůda ('Červencová'). Celkové údaje uvádí graf 8 celkové vyhodnocené údaje hrušní.

U švestek, třešní a višní byly zaznamenány z celkového hodnocení tyto výsledky Délka jednoletých výhonů a celkový zdravotní stav u těchto druhů a jejich odrůd byly vyhodnoceny souhrnně jako průměrné a uspokojivé. Ve všech případech bylo zjištěno, že se lišila pouze velikost sklizně. Nejvyšší zaznamenaná velikost sklizně u švestek s bodovou hodnotou 8 hodnocená jako velká až velmi velká byla odrůda ('Wangenheimova'). S hodnotou sklizně 6 střední až

48

velká byla zaznamenána odrůda ('Zimmerova'). Celkové údaje uvádí graf 9 hodnocení sklizňových údajů švestek. U třešní a višní byla hodnocena váha 10 plodů z každé odrůdy. Nejvyšší váhu plodů u třešní (92 g) měla odrůda ('Hedelfingenská'), naproti tomu odrůda ('Rychlice německá') s váhou plodů (48 g) byla hodnocena s nejmenší velikostí sklizně. Celkové údaje uvádí graf 10 hodnocení sklizňových údajů třešní. Z višní měla nejvyšší váhu plodů (59 g) odrůda ('Moreillská') a odrůda višně ('Vackova') váhu deseti plodů (48 g) hodnocenou jako nejmenší. Celkové údaje uvádí graf 11 hodnocení sklizňových údajů višní. Celkové

zaznamenané

údaje

o

odrůdách

uvádí

tabulka

6.

49

6. DISKUSE V současné době jsme svědky snah o záchranu starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Přední odborníci si uvědomují naléhavou nutnost zachování pestrosti druhů a odrůd jako rezervoáru cenných vloh (TETERA 1994, BEDNÁŘ, 1997). Ve většině dostupných pomologických atlasů se uvádí i odolnost odrůd vůči houbovým chorobám a škůdcům, která u většiny zkoumaných odrůd odpovídala skutečnosti. Staré stromy ovocných dřevin jsou dnes chápány také jako významný krajinotvorný prvek, který je žádoucí uchovat a dále rozvíjet (JETMAROVÁ, 1997, DROBNÝ, 2000, SALAŠOVÁ, 2000). Od poloviny 50. let minulého století, nastala rychlá změna charakteru životního prostředí, které se u nás vyvíjelo po staletí. V krajině byly narušeny přirozené ekosystémy a nastal úbytek mnoha ekotypů, variet, odrůd, druhů a dokonce celých společenstev (TETERA, 2003). Ovocné solitéry i souvislé ovocné výsadby mají obdobný význam pro utváření životního prostředí jako lesní stromy. Navíc v době květu vyniká jejich estetický účinek. Solitérní strom v krajině má význam i orientační. Plocha a objem korun poskytují stín, usměrňují vzdušné proudění, zabraňují proudění prachu a filtrují ho, produkují kyslík, snižují hlučnost, transpirací usměrňují vodní režim v půdě, zabraňují vodní a větrné erozi, poskytují živočichům odpočinek, potravu a místa k usazení – zvláště ke hnízdění (TETERA, 2003). Cílem bakalářské práce bylo přispět k výše uvedeným snahám evidencí výskytu dříve pěstovaných odrůd ovocných dřevin v katastru Lipník nad Bečvou. Výsledkem práce bylo nalezení 22 starých odrůd jabloní, 11 starých odrůd hrušní, 4 staré odrůdy švestek, 4 staré odrůdy třešně a 3 odrůdy višně. Podle TETERY (1994) jsou určování a pomologická testace při záchraně zanikajících odrůd nejobtížnější prací, k omylům může docházet i u velmi zkušených pomologů. Pomologické popisy odrůd a jejich vlastností, uváděné v odborné literatuře, se také ne vždy shodují. Mezi jednotlivými autory se hodnocení liší zejména v otázkách nástupu stromu do plodnosti, odolnosti proti chorobám a v chuťových vlastnostech plodů. Jak uvádí KOHOUT, (1959) podstata rajonizace spočívá v umisťování výroby ve vhodných podmínkách přírodních i ekonomických, v nichž je možno docilovat co nejlevněji kvantitativně i kvalitativně vysoké sklizně. Tato oblast je velmi bohatá na rozmanitost ovocných druhů, zejména pokud jde o jabloně a hrušně, vyskytuje se zde velké množství rozličných odrůd. Podle KOCHA a kol. (1967) byla odrůdová pestrost vždy

50

nápadným znakem našeho ovocnářství nejen zahrádkářského, ale i produkčního. Z nejvíce zastoupených ovocných druhů a to ze tří čtvrtin na tomto území, se vyskytovaly jabloně. Podle BLAŽEK (2001) jsou jabloně pro tuto oblast velmi vhodné, je zde dostatek vláhy a jabloně zde tolik netrpí chorobami a škůdci. Plody dozrávají později, bývají aromatičtější a trvanlivější. Druhým nejrozšířenějším druhem jádrového ovoce, ale pouze necelou jednou čtvrtinou se vyskytovaly hrušně, ČERNÍK et al., (1961), uvádí, že, kulturní odrůdy hrušní, jsou v průměru a poměru k jabloním celkově choulostivější, naproti tomu různé místní a polokulturní odrůdy hrušní jsou ve dřevě značně odolné vůči mrazu a zdaleka netrpí tolik chorobami a nevyžadují tolik péče jako odrůdy kulturní.

Ohromné množství ovoce, které stromy přinášely, bylo pro zdejší obyvatele důležitým zdrojem příjmů.

51

7. ZÁVĚR Cílem předkládané práce bylo zjištění odrůdové skladby ovocných dřevin v katastru Lipník nad Bečvou. V tomto katastru byl nalezen jeden sad, který odpovídal požadavkům zadání (stáří stromů více než 50 let a na jednu lokalitu nejméně 300 stromů). Dříve bylo na tomto území sadů více, avšak na podzim roku 2003 došlo k vyklučení několika sadů z důvodu změny majitele a odkupu sadů nebo došlo k jejich rozdělení na menší celky. Části sadů, které zde zůstaly zachovány, již požadavkům zadání nevyhovovaly. V tomto sadu bylo z celkového množství 601 ovocných stromů bylo určeno: 5 ovocných druhů , z toho 444 jabloní (22 odrůd), 117 hrušní (11 odrůd), 28 švestek (4 odrůdy), 7 třešní (3 odrůdy) a 5 višní (3 odrůdy).

U jabloní byly zaznamenány následující výsledky hodnocení: •

Letorosty - z výše uvedených výsledků vyplývá, že odrůdy jabloní ('Vilémovo', 'Kanadská reneta') vykazují dlouhé přírůstky (150 – 300 mm), naopak odrůdy jabloní ('Ontario', 'Matčino', 'Jonatan', 'Jadernička moravská', 'Muškátová reneta', 'Kasselská reneta') vykazovaly letorosty velmi krátké (do 10 mm).

•

Velikost sklizně - největší velikost sklizně (120 – 160 kg) měly odrůdy jabloní ('Croncelské', 'Ontario', 'Kanadské reneta') naopak malou až střední velikost sklizně (25 – 40) byly zaznamenány u odrůd jabloní ('Panenské české', 'Muškátová reneta').

•

celkový zdravotní stav – jako dobrý až velmi dobrý byl zaznamenán u odrůd ('Croncelské', 'Sudetská reneta', 'Malinové hornokrajské', 'Watervlietské', 'Kanadská reneta', 'Jadernička moravská', 'Muškátová reneta', 'Malinové holovouské' a 'Průsvitné letní'). Špatný až velmi špatný zdravotní stav byl zaznamenán u odrůd, ('Matčino' a 'Kasselská reneta').

U hrušní byly zaznamenány následující výsledky hodnocení: •

letorosty všech odrůd hrušní lze zhodnotit jako krátké až středně dlouhé.

•

zdravotní stav všech sledovaných odrůd byl dobrý

•

nejvyšší sklizeň vykazovaly odrůdy ('Pařížanka', 'Konference', 'Špinka'), nejnižší sklizeň měly odrůda ('Červencová')

52

U švestek, třešní a višní byly zaznamenány následující výsledky Ve všech případech bylo zjištěno, že se lišila pouze velikost sklizně. Zdravotní stav a přírůstky byly souhrnně ohodnoceny jako průměrné a uspokojivé. •

u švestek nejvyšší velikost sklizně měla odrůda ('Wangenheimova').

•

u třešní byla zaznamenána odrůda s váhou 10 plodů (92 g) ('Hedelfingenská'), zato odrůda ('Rychlice německá') (48 g) ohodnocena nejmenší velikostí sklizně.

•

u višní měla největší váhu 10 plodů odrůda (59 g) ('Moreillská') a odrůda ('Vackova') nejmenší váhou 10 plodů (48 g).

53

8. NÁVRH NA VYUŽITÍ VÝSLEDKŮ Při hodnocení sklizně a zdravotního stavu stromů bylo zjištěno, že i přes nepoužívání chemické ochrany nevykazovaly ovocné stromy výrazné napadení chorobami ani škůdci. Nepoužívání minerálních hnojiv se odráží na kvalitě sklizených plodů, které nedosahují nejvyšší jakosti, ale i tak se nadále v sadu udržuje trvale dobrý výnos. Pod ovocnými stromy je ponecháván trvalý travní porost, který je pravidelně sečen a ponecháván jako mulč, který zabraňuje erozi půdy a vytváří vhodné vláhové podmínky v letních měsících. Tento mulč po rozložení vylepšuje obsah humusu v zemině. V důsledku všech výše popsaných skutečností ve zkoumaném sadu, dochází zde k přirozené rovnováze mezi škůdci a chorobami a jejich antagonisty a tím ani není nutná chemická ochrana pro dosažení dostatečné konzumní kvality. Věky

prověřené

odrůdy

mají

mnoho

vlastností,

které

chybí

novým

nepřizpůsobeným odrůdám a tak záchrana tradičních ovocných dřevin přispěje k jejich obohacení o části genů již mizejících. Moderní intenzivní sady se přizpůsobují novým trendům, většina starších odrůd už neodpovídá požadavkům konzumentů jsou pěstovány nové odrůdy ovocných dřevin s vysokými nároky na výnos. Tyto plody jsou konzumenty více žádány pro svůj vzhled a velikost oproti plodům z ekologického zemědělství, mají lepší vybarvenost nejsou nadměrně veliké a mají lepší chuť i skladovatelnost. Základem je podpora ekologické stability v sadu a jeho okolí, bude třeba jej rozčlenit na prvky, které zvyšují biodiverzitu a umožňují, aby se v sadu usadily užitečné organismy, včetně antagonistů škůdců. Mohou to být druhově pestré pásy a ostrůvky křovin a bylin. Ty poskytnou útočiště a potravu pro hmyz, který se živí nebo parazituje na škůdcích ovocných dřevin. Křoviny a hnízdní budky přilákají do sadu zpěvné ptáky na lov drobného hmyzu. Ekologické ovocnářství vyžaduje mnoho nových znalostí. Budoucnost je pro České ovocnáře nadějná. Staré a krajové odrůdy mají stále význam při využívání v extenzivních sadech, kde se i přes nižší nároky na péči udržuje stabilní výnos.

54

9. SOUHRN Cílem vypracování evidence ovocných druhů a odrůd bylo skutečné zjištění druhové a odrůdové rozmanitosti v katastru Lipník nad Bečvou. U evidovaných stromů jabloní, hrušní, švestek, třešní a višní byla hodnocena velikost sklizně, délka jednoletých výhonů a celkový zdravotní stav. V současné době jsme svědky snah o záchranu starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Přední odborníci si uvědomují naléhavou nutnost zachování pestrosti druhů a odrůd jako rezervoáru cenných vloh. Důvodem je jedinečnost každé odrůdy, která je dána její genetickou výbavou. Věky pověřené odrůdy mají mnoho vlastností, které chybí novým, nepřizpůsobeným odrůdám. Nabízí se možnost uplatnění některých starých odrůd ve šlechtitelských programech. Tyto odrůdy jsou mnohdy značně odolné k nepříznivým abiotickým a biotickým faktorům, vyznačují se odolností k houbovým chorobám, živočišným škůdcům a tolerancí vůči méně nepříznivým půdním i klimatickým podmínkám. Staré a krajové odrůdy jsou chápány jako součást kulturního dědictví a proto si zasluhují ochranu. Extenzivní kmenné sady vykazují svůj velký význam i z hlediska estetického, jsou velmi často díky svému polokulturnímu prostředí domovem mnoha druhů divokých živočichů a rostlin.

55

10. SUMMARY The purpose of this work is evidence of actual speciess and variety richness in cadaster Lipník nad Bečvou. By tracked apple, pear, cherry and morello cherry trees, I assesed size of crop, length of annual shoots and general health state. Presently, we can see an effort to save old and regional species of fruit wood species. Specialist in this domain realize the necessity of maintaining diversity of species and variety, as a reservoir of valuable strains. The reason is, that each variety has unique character that is done by its genetic equipment. The old varieties have many qualities, which new, unadapted varieties have not. Some old varieties can be used in breeding programmes. These varieties are often considerably resistant to unfavourable biotic and abiotic factors; they are evaluated for their respect to the fungal diseases, pests and for their toleration to the worse soil and climatic condition The old and regional varieties are part of cultural heritage, that is why they are noticeable. Extensive plantation are of big importance even from aesthetical point of view. Due to a semicultural nature of these plantation, many species of wild animals and plants find there a home.

56

11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BEDNÁŘ, J.: Ochrana genových zdrojů. In: Problematika zachování a ochrany starých či krajových odrůd ovocných dřevin a možnosti jejich navrácení do krajiny v rámci státního programu obnovy vesnice. Sborník referátů, MZLU Brno, 1997, s. 9-11.

2. BLAŽEK, J.: Pěstujeme jabloně. Nakladatelství Brázda, Praha 2001, s.254.

3. BLAŽEK, J.: KNEIFL, V.: Pěstujeme slivoně. Nakladatelství Brázda, Praha 2005, s. 234.

4. BOČEK, O.: Pomologie, 2. vydání, SZN, Praha, (1953), s.c216.

5.ČERNÍK, BOČEK, VEČEŘA, : Malá pomologie II. – hrušky. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, (1961), s 196.

6. DEMEK, J.a kol.: Hory a nížiny,Zeměpisný lexikon ČSR. Akademia, (1987) (z kapitoly 6. – Geomorfologické členění ČR).

7. DOSTÁL, J.: Klíč k úplné květeně ČSR. – Praha (1954), s. 360. 8. DROBNÝ, J.: Ovocný strom v marginálních oblastech. In: Problematika zachování a ochrany starších a krajových odrůd ovocných dřevin. Sborník přednášek. MZLU v Brně, Lednice na Moravě, 2000, ISBN 80-7157-459-7, s. 16-18

9. DVOŘÁK, A., VONDRÁČEK, J., KOHOUT, K., BLAŽEK, J.: Jablka. 1. vydání, Academia, Praha, 1976, ISBN 509-21-857, 592 s

10. DVOŘÁK, A.: Pěstování jabloní. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1980, s 460.

11. HANCOCK, J.:Cristical issues involving crop germplasm diversity and conservation, Introduction to the colloquium, Hort Science, 33 (7), (1998).

57

12. HIEKE, K. MAREČEK, F.: Malus MILL, Zahradnický slovník naučný 3., CH-M, Ústav zemědělských a potravinářských informací Praha, 1997,

ISBN 80-85150-62-3,

s. 417 – 418.

13. HIEKE, K.: Pyrus L. Zahradnický slovník naučný 4., N-Q. Ústav zemědělských a potravinářských informací Praha, 1999, ISBN 80-86153-60-6, s. 550

14. HRADIL, R., DOSTÁLEK, P., Česká biozahrada. Nakladatelství Fontána, Olomouc, 2000, s. 160.

15. HRIČOVSKÝ, I. a kol.: Praktické ovocinárstvo. Príroda, Bratislava, 1990, ISBN 8007-00024-0, s. 26-31

16. JETMAROVÁ, E.: Extenzivní ovocné sady. In: Problematika zachování a ochrany starých či krajových odrůd ovocných dřevin a možnosti jejich navrácení do krajiny v rámci státního programu obnovy vesnice. Sborník referátů, MZLU Brno, 1997, s. 34 – 35

17. KAMENICKÝ, K.: České ovoce. Díl VI, Jablka, nákladem Československé ovocnické společnosti, Praha, 1924, 248 s

18. KAMENICKÝ, K., KOHOUT, K.: Atlas tržních odrůd ovoce. 4. vydání, SZN, Praha, 1957, 336 s.

19. KOHOUT, K.: Malá pomologie I. – jablka. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1959, s 216.

20. KUTINA, J. a kol.: Pomologický atlas 2. 1. vydání, Zemědělské nakladatelství BRÁZDA, Praha, 1992, ISBN 80-209-0192-2, s. 8

21. LESTER, N., HAKIZA, J., STAVROPOULUS, N., TAXEIRA, M.: Variation patterns in the scarlet egglant.,Oxford university press., 283 – 307, (1986).

58

22. LICHONOS, F., D.: K voprosu o sistematike roda Malus MILL. – jablonja. Trud. priklad, Bot. Genet. Selec., 1964, 36(3), s. 5-16

23. PLIŠEK, B.: Ekologické pěstování jabloní a tržní produkce biojablek – Buletin ekologického zemědělství č. 23. PRO-BIO, Šumperk, srpen 2001.

24. PLÍVA, K., ŽLÁBEK, I., (1986): Přírodní lesní oblasti ČSR. SZN Praha, s.46 – 70.

25. QUITT, E. Klimatické oblasti ČSSR. ČSAV, Geograf. ústav Brno (1957). Studia geografica 16, Brno.

26. RICHTER, M., Optimální termín sklizně ovoce. Flora na zahradě, č.9 , 2005, strana 20 – 22.

27. LAŠOVÁ, A.: Reintrodukce ovocných dřevin do krajiny – inventarizace a projekce výsadby. In: Ovocné stromy v krajině – ochrana, ošetřování a výsadba. Sborník referátů, Veselí nad Moravou, 1999, s. 3 – 7

28. LAŠ, P. Modernizace výukového procesu u předmětů ovocné, okrasné školkařství a ovocnářství. Sborník přednášek z odborného semináře, Lednice na Moravě, listopad 2003 s. 54-58, ISBN 80-7157-715-4

29. SUS, J.: Řez ovocných dřevin. Nakladatelství Květ, Praha, 1999, s.25 – 57.

30. TETERA, V.: Ohrožené odrůdy ovocných dřevin. ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 1994, 65 s.

31. TETERA, V.: Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin, metodika ČSOP Bílé Karpaty č. 4, Veselí nad Moravou, 2003

32. VANĚK, J.: Lidová pomologie. Jablka, díl I., Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1935, 109 s.

59

33. VANĚK, J.: Lidová pomologie. Hrušky, díl II., Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1936, 118 s.

34. VANĚK, J.: Lidová pomologie, Švestky a slívy, díl III., Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1947, 122 s

35. VANĚK, J.: Lidová pomologie, Jablka, díl VII., Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1940, 128 s.

36. VANĚK, J.: Lidová pomologie, Jablka, díl X., Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1947, 131 s.

37. VÁVRA, FERKL, KOCH, ČERNÍK, : Malá pomologie III. – Švestky a třešně. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1965, s. 280.

38. VLK, L.: Pomologický klíč. Akciová moravská knihtiskárna, Zlín, 1947, 207 s.

39. VLK, R., ZO ČSOP (ČESKÝ SVAZ OCHRÁNCŮ PŘÍRODY) Salamandr (2002).

40. VLK, L.: Pomologický klíč. Akciová moravská knihtiskárna, Zlín, 1947, 207 s.

41. VLK, R.: Disertační práce, Studium genofondu modrých peckovin v etnografické části

Moravského Valašska, MZLU v Brně, Lednice na Moravě, 2004

Jiné zdroje Atlas podnebí Československé republiky. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha, (1958).

VÍTEK, V.:Protokol Odbočky Zemského ovocnického spolku moravského v Lipníku nad Bečvou (1935),(zapůjčeno ze soukromé knihovny místního ovocnáře).

60

ZÁKON č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích.

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. Číslo předpisu:. 134/1999 Sb.. Částka:. 048 . Druh předpisu:. Sdělení . Rozeslána dne:. 30. června 1999 . Autor předpisu:. Ministerstvo zahraničních věcí . Mezinárodní smlouvy, dohody a úmluvy. nbsp. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online], [2006-01 02] Dostupný z WWW: http://www.szpi.gov.cz/cze/aktuality/article.asp?id=55904&cat=&ts=2ec9

Co je ekologické zemědělství?, Pěstování rostlin.: Svaz ekologických zemědělců ČR, [online], [2006-02-28]. Dostupný z WWW: http://www.pro-bio.cz/cesky.htm

61

12. PŘÍLOHY

62

SEZNAM PŘÍLOH

Tabulka 1 Doporučované odrůdy Zemského ovocnického spolku moravského v Lipníku nad Bečvou. Tabulka 2 Doporučované odrůdy pro oblast Hranice, Přerov Tabulka 3 Průměrné hodnoty klimatických faktorů Tabulka 4 Zastoupení půdních typů v procentech Tabulka 5 Zastoupení druhové a odrůdové ve sledované lokalitě Tabulka 6 Celkové zaznamenané údaje o odrůdách Graf 1 Graf hodnocení růstových údajů jabloní Graf 2 Graf hodnocení sklizňových údajů jabloní Graf 3 Graf hodnocení zdravotního stavu jabloní Graf 4 Graf celkových hodnocených údajů jabloní Graf 5 Graf hodnocení růstových údajů hrušní Graf 6 Graf hodnocení sklizňových údajů hrušní Graf 7 Graf hodnocení zdravotního stavu hrušní Graf 8 Graf celkových hodnocených údajů hrušní Graf 9 Graf hodnocení sklizňových údajů švestek Graf 10 Graf hodnocení sklizňových údajů třešní Graf 11 Graf hodnocení sklizňových údajů višní Obr. 1 'Croncelské' Obr. 2 'Krasokvět žlutý' Obr. 3 'Malinové hornokrajské' Obr. 4 'Matčino' Obr. 5 'Nathusiovo' Obr. 6 'Ontario' Obr. 7 'Panenské české' Obr. 8 'Sudetská reneta' Obr. 9 'Vilémovo' Obr. 10 'Wagenerovo' Obr. 11 'Boscova lahvice' Obr. 12 'Konference'

63

Obr. 13 'Křivice' Obr. 14 'Pařížanka' Obr. 15 'Croncelské' Obr. 16 'Krasokvět' Obr. 17 'Křivice' Obr. 18 'Madame Verté' Obr. 19 'Malinové hornokrajské' Obr. 20 'Nathusiovo' Obr. 21 'Panenské české' Obr. 22 'Parména zlatá zimní' Obr. 23 'Vilémovo' Obr. 24 'Wagenerovo' Obr. 25 Sad pohled 1 Obr. 26 Sad pohled 2 Obr. 27 Sad pohled 3 Mapa 1 Letecký snímek s vyznačení sadu v Lipníku nad Bečvou. Mapa 2 Katastrální mapa sadu s barevným vyznačením druhů a odrůd Legenda ke katastrální mapě