Obrázek bez komentáře: Svatá rodina od Michelangela

OBSAH: * obrázek k meditaci * závěr roku 2012 v ODV * 7. část vyprávění br. Fr. Stropka * letošní Betlémské světlo * výsledky 1. kola Stezky písmáků * záznam z besedy při 2. kole SP * seminář ELŠ, leden 2013 * vzpomínání br. J. Čejky na LŠ * upozornění předplatitelům ___________________________________________________________________________________

Obrázek bez komentáře: Svatá rodina od Michelangela. Strana 1 z 12

Jednání odboru duchovní výchovy v prosinci 2012:

- jaký bude další seminář ze série „4kurzů“ ODV pro skautské vedoucí (jaro 2013)

- průběh 1. a 2. kola Stezky písmáků - další akce ODV v roce 2013

_________________________________________________________________ 7. ODDÍLOVÉ VÝPRAVY (autor: František Jiří Stropek – Bobr) Možná znáte tu říkanku, kterou jsme ve škole na sebe vzájemně pokřikovali: první třída myší díra, druhá třída – kašička, třetí třída – hodní žáci, čtvrtá třída – darebáci, pátá třída medvědi, protože nic nevědí! Jenomže myslet si, že medvědi nic nevědí, by byl krajní omyl Naopak mají výborně vyvinuté smysly, dobrou paměť a náramnou tělesnou kondici. My skautíci jsme v lesích pozorovali různá zvířata, ale o některých jsme si mohli jen přečíst, že v naší přírodě kdysi dávno žili, ale vinou člověka odtud zmizeli. Byli to například bobři, rysi, vlci, ale i velcí medvědi. Dnes už opět zvítězil názor, že šelmy mají v přírodě svůj význam a daří se alespoň některé do přírody vracet. Zatím se to podařilo částečně u rysů, vlci se k nám občas zatoulají z jiných oblastí, návrat bobrů naopak činí potíže s jejich budovatelskou činností na vodním toku, avšak medvědy můžeme spatřit jen v zajetí. Především je však třeba si uvědomit, že současná krajina se velmi změnila a neposkytuje velkým šelmám dostatek prostoru pro pohyb a podmínky k lovu za obživou. Když nám v hodině přírodopisu pan učitel Pražma vykládal o medvědech, napínali jsme uši a zasypávali ho otázkami. Obzvlášť Pírko (Jirka Kolařík) byl neodbytný: „Prosím, co medvědi jedí? A kolik váží? …“ Pan učitel se divil, proč má Pírko takový zájem právě o medvědy. Pírko vyhrkl: „Když já mám u medvědů staršího bráchu!“ Pan učitel vykulil oči: „Tvůj bratr je u cirkusu?“ „Kdepak,“ rozesmál se Pírko, „on je ve skautské družině Medvědů.“ „Ach tak, to má asi náramnou sílu, že?“ opáčil pan učitel s úsměvem. „Ne, ne,“ vrtěl hlavou Pírko, „oni si dali to jméno proto, že by c h t ě l i být silní jako medvědi.“ „Tak dobrá, budeme pokračovat,“ řekl pan učitel a vykládal dál. “Medvěd hnědý je, nebo spíš byla, naše největší masožravá šelma. Dosahoval hmotnosti asi dvě stě kilogramů, samice sto šedesáti. Někteří jedinci však vážili i tři sta kilogramů. Medvěd je samotář a toulá se spíše v hlubokých lesích nebo na úpatí hor, proto se s člověkem setkával jen zřídka. Zato medvědice, která vodí za sebou mláďata, může být velmi nebezpečná, protože se o ně bojí. Přes svou velkou hmotnost jsou medvědi ze sedmdesáti procent vegetariáni a větší část jejich živočišné potravy tvoří různé larvy, kukly mravenců i jiný hmyz a nepohrdnou ani mršinou. Pro člověka je nebezpečný hlavně tím, že nedokáže dělat grimasy, takže se nepozná jeho nálada, když se s ním někdo potká.“ „A když je tak těžký, to asi chodí dost pomalu, že?“ ptal se Bóža. „I tady vás zklamu. Tenhle tlouštík je jen zdánlivě neohrabaný, ve skutečnosti umí vyvinout značnou rychlost a člověka by snadno dohonil. Navíc umí i výborně šplhat na strom, kam se vydává pro oblíbenou pochoutku - med divokých včel, když vyslídí, že tam v dutině mají hnízdo.“ „Pane učiteli, naše babička říká, že je taky medvědí česnek“, vyhrkl boubelatý Franěk. „To je pravda. Je to jedna z prvních rostlin, které v přírodě po zimě vyraší. Navíc je doslova plný energie. Říká se, že název česnek medvědí vznikl proto, že medvědi po dlouhém zimním spánku ho prý s oblibou vyhledávali a za touto jarní pochoutkou dokázali putovat i desítky kilometrů. Druhá verze je, že tomuto česneku dali jméno staří Germáni, kteří věřili, že jim také dodá sílu jako medvědům.“ „A taky má ten česnek hlavičku se stroužky?“ ptal se dál Franěk „Od česneku, který znáte, se liší tím, že u medvědího se používají listy, ale dá se použít i květ nebo cibulka. Má sice jemnou, ale štiplavou chuť. Může se dávat do

Strana 2 z 12

všeho, kam se bychom použili stroužky česneku nebo pažitku, čili lidově šnytlík,“ dodával pan učitel.. Moc zajímavé pro nás bylo sdělení, že medvědice rodí během zimního spánku velmi malé mládě a pečuje o něj, krmí ho svým mlékem, jazykem mu masíruje bříško, když chce, aby se vyprázdnilo a jeho výkaly spolkne. Při našich oddílových toulkách Šumavou nás zavedl vůdce oddílu na tajemnou stezku, která vedla od železniční stanice Ovesná hlubokým lesem kolem divokých skalisek. Jednotlivé skály měly roztodivné tvary a vůdce nám říkal, že lidé skálám dali různé názvy podle toho, co jim připomínaly. Také jsme nakoukli do medvědí jeskyně, kde prý pobývala medvědice s mládětem. Našli jsme při cestě dosti velký patník s nápisem, že zde byl čtrnáctého listopadu 1856 zastřelen poslední medvěd. Vlastně to byla medvědice, která chránila své mládě, což nám bylo obzvlášť líto. Stezka nás zavedla až k menšímu jezírku. „Tohle jezírko se jmenuje Jelení a byla to vodní nádrž pro Schwarzenberský kanál, kde se splavovalo vytěžené dřevo. O tom mi vyprávěl strejda, který před válkou na Šumavě pracoval jako dřevař a vorař. Voraři tehdy splavovali dřevo po Vltavě až do Hamburku,“ pochlubil jsem se klukům svými znalostmi. Na doplnění uvádím, že teprve daleko později, až v roce 1967, byla zde vybudována naučná stezka pod názvem Medvědí a vede k železniční stanici Černý kříž. Měří čtrnáct kilometrů. Skautům všech věkových kategorií doporučuji ji navštívit. To okouzlení z medvědích skal nás inspirovalo, když každá družina dostala za úkol připravit nějakou terénní hru. Naše trojice spolužáků z jedné střídy – Pírko (Jirka Kolařík), Bóža (Bohuslav Vaněk) a já vymyslela hru Na medvěda. Spočívala v tom, že jeden hráč dělal medvěda, kterého stopaři sledují a on jim uniká. Zanechává však za sebou stopy, což byly drobné kousky papíru, které samozřejmě stopaři sbírali. Když už medvěd dojde do míst, kde je jakoby vysílen a chce se schovat, vysype na zem několik papírků a pak se chvatně poohlíží po nějaké skrýši. Stopaři, což byli ostatní hoši z oddílu, medvěda hledají, ale jen tak dlouho, jak jim to dovoluje časový limit určený vůdcem oddílu. Buď se lovcům podařilo ve stanoveném čase medvěda najít, nebo naopak zazněla píšťalka a hra končila vítězstvím medvěda. Skautík v roli medvěda byl vybírán losem a samozřejmě se vždy holedbal tím, že jeho určitě nenajdeme. Dokonce se na medvěda přijímaly i sázky. Když medvěd vyhrál, čekala ho drobná odměna v podobě nějaké malé sladkosti, tedy nic jako dnes, kdy děti vyhrávají čokolády a kdoví co. Tehdy to ani nešlo, protože po válce byly ještě v platnosti na všechno papírové tištěné lístky zavedené Němci v době války a jednotlivec si mohl koupit z potravin jen to, na co mu lístky stačily. Nějaký ten bonbón vždy přinesl v batohu vůdce oddílu Gódy, protože s manželkou neměli děti, a tak ho rádi oželeli. . První hra, s níž naše trojice tehdy vyrukovala, nebyla ještě spojena s žádnou odměnou, teprve později ji přinášel vůdce oddílu jako překvapení. Protože při první hře byl medvědem Kropínek, a my ho tehdy v časovém limitu nenašli, pak vždycky hudral: „Je to nespravedlivý! Pán si tady pomlaskává a když jsem vyhrál já, tak jsem nedostal nic.“ Vůdce oddílu, který viděl, že nás poznatky o medvědech zajímají, připravil na schůzku v klubovně další zajímavé údaje, které jsme ve škole nezískali: „Naši dávní předkové měli z medvědů velký respekt, mimoto byl medvěd i posvátným zvířetem, proto se neodvažovali ani vyslovit jeho jméno. Říkali o něm: ten, který ví, kde je med, tedy med-věd, z čehož vznikl název MEDVĚD. Také všichni víte, že i jedno souhvězdí na obloze je po něm pojmenováno. O tom, jak se medvěd dostal na oblohu, pojednává stará báje, ale tu si necháme zase na příště.“ Medvědí stopy jsou velmi podobné lidským, o čemž jsem se přesvědčil o mnoho let později při svém pobytu na Slovensku. Bylo to v hlubokých lesích za Banskou Bystricí, kde jsme pozorovali ve stráni medvěda, jak stojí na zadních u šípkového keře a pochutnává si na zralých šípcích. Byl podzim, a to tihle chlupáči

Strana 3 z 12

musí nabrat hmotnost a zásobit se na zimní spánek chutnou potravou všeho druhu. Šli jsme s několika přáteli dál lesní cestou až k potůčku, kde stál masivní dřevěný srub u vysoké stráně. Nakoukli jsme za srub a uviděli do stráně zasazené včelí úly, chráněné zpředu silnými kládami. Na nich medvěd předvedl svou sílu. Ochranné klády byly rozdrásané medvědími drápy na třísky a jedna kláda byla téměř odtržena, jak se chtěl huňatý loupežník za každou cenu dostal k medu. Při zpáteční cestě jsme potkali na horské louce baču, který tam pásl stádo ovcí. Potvrdil nám, že se s medvědy často setkává a vídává je, jak slídí v krajině. Pak nám vyprávěl tuhle zajímavou historku: „Na břehu lesní říčky jsem jednou uviděl medvědici následovanou jedním větším a jedním malým medvídkem. Ten starší, asi roční, dělal mladšímu jakéhosi pěstouna a pomáhal matce jednak s jeho výchovou, ale i se sháněním potravy, jak to někdy u medvědů bývá. Velká medvědice si sedla do trávy a pěstoun popadl mladšího brášku za krkem a v tlamě ho odnesl k vodě, v níž ho začal máchat. Mrňous vřískal, pištěl a mrskal sebou, pěstoun jej ale nepustil a dál ho proplachoval v ledové vodě. Pak se ten malý přece jen vytrhl a upaloval ven z vody. Pěstoun ho však dohonil, vysolil mu pár pohlavků a dovlekl ho zpátky, aby dokončil řádnou koupel. Nějak ho ale víc přitlačil pod vodu, takže se medvídek pořádně nalokal, a když ho pěstoun vytáhl nad hladinu, začal zoufale ječet strachy. To už ale medvědice nevydržela, přiskočila k oběma sourozencům, mrňouse vytáhla z vody na břeh a pak se pustila do pěstouna. Začala ho pořádně pohlavkovat, až kňučel bolestí. Potom vylezla na břeh a pomalu se vydala k lesu. Oba medvídci svorně klusali za ní. Inu, s výchovou dětí to jinak nejde, zvlášť když je máma na všechno sama, protože táta s rodinou nežije a toulá se kdoví kde.“

Betlémské světlo v roce 2012 Brněnští skauti se vydají v sobotu 15. prosince 2012 do Vídně převzít od rakouských skautů Betlémské světlo pro Českou republiku. Ekumenická bohoslužba, spojená s převzetím Betlémského světla, proběhne ve 14.00 v rakouské katolické farnosti Altlerchenfeld. V pátek 21. 12. 2012 bude BS předáno na pražském hradě kardinálovi Dukovi a primátorovi hl. m. Prahy, v sobotu 22. prosince 2012 bude za spolupráce dalších skautek a skautů rozváženo Betlémské světlo po ČR - informace o rozvozu viz: http://www.betlemskesvetlo.cz/app/rozvoz.html .

Výsledky 1. kola 13. ročníku soutěže ve znalosti Bible „Stezka písmáků”.

Přehled a výsledky: V 1. kole soutěžilo celkem : z toho dětí a mládeže v kat. N, M a S : dospělých v kategorii P : dospělý manželský pár kat. MP-P : dospělý jedinec v kategorii MP-P : dětský jedinec v kategorii MP-N : Zastoupeno jako místa konání 1. kola : jako prostředí konání 1. kola :

283 účastníci, 242 účastníci, 37 účastníků, 2 účastníci, 1 účastník, 1 účastník. 35 měst a obcí, 10 různých církevních, skautských a dalších společenství vč. rodin.

Soutěžilo 112 jednotlivců vč. 36 dospělých, 73 týmů všech kategorií vč. 1 manžel. pár v kategorii MP-P. Do 2. kola získalo postup celkem : 137 soutěžících, v tom 111 dětí a mladých soutěžících, 24 dospělých účastníků, 2 v manžel. páru kat. MP-P.

Strana 4 z 12

Organizaci 1. kola se věnovalo: a) v Praze 7 osob (příprava, tvorba otázek, opravování, propagace); b) v místě konání 48 osob (dohled nad vyplňováním soutěžních archů). 2. kolo soutěže: Konalo se dne 18. 11. 2012 v Praze 2 - Vinohrady, Londýnská 30 ve sboru Církve adventtistů s. d. (http://www.casd.cz/index.php?a=cat.42). Během opravování soutěžních listů proběhla beseda s doprovodnými osobami. Zde uveřejňujeme zprvu záznam o této besedě, výsledky 2. kola přineseme v čísle NDS214, které vyjde v lednu 2013. V úvodu besedy přednesla ses. Veronika Justrová, KP oddíl Pandy, svoji esej nazvanou „Bible již v dětství?“ (podstatné pasáže eseje zde přebíráme). Zahájila ji citátem z 2. list Timoteovi 3,15-17: Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. Tento text vybrala jako podnět k uvažování nad myšlenkou, kterou vystihuje i staré české přísloví: „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. Je samozřejmostí, že se děti od útlého věku učí různým dovednostem a návykům – čistit si před spaním zuby, vykoupat se, sami si nachystat jídlo, pomoci s úklidem v domácnosti apod. Většina rodičů dbá na tyto základní dovednosti, které dítě bude na 100% potřebovat ve svém dalším samostatném životě. Méně rodičů ale dbá na předání duchovních návyků – např. modlitba před spaním, čtení tzv. Jitřenky nebo studium Bible. Mnoho rodičů uvádí, že je jejich dítě ještě příliš malé, ale rok sem, rok tam a jejich zmiňované „malé“ dítě nemá chuť se již tyto věci učit, protože má jinak nastavené zájmy a priority. Než se rodiče nadějí, může už být pozdě. Ses. Veronika sama nemá děti nemá, nicméně svoje názory podpořila tím, že má o 9 let mladšího bratra, u kterého výchovu viděla velmi zblízka, a je také v pozici rádkyně v Klubu Pathfinder. Protože vždy měla k dětem blízko, všímá si, že děti milují příběhy. Nevidí proto nic špatného na tom, když od malinka, kdy začínáme děti učit různá pořekadla a vyprávět pohádky před spaním, zařadíme do repertoáru i jednoduché veršíčky a příběhy z Bible. Se starším bratrem v dětství rádi hráli příběhy jako divadlo – moc je bavilo si příběh přečíst a zahrát ho po svém. Kolikrát se i stalo, že koně představoval kočárek na panenky a kameny, kterými trefil David Goliáše, byla kolečka z papíru. Nyní, když jsou oba starší, si uvědomují, že mají oba kladný vztah k Bibli, orientují se v ní a na základě vědomostí z dětství mohou budovat svoje přesvědčení, v co vlastně věří. Zdůraznila také, že zapomínáme na úlohu domácích pobožností. Její rodiče dostali od církevního společenství ke svatbě velkou rodinnou Bibli a tento zvyk se jí líbí. Děti rády napodobují své rodiče – kluci chtějí být oblékáni jako jejich tatínci, umět s kladívkem a řídit auto. Malé slečny by zase vařily jako maminky, nebo si lakovaly nehty a malovaly se. Často si ani neuvědomujeme, jak bedlivě nás děti pozorují a přebírají si naše zvyky do svých životů. Připomněla také jeden krátký příběh – holčička najde Bibli, přijde za maminkou a povídá: maminko, co to je? Maminka jí vysvětlí, že je to Bible, ta stejná kniha, co čte pořád dědeček. Načež Strana 5 z 12

holčička odpoví, že by ji tedy měli dát dědečkovi nebo komukoliv jinému, že se mu bude možná hodit, když ji oni nepoužívají. Někteří rodiče jsou totiž příliš zvyklí, že se jim o děti stará někdo jiný. Dopoledne jdou do školy, odpoledne jsou v družině, případně mají spoustu kroužků a s dětmi se setkají zase až večer - pokud jim do denního rozvrhu nezařadí ještě doučování, aby se s dětmi už nemuseli ani učit. Takže na nich vlastně neleží žádná zodpovědnost, co s dětmi dělat. Proto je pro některé z nich nepředstavitelné, že by měli vést děti ke čtení Bible a prohlubování svého vztahu s Pánem Bohem. Výmluva, že je dítě příliš malé, je však pro Veroniku osobně chabá. Copak v Bibli není dost příběhů, které právě malé děti milují? Stvoření či Noemova archa v Genesis, to jsou oblíbené příběhy na malování. Pro starší kluky je v Bibli např. i spousta zápasů, viz zmíněný David a Goliáš anebo silný Samson. Samozřejmě i malé slečny si přijdou na své, například příběh o Ester je ideální pro slečny, které se o sebe rády starají. Roční lázně s kadeřnicí, šaty pro princeznu, no, zkuste si to představit! A v dospívání? Přísloví skrývá plno rad do života, Žalmy inspiraci pro modlitby a Nový zákon zaslíbení o novém životě. Přednášející zdůraznila, že každá věková kategorie může v Bibli najít svou oblast zájmů a koníčků, ale to bychom tu Bibli museli trošku znát. „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš…“ Vždyť samotného Ježíše také učili číst svatá písma. Přeci ve 12 letech hovořil v chrámu s učiteli. A šlo by to, kdyby neznal z Bible vůbec nic? (Lukáš 2,41-52) Je smutné, že znalost Bible je brána jako přepych. Ano, je pravdou, že dnešní generace už moc ráda nečte a upřednostňuje počítač a televizi. Toho se dá ale také snadno využít. Existuje už plno malovaných či hraných filmů přímo pro děti, které jsou podle biblické předlohy. Zfilmovaný Josef, Mojžíš, Ježíš, ale i méně známí proroci, jako Izajáš, jsou snadno dostupné. Můžeme se proto s dětmi podívat na zfilmovanou verzi a pak je podnítit si to přečíst nebo převyprávět podle Bible a hledat například rozdíly. Vyprávět dětem před spaním jiné klasické příběhy, buď o životě Ježíše nebo různých hrdinech ze Starého zákona, je příjemné, protože děti moc rády poslouchají. Až budou děti trošku starší a v pubertě budou nuceny se rozhodovat zda věřit nebo ne, může jim znalost Bible pomoci si zodpovědět na tuto otázku. Když budou vědět, co všechno Pán Bůh dokáže, jak svůj lid chrání a že se vyskytují i lidé, kteří se ne vždy měli dobře, jako např. Job, ale Pán Bůh jim to vždy několikanásobně vrátil, bude pro ně snazší si vybrat a odůvodnit před svými kamarády ze školy, jakou životní cestou se chtějí vydat. A žít podle Bible? Vždyť z Desatera vychází etika a zákony, z Přísloví plno rčení a například znalost izraelských králů Veronice kdysi pomohla k vylepšené známce z dějepisu. Když jsou potom děti starší a je jim úzko, může jim v hlavě zaznít nějaký verš či příběh, který si v dětství např. s rodiči četli. A jaké větší uklidnění může pro rodiče být než to, že jejich dítě z Písma svatého dobře ví, že je chrání nejvyšší Stvořitel. Závěrem proto ses. Justrová uvedla, že by tímto chtěla povzbudit všechny rodiče a ty, kteří s dětmi úzce pracují, aby s dětmi studovali také Bibli. Není to zbytečné, i když výsledek možná není vidět hned. Ale může se i stát, že vám dítě přijde osobně poděkovat, že jste jeho život ovlivnili a díky studiu Bible se rozhodlo pro některé povolání, např. pomáhat lidem. Nikdy není pozdě začít… Následná diskuse se soustředila především na bod, který referující navrhla, a sice, že Židé mají některé biblické texty „s hvězdičkou“. Měli bychom jako společenství také utvářet cenzuru, od kolika let jsou které texty vhodné, nebo to záleží na vyspělosti samotného dítěte? Přítomní (za moderování br. V. Jecha) probírali dále i možnosti a přínosy, které děti i dospívající dostávají ve společenství věřících, ať již to jsou kroužky mládeže anebo biblické hodiny pro dospělé, jež doplňují účast na bohoslužbách. Neprodiskutované zůstaly autorčiny další otázky, které citujeme z jejího textu: 1. Ve škole děti dostávají na začátku roku seznam doporučené literatury. V sedmé třídě se tam vyskytne celý Starý a Nový zákon (pozn.: čerpám ze seznamu ze své školy). Není to moc velký úsek najednou a pozdě? Strana 6 z 12

2. Kdy je dítě dostatečně „staré“ pro chápání a čtení Bible? 3. V dnešní době začíná být moderní nechávat dítě o všem rozhodovat samotné, aby si zvykalo na jho zodpovědnosti. Měli bychom proto nechávat volně na dětech, jestli si budou Bibli chtít číst, nebo to aspoň do puberty trošku korigovat? 4. Jak moc bychom měli biblické příběhy modernizovat, aby děti pochopily myšlenku, ale neztratily pointu? Měli bychom vůbec modernizovat, případně jak to udělat správně? Sestra Veronika Justrová vypracovala také tabulku námětů: Příběh Biblický oddíl Činnost Věk Stvoření Genesis 1,1–2,3 malování stvoření po dnech 2 roky Noemova archa Genesis 6,5–8,22 modelování zvířátek, případně lodi 7 – 8 let dle pravých rozměrů zmenšeně Desátá Exodus 11–12,33 předvést si pravý Pesach 10 let egyptská rána Svatyně Exodus 25,1–9 vyrobit model svatyně 12 let s příslušenstvím v měřítku David a Goliáš 1. Samuelova 17,1–58 scénka 8 let Podobenství Marek 7,24–27 názorná ukázka (lavor, pár 6 let o dvou stavitelích (Lukáš 6,47-49) kamenů/hromada písku, na tom lego panáček/domeček, polít vodou) Pavlovy dopisy Filipským, Koloským, napsat vlastní poučný dopis 15 let Galatským … společenství Vlastní přísloví Přísloví vybrat si kapitolu, z ní 5 myšlenek 15 let a přepsat je dnešním jazykem Vlastní podobenství Matouš, Marek, Lukáš vybrat si podobenství a zahrát ho/ 6 let/17 let přepsat do dnešních podmínek Den odpočinku Izajáš 58, 13-14 diskutovat o správném prožívání 13 let Božího svatého dne */ Vděčnost Žalm 118 napsat, za co vše jsem vděčný a 6 let proč Pánu Bohu Chvály, modlitby Žalmy ráno jako chvála Pánu Bohu před 15 let celým dnem Příběhy a činnosti jsou vybrané z mnoha vhodných, věk je jen velmi orientační. Dále lze zhlédnout zfilmovanou verzi a v Bibli najít rozdíly (filmy od BBC, malované od Maranathy, …). Případně můžeme hrát deskové hry (např. Cesta do Kanánu, kvarteto, pexeso, skládat puzzle s obrázkem z příběhu) nebo na pochopení tématu (zdroj např. v knize Hry trochu jinak od Lesley Pinchbeckové). V další části besedy přítomní přijali omluvu chyby při opravování kategorie v otázce z knihy Jób na straně organizátorů a prodiskutovali vysvětlení, proč byla správně odpověď a) v otázce z evangelií, která celá zněla: Svědectví o tom, co se dělo od Ježíšovy smrti „prvního dne po sobotě“, se v jednotlivých evangeliích liší v řadě detailů. Shodují se však všechna čtyři v tom, že a) učedníci nalezli ke svému překvapení hrob prázdný, bez Ježíšova mrtvého těla. b) místo Ježíše se setkali v hrobě s anděly. c) veliký kámen, kterým byl hrob uzavřen, byl při jejich příchodu odvalený. Br. Martin Hejl tvůrcům otázek zprostředkuje názor z besedy, že sice otázky po smyslu mají zůstat, avšak odpovědi nechť jsou přece jen zřetelnější (kdyby ve správné odpovědi nebylo slovo „učedníci“, měli by to soutěžící lepší pro rozhodování). Beseda byla uzavřena vyjádřením potěšení z pokračující soutěže, a to jak na straně dohlížejících tak organizátorů. Poznámka zapisovatele: Zaznamenal: Vladislav Jech */ v našich křesťanských společenstvích to je nejen neděle, ale i sobota u Církve adventistů s.d. ____________________________________________________________________________ Strana 7 z 12

Strana 8 z 12

Strana 9 z 12

Vzpomínka na skautskou lesní školu z roku 1946 V roce 1946 jsem jako sedmnáctiletý v roce 1942 uspořádána u jejich hromadného skaut absolvoval oblastní lesní školu (OLŠ) hrobu tryzna. Skauti tehdy vytvořili špalír, Středočeské oblasti, která se konala poblíž kterým prezident Beneš a všichni hosté Družce u Kladna. Dnes už si nepamatuji, procházeli. Všude, kam jste se jen podívali, se kolik bylo frekventantů ani jména to hemžilo skauty, i když jejich kroje v té instruktorů. Jen na příslušném dekretu – poválečné době nebyly příliš kvalitní. Dodnes absolventském listu je vedle podpisů nási uchovávám tento den ve své paměti a jsem čelníka Junáka dr. Rudolfa Plajnera a rád, že jsem se první poválečné tryzny za skupináře LŠ ing. Petrů uvedeno jméno vůdce oběti nacismu v Lidicích osobně zúčastnil. OLŠ, kterým byl bratr Jiří Kubec. Pobyt na Druhá vzpomínka na OLŠ není tak OLŠ a duch, kterým byla prodchnuta, na mě významná, přesto se mi často vybavuje. velmi pozitivně zapůsobily a významně ovlivJednou pozdě večer či v noci (samozřejmě už nily můj celoživotní vztah ke skautskému po večerce při nočním klidu) byl vyhlášen hnutí a mé skautství. V souvislosti s půsopoplach, po kterém následoval nástup bením na této OLŠ se mi vybavilo několik v krojích a noční pochod spojený s hrou. O co vzpomínek, o kterých bych se rád zmínil. šlo si už nepamatuji. Ale vzpomínám si, že Na konferenci akademické YMCY jsme za tmy procházeli v obydlené oblasti v Písku v roce 1947 jsem prohlásil, že působit (snad šlo o vesnici nebo okraj města?) kolem aktivně ve skautském hnutí považuji za své zřejmě nějaké velké oplocené zahrady s vilou, životní poslání, což tam bylo při diskusi pokud to bylo možno v té tmě tak posuzovat, a moderátory i v plénu velmi pozitivně já jsem tam z té zahrady zaslechl, jak mně hodnoceno. Snad se mi tento můj záměr – toto samozřejmě dodnes zcela neznámý muž mé veřejné prohlášení – podařilo splnit. komusi vypráví a vysvětluje docela zajímavé V rámci programu OLŠ bylo podrobnosti související s atomovou pumou a uspořádáno „pochodové cvičení“ spojené uranem 235. Mohl jsem jeho výklad s návštěvou Lidic. Ve chvíli, kdy jsme odposlouchat jen chvilku, protože jsme museli cházeli od hromadného hrobu lidických mužů jít dál, ale velice mě to zaujalo. Připadal jsem – obětí zavražděných nacisty, jsme zaresi jak u vytržení. To je důvod, proč si na ono gistrovali, že se k nám blíží kolona aut. Byl to večerní či noční vyprávění dodnes vzpoamerický velvyslanec v Praze Laurence mínám, i když jsem jen vyslechl několik vět. Steinhardt (1892-1950), který doprovázel Atomová puma – to bylo v roce 1946 rok po Fiorella Henryho La Guardiu (1882-1947), svržení atomových bomb na japonská města bývalého starostu New Yorku a v roce 1946 Hirošimu a Nagasaki 6. respektive 9. srpna ředitele UNRRA, a jejich doprovod, kteří se 1945 a krátce po pokusném výbuchu na atolu přišli poklonit lidickým obětem nacismu. Bikini 1. července 1946 - velmi aktuální téma Okamžitě jsme vytvořili vhodný útvar a dva a tehdy už jsem si o tom leccos přečetl. Nikdy skauti – jeden vodní a druhý suchozemský, jsem se nedozvěděl, kde to bylo a kdo tam na oba zřejmě znalí angličtiny, podali oběma té zahradě v noci zasvěceně hovořil s tak významným osobnostem hlášení. Následovala bohatými znalostmi a informacemi o uranu a přehlídka „nastoupené jednotky“ včetně atomové pumě. Tehdy tam v tu chvíli jsem pozdravu, které oba jmenovaní provedli. ještě netušil, že se jednou, díky složitým Steinhardt a La Guardia byli pozváni okolnostem mé životní pouti, stane chemie a k návštěvě našeho tábora, ale to se již mineralogie uranu mým životním osudem a neuskutečnilo pro jejich časové zaneprázdjeden nový uranový minerál jako uznání nění. Zdvořile se omluvili. Přibližně rok poté mého vědeckého přínosu k mineralogii a La Guardia zemřel. V Lidicích jsme jako krystalochemii uranu dokonce na mou počest skauti byli poprvé 10. června 1945, kdy krátce ponese jméno čejkait. po skončení druhé světové války v Evropě Ta třetí vzpomínka je prozaičtější. Na byla za účasti prezidenta Edvarda Beneše, OLŠ jsme se střídali v kuchyni, takže každý Jana Masaryka a dalších členů českoden osazenstvo jednoho stanu – dva skauti – slovenské vlády a zástupců spojeneckých mělo 24 hodin na starosti obstarání veškerého velmocí k uctění památky zavražděných stravování. Fungovalo jako kuchaři, o zálidických občanů a vyhlazení Lidic nacisty sobování se starala pomocná družina. Dnes už Strana 10 z 12

si nepamatuji, přebírala-li se služba v kuchyni jeden den odpoledne a předávala další den odpoledne, jak bylo na většině skautských táborů zvykem. Je to dost pravděpodobné, protože, jak jsem naznačil, tak se to většinou na táborech děje. My jsme dostali za úkol uvařit k obědu bramborové knedlíky. Ani já, ani můj „spolubydlící“, jehož jméno už jsem zapomněl, jsme nikdy bramborové knedlíky nepřipravovali. Nicméně jsme se pustili do práce. Podařilo se nám připravit potřebnou hmotu, ze které jsme dělali syrové knedlíky a ty jsme pak naházeli najednou do hrnce s vařící vodou. Asi jsme měli vařit knedlíky v několika várkách. Udělali jsme velkou chybu. Vznikla nám beztvará hmota, kterou jsme pak cedníkem nabírali do kýble, ze kterého jsme ji vydávali všem strávníkům do jídelních misek. Bylo to dost děsivé a tak už si dnes ani nevybavuji, jakou omáčku či co jiného jsme k tomu připravili. Jeden z instruktorů dokonce navrhoval, že bychom měli být za takové „umění-neumění“ postaveni ke zdi a bez milosti zastřeleni. Vžijte se do situace – tehdy bylo krátce po válce, byl nedostatek potravin a u nás ještě dlouho přetrvával přídělový-lístkový systém. Takže hazardování s potravinami bylo možno

považovat téměř za zločin. Ale vše dobře dopadlo, byli jsme oba vzati na milost. Všichni účastníci OLŠ náš oběd ve zdraví přežili. Plánoval jsem tehdy co nejdříve účast na zemské lesní škole a další zvyšování své skautské kvalifikace, ale povinnosti při vedení oddílu a v roce 1948 komunistický únorový puč mi v tom zabránily. Na krátkodobou obnovu našeho skautského hnutí v roce 1968 jsme čekali dvacet let a na jeho definitivní obnovu dalších dvacet let. Dnes už je všechno trochu jinak, ale skautské ideály žijí věčně. I z uvedeného je ovšem patrné, že i na skautské oblastní lesní škole lze prožít různé příhody a zajímavá setkání. Dojem, který si skaut z kvalitní LŠ odnese, se mu vryje pevně do paměti a osloví ho na celý život. Rád i po létech na vše vzpomínám. Jen mě mrzí, že mi někde zmizel seznam účastníků – instruktorů a frekventantů OLŠ (došlo k tomu pravděpodobně v roce 1952, kdy jsme byli ve veřejném zájmu vystěhováni z našeho bytu ve státním domě). Jména účastníků OLŠ v Družci u Kladna v roce 1946 si dnes už nevybavuji, bohužel.

Roudnice n.L., srpen 2012

Jiří Čejka-Péguy

Lidický památník Útok československých parašutistů, při němž byl Heydrich 27. května 1942 smrtelně zraněn, přinesl události, které vzrušily celý svět.

Nejasný dopis zaměstnankyni slánské továrny, zadržený spolumajitelem F. Pálou, vyvolal u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových

Strana 11 z 12

v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačka, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt „vynikajícího muže německého národa“. Tento brutální čin se rozhodli uskutečnit právě na obyvatelích obce Lidice. Osud malé vesnice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. O událostech, které se zde tohoto letního dne odehrávaly, vypovídá dokumentární film natočený samotnými vykonavateli zločinu páchaného na nevinných lidech. Film je němý, ale dodnes mu rozumí všichni bez rozdílu barvy pleti a jazyka. Tento film sloužil jako dokument č. 379 při soudním procesu s hlavními německými pohlaváry v Norimberku v roce 1945. Z rozkazu K. H. Franka bylo tohoto osudného dne 173 lidických mužů na zahradě Horákova statku zastřeleno. Ženy a děti byly převezeny do tělocvičny nynějšího kladenského gymnázia, kde však byly po třech dnech od sebe násilně odtrženy. Kromě dětí vybraných na poněmčení a dětí do jednoho roku byly všechny bez milosti otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených autech v polském vyhlazovacím táboře v Chelmnu

nad Nerrem. Ženám byl přisouzen boj o život v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Kromě okamžité či pomalé likvidace v koncentračních táborech přistoupili nacisté i k likvidaci obce jako takové. Domy byly nejprve vypáleny a posléze ničeny plastickými trhavinami. Likvidační četa se nezastavila ani před destrukcí kostela sv. Martina, ani před likvidací posledního místa odpočinku – místního hřbitova. Veškeré terénní úpravy byly dokončeny v roce 1943 a po živé obci zbyla jen holá mlčící pláň. Do konce války označovaly území Lidic jen vstup zakazující nápisy. Zpráva o zničení Lidic obletěla celý svět. Záměr nacistů o vymazání české vesnice z povrchu světa však nevyšel. Na počest Lidicím byla řada obcí po celém světě přejmenována jejich jménem. Jméno Lidice dodnes nesou v té době narozená děvčátka. Lidice nepřestaly žít v myslích lidí celého světa a o jejich novém životě rozhodla po skončení války československá vláda veřejným vyhlášením na mírové manifestaci v Lidicích dne 10. června 1945, které se již zúčastnily i osudem těžce zkoušené lidické ženy. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických občanů. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a po dvouletém pátrání do náruče lidických matek 17 dětí.

Zdroj: http://www.obec-lidice.cz/historie-obce/

________________________________________________________________________

UPOZORNĚNÍ Redakce k závěru roku 2012 konstatuje, že velká řada odběratelů nemá uhrazeno předplatné NDS. Osobně to bude možné na semináři ELŠ. Kdo se chce dotázat redakce, nechť napíše br. Vladislavu Jechovi na [email protected]. Je-li někdo vyřazen ze zasílání poštou, je to proto, že neuhradil 3 ročníky. Návrat k předplatnému je však možný vždy.

_________________________________________________________________ NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1, vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected], tel.: 723 963 939) * * Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. * * Předplatné pro rok 2012 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *

Strana 12 z 12