Obezita v mladším školním věku

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Název bakalářské práce:

Obezita v mladším školním věku

Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Václav Bunc, CSc.

Zpracovala: Petra Svobodová

Praha, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu bibliografické citace. V Praze dne: ……………… …………………… podpis studenta

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

Poděkování: Touto cestou bych chtěla poděkovat především vedoucímu bakalářské práce Prof. Ing. Václavu Buncovi, CSc., díky kterému jsem zvládla vypracovat tuto práci. Děkuji mu za odborné znalosti a informace, které byly v mé práci přínosné.

Abstrakt Bakalářská práce pojednává o problematice rozvoje obezity u dětí mladšího školního věku, zaměřuje se na různé úhly pohledu, snaží se zmapovat důvody, které k obezitě vedou, a také dopady, které má obezita na zdraví a psychiku dětí. Obezita je charakterizována jako zmnožení tělesné tukové tkáně v organismu nad určitou optimální mez. Mechanicky zatěžuje celkový statický a pohybový aparát člověka, zhoršuje také vlastní fyziologické funkce. Práce má teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabývá příčinami obezity, prevencí a důsledky nadváhy s pohledu našich i světových autorů. Praktická část práce je založena na měření hmotnosti a výšky vzorku dětí příbramských škol. Dále tato část zpracovává výsledky ankety dětí čtvrtých ročníků základní školy, kde odpovídaly na dotazy o stravování a trávení volného času. Vzhledem ke skutečnosti, že počet obézních dětí neustále roste, je nutné se stále více zaměřovat na prevenci a pomoc dětem s nadváhou i jejich rodinám. Klíčová slova Obezita, nadváha, genetika, stravovací návyky, volnočasové aktivity, metabolismus, prevence, důsledky.

Abstract The thesis deals with problematic of obesity of school-aged children, focuses on different points of view, tries to find out reasons leading to obesity and effects of obesity on the health and psyche of children. Obesity is defined as excess adipose tissue above optimal limits. Obesity mechanically burdens static strain and musculoskeletal system and makes worst physiological functions. The thesis is composed of a theoretical part and a practical part. The theoretical part deals with causes of obesity, with prevention, effects of overweight and compares opinions of Czech and world authors. The practical part is based on measuring weight and height of sample of children from schools in Pribram. The results of questionnaires filled by children attending 4th grade of primary schools are examined. Children answered questions related to their eating habits and their leisure time. Due to the fact that the number of obese children is increasing continually, it is necessary to be more focused on prevention and helping overweight children and their families.

Key words Obesity, overweight, genetics, eating habits, leisure activities, metabolism, prevention, effects.

Obsah Abstrakt ................................................................................................................................. 5 Abstract ................................................................................................................................. 6 1.

Úvod ...................................................................................................................................... 9

2.

Obezita v historii lidstva ...................................................................................................... 11

3.

Příčiny obezity ..................................................................................................................... 13 3.1. Genetické faktory ............................................................................................................. 16 3.2. Zdravotní příčiny vzniku obezity ...................................................................................... 16 3.3. Psychické a emoční faktory .............................................................................................. 17 3.4. Metabolické faktory ......................................................................................................... 17 3.5. Nedostatek pohybu .......................................................................................................... 18 3.6. Sociálně ekonomické příčiny ............................................................................................ 18 3.7. Nevhodné vyživovací návyky............................................................................................ 19

4.

Prevence obezity ................................................................................................................. 21

5.

Důsledky nadváhy ............................................................................................................... 26

6.

Cíl práce a hypotézy ............................................................................................................ 29

7.

Metodika práce ................................................................................................................... 30 7.1. Popis sledované skupiny dětí ........................................................................................... 30 7.2. Použité metody ................................................................................................................ 30 7.3 Sběr dat ............................................................................................................................. 33 7.4. Analýza dat ....................................................................................................................... 33

8.

Výsledky .............................................................................................................................. 35 8.1. Získané údaje.................................................................................................................... 35 8.2. Věk respondentů .............................................................................................................. 37 8.3. Nadváha a obezita ............................................................................................................ 38 8.4. Sportovní aktivity ............................................................................................................. 43 8.5. Trávení volného času u počítače ...................................................................................... 46 8.6. Ostatní volnočasové aktivity ............................................................................................ 48 8.7. Stravovací návyky ............................................................................................................. 50

9. 10.

Diskuse ................................................................................................................................ 54 Závěr................................................................................................................................ 57

Seznam použité literatury ........................................................................................................... 59 Seznam obrázků .......................................................................................................................... 63

Seznam grafů............................................................................................................................... 63 Seznam tabulek ........................................................................................................................... 64 Seznam příloh.............................................................................................................................. 64 Přílohy ......................................................................................................................................... 65

1. Úvod Většina lidí se jistě v běžném životě setkává s obézními lidmi. Pohled na ně nikomu nepůsobí potěšení. Aktuálně přibývá také obézních dětí. Bohužel mám s obezitou dětí vlastní nepříjemnou zkušenost. Můj o dvanáct let mladší bratr byl od malička „oplácané“ dítě. V batolecím období to bylo roztomilé. Všichni říkali, že z tloušťky vyroste. Ale opak byl pravdou. S přibývajícími roky rostl a s ním i zásoby tuku. Nyní chodí do čtvrté třídy základní školy. Je obézní. S jeho obezitou se již objevují i první zdravotní problémy. Má zkráceny Achillovy šlachy, nepředkloní se, zadýchává se i při rychlejší chůzi. Potíže mu činí běžné denní úkony, které jiné děti zvládají bez přemýšlení a snadno. Důsledkem jeho nadváhy je v poslední době i volba volnočasových aktivit. Pohybu se brání, společnosti jiných děti se spíše vyhýbá, dokáže celé odpoledne i celé víkendy prosedět u počítače nebo televize. Obezita mého bratra mě mrzí a zároveň rozčiluje. Často sama sebe přistihnu, že kriticky pozoruji i všechny ostatní děti, které někde potkávám. Radost mi dělají všechna štíhlá a živá dítka. Avšak stále více vídám okolo sebe děti obézní. Zdá se mi, že jejich počet pořád roste. Nárůst obezity se stává celosvětovým problémem. Celé vědecké týmy hledají příčiny obezity, snaží se stanovit diagnostická kritéria, chtějí nalézt způsoby řešení. Správná výživa a dostatek pohybu jsou důležité pro vyvážený tělesný růst a správný psychosociální vývoj dítěte. Navyšování množství živin a energie způsobují vznik nadváhy a obezity. Hlavní příčinou je nezdravé stravování dětí v rodinách, ve škole i ve volném čase, pití přeslazených nápojů a nedostatek pohybové aktivity. Energetický příjem pak často výrazně převyšuje energetický výdej. Obezita v dětském věku způsobuje nepřijetí dítěte v dětském kolektivu, snižuje sebevědomí jedince, může být příčinou nevhodného sebeprosazování nebo dokonce výchovných obtíží a poruch chování. Obezita je pak také často spojena s rizikovými zdravotními komplikacemi. Jejich léčba je ekonomickou zátěží i pro vyspělé společnosti. Většina následků obezity sice vzniká až po letech, ale některé následky jsou patrné již v dětství, např. zvýšený krevní tlak, vyšší hladina tuku v krvi, zvýšená hodnota inzulinu, zvýšená hodnota cholesterolu, apod. Obézní dítě je téměř jistě v dospělosti obézní jedinec. Cílem této práce je v teoretické části seznámení s historickým vývojem obezity a změnami pohledu na lidské tělo v průřezu dějin. Dále se práce zabývá příčinami vzniku 9

obezity. Proč nejsme obézní všichni? Na obezitu má vliv dědičnost, závažná onemocnění, ale také nedostatek pohybu a nesprávné vyživovací návyky. S nárůstem vyspělých technologií, jež jsou nyní již dobře dostupné pro každou rodinu, stoupá počet hodin volného času, který tráví děti u počítače či televize. Práce se zaměřuje také na prevenci obezity a na možnosti změn životního stylu obézních lidí. Důsledky obezity dopadají nejen na jednotlivce, ale i na celou společnost. Obezita je často spojena s nárůstem různých typů onemocnění, snižuje aktivitu člověka, omezuje jeho uplatnění ve společnosti. V praktické části provedu výzkum dětí čtvrtých tříd dvou příbramských škol a jedné školy vesnické. Děti se souhlasem svých rodičů budou změřeny a zváženy, vyplní odpovědi na otázky v anketě, které jim budou přečteny a podrobně vysvětleny. Anketa se zaměřuje na dostatek či nedostatek pohybu, trávení volného času dětí a jejich stravovací návyky. Z hmotnosti a výšky dětí budou vypočítány hodnoty BMI a percentilové hodnoty BMI. V České republice se používají percentilové grafy odvozené z dat roku 1991. Záměrem práce je potvrdit, že počet obézních dětí mladšího školního věku se v současné době zvyšuje a že nárůst obezity výrazně ovlivňují dva činitelé – nedostatek pohybu a nesprávné stravovací návyky. Zároveň se práce pokusí nastínit způsoby prevence a možnosti řešení. Základem intervence je změna sedavého životního stylu na aktivní.

10

2. Obezita v historii lidstva „Slovo obezita je odvozeno z latinského obesus, což znamená dobře živený, tučný. Obezita neznamená nadměrnou hmotnost, ale nadměrné nakupení tukové tkáně.“ (Pastucha, 2011, s. 11) V současné době se obezita stává problémem lidstva v důsledku změny životních podmínek a životního stylu, které ústí v pozitivní energetickou bilanci. V dřívějších staletích se lidé potýkali spíše s nedostatkem potravy než s nadbytkem, tudíž spíše hladověli a byli vystaveni podvýživě. Ale i v této době se obezita již vyskytovala. Doklady o obezitě přináší umění – sochy, obrazy i literární díla. „Diatetika (z řeckého diaita – způsob živobytí) zahrnuje ve skutečnosti více než jen nauku o výživě – postihuje celkovou životosprávu člověka. Principem je vyváženost, harmonie lidských činností a každodenního způsobu života.“ (Čepová, 2002, s. 5) V průběhu dějin se představy o správné životosprávě i o kráse lidského těla značně měnily. Ideální hmotnost se liší u jednotlivých národů a etnických skupin, často je přímo závislá na způsobu života. Lidé, kteří jezdili na dlouhé, několikaměsíční cesty, potřebovali dostatečné tukové zásoby. Naopak pro kmeny, které si opatřovaly potravu vlastní hbitostí a mrštností, byla obezita nevýhodou. Jedním z nestarších záznamů o správné výživě dětí je Sumerská tabule asi z r. 1900 př. n. l. V egyptské lékařské encyklopedii Papyrus Ebers z roku 1550 př. n. l. jsou věnovány dvě kapitoly dětské výživě. Důraz je kladen na kojení dětí, v Egyptě bylo tradicí kojit děti až do tří let jejich věku. Na počátku křesťanské éry vzniká nejstarší indická kniha Carakasamhita, jež se také zabývá výživou a jež ukazuje na význam kojení. (Lisá, Kňourková, Drozdová, 1990) Názory lékařů na výživu dětí v prvním tisíciletí n. l. shrnul ve své článku MUDr. Petr Tláskal, CSc. (2008) Porovnával lékaře Soranuse, Galena, Pauluse Aeginata a Avicena. Všichni tito lékaři se ve svých pracích shodují v názoru, že první potravou novorozence by měl být med a následně mateřské mléko. Další složky výživy by měly být podávány okolo 6. měsíce, či při prořezání prvního zubu, nebo když dítě již hledá jinou potravu. Doporučené první potraviny byly chléb, ovesná kaše, cereálie. Odstavení dítěte od kojení bylo doporučováno buď ve dvou, nebo ve třech letech. Ani v dalších stoletích se způsob výživy dětí v raném věku příliš neměnil. Od minulého století po současnost byl zaznamenán největší pokrok v rozvoji umělé výživy kojenců. Mateřské mléko je podle posledních výzkumů nejdůležitější do šesti měsíců věku dítěte. Dále je

11

dětem podávána umělá výživa na bázi kravského mléka, které je svým složením nejbližší mateřskému mléku. Ve starém Řecku a Římě se lékaři také zabývali vztahem výživy a délky života. Idolem antiky se stal urostlý atletický typ. Hippokrates doporučoval umírněnost v jídle, spánku i v tělesném obcování. Upozorňoval, že náhlá smrt postihuje častěji otylé lidi. Galénos pojednává o správné výživě i o správném trávení. Jeho systém čtyř šťáv (krev, hlen, černá a žlutá žluč) byl až do 19. století základním učením evropské medicíny. Obezitu léčil větším množstvím jídla malé výživové hodnoty, rychlým během, masážemi a koupelemi. (Čepová, 2002) Ve středověku, na rozdíl od antiky, chudí lidé a poutníci hladověli. Půstem chtěli očistit své tělo a ducha. Bohatí feudálové holdovali jídlu, omezovali pohyb a tloustli. Tím se vypěstoval názor, že tloušťka je znakem blahobytu a majetku. Antropologické studie koster panovníků dokazují výskyt dny. Lékař Karla IV., mistr Havel ze Strahova, doporučoval svému králi a císaři střídmost v jídle a pití. V době baroka byly ideálem krásy zaoblené tvary. Přesto i v této době poukazovali lékaři na to, že obezita krátí lidský život. Nový pohled na tloušťku přinesla medicína 18. a 19. století. Thomas Short se zamýšlel nad příčinami obezity. Zdůrazňoval význam chování jedince při vzniku i léčbě obezity. Preferoval lehce šetřící dietu a pohybové aktivity a cvičení. Koncem 19. století se ideálem krásy stala rakouská císařovna Elisabeth, známá jako Sisi. V celém světě se začaly objevovat návody na hubnutí. Otylost byla často spojována s nadměrnou konzumací cukru. V roce 1879 byla vyrobena první náhražka cukru, sacharin, který se používá dodnes. Počátkem minulého století se prosazovala štíhlá linie. Tento trend byl přerušen v padesátých letech minulého století, kdy byly idolem krásky s mohutným poprsím. Od šedesátých let se stala ztělesněním krásy modelka Twiggi. Podváhu pak vykazovala většina modelek a královen krásy. Až přelom tisíciletí znamená odklon od vyzáblosti a společnosti začínají vyznávat přirozenou ženskou krásu. (Hainer, 2011)

12

3. Příčiny obezity „Obezita je choroba, která vzniká v důsledku pozitivní bilance, kdy energetický příjem je větší než energetický výdej. Nadbytečná energie se ukládá do zásobárny, kterou tvoří tuková tkáň.“ (Čepová, 2002, s. 6) Toto je jedna z definic obezity. Jiná říká, že jde o nadměrné ukládání tělesného tuku v organismu obvykle spojené se vzestupem hmotnosti. Definice obezity v dětství je ještě složitější. Musíme brát v úvahu, že množství tukové tkáně se v průběhu vývoje fyziologicky mění. Dana Müllerová (2009) rozlišuje tři důležitá období založení a rozvoje tukové tkáně. Prvním je třetí trimestr nitroděložního života a první rok života dítěte. Druhé období je mezi pátým a osmým rokem, v posledních padesáti letech dochází k posunu do mladšího školního věku o více než jeden rok. Čím dříve dojde k nárůstu tukové tkáně, tím je obezita závažnější. Od 8 let dochází k pohlavní diferenciaci. Třetím obdobím je pak dospívání. Proč obezita vzniká? Proč nejsme obézní všichni? „Zdravé dítě se nepřejídá. Má vyvinutou přirozenou regulaci příjmu potravy a výdeje energie, čímž je chráněno před obezitou“ (Chaloupka, 2007, str. 11). Velkou roli v tom, že pětina dětí v České republice trpí obezitou, sehrává genetika, stravovací návyky, skladba jídelníčku a životní styl rodiny. Agentura STEM/MARK provedla mezi 2 000 respondenty výzkum, ze kterého vyplývá, že obézní rodiče mají třikrát častěji děti s nadváhou či obezitou. Doktor Haslam (1995) ve své knize udává, že přes osmdesát procent obézních rodičů má děti ještě daleko tlustší, než jsou oni sami. Hendl, Dobrý a kol. (2011) shrnují, že v roce 2008 byl prováděn agenturou STEM/MARK další výzkum, jehož výsledky zjišťují, že opět došlo k nárůstu počtu obézních lidí v dospělé populaci. Charakteristika sledované skupiny respektuje reprezentativnost celé populace. Zaměřuje se na rovnoměrné zastoupení mužů a žen, na věk, vzdělání, místo bydliště, na fyzickou aktivitu i dietní zvyklosti. Při porovnání s výsledky výzkumů z předchozích let je zřejmé, že dochází k vzestupu především v kategorii obezity (BMI nad 30). V letech 2005 a 2008 došlo ke stagnaci počtu lidí s nadváhou, většina těchto obyvatel se přesunula o kategorii výše, tedy z normální hmotnosti do nadváhy a z nadváhy do obezity. Dále výzkum ukazuje, že v průběhu života dochází k vzestupu hmotnosti, největší vzestup je okolo 30. roku a po 50. roce života. Roli hraje i vzdělání, u žen s vyšším vzděláním se nadváha vyskytuje méně často. U mužů je situace opačná. Na 13

výskyt obezity má vliv pohybová aktivita jedinců. Výzkum prokázal, že negativně působí i vlastnictví automobilu. Naopak jízda na kole nebo vlastnictví chalupy vedou k nižšímu BMI. Zajímavé je, že procházky se psem nemají na nadváhu žádný dopad. Nejvyšší vliv má aktivní sport. Rozhodující vliv na výskyt obezity je přítomnost nadváhy a obezity v dětství. Představa, že děti ze své „baculatosti“ vyrostou, je zcela nepravdivá. Téměř 78% dětí, které měly nadváhu nebo obezitu v dětství, má nadváhu nebo obezitu i v dospělosti. Tělesná výchova na základních školách pozitivně ovlivňuje více chlapce, u dívek je situace opačná. Výsledky výzkumu ukazují, že aktivní pohyb v dětství je velice důležitý, ovlivňuje celý další život jedince. Většina současné populace ví o důležitosti pohybu v boji s obezitou, přesto jen 16 – 18% lidí vykonává pravidelné pohybové aktivity. Příčinou rozvoje obezity tedy není nedostatek informací, ale spíše nevhodné stravovací návyky, příjem a výdej energie a nevhodné formy pohybové aktivity. U dětí musíme respektovat, že se ještě nejedná o dospělého jedince, musíme brát v úvahu míru zdravotních rizik při sportu. Hendl, Dobrý a kol. (2011) shrnují aspekty důležité při pohybové intervenci takto: 

anaerobní předpoklady u dětí jsou nižší než u dospělých



svalový rozvoj není ukončen



se snižujícím věkem vzrůstá náročnost rovnovážných cvičení



děti mají dostatečné základní pohybové dovednosti



instrukce jsou třeba předvádět názorně a citlivě



časový objem pohybových aktivit musí být větší než u dospělých



energetická náročnost má být také vyšší



pohybový intervenční program musí být delší, nejméně 4-5 měsíců



doba trvání pohybové jednotky je v rozmezí 20-40 minut, intenzita zatížení by měla být střídavá



důležitá je pravidelnost cvičení



je třeba vycházet ze známých pohybových aktivit a stanovit jasné, srozumitelné a dosažitelné cíle



programy musí zatěžovat velké svalové skupiny



nezbytná je spolupráce s rodiči



programy musí respektovat osobnost dítěte 14



je nezbytné využívat spontánních pohybových aktivit



vzhledem k rostoucímu organismu je třeba zajistit přísun bílkovin, stopových prvků a zvýšený přísun kalcia

Stránský (2010) píše, že pokud mají rodiče s normální hmotností obézní děti do tří let věku, pak je u nich jen nízké riziko obezity v dospělosti. U starších dětí je obezita důležitým a předpovědním faktorem obezity v dospělosti bez ohledu na to, zda jsou jejich rodiče obézní. Rodičovská obezita zdvojnásobuje riziko v dospělosti nejen u dětí obézních, ale i u dětí s normální hmotností do 10 let věku. V současné době přispívá k rozvoji obezity spíše snížený výdej energie než zvýšený kalorický příjem. Podle typografického rozložení tukové tkáně v organismu byly v minulosti definovány 4 fenotypy obezity: 1. přebytek tělesného tuku bez zvláštní koncentrace tuku v určité části organismu 2. excesivní uložení tuku na trupu, zejména v oblasti břišní (mužský typ obezity) 3. excesivní uložení tuku v abdominální viscerální oblasti (obvod břicha v pase) 4. gluteofemorální obezita pozorovaná převážně u ženského pohlaví (gynoidní typ obezity) Fořt (2004) rozlišuje ovlivnitelné a neovlivnitelné faktory vzniku obezity takto: Ovlivnitelné zdravotní příčiny 1. Mimořádně snížený klidový výdej energie – příčina je v poruše funkce štítné žlázy 2. Nadbytek kortizolu – vzniká poruchou činnosti nadledvin 3. Nedostatečná produkce růstového hormonu 4. Porucha činnosti mozku – z jakýchkoliv příčin 5. Podávání psychofarmak 6. Předčasné podávání antikoncepce Neovlivnitelné zdravotní příčiny 1. Genetické dispozice – vyšší výskyt obezity u dětí, které mají obézní rodiče 2. Genový defekt MC–4 R – 4. typ receptoru pro melanokortin se projevuje patologickou žravostí 15

Matoulek (2011) také potvrzuje, že děti, které jsou obézní v dětství, mají problém s hmotností i v dospělosti. U chlapců to bývá celých 80 %, u děvčat více než 66 %. Uvádí, že pokud chceme měnit životní styl obézních jedinců, je třeba začínat již v dětství. S přibývajícím věkem je šance na úspěch nižší.

3.1. Genetické faktory Genetické zázemí jedince se podílí na rozvoji dětské obezity ze 40 – 60 % podle Marinova (2012). Ostatní autoři (Hainerová, Hainer, Bendlová) udávají, že změny tělesné hmotnosti jsou determinovány genetickými faktory ve 40 – 70 %. Genetické faktory regulují tělesnou hmotnost, ale zároveň předurčují jedince k náchylnosti ke vzniku obezity (tzv. obezigenní geny). Hainerová (2007) rozlišuje monogenní a polygenní formy obezity: - Monogenní forma obezity je ryze geneticky podmíněna. Patří sem mendelovsky děděné syndromy (např. Pradera-Williho syndrom, Bardetův-Biedlův syndrom) a mutace jednoho genu (nejčastější je mutace melanokortinového receptoru 4. typu). - Polygenní forma obezity - na vzniku obezity se podílí několik genových variant v interakci s prostředím. Někteří jedinci jsou více náchylní ke vzniku obezity (genetické predispozice v kombinaci s tzv. obezigenním prostředím). Významnou roli v rozvoji obezity sehrává také tzv. thrifty gen (úsporný gen), který se vyselektoval v průběhu dějin v důsledku hladomorů. Z tohoto důvodu není lidstvo proti vzniku obezity chráněno, pocity nasycení jsou slabší než pocity hladu. Tento evolučně lidský genom spíše podporuje akumulaci tukové tkáně a brání jejímu odbourávání. Je však zajímavé, že k nárůstu tělesné hmotnosti nedochází v populaci všeobecně. Více k němu inklinují jedinci geneticky náchylní k obezitě. Studie na adoptivních dětech potvrdila vliv dědičnosti. Ukázala, že adoptované děti jsou více váhově podobné svým biologickým rodičům, i když s nimi nežijí. Geneticky jsou předurčeny i další faktory, jež ovlivňují tělesnou hmotnost. Jsou to jídelní a pohybové zvyklosti člověka.

3.2. Zdravotní příčiny vzniku obezity Obezitu mohou způsobovat také závažná onemocnění. Patří sem organické poruchy centrální nervové soustavy (např. důsledky obtížného porodu, úraz hlavy, operace mozku, nádory, záněty, aj.). Příčinou nadměrné hmotnosti bývá také podávání kortikoidů. Nadbytek kortizolu vzniká poruchou činnosti nadledvinek (Cushingův 16

syndrom) nebo léčebným podáváním kortikoidů. Při léčbě astmatu, bronchitidy, lupénky, ekzémů bývají kortikoidy podávány dlouhodobě, i když v malých dávkách. (Fořt, 2004) Otylost způsobují také poruchy štítné žlázy, která produkuje hormony, jež regulují metabolismus a energetickou spotřebu buněk. K výrobě hormonů potřebujeme jód. Činnost štítné žlázy je hormonálně řízena z hypofýzy (podvěsku mozkového) pomocí stimulujícího hormonu (THS). Ne plně prokázaný význam při vzniku obezity mohou mít i předčasně podávané antikoncepční léky a poruchy produkce růstového hormonu.

3.3. Psychické a emoční faktory Zaměření současné společnosti na výkonnost, rychlost a přesnost způsobuje dlouhodobý stres. Lidé bývají přepracovaní, nespokojení, často jedí až večer doma. Stravovací návyky rodiny přejímají samozřejmě i děti. Bohužel ani děti se nedokážou vyhnout déle trvajícímu stresu. Může ho způsobovat školní i domácí prostředí, těžká životní ztráta, nepříjemná zkušenost, apod. Dlouhodobé působení stresu způsobuje přehnanou aktivitu nadledvinek. Obezitu způsobuje i podávání psychofarmak. Při závažných poruchách osobnosti, při posttraumatické poruše se jim nelze vyhýbat. V posledních letech přibývá dětí s hyperaktivitou, s poruchami pozornosti a poruchami chování. I jejich léčba se často omezuje na podávání psychofarmak.

3.4. Metabolické faktory Změny metabolismu jsou podle Fořta (2004) nejčastěji způsobeny konzumací nadměrného množství cukrů. Bývají to především jednoduché cukry, jako sacharóza a glukóza, které vyvolávají svým působením na mozek pocity libosti. Tyto cukry mívají v oblibě právě děti, kterým byly podávány doslazované nápoje, slazené mléčné krémy a jogurty. Následkem zvýšeného příjmu cukrů a přejídání je zvýšená sekrece inzulinu. Inzulin je hormon slinivky břišní. Pokud je jeho hladina v krvi delší dobu zvýšená, pak se mění většina živin na zásobní tuk. Zvýšenou tvorbu tuků způsobuje také nedostatek kyslíku (např. při pobytu ve velké nadmořské výšce), delší pobyt v chladném prostředí a omezení svalové práce (snižuje se potřeba mastných kyselin ve svalech, klesá citlivost tkání na inzulin). (Čepová, 2002) 17

Množství tuku v těle je ovlivněno energetickou bilancí, tedy energetickým příjmem a energetickým výdejem. Energetický výdej můžeme také označovat za klidových podmínek jako klidový energetický obrat, který je závislí na svalové práci, dále na metabolických dějích, zejména ve svalech, mozku, játrech a tukové tkáni. Také na účinnosti energetické přeměny ve tkáních. (Hainer, 2011) Energetickou bilanci lze klasifikovat jako kvantitativní a kvalitativní. Obezita je nejčastěji určována kvantitativně, to znamená podle množství uloženého tuku v organismu, např. podle hodnot BMI. Kvalitativně rozlišujeme dva typy obezity – gynoidní a androidní. Gynoidní typ spočívá v nahromadění tuku v dolních částech těla, na hýždích a stehnech, někdy je označován jako ženský typ obezity nebo typ hruška. Androidní typ je způsoben nakupením tuku v horních částech těla, je nazýván mužským typem obezity nebo typ jablko. Často se jednotlivé typy obezity vyskytují u osob daného pohlaví, ale není to pravidlem.

3.5. Nedostatek pohybu Nedostatek fyzické aktivity v posledních letech významně ovlivňuje zvyšování nadváhy u dětí. Většinu dne tráví děti ve škole. Doma je pak čeká počítač, počítačové hry, filmy v televizi i na videu. K tomu dostávají přeslazené nápoje a energeticky bohaté jídlo. Podle Marinova (2012) si děti místo uspokojení z pohybu zajišťují pozitivní emoce prostřednictvím počítačových her. Únava a příjemný pocit po tříhodinovém hraní jsou srovnatelné s pohybem po stejně dlouhou dobu. V současnosti tráví děti až 26 hodin týdně sledováním televize nebo hraním na počítači. Více než 3 hodiny prosedí u počítače přes 20 % českých dětí, 2 – 3 hodiny čtvrtina a přibližně 1 hodinu celá třetina. Televize se stala součástí rodiny místo rozhovoru. Dálkové ovládače a telefony šetří potřebu chůze. Rozvoj techniky vůbec vyřadil chůzi a běh jako hlavní zdroj transportu.

3.6. Sociálně ekonomické příčiny „Rodina je skupina lidí, kterou jsme si nevybrali, ale nemůžeme od nich jen tak odejít. Jednotliví členové jsou spolu úzce spojeni fyzicky, emocionálně i ekonomicky. Být součástí rodiny znamená zvládnout každodenní shon a ruch, který v ní panuje, a přitom je nutné rodinu držet pospolu. Rodina v každé fázi ontogeneze znamená pro dítě psychickou, sociální i materiální podporu. Na stabilitě emočních rodinných vztahů

18

závisí i stabilita dítěte, a to jek v citové, tak sociální oblasti. Rodina zprostředkovává vztah jednotlivých členů k okolnímu světu.“ (Marinov, Pastucha, 2012, s. 32) Životní styl, stravovací návyky jsou dětem vštěpovány svými rodiči již od narození. Přejímají je a dále přenáší do svých životů. Vícečetné rodiny se méně zabývají tvorbou správného jídelníčku, důležité je všechny členy rodiny „nakrmit. Svoji roli hraje i majetkové postavení rodiny, vzdělání a povolání rodičů. V poslední době se v životním stylu odráží také nadměrné vytížení rodičů a nedostatek času na své ratolesti. Proto po příchodu ze školy většina dětí zasedne k televizi, počítačům. Hrají hry a k tomu občas něco zakousnou. Aby šly jezdit na kole, proběhnout se, to je ani nenapadne. Navíc venku stejně nejsou kamarádi, je moc zima nebo horko. A rodiče jsou spokojeni, že jejich děti nezlobí, u počítače o nich skoro nevědí. Nedostatek finančních prostředků má vliv na výskyt obezity. Madslien (2013) píše, že bohatí lidé nemívají problém s obezitou tak často jako lidé chudí. Mají dostatek peněz na výživově vhodné potraviny a také dostatek času na pohybové aktivity. Udává, že nejen hlad, ale i obezita jsou úzce spojené s chudobou. Špatná výživa v těhotenství matky a během raného života dítěte často vede k obezitě v pozdějším věku. Obezita je tedy spojena s nižšími finančními prostředky. Chudí lidé mají příliš málo pohybu a jedí mnoho nezdravých potravin. Zdravé nápoje a potraviny jsou pro ně často cenově málo dostupné.

3.7. Nevhodné vyživovací návyky Podle Stránského (2010) je další příčinou dětské obezity stravování dětí mimo domov. Místo od rodičů připravené svačiny jedí pokrmy ze školních automatů, pijí vychlazené přeslazené nápoje. Ve volném čase umožňuje dětem často zbytečně vysoké kapesné stravovat se ve fast foodech s ostatními spolužáky a kamarády. Některé studie prokázaly, že celkový energetický příjem je u školních dětí asi o 10 % vyšší, než je jejich potřeba. Mnoho dětí odchází do školy bez snídaně, raději si ráno déle pospí. Svačinu řeší ve školních bufetech nebo automatech. Obědvají ve školní jídelně. Kvalita vaření je v jídelnách různá, přesto splňuje správnou kalorickou hodnotu stravy. Mnoha dětem obědy nechutnají, proto jídlo nesní a koupí se něco „malého“ cestou ze školy. Oběd nahrazují sušenky, brambůrky, čokolády, coca cola, žvýkačky, bonbóny apod. Odpolední svačinu tvoří v lepším případě rohlík se salámem, v horším sušenka nebo chipsy. Příliš zaměstnané a přetížené matky vaří večeři často z polotovarů nebo 19

objednají pizzu nebo čínskou kuchyni. Tyto stravovací návyky si pak přináší dítě do dospělosti a do své vlastní rodiny jako vzor. Pokud hovoříme o přiměřené a stálé tělesné hmotnosti, hovoříme o vyrovnaném příjmu a výdeji energie. Když příjem energie převyšuje výdej krátkodobě, dokáže se zdravý organismus s tímto jevem vyrovnat. Jestliže je energetická bilance dlouhodobě porušena, hromadí se v organismu tuk a vzniká nadváha nebo obezita. Obézních jedinců aktuálně výrazně přibývá a léčba obezity je ekonomickou zátěží všech vyspělých společností. Proto se jednotlivé státy pod vedením Světové zdravotnické organizace zabývají prevencí obezity nejen v dospělosti, ale již v dětském věku.

20

4. Prevence obezity Prevence obezity je podle Ratha (1987) významným úkolem. Obézních lidí masově přibývá v civilizovaných zemích světa. Současné terapeutické možnosti nezaručují trvalý pokles hmotnosti, nedokážou zabránit recidivám. K řešení problému mohou napomáhat opatření zaměřená proti vzniku a rozvoji obezity, která můžeme rozdělit na obecná a sekundární. 1. Obecné podmínky – sem patří nabídka sortimentu potravin s nízkým obsahem energie a vysokou biologickou hodnotou, cenově dostupných a chuťově vyvážených. Dále bychom sem měli zařadit systematicky prováděnou výchovu k racionální životosprávě (v rodinách, školkách, školách). Významně by měla přispět i sdělovací média. 2. Sekundární prevence – se týká obézních osob, které již podstatně zhubly. Tato prevence je obtížnější, protože při obezitě dochází ke zmnožení počtu tukových buněk a tím k fixaci obezity. Obezita je celosvětovým problémem, proto je její prevence rozpracovaná prakticky na všech úrovních. Na úrovni Světové zdravotnické organizace „Interventions on Diet and Physical Aktivity: What Works“. Na úrovni Evropské unie je to Bílá kniha Evropské komise, která obsahuje „Strategie pro Evropu týkající se zdravotních problémů souvisejících s výživou, nadváhou a obezitou KOM 279“. Na vládní úrovni je to „Zdraví pro všechny v 21. století - dlouhodobý program na zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR“ a na zdravotnické úrovni „Doporučený postup prevence a léčby dětské obezity“. Pro děti předškolního věku vznikl český projekt „Zdravá abeceda“, který se věnuje rozvoji dovednosti správně se rozhodovat v reálných situacích a v přirozeném prostředí dítěte. Je zaměřen na učitele mateřských škol a na rodiče dětí. Cílem je nastavit zdravý životní styl, zavádět pravidelný pohybový režim a zapojení celé rodiny. Děti v předškolním věku vítají rozcvičky a pohybové aktivy. S přechodem do školy však pohybové aktivity výrazně ubývá. Z preventivního opatření je třeba navýšit počet hodin tělesné výchovy ve školách. Není však nutné soustředit se na výkony a bodové hodnocení, ale spíše na radost z pohybu, na pestrost pohybových aktivit, přinášejících relaxaci organismu a adekvátní posilování svalového korzetu a držení těla. O

21

přestávkách by měly děti co nejvíce chodit. Také kroužky a jiné pohybové aktivity by měly být nastavené pro všechny děti, ne jen pro děti nadané. (Marinov, 2012) Urbanová ve svém článku „Můžeme ovlivnit obezitu v dětství?“ (2008) uvádí, že důležitou roli v prevenci obezity mají také praktičtí lékaři, kteří by ve svých ordinacích měli podchytit nadváhu dříve, než se projeví a nenásilným způsobem by měli ve spolupráci s rodiči upravit stravování i pohybovou aktivitu dětí, aniž by dítě stresovali zákazy a příkazy. Prevence obezity je daleko účinnější než samotné léčení nadváhy nebo obezity, které často bývá neúspěšné. Dále se Urbanová zabývá vhodným energetickým zastoupením jednotlivých živin ve stravě. Uvádí, že stanovení potřebné energie v dětství je velmi složité. Závisí na věku dítěte i na dalších jevech, jako je růst nebo pohybová aktivita. S věkem potřeba energie na kilogram váhy klesá. Přijatá energie se spotřebovává na nejrůznější činnosti organismu, jako je například růst, bazální metabolismus, fyzická aktivita apod. Spotřeba nasycených mastných kyselin má být snížena pod 10% energetické dodávky. Spotřeba mononenasycených a vícenenasycených mastných kyselin by se naopak měla zvyšovat na úkor jednoduchých cukrů. Celková dodávka tuků by měla zajistit spotřebu celkem do 30% dodané energie. Spotřeba proteinů by měla setrvat v hodnotě kolem 15 až 20% dodané energie. Měli bychom se snažit spotřebu sacharidů snižovat. Vhodné jsou komplexní sacharidy s vysokým obsahem vlákniny a nízkým glykemickým indexem. Zelenina a ovoce by měly být na jídelníčku dětí pětkrát denně a nejlepším zdrojem tekutiny je voda. Je jistě pravda, že pouze dobře informovaný jedinec může změnit svůj životní styl. „Životní styl je systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý živý subjekt nebo i objekt. Jedná se o souhrn relativně ustálených každodenních praktik, způsobů realizace činností a způsobů chování.“ (Wikipedie) Nyní je životní styl ovlivňován hromadnými sdělovacími prostředky. Proto je důležité, aby byl každý člověk dobře a pravdivě informován z médií, v obchodech, ve školách i v ostatních výchovných institucích. Školní děti mají ve výuce povinné hodiny tělesné výchovy. Většina učitelů nám v současné době řekne, že stále snižují své nároky na fyzické výkony dětí. Mnoho žáků nedokáže udělat předklon, dotknout se vsedě s nataženýma nohama špiček, udělat

22

kotoul. Rodiče obézních dětí dokonce dokážou nechat svým ratolestem napsat potvrzení o úlevě z tělesné výchovy. Nastavit správný životní styl, zdravý jídelníček a správný pohybový režim je však úkolem rodiny. Správné návyky a pravidla stojí čas a úsilí. Proto nyní předkládám k zamyšlení pro všechny rodiče normy, jak předcházet obezitě našich dětí (Čepová, 2002): 

pravidelný režim, včetně pravidelných povinností



strava v pravidelných intervalech



pestrá vyvážená strava (z hlediska bílkovin, cukrů, tuků, vitamínů)



před hlavními jídly, ani v průběhu dne nepodávat pamlsky



stravování v bufetech a rychlých občerstveních není zdravé



dodržovat pitný režim. Pití sladkých limonád a coca-coly není zdravé. Obsahují velké množství cukrů a navíc nezaženou pocit žízně. Ideální je čistá voda, ovocné čaje a minerálky



na náš stůl patří denně ovoce a zelenina



omezit „zdravou“ českou kuchyni. Knedlíky není nutné z jídelníčku vyjmout, ale neměly by na něm být denně



také buchty a koláče je třeba v jídelníčku tolerovat jen občas



nastavit pravidelný pohybový režim, pobyt na čerstvém vzduchu, procházky, sportovní kluby a kroužky



pomoci dítěti zažít ve sportu úspěch, radovat se z pohybu

Respektování racionálních zásad životního stylu rozhoduje o tom, zda se dítě nebo dospělý setká v životě s problémem obezity. A přitom základem je naprosto jednoduchá rovnice: energetický příjem = energetický výdej. Pokud tato jednoduchá rovnice není dodržena a dítě přibývá na váze a stává se obézním, je nutná léčba. Pastucha a kolektiv (2010) se ve svém článku zabývají nutností spolupráce různých odborníků. Primární jsou pravidelné lékařské prohlídky u praktických lékařů pro děti a dorost. Pokud je u těchto lékařů diagnostikována obezita, mělo by být dítě i jeho rodina svěřeno do péče specialisty pro léčbu obezity (dětský endokrinolog, kardiolog, diabetolog). Nezbytnými členy tohoto týmu jsou pak také představitelé nelékařských oborů (nutriční terapeut, fyzioterapeut, klinický psycholog).

23

Nutriční terapeut zajišťuje edukaci rodiny a dlouhodobou motivaci ke změnám stravovacích návyků. Snižování energie v dětském věku musí být pozvolné a opatrné, aby nevedlo k poruše lineárního růstu dítěte. Bezpečného hmotnostního úbytku je možné dosáhnout omezením energetického příjmu přibližně o 20 – 25%. Strava musí být vyvážená a pestrá, musí obsahovat dostatečné množství bílkovin, komplexních sacharidů, vitamínů a minerálů a přiměřené množství tuků. Živočišné tuky nelze doporučit ani na přípravu pokrmů. Je vhodné dušení, vaření, příprava v páře, mikrovlnné troubě, na teflonových pánvích. Fyzioterapeut vede pacienta i rodinu ke správné pohybové aktivitě. Navyšuje množství pohybové aktivity, ale také se zabývá terapií poruch pohybového aparátu, které bývají častou komplikací dětské obezity. Tělesná zdatnost není v dnešním pojetí chápána pouze jako výkonová, ale i jako zdatnost ovlivňující zdravotní stav. Zpočátku by měla být pohybová aktivita prováděna pomalu a cílevědomě. Měla by také rozvíjet obratnost, rychlost, vytrvalost a sílu, měla by celkově vytvářet a posilovat pozitivní vztah ke sportu a pohybové aktivitě. Vhodné jsou kompenzační cvičení, dechová cvičení a cviky zaměřené na posílení určitých částí těla. Nesprávné držení těla je u obézních dětí velice časté, stejně jako respirační onemocnění a nevyužívání celkového obsahu plic při dýchání. V neposlední řadě je pro úspěch terapie spolupráce s klinickým psychologem. Ten pomáhá pacientovi získat náhled na správné stravovací i pohybové aktivity, učí ho porozumět důležitosti snížení váhy. Ovlivňuje terapeuticky jeho chování, které musí být změněno, aby došlo k úbytku váhy a hlavně k jejímu udržení. Léčba spočívá v terapii celé rodiny, protože zde dítě získalo své nesprávné návyky a rodinu potřebuje, aby je dokázalo změnit a překonat všechny těžkosti spojené s dietou, změnou jídelního chování i změnou pohybových činností. Hendl, Dobrý a kol. (2011) se ve své knize zabývají také prevencí obezity. Nízká pohybová aktivita je důležitým faktorem, společně s nesprávnými vyživovacími návyky tvoří základ rozvoje obezity u dětí i dospělých. Účinná prevence je zásahem do životního stylu celé rodiny. Oproti jiným autorům je zde zmíněna ještě jedna důležitá aktivita pro redukci hmotnosti – jóga. Jóga vede k vnímání vnitřních pocitů při pohybu (napětí a uvolnění) a k poznání vlastních reakcí. Nenutí ke srovnávání s ostatními. Jógové techniky vnášejí do života často opomíjenou dimenzi – sebepoznání. Tím ovlivňují v pozitivním smyslu seberegulaci a sebeúctu. Lze konstatovat, že pravidelný 24

jógový program po dobu tří měsíců vede k optimalizaci tělesné hmotnosti, zároveň také dochází k posunům od úzkosti do stavu pohody, od depresivních nálad k vitalitě, od únavy k aktivitě a duševní energii. Průměrný váhový úbytek činil 1,3 – 2 kg za měsíc. Hogenboom (2012) píše, že výzkumníci dokážou předvídat již v 80 %, zda dítě bude v dětství obézní. Výpočet je založen na údajích, které může každý získat. Patří sem porodní váha dítěte, BMI rodičů, počet osob v domácnosti, postavení matky v zaměstnání, údaj, zda matka kouří během těhotenství a BMI dítěte. Všechny tyto rizikové faktory obezity jsou již dobře známé, ale poprvé byly dány dohromady ve vzorci pro výpočet obezity. Pokud by takto bylo identifikováno nebezpečí, že dítě bude obézní, je nutné tyto děti dále monitorovat a vést jejich rodiče ke správným stravovacím návykům a k dostatečné pohybové aktivitě. Je to jednoduché, ale samozřejmě drahé. Přesto se výzkumníci domnívají, že prevence takto konkrétně zaměřená by byla účinnější a levnější než veřejné preventivní kampaně.

25

5. Důsledky nadváhy Důsledky nadváhy jsou úzce spojené se zdravotními obtížemi obézních dětí a lidí. „Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje obezitu za zákeřného zabijáka a příčinu nemocí jako cukrovka nebo srdeční choroby, kterým se lze vyhnout. Obezita je mezinárodní metla. Tato zákeřná plíživá pandemie pohlcuje celý svět. Je to stejně velká hrozba jako globální oteplování a ptačí chřipka, říká australský diabetolog Paul Zimmet.“ (Chaloupka, 2007, str.10) Marinov a Pastucha (2012) říkají, že při nadměrném zmnožení tukové tkáně dochází k pozvolným, ale rozsáhlým statokinetickým, hormonálním a metabolickým změnám. Mezi nejzávažnější komplikace dětské obezity řadíme: 

respirační onemocnění – patří sem spánková apnoe, astma bronchiale, obstrukce horních dýchacích cest, zátěžové astma, zkrácení dechu při cvičení



kardiovaskulární

–

kardiomyopatie

obézních

(onemocnění

myokardu

charakterizované rozšířením srdečních oddílů, což způsobuje sníženou ejekční funkci levé nebo obou komor jako pumpy), hypertenze (zvýšený krevní tlak), dyslipidemie (zvýšený cholesterol), chronický prozánětlivý stav, zátěžová dyspnoe (namáhavé a ztížené dýchání s pocitem dechové tísně), snížená ventrikulární (srdeční) funkce proteinurie (přítomnost bílkoviny v moči), levostranná

ventrikulární

hypertrofie

(zvětšení

buněk

a

orgánů),

hypercholesterolemie (vysoký cholesterol), nízký HDL cholesterol, endoteliální dysfunkce (zvýšená propustnost cévní stěny) 

neurologické – pseudotumor cerebri (neurologická porucha charakterizovaná zvýšeným nitrolebním tlakem), cefalea (bolest hlavy), změny visu



ortopedické – skluzná femorální epifyzeolýza (traumatické porušení kontinuity růstové ploténky), přetěžování opěrného systému, vadné držení těla, kulhání, omezení rozsahu pohybu kyčelních kloubů, bolesti kyčlí, tibia vara (deformity prstů rukou a nohou), genua valga (vbočená kolena), bolesti kolen, plochá noha, disproporční muskulatura (svalstvo), bolesti zad



renální – glomeruloskleróza (sklerózu neboli zjizvení glomerulů způsobují aktivované buňky produkující tzv. hyalin), steatóza (ztukovění)



gastrointestinální

–

steatohepatitida

(chronické

onemocnění

jater),

gastrointestinální reflex (zpětný tok žaludečního obsahu do jícnu), cholelitiáza (žlučové kameny), zácpa, zvýšené aminotransferázy (enzymy katalyzující 26

přenos aminoskupiny z aminokyseliny na ketokyselinu), jaterní steatóza, fibróza (zhuštění vaziva ve tkáni), abdominální diskomfort (nepříjemné břišní pocity), zvracení 

endokrinologické – inzulinová rezistence, diabetes mellitus 2. typu, syndrom polycystických

ovarií

(zastavení

ovulace,

nepřítomnost

menstruace),

pseudohypogonadismus (nedostatečná funkce mužských pohlavních žláz), urychlený

nástup

puberty,

acanthosis

nigricans

(kožní

onemocnění

charakterizované zhrubnutím kůže), polyurie (vylučování více než 150 % obvyklého objemu moči), polydipsie (nadměrná žízeň), hirsutismus (nadměrné ochlupení u mužů i žen), nepravidelný cyklus u chlapců 

psychologické – deprese, nízké sebevědomí, šikana, poruchy příjmu potravy, snížení

vzdělávacího

potenciálu,

špatné

školní

výsledky,

suicidální

(sebevražedné) představy, odmítání školních a sociálních aktivit, odmítání školní docházky, noční přejídání, bulimie, bažení (zvýšená spotřeba tekutin) Nadváha dětem způsobuje značné problémy při pohybu, nestačí při hře svým vrstevníkům, jsou pomalejší a neobratní. Velkou roli hraje i posmívání a kritika ostatních dětí. Obézní dítě se začíná vyhýbat hře a konfrontaci, uniká do svého světa, ztrácí přirozený kontakt. Ve škole to při vyučování „vydrží“, doma pak usedá k počítači či televizi, kde prožívá své hry. Samozřejmě po celou dobu doplňuje kalorie (brambůrky, sušenky, čokoláda). Postupně se prohlubuje mezera mezi ním a ostatními dětmi. Ve škole pak tyto děti patří buď mezi oběti šikany, ale častěji bývají spíše agresory. Uvědomují si svoji sílu a chtějí ostatní řídit. Mají energie na rozdávání. Vrací tak dřívější posmívání a kritiku. Jejich obezita se státá silnou zbraní. Často přerůstá až k nepřiměřenému chování k dospělým. Bývají drzí, nedokážou udržet dané hranice, odmítají se podřídit. Odborníci řeší poruchy chování. Ale prvopočátek je často jinde. Vidím ještě jeden závažný důsledek obezity. A to role médií. Často nedosažitelné vzory vzhledu, postavené na nezdravé hubenosti, se stávají příčinami anorexie, bulimie i jiných poruch stravování. Nejen media, ale i rodina a ostatní dospělí i děti, se kterými přichází obézní dítě do kontaktu, mohou svými kritikami a poznámkami způsobit spuštění závažných psychiatrických onemocnění poruch příjmu potravy. Současné dětské psychiatrie jsou přeplněny dětmi s poruchami příjmu potravy. Aktuálně není pravda, že tato onemocnění jsou záležitostí pouze dívek. Stále více přibývá i chlapců. 27

Hainer (2011) uvádí, že důsledkem obezity je také zvýšená nemocnost obézních jedinců a tím se také navyšují náklady na zdravotní péči. Obezita zvyšuje náklady na zdravotní péči 1,6 krát a u pacientů s těžkou obezitou dokonce dvojnásobně oproti jedincům s normální hmotností. Byl zjištěn trend k větší nemocnosti a také delší trvání nemoci. Obezita představuje rizikový faktor pro krátkodobou i dlouhodobou pracovní neschopnost. Ještě vyšší je podíl nepřímých nákladů zdravotního systému, jako je ztráta produktivity, invalidita a předčasná úmrtnost. Obezita v mladém a středním věku vede k předčasnému odchodu do důchodu. Nadváha ve 25 letech zvyšuje riziko předčasného důchodu o 30 – 60 %. Nesmíme zapomínat ani na nepřímé náklady spojené s těžkou obezitou, jako jsou speciálně upravené operační stoly, postele, dopravní systémy nebo kulturně společenská zařízení. Obezitu jako zdravotní problém nastínili již lékaři v dávných dobách. S nárůstem techniky ubývá tlak na fyzickou aktivitu člověka. Současné technologie dokážou nahradit fyzickou práci. Důsledkem je zvyšující se sedavý životní styl, který od svých rodičů přejímají jejich děti. Běžným standardem téměř každé rodiny je počítačové vybavení a internetové připojení. Většina dětí tráví mnoho svého volného času u počítače. Změnil se životní styl rodin, ale nezměnil se kalorický příjem potravy. Proto přibývá obézních jedinců. Obezita se stává problémem současné společnosti. Pokud trvá nadváha delší dobu, může způsobovat závažná onemocnění respirační, kardiovaskulární, neurologická, ortopedická a psychická. Tuto situaci je třeba řešit za pomocí odborníků, pediatrů, obezitologů, endokrinologů, psychologů, apod.

28

6. Cíl práce a hypotézy Cílem mé práce je v teoretické části přehledně zpracovat obezitu z pohledu historických pramenů, příčiny obezity, její prevenci a dopady na zdravotní stav i život dětí mladšího školního věku. Čerpala jsem z literatury našich i světových autorů, kteří se obezitou dlouhodobě zabývají. Obezita se stává v současné době celosvětovým problémem, který je nutné řešit za pomoci odborníků různých profesí. V praktické části práce je hlavním cílem zpracovat výsledky měření a vážení dětí čtvrtých tříd příbramských základních škol. Dále zpracovat výsledky ankety, zjistit vyživovací návyky jednotlivých dětí a zmapovat, jak tráví svůj volný čas. Výzkumným souborem budou žáci a žákyně čtvrtých ročníků dvou městských a jedné vesnické školy.

Hypotézy: 1. V důsledku převažujícího sedavého životního stylu se více než 1/3 dětí mladšího školního věku pohybuje za hranicí obezity. 2. Obezita dětí je způsobena nedostatkem pohybu a sedavým životním stylem. 3. Obezitu dětí ovlivňují nevhodné stravovací návyky.

29

7. Metodika práce 7.1. Popis sledované skupiny dětí V lednu 2013 jsem oslovila ředitele dvou velkých městských škol a jedné vesnické školy se žádostí, zda mohu na jejich školách provést anketu a měření dětí ve čtvrtých třídách. Rodičům dětí byly jejich třídními učitelkami rozdány žádosti o souhlas s měřením jejich dětí. (Příloha č. 1) Většina rodičů souhlas podepsala, měření se nezúčastnilo pět žáků, jejichž rodiče nesouhlasili s účastí svých dětí v mém výzkumu. Podepsané souhlasy zůstaly ve školách. V průběhu měsíců únor až březen 2013 jsem třídy navštívila. Dětem jsem rozdala ankety (Příloha č. 2) a děti jsem změřila a zvážila.

7.2. Použité metody Na svůj výzkum jsem použila kvantitativní metodu sběru dat. Zde je kladen důraz především na získání většího množství dat. Běžnými technikami jsou pozorování a dotazování. Z empirických metod jsem použila měření. Zvážila jsem hmotnost dětí na digitální váze a změřila výšku dětí. Z těchto hodnot jsem vypočítala procenta tuku v organismu a BMI. BMI (Body mass index), nazývaný též Quételetův index, byl vytvořen již v devatenáctém století. V současné době je jedním z nejvíce používaných indexů pro posouzení hmotnosti člověka. Údaj se počítá jako poměr mezi tělesnou hmotností (kg) a druhou mocninou tělesné výšky (m²). Výsledný údaj je pak posuzován pro dospělé osoby podle Mezinárodní klasifikace Světové zdravotnické organizace následovně: tabulka č. 1 – BMI pro dospělé

BMI (kg/m2) < 18,5 18,5 – 24,9 25 – 29,9 30 – 34,9 35 – 39,9 > 40

podváha fyziologické rozmezí nadváha obezita 1. stupně obezita 2. stupně obezita 3. stupně

U dětí a dorostu je BMI hodnocen odlišně. Definice obezity je komplikovanější než u dospělých. V průběhu dětství se BMI složitě mění. Na základě národních studií byly sestaveny percentilové grafy BMI. Protože zastoupení obézních dětí v populaci je stále častější, je doporučováno používat percentilové grafy ještě z doby, kdy nebyla obezita tak častým jevem. V České republice se používají percentilové grafy odvozené

30

z dat roku 1991. Pro výpočet percentilů jsem použila BMI - kalkulačku pro děti z webových stránek. Zde jsou percentilové grafy použity takto: tabulka č. 2 – Percentilová pásma pro děti

Percentilové pásmo

Hodnocení indexu tělesné hmotnosti (BMI)

do 3. Percentilu mezi 3. – 25. percentilem mezi 25. – 75. percentilem mezi 75. – 90. percentilem mezi 90. – 97. percentilem nad 97. Percentilem nespadá do žádného percentilu

velmi nízká hmotnost snížená hmotnost (štíhlí) normální hmotnost (proporcionální) zvýšená hmotnost (robusní) nadměrná hmotnost Obezita těžká obezita

31

Graf č. 1 - Percentilové grafy

32

U několika obézních dětí ve výpočtu percentilů vyšel výsledek „nespadá do žádného percentilu“. Vždy se jednalo o děti s vysokou tělesnou hmotností a tedy již s těžkou obezitou. Dále jsem dětem zadala k vyplnění anketu, v níž písemně odpovídaly na uzavřené, otevřené i polootevřené otázky, zaměřené na stravovací návyky, na vztah ke sportu, na trávení volného času. Z hlediska účelu byly otázky orientovány na zjištění vztahů mezi jídelníčkem, tedy příjmem energie, a pohybem, tedy výdejem energie. Z hlediska funkce se jednalo o otázky zjišťující, které měřily názory respondentů na daný problém, čili vztah ke stravování a zároveň k pohybu. Zároveň jsem chtěla zaznamenat rodinné vztahy a vzorce chování dané výchovou. S otázkami filtračními jsem ve svém výzkumu nepočítala. Ale u jednoho dítěte jsem zjistila velký rozdíl v jeho odpovědích a ve skutečném životním stylu. Jedná se o dívku, která je vysoce obézní, ale její stravovací návyky a pohybová aktivita, dle jejích odpovědí, je přímo ukázková. Z rozhovoru s její třídní učitelkou jsem zjistila, že holčičce byl aktuálně (na podzim) diagnostikován diabetes. Je v péči obezitologie a diabetické poradny. V době vyplňování dotazníku již přesně věděla, jak se má stravovat i pohybovat. Ale jen teoreticky, dle sdělení její učitelky, rodina ani ona dietu nedodržuje. Její nadváha stále stoupá. Mezitím, co děti vyplňovaly své ankety, jsem se zaměřila na jejich chování. Především jsem sledovala, jak se děti chovají k sobě i k ostatním spolužákům, jejich postavení ve třídě, jak jsou ostatními přijímáni i jak je ostatní přijímají. Snažila jsem se vytvořit si pravděpodobnou vizi o počtu dětí s nadváhou a dětí obézních.

7.3 Sběr dat Empirického výzkumu se zúčastnilo 94 dětí ve věku 9 a 10 let. Z toho 44 dívek a 50 chlapců. Sběr dat proběhl v průběhu měsíců únor až březen 2013. Několik žáků, kteří byli v době měření nemocní, jsem pak měřila a vážila v průběhu dubna 2013.

7.4. Analýza dat Naměřená data jsem zpracovala a porovnala je se svými hypotézami. Snažila jsem se poukázat na veškeré odlišnosti, které se v průběhu měření vyskytly. Zároveň se

33

pokusím vysvětlit a vyhodnotit důvody, způsobující nadváhu a obezitu u dětí čtvrtých ročníků základních škol.

34

8. Výsledky 8.1. Získané údaje Tabulka č. 3 – získané údaje chlapci

Čísl o 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41

Věk

Váha (kg)

Výška (m)

BMI

Percentily

10 10 9 10 10 10 9 10 10 10 10 10 10 10 9 10 9 9 9 10 9 9 10 9 9 10 10 9 10 9 9 9 9 9 9 10 10 10 10 10 10

23,50 60,00 44,90 48,60 68,10 57,80 60,50 57,50 70,00 48,10 38,20 36,30 31,40 33,20 32,80 40,50 33,50 36,70 30,00 34,10 33,10 33,70 33,80 36,40 31,20 39,00 32,60 28,00 32,80 31,70 31,00 28,20 40,60 28,10 39,50 32,80 29,70 34,10 34,80 36,20 32,60

1,33 1,63 1,42 1,45 1,50 1,52 1,51 1,52 1,67 1,56 1,39 1,48 1,40 1,44 1,45 1,45 1,45 1,53 1,44 1,42 1,40 1,45 1,44 1,43 1,43 1,47 1,39 1,40 1,33 1,33 1,42 1,33 1,46 1,28 1,44 1,44 1,34 1,50 1,45 1,40 1,32

13,00 22,58 21,82 22,83 30,2 24,67 26,31 24,67 25,10 19,72 19,67 16,44 15,82 15,91 15,22 19,02 15,70 15,38 14,47 16,86 16,84 15,70 15,91 17,60 15,16 18,05 16,56 14,29 18,09 17,53 15,37 15,83 18,77 17,09 18,81 15,43 16,15 15,11 16,17 18,37 18,37

0,4 – 3 97 – 99,6 97 – 99,6 97 -99,6 Nespadá Nespadá Nespadá Nespadá Nespadá 75 – 90 75 – 90 25 -50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 75 – 90 25 – 50 25 – 50 10 – 25 25 – 50 50 – 75 25 – 50 25 – 50 50 – 75 10 – 25 50 – 75 25 – 50 10 – 25 50 – 75 50 – 75 25 – 50 25 – 50 75 – 90 50 – 75 75 – 90 10 – 25 25 – 50 10 – 25 25 – 50 50 – 75 50 – 75

35

42 43 44 45 46 47 48 49 50

10 10 10 10 10 10 9 10 10

29,30 35,50 31,90 36,90 41,90 32,80 32,70 50,10 38,30

1,40 1,43 1,38 1,41 1,44 1,46 1,41 1,53 1,36

14,80 17,12 16,28 18,11 19,77 15,01 16,10 21,36 20,54

10 – 25 50 – 75 25 – 50 50 – 75 75 – 90 10 – 25 25 – 50 90 – 97 90 – 97

Výška (m) 1,40 1,41 1,31 1,47 1,36 1,42 1,36 1,44 1,40 1,50 1,47 1,43 1,43 1,49 1,49 1,36 1,34 1,40 1,32 1,50 1,36 1,50 1,43 1,44 1,49 1,42 1,38 1,44 1,41 1,42 1,39 1,33 1,35

BMI 19,39 18,11 18,06 18,97 19,46 17,85 17,84 18,33 17,86 16,89 16,66 16,63 18,09 18,47 15,31 16,22 16,15 16,33 16,07 16,00 15,68 15,56 15,16 15,43 16,22 15,37 15,75 15,91 15,09 14,38 13,97 14,13 14,81

Percentily 75 – 90 75 – 90 75 – 90 75 – 90 75 – 90 50 – 75 50 – 75 50 – 75 50 – 75 50 – 75 50 – 75 50 – 75 50 – 75 50 – 75 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 25 – 50 10 – 25 10 – 25 10 – 25 10 – 25

Zdroj: Svobodová (2013)

tabulka č. 4 – získané údaje dívky

Číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33

Věk 9 9 9 10 10 10 10 10 9 10 9 9 10 10 10 9 9 10 10 10 10 10 9 9 10 9 10 9 9 10 9 9 9

Váha (kg) 38,70 36,40 31,10 41,40 36,10 36,80 33,00 38,80 35,90 38,50 36,80 34,80 37,10 41,30 34,70 30,80 29,40 32,20 28,30 36,80 29,00 35,70 31,80 32,70 36,20 31,90 30,30 33,90 30,00 29,20 27,80 25,30 27,90

36

34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44

9 9 10 10 10 10 10 9 9 10 9

24,20 31,20 25,40 51,80 96,40 49,10 42,70 39,20 38,60 41,10 39,00

1,29 1,47 1,34 1,49 1,61 1,56 1,42 1,38 1,38 1,39 1,39

14,42 14,35 13,92 22,97 37,04 20,13 20,83 20,48 19,95 21,22 20,19

10 – 25 10 – 25 3 – 10 97 – 99,6 Nespadá 90 – 97 90 – 97 90 – 97 90 – 97 90 – 97 90 – 97


8.2. Věk respondentů tabulka č. 5 – věk respondentů

Věk

Dívky

Chlapci

9 let 10 let

21 23

18 32


Věk dívek ve čtvrtých třídách je téměř rovnoměrně rozložen mezi devíti a deseti roky. Chlapci jsou častěji desetiletí. Toto je patrně způsobeno odklady školní docházky o jeden rok, které bývají u chlapců více realizovány.

37

8.3. Nadváha a obezita tabulka č. 6 – Nadváha a obezita

obézní nadváha norma podvýživa dívky chlapci

2 8

6 2

35 39

1 1


Výpočtem BMI u dětí jsem zjistila, že z počtu 94 dětí je deset dětí obézních, 8 chlapců a 2 dívky, to je 10,63 % z celkového počtu dětí. V nadváze se pohybuje 8,51 % dětí, šest dívek a dva chlapci. Dvě děti (2,12 %) ve výpočtu BMI byly již na hranici podvýživy. 74 dětí (78,72%) je v normě. Je nutné si uvědomit, že hodnoty BMI pro měření dětí nejsou zcela korektní, hodnota BMI vždy nekoreluje s množstvím tukové tkáně, je třeba brát v úvahu tělesnou distribuci tuku a sportovní zájmy dětí. Například sportovec s velkým podílem svalové hmoty může mít vyšší BMI, přesto nemůžeme mluvit o obezitě nebo nadváze.

Graf č. 2 – nadváha a obezita dívky

Dívky obézní

nadváha

norma

2% 4%

14%

80%


38

podvýživa

Graf č. 3 – nadváha a obezita chlapci

Chlapci obézní

nadváha

norma

podvýživa

2% 16%

4%

78%

Zdroj: Svobodová (2013) Hodnoty BMI u měřených dětí: tabulka č. 7 – BMI respondentů

BMI dívky chlapci

13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

25 26 30 37

1 1

0 3

5 2

8 9

11 10

0 5

9 8

3 3

4 2

1 2

0 1

1 2

0 1

0 1

1 0

Zdroj: Svobodová (2013) Graf č. 4 - BMI respondentů

BMI 12 10 8 Počet chlapci

6

Počet dívky 4 2 0 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 30 37

Zdroj: Svobodová (2013) 39

Ve vyhodnocení BMI je třeba brát v úvahu rozdíly mezi pohlavím. BMI 20 je u dívek již nadváha, zatímco u chlapců ještě norma. Od hodnoty BMI 22 mluvíme u dívek i chlapců o obezitě. Z tabulky naměřených hodnot BMI vyplývá, že stupeň obezity u dětí je výrazně rozdílný. Například dvě obézní dívky mají hodnoty BMI 23 a 37. Druhá dívka se pohybuje ve výrazně vyšším stupni obezity než dívka první. Její naměřená hmotnost při výšce 161 cm byla 96,40 kg. U chlapců byl počet obézních vyšší, celkem osm, ale rozdíly v hodnotách BMI nebyly tak vysoké. Nejvyšší hodnota BMI byla 30, chlapec vážil 68,1 kg při tělesné výšce 150 cm. I zde se jednalo o chlapce již s těžkou obezitou. Jeden chlapec a jedna dívka měli naměřené BMI 13, což je již podvýživa. Obě děti byly malé a drobné. Z pozorování a porovnáním vzhledu s ostatními vrstevníky bylo patrné, že oba vypadají mladší než jejich spolužáci. Z ankety vyplynulo, že oba se hodně pohybují a mají poměrně vyvážený jídelníček s dostatkem ovoce a zeleniny a malým množstvím sladkostí. Pro upřesnění výsledků jsem použila percentilové grafy: tabulka č. 8 – Percentilové hodnoty respondentů

Percentilové 0,4 - 3 3-10 10-25 25-50 50-75 75-90 90-97 97-99,6 > 99,6 pásmo dívky chlapci

0 1

1 0

6 7

15 16

9 10

5 6

6 2

1 3

1 5

Zdroj: Svobodová (2013) Graf č. 5 – Percentilové hodnoty respondentů

Percentilové hodnoty 18 16 14 12 10

chlapci

8

dívky

6 4 2 0 0,4 - 3

3 -- 10 10 -- 25 25 - 50 50 - 75 75 - 90 90 - 97 97 - 99,6 >99,6


40

V percentilových grafech je obezita klasifikována rozmezím percentilů 97 – 99,6. Výsledky percentilů jsem počítala na kalkulačce pro děti na webových stránkách. Ve výpočtu mne zaskočila ještě jedna kategorie, kterou jsem v literatuře nenašla. U šesti dětí byl výsledek na kalkulačce „nespadá do žádného percentilu“. Jednalo se o děti s vysokým stupněm obezity. Počet obézních dětí se tedy nezměnil, jen se zpřesnil. Výskyt nadváhy a obezity u dětí čtvrtých ročníků je tedy v průměru 19 % (18 dětí z celkového počtu). Počet dětí s nadměrnou hmotností (percentily v rozmezí 90 – 97) zůstává stejný. Snížil se však počet dětí s normální hmotností (25. – 75. percentil) na počet 50 dětí, tj. 53,19 %. Důvodem je výrazně přesnější rozlišení v percentilových pásmech. Pásmo mezi 75. a 90. percentilem je již kvalifikováno jako zvýšená hmotnost, sem spadá 11 dětí (11,70 % z celkového počtu dětí). Do pásma mezi 3. až 25. percentilem patří snížená hmotnost, tedy štíhlé děti. Jedná se o 14 dětí (14,89 %). Do této kategorie byla zařazena i dívka s BMI 13, tedy podvýživou. Jeden chlapec zůstává v percentilovém pásmu 0,4 – 3 velmi nízká hmotnost. tabulka č. 9 - Porovnání hmotnosti dívek a chlapců

Porovnání hmotnosti velmi nízká hmotnost snížená hmotnost normální hmotnost zvýšená hmotnost nadměrná hmotnost Obezita těžká obezita

dívky

Průměr (%)

chlapci

Průměr (%)

0 7 24 5 6 1 1

0 15,91 54,55 11,36 13,64 2,27 2,27

1 7 26 6 2 3 5

2,00 14,00 52,00 12,00 4,00 6,00 10,00

Zdroj: Svobodová (2013

41

Graf č. 6 – Hmotnost dívek

Hmotnost dívky velmi nízká hmotnost

snížená hmotnost

normální hmotnost

zvýšená hmotnost

nadměrná hmotnost

obezita

těžká obezita 2% 2% 0% 16%

14% 11%

55%

Zdroj: Svobodová (2013) Graf č. 7 – Hmotnost chlapců

Hmotnost chlapci velmi nízká hmotnost

snížená hmotnost

normální hmotnost

zvýšená hmotnost

nadměrná hmotnost

obezita

těžká obezita 2% 6% 4%

10%

14%

12% 52%

Zdroj: Svobodová (2013) Výsledky v porovnání mezi pohlavími se výrazněji mění až u dětí s nadměrnou hmotností a obezitou. Děvčata se více pohybují v nadměrné hmotnosti, zde je již 42

nebezpečí rozvoje obezity. V tomto období je však nutné brát v úvahu dospívání dívek a začínající hormonální změny. Při měření a zadávání ankety jsem pozorovala, že některé dívky již vyspívají, velikostí i vzhledem převyšují ostatní dívky a výrazněji chlapce. Ve výskytu obezity chlapci výrazně převyšují počet dívek. Ve výsledcích celostátního antropologického výzkumu z roku 2001 se u dětí ve věku 6–11 let uvádí, že počet obézních chlapců je okolo 6,6 % a obézních dívek 5,6 %, podíl chlapců s nadváhou je 8,9 % a dívek 8,5 %. Z výsledků měření dětí čtvrtých tříd příbramských škol (9–10 let) vyplývá, že počet dětí s nadměrnou hmotností a obezitou stoupá. Mezi dětmi, které se zúčastnily výzkumu, byla i jedna větší vesnická škola. Zde byl pouze jeden obézní chlapec a jedna dívka s nadměrnou hmotností. Dle sdělení školy se tento chlapec na vesnici přistěhoval teprve před rokem z města.

8.4. Sportovní aktivity tabulka č. 10 – Sportovní aktivity dětí

Sportovní Ven 1x 2x 3x 4x 5x žádné více aktivity s dětmi týdně týdně týdně týdně týdně dívky chlapci

7 6

2 5

8 6

9 10

8 7

3 6

1 6

6 4


Děti v anketě odpovídaly na otázky, zda se věnují sportu soukromě rekreačně nebo závodně, nebo zda chodí do sportovních kroužků ve škole, nebo zda chodí jen s dětmi běhat a hrát hry ven. 13,83 % dětí se nevěnuje žádné sportovní aktivitě, většinou se jedná o děti, jež tráví většinu svého volného času doma u počítače nebo televize. Sedm z těchto dětí je obézních, z toho šest chlapců a jedna dívka. Dětí, které nechodí do žádného kroužku, ale bývají často s dětmi venku, jezdí na kole, plavou, bruslí, hrají různé hry, běhají, je 7,45 %. Většina těchto dětí bydlí na vesnici. Městské děti mají čas více řízený formou kroužků a sportovních klubů. Domnívám se, že tento jev je způsoben zvýšenou kriminalitou ve městech. Rodiče se často bojí pouštět své děti ven bez dozoru. Čtrnáct dětí (14,89 %) chodí do nějakého sportovního kroužku jednou týdně. Ve většině případů se jedná o kroužky školní, většinou florbal a sportovní hry, výjimečně sportovní aktivita mimoškolní, na vesnici – hasiči. 43

Největší počet dětí se věnuje sportu 2x až 4x týdně. Je to 43 dětí, tj. 45,74 %. Tyto děti chodí do více sportovních kroužku ve škole, nebo se již věnují nějakému sportu ve sportovním klubu. Chlapci nejčastěji hrají fotbal, hokej, volejbal, tenis, chodí na plavání nebo cvičí úpolové sporty (karate, judo). Dívky častěji jezdí na koni, chodí tančit nebo cvičit aerobic, hrají volejbal, stolní tenis, tenis, také plavou. V jednom případě jedna dívka hraje fotbal a jedna dívka trénuje karate. 18,09 % (17 dětí) se sportu věnuje již na závodní úrovni. Trénují každý den a o víkendu často jezdí na závody. Někteří z nich dokonce mívají i dvě sportovní aktivity v jednom dni. Například ve škole sportovní kroužek a odpoledne ještě svůj trénink. Tyto děti často udávají i domácí cvičení s rodiči, například běh nebo posilování. Mezi dětmi, které pravidelně cvičí, není ani jedno, které by bylo obézní nebo s nadváhou. Všechny děti, jež mají problém s váhou, se buď nevěnují žádné sportovní aktivitě, nebo pouze jednou, dvakrát ve sportovním kroužku ve škole. Dva chlapci, jejichž hmotnost byla zvýšená dle percentilových hodnot a BMI, se věnovali sportu na závodní úrovni, trénovali a sportovali někdy i dvakrát denně. Jeden hrál hokej, druhý fotbal a tenis. Oba chlapci měli oproti svým spolužákům více svalové hmoty.

Graf č. 8 – Sportovní aktivity dívky

dívky žádné

ven s dětmi

2%

1x týdně

2x týdně

14%

3x týdně

16%

4x týdně

5%

7% 18%

18%

20%


44

5x týdně

více

Graf č. 9 – Sportovní aktivity chlapci

chlapci žádné

ven s dětmi

1x týdně

2x týdně

8%

3x týdně

4x týdně

5x týdně

více

12%

12%

10%

12%

12% 14%

20%


Všichni chlapci kromě jednoho mají rádi hodiny tělesné výchovy ve školách. Dva hoši napsali, že ano i ne, podle náplně hodiny. Z dívek pouze dvě nemají rády hodiny tělesné výchovy. Více než polovina sledovaných žáků má přiměřenou pohybovou aktivitu a také přiměřenou hmotnost. Všechny děti s nadměrnou hmotností nebo obezitou se věnují jakékoli pohybové aktivitě minimálně nebo vůbec. Je tedy možné konstatovat, že nedostatek pohybové aktivity úzce koresponduje s navyšováním hmotnosti a nebezpečím rozvoje obezity. Podobné shrnutí vyplývá i z výzkumu Sigmunda (2012), který se svými spolupracovníky provedl v letech 2006 - 2008 studii, jež zdůraznila pokles pohybové aktivity s přechodem dětí z mateřské školy na základní školu. Studie se zabývala změnami pohybové aktivity a tělesné hmotnosti dětí od konce první do třetí třídy základní školy. Byly porovnány dva vzorky dětí. Jeden z běžných škol, druhý ze škol, kde byla pohybová aktivita o přestávkách, ve volných hodinách, v hodinách tělesné výchovy zvýšena. Dětem byla měřena kroková frekvence a energetický výdej. Po dvouleté intervenci nevykazovaly děti se zvýšenou pohybovou aktivitou žádnou obezitu na rozdíl od kontrolní skupiny, kde byl vývoj opačný. Přesto je pohybová aktivita 45

českých dětí v porovnání se stejně starými dívkami a chlapci v Kanadě, Nizozemí, ve Švédsku, na Novém Zélandu, ve Velké Británii a v USA nižší a není dostačující pro udržení zdravého životního stylu. Nicméně zvýšená pohybová aktivita o přestávkách přispěla k vyšší pohybové aktivitě dětí a ke snížení hmotnosti. Tato studie zároveň zaznamenala pokles pohybové aktivity dětí obou skupin o víkendech.

8.5. Trávení volného času u počítače tabulka č. 11 – Čas strávený u počítače

Počítač nikdy 1x týdně o víkendu dívky chlapci

8

7 4

do 1 hod 2 hod 3 hod Neomezeně denně denně denně

2 6

19 10

2 15

1 4

5 11


Trávení volného času hrou na počítači, tabletu nebo playstationu je v posledních letech stále častější činností dětí. Přibývají domácnosti s počítači s neomezeným internetovým připojením. Děti dokonce i při učení a psaní domácích úkolů mají puštěný počítač nebo televizi. Počítač využívají k internetovým hrám nebo ke konverzaci s kamarády na Facebooku. Využití pro vyhledávání informací je pouze okrajové. V anketě jsem se dětí ptala, zda tráví čas u počítače a pokud ano, tak jak dlouho. Děti odpovídaly spontánně, domnívám se, že i pravdivě. V odpovědích bylo jasně rozpoznatelné, zda rodiče hru na počítači omezují, zda dětem jejich volný čas strukturují nebo zda mají děti ve volnočasových aktivitách naprostou volnost. Největší počet dětí, 30,85 %, může být u počítače jen okolo jedné hodiny denně, 18,09 % dětí do dvou hodin denně. 5,32 % devítiletých nebo desetiletých dětí tráví u počítače tři hodiny svého volného času denně, 17,02% dětí nemá rodiči čas nijak omezen. Setkala jsem se typy odpovědí „pořád“, „celý den“, „od rána do večera“. Všechny tyto děti buď již byly obézní, nebo se jejich tělesná hmotnost pohybovala v nadváze. 20,21 % z celkového počtu dětí tráví u počítače velice málo času, odpovídaly, že smějí jen někdy o víkendu nebo jen jedenkrát za týden. Osm dívek (8,51 %) udávalo, že je počítač nezajímá, nebo ho nesmějí využívat ke hrám nikdy. Tyto děti měly většinou v celém týdnu všechna odpoledne vytížená zájmovými kroužky nebo sportem, o víkendu buď jezdily na závody, nebo trávily čas s rodiči.

46

Děti, častěji chlapci, kteří jsou obézní nebo mají nadváhu, patří do skupiny dětí, kde je jejich čas strávený u počítače neomezen, nebo se počítá na více než dvě hodiny denně. Lze tedy konstatovat, že čas trávený u počítače má vliv na tělesnou hmotnost školních dětí. Graf č. 10 – Čas strávený u počítače dívky

dívky nikdy

1x týdně

o víkendu

do 2 hod denně

do 3 hod denně

neomezeně

5%

2%

11%

do 1 hod denně

18% 16%

43% 5%

Zdroj: Svobodová (2013) Graf č. 11 – Čas strávený u počítače chlapci

chlapci nikdy

1x týdně

o víkendu

do 2 hod denně

do 3 hod denně

neomezeně

do 1 hod denně

0% 8%

22%

12%

8% 20% 30%


Studie Sigmundové (2013) a jejích spolupracovníků ukazuje nárůst nadváhy a obezity u dětí školního věku v souvislosti se sedavým způsobem života a poklesem pohybové aktivity. Výsledky výzkumu ukázaly výrazný nárůst trávení volného času u počítače či televize, mnoho českých dětí udávalo více než dvě hodiny denně. Proces modernizace tedy přispívává ke zvyšování počtu dětí s obezitou nebo nadváhou.

8.6. Ostatní volnočasové aktivity Děti v anketě odpovídaly na otázky, zda chodí na zájmové kroužky, jak tráví svůj volný čas s rodiči, zda chodí na procházky a jak tráví víkendy. tabulka č. 12 – volný čas dětí

Volnočasové aktivity

Dívky

Chlapci

Zájmové kroužky

24

11

S rodiči jízda na kole

31

36

S rodiči plavání

24

30

S rodiči bruslení

23

31

S rodiči lyžování

18

20

Procházky s rodiči

41

42

Zdroj: Svobodová (2013) Graf č. 12 – Volnočasové aktivity dětí

Volnočasové aktivity 45 40 35 30 25 chlapci

20

dívky

15 10 5 0 zájmové kroužky

jízda na kole

plavání

bruslení


lyžování

procházky

Rozložení jiných zájmových kroužků než pohybových je mezi chlapci minimální. Tři hoši hrají na klavír, jeden chodí do šachového a literárního kroužku ve škole, tři kluci chytají ryby v rybářském kroužku, jeden chodí do Skauta a tři kluci na informatiku ve škole. 39 chlapců nechodí do žádného zájmového kroužku. Z deseti chlapců, kteří jsou obézní nebo mají nadváhu, dva tráví veškerý volný čas jen doma. Dva chodí ve škole na informatiku, jeden do skauta, jeden ve škole jednou týdně na florbal a jeden jednou týdně na fotbal. Dívky dochází do zájmových kroužků častěji než chlapci. Jedenáct dívek chodí nejméně do dvou kroužků. Sedm děvčat hraje na klavír, čtyři na flétnu. Sedm dívek se věnuje výrobě keramiky, šest chodí do literárního kroužku, tři do výtvarného. Čtyři dívky zpívají v pěveckém sboru. Dvě dívky dochází na náboženství a dvě na výuku jazyků – anglický a německý jazyk. Z dívek, které jsou obézní nebo mají nadváhu, pouze chodí na angličtinu. Ostatní nemají žádný zájmový kroužek. Trávení volného času s rodiči mají chlapci rozložené do příležitostné jízdy na kole, na bruslích, plavání a v zimě lyžování. Pět hochů přiznává, že ani s rodiči se nevěnují rekreačně žádné pohybové aktivitě, jeden je obézní. Mnoho dětí chodí s rodiči na procházky, osm kluků ne. Tito chlapci byli kromě jednoho z vesnické školy, svůj volný čas tráví s dětmi venku. U dívek pouze tři se s rodiči nevěnují žádné sportovní aktivitě, jedna z nich má nadváhu. Tři dívky nechodí s rodiči na procházky. Víkendové činnosti má většina dětí rovnoměrně rozložené mezi pohyb venku s dětmi nebo rodiči, výlety, návštěvy babiček, hraní si s hračkami, nejčastěji s legem, přípravou do školy a počítačem nebo televizí. 12 chlapců (24,00%) a 5 (11,36%) dívek tráví veškerý víkendový čas u počítače nebo televize. Od všech obézních chlapců se ve vyplňování ankety výrazně lišil jeden chlapec. Má těžkou obezitu, váží 68 kg při výšce 150 cm, 35 % tuku v těle. Psal, že tráví veškerý volný čas jen u počítače, dokonce napsal, že 24 hodin. Na všechny otázky odpovídal „ne“. Nechodí do žádného kroužku, nesportuje, s rodiči se nevěnují žádné sportovní aktivitě, nechodí ani na procházky. Jí pizzu, brambůrky, hranolky, pije coca colu. Od paní učitelky jsem se dozvěděla, že do školy ho vozí matka autem, ze školy chodí přes nákupní zónu a má vždy peníze na „dobrou“ svačinu. Začaly se u něj projevovat výrazné výchovného problémy, se dvěma dalšími obézními spolužáky šikanují „drobnější“ děti. Vedení školy, třídní učitelka a výchovný poradce situaci a matkou 49

řešili, aktuálně úspěšně, situace ve třídě se zklidnila, ale paní učitelka se domnívá, že pouze krátkodobě. Matka je úspěšná podnikatelka, na syna nemá čas, je ráda, když nezlobí, sedí u počítače a nic od ní nechce.

8.7. Stravovací návyky V anketě byly dětem zadány otázky, co nejčastěji jedí k snídani, svačině, obědu, odpolední svačině a večeři. Chlapci Velká většina chlapců snídá čaj nebo kakao a rohlík s máslem, marmeládou, medem a sýrem. Sedm kluků (14,00%) má k snídani cereální lupínky, cereální sušenky a mléko. Dva chlapci uvedli, že nesnídají. Jeden z nich má nadváhu. Všichni chlapci, kteří jsou obézní, udávají k snídani kromě bílého pečiva navíc sušenku nebo vafle. Dopolední svačina je u chlapců nejčastěji zastoupena také pečivem se sýrem nebo salámem či šunkou, často ještě nějaká sušenka nebo sladké pečivo. Většina dětí také udává ovoce, zeleninu pouze výjimečně. Pouze dva chlapci uvedli, že svačí jen ovoce. Pitný režim zastupuje voda se šťávou, velice často sladké limonády jako coca cola, sprite, apod. Pouze tři chlapci pijí vodu nebo minerálku. Oběd nejčastěji řeší školní jídelny. Děti udávaly své nejoblíbenější jídlo, nejčastěji se vyskytovaly smažené pokrmy jako řízek s brambory nebo bramborovým salátem, sýr s hranolky, omáčky (svíčková, rajská) s knedlíky, pizza, špagety a sladká jídla (ovocné knedlíky a buchtičky se šodó). Jen jeden chlapec uvedl jako své oblíbené jídlo rýži s omáčkou. Odpolední svačina je u chlapců nejčastěji zastoupena jogurtem a ovocem. Jen málo dětí k ní dostává ještě pečivo. Některé děti udávají sušenku. Osm chlapců (16,00%) odpovídalo, že svačí pizzu, brambůrky nebo párek v rohlíku. Zjistila jsem, že se jedná o chlapce, kteří odpoledne ze školy chodí domů pěší nákupní zónou, kde je na mnoha místech možné zakoupit tyto pokrmy. Tyto „svačiny“ nejsou levné, je zajímavé, že děti u sebe mají velice často dostatek peněz, aby si je mohly zakoupit. Osm chlapců (16,00%) odpoledne nesvačí. Večeře je přibližně u třetiny chlapců zastoupena stejnými nebo podobnými jídly jako oběd. Polovina chlapců má k večeři rohlík nebo chléb s uzeninou, vajíčky, pomazánkou. Často se také vyskytuje polévka s pečivem. Pouze jeden chlapec udával

50

k večeři rybu a jeden jogurt a ovoce a zeleninu. V mnoha případech se opět objevovala coca cola a limonády. Jenom pět chlapců, tj. 10,00% z celkového počtu nejí každý den něco sladkého. Ostatní udávají, že každý den jedí sušenku, čokolády, bonbóny, některé děti připisovaly ještě dorty a často brambůrky. Ovoce a zeleninu většina hochů jí ráda. Sedm chlapců napsalo, že nejí zeleninu a pět kluků nemá rádo ovoce. Dívky Jedenáct dívek snídá cereálie s mlékem. Dvě dívky tmavé pečivo s čajem nebo kakaem. Jedna má k snídani ovesnou kaši s mlékem. 31,81 % děvčat tedy snídá zdravým způsobem. Ostatní, stejně jako chlapci snídají bílé pečivo s máslem, šunkou, sýrem a čaj nebo kakao. Dvě dívky (4,55%) nesnídají. Stejně jako u chlapců, všechny dívky s nadváhou, s výjimkou jedné, snídají kromě bílého pečiva ještě něco sladkého, buchty, sušenku, šátečky, apod. Dopolední svačina se u dívek rozložením neliší od chlapců, pouze se častěji vyskytuje ovoce a zelenina. I zde je pitný režim zastoupen sladkými limonádami, vodou se šťávou a coca colou. Čtyři děvčata pijí jen vodu, dvě dívky svačí pouze ovoce a zeleninu, jedna jen jogurt. Oběd je naprosto stejný jako u chlapců, i zde převažují smažené pokrmy, omáčky a sladká jídla. Pouze jedna dívka uvedla rýži a jedna rybu. K odpolední svačině má 14 dívek (31,82%) ovoce a zeleninu, 10 děvčat (22,73%) svačí jogurt. 9 holčin (20,45%) z celkového počtu nesvačí. U ostatních je odpolední svačina podobná jako dopolední, bílé pečivo se sýrem, šunkou, sušenka, buchta. Večeře se u dívek neliší od oběda, jen se častěji vyskytuje polévka s pečivem. Jedna z dívek večeří ovocný nebo zeleninový salát. Šest dívek (13,64%) nejí každý den něco sladkého, všechny ostatní připouštějí každý den sušenky, čokoládu, bonbóny, lízátka, zmrzlinu. Všechny dívky mají rády ovoce a zeleninu. Sedlářová (2008) konstatuje, že výživa dětí školního věku, je velmi podobná výživě dospělých. Musí poskytovat energetickou potřebu pro jedince a jeho růst. Jídla, jež jsou nabízena ve fast-foodech, jsou velice kalorická, mají vysoký podíl tuků a soli, jsou

51

chudá na vápník a vitamín A. Strava by měla být vyvážená a pestrá, tak jak ji zachycuje známá potravinová pyramida. Obrázek č. 1 – Potravinová pyramida

Zdroj: Sedlářová (2008, s. 83) Základnu tvoří produkty z obilovin (pečivo, rýže, těstoviny a jiné cereálie). Vhodnější jsou potraviny celozrnné, protože mají více minerálních látek, vitamínů a vlákniny. V prvním patře se nachází ovoce a zelenina. Ty by mělo dítě dostávat pravidelně několikrát denně. Druhé patro je tvořeno mlékem, mléčnými výrobky a masem. Mléko nebo mléčné výrobky by mělo dítě dostávat každý den, maso však lze nahradit vejci. Za zcela nevhodné se považují uzeniny. Vrchol potravinové pyramidy jsou tuky a sladkosti. K nim musíme počítat také sladké nápoje. V jídelníčku vždy mají přednost rostlinné tuky před živočišnými. Když vezmu v úvahu výše uvedenou potravinovou pyramidu, je jídelníček dětí mírně nevyvážený. Jeho energetická hodnota odpovídá dětem, které mají přirozený výdej energie. Část dodané energie spotřebují na svůj růst a zbytek na pohybové 52

aktivity. Z jídelníčku však není patrné, že 19 % těchto dětí je obézních nebo s nadměrnou hmotností. Jejich rozložení jídelníčku se neliší od dětí s normální hmotností. Bohužel tyto děti mají výrazně nižší výdej energie, ve škole většinu dne prosedí a doma následuje sedavá zábava u počítače. Často rodiče děti do školy vozí autem, jen ze školy jdou někdy pěšky. Cestou se posilní svačinou, kterou si za peníze od rodičů koupí. Dvě hodiny povinné tělesné výchovy týdně ve škole zvládnou, někdy jim rodiče napíší omluvenku. Samozřejmě není možné obvinit tyto děti, ony už sice určitě vědí, že jejich váha neodpovídá normě, ale samy situaci řešit neumějí. Jídelní zvyklosti a pohybovou aktivitu přejímají od svých rodičů. Rodiče jsou zodpovědní za stravovací i pohybové návyky. Oni jim vaří, dávají svačiny, oni řeší jejich volnočasové aktivity. Nebo neřeší, protože je to pohodlnější a děti u počítače s brambůrky a colou nezlobí. Vzorce chování si později ponesou do svých vlastních životů. Výraznou výjimkou je jídelníček jedné obézní dívky. Již jsem uváděla, že ve svých deseti letech váží 96 kg při výšce 161 cm. V těle má 44 % kg tuku. Její skladba jídelníčku je přímo ukázková, uvádí, že jí jen tmavé pečivo, pije vodu, nejí sladké, často jí zeleninu a ovoce, oblíbená jídla jsou rizoto a saláty. Proč je tedy obézní? Od její třídní učitelky jsem se dozvěděla, že má od podzimu loňského roku diagnostikovaný diabetes, je v péči odborníků. Matka se školou řešila, aby jí v jídelně při obědě nepřidávali jídlo, domlouvala jí dietu. Ale z pohledu učitelky, rodina pouze přesunula povinnosti na školu. Anička si z domova nosí naprosto nepřiměřené svačiny, jež neodpovídají jídelníčku, který vyplnila. Paní učitelka říká, že mívá ke svačině i polovinu bábovky a dokáže ji za přestávku sníst, často má brambůrky, colu, sladké pečivo.

Po velké

přestávce bývá ospalá, unavená. Její váha stoupá. Anička ani její rodina pokyny a rady odborníků nedodržují, ale dívka přesně umí definovat, jak by měla jíst i jak by měla trávit volný čas. V anketě napsala, že jezdí na koni a plave. Třídní učitelka mi sdělila, že na koně jí při školním výletě nedokázali vysadit a navíc se ho bála a na školní výcvik v plavání měla vždy omluvenku, že je nastydlá, nebo po nemoci.

53

9. Diskuse Pro bakalářskou práci se mi podařilo získat údaje a informace od 94 dětí. Množství podkladů a dat je relativně dostatečné pro potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz. Na počátku výzkumu jsem se souhlasem ředitelů škol oslovila prostřednictvím třídních učitelek rodiče dětí čtvrtých ročníků základních škol se žádostí o možnost změřit a zvážit jejich děti. Podepsané souhlasy jsou uloženy na školách. Ke sběru dat jsem vypracovala anketní otázky, které děti pod mým vedením vyplnily. Anketa byla samozřejmě anonymní. Z výsledků ankety vyplývá, že za hranicí obezity se pohybuje 10 dětí z celkového počtu 94 dětí, tj. 10,64%. Dětí, které již mají nadváhu, je 8 (8,51%). Celkem 18 dětí ve věku 9 a 10 let má již výraznější problém s nadváhou. Je to 19,15% z celkového počtu. Obézních chlapců 16%. Podíl chlapců s nadváhou je pouze 4%, ale dalších 12,00% chlapců má již zvýšenou hmotnost. Obézních dívek je 4,55%, podíl dívek s nadváhou je 13,64

%,

11,36%

dívek

má

zvýšenou

hmotnost.

Výsledky

celostátního

antropologického výzkumu z roku 2001 u dětí ve věku 6–11 let uvádí, že počet obézních chlapců je okolo 6,6 % a obézních dívek 5,6 %, podíl chlapců s nadváhou je 8,9 % a dívek 8,5 %. Lze tedy konstatovat, že počet dětí s nadváhou stoupá. 13,83 % dětí z celkového počtu se nevěnuje žádné sportovní aktivitě. Většinou se jedná o děti, jež tráví většinu svého volného času doma u počítače nebo televize. Sedm z těchto dětí je obézních, z toho šest chlapců a jedna dívka. Výpovědní hodnota ankety druhé obézní dívky není objektivní, jak jsem již dříve uvedla, její odpovědi jsou zkreslené léčbou a naučenými frázemi, které však nedodržuje. Ostatní obézní děti a děti s nadváhou se také jakékoli pohybové aktivitě vyhýbají. Je zde vidět lehký tlak rodičů, chodí alespoň do nějakého kroužku, většinou ve škole sportovní hry, florbal, apod. jednou týdně. S rodiči jdou občas bruslit nebo plavat, někdy na procházku. Výrazně však vyhledávají sedavé aktivity, počítačový nebo rybářský kroužek. Doma uvádějí stolní hry, počítač, televizi, popř. četbu. Vyhýbají se i hrám venku. Jejich nadváha je omezuje, nejsou obratné, mrštné, rychlé. Pokud se zapojí do hry, nejčastěji vyhledávají bojové hry, kdy jsou jejich nadbytečná kila výhodou. Ne vždy však umí vnímat svoji nadváhu a sílu. Často hra končí slzami a modřinami. Ve škole u těchto dětí, převážně u chlapců, přibývá výchovných obtíží. 43 dětí z celkového počtu, tj. 45,74 % chodí do více sportovních kroužku ve škole, nebo se již věnují nějakému sportu ve sportovním 54

klubu. 18,09 % (17 dětí) se sportu věnuje již na závodní úrovni. Trénují každý den a o víkendu často jezdí na závody. Pohybová aktivita dětí úzce souvisí s energetickým příjmem a výdejem. Děti, které mají odpovídající energetický výdej, nejsou obézní. V posledních letech stále více přibývá dětí, jež tráví svůj volný čas sedavým způsobem u televize nebo počítače. V anketě jsem se dětí ptala, kolik času věnují počítači. Největší počet dětí, 30,85 %, může být u počítače jen okolo jedné hodiny denně, 18,09 % dětí do dvou hodin denně. 5,32 % devítiletých nebo desetiletých dětí tráví u počítače tři hodiny svého volného času denně, 17,02% dětí nemá rodiči čas nijak omezen. Osm dívek (8,51 %) udávalo, že je počítač nezajímá. Tato odpověď se u chlapců nevyskytla ani v jednom případě. Odpovědi dětí týkající se stravovacích návyků dětí odpovídají české mentalitě. Převažují smažené pokrmy, knedlíky, sladká jídla, bílé pečivo a slazené nápoje. Většina dětí není již od dětství vedena ke zdravé a vyvážené stravě. Pokud mají dostatek pohybu, zdá se, že není třeba stravování měnit. S přibývajícím věkem se však zvyšuje sedavý styl života a bude nutné přizpůsobit energetický příjem výdeji. Pro současné děti bude tato změna obtížná, protože si do svých životů ponesou již naučené vzory jídelníčků od svých rodičů. Při tvorbě otázek jsem měla představu o informacích, které jsem chtěla od dětí získat. Podcenila jsem však věk respondentů. Proto má moje bakalářská práce několik omezení. Odpovědi byly dětské a některé výpovědi nejsou plně objektivní. Při skladbě jídelníčku děti nejčastěji udávaly svá oblíbená jídla. Je možné, že jídelníček mnoha dětí je lépe vyvážený, ale děti jídla, která sice jedí, ale nejsou jejich oblíbená, neuváděly. Nyní již vím, že jsem měla otázky přesněji definovat. Například lepší formulací s výraznější výpovědní hodnotou by byly otázky zaměřené například na jídelníček včerejšího dne. I přes toto omezení lze z odpovědí vyčíst, jak se děti pravděpodobně stravují a jaká je energetická hodnota jídla hlavně u dětí, jež se příliš nepohybují a jsou obézní či s nadváhou. Odpovědi na otázky zaměřené na volnočasové aktivity dětí byly spontánní, bohaté a upřímné. Dostatečně vypovídaly o tom, jak děti tráví svá volná odpoledne či víkendy. Bohužel jejich rozdílnost nebylo možné statisticky zpracovat. Proto jsem do statistiky zahrnula pouze množství kroužků, sportovních zájmů a činnosti, které jsou rodiči řízeny. 55

Otázku na čas strávený u počítače jsem měla také lépe formulovat. Děti odpovídaly, jak dlouho a jak často tráví čas u počítače. Otázka však nerozlišovala, zda hrají hry, chatují nebo používají počítač k vyhledávání podkladů pro domácí úkoly, či k procvičování probíraného učiva. Přesto má u některých dětí množství času stráveného u počítače výraznou vypovídající hodnotu. Pro svůj výzkum jsem zvolila dvě velké městské školy a jednu velkou školu vesnickou. Podcenila jsem rozdíly v trávení volného času vesnických a městských dětí. Až při vyhodnocování ankety jsem dospěla k závěru, že by bylo jistě zajímavé mít k dispozici srovnatelné množství podkladů z městských a vesnických škol a vzájemně je porovnat.

56

10.Závěr Bakalářská práce byla zaměřena na obezitu dětí mladšího školního věku. Výzkumu se zúčastnilo 94 dětí čtvrtých tříd základních škol. Otázky ankety sledovaly sportovní aktivity dětí, stavbu jídelníčků a množství času stráveného u počítače. Výsledky výzkumu jsou poměrně zajímavé a potvrzují nebezpečí rozvoje obezity u dětí mladšího školního věku. Pokusím se je nyní shrnout a navrhnout možnosti řešení. První hypotézou bakalářské práce bylo tvrzení, že v důsledku převažujícího sedavého životního stylu se více než 1/3 dětí mladšího školního věku pohybuje za hranicí obezity. Z výsledků měření vyplývá, že za hranicí obezity se pohybuje 10 dětí z celkového počtu 94 dětí, tj. 10,64%. Nejedná se sice o třetinu dětí, ale přesto je toto číslo již více než alarmující. Když porovnám tyto výsledky s výsledky celostátního výzkumu, lze konstatovat, že rozvoj nadváhy a obezity u dětí mladšího školního věku stále stoupá. Výrazněji se s obezitou potýkají chlapci než dívky. Ale u děvčat je vyšší procento nadváhy a tedy vyšší nebezpečí, že s přibývajícími roky počet obézních dívek stoupne. Druhá hypotéza práce udává, že obezita dětí je způsobena nedostatkem pohybu a sedavým životním stylem. 13,83 % dětí se nevěnuje žádné sportovní aktivitě, většina těchto dětí je obézních nebo mají nadměrnou hmotnost. Značný vliv na zvyšující se sedavý způsob života má dostupnost technického vybavení jednotlivých domácností. Čas, který tráví děti u počítače či tabletu, stále stoupá. Nedostatek pohybu je tedy přímo úměrný ke zvyšování nadváhy a obezity u dětí mladšího školního věku. Obezitu dětí ovlivňují nevhodné stravovací návyky. Tato třetí hypotéza bakalářské práce je potvrzena stavbou jídelníčku dětí s nadváhou a dětí obézních. Jejich jídelníček se výrazněji neliší od dětí, jejichž váha se pohybuje v normě. Častěji se v něm však vyskytují brambůrky, pizza, sladkosti a sladké limonády. 19,15% dětí je s nadváhou nebo obézních. Jejich energetický příjem je přibližně stejný jako u dětí s normální hmotností. Jejich energetický výdej je však výrazně nižší vlivem sedavého způsobu života. Proto jejich váha stoupá a pravděpodobně stále stoupat bude. Závěrem je tedy možné konstatovat, že nadváha a obezita u devíti a desetiletých dětí stoupá. Jak tuto zastrašující informaci změnit? Samozřejmě je důležitá prevence. Řešit vše dříve, než dítě bude obézní. Bohužel ve většině případů obézní děti mají obézní 57

rodiče. Tito dospělí sami více jedí, než se pohybují. Jsou svým dětem vzorem. A jejich děti si návyky ponesou do svých životů. Dostáváme se do začarovaného kruhu. Lze z něj vystoupit? Změnit sedavý způsob života za aktivní, změnit stravovací návyky chce silnou vůli a motivaci. Mnoho dospělých jedinců toto nedokáže. Jak to má zvládnout dítě? Bez pomoci své rodiny a svých blízkých je to nemožné. Bohužel velice často až nemoc dítěte je spouštěcím mechanismem pro změnu životního stylu rodiny. Dále přibývají obézní děti, jejichž rodiče obézní nejsou, ale nemají na své ratolesti čas. Podnikají, věnují se kariéře. Dopřejí dětem dostatek peněz, počítače, tablety. Doma se moc nevaří, jídlo se někde objedná. Svačinu si ve škole koupí. Jakou? To neřeší. Doma jsou rádi, když sedí syn nebo dcera u počítače, jí brambůrky, pije colu a nezlobí a nic po nich nepožaduje. Z mého pohledu je téměř nemožné očekávat, že nárůst obezity a nadváhy u dětí změní jejich rodiny. Zde je důležitá informovanost o prevenci a následcích obezity. Domnívám se, že hlavní slovo při změně životního stylu musí mít společnost, především škola a volnočasové organizované aktivity. Navýšení pohybu ve školách a ve volném čase dětí je prvním krokem v boji s obezitou. Děti by si měly postupně zvykat na více pohybové aktivity, měly by mít radost z pohybu, měly by si užívat ohebnost svého těla a vnímat pocity únavy a odpočinku, napětí a uvolnění. Je třeba postupně měnit sedavý způsob života na aktivní. Zároveň je nutné učit děti a jejich rodiče správně nastaveným a rozloženým stravovacím normám. Myslím si, že také pediatři a další odborníci by měli více a dříve informovat rodiče o nebezpečí rozvoje obezity jejich dětí a o zdravotních komplikacích a důsledcích, jež dětská obezita přináší.

58

Seznam použité literatury

BARTŮŇKOVÁ, S., Děti v ohrožení metabolickým syndromem. Časopis českých lékařů, 2009, roč. 148, č. 12, s. 584 – 590 BMI

kalkulačka

pro

děti.

[online].

{cit.2013-06-14}.

Dostupné

z

http://vyzivadeti.cz/kalkulacka-bmi/ ČEPOVÁ, J. Jak jíst a netloustnout. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2002. 139 s. ISBN 80-7106-539-0 FOŘT, P. Stop dětské obezitě. 1. vyd. Praha : Ikar, 2004. 208 s. ISBN 80-2490418-7 HAINER, V. a kol. Základy klinické obezitologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. 248 s. ISBN 978-80-247-3252-7 HANDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 243 s. ISBN 80-7184-549-3. HASLAM, D., Bojujeme s dětmi při jídle? 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1996. 142 s. ISBN 80-85870-08-8 HEDL, J., DOBRÝ, L. a kol. Zdravotní benefity pohybových aktivit. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 300s. ISBN 978-80-246-2000-8

HOGENBOOM, M., Childhood obesity 'can be predicted by check at birth'. [online]. 2012. {cit.2013-06-14}. Dostupné z http://www.bbc.co.uk/news/health20509577 CHALOUPKA, V., Jak nenakrmit otesánka. 1. vyd. Praha: XYZ, 2007. 208 s. ISBN 978-80-87021-22-4

59

KALMAN, M. a kol. Ozdraví a životním stylu dětí a školáků. [online]. 2012. {cit.2013-06-14}. Dostupné z http://hbsc.upol.cz/download/narodni_zprava_zdravi_ziv_styl.pdf KRCH, F. D., CSÉMY, L., Nadváha, jídelní zvyklosti a dietní tendence dospívajících. Praktický lékař, 2008, roč. 88, č. 3, s. 155 – 159 LEBL, J., HAINEROVÁ, I., Diferenciální diagnostika dětské obezity. Vox pediatrie, 2005, roč. 5, č. 9, s. 14 – 18 LISÁ, L., KŇOURKOVÁ, M., DROZDOVÁ, V., Obezita v dětském věku. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 144 s. 08-032-90

MADSLIEN, J., Davos 2013: Obesity not a problem for the rich. [online]. 2013, {cit.2013-06-20}. Dostupné z http://www.bbc.co.uk/news/business-21216230

MARINOV, Z., PASTUCHA, D. a kol. Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-4210-6 MATOULEK, M., Výskyt obezity v České republice v roce 2011. Obesity news, [online].

2011,

{cit.2013-07-21}.

Dostupné

z

http://www.obesity-

news.cz/?id=291 Metody určování optimální tělesné hmotnosti. [online]. 2013, {cit.2013-06-20}. Dostupné

z

http://www.epidemieobezity.upol.cz/index.php/verejnost/18-

metody-urcovani-optimalni-telesne-hmotnosti MÜLLEROVÁ, D. a kol. Obezita – prevence a léčba. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 261 s. ISBN 978-80-204-2146-3 PAŘÍZKOVÁ, J., LISÁ, L., Obezita v dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 239 s. ISBN 978-80-7262-466-9

60

PASTUCHA, D. a kol. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 128 s. ISBN 978-80-247-4065-2 PASTUCHA,

D.,

RIPPLOVÁ,

D.,

VÁVROVÁ,

P.,

HYJÁNEK,

J.,

CHRASTINA, J. Management multioborové spolupráce při léčbě dětské obezity. Profese on-line, 2010, roč. 3, č. 3, s. 175 – 184 ISSN 1803-4330 PETERS, D., Dokonalé zdraví. 1. vyd. PRAHA: Euromedia, 2000. 320 s. ISBN 80-242-0220-4

RATH, R., Patogeneze a terapie obezity. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1988. 272 s. ISBN 06-094-88 SEDLÁŘOVÁ, P. a kol. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 248 s. ISBN 978-80-247-1613-8 SIGMUND, E., ANSARI, W., SIGMUNDOVÁ, D. Does school-based physical activity decrease overweight and obesity in children aged 6–9 years? A two-year non-randomized longitudinal intervention study in the Czech Republic. [online]. 2012, 12, {cit.2013-06-10}. Dostupné z http://www.biomedcentral.com/14712458/12/570 SIGMUNDOVÁ, D., SIGMUND, E., HAMŘÍK, Z., KALMAN, M. Trends of overweight and obesity, physical activity and sedentary behaviour in Czech schoolchildren: HBSC study. [online]. 2013, 10, {cit.2013-07-21}. Dostupné z http://eurpub.oxfordjournals.org/content/early/2013/06/28/eurpub.ckt085.full STOŽICKÝ, F., Prevence vzniku a rozvoje nadváhy a obezity u dětí a adolescentů. Vox pediatrie, 2005, roč. 5, č. 9, s. 22 – 26 STRÁNSKÝ, J., Nadváha a obezita u dětí a dospívajících. [online]. 2010, 12, č.8 {cit.2013-01-10}. Dostupné z http://www.postgradmed.cz ŠAMÁNEK, M., URBANOVÁ, Z., Prevence aterosklerózy v dětském věku. 1. vyd. Praha: Galén, 2003. 235 s. ISBN 80-7262-229-3

61

TLÁSKAL, P., Historie a současnost počáteční dětské výživy. [online]. 2008; 9 (2) {cit.2012-08-09}. Dostupné z http://www.pediatriepropraxi.cz URBANOVÁ, Z., Můžeme ovlivnit obezitu v dětství? [online]. 2008; 9 (3) {cit.2013-01-09}. Dostupné z http://www.pediatriepropraxi.cz

WIKIPEDIE,

Životní

styl.

[online].

{cit.2013-08-27}.

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivotn%C3%AD_styl

62

Dostupné

z

Seznam obrázků Obrázek č. 1 – Potravinová pyramida

Seznam grafů Graf č. 1 – Percentilové grafy Graf č. 2 – Nadváha a obezita dívky Graf č. 3 – Nadváha a obezita chlapci Graf č. 4 - BMI respondentů Graf č. 5 – Percentilové hodnoty respondentů Graf č. 6 – Hmotnost dívek Graf č. 7 – Hmotnost chlapců Graf č. 8 – Sportovní aktivity dívky Graf č. 9 – Sportovní aktivity chlapci Graf č. 10 – Čas strávený u počítače dívky Graf č. 11 – Čas strávený u počítače chlapci Graf č. 12 – Volnočasové aktivity dětí

63

Seznam tabulek Tabulka č. 1 – BMI pro dospělé Tabulka č. 2 – Percentilová pásma pro děti Tabulka č. 3 – Získané údaje chlapci Tabulka č. 4 – Získané údaje dívky Tabulka č. 5 – Věk respondentů Tabulka č. 6 – Nadváha a obezita Tabulka č. 7 – BMI respondentů Tabulka č. 8 – Percentilové hodnoty respondentů Tabulka č. 9 - Porovnání hmotnosti dívek a chlapců Tabulka č. 10 – Sportovní aktivity dětí Tabulka č. 11 – čas strávený u počítače Tabulka č. 12 – volný čas dětí

Seznam příloh Příloha č. 1 – Souhlas rodičů Příloha č. 2 - Anketa

64

Přílohy Příloha č. 1 Souhlas rodičů

Vážení rodiče, obracím se na Vás se žádostí. Jsem studentkou 3. ročníku Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Píši bakalářskou práci na téma Rozvoj dětské obezity v mladším školním věku. Pro potřeby své práce bych potřebovala od Vašich dětí vyplnit jednoduchý dotazník a Vaše děti zvážit a změřit. Dotazník bude samozřejmě anonymní. Za kladné vyřízení mé žádosti děkuji.

Petra Svobodová

Souhlasím – nesouhlasím (nehodící se škrtněte), aby můj syn, má dcera ……………..… …………………….…………………………………….. vyplnil(a) anonymně dotazník.

(Tento Vámi podepsaný dokument zůstane uložen ve škole.)

…………………………….. podpis zákonného zástupce

65

Příloha č. 2 ANKETA 1.

Napiš své křestní jméno ………………………………………….

2.

Kolik je Ti let? ……………..

3.

Váha ……………

4.

Výška ………………

5.

BMI …………………….

6.

Napiš, co většinou snídáš: ……………………………………………………. …………………………………………………………………………………

7.

Co většinou svačíš dopoledne: ……………………………………………….. …………………………………………………………………………………

8.

Co obědváš: ………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………

9.

Co máš k svačině odpoledne: ………………………………………………… …………………………………………………………………………………

10.

Co většinou večeříš: ………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………

11.

Jíš každý den něco sladkého (čokoládu, sušenku, zmrzlinu, bonbóny)? …………………………………………………………………………………

12.

Jíš rád zeleninu a ovoce? …………………………………………………….. …………………………………………………………………………………

13.

Děláš nějaký sport? Pokud ano, jaký a jak často? ……………………………. …………………………………………………………………………………

14.

Chodíš do nějakého kroužku ve škole? Do jakého a jak často? ……………… …………………………………………………………………………………

15.

Chodíš do nějakého kroužku mimo školu? Do jakého a jak často? ………….. …………………………………………………………………………………

66

………………………………………………………………………………… 16.

Máš ve škole rád hodiny tělesné výchovy? ……………………………………

17.

Věnuješ se s rodiči nějaké pohybové aktivitě? 

jízda na kole



plavání, návštěvy bazénu



lyžování



bruslení



jiné ………………………………………………………………….

18.

Chodíte s rodiči na procházky? ……………………………………………..

19.

Hraješ hry na počítači? Pokud ano, jak často a jak dlouho? ………………. ……………………………………………………………………………….

20.

Co nejraději děláš o víkendu? ……………………………………………… ………………………………………………………………………………

67

Obezita v mladším školním věku

Recommend Documents