Obecnický ZPRAVODAJ ZÁŘÍ 2007 Vydává Obecní úřad Obecnice (☎ 318 614 056) • Redakce Bohouš Svoboda (☎ 318 614 079) • www.obecnice-oficial.com
Za okny se střídá déš, vítr, slunce, člověk ani neví, v čem vylézt ven. Děti se vrátily z prázdnin, vlaštovky vylétly za teplem nebo brzo poletí a venku nás občas flákne přes ústa pavučina. Tedy, flákne, to jsem si spletl s mokrou větví, prostě se nám přilepí pavučinka na obličej, někdy i pavouček přeběhne po tváři. Pavouček babička, protože je babí léto. To prý létají vzduchem pavoučí babičky, alespoň tak si to představuji. Pavučina vydrží velikánský tah, ale když si představím, jak letí naše lidské babičky na pavučině jako na rogalu, urychleně se ukrývám. Babičkám by babí léto přineslo určitě ulehčení, mohly by se vzduchem lehce přesunovat po obci na kus řeči se sousedkami. Babičky promiňte, nechal jsem se unést fantazií. Já si vás vážím a mám vás rád, se všemi ženami si rád povídám. Babí léto však sebou nese i houbařské šílení. Příhodné počasí vyprovokuje podhoubí a to roste a roste. Rostou i zástupy povykujících houbařů a houbařek, rostou řady aut u lesa, pokud tedy houby rostou. Doma někteří nadávají, že to čistit nebudou, kdo se s tím má piplat, kdo to má pořád jíst. Houby nacházíme i my, kteří v lese vidíme všechno, jenom ty houby ne. Zdatní houbaři nám říkají: „Troubo když ty houby nevidíš, alespoň v nich nešla-
Z OBECNÍHO ÚŘADU v Obecnici • pro letošní rok byla ukončena výstavba kanalizace • pokračuje výstavba nové čističky • z dotace od Ministerstva životního prostředí bude v září provedena údržba lip v obci, alej lip u hřbitova a lípa u kostela • Obecní úřad v Obecnici obdržel od Pražského Arcibiskupství odpově na svůj dopis, který se týkal odkoupení farní budovy. Fara se prozatím prodávat nebude, Arcibiskupství požaduje cenu za faru nejméně 1,5 milionu korun. • byla upravena místní komunikace Na Šachtě - oprava byla provedena pomocí přeformovaného asfaltu • na hřbitově byla provedena prořezávka živého plotu
OBJEDNEJTE SI KOMINICKÉ PRÁCE Zájemci, kteří mají zájem o provedení kominických prací u svých domů, se mohou přihlásit co nejdříve (příští týden) na Obecním úřadu v Obecnici na č. tel. 318 614 056.
pej.“ Slyšel jsem, že po lesích se plíží osoby s kudlou v ruce, ale nejsou to loupežníci. Prodírají se houštím s očima upřenýma do mechu a kráčí stále dál ve spěchu, bez oddechu, šlapou zvířátkům v pelechu. Jdou a jdou vidinu velkých hřibů v očích, po svazích Brd, po úbočích, devaterem strží, mlha z potoků jim oči mlží a domov tam někde v dáli. Košíky co se tak lehké zdály, těžknou a těžknou, puchýře skáčí, nožky otékají a pláčí, chodidla zatínají se v pěstě, když houbař bloudí, až ujde kilometrů dvěstě (přeháním). Krásné zážitky z prázdninových dobrodružství mají asi i děti. Dobrodružství prožili i jiní. Někteří se vypravili najít Ameriku. Ne však jako Kolumbus, Ameriku hledali v Čechách kousek od Srbska na Berounce. Již na nádraží se špatně zorientovali a místo určení správného směru se vydali za místní babičkou, svižně přebíhající koleje. Když jim zmizela z dohledu, zjistil jeden zvěd, že za odjíždějícím vlakem se koleje chvějou a drnčí. Vzápětí zjistil, že se chvějou a drnčí i koleje vedlejší. Odtáhl výpravu stranou a uvolnil tak cestu projíždějícímu rychlíku. Dobrodruzi sice nenašli Ameriku, ale jejich objev, že před přijíždějícím vlakem se koleje chvějí a drnčí, stál za to.
bs
Připomínáme občanům Do kontejnerů na tříděný odpad patří předměty uvedené na jiném místě zpravodaje. Dbejte, prosím, na pořádek okolo nádob na tříděný odpad. Ostatní odpady, které jsou uvedeny, že do tříděného odpadu nepatří, odevzdávejte do kontejnerů za obchodem Jednoty. Kontejnery i místo pro kovový odpad jsou přístupné vždy ve středu od 15 do 17 a v sobotu od 9 do 11 hodin.
ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ Obecnice
Zveme dobrovolné dárce na
odběr krve Zasedání obecního zastupitelstva se koná 24. října 2007 od 18.00 hodin v zasedací místnosti Obecního úřadu v Obecnici. PROGRAM: úprava rozpočtu na rok 2007, prodej pozemků, stanovení provozovatele vodovodu a kanalizace, schválení požárního řádu obce.
ve čtvrtek 8. listopadu 2007 v Příbrami Daruj krev – zachráníš život Z Obecnických dožínek . . .
2
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Září 2007
Z OBECNÍCH KRONIK A ARCHIVŮ Pokračování v historii obecnická hu a hamry – Bohouš Svoboda, red. V roce 1765 nařídil hrabě Mansfeld, aby obecnická hu byla převzata do vlastní režie správy velkostatku a současně měl být pro hu obstarán zkušený šichtmistr nebo hutní písař, který bude povinen vést řádné účetnictví. Proto vystřídal šichtmistra Františka Jareše, který předtím přišel pravděpodobně ze Staré Huti, nový hutní písař Adam Novák. „V šedesátých letech 18.století byla hu rozšířena o jeden hamr, pravděpodobně v roce 1765, což lze posuzovat ze stížnosti obecnického mlynáře z téhož roku, že mu byla odňata pila a na jejím místě postaven hamr. Pila dle stížnosti byla stále majetkem vrchnosti a mlynáři byla jenom propachtována. V roce 1772 byla uzavřena s horním městem Příbramí smlouva na propachtování železnorudných dolů v Brodu a Žežicích na šest let. Vzestup železáren je spojen se jménem šichtmistra Jungmanna, výroba v té době dosahovala dobrých výsledků i při výrobě litiny. To asi vedlo v roce 1839- 1845 k výstavbě pudlovny a válcovny v Obecnici. Posléze se začaly vyskytovat pochybnosti o oprávněnosti a účelnosti stavby. Ve stavbě se pokračovalo, ale v roce 1847 byl nedostatek litinových součástí na stavbu válcovny a byla zastavena výroba ve třech hamrech protože dělníci z těchto hamrů odešli a nechtěli se vrátit. Hamry byly dány do provozu na počátku roku 1848 a v tomto roce byla nařízena likvidace obecnické pudlovny a válcovny. Nový impuls zkomírajícímu podniku přinesl nový majitel dobříšského velkostatku Josef Colloredo Mansfeld v roce 1852. Ale v roce 1878 začal problém s vlastní výrobou dřevěného uhlí, které nestačilo na pokrytí výroby železa ve vysoké peci. Měly být zpracovány zásoby rudy a poté se měla pec zastavit. Současně měla probíhat likvidace dolů, zrušením mělo přijít o práci dvacet čtyři horníků a jeden důlní. V roce 1892 s rozvojem výroby litiny, zanikala výroba kujného železa. V Obecnici byly v té době v provozu dva staré tyčové hamry. V roce 1887 pracovala pec posledním rokem a následujícího roku byla mimo provoz. Dělníků a hutníků zůstalo asi sto. „Dle Gustava Hofmanna [3] vývoj počtu dělníků v roce 1852 a v roce 1892 dozorčí personál 8 - 7, horníci 120 – 57, dělníci u vys.pecí 91 – 39, dělníci ve slévárnách 73 – 211, různí řemeslníci 18 – 24, dělníci v hamrech 62 – 11, dělníci ve smaltovně 0 –21, dělníci ve strojírně propacht. – 53, celkem v r. 1852 – 372 a v roce 1892 – 423. Roku 1903 byly zastaven veškerý provoz obecnické železárny a již nikdy nebyl obnoven. Slévači, kteří zde pracovali, se většinou odstěhovali do Staré Huti u Dobříše a tam pracovali ve slévárně. Ta rovněž patřila knížeti Colloredo-Mansfeldovi. Ke konečné likvidaci Obecnické hutě došlo až 26.června 1912. Objekty byly převedeny pod dohled hospodářské správy. Jednalo se o č.p. 30 vysokou pec, sklad, sklad na uhlí, a slévárnu, vše ve zříceném stavu, čp. 34 sklad uhlí u II.hamru, zdemolovaný. Také další objekty čp. 35, 36, 104 a 137 byly demolovány a 13. března 1913 by prodán komín při staré vysoké peci. Při hledání informací o obci jsem narazil na internetu (oldmaps.geolab.cz) na krásné mapy z roku 1764 - 1786, I. vojenské mapování (josefské). Zde jsou zaznamenány některé hamry v Obecnici i s rybníky které k nim náležely. Jinak hamry byly čtyři, a to na západ od Obecnice u lesa hamr první Leský, pod Obecnicí na východ hamr druhý, třetí (spálený) a čtvrtý. Všechny patřily dobříšskému knížeti Colloredo-Mansfeldovi. Byly to budovy z kamene; uvnitř byl „hamr“ (z něm. Hammer - kladivo) poháněný vodním kolem. Na kole byla upevněna páka, která zvedala velké kladivo podle potřeby rychle nebo pomalu. U každého hamru stála pec, zvaná dejl. Byla stavěna z ohnivzdorných cihel na způsob obráceného vlaštovčího hnízda, naspodu bez roštu. Do pece se přikládalo dřevěné uhlí a litina. Aby směs lépe hořela, byly zřízeny při vodním kole měchy, které hnaly do pece vzduch. Litina se vozila ze všech koutů Čech, kde ji bylo možno nakoupiti. Pracovalo se na dvě směny od 6 hod. ráno do 6 hod. večer. Při jedné směně pracovaly hlavní dvě osoby, a to kovač a zalévač; měli i několik
Obecnická hu Aglaia z pohledu f.Petzl učedníků. Nad všemi byl mistr uhlířský, který vydával uhlí a vše řídil. Je zaznamenáno i několik rodů, které na hamrech pracovaly např. Sobotkové, Šeflové, Oktábcové, Pechrové aj. Hamerníci prý byli veselí lidé a rádi zpívali. V hamrech se vyrábělo velmi dobré kujné a tavné železo. Výroba se děla tak, že byla vsunuta do pece železná tyč, kterou se stále otáčelo. Tím nabírala na sebe tyč těstovitou železnou hmotu. Když měla na sobě navinuto potřebné množství železa, byla vytažena a položena na kovadlinu, na niž dopadalo kladivo těžkými ranami, a tak se vyráběly potřebné kované věci. Hamry musely ustoupit válcovnám, kde se kujné železo zpracovávalo rychleji a laciněji. Tak byl rušen jeden hamr po druhém. Nejprve hamr třetí (spálený), poté první leský, dále čtvrtý a konečně v r. 1904 poslední hamr. Dříve než hamry byly zrušeny cejnhamry. Byly to závody nepatrné, které kovaly cejny na dělání hřebíků a cvočků. Blíže leského hamru byl také jeden cejnhamr a do dneška se v těchto místech říká u Cejnovny. Tudy vedla strouha do rybníku Dolejšího a odtud dále na vodní kolo u vysoké pece. Cejnhamry byly malé závody, proto mohly být snadno zrušeny. Způsobovala to nově zavedená tovární výroba drátěných hřebíků, to se také projevovalo na poklesu životní úrovně mezi cvokaři v okolních vesnicích, Drahlíně, Bratkovicích, Dom. Pasekách a jinde. Výrobky obecnických hamrů a slevárny ustoupily moderním výrobkům velkých závodů a po bývalém rušném životě v Obecnici zůstaly jen hromady černých strusek. Usedlost č. 70, má ještě vzpomínku na hamry. Se stropu kuchyně visí prý hák, na němž se železo vážilo. Tento domek zprvu náležel uhlířskému mistru, který byl nad všemi hamry, ale ten jej „propálil“ (propil) a prodal Fr. Sobotkovi, který byl mistrem na hamru poblíže usedlosti. Použitá literatura: - Materiály nalezené na inter.stránkách - Vlastivědný sborník Podbrdska III. 1969
BUŠKŮV HAMR - Vodní hamr Buškův hamr, technická památka z roku 1780, se nalézá v blízkosti městečka Trhové Sviny, jižně od Českých Budějovic v podhůří Novohradských a Slepičích hor. Tato vzácná i technicky zajímavá památka se zachovala s původní dispozicí i zařízením. Je to v podstatě kovárna, jejíž zařízení je poháněno vodou. Pro kraj okolo Trhových Svin bylo typickým řemeslem hamernictví i v dobách nedávných. V okolí městečka se až do dnešních dnů dochovalo několik hamrů. Byly to manufaktury, které využívaly energie vodní síly z potoků a říček protékajících v podhorské oblasti. (pokračování na str. 3)
3
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Září 2007
BUŠKŮV HAMR - Vodní hamr (dokončení ze str. 2)
Pohled na Buškův hamr V kovárnách hamrů hamerníci vyráběli drobné železné nástroje a náčiní. Například pluhy pro místní zemědělce, kladiva, sekery, lopaty apod. Z dodnes zachovalých hamrů byl právě ten Buškův hamr provozován nejdéle. Rodina posledního zdejšího hamerníka v obytném stavení u hamru žila ještě koncem 70. let dvacátého století. Díky dlouhodobému provozu byl původní objekt hamru, vystavěný již v 18. století, ušetřen modernizací zařízení. Přestavbám unikly i budovy sloužící jako obytné a hospodářské. Jediným výraznějším stavebním zásahem byla rekonstrukce všech objektů prováděná v letech 199295. Technická část hamru je plně funkční a při návštěvě je možné spatřit v chodu jak buchar, tak i výheň s dmychadly a brus. Veškeré toto zařízení je, za příznivého stavu vody v Klenském potoce, poháněné třemi mohutnými dřevěnými vodními koly. K přívodu vody Zařízení hamru – kovací kladivo na kola slouží hamru uměle vybudovaný náhon s přepadovou vodní kaskádou. Součástí expozice výrobní části hamru je i jedinečná kolekce nářadí hamerníka. Dochovaná kladiva a kleště jsou vzácná, protože tyto nástroje si každý z hamerníků vyráběl ve značně svérázných úpravách, které se řídily hlavně podle druhu vyráběných výrobků. Hamr je po rekonstrukci, která proběhla v 90. letech 20. století, a je přístupný veřejnosti jako expozice Jihočeského muzea. U kolekce nářadí hamerníka se jedná o předměty hodné zvláštní památkové ochrany. Součástí prohlídky je i unikátní historický cca 15 minutový film z roku 1946. Obytná část budov hamru je zařízena lidovým nábytkem z Doudlebska a jsou zde i ukázky místní keramiky, podmaleb na skle Na fotografii interiéru zachycena a dobového zařízení z překuriozita – jedna z prvních výdelomu 18. a 19. století. jen stravy, tím malým okýnkem Dle podkladů a vlastvydávala hospodyně jídlo hamerních poznatků. bs níkovi a jeho pomocníkům, aby jí Příště o kovárnách a have světnici nenadělali nepořádek) mernickém nářadí (Podklady - int. stránka Buškův hamr, foto archiv bs)
Zajímavosti v našem okolí Dnes se zmíníme o krásném místě „za lesem“ o obci Dobřívu. Toto místo se hodí tematicky i do seriálu o hamrech. Dobřív – malebná vesnička rozprostírající se na březích Padrského potoka je dnes známá zejména díky vodnímu hamru, který se zde nachází, ale také díky svým rázovitým roubeným chalupám, které jsou typické pro podbrdskou lidovou architekturu. Díky skvělému stavu zmíněných objektů byl Dobřív vyhlášen vesnickou památkovou zónou. Již od 15. století je obec Dobřív známa kvalitní železářskou výrobou. Z této doby se zachoval pouze vodní hamr, který je unikátní technickou památkou. Každý rok třetí sobotu v květnu se zde koná Hamernický den a celý Dobřív se na jeden den vrátí do starých časů. Všude jsou slyšet kovářská kladiva a k vidění je spousta dalších staročeských řemesel. Vodní hamr však není jedinou dobřívskou zajímavostí. Každý se rád projde po starodávném Kamenném, tzv. Švédském mostě, v jehož předpolí stojí plastika sv. Jana Nepomuckého z 18. století, nebo se vydá chráněnou lipovou alejí, na břehu vodního náhonu pod hamrem, k roubené Staré hospodě, kterou často navštěvoval známý český herec Jindřich Mošna. Jemu a postavám, které ztvárnil, je věnována pamětní síň. Obec Dobřív je vyhledávanou oázou klidu, místem s překrásnou okolní přírodou a bohatou historií. Určitě stojí za vaši návštěvu. A te blíže o krásné technické památce – o vodním hamru. V Dobřívu se železo vyrábělo od počátku 14. do poloviny 20. století. Existovaly zde prvotní výhně na přímou výrobu železa z rud, vysoké pece (od r. 1614 do r. 1817), zkujňovací hamry (do 60 let 19. stol.), pudlovna a válcovna v období technické revoluce (do r. 1903) a konečně i nářaový hamr (v provozu do r. 1949). Horní hamr je největší a nejvýznamnější památkou svého druhu v ČR, s expozicí přístupnou v turistické sezóně. Dnešní zděná budova byla postavena začátkem 19. století na místě starších dřevěných hamrů z let 1658 a 1701. Bohaté strojní vybavení pochází z 19. století, z r. 1901 a z části i z pozdější doby. Původně se v hamru zkujňovalo vysokopecní surové železo a z něj se vykovávaly tyčové polotovary. Po rozšíření modernější ocelářské technologie přešel hamr koncem 60 let 19. stol. na výrobu těžkého kovaného nářadí. V Dobřívi se dále nachází budova bývalé válcovny z r. 1856, vodoenergetické příslušenství hutí a správní budova železáren. Pokud budete chtít navštívit dobřívský hamr, můžete od dubna do října od 9.00 do 12.00, 12.30 do 17.00 hodin středa až neděle, zavírací dny pondělí a úterý. Začátek poslední prohlídky je v 16.30 hodin.Vstupné 30 Kč, děti a senioři 15 Kč, ZTP invalidé, děti do 6 let zdarma.
SOCIÁLNÍ
OKÉNKO
Své náměty nebo případné dotazy zasílejte na OU nebo email
[email protected]
Cítíte se opuštěni, ztratili jste chu do života, zemřel Vám partner, zradili Vás nejbližší, je Vám smutno, ubližují Vám lidé, úřady, hledáte spřízněné duše či prožíváte jinou těžkou životní situaci? Krizová a poradenská linka pomoci seniorům. Volejte ZDARMA 24 hodin denně! Senior telefon 800 157 157.
4
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Září 2007
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ Obecnice Vážení spoluobčané, jelikož je zde další číslo Obecnického zpravodaje, chtěl bych Vás informovat o výjezdech naší jednotky v tomto měsíci a další činnosti našeho SDH. Naše výjezdová jednotka byla povolána dne 6. srpna 2007 k požáru v Sádku, kde jsme společně s HZS Příbram a JSDH Březové Hory zasahovali při požáru obilního pole. Další výjezd byl 8. srpna 2007 k dalšímu požáru pole v Trhových Dušníkách. Zde zasahovali JSDH Březové Hory, HZS Příbram, JSDH Obecnice a JSDH Trhové Dušníky. Při odjezdu na základnu nám byl nahlášen ještě požár kombajnu, který jsme zlikvidovali. Následující den jsme zajišovali požární dohled nad dosekáním jiného pole v Trhových Dušníkách. Dne 15. srpna 2007 nám byl ve večerních hodinách nahlášen občany požár za hřbitovem. Při příjezdu na místo jsme zjistili, že zde nějaký občan z Příbrami vypaluje kabely. Oheň byl zlikvidován a vše bylo včetně vypalovače předáno hlídce policie Příbram, která na místo události také dorazila. V sobotu 18. srpna se naše SDH zúčastnilo dožínek v Obecnici. Na dvoře u starosty p. Karase jsme předvedli hašení pomocí staré koňské stříkačky. Tato technika měla hlavně u malých dětí velký úspěch. Po ukázce jsme dětem umožnili, aby si vše samy vyzkoušely. Během měsíce srpna jsme ještě pomocí naší CAS 148 čistili propusti v obci. Budova a okolí hasičárny doznalo pár změn. Do oken jsme nainstalovali mříže a hlavně se nám podařilo bezplatně sehnat silniční panely, které jsme položili u vjezdu do garáže. Ještě nám zbývá upravit okolí. Na budovu hasičárny jsme nainstalovali osvětlenou vývěsní skřínku, kde chceme informovat naše občany o jednotce, dění v SDH a vyvěšovat zde důležitá sdělení nejenom naše, ale i obecního úřadu. Myslíme si, že je to další krok k větší informovanosti občanů. Do naší výjezdové jednotky byli namísto tří starších členů, kteří o práci v jednotce nejevili zájem, zařazeni naši mladí hasiči, kteří splňovali podmínky pro přijetí. Doufáme, že se do práce v jednotce co nejdříve začlení a budou platnými členy. Podařilo se nám sehnat bezplatně 8 barelů smáčedla do vody pro větší požáry. Cena jednoho 50 litrového barelu není nezanedbatelná, čímž se nám povedlo ušetřit nemalé finance na výdaje pro hasiče. Chtěl bych také požádat všechny kuřáky, aby v okolí hasičské zbrojnice neodhazovali nedopalky. Sotva je uklidíme, do týdne je vše při starém a to už nemluvím o dalších odpadcích. Věříme, že se již nebude opakovat vylepování dlužníků na vrata hasičárny. V loňském roce jsme vše nově natřeli a te je zase kus na přetření. Vrata hasičárny nejsou opravdu určeny k vylepování různých plakátů. K tomu jsou určeny vývěsky. Koncem měsíce září se naše jednotka zúčastní zajišování požární asistence a pořadatelské služby na Rallye Příbram. O tuto asistenci nás požádal p. Berger starší, který je ředitelem této akce. Chtěl bych touto cestou požádat všechny spoluobčany, kteří by měli nějaký podnět k vylepšení práce jednotky a nebo našeho SDH, aby se na nás obrátili. Budeme vám velice vděční. Na závěr bych chtěl touto cestou ještě jednou poděkovat všem členům výjezdové jednotky, kteří se tento měsíc zúčastnili při likvidaci požárů a při čištění propustí. Také bych chtěl poděkovat našemu panu starostovi, který nám zajistil vyhloubení základů pro položení panelů a osvětlení vývěsní skřínky, kterou nám zhotovil p. Zbyněk Novotný. Za SDH a výjezdovou jednotku zastupující starosta P. Juříček
Lékař a my RS – ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA je onemocnění centrální nervové soustavy – mozku a míchy, jehož příčina není známa a nebyl dosud nalezen lék, který by onemocnění zcela vyléčil. Nejčastěji začíná mezi 20. až 40. rokem věku, častěji se vyskytuje v chladnějších a středních zeměpisných šířkách a postihuje dvakrát častěji ženy než muže. Asi u 80% pacientů nenajdeme RS v nejbližším příbuzenstvu, nejedná se tedy o dědičnou chorobu. Pokud je v rodině pacient s RS, je riziko onemocnění pro jeho příbuzné proti ostatní populaci asi 10x vyšší. Faktorem, který hraje roli při vzniku onemocnění, je nepochybně životní prostředí, tomu odpovídá nejvyšší výskyt v ČR na severu Čech. Vliv znečištěného prostředí jde pravděpodobně přes narušený imunitní systém. RS probíhá velmi různorodě. U některých pacientů dochází k obdobím s mírnými potížemi, která jsou střídány dlouhými obdobími bez příznaků. U jiných zůstanou po každé epizodě příznaků trvalé následky, ale ty se dál nehorší, u některých se ale po prvním záchvatu projevuje trvalé zhoršování, které vede k postupné invaliditě. Nejčastějšími příznaky jsou mravenčení a snížení citlivosti nohou a rukou, zhoršená schopnost koordinace pohybů (zakopávání špičkou nohy i bez nerovnosti terénu), dvojité vidění, zadrhávání ve výslovnosti, záněty očního nervu, trvalá únava, neudržení moče… RS byla poprvé popsána v roce 1860, ale až v polovině minulého století umožnil pokrok v imunologii a genetice výzkum příčin choroby, při které imunitní systém těla napadá vlastní tkáně. Za normálních okolností náš imunitní systém dobře pozná znaky vlastní tkáně a ničí jen tkáně cizí nebo poškozené a špatně fungující buňky vlastního těla. Při RS jsou cílem útoku imunitních buněk obaly nervových vláken, které jsou poškozovány roztroušeně v bílé hmotě mozku a míchy. Tyto obaly jsou důležité pro rychlý přenos nervových impulsů (např. ke kosterním svalům). Bez nich se přenos zpomaluje (vázne koordinace pohybů) a nervová vlákna se trhají a nic je neumí znovu spojit. Při diagnostice se využívají moderní metody (CT, magnetická resonance, …), ale účinná léčba je stále předmětem lékařského výzkumu. Užívají se nejčastěji kortikoidy, vitaminy, léky ovlivňující imunitu, interferony. Při RS je velmi nebezpečné přecházet i banální virosy. Při každé infekci se aktivuje imunitní systém, ale u pacientů s RS jeho aktivita nekončí po potlačení infekce, ale může pokračovat dále útokem na vlastní organismus. Proto se každé onemocnění musí včas a dobře léčit. Dříve se lékaři domnívali, že těhotenství může zhoršit zdravotní stav postižené ženy. Dnes je již jasné, že imunitní systém je v těhotenství držen na uzdě, aby toleroval cizí organismus v matčině těle. Po porodu se rychle vrací do původního stavu a může se aktivovat nadměrně a navíc v době, kdy je organismus těhotenstvím a porodem vyčerpán, což je nepříznivá situace. Dnes není těhotenství nedoporučováno, ale je třeba dodržet určitá pravidla. Žena nesmí mít častá období potíží, musí být léčbou dobře stabilizována, některé léky musí být delší dobu před těhotenstvím vysazeny. Musí být po porodu zajištěn dobré rodinné zázemí a kojení by nemělo být příliš dlouhé. Přeji vám, aby vás nepostihla sklerosa R, ale ani ta normální. Abyste si vždycky vzpomněli, kde máte brýle, klíče, peněženku . . . a zase příště o něčem. Drsvo
VALDEK • Loučení s létem V nově upravených prostorách Jízdárny Pražského hradu probíhá až do 31. října 2007 výstava českého malíře Emila Filly. Žil v létech 1882 - 1953. Je vystaveno 200 obrazů. Nejvíce se mi líbil obraz Milostná noc, dále Na verandě a Zátiší s papouškem. Autor se věnoval modernímu malířství, kresbě, koláži a plastice. Měl několik výstav, první v roce 1945, když se vrátil z koncentračního tábora v Buchenwaldu. Také se věnoval malbě krajiny v Českém Středohoří. Výstava je otevřena, každý den od 10 do 18 hodin. ET
5
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Září 2007
NÁMOŘNÍK Z OBECNICE ANEB O KŘIŽNÍKU ZENTA Občas se objeví materiály z historie i z doby nedávné, které mají nějakou souvislost s historií obce či s lidmi, kteří k Obecnici měli nějaký vztah. Když mi kronikářka Jana Vyšínová, ukázala dopis, kterým se na ní obrátil historik Boris Goll, vyvstal přede mnou příběh, o kterém jsem zatím neslyšel. V dubnu a květnu roku 2005 byla vypravena první česká expedice na potopený torpédový křižník ZENTA, potopený do hloubky 80m 16. srpna 1914 tři míle od přístavu Bar v Černé Hoře. Legendární křižník, který plul pod rakousko-uherskou vlajkou a v jehož posádce bylo několik námořníků z Čech a Moravy, byl první potopenou válečnou lodí v bitvě o Jadran v průběhu 1. světové války. Pan Goll se obrátil na naši kronikářku, zda neví, jestli na Zentě náhodou nesloužil některý z předků jejího zemřelého manžela Jaroslava Vyšína. Jednalo se o Šimona Vyšína, který byl vlastně strýcem manžela p.Vyšínové, Jardy Vyšína. Šimon Vyšín nastoupil vojenskou službu ve věku devatenácti let jako dobrovolník na rakouský torpédový křižník ZENTA. Téměř 90 let nikdo neznal přesnou polohu vraku ZENTY. Až v roce 2003 byl objeven černohorskými potápěči, ale nikdy nebyl podrobně prozkouRotmistr Šimon Vyšín mán. Hlavním cílem české exz Obecnice pedice bylo prozkoumat stav vraku ZENTY, zjistit rozsah poškození se zaměřením na historicky známá fakta jeho potopení. Tým sestavený z jedenácti českých technických potápěčů za extrémně těžkých podmínek prozkoumal vrak ZENTY a zdokumentoval průběh expedice. Nejprve však trochu historie. V Pule 18. srpna 1897 byl spuštěn na vodu nový chráněný křižník nesoucí jméno Zenta, byl pojmenován na počest památného vítězství u chorvatské Zenty L.P. 1697. Projekt vypracoval český lodní konstruktér ing. J. Kuchynka. Zenta byla spuštěna na vodu a do služeb válečného námořnictva pak byla předána 25. května 1899. Ihned po převzetí válečným námořnictvem byla Zenta vyslána na velmi náročnou a dlouhou cestu do východní Asie. R.1902 odplula na svou další misijní cestu, tentokrát do Afriky a Jižní Ameriky. V roce 1912 prošla generální opravou a byla převedena do rezervy. Po vypuknutí I. světové války 28. července 1914 a zahájení pozemních operací proti Srbsku nemělo rakousko-uherské válečné námořnictvo na Jadranu žádného soupeře, nebo Srbsko postrádalo přístup k moři. Situace se však povážlivě změnila vstupem knížectví Černá Hora. Nebylo to tím, že by Černohorci vlastnili větší válečné lostvo, ale patřily jim námořní přístavy Ulcinj a Bar spolu s nevelkou částí Jadranu. Rovněž opevněný Lovčen, hora tyčící se nad rakousko-uherským válečným přístavem v boce Kotorské patřila Černé Hoře. Proto rakousko-uherské námořnictvo zahájilo námořní blokádu obou černohorských přístavů a tím chtělo zamezit spojencům - Francii a Anglii - v dodávkách potřebného válečného materiálu jak Srbsku, tak i Černé Hoře. Pásmo námořní blokády bylo pět námořních mil (Nm) od pobřeží a měly ji provádět chráněné křižníky Zenta a Sigetvár, torpédoborce Uskoke, Streiter a Ulan. Jako doprovod jim sloužily torpédovky č. 64, 68, 70 a 72 přemístěné do boky Kotorské. V srpnu 1914 Anglie a Francie vyhlásily válku Rakousku-Uhersku a situace v jižním Jadranu se povážlivě změnila. S útokem lodí z otevřeného moře nikdo z velení rakousko-uherského lostva nepočítal. To se stalo osudným. Britské a francouzské křižníky se vydaly podél břehů Albánie směrem na sever. Ty také hlídka na Zentě spatřila jako první. Bitevní lodě se držely italského pobřeží a po otočení na vý-
chod se snažily dostat mezi boku Kotorskou a přístav Antivari (Bar). Tím by Rakušanům odřízly cestu zpět. Kapitán Pachner pochopil záměr nepřátelské flotily a nařídil veliteli torpédoborce Ulan fregatnímu kapitánu Panfillimu, aby jednal na vlastní pěst, pokusil se uniknout z pasti, doplout do boky Kotorské a přivolat pomoc. Sám pak, podle své výpovědi, nařídil změnit směr na Castellastuu, dnešní Petrovac na Moru. V 8.51 hodin francouzské lodě vypálením dvou slepých výstřelů vyzvaly Rakušany, aby se vzdali. Kapitán Pachner na tuto výzvu reagoval vyvěšením bojových zástav a dal tím nepřátelům jasně najevo, že se bude bránit. V 9.03 hodin vypálila francouzská vlajková bitevní lo Coubert první salvu a poté začalo všech 17 bitevních lodí a křižníků soustředěně pálit na Zentu. Nedalo se hovořit o rovnocenném střetnutí, ale spíš o „popravě“. Zenta byla poprvé zasažena přímým zásahem do kotelny. Přesto, že lo ztrácela rychlost, halila se do hustého dýmu a na palubě i v podpalubí zuřily požáry, bojovala dále. Zá lodi od velitelského můstku odřízly postupující plameny, všude leželi mrtví námořníci a ranění volali o pomoc. Přední 120 mm kanón dostal zásah a jeho obsluha byla zabita. Jako poslední umlkl zadní 120 mm kanón, kde zabité dělostřelce zastoupil osamocený důstojník. Kapitán Pachner vydal rozkaz „opustit lo“ a sám mezi posledními skočil do vody. Na zádi se však ještě pohybovala skupinka námořníků, ke kterým se rozkaz nedostal. Kapitán tedy plaval zpátky, vylezl na palubu, a teprve když poslední žijící námořník lo opustil, odešel také. Zenta se potápěla zádí napřed. V posledním okamžiku se pří tyčila takřka kolmo vzhůru. Námořníci, kteří se zachránili a byli svědky posledních chvil před potopením, doprovodili potápějící Zentu mohutným „hurá“. Francouzsko-britská flotila po „vítězném“ boji opustila bojiště, aniž by se (v rozporu s námořními zvyklostmi) postarala o trosečníky. V nerovném boji ztratilo rakouskouherské námořnictvo jeden zastaralý křižník. Bylo zabito, nebo následně utonulo, 173 námořníků. K pobřeží po mnoha hodinách doplavalo 139 trosečníků. Tam polonazí a k smrti unavení námořníci padli do zajetí Černohorců, nebo Castellastua byl týden před tím raRakouský chráněný křižník Zenta kousko-uherskými vojsky vyklizen. Je dobré připomenout, že část tonoucích vyčerpaných námořníků Zenty zachránili černohorští rybáři, kteří od počátku sledovali z pobřeží marný boj stařičkého křižníku s přesilou. V posádce Zenty byli samozřejmě i námořníci české národnosti. Kolik, to se dnes nedá přesně zjistit. Existuje sice jmenný seznam všech zahynulých a zajatých námořníků, ale ani podle „typicky česky znějících jmen“ se nedá určit, jestli náhodou nešlo o vídeňského Čecha, či Deutschböhma žijícího v pohraničí. Všichni to byli příslušníci rakousko-uherského válečného námořnictva, kteří prokázali nesmírnou odvahu a disciplínu v boji s nepřátelskou přesilou. Totožnost jednoho českého padlého námořníka se přece jen podařilo zjistit. Jmenoval se Josef Alinč a pocházel z Licomělic u Heřmanova Městce, kde je na pomníčku obětem války i jeho jméno. Dalším konkrétním námořníkem, který zahynul při této bitvě dne 16. srpna 1914, byl i Šimon Vyšín, dobrovolník, rotmistr u námořnictva, narozený v roce 1885 v Obecnici. Jeho jméno najdete i na pomníku padlých z I. světové války. Podle materiálů publikovaných na různých int. str. bs Příště o Expedici Zenta 2005 – české výpravě za potopenou lodí Zenta
6
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Září 2007
OBECNICKÉ STAROČESKÉ DOŽÍNKY 18. srpna 2007 uspořádali členové Divadelního spolku Skalka a pracovníci Obecního úřadu v Obecnici za pomoci dalších lidí z ČČK a SDH z Obecnice, tradiční Staročeské dožínky.
Průvod vyšel tentokrát od Hlinovky v Nových Chalupách. Sekalo se na poli u hřbitova, kam dovedli dožínkový průvod sekáči Šimon Uzel, Láa Neliba, Izidor Sedlák a Honza Zelenka. Nebudu rozepisovat všechny práce, které se na poli musí vykonat, ale odbornice děvečky si vedly skvěle, dokonce zaučovaly i svoje následovnice. Vše sledovala chasa větší i ta nejmenší. Hlavně ta nejmenší chasa se snažila. Při nakládání snopů na vůz zaházela na voze málem i pacholka.
Ve dvoře, na statku U Karasů, jsme předali hospodářovi Pepovi Karasovi a hospodyni Janě Karasové dožínkový věnec s přáním všeho dobrého v pracovním i nepracovním životě a oni nás pozvali na pohoštění do statku. Tady už to vonělo klobásami, tvarohem, rychlokvaškami, máslem, pivem, vínem, mlátičkou a šatlava také nesmrděla. Muzikanti hráli jako o život a taneční mlat se pomalu zaplňoval. Přišla vhod i ukázka mlácení obilí cepy. Při pohledu na zdatné i sličné mlatce možná někomu přišlo na mysl, jak to muselo bolet křižáky a zikmundovce. A to tyhle cepy nejsou okované. Časem se někteří malí pacholci a děvečky snažili ty velké vzory napodobit. Docela jim to šlo. Jen ty cepy by mohly být kratší. Byla spuštěna mlátička, kde se povedlo nasadit tentokrát řemeny tak, jak správně měly být, proto i mlátička pracovala ve spojení s presem, jak správně měla. Na mlátičku jsme museli vysadit Toničku Šeflovou, která odborně zaváděla do stroje snopy. Pracoval i čistící stroj (mlýnek – či fukar), který nám zapůjčila p. Ježková. Zatím u piva se probíral život i pěkné krojované holky. Tancovalo se, zpívalo, hasiči pumpovali, stříkali a proud vody chladil zpocené tváře divokých tanečníků. (pokračování na str. 7)
7
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Září 2007
OBECNICKÉ STAROČESKÉ DOŽÍNKY
ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ
(dokončení ze str. 6)
Již od roku 2000 je vždy druhou sobotu v září na celém světě slaven Světový den první pomoci. V letošním roce tento den připadl na 8. září. ČČK v tento den stejně jako zhruba 180 národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce ve svých zemích - pořádá ve většině větších měst České republiky veřejné akce, které by měly vést ke zvýšení povědomí občanů o významu znalostí první pomoci v denním životě, k zájmu o její výuku a též k ochotě finančně podpořit projekty ČČK v této oblasti. Tento den ČČK využívá i k prezentaci všech svých aktivit a k získávání nových členů a dobrovolníků. Český červený kříž, mimo jiné způsoby získávání finančních prostředků, používá i tzv. přímou korespondenci, což představuje oslovení tisíců konkrétních občanů (zdrojem adres je elektronická podoba telefonního seznamu) dopisem ředitele Úřadu. Součástí dopisu je vždy letáček, ve kterém Český červený kříž seznamuje veřejnost se svými aktivitami, je přiložena složenka na případný příspěvek a malý dáreček jako poděkování. Cílem akcí je vytvoření databáze příznivců - dárců, kterým není Český červený kříž a jeho činnost lhostejná. Finanční prostředky získané těmito akcemi jsou soustřeovány na účtu u eBanky, který je k tomuto účelu zřízen č.ú. 222666/2400. Prostředky z tohoto účtu jsou používané výhradně na aktivity sociálně-zdravotnického a humanitárního charakteru, o kterým v dopisech ČČK veřejnost informuje. Prioritou ČČK je péče o nemocné děti, seniory, výuka první pomoci a jiné sociálně zdravotní a humanitární činnosti ve prospěch občanů České republiky. Pomozte nám pomáhat . . .
OBECNÍ KNIHOVNA
• CO JE NOVÉHO V NAŠÍ KNIHOVNĚ?
Zjišujeme, že lidé moc nečtou, pro knihy si chodí pár stálých čtenářů. Snad se podaří ve spolupráci se školou jejich počet zvýšit. Výměnný fond se pomalu rozšiřuje. O čem kniha je? V úvodníku úvodníků Máme možnost vybírat knihy do fondu se píše: „Kdysi jsem v sobě cosi objevil. podle zájmu čtenářů. Pokud nechcete Bublalo to v mém celém já. Moje vlastní nakupovat nové vycházející knížky, je manželské děvče by jistě tuto myšlenku možné u nás projevit přání, co ve fondu shazovalo sdělením, že to ze mne občas z knihovny J.Drdy přivést a to bychom ucházelo. Ovšem já jsem myslel úplně vám mohli v krátkém čase splnit. jiné myšlenkové duševno. Prostě jsem V knihovně probíhá katelogizace knih. zjistil, chci asi něco sdělit lidem. Tak Zadávání knižního fondu naší knihovny jsem začal psát úvodníky obecnického do programu Clavius, který obec získala z (skromně podotýkám: mého vašeho) dotace Stř.kraje. Po zadání knižního fonzpravodajského plátku. Bylo to jistě přídu vám časem nabídneme získání vyřazenosem pro místní chlapy i jejich místní ných knih za velmi symbolickou cenu. manželky. Chlapi se uculí a řeknou si: Na Obecním úřadě v Obecnici, v ob„Asi mu hrabe“, a manželky se uculí a chodě Jednoty v Obecnici, v Informačřeknou si: „Asi mu hrabe víc než tomu ním středisku Knihovny Jana Drdy nebo mému“. A hned ho mají víc rády. To byl v Pražské ulici v Příbrami v Knihkupecjeden z mých cílů, vnést lásku mezi lid. tví OLŠANSKÁ, můžete zakoupit knihu Jak se mi to povedlo, vede a bude vést posute sami. Bohouše Svobody Obecnické úvodbs níky. Cena 50,- Kč.
Jubilea v září slavili a budou slavit Věra Petráňová 85 let Jiřina Fulínová 60 let Olga Havelková 60 let Josef Krotil 55 let František Hertus 85 let Václav Neliba 60 let František Mareš 60 let Jiří Hylán 55 let
Od života pro sebe nic jsi nežádal, vše jen pro své děti a rodinu, své zlaté srdce celé jsi nám dal, věčný klid dejž Bůh Ti v odměnu.
Jubilea v říjnu
Kytičku na hrob pokládáme, s láskou na Tebe vzpomínáme.
budou slavit Květuše Freyová 55 let Božena Oktábcová 70 let Miroslava Rudovská 55 let Hana Svěchotová 55 let Antonín Hrdina 50 let Ladislav Rozsypal 75 let Roman Prokůpek 75 let
Dne 15. 9. 2007 uplynulo 6 smutných let, co nás navždy opustil náš milovaný manžel, tatínek a dědeček pan Jaroslav POLÁK. Dne 5. 10. by oslavil 57 narozeniny. Kdo jste ho měli rádi, vzpomeňte s námi.
D
Za tichou vzpomínku děkují manželka Eva, dcera a syn s rodinami a ostatní příbuzní
D
E
E
Na Obecnické dožínky se přijelo podívat mnoho zájemců, přijeli i někteří starší hospodáři, které Honza Zelenka a Pepa Karas osobně pozvali. Dožínky, zrovna jako ostatní akce dají hodně zabrat těm, kteří je připravují. Poděkování patří všem, kteří se jakoukoliv měrou na organizaci či přímo při akci podíleli. Hlavně hospodářovi s hospodyní, manželům Karasovým. Velkou odměnou je vždy pro všechny organizátory pocit, že lidé se baví, že se jim akce líbí. Při posledních akcích jsem já osobně měl pocit, že obecnických i osečských oproti přespolním byla menšina. Je však hezké, že krojovaných účastníků bylo jako květů ve velké barevné kytici. A děti v krojích jsou pokaždé rozkošné, nemám pravdu? bs
8
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Září 2007
Zajdìte do báru, sami nebo v páru, špitejte do ouška, toho svého drahouška… Ano, vím o čem mluvím, mám to vyzkoušené, jde to i s vlastní manželkou. S cizí bych to neriskoval, Obecnice je malá a v Baru Noční Ježek by vás partner mohl náhodně objevit. Pokud je váš partner tolerantní, o nic nejde. Ale přeci, jde o dobré jídlo i pití i pohodové prostředí. Myslím, že majitel baru dokáže vyhovět všem návštěvníkům. Majitel a obsluhující Milan Ježek je specialistou na míchané nápoje. Má jich na nápojovém lístku neuvěřitelných 246 (údajně nejvíc v celé republice). V kuchyni zkušeně vládne Milanova žena Jitka. Výběr je pestrý a jídlo se připravuje zásadně z čerstvých surovin včetně salátů, nic z polotovarů. Proto někdy trvá příprava déle, ale chu za trochu čekání stojí. Ani větší jedlíci se nemusí obávat, porce jsou velké a obloha převeliká. A protože nic není do foroty, je dobré se předem ohlásit. Pokud nevíte, kde se Bar Noční Ježek nachází, ptejte se na Nové Chalupy v Obecnici. Kromě úterý, každý den od 18 hodin do 02 hodin tu najdete dobré posezení s kvalitním jídlem a dobrým pitím. bs
TŘÍDĚNÝ SBĚR V OBCI Sběr PAPÍRU Do modrých nádob můžete odhodit: noviny, časopisy, kancelářský papír, reklamní letáky, knihy, sešity, krabice, lepenka, kartón, papírové obaly (např. sáčky) Prosím, nevhazujte: mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskovaný papír, použité plenky a hygienické potřeby. Obaly z papíru bývají označeny: PAP
20
21
22
Sběr SKLA Do bílých nádob: bílé láhve od nápojů, skleněné nádoby, skleněné střepy - tabulové sklo Do zelených nádob můžete odhodit: tmavé - láhve od nápojů, skleněné nádoby, skleněné střepy - tabulové sklo Prosím, nevhazujte: keramiku, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla. Obaly ze skla bývají označeny: GL
70
71
72
Sběr PLASTŮ Do žlutých nádob můžete odhodit: PET láhve od nápojů (prosím, nezapomeňte je sešlápnout!), kelímky, sáčky, fólie, výrobky a obaly z plastů Prosím, nevhazujte: novodurové trubky, obaly od nebezpečných látek (motorové oleje, chemikálie, barvy apod.) Obaly z plastů bývají označeny:
PET
1
HDPE
2
LDPE
4
PP
5
PS
6
Sběr NÁPOJOVÝCH KARTONŮ U nás se nápojové kartony odhazují do žlutých nádob na plast. Obaly z nápojových kartonů bývají označeny:
C/PAP
81
Slavnostní průvod vychází po 9 hodině ranní z Příbramského náměstí od kostela sv. Jakuba. Přes Pražskou ulici se odebere k poutnímu místu, kde vážený arcibiskup Arnošt z Pardubic a starosta města příbramského zahájí slavnostní veselí. Z měšců vašich určitě neubude. Zaplatíte pouhých 30 korun českých, které budou určeny z jedné poloviny na opravu svatohorských varhan a z druhé mohou přispět dýchavičným dětem v léčebně v Bukovanech. Pokud dorazíte v hábitu dobovém a přidružíte se k našemu průvodu, což budeme velice potěšeni, nezaplatíte ani groš, stejně jako dítka do výšky padesáti palců a invalidé. Nezapomeňte vzíti s sebou i ratolesti rozmilé, pro které jsou připravena různá veselí a klání. Pro všechny hladovce je připravena vepřová a kuřecí flákota spolu s lákavými výrobky našich mistrů uzenářů. I strava rostlinná se bude vyskytovati. Nebude chybět ani lahodný mok dle široké libosti. Nechte své oči a uši kochati se celý tento slavnostní den uměním potulných hudců, komediantů, kejklířů, sličných tanečnic, zdatných řemeslníků a udatných rytířů.
84
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ • Vydává OÚ Obecnice • Uzávěrka vždy 13. v měsíci • Grafická úprava Katka Stejskalová • Tisk Příbramská tiskárna
