Obecnický ZPRAVODAJ ČERVENEC - SRPEN 2007 Vydává Obecní úřad Obecnice (☎ 318 614 056) • Redakce Bohouš Svoboda (☎ 318 614 079) • www.obecnice-oficial.com
Prázdniny nám utíkají jako trocha vody v obecnickém potoce. Někde trčí ta naše voděnka v tůňce, někde se snaží utíkat přes kameny, či spíše lehce protékat okolo nich. A s námi je to jako s tou vodou. Někdy trčíme doma na zahradě, občas se projdeme po lese. Jindy utíkáme okolo kamenů někam dál do světa, poznávat jiné lidi, jinou přírodu, jiné zážitky. Někteří z nás objevili na mladá kolena jízdu na kole. Je to výhodné pro rychlejší přibližování, ale bohužel při této rozkoši trpí úplně jiné svaly než při chůzi. Co říkám svaly, prostě některé choulostivé části těla. Což platí pro obě pohlaví. Ano, ono jde hlavně o pohlaví, no, také trochu o zadeček. Já jsem si opatřil takzvané gelové sedlo, nestačilo. Zakoupil jsem na gelové sedlo gelový obal. Ještě to stále nebylo ono. Proto jsem se odhodlal a koupil si letos krásné cyklistické vypolstrované kalhoty. Mají mezi nohama asi gelovou, řekl bych, vložku. Bylo to lepší, ale zase jsem byl některé manželce (hlavně vlastní) pro smích. Když jsem se v restauraci zvedl a odcházel se trochu porovnat, prý jsem vypadal jako bych měl, s prominutím, v kalhotech naděláno. Ale účel světí prostředky. Alespoň mě při téhle mé vizáži neobtěžují
Z OBECNÍHO ÚŘADU v Obecnici !!! Je nutné šetřit vodou !!! Vlna tropických dní, která nás zasáhla od soboty 14. 7. 2007, dala zabrat nám lidem, zvířatům, rostlinám, ale současně se podepsala na stavu vody ve vodojemech. S přibývajícím teplem přibývají na našich zahradách domácí bazény. Jejich nárůst je za poslední léta značný a významnou měrou se podílí na nedostatku pitné vody. První teplé dny dají vždy povel majitelům bazénů a ti je okamžitě napustí vodou převážně z obecního vodovodu. V tento okamžik, ale nastává problém s nedostatkem vody. V jediném dni stoupne spotřeba vody z obvyklých 150mł na 200-220mł. Takovouto spotřebu neutáhne kapacita vodojemů ani prameny ve studnách. K nedostatku pitné vody v těchto horkých letních dnech přispívá též vydatné zalévání, mytí aut, kropení trávníků apod. Chtěl bych zde apelovat na majitele bazénů a to zejména na ty, kteří vlastní bazén o větším obsahu, aby pro jejich napuštění používali vodu dovezenou cisternou. Dále je nutné v době sucha a velkých veder omezit veškerou činnost, která nadměrně spotřebovává vodu (zalévání, mytí aut, kropení trávníků apod.). Voda je zdrojem života, proto si jí musíme vážit a ne s ní bez rozmyslu plýtvat. Věřím, že všichni pochopíme nutnost šetření vodou. Vždy vody v přírodě ubývá (zejména té kvalitní) a hladiny spodních vod za poslední léta značně poklesly. Vzhledem k dlouhodobým prognózám se bude situace s vodou zřejmě nadále zhoršovat. JK
žádné cizí ženy, že? Při prázdninovém povídání mi přišla na mysl jedna příhoda z dřívějších časů. Jeden můj nejmenovaný kamarád slíbil, že mi přiveze domů kolo, které jsem si u něj dva dny před tím z určitých důvodů nechal. Přijel na něm k nám celý ztrápený. „To jsi měl říct co máš za vrak, já jel po městě okolo zastávky, kde bylo hafo lidí a na úplně rovné silnici jsem před nimi na té tvojí osmičce poskakoval jako kozlík. Člověče to ani nepůjčuj žádný ženský, vždy já než k vám dojel, tak jsem byl třikrát hotovej.“ Pravda, bylo složené asi ze třech kol, ale v té době se to jinak nedělalo. Ještě jedno připomenutí ke kolu. Přátelé, jste účastníky silničního provozu, nepijte mnoho piv či jiného alkoholu. Nekončí všechny jízdy tak radostně, jako mi nedávno kdosi vyprávěl. Posilněný cyklista pravil druhý den kamarádům: „Já mám, kluci, zadřený štěrk po celé levé noze a jinde nic.“ „Nojó, však si na levej bok upad už na škvárovém hřišti v obci a pak jsi ještě dobrou půl hodinu šlapal, než jsi usnul.“ Vjerš: Pár jich do sebe ho , pak svoje kolo vo . Silniční lišej bolí, víc než když se chlap tupou žiletkou holí. bs
VYŠLA KNIHA O OBECNICI Vlastním nákladem autora byla vydána ilustrovaná knížka o dění v obci s názvem Obecnické úvodníky. Jedná se o vybrané úvodníky Bohouše Svobody z Obecnického zpravodaje mezi roky 1997 - 2005. Knihu ilustrovala krásnými obrázky Iva Millerová z Českých Budějovic, graficky knížku upravila Katka Stejskalová a vytiskla Příbramská tiskárna s.r.o. Koupit si ji můžete na Obecním úřadě v Obecnici, v obchodě Jednoty v Obecnici, v Informačním středisku Knihovny Jana Drdy nebo v Pražské ulici v Příbrami v Knihkupectví OLŠANSKÁ. Cena 50,- Kč.
2
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Červenec - Srpen 2007
Z OBECNÍCH KRONIK A ARCHIVŮ Pokračování v historii tentokrát obecnická hu a hamry – Bohouš Svoboda, red. Po mlýnech přichází na řadu povídání o obecnické huti Aglaie a obecnických hamrech. Železářství v chudém podbrdském kraji má velikou tradici po obou stranách Brd a historie možná začíná při osídlení keltskými kmeny. Jak píše v jednom svém referátu Z historie železářství na Příbramsku [1] PhDr. Josef Velfl: „Historické prameny k těžbě rud a výrobě železa sahají na přelom 10. a 11. století a některé stopy vedou ještě mnohem dál do minulosti. Tato pracovní činnost zde existovala s určitými pauzami, různou intenzitou a v mnoha místech až do přelomu 19. a 20 století. Dobývání železných rud se původně provádělo velmi jednoduchým způsobem. Naši předkové ji nacházeli v odpovídajícím množství a kvalitě v povrchových oxidačních pásmech a ve výchozech. Další surovinou, nezbytnou k finální produkci, bylo dříví určené na výrobu dřevěného uhlí. Okolní brdské lesy, Hřebeny i povltavské hvozdy představovaly dlouho dostatečnou surovinovou základnu. (časem bude jedním z dalších temat lesnictví, uhlířství aj.).“ V referátu Josefa Petríka Železářské nemovité technické památky a jejich budoucnost [1] se dozvídáme, že železářské a nářa ové hamry existují na našem území již déle než 600 let. Ještě začátkem 20.století pracovalo v Čechách mnoho desítek těchto velkých kovářských dílen s těžkými kladivy hnanými vodními koly. Později s rozvojem průmyslové výroby rychle zanikaly a po 2.svět.válce jich zůstalo v provozu dvě desítky.“ V padesátých letech minulého století, bylo zrušeno soukromé podnikání a hamry byly zrušeny nebo přešly k JZD jako údržbářské dílny. Zařízení hamrů většinou chátralo a rozpadalo se, některé zařízení bylo zachráněno tím, že se přestěhovalo. V našem okolí je klenotem hamr v Dobřívě, kde se zachovala část původního zařízení, které bylo doplněno zařízením z jiných zrušených hamrů. Z pramenů, které jsem měl k dispozici, vybírám informace, které vás snad zaujmou. V obecní kronice z knihy I, ze strany 247: [2] „V archivu ministerstva vnitra jsou záznamy šichtovního úřadu ze Zbirohu o železárnách ve Zbirohu, Strašicících, Hořovicích a Obecnici. Podle nich pracovalo se v železárnách v těchto obcích, a tedy i v Obecnici, před husitskými válkami. Pro husitské vojsko lily se tu houfnice, kovaly cepy, sudlice a dovážely se za husitskými vojsky. Po husitských válkách byly železárny zničeny a rozmetány a zbyly po nich jen haldy strusek. Od roku 1543 je znovu obnovil král Ferdinand I, protože výrobky potřeboval v bojích proti Turkům. Pracovalo se zde až do roku 1623, kdy byly železárny úplně zavřeny a opuštěny.“ „Začátkem 18.století žádali příbramští měšané, aby zbídněnému lidu poněkud pomohli, obnovit dobývání železných rud v četných rudných dolech z 15.století. V roce 1702-1703 postaveny byly znovu vysoké pece železářské (vyňato z Pohlovy pozůstalosti – železářství – Obecnice – č.protokolu 55). Nájemcem těchto železáren byl šichtmistr Jakub Vojta.“ Ve staré knize (Contraktbuch) je smlouva z r. 1745 mezi panstvím dobříšským a Jakubem Vojtou o pronájem hamru a knížecího hostince. Nájemce měl mimo nájem i povinnost odebírati pivo a kořalku z panského pivovaru a lihovaru na Dobříši. O době vzniku obecnické hutě informuje trochu jinak známý odborník na železářství Gustav Hofmann, který napsal mnoho odborných pojednání o železářské výrobě na Podbrdsku. Vlastivědný sborník Podbrdska III. v článku Železárny na bývalém velkostatku Dobříš[3]: „Prameny k tomuto pojednání jsou zejména pro starší období mezerovité, takže často jen několik náhodně dochovaných zpráv umožňuje alespoň v hrubých rysech vývoj dobříšských železáren. G.Hofmann usuzoval pouze nepřímo z žádosti hraběte Mansfelda z roku 1714, adresované magistrátu města Příbramě, aby mu byla zatím prodávána ruda, nebo chce postavit „nový hamr“, tj. vysokou pec s příslušným zařízením.“ „Koncem roku 1723, případně počátkem
Obecnická hu
roku následujícího si stěžoval Matěj Ochtábec, bývalý rychtář v Obecnici, že mu byly stavbou železné hutě způsobeny škody na jeho pozemku, a proto žádá o snížení kontribuce.“ - Vysoká pec nesla název „Železná hu Aglaja - Eiisenhutter Aglaja“. Ve vysoké peci se roztápěla ruda, která se dovážela z Jinců, ze Zaječova a Sv.Dobrotivé, z Baby u Dobříše a ze Zdic. Ta se sypala s dřevěným uhlím a vápencem střídavě do pece. Litina takto vzniklá byla tuze křehká. Vypouštěla se z pece do stružek, když vychladla, roztloukala se a znovu roztápěla v menších pecích (kuplovacích) a odtud se lily různé věci: kola, plotny, hrnce na pečení, ozdobné mříže, zábradlí a jiné. „Počet dělníků v huti obecnické je možno posoudit podle údajů tereziánského katastru který uvádí, že při dobříšském hamru pracuje u vysoké pece pecař, tři tovaryši, dva pomocníci a měřič uhlí. Pro obecnickou hu zřejmě počet nebyl nijak odlišný.“ Pokračování příště Po u ž i t á l i t e r a t u r a : [1] Sborník muzea Dr. Boh. Horáka – Rokycany Tradice a současnost železářské výroby. (materiál z konference konané 20. 22. 9. 1995) [2] Obecní kronika obce Obecnice – kniha 1 str.247 [3] Vlastivědný sborník Podbrdska III. 1969 [foto] z knihy Karla Valty Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku - Obecnická hu Aglaia (pozn. zatím jediná fotografie obecnické hutě, kterou jsem získal z literatury, jinou fotku nebo obrázek jsem zatím nikde nevypátral. Pokud v obecnických domácnostech objevíte po svých předcích nějaký obrázek či foto hutě, rád si jej ofotím, díky bs)
O HAMRECH Hamr byl provozovnou neodmyslitelně spojenou s výrobou a zpracováním železa. Hamry se stavěly blízko hutí. Byly to vlastně velké strojní kovárny. Bez jejich pomoci by naši předkové nedokázali získat technicky upotřebitelné kujné železo. Na hamrech pracovali hamerníci. Vybavení hamru bylo stejné jako u kovárny - výheň, měchy, kovadliny, svěráky, kladiva, sekáče, útinky, zápustky, kleště, ale navíc zejména vodou poháněné buchary. Podle systému pohonu se dělily na chvostové (švanchamry) a bočně nadhazované. V obou případech se jednalo o velké kladivo (180...300 kg) upevněné na dřevěné páce. U chvostového hamru byla páka opřená uprostřed a zadní konec páky byl stlačován dolů kolíky usazenými v otáčející se hřídeli vodního kola. Tím došlo ke zdvižení kladiva. Dalším otáčením se kolík z páky vysmekl a kladivo dopadalo vlastní vahou dolů. Jeho dráha nebyla přímková, ale do oblouku. (pokračování na str. 3)
3
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Červenec - Srpen 2007
O HAMRECH (dokončení ze str. 2)
To však vzhledem k přesnosti práce, kterou vykonávalo nebylo důležité. Počet úderů byl 120...150 za minutu. Činnost stroje se zastavovala tak, že se páka po zdvižení zajistila v horní poloze, vodní kolo se otáčelo dál a pohánělo například měchy výhně nebo brus. Bočně nadhazovaný hamr je stejný, jen hřídel vodního kola je rovnoběžný s pákou kladiva. Páka je upevněná až na druhém konci. Kolíky ji zdvíhají z boční strany asi v polovině páky, směrem nahoru. Hamr mohl mít i samostatný hřídel se setrvačníkem, poháněný od transmise. Tím mohly být otáčky vyšší a při stejném výkonu stroj menší. Staří kováři a hamerníci (někdy přezdívaní „vodokováři“) na nich dokázali pracovat s podivuhodnou přesností, kterou by dnešní strojař od tak primitivního zařízení nečekal. Funkční hamr z r.1505 můžete vidět v Dobřívi (Expozice Okresního vlastivědného muzea). Rekonstrukci hamru z Ostravice (první polovina 19. stol.) s vybavením pocházejícím z Nemílkova v okr. Klatovy můžete shlédnout ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Jiný je k vidění ve Svobodných Hamrech u Hlinska, jako součást expozice skanzenu Vysočina. Další možností je navštívit Buškův hamr v Trhových Svinách (předváděný v provozu) nebo hamry v Poběžovicích a Železné Rudě. Hamerník je pracovník pracující na hamru. Původně se jim říkávalo lesní kováři. Kočovali po kraji a celé zařízení sebou vozívali na vozíku. Když se trochu vzmohli, koupili si koně, aby náklad nemuseli tlačit sami. Všude tam, kde našli větší zásobu starého železa se načas usadili. Daleko od obydlených sídel (aby se vesničané nemuseli obávat požáru) založili milíře, vyrobili si dřevěné uhlí. Pak postavili primitivní výheň tak, že vyhloubili v zemi jámu a postavili k ní kožený měch. Při práci museli klečet. Když šly jejich výrobky na odbyt, přesunuli se k potoku a postavili vodní kolo na pohon bucharů a měchů. Velmi úspěšným artiklem byly řetízky na uvazování dobytka, které se daly vyrábět z úplného šrotu a byly pro vesničany obrovským pokrokem. Teprve v pozdější době, když kočovné hamernictví zastavil Karel IV. svým restriktem, začali se hamerníci u vodních toků usazovat natrvalo. Vznikaly tak první kamenné dílny vyrábějící ve velkém polotovary pro vesnické (ručně pracující) kováře. Na malých hamrech pracoval hamernický mistr (někdy současně i majitel hamru) s najímanými dělníky. Hamernický učeň se najímal na tři roky. Tovaryšské zkoušky se však nedělaly. Po vyučení se dělník nenazýval tovaryš, ale pomocník. Skutečným tovaryšem, který vykonával nejodpovědnější práci se stával jen mimořádně zručný dělník. Ostatní zůstávali pomocníky třeba až do smrti nebo přešli do vesnických kováren či později do prvních továren. Z internetu článek Václava Hajera
Pokračování příště o hamrech v Dobřívi a o Buškově hamru u Trhových Svin.
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ OBECNICE Vážení spoluobčané, od posledního výtisku uplynulo již pár dní a já bych Vás rád seznámil s děním v našem sboru od poslední akce ke Dni dětí. Dne 17. 6. 2007 se naše jednotka na pozvání dětí z Bukovan zúčastnila v areálu dětské ozdravovny Dne otevřených dveří. Společně s jednotkou dobrovolných hasičů ze Zalužan jsme předvedli část naší techniky a shlédli program, který děti připravily. Zároveň jsme měli možnost si prohlédnout, společně s ostatními návštěvníky, celý areál Dětské ozdravovny. Další akcí bylo hašení kontejneru za prodejnou Jednoty, který pro nás připravila „Obecnická omladina.“ Hašení se zúčastnila naše Tatra 148, dva členové výjezdové jednotky a část našich nováčků. Požár byl během krátké chvíle zlikvidován a žádná škoda na majetku nevznikla. Největší akcí pro naši jednotku byl požár ve vojenském újezdě Brdy polesí Obecnice, lokalita Slanina. Požár lesního porostu byl nahlášen 17. 7. 2007 v 15.29 h. správcem lesní správy Obecnice p. ing. Pernegrem. Naše jednotka se po příjezdu spojila s velitelem vojenských hasičů a zahájila hasební práce. Postupně na místo požáru dorazily jednotky HZS Příbram, SDH Příbram, SDH Březové Hory, SDH Bohumín a další cisterny vojenských hasičů Jince. Podařilo se nám po velkém úsilí a hlavně díky trvajícímu horku rozvíjející se korunový požár zastavit a lokalizovat. Požár byl na třech místech v lesním porostu. V 18.45 h byla všechna ohniska lokalizována a uhašena. Na vyžádání velitele zásahu a správce p. Pernegra byla naše jednotka určena k hlídání požářiště a případnou lokalizaci. Do večerních hodin tam zůstala i jedna Tatra 148 vojenských hasičů. Během noci jsme museli ještě několikrát dohašovat ohniska. Druhý den kolem 8.h ranní jsme požářiště předali lesnímu LS Obecnice a vrátili se značně unaveni na základnu. Zásahu se zúčastnila dvě družstva naší jednotky v počtu 7 členů a byla použita technika –Tatra 148 Cas, Avie 30 a plovoucí čerpadlo. Velice nás mrzel přístup kolegů z Březových Hor, kteří po ukončení naložili balíky vody, které zakoupila LS Obecnice pro zasahující jednotky a v klidu odjeli. Ještě, že se o nás vzorně postaral starosta naší obce pan Karas, který nám zajistil občerstvení a pití, za což mu velice děkujeme. Za náš rychlý zásah naše jednotka obdržela poděkování od HZS Příbram a vedení Vojenských lesů. (pokračování na str. 4)
V neděli 8. července 2007 náhle zemřel náš dlouholetý člen a starosta našeho sdružení pan František Houska. Náš sbor v něm ztratil nejenom pracovitého a obětavého člena, ale i kamaráda a přítele. Je to pro náš sbor velká ztráta a do dnešního dne se někteří členové našeho SDH z jeho odchodu velice těžko vzpamatovávají. Jenom velice těžko budeme za něj hledat vhodného náhradníka.
Buškův hamr
4
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ OBECNICE (dokončení ze str. 3)
Na poslední schůzi výboru byl členy pověřen místo p. Housky prozatímním vedením SDH p.Juříček. Toto místo jsme obsadili do výroční schůze všech členů, kteří potom zvolí nového starostu a nový výbor. Jelikož máme v plánu např. úpravu hasičárny, okolí a další akce, chtěl bych touto cestou poprosit všechny členy našeho SDH, zda by nám nemohli alespoň občas pomoci. Nejde totiž do nekonečna vše nechat na pár lidech, jak tomu prozatím bylo. Jsme si vědomi, že máte svoje povinnosti v práci a doma, ale snad by se našla chvilka na pomoc při různých opravách a vylepšení, případně organizování akcí. Máme poměrně velikou základnu a je třeba toho využít. Byla by veliká škoda v současném trendu nepokračovat a pokazit si jméno, které tak pracně budujeme.
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Červenec - Srpen 2007
SOCIÁLNÍ
OKÉNKO
Své náměty nebo případné dotazy zasílejte na OU nebo email
[email protected] Farní charita Starý Knín a její Oblastní centrum charitních sociálních služeb (OCCHSS) v Novém Kníně nabízí terénní sociální služby pro seniory a zdravotně postižené. Hlavní zaměření této farní charity je pečovatelská, asistenční a ošetřovatelská služba. Obsah pečovatelské služby, jak jej vymezuje vyhláška MPSV 182/1991 Sb. ve znění pozdějších výpisů, spočívá hlavně v dovážce či donášce nákupu, obědů, obstarávání léků, drobné pomoci při úklidu domácnosti, vyřízení záležitostí na úřadě, doprovodu k lékaři, praní prádla, pomoci při běžných úkonech osobní hygieny, donášce topiva, topení a jiných úkonech dle potřeby klienta. Vyhláška určuje maximální míru finanční spoluúčasti klienta na poskytovaných službách. Od letošního roku je v platnosti nový zákon o sociálních službách, se kterým je spojena potřeba mít vyřízenou „bezmocnost“. Asistenční služba se poskytuje při těžších případdech postižení. Služba zahrnuje intenzivní péči o jednoho klienta v rozsahu několika hodin denně, podle potřeb a zdravotního stavu klienta. Ten si tuto službu připlácí dle domluvy s vedoucí střediska. Ošetřovatelská služba poskytuje domácí zdravotní službu, kde zdravotní sestry pomáhají nemocným při léčebných úkonech, které si nevyžadují hospitalizaci v nemocnici nebo v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN), ale nemocní je nezvládnou sami, například převazy, odběry krve, aplikace injekcí. Tato služba je plně hrazena zdravotními pojišovnami. K dispozici je i půjčovna kompenzačních a rehabilitačních pomůcek. V případě zájmu o poskytované služby, nebo o bližší informace je možno se obrátit na vedoucí střediska Charity sociálních služeb v Novém Kníně paní Řídká Vladimíra tel. 318 593 381 nebo 604 231 804. Adresa: FCH Starý Knín, Nám. Jířího z Poděbrad 47, 262 03 Nový Knín. S případnými dotazy se lze obrátit též na OÚ Obecnice. Krizová a poradenská linka pomoci seniorům. Volejte ZDARMA 24 hodin denně! Senior telefon 800 157 157. Cítíte se opuštěni, ztratili jste chu do života, zemřel Vám partner, zradili Vás nejbližší, je Vám smutno, ubližují Vám lidé, úřady, hledáte spřízněné duše či prožíváte jinou těžkou životní situaci? Volejte ZDARMA 24 hodin denně! Senior telefon 800 157 157.
Lékař a my
Ze strany obce máme podporu a tak je třeba nezklamat jejich důvěru. Jsem velice rád, že se dle mého názoru zde začíná tvořit skupina lidí, na které je spolehnutí, a se kterými můžeme začít něco podnikat. Byl bych rád, abyste se k nám připojili i vy, ostatní členové. Za SDH Obecnice - Petr Juříček
Pro letní rubriku mi dovolte poněkud odlehčit téma několika příhodami s gynekologickou tematikou: Na klinice při zkoušení mediků bylo studentovi svěřeno vedení porodu. Rodička byla zkušená, rodila popáté, vše proběhlo jako z učebnice. Po zkoušce měl pan profesor jedinou připomínku: „Pane kolego, jen maličkost. Po porodu se poplácá po zadečku miminko, ne maminka“. Pacientka se připravovala na gynekologickou operaci, měla za úkol zhubnout před operací alespoň deset kilogramů, ale nedařilo se. Na výtky lékaře uváděla, že vždycky zhubne, pak něco přibere. Na dotaz lékaře, kolik že tedy byla její nejnižší váha, uvedla: „Tři a půl kila při narození“. Pan profesor se rekreoval v lázních, kde ho potkala jistá pacientka. Žoviálně se hlásila: „Vzpomínáte si? Operoval jste mě před rokem“. Pan profesor měl pohotovou odpově : „Promiňte, ale podle obličeje Vás nepoznávám“. Když už jsme u těch lázní, letošní dovolenou jsme opět strávili v Třeboni. Týden v lázních s procedurami, obytováním a polopenzí cca 1 000,- Kč na den. Procedury dopoledne, odpoledne kolo, kam až se dojede, je rovina. Pro aktivní relaxaci dokonalé. Pokud by nevyšlo počasí, zatím se nám to nestalo, je kolem spousta nabídek na výlety: funkční rodinný hamr, vesnické muzeum, zámek v Třeboni, malebné Holašovice, rozhledna na Kleti, blízko do Jindřichova Hradce, Krumlova nebo Budějic... Lze vřele doporučit. No a nakonec ještě něco na procvičení závitů: Zkuste vytvořit smysluplná slova z následujících písmen: pleata, sartod, dřustěsínoe. Jak bude vypadat zrcadlový obraz čísel podle vzoru d – b: 2, 3, 4, 5 ? • Najdete slabiku, která bude společná pro oba zbytky slov, podle vzoru čá - ra....ra – dost? pa - ..... – ras , tý - .... – ík, o -.....- várna. :-))) Hezký zbytek prázdnin.
Drsvo
5
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Červenec - Srpen 2007
Divadelní soubor Skalka
Kdo mluví s koněm aneb Sanatorium Na Skalce (úprava J. Hudeček a B. Svoboda) Úspěšná sezóna v Lesním divadle Na Skalce byla zakončena v sobotu čtrnáctého července ohromnou návštěvou asi pět set padesáti diváků. Na letošní lesní divadelní sezónu připravil divadelní soubor Skalka hru Alexe Koenigsmarka spisovatele, dramaturga, televizního, filmového a rozhlasového scenáristy. Hru jsme museli pro prostředí lesního divadla trochu upravit, ale texty zůstaly vcelku zachovány. Jednalo se o příběh mladého, přeštudovaného, vousatého lékaře Eduarda Waldteufela (Valdtojfla). Bohouš Svoboda, jak veřejně prohlásil, se obětoval pro umění a nechal si narůst vous, který mu byl poté odborně přebarven z barvy šedivé na barvu zrzavou a posléze barvu tmavší, stejně jako vlasy. To jej dostávalo do do složitých situací v životě, jako při samotné hře. Mladý starší lékař byl neustále se svými životními názory v rozporu s okolním světem.
Asi by bylo zbytečné popisovat děj hry, tak jen k postavám. Postava režiséra hry je jedna z nejdůležitějších, a tak jsme si ji museli hýčkat. Ale stejně jsme raději odstranili šibenici, která na scéně zůstala po Strakonickém dudákovi. Faktem zůstane, že rejža Pepa Hudeček se svými dlouholetými zkušenostmi přiřadil, z toho mála co měl k dispozici, k postavám patřičné typy ochotných či přemluvených herců. A poté se jim snažil vysvětlit, co postava představuje. Prý se mu to povedlo, ani se prý po zkouškách doma s manželkou nehádal. Ředitel léčebny, doktor Hálek, v podání Jardy Krejčího byl přímo ze života. Odborné diskuse profesní střídal s odpočinkovými diskusemi rybářskými a předváděl ředitelský život v zastrčeném sanatoriu v plné šíři. Sestřičky Jana – Katka Kryllová a Karla – Jana Bošková byly ve svých sesterských úborech nejen krásné, ale i úspěšné. Každá představovala jiný povahový typ. Katka tak trochu usedlý, jak prohlásil v roli doktor Eda „jemná, čistá, příjemná“, na rozdíl od Karly – Jany, která
byla spíše živlem užívajícím si života. Jednu chvíli jsem se bál, že po jedné lechtivější scéně nebudu smět do běštínské hospůdky, kam chodí její manžel. Dopadlo to dobře, pochopil, že náš vztah je ochotnicky profesionální. Máme se jen rádi. Jiný vztah s kolegyní lékařkou Jiřinou Fléglovou – Slávkou Kryllovou se rozvíjel zprvu neúspěšně, ale po vypití několika lahví červeného (bylo vynikající) a přiznání skutečného věku, skončil v objetí slzících herců a málem manželstvím doktora Edy a doktorky Jiřinky. A nastupují pacienti. Léčebna Na Skalce je vlastně sanatoriem plicním, ale po krásných scénách pacientů to chvílemi vypadalo na léčebnu úplně jiné odbor-
nosti. Naše nová dobrovolná ochotnice (přihlásila se k hraní sama a bez nátlaku) Jana Šefrová z Drahlína, jinak pacientka paní učitelka Navrátilová, překvapila tím, jak rychle zapadla do kolektivu ochotníků i dobrým nápadem pacientských triček s nápisem Léčebna Na Skalce. Sedla krásně do kolektivu statných pacientů a pacientek, paní Kozlové – Jany Karasové, paní Krausové – Romany Polákové a dědka Brázdy – Zdeňka Procházky. Jejich scéna, kdy přednášejí text: „A jsme tlustý na tři prsty, a jsou špeku čtyři vrstvy…“, vybudila bouřlivý potlesk na otevřené scéně. Zdenek Procházka, jako starej Brázda, pomalu ani nemusel hrát, stačilo když vylezl na scénu a úspěch byl zaručen. A když začal hrát, tak byl dvojnásobný. Pacienta Huška, roli spíše negativní, zahrál Pepa Béda Hudeček jako by na někoho takového v životě už narazil. (pokračování na str. 6)
6
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Červenec - Srpen 2007
Divadelní soubor Skalka (dokončení ze str. 5) Poznámka pro děti – Béda je jinak v životě hodný, ochotný a nedonáší. A je slušný, každému chce jen pomoc. Dvojice manželská, pacient ředitel něčeho Ing. Vojta – Honza Laso Provazník a jeho manželka paní Vojtová – Marie Novotná vskutku zkušeně a pěkně zahráli honoraci z doby předrevoluční a Honzova scéna na večírku se židlí i posléze záchvat Marušky byl jako opravdický. Po pátku nastal malý problém. Marie náhle ochořela a rejža odchytil Evu Svobodovou, kterou vyděračsky požádal o záskok. Přece by nenechala padnout divadelní soubor, když jsme to tak dlouho studovali. Nenechala, do druhého dne se text naučila, a tak jsme zažili scénu záchvatu v úplně jiném pojetí. Pro nezasvěcené, kteří přihlíželi, nebylo to vyřizování domácích rodinných problémů, bylo to jiné pojetí hysterického záchvatu a trochu nás to rozhodilo. Na scéně i za scénou několik přítomných ronilo slzy a někteří vzápětí pomalu mezi vzlykáním nemohli mluvit. Ještě musím zmínit hospodskou Veroniku – Veroniku Kindlovou, ta sehrála hospodskou podle svých zkušeností i s taneční vložkou se sestrou Karlou. Štamgasti v hospodě a poté kůň, Tůma – Lukáš Ručka a Štěpánek – Honza Karas, to jsou naši mladí stále se lepšící herci. Jejich kůň na konci divadelní hry překvapil snad
všechny diváky a při jedné hře odepsal i doktora Fujtajfla. Skutečně jsem se musel otočit od diváků, protože odchod koně ze scény by nevydržel se nesmát ani pravý herec profesionál. Tímto se na závěr omlouvám všem, které jsem ve hře kopal a fackoval. Bylo to opravdu nahrané, jen Honza slízl omylem facku skutečnou. Takže dík rejžovi Pepíkovi Hudečkovi za to co s námi dokázal a hercům, že to dokázali. Když už jsem v děkování, to samozřejmě patří osvětlovací rodině Švajdlerovic, Karelu Švajdlerovi st., Karlu Švajdlerovi ml, Aničce Švajdlerové, za kvalitní osvětlování scény. Veliké poděkování patří Pavlu Městkovi, nyní již z Obecnice, za krásně namalovanou scénu i za výrobu nádherného koně. Ač se to nezdá, bez nápovědy bychom byli někdy víte kde? Díky proto Marušce Kopecké a Hance Kunické. Dík patří i dalšímu personálu bez kterého by to nešlo, u pokladny Marii Ježkové, Bohunce Hudečkové, v občerstvení Jirkovi Kryllovi, Jindrovi Kadlecovi, Evě Polákové, Bohunce Kadlecové, podleským hasičům zastoupeným Míšou Matějíkem i pořadatelské službě Pepovi Karasovi a Láovi Novotnému. V neposlední řadě děkujeme firmě Kryll elektro – Jiří Kryll za terénní úpravy v lesním divadle. Pokud jsem na
někoho zapomněl, napravím to příště. Vám, vážení naši příznivci, děkujeme za přízeň a příští rok se na vás těšíme. Dávejte na sebe pozor, a vám zdraví slouží, protože život není peřinka, ale někdy pěkně naducaná duchna a někdy je těžký i pro koně, že přátelé. bs
CO SE U NÁS TAKÉ DĚLÁ . . . Při shánění dopisovatelů narazím občas na lidi v obci, kteří se zabývají zajímavými činnostmi. Dnes vás s dalšími druhy batikování seznámí Blanka Sýkorová.
VYVAZOVANÁ A ŠITÁ BATIKA Při vyvazované a šité batice nelze předem s jistotou určit kontury a tvar budoucího vzoru, což práci nijak neznehodnocuje, ale naopak je osobitým znakem této technik. Vyvazovaná batika je asi nejznámější a zároveň nejjednodušší způsob batikování. Spočívá ve vyvazování různých obrazců – koleček, pruhů, přímek apod. Když chceme například na oděvu vytvořit kolečko, uchopíme látku v místě, kde chceme mít střed kolečka, a ovážeme provázkem kolem dokola. Čím bude pruh omotaný provázkem širší, tím bude širší kolečko na oděvu. Koleček je možno udělat i několik za sebou, měnit jejich šířky, šířky mezer mezi nimi... Provázek pořádně stahujeme aby nám barva nevnikla i pod něj. Kromě koleček jdou také podobně udělat proužky a to tak, že látku pravidelně poskládáme a vyvážeme pruhy stejným způsobem jako u koleček. Můžeme také vytvořit nepravidelné, ale přesto velmi pěkné motivy tak, že látku libovolně zmuchláme a takto
zmuchlanou ji provázkem zavážeme do pevné koule. S motivy vyvazovanými na látku si můžeme libovolně pohrát, např. látku různě poskládat, kombinovat jednotlivé obrazce apod. Zajímavého efektu dosáhneme, pokud provázek, který používáme, dopředu obarvíme. Svázanou látku také můžeme barvit v několika po sobě jdoucích odstínech (vždy od nejsvětlejší po nejtmavší) – nesmíme však zapomenout postupně vyvazovat další pruhy, kolečka apod.Když máme látku navázanou, tak v hrnci rozpustíme barvu podle návodu na obalu. Přisypeme alespoň tři lžíce soli a namočenou látku dáme do hrnce tak, aby byla celá ponořená. Před ponořením můžeme látku namočit, ale není to nutné. Pak vaříme asi 20 minut a nezapomeneme občas zamíchat. Po dvaceti minutách vypneme a necháme trochu vychladnout. Poté obarvenou látku vyndáme, propláchneme pod proudem čisté vody a ještě před přestřižením provázku dáme ustálit do připraveného roztoku vody a octu. Po rozmotání provázku je dobré ještě jednou tento postup zopakovat.
ŠITÁ BATIKA Šitá batika také není složitá. Má tu výhodu, že nám na oděvu vytvoří jakýkoliv obrázek. Ten si nejprve předkreslíme na tričko, látku apod. a poté ho prošijeme režnou nití a pevně stáhneme. Chceme-li mít čáru hrubší, vyšijeme linii dvakrát těsně vedle sebe. Můžeme vyšívat vlnky, čtverce, spirály… Prostě, co nás napadne. Barvení se provádí stejně jako u vyvazované batiky. Příště sypaná batika.
7
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Červenec - Srpen 2007
Zajímavosti v našem okolí
„Prostranná kotlinka lesní, ve středu prorytá potokem a ze tří stran obstoupená příkrými stráněmi, stala se posledním nejkrvavějším jevištěm bitvy. Ohromné smrky a jedle rozpínaly ve výši větve své jako chrámová klenba nad hlavami bojujících. Pochmurná, nevlídná dolina, temná i za jasného dne, byla vyvolena za hrob těch zoufalců, kteří necouvali, ale vraždili a padali. Při zamračeném nebi panovala pod těmí spoustami jehličnatými poloviční temnota, která i vítězi plnila srdce teskností. V pološeru tam míhaly se vzduchem meče nepřetržitě jako blýskavice a dopadání jejich zvonilo jako příšerná hrana v nářek raněných. Zápas podobal se již pohřbu ...“ Místo, které František Procházka líčí v historickém románu Miroslava z Lestkova, je jedno z brdských údolí nad Litavkou. Z jedné strany nad ně vystupuje hřeben hlubošských lesů, který se tu hrotí do Provazce, Holého vrchu a Hořice, z druhé strany jsou Písky, Starý Vrch a Špic na straně hořovické. Je to vlhké údolí s mnoha druhy mechů a vlhkomilných rostlin. Na jednom místě se tu říká V jezírkách a staří lidé ještě pamatují několik mělkých bahnitých jezírek. Dolní část údolí při ústí do Litavky má jméno V zabitých. Je tomu už více než pět a půl století. Krutá a dlouhá bouře zmítala tenkrát českou zemí. Řinčely meče, plály požáry, válečné korouhve se třepotaly ve větru, podkovy koní nesoucích těžké jezdce zvonily na cestách a klopýtaly přes les. Husitské války. O Podbrdsku se nedá říci, že to byla krajina typicky husitská. V její severní části stál Karlštejn, v té době přední pevnost stoupenců krále Zikmunda, a na straně západní byla katolická Plzeň. Široké okolí těchto dvou bodů bylo ovládáno protihusitskou mocí. Z jejího vlivu už se vymykal jih a jihovýchod Brd, kde byly centry husitského hnutí městečka Příbram a Březnice. Příbram bývala majetkem pražských arcibiskupů a Arnošt z Pardubic zde postavil kamennou tvrz. Když začaly husitské války, byl pražským arcibiskupem Konrád z Vechty, který v roce 1421 přestoupil na stranu podobojí a s ním i Příbramští. Ochranu města svěřil Konrád z Vechty husitskému hejtmanu Janu Zmrzlíkovi z Orlíka. Brzy nastaly Příbrami krušné chvíle. Husitská bašta byla trnem v oku katolickému šlechtici Hanuši z Kolovrat, hejtmanu měst pražských, který měl majetek v západní části Podbrdska a na Plzeňsku. Vojsko Hanuše z Kolovrat během let 1421 a 1422 několikrát kališnickou Pří-
bram přepadlo a vydrancovalo. Městečko bylo totiž jen chatrně opevněno palisádovou hradbou. V září roku 1422 se Příbramští dozvěděli, že se na ně pan Hanuš znovu chystá. Patrně si nebyli ve špatně opevněném městě jisti a rozhodli se pro střetnutí v otevřeném poli. Snad počítali i s útokem ze zálohy. Cesta, kudy Hanuš do Příbrami přijížděl, vedla údolím Litavky a tady mělo dojít ke střetnutí. S Příbramskými, které vedl hejtman Alšík, šel také branný lid Zmrzlíkův pod velením Absolona Kovaříka. Dohromady jich stálo tři sta pěších a osmnáct jezdců proti přijíždějícím sto čtyřem jezdcům s Hanušem z Kolovrat v čele. Bitva se rozpoutala dne 8. září 1422. Pramenem k této události je kronika Bartoška z Drahenic, příslušníka drobné české šlechty, který měl manskou povinnost ke Karlštejnu a v husitských válkách stál na katolické straně. Z Bartoškovy kroniky, podle historiků objektivně psané, se dozvídáme, že střetnutí dopadlo pro husity zle. Třicet jich zůstalo na bojišti zabitých, šestnáct šlechticů a sto patnáct měšanů bylo zajato a zbytek příbramského vojska se rozprchl. Zajaté odvedli do vězení na Hanušův hrad Libštejn nad Berounkou. O tom, kde se bitva strhla, Bartošek podrobněji nepíše. Jeho kronika říká jen to, že to bylo někde v okolí Hluboše. Lidové podání určuje však její dějiště přesně. Podle něho došlo k bitvě na poloviční cestě mezi Hluboší a Jincemi, v dolině Litavky, kde do ní z pravého břehu vtéká potůček z údolí s příznačným jménem V zabitých. Tradici později podpořily nálezy v těchto místech. Pod údolím V zabitých je na Litavce rybník, pod kterým stála stará železářská pec s osadou zvaná Bílá Hu. Je zaznamenáno, že za její přestavby v 17. století se v zemi našly zrezivělé polámané meče, nože, hroty šípů a podkovy. Na další nálezy tu přišli na počátku 19. století, kdy od hamru vykopávali novou odpadní strouhu, a pak opět v roce 1853, za obnovy hráze rybníka. Leccos se našlo i při polních pracích. Dolní konec údolí V zabitých, kam František Procházka umístil krvavé vyvrcholení bitvy, mohl být skutečně součástí dějiště dávné dramatické události. Možná, že tady Příbramští čekali v úkrytu na Hanuše, a snad pak tudy prchaly poražené husitské šiky, aby se zachránily v lesích. Bitva Příbramských s Hanušem z Kolovrat žila po dlouhý čas v povědomí zdejšího lidu. Vyprávělo se, že voda v Litavce byla tenkrát rudá krví padlých. Existuje dokonce i pověst, líčící průběh bitvy. Byla zapsaná - a bezpochyby navíc
D
E Jubilea v červenci slavili Antonie Šeflová 75 let Eduard Kříž 75 let
Jubilea v srpnu slavili a budou slavit Marie Moulíková 65 let Růžena Strnišová 60 let Ladislav Slančík 75 let
Jubilea v září budou slavit Věra Petráňová 85 let Jiřina Fulínová 60 let Olga Havelková 60 let Josef Krotil 55 let František Hertus 85 let Václav Neliba 60 let František Mareš 60 let Jiří Hylán 55 let
D
Údolí zabitých u Čenkova
romanticky přikrášlená v roce 1855 v sešitě s názvem Čenkovská kaplyčka, (psáno dle autora) uloženém pak dlouho ve zdejší škole (dnes bohužel nezvěstném). „Čenkovská pověst“ inspirovala románovou prvotinu Františka Procházky, známějšího pod pseudonymem Franta Župan. Když spisovatel, pocházející z blízkého Běštína, trávil v roce 1880 v rodném kraji své první vysokoškolské prázdniny, zaujala ho pověst objevená v čenkovské škole natolik, že se rozhodl napsat podle ní „historickou povídku z 15. věku Miroslava z Lestkova“, jak zní původní titul románu. Román pak vyšel v sešitech Ottovy laciné knihovny. V romantických scénách je vylíčeno přepadení Příbrami Hanušem z Kolovrat, bitva na Litavce a její konec v údolí V zabitých, obléhání Karlštejna i prostředí středověkého Valdeka. Tím vším se prolíná láska dvou mladých lidí urozeného stavu, kališníka Petra Zmrzlíka ze Svojšína a Miroslavy z Lestkova, dcery pána na Valdeku, přísného katolíka a obránce Karlštejna. Procházkova prvotina už sotva kdy vyjde, dlouhé plamenné proslovy hrdinů nejsou již pro dnešního čtenáře čtivé. Ale před sto lety měla Miroslava z Lestkova svůj význam: vzbudila zájem prostých lidí o minulost jejich kraje. V mnohých rodinách na Hostomicku a Hořovicku uchovávají ještě její rozedrané exempláře, svědčící, jak oblíbená to byla knížka. Převzato z internetu, stránky Čenkova
E
V této rubrice vás budeme seznamovat ze zajímavými místy, která se nacházejí v blízkém ale i vzdálenějším okolí. Dnes již není problémem přesunout se z místa na místo bu pěšky, na kole nebo autem (ti, kteří se hůře pohybují). Případně, pokud se o těchto místech chcete dozvědět více, vás upozorníme na zdroje ze, kterých čerpáme informace.
8 Jak vysvitne slunce a začne svými paprsky šimrat některé živočichy za ouškem, slechem nebo jinde,nutí ho vyrazit do světa. Každý z živočichů, který opustí svou rodnou rezervaci by měl napsat zprávu se svými zkušenostmi z jiných rezervací. Ovšem někteří živočichové naší rezervace neudrží ve svých drápech tužku, a někdy ani ve svých hlavičkách informace a myšlenky. Živočichové by posléze poučeni nenaráželi ve světě na problémy. Nás přitáhla Třeboňská rezervace se svými vodními plochami a hajzlími živočichy komářího a ovádího typu. Ovšem pokud umíte používat končetiny dolní, můžete se přibližovat po této rezervaci na velocipédu. Je zde rovina. Kopec se vyskytuje minimálně, ale pořád musíte šlapat. V této lázeňské rezervaci vám vyléčí rány z bojů s cizími živočichy, viry i rány způsobené stárnutím organismu. Naloží vás do kádě se slatinnou kaší, kde většinou usnete. Což prý léčí. My bychom mohli v rezervaci využít jílovité obecnické půdy a nakládat živočichy u nás do jílové kaše. Po zaschnutí jílu (musí se udělat otvory pro dýcháni) se v zábalu bude živočich léčit. Jíl rozbijeme kladivem a na nás vyskočí znovu zrozený živočich či živočiška. Poděkují nám tlapkou, pařátem či pohlazením po tváři. Tato léčba by měla mnoho přínosného pro Rezervaci, přilákala by nové živočichy a léčení jílovitými zábaly by bylo vlastně i depilací. U chlupatých živočichů, či chlupatých části jejich těla, nastane při snímání jílovitého zábalu perfektní depilace, vytrhání ochlupení. Pokud jste to nezkoušeli, je to jako v reklamě v televizi. Vůbec to nebolí. Další léčebnou metodou Třeboňské lázeňské rezervace je masáž proudem vodním. Tu by mohl provozovat správce rezervační léčebny při kropení zelené plochy, po které někteří živočichové honí mrtvého koženého živočicha. Léčení živočichové by pobíhali nazí po ploše hřiště a nastavovali by bolavé části těla hojivému proudu vody. Pravda občas čerpadlo vezme sebou i nějaký kámen, ale kámen je také součásti přírody. A příroda léčí. Mohl bych ještě pokračovat s novými nápady léčení, okoukali jsme jich dost. Myslím, že ostatní živočichové rodu samčího i samiččího jsou dostatečně poučeni pro cestu do této oblíbené jihočeské rezervace. Zpravodaj rezervace
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Červenec - Srpen 2007
Z OKNA DO OKNA Ve zpravodaji je několik rubrik které sice nevycházejí pravidelně , ale čas od času je používám. V jedné z rubrik nazvané Z okna do okna píšu já nebo někdo z vás o problémech, které člověka čas od času zaujmou. Stává se velmi málo, že bych ve schránce nacházel dopisy které nejsou podepsány, ale občas nějaký dojde. Normálně se jimi nezabývám, zastávám pravidlo, že každý by se pod své názory měl podepsat. O problémech, které člověka tíží, by se mluvit mělo, ale vše by mělo mít nějakou formu. Řekl bych snažící se problém řešit. A te k anonymu, určitě jej nebudu otiskovat, ale pozastavím se nad některou myšlenkou. Jedná se vyjádření pisatele a jeho pocitech při návštěvě obecnické rezervace a o jednání obsluhy, Martina Nerva Sirotka. Pisatel má pocit, že vyčerpaný a unavený „správce rezervace“, který při obsluhování občas křičí, „že jej někdo štve, by neměl svoji osobou obtěžovat lidi s dobrou náladou, kteří jsou přátelští a chtějí se u vody pobavit.“ Pisatel podle všeho mladší člověk, má pravdu, že chce být obsluhován spokojenou, usmívající se obsluhou. Z vlastní zkušenosti se mi zdá, že obsluhujícímu někdy nedávají mladí návštěvníci moc příležitostí, aby se usmíval. Především, když po nich uklízí svinčík, který v rezervaci zanechají. A to platí občas i na ty starší. A pokud k restauraci obsluhuje i bazén, kde někdo zlomyslně ucpe odtok nebo provede na zařízení hřiště či kurtu něco jiného, není se co divit, že obsluhující občas křičí. My, co ho známe, víme proč se mu říká Nerv. Ruku na srdce, také jsem raději, když se na mne ten, kdo mě obsluhuje usmívá, ale někdy to asi nejde. Pisatel dopisu mi připadá jako slušný člověk, ale pokud někomu něco vytýkám snažím se pochopit obě strany mince. Konfliktů a přenic je přece v našem světě až až. Lepší je snaha se s druhým domluvit. Tak jak to ukončit, asi tím co napsal dotyčný: „Má někdo podobný pocit nebo zkušenost a nebo je to jen můj neobjektivní pohled? Nevím, každopádně se mi aspoň napsáním těchto řádek ulevilo.“ Tak to je dobře, jen si myslím, že i s Martinem Nervem Sirotkem se dá rozumně domluvit. Pokud se pisatel příště, možná oprávněně proti jednání druhého ohradí, bude lepší to řešit z oka do oka, nebo chcete-li z okna do okna. Ale určitě by se měl pod svůj názor podepsat. Bohouš Svoboda
OBECNICKÝ ZPRAVODAJ • Vydává OÚ Obecnice • Uzávěrka vždy 13. v měsíci • Grafická úprava Katka Stejskalová • Tisk Příbramská tiskárna
