Obecná charakteristika luskovin

Obecná charakteristika luskovin

Obecná charakteristika luskovin Luskoviny – rostliny, jejichž plodem je lusk Luštěniny – semena bobovitých rostlin užívaná v potravinářství Význam pěstování: 

Krmivářství: zdroj bílkovin pro krmné směsi hospodářských zvířat - obsah bílkovin je proměnlivý v závislosti na odrůdě, půdních a povětrnostních podmínkách, stupni zralosti a agrotechnice 

nadzemní hmota



sláma luskovin



součást směsí – zdroj bílkovin



konzumní účely: produkty suchých semen, nezralá semena a lusky jako zelenina



meziplodina na zelené hnojení

Pozitiva pěstování luskovin -

vysoký obsah dusíkatých látek

-

vysoký obsah vitamínů – A, B1, B2, C, E

-

zdroj minerálních látek, především Ca, P

-

zlepšují půdní úrodnost

-

přerušovače v obilních sledech (jařina) s fytosanitárním působením

-

kořeny luskovin sahají až do 1,5m – vynášení nedostupných živin, mobilizace hůře přístupných živin a rozšiřují tak koloběh živin

-

schopnost fixovat v symbióze s hlízkovými bakteriemi (rhizobia) na kořenech vzdušný dusík. Asimilovaný dusík využívají nejen pro svou potřebu, ale obohacují jím i půdu. Při vyšších dávkách minerálního dusíku tato schopnost klesá

-

odplevelující účinky

1


Negativa luskovin -

větší podíl tvrdých semen

-

zvýšená citlivost na průběh počasí a na choroby a škůdce

-

vysoké sklizňové ztráty, náchylnost k poléhání

-

postupně kvetou a dozrávají, poléhavost

-

po sobě nesnášenlivé (4 roky)

-

obsah hořkých látek (bob, žlutá lupina)

-

výnosová nestabilita

-

malá kompenzační schopnost

-

pomalý počáteční růst

Perspektiva pěstování luskovin -

osevní plochy klesají v důsledku snižování počtu chovaných zvířat

-

významu nabývá pěstování tzv. Amylozních hrachů – získává se z nich amylóza, která slouží na výrobu biologicky nezávadných plastů

Biologická charakteristika Čeleď -

bobovité (nebo také vikvovité, motýlokvěté)

Kořen -

silný, kůlový, mohutný (nejmohutnější – lupina, bob, hrách a vikev; nejméně vyvinutý – fazol, soja, čočka) - na kořenech je přítomnost hlízkových bakterií 2


Stonek -

stonek je dělen uzlinami (nody) na články (internodia)

Nelze jednoznačně charakterizovat celou skupinu: 

vzpřímený – bob, keříčkové odrůdy fazolu, sója



poléhavý – hrách, vikve - působící největší potíže při sklizni. Pěstování těchto luskovin je často vázáno na využívání podpůrných plodin (oves, hořčice bílá).



vystoupavý – na bázi poléhá, ale generativní část rostliny je vzpřímená (podklesnutí porostu): intermediární odrůdy hrachu setého



ovíjivý – některé druhy fazolu

Listy Nelze jednoznačně charakterizovat celou skupinu: -

sudospeřené, zakončené úponky – hrách, čočka, vikev, bob

-

lichospeřené - cizrna

-

trojčetné - fazol, soja

-

dlanitě dělené – vlčí bob

Květenství -

hroznovité, samo (většinou) i cizosprašné (je vzácná – bob, vikev huňatá, vlčí bob žlutý), kvetení odspodu rostlin

Plod -

lusk (1- 11 semen) složený ze dvou chlopní, na vnitřní straně pergamenová blána.

-

Jsou náchylné k pukání - větší odolnost k pukání má čočka, cizrna, sója a některé formy fazolu a lupin. Šlechtěním se omezuje.

3


Semeno -

složené z osemení a klíčku s velkými dělohami

-

endosperm chybí nebo je vyvinut málo

a) šev (1), pupek (2), chaláza (3), mikropyle (4), obrys kořínků (5) b) Dělohy (7)- zásobní látky, Klíček- zárodek (8), základy listů (10), zárodek kořínku

(9), Osemení (6)- barva semene

Vzcházení luskovin -

velká potřeba vody k nabobtnání 90 – 140% hmotnosti suchých semen. S tím u jarních luskovin souvisí potřeba včasného setí. Teplomilné luskoviny (fazol, sója) lze však vysévat až později, při teplotách půdy 8 – 10oC.

-

Na teplotě půdy a zásobě vody je závislá délka období klíčení a vzcházení, zejména jeho rovnoměrnost.

Luskoviny jsou dvouděložné rostliny s dvojím charakterem vzcházení: 

vzcházení epigeické ( fazol, sója, lupina) - prodlužující se hypokotyl prorůstá půdou a vynáší nad její povrch dělohy, které se rozevírají a svým obsahem chlorofylu plní po určitou dobu i asimilační roli, po vyčerpání živin zasychají a opadávají



vzcházení hypogeické (všechny ostatní druhy) - dělohy zůstávají v půdě a na povrch prorůstá prodlužující se epikotyl se základy pravých listů

Obecně platí, že s větší velikostí semen se zvětšuje potřebná hloubka setí. Epigeicky vzcházející druhy se však musí vysévat relativně mělčeji než druhy vzcházející hypogeicky. 4


dělohy

HYPOGEICKÉ

EPIGEICKÉ

Hrách, bob, vikve, čočka

Fazol, sója, lupiny

Kvetení a zrání -

Květní poupata se zakládají postupně s růstem rostliny v úžlabí listů generativní části rostliny (s výjimkou lupin, kde je květenstvím vrcholový hrozen).

-

Postupné kvetení a dlouhé období zrání se projevuje v nerovnoměrném dozrávání luskovin. To ztěžuje stanovení vhodného začátku sklizně i vlastní sklizeň a je příčinou vysokých sklizňových ztrát a zvýšených nákladů na posklizňové ošetření.

U luskovin rozlišujeme 3 stupně zralosti: zelená, žlutá, plná. Nejobjektivnější metodou určení zralosti luskovin je k stanovení vlhkosti semen.

5


Zvláštnosti vývoje luskovin Luskoviny náleží převážně k jarním plodinám. Ozimé formy má vikev huňatá, vikev panonská a ozimá peluška. Ani tyto plodiny nelze charakterizovat jako pravé ozimy, neboť i při jarním setí kvetou a poskytují výnos semen. Pěstování přezimujících luskovin je v našich podmínkách značně rizikové.

Požadavky na podmínky prostředí Teplota: výrazné rozdíly - k teplomilným luskovinám náleží v našich podmínkách fazol a sója. Nejotužilejšími druhy jsou vikve, hrách a bob. Vláha: reagují citlivě na přebytek i nedostatek vláhy. Přemokřené půdy nesnášejí žádné luskoviny. Všechny druhy vyžadují přiměřený dostatek vláhy v období klíčení a vzcházení. Půdní podmínky: v nárocích na půdu jsou mezi luskovinami značné rozdíly. Plastický je hrách, který se může pěstovat téměř na všech půdách za předpokladu vláhové jistoty. Na lehčích až středně těžkých půdách se pěstuje čočka, případně lupina a fazol. Vyhraněné nároky má sója, která vyžaduje půdy výhřevné, středně těžké a hluboké. Pro pěstitelský úspěch má u všech luskovin význam pH půdy. S výjimkou lupin, vyhovuje neutrální až slabě alkalická půdní reakce.

Výnosové prvky luskovin 

počet rostlin na jednotce plochy (např. hrách 80 – 100, bob 40 – 55, sója 60 – 80)



počet lusků na jedné rostlině a na jednotce plochy (např. hrách 5 – 8, bob 8 – 12, sója 8 – 15) 6




počet semen v lusku (např. hrách 3 – 6, bob 3 – 5, sója 2 – 4)



hmotnost semen (HTS) – např. hrách 210 – 320g, bob 430 – 580g, sója 160 – 190g.

Počet lusků na rostlině je nejvariabilnějším prvkem výnosu. Potenciální schopnost luskovin v tvorbě poupat, květů a lusků je vysoká, např. rostlina bobu je schopna vytvořit až 100 poupat. V závislosti na podmínkách prostředí (vysoká teplota, malá vzdušná vlhkost, půdní sucho) může docházet k velké redukci založených generativních orgánů. Počet semen v lusku je nejméně variabilním výnosovým prvkem. Spodní lusky mají větší počet vyvinutých semen. Výrazný vliv má opylení. Při poruchách výživy, nepříznivých vnějších podmínkách a negativním působení patogenů se snižuje počet vyvinutých semen. Hmotnost semen je sice odrůdovým znakem, ale vlivem povětrnostních podmínek v období zrání může docházet k jejímu kolísání v jednotlivých letech na stejném stanovišti až o 20 – 30%.

Zařazení luskovin v osevních postupech Malá náročnost na předplodinu umožňuje zařazovat luskoviny po většině předplodin. Až na výjimky je nevhodné jejich pěstování po sobě, jiných luskovinách a jetelovinách. Snášenlivost pěstování po sobě je známá pouze u sóji, lupin a hrachoru. Ostatní luskoviny by měly být pěstovány na stejném pozemku nejdřív po 3 - 6 letech. Obvykle se pěstují po obilninách, kterým by měla předcházet hnojem vyhnojená okopanina. V osevním postupu představují luskoviny velmi kvalitní předplodiny.

7


Základní zpracování půdy a předseťová příprava půdy je klasické jako pro jiné jařiny, tj. podmítka (dle předplodiny) a orba na podzim. Hlavním cílem předseťové přípravy půdy na jaře je vytvoření seťového lůžka v optimální hloubce, šetření půdní vláhou a redukce plevelů. Po usmykování pozemku následuje kypření na hloubku setí (brány, kombinátor). Pro později vysévané teplomilné luskoviny (fazol, sója) je nutné udržovat půdu v bezplevelném a kyprém stavu až do doby setí.

Hnojení Hnojení luskovin má specifické zvláštnosti, vyplývající z biologické fixace N hlízkovými bakteriemi. Na minerálním hnojení N je většina druhů luskovin téměř nezávislá. I když celková potřeba N se pohybuje mezi 100 – 150kg.ha-1, dodává se s minerálními hnojivy pouze startovací dávka 0 – 20 – 30kgN.ha-1 potřebného po vzejití pro první období růstu. Vyššími dávkami se hnojí sója (80 – 120kg.ha-1). Fosfor a draslík luskoviny lépe využívají ze staré půdní síly než z přímého hnojení a proto bilančním hnojením pouze vyrovnáme odběr živin úrodou. P a K hnojiva je výhodné zapravit již na podzim před orbou anebo ve formě zásobního hnojení. Dobré využití živin a činnost hlízkových bakterií jsou vázány na vhodnou půdní reakci. Pro správnou výživu luskovin mají značný význam stopové prvky v půdě, např. molybden.

Založení porostu - doba, způsob, výsevek Podmínkou k založení produktivního porostu je kvalitní osivo s vysokou klíčivostí a vitalitou. Osivo luskovin se před výsevem moří, nejlépe formou inkrustace. Očkování osiva vhodnými preparáty se může zlepšit virulence hlízkovými bakteriemi v půdách, kde luskovina nebyla po dlouhou dobu pěstována. Kvalitní setí znamená dodržet výsevek, termín setí a hloubku setí. 8


O hloubce setí rozhoduje: 

velikost semen - velkosemenné druhy a odrůdy se sejí hlouběji,



forma vzcházení rostlin - epigeicky vzcházející druhy se sejí relativně mělčeji,



půdní druh a vláhové podmínky - v sušších oblastech a na lehčích půdách se seje hloubějí.

Optimální hloubkou setí se lépe zajistí voda pro klíčení (vysoké nároky mají velkosemenné luskoviny) a hloubka setí má význam i pro omezování poškození klíčních rostlin použitými herbicidy, někdy i ptáky.

Termín výsevu : 

ozimé luskoviny - sejí se koncem srpna až do poloviny září, termín má vliv na přezimování,



jarní luskoviny - termín setí se řídí teplotou pro klíčení a citlivostí vzešlých rostlin k poškozování nízkými teplotami. Citlivé na termín setí jsou teplomilné druhy, fazol a sója.

Setí

jarních

9

luskovin


Ochrana a ošetřování porostů za vegetace 

Válení: za sucha



Vláčení: u hypogeicky vzcházející luskoviny lze před vzejitím vláčet lehkými branami, kyprý stav. Obtíže vznikají u luskovin epigeicky vzcházejících, které jsou velmi citlivé na půdní škraloup, nelze je však v této době vláčet. Škraloup lze rozrušovat pouze méně drastickým způsobem, např. válením lehkými ježkovými válci.Po vzejití lze u hypogeicky vzcházejících luskovin hubit plevel mechanicky vláčením síťovými branami při výšce porostu 60 – 120 mm. K nejmenšímu poškozování rostlin dochází při poklesu turgoru rostlinných pletiv tj. v poledních hodinách. Porosty zakládané v širších řádcích (300 – 500mm) lze po vzejití opakovaně plečkovat.



Herbicidy: Redukce plevelů je založena především na chemických metodách. Základem jsou herbicidy preemergentní. Při nedostatečném účinku lze ve výšce porostu

60 –

120mm

aplikovat

herbicidy

postemergentní.

Využití

postemergentních herbicidů je sice spojeno s určitým rizikem poškození kulturní rostliny, ale umožňuje účinněji směřovat ochranu na konkrétní spektrum plevelů.

Sklizeň luskovin 

Specifické vlastnosti rostlin a semen vyžadují velmi citlivý přístup ke sklizni.



Sklizňové ztráty se mohou pohybovat od 5 - 6 % při šetrné sklizni až po 20 a více % za nevhodných podmínek.

Ke kvalitativním stránkám sklizně náleží stupeň poškozování semen. O rozsahu ztrát a poškození rozhoduje: -

zvolená technologie sklizně

-

sklizňová zralost porostu a vyrovnanost ve zralosti rostlin

-

délka období sklizně

-

použitá technika a její seřízení (strojů, nářadí)

-

povětrnostní podmínky 10


Specifické vlastnosti luskovin, které ovlivňují sklizeň, její kvalitu a sklizňové ztráty: a) Vlastnosti společné všem luskovinám: -

postupné kvetení a zrání lusků na rostlinách (nevyrovnaná zralost semen),

-

nevyrovnané zrání jednotlivých rostlin v porostu (reakce na půdní podmínky, hustotu porostu, případně na zaplevelení nebo výskyt dalších redukujících faktorů),

-

náchylnost k pukání lusků a k výdrolu

-

snadné poškození semen (v závislosti na jejich velikosti, tvaru a vlhkosti)

b) specifické vlastnosti dané charakterem jednotlivých druhů a odrůd: -

poléhavost a propletení rostlin u poléhavých druhů a odrůd (hrách, vikve)

-

nízké nasazení lusků na lodyze (fazol)

-

vysoká vlhkost lodyh (bob koňský).

Technologie sklizně Pro sklizeň suchých semen luskovin se nevyrábí speciální sklízecí stroje, ale převážně se využívá upravených kombajnů určených ke sklizni obilnin. Hlavní technologií je sklizeň přímá. Porost lze ke sklizni připravit předsklizňovou desikací, která napomůže ukončení převodu asimilátů a rychlému vyschnutí veškeré biomasy. Využívá se u porostů zaplevelených a nevyrovnaně zrajících. Potřebné je dodržení termínu desikace, dávky přípravku a doby mezi desikací a sklizní. Kvalitu sklizně ovlivňuje vlhkost semen a celých rostlin a seřízení a úpravy sklízecích mlátiček (např. snížení otáček mlátícího bubnu).

11


Posklizňové ošetření Po výmlatu mají semena značnou vlhkost, ve sklizené hmotě se vyskytuje mnoho semen nedozrálých, která aktivně dýchají a tak za přítomnosti dalších rostlinných zbytků může docházet k rychlému znehodnocování produkce. Proto zásadním opatřením je úprava vlhkosti na hodnotu 15 – 16%, umožňující bezpečné uskladnění. Před sušením se na předčističce odstraňují hrubé nečistoty.

Úprava vlhkosti semen luskovin sušením Semena luskovin, zejména velkosemenných druhů, lze označit za obtížně a pomalu sušitelná. Sušení ztěžuje heterogennost materiálu ve velikosti semen, stupni zralosti a vlhkosti.

12

Obecná charakteristika luskovin

Recommend Documents