Obecná a měšťanská škola v Krásné Hoře Přesné datum založení školy v tomto městě není známo. Je ale pravděpodobné, že škola byla zřízena již ve 14. století, jelikož zdejší kostel se roku 1350 nalézal ve Vltavském děkanátu a měl vlastního faráře – a školy v této době spravoval právě farář. Jisté však je, že v roce 1683 škola ve městě byla, neboť se o učitelích, kteří v ní vyučovali, mluví ve farních matrikách. Prvním známým kantorem byl Václav z Krásné Hory. Dle matrik se nejdříve vyučovalo v domě číslo 12, později v čísle 23, kde bývala dříve fara. Dle farní pamětní knihy byla škola již v roce 1817 v hrozném stavu, byla maličká, nacházelo se v ní pouhých 5 lavic a v roce 1821 se začínal drolit strop. Škola byla tedy rychle přestěhována k sousedu Janu Tomanovi, do domu číslo 38. Nová škola byla za přispění knížete a obyvatel města postavena v roce 1822, vysvěcena byla 20. října téhož roku. Budova školy byla nejdříve pouze jednopatrová, nacházel se v ní i byt učitele, podučitele a knihovna. V roce 1839 přišel na školu učit Václav Bauer, kterého měli všichni obyvatelé města velmi rádi. Vyučoval místní děti nejen předmětům, které se v obecné škole běžně vyučovaly, ale i hlavním předmětům německých škol – zeměpisu, dějepisu a zeměměřictví. Do školy díky tomu chodili žáci i 3 až 4 hodiny každý den pěšky, neboť tyto znalosti jim mohly otevřít cestu k většímu uplatnění. Až do roku 1859 měli učitelé velmi malý plat, z kterého jim, po zaplacení všech nutných výdajů, moc nezbývalo. Museli si tedy nějak přivydělávat. Místní učitelé hráli na hudební nástroje v hospodách, na svatbách, pohřbech či zábavách. Toto počínání jim však bylo později zakázáno – neboť je připravovalo o vážnost, a učitelé začali dostávat vyšší plat. I tak si toho ale nemohli příliš dovolit. Podučitelé na tom byli ještě hůře. V době, kdy byl podučitelem Václav Špale (50. léta 19. století), učitel Václav Hron a místní farář ho velice okrádali a dávali mu jen málo z peněz, které mu náležely, až musel zasáhnout starosta obce a udělat tomu přítrž. V roce 1839 se starý krásnohorský kostel sesul, a protože nový ještě nebyl postaven, sloužila jako jeho náhrada jedna ze tříd školy. Všem dětem tedy musela stačit jedna jediná třída. Novým chrám byl postaven až v roce 1855. V roce 1864 již dle zákona nemusel školu vydržovat místní pan kníže a tato činnost přešla na obec. Byl zřízen školní výbor, který se staral o potřeby školy, jejích učitelů a žáků. Roku 1867 se zdejší škola zúčastnila mezinárodní výstavy v Paříži. Zaslala tam rukopisy svých žáků a za to dostala 1. července 1868 vyznamenání od ministerstva osvěty. Kolem roku 1870 se stal podučitel Václav Špale řídícím učitelem ve Svatém Jáně. Od roku 1874 se o věcné potřeby školy starala místní školní rada, která také dbala na kvalitu výuky, měla na starosti nejen školu, ale také školní zahradu a tělocvičnu. Roku 1875 byla dosavadní dvojtřídní škola rozšířena na školu trojtřídní. Po smrti řídícího učitele V. Hrona se konal konkurz na jeho místo. Mezi uchazeči byl také Václav Špale, bývalý podučitel na zdejší škole, který také nakonec místo získal. V roce 1877 bylo zřízeno místo industriální učitelky (vyučovala ženským ručním pracím). První industriální učitelkou při zdejší škole se stala Eleonora Špalová. V červenci téhož roku byla na průčelí zdejší školy přidělána cedule, která nesla nápis od spisovatele Václava Hanky: „Cvičená mládež – obliba Bohu – ozdoba vlasti – blahobyt obci.“
Roku 1882 bylo povoleno zřídit při zdejší škole 4. třídu. K tomu účelu byla roku 1885 pronajmuta další místnost v domě číslo 28, roku 1887 byla tato třída otevřena. V roce 1882 byla také zřízena letní tělocvična na dvoře obecního domu číslo 90, který sousedil se školou. Během roku 1892 zde však obec zřídila kůlnu pro hasičskou stříkačku a tak bylo zřízeno nové cvičiště u hřbitova vedle školní zahrady, která se zde nacházela. V roce 1891 byla otevřena pátá třída. Stará školní budova už nepostačovala stále rostoucímu počtu žáků a tak bylo v roce 1894 započato se stavbou budovy nové, dokončena byla o rok později, posvěcena 15. září 1895. Ve staré škole se také nadále vyučovalo, byla však opravena. Roku 1908 byla zřízena pobočka čtvrté třídy, neboť počet žáků stále narůstal. Dne 1. ledna 1920 byla v budově obecné školy zřízena škola měšťanská. Vyučování bylo zahájeno 3. února téhož roku. Ředitelem se stal Václav Hrdlička. Během školního roku 1925/26 byla z obecné čtyřtřídní školy učiněna škola trojtřídní, kvůli velkému počtu žáků jí však byla povolena alespoň pobočka a ze školy se stala trojtřídní obecná škola s pobočkou. Roku 1929 byly velmi kruté mrazy, pro nedostatek uhlí uzavřelo Ministerstvo školství a národní osvěty školu na deset dní od 18. do 28.2. Ve škole se však vyučovalo již 24. 2., neboť se potřebné topivo podařilo obstarat již o něco dříve. Roku 1936 bylo zapotřebí otevřít pobočku i pro první třídu měšťanské školy. Ve školním roce 1936/37 byl při měšťanské škole otevřen Jednoruční učební kurs, tzv. JUK. Roku 1938 byly znovu v obecné škole otevřeny čtyři třídy, pořád k ní patřila také jedna třída pobočná. Ve školním roce 1939/40 bylo otevřeno již pět tříd. Také v tomto školním roce byly velké mrazy, Ministerstvo školství a národní osvěty proto prodloužilo pololetní prázdniny do 18. února, později až do 4. března. Žáci nechodili do školy, dostávali však alespoň dvakrát týdně úkoly. Školním rokem 1939/40 zápisy ve školní kronice na několik let končí, další záznam je až z roku 1945. Ke školnímu roku 1945/46 je v ní zaznamenáno, že dětí velmi ubylo kvůli přestěhování rodičů do Sedlčan či do pohraničí. V obecné škole byly otevřeny tři třídy, v měšťanské čtyři i s JUK. Tohoto roku byla také mezi povinné předměty zavedena ruština. Pravidelné vyučování začalo 4. března 1946. Václav Špale byl významnou osobností obecné školy v Krásné Hoře. Roku 1886 dostal jako řídící učitel pochvalu od knížecí arcibiskupské konzistoře za „horlivé působení při vyučování sv. náboženství a pěstování církevního zpěvu při mládeži školní“. Další uznání získal o dva roky později, a to od okresní školní rady, která byla nadřízena místní školní radě. Následovala pochvala z roku 1892, kterou V. Špale dostal znovu od arcibiskupské konzistoře v Praze za „příkladné působení ve škole a vzorné zastávání ředitele kůru a varhaníka při farním chrámu Páně v Krásné Hoře“, podobné ocenění mu bylo předáno také v roce 1898. Téhož roku dostal u příležitosti padesátiletého jubilea panování císaře Františka Josefa I. čestnou medaili za 40 let věrné služby. Roku 1900 byl jmenován čestným měšťanem a dostal od města diplom. Roku 1904 odešel řídící učitel Václav Špale do penze. V den jeho odchodu místní občané uspořádali slavnostní lampionový průvod k jeho bytu, rozloučil se s ním starosta a zástupci místních spolků, pak následoval večírek. Do obecné školy v Krásné Hoře nechodily však jen děti z tohoto města, ale i z jeho okolí. Např. ve školním roce 1889/90 do ní docházela mládež z Veltic a Hostovic, ze Zhoře, Lhotky, Švastu, z osad Bražna, Tisnovice, Podmoky, Proudkovice, Krašovice a Vrbice. Škola v tuto dobu spadala pod školní okres sedlčanský.
Do měšťanské školy chodily v roce 1938 děti z Krásné Hory, Bražny, Podmok, Zhoře, Krašovic, Kosobud, z osad Hrabří, Plešiště a Milešov.
Školní slavnosti, památné dny Každý rok se ve škole konalo mnoho slavností, vzpomínalo na mnoho významných osobností nebo památných událostí. O tom, jaké osobnosti nebo události děti slavily, rozhodovala politika. Ke konci 19. století a na počátku století 20. se každoročně slavily narozeniny (18. srpna) a jmeniny císaře a krále Františka Josefa I. a jeho manželky císařovny a královny Alžběty (19. listopadu). Slavily se také další významné události v císařské rodině, např. den stříbrné svatby veličenstev dne 24. dubna 1879, který byl oslaven stejně jako jiné významné události týkající se císařské rodiny – děti se účastnily mše, zpívaly oslavné písně a rakouskou hymnu, přednášely oslavné básně. Takto byl také oslaven sňatek korunního prince arcivévody Rudolfa s princeznou Štěpánkou, druhorozenou dcerou belgického krále Leopolda II. dne 10. května 1881. Taktéž se při těchto příležitostech vyprávěly životopisy oslavenců a oslavné příběhy na jejich počest. Dalšími významnými oslavami v době Rakouska – Uherska byla např. oslava padesátiletého panování císaře 2. prosince 1898 či oslava nastoupení Karla I. konaná 5., 6. a 7. ledna 1917. Mnoho těchto slavností slavila škola spolu s obcí (pak nechyběly při slavnostech průvody a ohňostroje). Výjimkou taktéž nebylo, když oslavné písně zapěl učitelský sbor. Škola se však účastnila také smutečních vzpomínek za zemřelé členy císařské rodiny. Například v roce 1889 se smuteční bohoslužby za zemřelého arcivévodu Rudolfa zúčastnila i školní mládež. Jiným druhem slavnosti pořádaným na škole byla Stromková slavnost, slavená od roku 1902. Každý rok školní mládež při této slavnosti zasadila na veřejných místech několik stromů. Před tím se děti účastnily mše a proslovu o užitku stromoví. U každého zasazeného stromu pak střídavě zapěly píseň nebo přednesly báseň. Od roku 1905 se konala oslava Jana Amose Komenského v den jeho narozenin – 28. března. I při ní přednesl některý z učitelů proslov a byla zapěna národní hymna. Počínaje rokem 1918 se slavila samostatnost Československého státu. Během ní nechyběl průvod s hudbou a lampiony a provolávání slávy T. G. Masarykovi. Po zřízení Československého státu se již neslavily narozeniny císaře, ale prezidenta. Slavnost na počest narozenin T. G. Masaryka se konala 7. března, narozeniny prezidenta E. Beneše byly slaveny 28. května. Slaven byl také dětský den a to 2. prosince. V roce 1912 byla na programu bohoslužba, proslov dítěte, písně, básně, národní tance, zapění národní hymny a průvod doprovázený hudbou. Výtěžek z této akce dostala Zemská a Okresní komise pro opuštěné děti. Roku 1918 byl tento den přejmenován na den Mikulášský. Za první republiky se hojně vzpomínalo na slavné osobnosti českých dějin. Ve škole bylo vzpomenuto a oslaveno též 100. výročí narozenin Boženy Němcové, Karla Havlíčka Borovského a Bedřicha Smetany, výročí bitvy na Bílé hoře či výročí staroměstské popravy. Děti s učiteli vzpomínali také výročí upálení Mistra Jana Husa a to vždy ke konci školního roku, v roce 1923 připadlo na 27. června. Oslavován byl také Jan Žižka. Jistě velkou slávou
musela být oslava tisícího výročí od zavraždění svatého Václava, která byla pořádána roku 1929. Nevzpomínalo se však jen na české historické osobnosti. Například roku 1928 bylo oslavováno 10. výročí od znovusjednocení Polska a roku 1929 10. výročí od vzniku Rumunska. Při obou příležitostech se žáci obecné i měšťanské školy mohli dozvědět mnoho o historii těchto zemí a jejich národů. Vzpomenuto bylo také sté výročí od prvního zaznění státní hymny Kde domov můj ve Fidlovačce J. K. Tyla. Velkým smutkem nejen pro školu, ale i pro celé město, byla smrt prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Vzpomínka na něj byla učiněna hned 14. září 1937, jakmile se ve škole o jeho smrti dozvěděli. Smuteční tryzna, které se zúčastnili i obyvatelé Krásné Hory, proběhla 19. září. Roku 1938 se básněmi, písněmi a proslovem o významu dne začal slavit také svátek matek. V roce 1940 bylo ve škole 12. března oslaveno výročí Protektorátu. Po osvobození byl slaven Den ruské revoluce – 7.listopadu 1945.
Zdravotní stav dětí V této době byl zdravotní stav dětí často velmi špatný, mnohé nemoci se ještě léčit nedaly nebo jen velmi obtížně a tak se stávalo, že onemocněl tak velký počet dětí, že musela být škola na nějaký čas zavřena. Dalším důvodem k zavření školy byl strach, aby se nemoc dále nerozšířila. Tak byla výuka pozastavena např. v červnu 1881, kdy se neučilo 14 dní kvůli spále. 140 žáků nemohlo tenkrát školu navštěvovat. Z nich bylo 92 nemocných a 57 nesmělo opouštět domov, protože byl nemocný někdo z jejich sourozenců a hrozilo, že by mohli někoho dalšího nakazit. Další takovou velkou epidemií byla v roce 1889 chřipka, která přišla z Ruska. Škola byla tenkrát zastavena na 10 dní. Bohužel se také nezřídka stávalo, že některý žák nebo žákyně nemoci podlehli a zemřeli. Kromě spály trpěly děti také na záduchový kašel, záškrt, spalničky, tyfus, neštovice, příušnice, chřipku a angínu.
Školní předměty a náboženství Dle zákona z roku 1883 se na obecné škole vyučovalo čtení, psaní, vyučovací jazyk, počítání, nauka o geometrických formách, to nejpotřebnější z přírodopisu, přírodozpytu (chemie), zeměpisu a dějepisu, kreslení, zpěv, ženské ruční práce, povinný tělocvik pro chlapce, nepovinný pro dívky a náboženství. Náboženství vyučoval ve škole většinou místní farář. Prvním z duchovních správců, který při škole působil a je znám, byl kněz Jan Rádl, farář Počepický. Náboženství na škole vyučoval kolem roku 1773. Děti pravidelně navštěvovaly mše, slavily církevní svátky (např. se účastnily průvodů na den sv. Marka či o Božím Těle), přijímaly svátost oltářní, musely činit pokání a každoročně uspět u zkoušky ze sv. náboženství. Velikou slávou bylo udělování svátosti biřmování – tak se stalo např. 9. července 1890, kdy ji uděloval František de Paul kardinál Schönborn, kníže arcibiskup pražský. Žáci školy často nacvičovali divadelní představení, jejichž výtěžek pak šel na obstarání školních pomůcek pro chudé spolužáky. Taktéž učitelé pořádali koncertní večery na podporu chudých žáků. Některé koncerty měly opravdu úspěch, například o tom ze dne 2. července
1905 psaly i Povltavské listy. Často se konaly též výstavy školních prací žáků a ženských ručních prací. Zájem ze strany rodičů byl však povětšinou pramalý. V roce 1902 byl zřízen polévkový ústav pro chudou školní mládež, který fungoval po dobu zimních měsíců.
Počet dětí Ve školních letech 1876/77 – 1886/87 navštěvovalo obecnou školu průměrně 359 žáků, v letech 1887/88 – 1897/98 386 žáků, pro léta 1898/99 – 1905/6 nejsou v kronice o počtu žáků záznamy. V letech 1906/7 – 1916/17 navštěvovalo školu 242 žáků, v letech 1917/18 – 1927/28 190 žáků, v letech 1928/29 – 1938/39 186 žáků. Ve školním roce 1939/40 chodilo do obecné školy 160 žáků, v roce 1945/46 pouze 81 žáků. Měšťanskou školu navštěvovalo v letech 1920/21 – 1930/31 125 žáků, v letech 1930/31 – 1939/40 159 žáků, v roce 1945/46 bylo ve škole 128 žáků.
