Obchodní útvar. Ředitelství. Sedláčkova 2, Plzeň tel.: , fax: tel

Česky

K o n ta k t

Obchodní útvar Odd. prodeje a služeb

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 fax: +420 377 220 919 Pokladna předprodeje

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190 Denní pokladny

Velké divadlo (hodinu před otevřením) tel. +420 378 038 128 Komorní divadlo (hodinu před otevření) tel. +420 378 038 059 Odd. propagace a marketingu

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181 fax: +420 377 220 919 Zahraniční a tuzemské zájezdy

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: + 420 378 038 183 fax: + 420 377 220 919

Ředitelství Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048 fax: +420 377 330 653

Obsah

Úvodní slovo

4

Opera

6

Balet

32

Činohra

52

Muzikál a opereta

84

Nominace na ceny a ocenění 2005–06



108

Úv o d n í s l ov o

Vážení a milí divadelní přátelé! Jistě není náhodou, že jedním z pouhých dvou zachovaných čtyřsouborových divadel v naší republice je právě plzeňské divadlo. Dnešní podoba Divadla J. K. Tyla je výslednicí dlouhého a souvislého vývoje, kdy se v souladu s kulturními potřebami vzkvétajícího města konstituovaly a profilovaly jednotlivé soubory – od činohry a opery, založených v šedesátých letech předminulého století, přes balet cílevědomě budovaný ředitelem Budilem od počátku 20. století, který se plně emancipoval po r. 1945, až po operetní soubor, samostatně se rozvíjející od r. 1954, jenž v souladu se soudobými trendy hudebního divadla dělí své síly rovnoměrně mezi produkci operetní a muzikálovou. Díky tomu může Divadlo J. K. Tyla ve své přirozené pozici kulturního centra celého regionu plnit svůj prvořadý úkol, za nějž považujeme vytvoření široké repertoárové nabídky různých stylů a žánrů. Tituly vybrané z pokladnice světového divadla jsou vyvažovány novinkami světové dramatiky i autorskými inscenacemi, které byly vytvořeny přímo pro naše divadlo. Patří rovněž k tradici plzeňského divadla, že se mu daří ve všech souborech nacházet a vychovávat nové talenty, které jsou spolu se stálicemi naší scény zárukou vyrovnané profesionální úrovně jeho produkce. Jsme přesvědčeni, že každý milovník divadla najde v  naší repertoárové nabídce inscenace, které mu přinesou hluboký a trvalý umělecký zážitek.

doc. MgA. Jan Burian ředitel Divadla J. K. Tyla





Úvod

opera

O p e ra

Vážení přátelé plzeňské opery, poslední premiérou uplynulé sezony – Smetanovým Daliborem, skončilo dvouleté období, kdy v čele plzeňské opery stál významný dirigent Jan Zbavitel. Od nové sezony je vedení naší opery svěřeno novému šéfovi Jiřímu Pánkovi, dlouholetému koncertnímu mistrovi našeho operního orchestru, a dirigentu Ivanu Paříkovi, který je plzeňskému publiku dobře znám ze svých předchozích angažmá. Sezonu 2005–06 připravil ještě šéf Jan Zbavitel, nové vedení v již připravené sezoně provedlo některé retuše. Obě vedení ovšem měla na zřeteli jediné: sestavit zajímavý dramaturgický plán čtyř atraktivních operních titulů, jejichž realizace je svěřena významným českým dirigentům a režisérům. V obsazení všech nově studovaných oper by se měli plzeňskému publiku představit nejen kmenoví sólisté plzeňské opery, ale i přední pěvci našich operních scén a řada mladých nadějných absolventů našich pěveckých škol. Přejeme si, aby si každý z návštěvníků naší opery vybral ten svůj titul a aby všichni odcházeli z našich představení spokojeni. První premiérou nové sezony se do našeho repertoáru po letech znovu vrací Dvořákova oblíbená operní pohádka Rusalka, která by měla být jakýmsi rodinným představením pro všechny generace našich diváků. Rusalku chceme inscenovat jako pohádkovou operu s maximálním využitím nejmodernější jevištní techniky, aby pohádková iluze byla naprosto dokonalá. Ve všech operních divadlech na celém světě patří k nejoblíbenějšímu repertoáru italská opera. Z množství italských operních titulů jsme pro příští sezonu vybrali dva: nejprve v Plzni dlouho nehranou Pucciniho operu Manon Lescaut, která velice emotivním způsobem zpracovává příběh marnivé Manon a  rytíře des Grieuxe, známý z  mnoha jevištních podob činoherních, operních i baletních. Druhou italskou operou je Verdiho Nabucco, z níž populární sbor Židů patří k nejkrásnějším sborům v celé světové operní literatuře. Ten právě zajistil Nabuccu pevné místo v operním repertoáru všech operních scén. Dramaturgii ještě doplní nesmrtelná Mozartova Figarova svatba, jejíž inscenací bychom chtěli zdůraznit, že Mozartovy opery patří ke kmenovému repertoáru plzeňské opery a chceme je uvádět i mimo rok slavného Mozartova výročí. Figarova svatba patří k nejhranějším dílům salcburského mistra a věříme, že její nová inscenace potěší všechny milovníky opery. Zejména v této inscenaci



se představí naši mladí operní pěvci, protože vyhledávání nových pěveckých talentů je jedním z hlavních úkolů plzeňské opery. Vážení a  milí operní diváci, plzeňská opera hraje pro Vás. Proto přijďte na naše představení, těšíme se na Vás!

Zbyněk Brabec dramaturg opery

Jiří Pánek šéf opery 

Opera

Modest Petrovič Musorgskij

D irig e nt

Jan Zbavitel R e ži e

Zdeněk Kaloč Scéna

Albert Pražák K ost ý m y

Libuše Pražáková I I . dirig e nt

Bo r i s Go d u n ov

Jiří Štrunc S bormistr

Zdeněk Vimr D r a m a t u rgi e

Modest Petrovič Musorgskij označil svou operu Boris Godunov jako národní hudební drama. Je to historická freska, líčící historické události v Rusku na přelomu 16. a 17. století, kdy se po smrti cara Ivana Hrozného a jeho slabomyslného syna Fjodora stal v roce 1598 carem Boris Godunov, později nařčený z vraždy Fjodorova mladšího bratra careviče Dimitrije – následníka trůnu. Opera líčí Borisův vstup na carský trůn a celé období jeho vlády, v jejímž závěru se v roce 1604 objevil v Polsku zběhlý moskevský mnich Grigorij Otrepěv, který se za podpory polské šlechty a katolické církve prohlásil za nejmladšího syna cara Ivana Hrozného Dimitrije a činil si nárok na carský trůn. Musorgského opera kreslí především postavu cara Borise Godunova – vládce Rusi i milujícího otce svých dětí. Zároveň přináší celou řadu dalších historických i smyšlených postav. Významné místo v opeře mají velké sborové scény.

Zbyněk Brabec C h or e ogr a fi e

Jiří Pokorný

(Premiéra 6. května 2006 ve Velkém divadle)

10

„Volba padla na Borise Godunova mimo jiné proto, že v Plzni se tato opera nehrála již téměř půl století, že je to jedna z nejkrásnějších oper celé světové literatury a že pro titulní roli máme výborného basistu Jevhena Šokala.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 5. května 2006

„Boris Godunov je námětem natolik silným, že i dnes dokáže k publiku hovořit bez jakýchkoli extravagancí. Má stále co říci. Výčitky svědomí vrcholného politika, to je úkaz, který v běžném životě nenajdeme. A druhým silným motivem je, že obyčejní lidé jsou stále manipulováni těmi několika nahoře,“ uvažuje Zdeněk Kaloč. M. Čekanová, Mladá fronta DNES,  6. května 2006

„Příběh Borise Godunova jsem znal trochu z dějepisu. Věděl jsem, že to bylo pro Rusko těžké období, hlad, mor. A Boris byl dobrý car, dělal pro národ hodně. Ta postava je napsaná zajímavě, není ani dobrý, ani zlý, má v sobě svár, takže na konci je většině lidí Borise líto,“ říká Jevhen Šokalo, který se představí v titulní roli. M. Čekanová, Mladá fronta DNES,  6. května 2006

11

Boris Godunov

Georges Bizet

D irig e nt

Jiří Štrunc R e ži e

Jan Burian Scéna

Karel Glogr K ost ý m y

Dana Svobodová

Carmen

S bormistr

Zdeněk Vimr D r a m a t u rgi e

Zbyněk Brabec Bizetova Carmen patří k největším repertoárovým stálicím operních divadel. Libreto napsala zkušená dvojice H. Meilhac a L. Halévy podle Prospera Mériméa, který prý zpracoval pro svou novelu skutečný příběh.

C h or e ogr a fi e

Zdeněk Prokeš P o h y bov á spol u pr á c e

Bizet zemřel tři měsíce po neúspěšné premiéře Carmen a nedožil se jejích pozdějších úspěchů. Na své současníky působila zcela nově, neboť opera realisticky zpracovává příběh nešťastné lásky dona Josého k cikánce Carmen, která vyprovokuje svým vzplanutím k toreadoru Escamillovi v Josém žárlivost, vedoucí k vraždě. Režisérem plzeňské Carmen je současný ředitel DJKT Jan Burian.

Karel Basák

Po své předcházející nonkonformní inscenaci Dvořákovy Rusalky tentokrát zvolil bezprostřední, realističtější výraz. Divák má možnost nechat se unést atmosférou rozpálené letní Sevilly, tvořící pozadí příběhu plného vášní. (Premiéra 17. června 2000 ve Velkém divadle)

12

„Hudbu plnou vášně, bolesti i něhy hrál orchestr pod inspirující taktovkou dirigenta Jiřího Štrunce se žádoucím jižním koloritem.“ J. Fiala, Plzeňský deník, 26. června 2000

„Pokusil jsem se o návrat k základu dnešního moderního divadla, jímž je realistický přístup skrze osobnostní jedinečnost herce – zpěváka,“ charakterizoval svůj záměr tvůrce režie Jan Burian. P. Dvořák, Plzeňský deník, 19. června 2000

„Dosud nikdy se v plzeňském Velkém divadle nehrála opera ve francouzském originále, poprvé je využito i nově instalované titulkovací zařízení.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 19. června 2000

13

Carmen

Bedřich Smetana

D irig e nt

Pavel Šnajdr R e ži e

Karla Štaubertová Scéna

Ján Zavarský K ost ý m y

Zuzana Rusínová S bormistr

Zdeněk Vimr

Dalibor

D r a m a t u rgi e

Zbyněk Brabec

Oblíbená Smetanova opera Dalibor vznikla po Braniborech v Čechách a Prodané nevěstě. Autoři v idealizované podobě líčí příběh z historických kronik o rytíři Daliboru z Kozojed, který byl nespravedlivě odsouzen a uvězněn ve věži Pražského hradu, později po něm nazývané Daliborka. Za Daliborem se do vězení dostane v chlapeckém převlečení jeho žalobkyně Milada z Ploškovic, která – pohnuta Daliborovou mužnou obhajobou před králem Vladislavem – se rozhodla odsouzeného rytíře zachránit. Daliborův chystaný útěk je ovšem prozrazen a rytíř umírá pod mečem velitele královské hradní stráže Budivoje, když krátce před tím zemřela v  boji za jeho osvobození milovaná Milada. Smetanův Dalibor patří do zlatého fondu české opery a  pravidelně se vrací do repertoáru každé české operní scény. (Premiéra 24. června 2006 ve Velkém divadle)

14

„Myslím si, že inscenovat dnes Dalibora jako středověkou rytírnu je sice možné, ale daleko zajímavější než historická fakta, která jsou právě zde velmi sporná, je hledat v něm nadčasový rozměr ve smyslu obecné morálky, lidských vztahů a psychologie lásky a nenávisti,“ sdělil dirigent Pavel Šnajdr. „Rád bych, aby se přišlo podívat co nejvíce diváků, aby zanechali doma všechny předsudky, aby na sebe nechali působit krásnou Smetanovu hudbu a zkusili se aktivně zamyslet nad obsahem a poselstvím této opery, která zdaleka není jen citací pověsti o poctivém rytíři. Myslím, že zde ve velké míře jde o čest, o spravedlnost, která je velmi relativní, a o zodpovědnost člověka za jeho konání,“ řekl dirigent Pavel Šnajdr. P. Dvořák, Plzeňský deník, 27. června 2006

15

Dalibor

Wolfgang Amadeus Mozart

D irig e nt

Ivan Pařík R e ži e

Magdalena Švecová S c é n a a  kost ý m y

v jednání

F i g a r ov a sv atba

Po úspěšné inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte přichází soubor opery DJKT s dalším Mozartovým operním dílem – Figarovou svatbou. Při práci na této opeře se Mozart poprvé setkal s vynikajícím libretistou Lorenzem da Pontem, který v operní libreto pro Mozarta zpracoval tehdy známou a skandální hru francouzského dramatika Pierra Carona de Beaumarchaise Bláznivý den aneb Figarova svatba z roku 1778. Hra, poznamenaná ovzduším blížící se francouzské revoluce, byla zakázána, protože v ní autor nechá zvítězit komorníka nad šlechticem, což se pochopitelně tehdejší vládnoucí šlechtě nelíbilo. Lorenzo da Ponte svou obratnou politikou získal u císaře povolení k uvedení této hry v operní podobě. Mozartova Figarova svatba se stala jedním z nejúspěšnějších operních děl světového repertoáru. Uvádíme v italském originále Premiéra poslední inscenace v Plzni 25. června 1988 Premiéra 5. května 2007 ve Velkém divadle

16

„Každé číslo v Mozartově Figarovi je pro mne zázrak; je pro mě absolutně nepochopitelné, jak mohl někdo stvořit něco tak dokonalého; už nikdy to nikdo znovu neudělal, ani Beethoven ne.“ Johannes Brahms

17

Figarova svatba

Bohuslav Martinů

D irig e nt

Jan Zbavitel R e ži e

Jiří Nagy

H ry o M a r i i

Scéna

Martin Víšek K ost ý m y

Iva Malíková

Hry o Marii psal Bohuslav Martinů v Paříži mezi květnem r. 1933 a červencem r. 1934. Hledal způsob, jak se vyhnout tradičnímu opernímu tvaru, a vrátil se ke starým lidovým hrám, které za pomoci vypravěčů a statických scén předváděly příběhy ze života svatých. Cyklus čtyř Her o Marii, které svými náměty spolu jen volně souvisejí, obsahuje:

I I . dirig e nt

Pavel Šnajdr S bormistr

Zdeněk Vimr 1. Prolog. Panny moudré a panny pošetilé (text: Vítězslav Nezval podle starofrancouzské liturgické hry)

D r a m a t u rgi e

Zbyněk Brabec

2. Mariken z Niméque (text: Hénri Ghéon podle vlámské balady, český překlad Vilém Závada)

C h or e ogr a fi e

Jiří Kyselák

3. Narození Páně (tradiční pastorále podle moravské lidové poezie) 4. Sestra Paskalina (text: Julius Zeyer podle španělského námětu a podle lidové poezie) Režií byl pověřen mladý a velmi nadaný režisér Jiří Nagy, který absolvoval brněnskou JAMU pod vedením jedné z nejvýznamnějších osobností české operní režie Václava Věžníka, a hudebním nastudováním dirigent a šéf opery DJKT Jan Zbavitel. (Premiéra 22. října 2005 ve Velkém divadle)

18

„Je to krásná inscenace, opravdu krásná. Máte výborný dámský sbor, výkony sólistů se mi také líbily a hlavně pan dirigent Zbavitel je skvělý! Hry o Marii jsem ještě nikdy neviděla, jsem velmi ráda, že jsem přijela,“ svěřila se se svými prvními dojmy světově proslulá česká pěvkyně Soňa Červená. P. Dvořák, Plzeňský deník, 3. února 2006

„Nechtěl bych užívat toho termínu ,opera´, jenž příliš zkresluje můj cyklus definovaný již názvem, jsou to hry. Přišel jsem v nich ke skutečnému středověkému divadlu, primitivnímu, bez romantických okras. Jsou to hry komorní, na rozhraní mezi operou a oratoriem. Jako forma divadelní je to skutečně nové. Z té operní rutiny tam zbylo málo,“ řekl o svém díle sám Bohuslav Martinů. S. Hernandezová, Právo, 21. října 2005

„Dílo jako celek působí i po více než sedmdesáti letech od svého vzniku vskutku jako moderní divadlo, ale s neobyčejnými realizačními nároky.“ M. Mrázek, Kultura/divadlo, srpen 2005

19

Hry o Marii

Giacomo Puccini

D irig e nt

Jiří Štrunc R e ži e

Jan Kačer S c é n a a  kost ý m y

v jednání

Ma n o n L e s c a ut

Svou třetí operu napsal Giacomo Puccini podle románu Abbé Prévosta Histoire de Manon Lescaut et du Chevalier Des Grieux z roku 1731. Puccini nic nedbal skutečnosti, že dle tohoto románu vzniklo již několik oper, z  nichž opera Julese Masseneta z  roku 1884 se těšila obrovské popularitě na operních jevištích celého světa. Puccinimu to nevadilo, protože měl svou vlastní originální představu o zhudebnění tohoto příběhu. Řekl, že „Massenet to cítí jako Francouz s pudrem a menuetem. Já jako Ital v tom cítím prudkou vášeň.“ Premiéra opery 1. února 1893 v Turíně byla patrně jeho největším operním úspěchem v životě a rázem jej zařadila mezi nejžádanější italské operní komponisty. Připomeňme, že naši divadelní návštěvníci také dobře znají tento příběh v půvabném zpracování Vítězslava Nezvala. Uvádíme v italském originále Premiéra poslední inscenace v Plzni 14. června 1969 Premiéra 27. ledna 2007 ve Velkém divadle

20

21

Manon L es caut

Giuseppe Verdi

D irig e nt

Pavel Šnajdr R e ži e

Darius Etemadieh S c é n a a  kost ý m y

Sylva Marková

Nabucco

Verdi začal komponovat operu Nabucco v době těžké osobní krize, kdy pochoval nejen obě své děti, ale i choť Margheritu. Fiasko, které potkalo o premiéře jeho operu Jeden den králem, jej přimělo k rozhodnutí, již více opery nekomponovat. Impresário milánské La Scaly Merelli, který byl o jeho talentu skálopevně přesvědčen, mu doslova vnutil libreto k opeře Nabuchodonosor. Text Verdiho nesmírně zaujal a rozhodl se ještě jednou zkusit štěstí jako operní skladatel. Úspěšná premiéra Nabucca ve Scale 9. března 1842 rozhodla o dalším Verdiho osudu a operní milovníci tak získali jednoho z nejúspěšnějších operních tvůrců. Premiérová sláva Nabucca do dnešních dnů nepohasla. Biblický příběh o králi Nabuchodonosorovi a utiskovaném židovském národu se dodnes těší pozornosti operního publika. Sbor Židů „Va, pensiero, sull´ali dorate“ patří k nejkrásnějším sborům celé operní literatury. Uvádíme v italském originále Premiéra poslední inscenace v Plzni 24. září 1983 Premiéra 23. června 2007 ve Velkém divadle

22

„Nabucco je dílo mládí, je to však dílo kupodivu zralé a sebejisté. Je v něm spousta konvence, je však na něm patrná ruka skutečného dramatika a jsou v něm i zřetelné známky příštího osobitého slohu Verdiho.“ Úryvek z monografie Josefa Bachtíka:   Giuseppe Verdi

23

Nabucco

Bedřich Smetana

D irig e nt

Jiří Štrunc R e ži e

Daniel Balatka S c é n a a  kost ý m y

Tom Ciller I I . dirig e nt

Pavel Šnajdr S bormistr

Zdeněk Vimr D r a m a t u rgi e

Zbyněk Brabec C h or e ogr a fi e

Daniela Stavělová

Pr o d a n á n evěsta

N á c vik ko u z e lni c k é h o v ý st u p u

Josef Kaiser Smetanova Prodaná nevěsta patří v českých divadlech k jakémusi kultovnímu dílu, které se inscenuje v muzeálním, vesnickém hávu. I nová plzeňská inscenace vychází z plzeňských krojů (v našem divadle tradičně užívaných). Scénograficky se vrací k počátku našeho století k Alšovským malovaným prospektům. Inscenace se pokouší nalézt klíč ke spojení velice lidové, humorné a cituplné hudby s libretem, které představuje českou vesnici vlastně jako spolek vypočítavých vesničanů. (Premiéra 12. října 2002 ve Velkém divadle)

24

„Nynější plzeňská Prodaná nevěsta získala na festivalu Opera 2003 v Praze cenu za nejlepší inscenaci. Zbyněk Brabec – tehdy jako představitel Vaška – byl v rámci této celostátní konfrontace operních domů nominován na cenu za mimořádný jevištní výkon.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 29. prosince 2005

Kritik Josef Herman (Divadelní noviny) s nejvyšším uznáním kvitoval výkon Kecala v podání Jevhena Šokala v plzeňské inscenaci Prodané nevěsty: „V Plzni se patrně konečně našel pokračovatel Eduarda Hakena, a co na tom, že není z Čech, ale z Ukrajiny!“ E. Ichová, Právo, 9. března 2006

25

Prodaná nevěsta

Antonín Dvořák

D irig e nt

Ivan Pařík R e ži e

Jiří Nagy Scéna

Sylva Marková K ost ý m y

Iva Malíková C h or e ogr a fi e

Jiří Kyselák

Rusalka

V id e oproj e k c e

Tomáš Hrůza

Z bohatého operního odkazu Antonína Dvořáka se na našich jevištích udržela do současnosti především tři díla – Jakobín a dvě pohádkové opery – veselá Čert a  Káča a  lyrická Rusalka. Ta představuje vrchol operní tvorby Antonína Dvořáka. Libretista Jaroslav Kvapil zpracoval známý příběh o vodní víle, která se zamiluje do člověka, mnohokrát v činoherní, baletní i operní podobě před i po Dvořákovi ztvárněný. V českých operních divadlech Dvořákova opera nikdy nemůže delší dobu chybět na repertoáru. Je dostatečně známá, a  proto ji není zapotřebí příliš představovat. V  kontextu repertoáru plzeňské opery chce být Rusalka typicky rodinným představením pro všechny generace našich diváků. Premiéra poslední inscenace v Plzni 10. října 1998 Premiéra 4. listopadu 2006 ve Velkém divadle

26

27

Rusalka

Giuseppe Verdi

D irig e nt

Jiří Štrunc R e ži e

Jan Burian Scéna

Karel Glogr kost ý m y

Dana Svobodová I I . dirig e nt

T r u ba dú r

Pavel Šnajdr S bormistr

Zdeněk Vimr D r a m a t u rgi e

Slavný vídeňský tenorista počátku minulého století Leo Slezak byl vynikajícím představitelem trubadúra Manrica. Proslulý je jeho výrok: „Zpíval jsem Trubadúra nejméně stokrát, ale přesto nemám nejmenší tušení, o co v této opeře jde!“ Je to jistě mírně nadsazené, protože při dobré vůli se divák v ději může orientovat. Trubadúr je typicky romantické dílo 19. století, dějově notně zamotané a dnešnímu diváku vzdálené. Nicméně nad všemi romantickými rekvizitami a nepravděpodobnými dějovými fabulacemi ční nesmrtelná Verdiho hudba, která toto dílo povýšila do pomyslného operního Olympu. Divák, který Verdiho miluje, jistě přijme konvenční libreto a nechá se unést silou jeho hudby. Trubadúr, spolu s La Traviatou a Rigolettem, byl prvním vrcholem ve skladatelově tvorbě a dodnes tato trojice oper láme rekordy v počtu představení a návštěvnosti v operních divadlech na celém světě. Věříme, že inscenací Trubadúra potěšíme věrné plzeňské operní diváky.

Zbyněk Brabec P o h y bov á spol u pr á c e

Karel Basák

(Premiéra 5. března 2005 ve Velkém divadle)

28

„Chřipková epidemie a mrazivé počasí, které provázejí plzeňskou premiéru, jsou zanedbatelné ve srovnání s nepřízní živlů, ohrožující římskou premiéru Trubadúra před 152 lety. V den premiéry zaplavila Tibera ulice v blízkosti divadla. Diváci se ale odradit nedali, už od rána se brodili vodou a obléhali divadelní pokladnu.“ Plzeňský deník, 4. března 2005

„Světoznámá sopranistka Eva Urbanová byla v sobotu 5. března 2005 přítomna na premiéře opery G. Verdiho Trubadúr v plzeňském Velkém divadle.“ Plzeňský deník, 8. března 2005

„Hrabě Luna patří k nejobávanějším rolím barytonového repertoáru. Dlouho jsem se mu vyhýbal jako čert kříži a teď s ním statečně bojuji,“ říká na adresu svého padoucha Dalibor Tolaš a hlavně doufá, že ho na poslední chvíli neskolí chřipka. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 5. března 2005

„Verdiho Trubadúr je romantický horor,“ říká režisér Jan Burian. I. Blažek, Právo, 4. března 2005

29

Trubadúr

Johann Strauss

D irig e nt

Pavel Šnajdr R e ži e a   c h or e ogr a fi e

Gustav Skála Scéna

Vladimír Šrámek K ost ý m y

Josef Jelínek

V í d e ň s k á k r ev

I I . dirig e nt

Pavel Kantořík S bormistr

Zdeněk Vimr Přestože operety Johanna Strausse jsou v Plzni velice oblíbené, je s podivem, že Vídeňská krev zde dosud nikdy nebyla inscenována. Přitom se nejedná o žádné okrajové dílo ve Straussově tvorbě, je to naopak opereta, vzniklá na samém konci skladatelovy tvůrčí činnosti. Osud mu již nedopřál ji dokončit, a tak se tohoto čestného úkolu ujal kapelník Adolf Müller. Děj operety nás zavede do Vídně na počátku 19. století, kde se koná kongres národů. Hlavním hrdinou je vyslanec tehdy skutečně existujícího malého knížectví Reuss-Schleiz-Greiz, který se oženil s Vídeňačkou, s níž momentálně pro neshody nežije, pořídil si milenku – tanečnici Franciscu Cagliari a  uvažuje o  další – modelce Pepi. Vtipně napsaný děj zkušených libretistů Victora Léona a Leo Steina se na konci očekávaně rozuzlí tak, jak na to byli diváci v operetách před příchodem Franze Lehára zvyklí. Opereta je bohatá na typicky vídeňské straussovské melodie a jistě potěší všechny příznivce tohoto stále oblíbeného divadelního žánru.

D r a m a t u rgi e

Zbyněk Brabec

(Premiéra 22. ledna 2005 ve Velkém divadle)

30

„Základní hodnotou Vídeňské krve je ovšem hudba, plná melodického kouzla a rytmického bohatství.“ V. Bokůvková, Kultura/divadlo, srpen 2005

„Dělám jen krvavé operety, … první byla Polská krev,“ směje se sympatický režisér Gustav Skála. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 24. ledna 2005

31

Vídeňská kre v

Balet

Ba l e t

Jsem upřímně rád, vážení návštěvníci, že Vás mohu na těchto stránkách opět přivítat do nové sezony baletního souboru Divadla J. K. Tyla. A mohu-li se Vám svěřit, to jméno našeho velkého divadelníka zde vyslovuji s velikou úctou, zvláště letos, kdy uplynulo 150 let od jeho odchodu z prken tohoto světa. Není důležité, že Tylův talent nespojujeme s tanečním uměním, ale připadá mi více než příkladná jeho oddanost divadlu. Ano, slovo oddanost je pro tanečníka zcela na místě, chce-li dostát nárokům, které na něho klade současný vývoj tanečního umění, aby Vás, naše publikum, repertoár baletu zaujal. A tak se s tímto vědomím oddanosti, ale i odpovědnosti dáváme na cestu nadcházející sezonou, abyste v ní nalezli vše, co by baletní představení velkých divadel měla nabídnout – od romantiky bílých baletů až po expresivní přetlumočení lidských emocí a vášní. V té prvé řadě klasických baletů Vás budeme provázet pohádkovými příběhy Labutího jezera a Louskáčka, snad nejznámějšími díly P. I. Čajkovského, jejichž hudba a choreografie se již staly téměř posvátným, více než stoletým dědictvím. Na druhém pólu tanečního rejstříku, v onom přetlumočení lidských emocí a vášní, nabízíme Shakespearova Macbetha s Verdiho hudbou, dílo svým způsobem originální choreograficky i režijně, které mimo jiná uznání dalo příležitost sólistce našeho souboru Ivoně Jeličové získat řadu ocenění i nominaci na Cenu Thálie. Zajímavým opusem, v němž se snoubí filozofický podtext s atraktivním mytologickým příběhem, je Prométheus, který diváka od prvních tónů – Igora Stravinského – vtáhne do strhujícího děje, aby mu v závěru položil zcela aktuální otázku. Choreografie a režie Igora Holováče se tu mohla spolehnout na vysokou úroveň sólistů i sboru. Neméně náročnými tanečními party vyniká i poslední premiérový titul minulé sezony Radúz a Mahulena, jehož pohádkový příběh s kouzelnou Sukovou hudbou je naplněn všemi atributy odvěkého zápasu dobra a zla, kruté nenávisti a bolesti, ale také hluboké lásky překonávající nástrahy lidské zloby. Na repertoáru zůstává mimořádně úspěšná Edith Piaf, originálně pojaté dílo Libora Vaculíka a skladatele Petra Maláska, které na českou scénu přineslo formu tanečního muzikálu, navíc atraktivního důmyslným prolnutím choreografické a pěvecké složky. Více než 100 repríz a často žádaná hostující představení, dokonce i  v  cizině, dosvědčuje, že jímavý životní příběh známé zpěvačky zdaleka není naplněn jen sentimentem, ale též prostým, možná až příliš obyčejným lidským citem.

34

Jako každoročně i do nadcházející sezony přináší balet DJKT dvě premiéry. Tou první bude Zahrada na motivy plzeňského rodáka Jiřího Trnky s choreografií Aleny Peškové a v režii Jiřího Středy, půvabné dílko určené zejména rodinám s dětmi a mající svůj předobraz v animovaném filmu. Spolu s Čajkovského Louskáčkem, který má ovšem své repertoárové nasazení v čase vánočním, má tento titul zaujmout i malé diváky pro ně srozumitelným dějem a možná je i inspirovat ke kultivovanému tanečnímu projevu. Je totiž úsměvné i krásné pozorovat nejmladší publikum o přestávce nebo po představení, jak je právě zhlédnutý příběh dokáže roztančit. A přiznejme si, že jim někdy takovou spontánnost dlužíme. Druhým premiérovým titulem bude příběh Čachtické paní, jehož převyprávění nikoliv z pohledu podbízející se senzačnosti, ale s promítnutím historických událostí do psychologického dramatu, se ujali Libor Vaculík a Petr Malásek. Choreografie čerpá z baletní klasiky a obohacuje taneční party o náročné výrazové prvky moderního tance, což sólistům i celému souboru dává příležitost dále rozvíjet nabyté zkušenosti i osobité přístupy k tanečnímu vymodelování psychologicky složitých postav. Přeji Vám, vážení návštěvníci, abyste v baletech našeho souboru nalezli ten pravý umělecký zážitek a mohu-li si přát něco navíc, pak i povědomí, že iniciály JKT v názvu našeho divadla jsou pro nás v té oddanosti divadlu opravdu zavazující.

Jiří Pokorný šéf baletu

35

Balet

Petr Malásek  Libor Vaculík

R e ži e a   c h or e ogr a fi e

Libor Vaculík Scéna

v jednání K ost ý m y

Roman Šolc

Č a c ht i c k á p a ní

Baletní soubor přichází opět s taneční lahůdkou – tentokrát se jedná o taneční muzikál, jehož autorem hudby je Petr Malásek – Čachtická paní. V hlavní roli se představí Radka Fišarová známá jako Edith Piaf. Režisér, choreograf a  libretista Libor Vaculík se nechal inspirovat románem Joža Nižnánského Čachtická paní. Děj románu se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá látku ze skutečných událostí. V té době vládne Čachticím hraběnka Alžběta Báthoryová. O hraběnce kolují zvěsti, že vraždí mnoho nevinných dívek a vyžívá se v jejich mučení jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, a tím si zachovala mládí a  krásu. Příběh jako stvořený pro tanečně muzikálové zpracování, který zcela jistě zaujme náročného diváka a doufejme, že se tak jako Edith – vrabčák z předměstí stane nejen pro plzeňského diváka divadelním bestsellerem. Pro úplnost dodejme, že texty písní jsou z pera Václava Kopty. Premiéra 17. března 2007 v Komorním divadle

36

Otázka pro Olenu Papku: Stojí baletní dřina za všechno to odpírání? „Moci stát na jevišti za to určitě stojí. To si ani neuvědomíte, že Vás někde bolí. Samozřejmě mrzí, když se něco nepovede. Když je však divák spokojený, tleská, usmívá se, to se člověk cítí jako v nebi ...“

37

Čachtická paní

Petr Malásek  Libor Vaculík

C h or e ogr a fi e a  r e ži e

Libor Vaculík S c é n a a  kost ý m y

Jan Dušek Asist e nt c h or e ogr a fi e

Miroslava Pešíková-Fialová Hl a sov ý por a d c e

Eduard Klezla

E d i t h – v r a bč ák z  předměstí

Tvůrci tohoto baletu se snaží divákovi nabídnout maximum pravdy o životních úskalích a peripetiích krásné a závratné Edithiny nedlouhé cesty životem, od prvních písniček na pařížských ulicích přes slavné kabarety až po triumfální vystoupení v Olympii. Od tuláckého dětství, přes bouřlivé mládí, po zralý věk ve světě show-businessu, kdy Edith poznala, jak chutná sláva zaplacená nadlidskou dřinou, a při tom všem pořád bojovala s alkoholem, drogami a zákeřnou chorobou, které nakonec předčasně podlehla. Je to příběh Edith Piaf – vrabčáka, pro kterého zpívat znamenalo žít – žít naplno až do konce. (Premiéra 27. května 2000 v Komorním divadle)

38

„Edith se hraje již pět let. Toto dílo převzala i další tři divadla, v nichž se hraje s velkým úspěchem.“ Plzeňský deník, 21. března 2005

Zpěvačka je na jevišti slavné šansoniérce hodně podobná. „Narodila jsem se i ve stejný den jako ona, také 19. prosince. Snažila jsem se proto najít v našich osudech nějaké podobnosti, ale naštěstí její tragický osud nesdílím,“ usmívá se Radka Fišarová. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 23. března 2005

„Je to vůbec poprvé v historii tohoto divadla, kdy takovou úspěšnost prokázal taneční titul - 100. repríza a naprostá většina repríz byla beznadějně vyprodána,“ podotkl šéf baletního souboru Jiří Pokorný. V. Sladký, Plzeňský deník, 21. března 2005

39

Edith – vrabčák z předměstí

Petr Iljič Čajkovskij

C h or e ogr a fi e a  r e ži e

Jiří Němeček, ml. D irig e nt

Pavel Šnajdr S c é n a a  kost ý m y

Josef Jelínek Asist e nt c h or e ogr a fi e

Jan Kadlec

L a b u t í j ez e r o

Labutí jezero patří mezi stěžejní díla velikána novoromantického údobí ruské hudby P. I. Čajkovského, žáka petrohradské konzervatoře a učitele hudební teorie na moskevské konzervatoři, autora řady symfonií, suit, několika orchestrálních fantazií, deseti oper a tří baletů. Premiéru mělo v Moskvě 20. dubna 1877 v choreografii pozdějšího baletního mistra Národního divadla v Praze Václava Reisingera na libreto V. P. Begičeva a F. V. Gelcera. V Plzni bylo Labutí jezero poprvé uvedeno v roce 1940 Josefem Juglem, podruhé 25. června 1955 v choreografii a režii šéfa baletu Jiřího Němečka, který v plzeňském divadle úspěšně působil šest sezon. Není tedy náhodou, že jeho syn J. Němeček, ml. přijal s radostí naši nabídku k novému nastudování tohoto čarovného pohádkového příběhu, který je dnes nejhranějším klasickým baletem, uváděným na všech baletních scénách světa. (Premiéra 16. listopadu 2002 ve Velkém divadle)

40

„Je to nejtěžší úkol, jaký mi dosud připadl. Zvlášť obtížné je střídání dvou rozdílných poloh – bílá labuť nesmírně jemná a lyrická, černá je pravý opak ... je hezké, když člověk dokáže přesvědčit diváky, že jde o dvě rozdílné bytosti,“ říká představitelka Odetty i Odilie Ivona Jeličová. E. Skrývalová, Plzeňské noviny, 31. ledna 2006

„Labutí jezero končí v různých provedeních odlišně. Tentokrát vyhrála šťastnější možnost. Je to pohádka a ta musí končit dobře. Jsem rád, že je zlo zničeno, láska a odpuštění žijí navěky,“ svěřil se Pavel Ďumbala. P. Dvořák, Plzeňský deník, 18. listopadu 2002

41

Labutí jezero

Petr Iljič Čajkovskij

C h or e ogr a fi e a  r e ži e

Jiří Kyselák D irig e nt

Pavel Šnajdr S c é n a a  kost ý m y

Josef Jelínek Asist e nti c h or e ogr a fi e

Jan Kadlec Ondřej Boháč

Louskáček

Michaela Musilová Michaela Koutníková

Po úspěšném uvedení Labutího jezera se baletní soubor DJKT opět obrací k dílu P. I. Čajkovského a přináší baletní pohádku Louskáček. Na rozdíl od čistě romantického Labutího jezera je Louskáček odrazem dětské fantazie, alespoň té generace, jež podléhala čaromoci pohádek o  krásných princeznách a  statečných princích, o  proměnách věcí nebo o kouzelných bytostech. Avšak pohádkový příběh o proměně obyčejného louskáčku ve statečného prince a malého děvčátka v půvabnou princeznu jistě upoutá i dnešního dětského diváka, který je již asi přemíru saturován počítačovými superhrami. Romantické melodie a půvaby klasického tance určitě potěší i dospělého diváka, kterému připomenutí dětských snů a  představ může být příjemným vytržením z uspěchané reality. Zhlédnout Louskáčka znamená vydechnout uprostřed shonu a nechat se alespoň na chvíli unést romantikou, která přece jen do našeho života patří. (Premiéra 20. listopadu 2004 ve Velkém divadle)

42

„Ohlas v publiku naznačil, že vánočnímu tajemství ráda propadne i dnešní generace dětí, obdivujících v literatuře třeba Harryho Pottera.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 22. listopadu 2004

„Divadlo J. K. Tyla nedodržuje častý zvyk hrát Louskáčka jen v adventním čase a během Vánoc. Je dobře, že bude divákům vracet sváteční kouzlo i po celý příští rok.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 22. listopadu 2004

43

Louskáček

Giuseppe Verdi  Libor Vaculík

C h or e ogr a fi e

Jiří Pokorný L ibr e to a  r e ži e

Libor Vaculík

Ma c b e t h

Scéna

Jan Dušek K ost ý m y

Josef Jelínek Dramatický příběh čerpá ze slavného dramatu W. Shakespeara, které již mnohokrát inspirovalo umělce snad všech uměleckých žánrů a odvětví. Příběh je svou dramatickou bohatostí a epičností předurčen k tlumočení do barvité řeči tanečního divadla. Dramatický děj je plný náhlých zvratů a intrik, nepostrádá motivy lásky, přátelství, věrnosti, ale i  zrady a  nenávisti. Osudy ctižádostivého Macbetha, jehož cesta k moci je dlážděna intrikami a úkladnými vraždami, mohou být – a myslím si, že i jsou – do určité míry zrcadlem naší doby. Jako autor tanečního libreta však nechci v žádném případě děj transponovat a inscenovat ho v naší současnosti. Chci se jen zamyslet a upozornit na zrůdnosti světa, které přetrvávají. Touto inscenací bych rád navázal na svá představení, která jsem vytvořil v minulosti pro baletní soubor Divadla J. K. Tyla a která se dočkala pozitivního ohlasu jak u  diváků, tak i  u  odborné kritiky – Edith – vrabčák z předměstí, Dáma s kaméliemi. Známá opera G. Verdiho, která je hudební kostrou, zcela určitě umocní celkové vyznění tohoto tanečního dramatu. Výtvarné řešení prof.  Jana Duška a  Josefa Jelínka je zárukou, že na komorní scéně Divadla J. K. Tyla je inscenace, která jistě zaujme, potěší a přinutí k zamyšlení i toho nejnáročnějšího – „nebaletního“ diváka. (Libor Vaculík)

H u d e bn í spol u pr á c e

Petr Malásek Asist e nti c h or e ogr a fi e

Ondřej Boháč Jan Kadlec

(Premiéra 19. března 2005 v Komorním divadle)

44

„Touha po moci, chorobná ctižádost, cesta k trůnu lemovaná vraždami a nakonec šílenství.“ „Traduje se, že každé nastudování tohoto dramatu provázejí nečekané obtíže, komplikace či dokonce tragédie.“ M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 19. března 2005

„Vždy se snažím najít nějakou svoji cestu, i kdyby měla skončit ve slepé uličce. Snažím se přicházet s něčím novým, neokoukaným, se svým náhledem na věc,“ říká L. Vaculík na vysvětlenou, proč se na jevišti objevuje např. čarodějnice „při těle“. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 19. března 2005

45

Macbeth

Igor Stravinskij  Rastislav Dubovský

C h or e ogr a fi e a  r e ži e

Igor Holováč D irig e nt

Pavel Šnajdr Scéna

Pavol Andraško K ost ý m y

Peter Čanecký

Prométheus

Asist e nt c h or e ogr a fi e

Zuzana Pokorná

Tam, kdysi, za úsvitu věků, pod vrcholky ostrých štítů se setkává zvláštní dvojice … Jeden z nich je člověk – chudý, zbídačelý, třesoucí se zimou. Druhý je krásný, svalnatý s přímým a moudrým pohledem. Ale není to člověk, jistěže ne … je to titán. Titán Prométheus, učitel, přítel všech živých tvorů. Na dlaních má popáleniny od ohně, který ukradl pro pozemšťany na Olympu. Hruď má rozdrásanou ostrými zobáky orlů, kteří mu vyklovávali srdce. Kráčí nejistě, vždyť po celé roky byl připoután ke skalám Kavkazu na rozkaz samotného Dia, vládce Olympu. Přemáhá ho slabost, ale jeho myšlenky patří jeho lásce, pozemšťance Antheie. Poklesne v kolenou a jeho společník – člověk – ho zachytí a podává mu vodu … Prométheus vrávorá na zesláblých nohách, klesá k  zemi a  ani neslyší, jak mu náčelník lidí šeptá třesoucím se hlasem, sotva linoucím se z úst: „Děkuji, děkuji, děkuji …“ (Premiéra 19. listopadu 2005 ve Velkém divadle)

46

„Drama s přimyšlenou ženou Antheiou tak vypovídá o tom, že lásku, obětavost a nevděk najdeme na světě dodnes.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 21. listopadu 2005

„O Prométheovi je velice málo literatury, kde by byl nějak víc popsán. My jsme museli vlastně celý příběh vytvořit. Přidali jsme mu lásku – tedy důvod, proč tolik miloval lidi a proč se pro ně obětoval,“ vysvětluje Nikita Slovák. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 19. listopadu 2005

„Choreograf dokázal balet oživit i zvuky úderů holí, tleskání a výkřiků.“ B. Brůhová, Plzeňský deník, 29. listopadu 2005

47

Prométheus

Josef Suk  Julius Zeyer

C h or e ogr a fi e a  r e ži e

Jiří Horák S c é n a a  kost ý m y

Tomáš Kypta

R a dúz a  M a h ulena

Asist e nti c h or e ogr a fi e

Zuzana Pokorná Ondřej Boháč Scénická hudba k Zeyerově hře Radúz a Mahulena, kterou Suk napsal ve svých dvaadvaceti letech v opojení hlubokým milostným citem, ale i jeho další skladby nabízejí téměř dokonalé nosné plochy pro taneční interpretaci. Již před třiceti lety, v roce 1976, se této výzvy ujali choreograf Miroslav Kůra a režisér Petr Weigl a pro Národní divadlo v Praze vytvořili baletní podobu Radúze a Mahuleny. Nyní se k Zeyerově pohádce vrací baletní soubor DJKT, aby v novém ztvárnění libreta a zejména v současném choreografickém a režijním pojetí Jiřího Horáka nechal znovu ožít dramatický příběh lásky a nenávisti, kterému Sukova hudba dodává silný emocionální akcent. Vysoká profesionální vyspělost souboru, prověřená psychodramatickými balety posledních sezon jako Malý pan Friedemann – Psycho nebo Macbeth, umožňuje uplatnit náročné sólové party i  sborové scény. Představení upoutá diváka sdělností tanečního projevu, v němž se účelně a v obdivuhodném souladu s hudební předlohou snoubí prvky klasické techniky s expresivní taneční partiturou. To vše, hudba, choreografie i režie, je umocněno výtvarným efektem kostýmů a scény, jejíž prostor je modelován bohatým světelným rejstříkem. Baletní příběh Radúze a Mahuleny není únikem do pohádkové fantazie, ale svým vyzněním je zamyšlením nad hodnotami věrné lásky překonávající zlobu a nenávist. Což není téma vzdálené současnosti. (Premiéra 25. března 2006 v Komorním divadle)

48

„Vynikající jevištní provedení vyprávějící o lásce vítězící nad zlem měnilo taneční gesta do živého jazykového sdělení. Publikum ocenilo premiéru nekonečným potleskem.“ B. Brůhová, Plzeňský deník, 31. března 2006

„V dnešní přehršli dryáčnických výkřiků je tento poetický příběh pohlazením po duši, které v nynější uspěchané době více než schází,“ vzkazuje divákům Jiří Pokorný. P. Dvořák, Plzeňský deník, 27. března 2006

„Příběh Radúze a Mahuleny mě okouzlil a inspiroval již od dětství. Láska, ta nejčistší podoba lidského citu, je tu vystavena řadě dramatických střetů, lsti, nenávisti, utrpení a ponižování,“ říká k pohnutkám tuto látku zpracovat režisér a choreograf Jiří Horák. S. Hernandezová, Právo, 24. března 2006

49

Radúz a Mahulena

Zbyněk Matějů  Jiří Středa

C h or e ogr a fi e

Alena Pešková R e ži e

Jiří Středa D irig e nt

Pavel Šnajdr S c é n a a  kost ý m y

Doc. Pavel Kalfus

Zahrada

Baletní představení Zahrada na hudbu Zbyňka Matějů vzniklo podle stejnojmenné knihy významného plzeňského rodáka Jiřího Trnky, ilustrátora a světově proslulého tvůrce animovaných filmů, která se od prvního vydání v roce 1962 stala jednou z nejčtenějších knih moderní literatury pro děti. Stejně jako kniha, tak nás i toto baletní zpracování vtáhne do vzrušivě tajemné zahrady, kde pětice kluků prožívá neopakovatelná dobrodružství s kocoury, sádrovým trpaslíkem, se slony, velrybou a řadou dalších postav, které do děje vstupují jako do krásného dětského snu, a my si jen přejeme, aby ten sen neskončil. Premiéra 25. listopadu 2006 ve Velkém divadle

50

51

Zahrada

Činohra

Činohra

Milí věrní diváci, už v tom oslovení je vyjádřena naše vděčnost, že přes drsný atak filmu a především televize, zůstáváte s námi. Bez Vás by divadlo nemohlo existovat. Svou pozorností, citlivostí a spontánností spoluvytváříte kvalitu našich představení. Proto se snažíme vybírat pro Vás tituly se vší odpovědností. Není to lehké, protože vnímání umění se mění s věkem, a my chceme hrát jak pro mladé, tak pro ty, kteří již něco z historie našeho souboru pamatují. V nové sezoně 2006–07 se snažíme o zachování žánrové pestrosti. Z pěti titulů budou tři uvedeny jako novinky. Ve světové premiéře bude uvedena komedie Celebrity s.r.o. od našeho autora Antonína Procházky. Jako vždy píše svou hru s konkrétní představou herců plzeňského činoherního souboru. Na inscenaci Celebrit s.r.o. se bude podílet také jako režisér a herec. V české premiéře uvedeme hru současného amerického autora Neila La Buta Návraty hříšníka. Autor byl zatím hrán pouze v malých pražských divadlech. V české premiéře bude uvedeno i drama jiného současného amerického autora Davida Foleye Vymítání ďábla. Vzhledem k tomu, že na překladu se ještě pracuje, neuzavíráme se možnosti změny. Náhradní titul je Pohled s mostu Arthura Millera, ze stejné žánrové oblasti. Klasiku zastupují tituly známé, neztrácející léty svoji uměleckou působivost. Z české provenience je to Třetí zvonění Václava Štecha, z oblasti světové produkce Cyrano z Bergeracu Edmonda Rostanda. Neuzavíráme se ani další práci v divadelním klubu. Ale titul, který není vázán předplatným systémem, vznikne operativně až v průběhu sezony. Chceme pro Vás dělat především dobré divadlo. Buďte shovívaví, kdyby se něco nepovedlo, a dejte znát, až se Vám bude naše hraní líbit.

Marie Caltová dramaturg činohry

54

Pavel Pavlovský šéf činohry

55

Činohra

David Drábek

R e ži e

Vilém Dubnička Scéna

Matěj Němeček K ost ý m y

Lenka Polášková C h or e ogr a fi e

Irena Bartošová D r a m a t u rgi e

Marie Caltová

A k v a b e ly

Hlavními hrdiny Drábkovy komedie ze současnosti jsou tři přátelé: Kajetán – televizní bavič s univerzitním vzděláním, Pavel – vysokoškolský profesor, kterému ukradli jeho sametovou revoluci, a Filip – milovník vody, který právě prodělává podivuhodnou proměnu. Dále se setkáme s Kajetánovou okouzlující přítelkyní Edit, která k životu potřebuje paparazzi a polyká SIM karty, a s Kajetánovým něžným přítelem Ivanem. Seznámíme se s Pavlovou rodinou, která touží nejen po návštěvě kina, a také s jednou paní učitelkou – ta pro změnu sní o kariéře zpěvačky. Synchronizované plavání je sport, díky němuž se naši tři přátelé ještě vůbec dokáží setkat ... David Drábek získal za text Akvabel v roce 2004 cenu Nadace Alfréda Radoka v kategorii Nejlepší původní česká divadelní hra. (Premiéra 10. ledna 2006 v Divadle v klubu)

56

„Pro plzeňské diváky mohou být Akvabely vítanou novinkou. Jednak je to hra mladého současného dramatika. Dále po dlouhé době vznikla inscenace pro kdysi oblíbený divadelní klub, kam se chodívalo na vyhlášené divadelní kusy. Už dlouho se tam ale nehrálo a mnohým divákům typ kontaktních představení chybí.“ P. Kosová, Mladá fronta DNES, 23. prosince 2005

„Akvabely jsou současnou hrou, která řeší problémy dneška – například vliv médií na naše myšlení či náš vztah ke konzumu,“ zdůvodňuje Vilém Dubnička. P. Dvořák, Plzeňský deník, 6. ledna 2006

„Nad hradeckou inscenací stojí plzeňská s chvályhodnou srozumitelností a také důvěryhodnějším zvládnutím pohybu, ve vodě´. Rohlíček, Štěrba a Kotiš předvádějí opravdové figury.“ J. P. Kříž, Právo, 23. února 2006

„Svědky zázraku jsme se stali v klubu Divadla J. K. Tyla. Plzeňští herci v režii Viléma Dubničky uvedli Akvabely.“ V. Viktora, Plzeňský deník, 25. ledna 2006

57

Akvabely

Antonín Procházka

R e ži e

Antonín Procházka Scéna

David Bazika K ost ý m y

Lenka Tesařová

C e l e b r i t y s . r.o.

Svoji zatím poslední komedii napsal herec, autor a režisér Antonín Procházka pro plzeňskou činohru. Jako obvykle čerpá tematiku „celebrit“ z aktuálních problémů, kterými žijí naši současníci. V prostředí televizního studia, kde se natáčejí nekonečné seriály, dojde ke kriminálnímu činu a náhodným svědkem se stane jeden z herců seriálu. Jeho život v ohrožení se změní od základů. Antonín Procházka s vtipem vypovídá o povrchnosti dnešní doby, kde úspěch určuje reklama a procento sledovanosti. Proti tomu staví cenu vztahu, postaveném na opravdovém citu. Světová premiéra 10. února 2007 v Komorním divadle

58

59

Celebrity s.r.o.

Edmond Rostand

P ř e kl a d

Jindřich Pokorný R e ži e

Jan Burian S c é n a a  kost ý m y

Karel Glogr

Cy r an o z B e rgeracu

Pařížská premiéra Cyrana z  Bergeracu v  roce 1897 zaznamenala neslýchaný divácký ohlas. Úspěch ale provází tuto velkou, lesklou, romantickou veršovanou tragikomedii do dnešních dnů. V  osobě Cyrana se totiž spojuje fanfaronství s  jiskřením ducha a  ryzím citem. Cyrano je bouřlivák, který se otevřeně vzepře každé špinavosti, obětavý přítel i něžný milenec, který svou lásku halí maskou cynika, samotář uprostřed davu, posměváček skrývající svůj smutek. Edmond Rostand napsal ve svých necelých třiceti letech hru plnou dramatického napětí, velkých citů a myšlenek i chytrého humoru. Premiéra 16. prosince 2006 ve Velkém divadle

60

„Dialog duší, srdce a rozumu – tak kdysi charakterizoval herec a šéf plzeňské činohry Pavel Pavlovský vztah mezi hercem a divákem.“

„Herectví je zvláštní druh umění. Žijete v roli a v srdci diváka jen pár hodin.“ Monika Švábová

61

Cyrano z Bergeracu

Henrik Ibsen

P ř e kl a d

František Fröhlich R e ži e

Jan Burian S c é n a a  kost ý m y

Karel Glogr D r a m a t u rgi e

Johana Kudláčková

D i v o k á k a c h na

Sžíravá kritika měšťácké morálky vzbudila v Norsku roku 1885 patřičný rozruch – má snad otec dál milovat dítě, když vyjde najevo, že není jeho? Polemiku o  smyslu milosrdných lží, iluzí, sebeklamů a  zničujícím účinku nahé pravdy vtělil otec moderního dramatu do psychologicky složitých a rozporných postav, bránících se ztrátě své důstojnosti. Jejich zápas připomíná frašku s tragickými následky nebo tragédii s fraškovitým průběhem, jak vystihl G. B. Shaw: „Sedíte v hledišti a pronikáte hloub a hloub do té domácnosti Ekdalových a zároveň pronikáte hloub a hloub do svého vlastního života, až nakonec zapomenete, že jste v divadle. Sledujete s hrůzou a soucitem hlubokou tragédii a celou tu dobu se otřásáte smíchem nad neodolatelnou komedií. Vyjdete ven, ne rozptýleni, nýbrž s hlubším zážitkem, než skutečný život poskytuje většině lidí …“ (Premiéra 17. prosince 2005 ve Velkém divadle)

62

„Potěšil mne fakt, že v dnešní rychlé době, kdy divadlo bojuje o své místo na slunci, v konkurenci s reality show, v tom klipovém rytmu, který je do nás tlačen, je tohle představení pohlazením po duši,“ sdělila v reakci na představení Barbora Munzarová. Anketa LhB, Plzeňský deník, 22. prosince 2005

„Ve snaze mít ve všem jasno, ve snaze každému poradit, jak je svět jednoduchý, můžeme totiž ohrozit to nejdůležitější, co je konec konců základním smyslem našeho bytí – pokračování našeho života v dětech, protože v nich je naše jediná definitivní naděje,“ shrnul své pojetí inscenace režisér Jan Burian. S. Hernandezová, Právo, 16. prosince 2005

„Divoká kachna ani tentokrát neopustila po premiéře jeviště se zplihlými křídly, ale jako stále velmi silná hra. Nabídla cestu do severské přemýšlivosti, která ví o světě a životě hodně.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 19. prosince 2005

63

Divoká kachna

Oscar Wilde

P ř e kl a d

Jiří Zdeněk Novák Ú pr a v a

Jiří Záviš R e ži e

Zdeněk Kaloč S c é n a a  kost ý m y

Jana Zbořilová S c é ni c k á h u db a

Martin Dohnal D r a m a t u rgi e

Marie Caltová

J a k j e d ů l e ž i té míti Filipa

V únoru 1895 přivítalo londýnské publikum bouřlivými ovacemi premiéru Wildeovy komedie Jak je důležité míti Filipa. Autorova poslední hra byla nejúspěšnější nejen v době svého vzniku, ale i v letech pozdějších. „Salonní společenská komedie je o nedorozuměních, která způsobí výmysly dvou přátel, hodlajících zasnoubením ukončit svůj poněkud nevázaný život.“ Nepřekonatelné překážky jsou řešeny pomocí náhod, které, dovedeny ad absurdum, se stávají zdrojem humoru. Osobitost komedie spočívá především v duchaplném jiskřivém dialogu, který je plný aforismů, bonmotů, ironie a paradoxů. Charismatický lev salonů Oscar Wilde opatřil vtipným jazykem všechny své postavy včetně sluhů. (Premiéra 19. června 2005 v Komorním divadle)

64

„Představení vystavěné na kompozici kdysi oblíbené salonní společenské komedie s úsměvem, ale neúprosně odhaluje pod maskou prudérie nemravnost vyšší společnosti.“ B. Brůhová, Kultura/divadlo, červenec 2005

65

Jak je důležité míti Filipa

William   Shakespeare

P ř e kl a d

Martin Hilský R e ži e

Jan Burian Scéna

Karel Glogr K ost ý m y

Ivana Brádková S c é ni c k á h u db a

Petr Kofroň

Král Lear

Š e rm y a  bitv y

Karel Basák D r a m a t u rgi e

Marie Caltová Roku 1606, v blízkosti tragédií vypjatého individualismu Macbetha, Hamleta, Coriolana, napsal Shakespeare Krále Leara. Ve strhujícím příběhu barbarského despoty Leara, který se zřítí z  mocenských výšin do bezprávného postavení vyhnance, přináší Shakespeare nejfilozofičtější obraz světa. Je to podobenství o moci, která zaslepuje, a bezmoci, která přináší prozření, o rozumu, který bývá šílenstvím, a šílenství, které se stává moudrostí. Zobrazuje trnitou cestu k pravdivému poznání, které bývá zataraseno nánosem konvenčních představ a  předsudků, neschopností rozeznat upřímný projev od předstírání a nelíbivou pravdu od efektní lži. Tematicky mnohorozměrná tragédie zachycuje v krajní poloze lidskou zrůdnost i velikost, zoufalé bloudění i nalézání východiska v obětavé lásce a pokoře. (Premiéra 18. prosince 2004 ve Velkém divadle)

66

„Závěr Čapkova Krakatitu má podobnou pointu. Ano, běžný život nepotřebuje patos, absolutnost, ale pochopení a lidskost.“ V. Viktora, Plzeňský deník,   22. prosince 2005

„O Shakespearovu Learovi je možné buď mluvit dlouhé hodiny, nebo o něm prostě mlčet, protože je to hra skládající se z tolika významových a divadelních vrstev, že popsat ji je takřka nemožné ...,“ vyznává se režisér Jan Burian. S. Hernandezová, Právo, 17. prosince 2004

„Lear není realistický příběh, Lear je podobenství o člověku,“ uvedl překladatel Martin Hilský. S. Hernandezová, Právo, 17. prosince 2004

67

Král L ear

Alexander Dumas  Klára Špičková

R e ži e

Juraj Deák Scéna

David Bazika K ost ý m y

Kamila Polívková S c é ni c k á h u db a

Petr Malásek C h or e ogr a fi e

Jiří Pokorný P o h y bov á spol u pr á c e a  š e rm y

K r á l ov n a Margot

Karel Basák D r a m a t u rgi e

Marie Caltová

Romantická hra mladé autorky Kláry Špičkové vznikla volně na motivy stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Dějištěm je Francie na sklonku renesance, ve dnech, které vrcholí „bartolomějskou nocí“. Bezohledná politická hra vtiskává pečeť celé zemi a rozeznívá extrémní vášně a city. Královna Margot existující ve stínu své matky, ctižádostivé Kateřiny Medicejské, se vzepře manipulaci i za cenu ohrožení vlastního života. V nebezpečí se ale ocitají všichni, jejichž osudy jsou spojeny s francouzským trůnem. Život se pohybuje v krajních polohách – mezi láskou a nenávistí, odvahou a přizpůsobivostí, soucitem a bezohledností, mstou a přátelstvím. Napínavá hra nabízí velkolepou jevištní podívanou. (Premiéra 8. dubna 2006 ve Velkém divadle)

68

„V Plzni vznikla v tichosti inscenace, za kterou by se do Prahy sjížděla celá republika, a vůbec by nikomu nevadilo, že je to kdesi na holešovických jatkách, že je to za pětistovku, že je nutné se trmácet autobusem tam a zpátky, že to stejně hraje až třetí garnitura bez hvězd … Ne! Byli jsme v Praze na Královně Margot, fakt fantazie! – znělo by vychloubačně Plzní.“ J. Zajíc, Plzeňské noviny, 2. května 2006

„Budu hrát Kateřinu Medicejskou, historickou postavu, která se mi po prvním přečtení jeví jako velká zrůda. Dá mi práci, abych na ní našla něco lidského, abych ji obhájila,“ říká Monika Švábová. P. Dvořák, Kultura/divadlo, březen 2006

„Andrea Černá vtiskla Margot nejen svůj půvab, noblesu, nevyzývavost, nejen roli svůdnosti a erotické eruptivnosti. Vtiskla jí i moudrost a prozíravost královské dcery, obdivuhodnou manželskou pevnost, která nectí lásku samu ani dynastický zájem, ctí však spojenectví s tím, pro koho sice neplane, ale před jeho duchovní i charakterovou silou se sklání.“ V. Viktora, Plzeňský deník, 19. dubna 2006

69

Královna Margot

Ken Ludwig

P ř e kl a d

Alexander Jerie R e ži e

Jan Burian S c é n a a  kost ý m y

Karel Glogr D r a m a t u rgi e

Marie Caltová

Mě s í c n a d B uffalem

Situační komedii Cyrano v Buffalu napsal současný americký dramatik Ken Ludwig. Plzeňští diváci měli před časem možnost poznat jeho hru Tenor na roztrhání, která se udržela na repertoáru několik sezon. Cyrano v Buffalu, Ludwigova poslední úspěšná komedie, se odehrává v prostředí divadelní společnosti, která už má nejlepší léta za sebou a potýká se s uměleckými, personálními i finančními potížemi. Jeden telefonát ale pro hlavní aktéry všechno změní. Možnost filmování v Hollywoodu v atraktivních rolích s „oscarovým“ režisérem by znamenalo nejen finanční záchranu, ale i osvěžení blednoucí slávy. Místo toho se situace komplikuje díky nevyjasněným osobním vztahům a nedorozuměním. Úpěnlivá snaha zachránit co se dá, jenom situaci zhoršuje. Jak říká jedna postava: „Vypadá to tam jako v blázinci, když mají dozorci volno.“ Ale Ken Ludwig ukazuje, že navzdory všemu existují v životě city, které jsou důležitější než všechno ostatní. (Premiéra 10. června 2006 v Komorním divadle)

70

„Ztřeštěné komické situace záměn a nedorozumění nejsou samoúčelné. Ukazují divadelní hrdiny v jejich nadějích i úzkostech, touhách i zklamáních. A autor se nezříká odpovědnosti za to, co má v životě skutečně smysl,“ zdůrazňuje Marie Caltová. P. Dvořák, Plzeňský deník, 9. června 2006

„Ken Ludwig dokáže své herce, zoufale toužící po návratu zašlé slávy, vidět optikou humoru, vystavit je nástrahám a postavit je do směšných a nedůstojných situací, ale ani na okamžik nás nenechá pochybovat, že má jejich bláznivý život rád,“ říká dramaturgyně Marie Caltová. S. Hernandezová, Právo, 9. června 2006

„Ten skvostný invalida se možná plazí pouští s vyplivnutýma plícema, ale pořád ještě dejchá a my nic víc nemáme. Pro nás to je pomocné lano k humanitě a lidskosti. Bez něj bychom už všichni dělali v reklamě,“ říká Ken Ludwig ústy stárnoucí herečky Ethel.

71

Měsíc nad Buffalem

Neil LaBute

P ř e kl a d

Dana Hábová R e ži e

Lída Engelová Scéna

Ivo Žídek K ost ý m y

Ivana Brádková S c é ni c k á h u db a

Jiří Pazour

Ná v r at y h ř í šníka ( S ome Gi r l / s )

Hra současného amerického autora Neila LaButa si všímá otázek souvisejících se vztahem muže a ženy. Hlavní nehrdinský hrdina je profesor literatury a novopečený spisovatel, který krátce před svatbou navštíví čtyři ze svých bývalých milenek. V rozhovorech se zcela typově odlišnými ženami odkrývá nejen minulost, ale i důsledky, které vzájemné setkávání mělo. Tragické momenty se mísí s lyrickými i komediálními. Hra vyznívá jako pokání hříšníka, který chce rozhovory smýt svoji vinu, ale autor nakonec odhalí překvapivě jiné motivy jednání. Česká premiéra 28. října 2006 v Komorním divadle

72

Čím Vás láká každý den znovu hrát a zkoušet? „Prožít na jevišti jiný život, něco lidem předat, jistě. Ale obávám se, že je to také únik od reality. I ta nejsyrovější hra je pouze uměleckým obrazem. Přes všechny nepříjemnosti je divadlo idyla chráněná od skutečného světa,“ říká Monika Švábová.

Jaký smysl přisuzujete herectví po osmatřiceti letech v plzeňském divadle? Monika Švábová odpovídá: „To je má věčná otázka. Do jaké míry je herectví činností pro vlastní uspokojení a do jaké míry smysluplnou prací pro druhé?“

73

Návraty hříšníka

Bohumil Hrabal

D r a m a tiz a c e

Ivo Krobot Petr Oslzlý Zdeněk Kaloč R e ži e

Zdeněk Kaloč S c é n a a  kost ý m y

Jana Zbořilová S c é ni c k á h u db a

Zdeněk Pololáník D r a m a t u rgi e

Marie Caltová

O b s l u h ov a l jsem a n g l i c k é h o krále

Bohumil Hrabal patří k nejosobitějším českým autorům, a proto se jeho klíčové prózy s oblibou převádějí jak do filmové, tak do divadelní podoby. Román Obsluhoval jsem anglického krále patří k nejkompaktnějším jak po myšlenkové, tak po formální stránce. Hlavním hrdinou je nepříliš vyrostlý pikolík Jan Dítě, který se snaží komplex méněcennosti překonávat nadměrnou ctižádostí. Čím více se snaží vstoupit do světa úspěšných a  bohatých, tím krkolomnější zažívá pády. Na pozadí dramatických proměn událostí 30. – 50. let prochází Jan Dítě řadou pitoreskních a  bizarních prostředí, aby od vnímání povrchu života dospěl nakonec k jeho pochopení. (Premiéra 29. října 2005 v Komorním divadle)

74

„Být na dně a hleděti vzhůru,“ touto moudrostí se i ve svém životě řídil Bohumil Hrabal. P. Dvořák, Kultura/divadlo, prosinec 2005

„Téma jako hrom, prostor k vytvoření velkého figurativního plátna zabydleného burziány, továrníky, makléři, podnikateli, prostitutkami, nácky, důstojníky, básníky, podomky, cikánskou rodinou, odbojáři, milionáři, milicionáři, domácím zvířectvem – skřivánky na niti.“ J. P. Kříž, Právo, 10. ledna 2006

„Román se šířil v opisech. Podílela jsem se na jednom takovém ,vydání´, kdy vznikl strojopis s pěti kopiemi udělanými přes kopírák. Dodnes ten výtisk opatruji, ale písmenka vybledla a text se dá číst jen s velkými obtížemi. Ale ten román nevybledl. Líčí život v jeho bizarnosti, poezii i lidskosti. Hrabal nesoudí, ale snaží se hledat složitost a krásu ve všech životních situacích,“ říká dramaturgyně Marie Caltová. P. Dvořák, Plzeňský deník, 9. června 2006

75

Obsluhoval jsem anglického krále

Ray Cooney

P ř e kl a d

Břetislav Hodek R e ži e

Jan Burian S c é n a a  kost ý m y

Karel Glogr D r a m a t u rgi e

Johana Kudláčková

Pr a c h y ? Pr a chy!

Současný anglický dramatik Ray Cooney je plzeňským divákům důvěrně známý svými úspěšnými komediemi: 1+1=3, Peklo v hotelu Westminster, Dvouplošník v hotelu Westminster a Rodina je základ státu. Zatímco v těchto rozpustilých fraškách jde o nevěru, díky které postavy zabředají do trapných situací, v  komedii Prachy? Prachy! se do mlýnu událostí dostávají kvůli nečekanému nálezu. Kufřík s obrovskou částkou 735 000 liber rozmetá poklidný život spořádaného manželského páru. Vidina bohatství nastartuje rozpory nejen v rodině samotné, ale do problému vtahuje i ostatní aktéry. Geometrickou řadou narůstá řetězec lží, úskoků, výmluv a vydírání. Napětí se stupňuje a s ním graduje i humor. (Premiéra 21. května 2005 ve Velkém divadle)

76

„Místo svých rukavic, šály a nedojedené svačiny najde v cizím kufříku 735 000 liber v padesátilibrových bankovkách. Je mu jasné, že jsou to ,špinavé peníze´. Plánuje s nimi začít nový život někde daleko, kde ho zločinecká mafie nenajde. Ale nepodaří se mu ani vyjít z domu na ulici, aby mu ,zlomyslný´ dramatik nenastavěl do cesty řadu překážek.“ M. Fialová, Plzeňský deník, 23. května 2005

„S čestným gentlemanstvím tuto komedii mistrně přeložil Břetislav Hodek a s elegantním smyslem pro rozvernost i meze frašky ji režisér Jan Burian uvedl na jeviště Velkého divadla v Plzni.“ V. Viktora, Plzeňský deník, 27. května 2005

„Říkáme si, tohle by se klidně mohlo stát i nám, kdyby pro to byly vhodné okolnosti, správná příležitost, dostatečně silné pokušení. Naštěstí nás zachraňuje naše zbabělost, naivita a nešikovnost, nepraktická měkkosrdcatost – stejně jako nehrdinské hrdiny Cooneyho,“ říká dramaturgyně Johana Kudláčková. S. Hernandezová, Právo, 20. května 2005

77

Prachy? Prachy!

Antonín Procházka

R e ži e

Antonín Procházka Scéna

Karel Glogr K ost ý m y

Lenka Polášková D r a m a t u rgi e

Marie Caltová

Př e s p ř í s n ý zákaz d o t ý k á s e s něhu

Hry plzeňského autora, herce a režiséra Antonína Procházky patří u  publika k  nejoblíbenějším a  vždycky se několik sezon drží na repertoáru. Přes přísný zákaz dotýká se sněhu je zatím jednou z jeho posledních komedií, které pro plzeňskou činohru vznikly. Hlavní hrdina, náš současník, je nesmělý, slušný člověk, který se právě vrací z vězení. Nechápe, nejen proč se do vězení dostal, ale ani proměnu domova, do kterého se vrací. Změnilo se totiž nejen prostředí, vztahy mezi lidmi, ale i on sám. Drsná komika proměn, záměn a nedorozumění se prolíná s  humorem prozrazujícím pochopení pro lidskou bezradnost a osamocenost. (Světová premiéra 25. října 2003 v Komorním divadle)

78

„Je to cena (komedie získala cenu diváků na IV. ročníku Grand festivalu smíchu v Pardubicích), které si vážíme nejvíc, protože je od lidí a pro lidi je napsaná,“ komentoval získané vavříny autor, režisér i herec Antonín Procházka. Mladá fronta DNES, 18. února 2004

„Téměř hugovsky romantický příběh je sice nahlédnut s ironií, cílem je ale vyvolat úsměv, nikoliv posměch (pro tento rozdíl vůbec projevuje A. Procházka v celé hře velký cit).“ Divadelní noviny, 23. prosince 2003

„Název hry je textem poznámky v žákovské knížce a připomíná nejen ,geniální´formulace kantorských sdělení rodičům, ale i podivnou logiku života, že někomu od dětství projde všechno a jinému nic.“ J. Světlíková, Plzeňský deník, 24. listopadu 2003

79

Přes přísný zákaz d otýká se sněhu

Václav Štech

R e ži e

Ladislav Smoček Scéna

Karel Glogr K ost ý m y

Šárka Hejnová

T ř e t í zv o n ě ní

Václav Štech, jeden z nejhranějších českých klasiků, napsal za svůj život asi 45 knih, 17 her a nepočítaně kritik, povídek, esejů, fejetonů i osvětových návodů. V roce 2002 uvedl činoherní soubor autorovu veselohru s předvolební tematikou – David a Goliáš – a nyní připravuje jeho nejúspěšnější a nejhranější komedii – Třetí zvonění. Václav Štech ji napsal roku 1900, ve svých jedenačtyřiceti letech, tedy v době největšího tvůrčího rozmachu. Podle události, které byl sám svědkem, sepsal bláznivou historii svatby v rodině starosty, která sice hýbe celým městečkem, ale o  které se do poslední chvíle neví, jestli se uskuteční nebo ne. Z nevinného nedorozumění vznikne řetěz složitých a zdánlivě neřešitelných situací, které jsou zdrojem napětí i komiky. Štech rozehrává celou galerii maloměstských postav a postaviček, které, přes svůj kritický osten, nezbavuje lidského tepla a jímavosti. Třetí zvonění uvedeme v úpravě režiséra Ladislava Smočka. Premiéra 7. dubna 2007 ve Velkém divadle

80

81

Třetí zvonění

David Foley

P ř e kl a d

Martina Schlegelová R e ži e

Jan Burian

V y m í tá n í ď á b la

S c é n a a  kost ý m y

( S ufferi n g T h e W i t c h )

Karel Glogr

Strhující dramatický příběh mladé ženy napsal současný americký autor David Foley. Odkrývá postupně dávnou událost, která se odehrála v malém zapadlém městečku. Její důsledky zasáhly nejen oběť samu, ale usvědčily ze zásadního selhání i její nejbližší. Dramatik, jehož příběh vyvolává zlověstné napětí, klade nesmlouvavě a s ledovou průrazností otázky týkající se zklamání člověka v jeho zásadním poslání, ochoty připustit si dosah vlastních rozhodnutí i odvahy nazřít i přiznat svůj podíl viny. Drama Vymítání ďábla je znepokojivé svou nekompromisností, ale může inspirovat k zamyšlení nad zásadními otázkami života člověka. Česká premiéra 2. června 2007 v Komorním divadle

82

Náhradní titul v případě neuvedení inscenace Vymítání ďábla »

P o h l e d s  m ostu Arthur Miller Jde o tragédii Eddiho Alfieriho, který našel smysl svého nezajímavého života ve výchově adoptivní dcery. Vnitřní rozpor Eddiho propuká ve chvíli, kdy hrozí nebezpečí, že opět zůstane sám. Miller klade zásadní otázku viny člověka, který druhému upírá právo na vlastní existenci.

83

Vymítání ďábla

Muzikál a opereta

m uz i k á l a Opereta

Vážené dámy, vážení pánové, předem přijměte náš upřímný dík za přízeň, kterou jste našemu souboru věnovali po celou minulou sezonu. Jako poděkování jsme si pro Vás připravili čtyři zajímavé tituly – dva z nich uvedeme v české premiéře. První českou premiérou bude komická opereta Angličanů W. S. Gilberta a A. Sullivana Piráti z Penzance. Opereta s originální zápletkou, kvalitně napsaným libretem postaveným na slovním humoru a  nádhernou hudbou přinese inteligentní zábavu doplněnou krásnou výpravou a  kostýmy viktoriánské Anglie. Ve westernovém stylu uvedeme následující operetu, v českém prostředí dobře známou Rose Marii Rudolfa Frimla, která Vás ve spojení se slavnými melodiemi okouzlí atmosférou Divokého západu. Operetní trialog doplní klasická opereta, která ve světovém měřítku patří k nejhranějším a nejúspěšnějším vůbec – Orfeus v podsvětí Jacquese Offenbacha. Operetu se světoznámým kankánem, o jejíž novou interpretaci se pokusíme, není třeba milovníkům tohoto žánru vůbec představovat. Sezonu uzavře druhá česká premiéra – Kniha džungle českých autorů Radka Balaše a  Ondřej Brouska, ml. Muzikál pro celou rodinu přivede na scénu známé postavičky Mauglího, medvěda Balú aj. Vážení diváci, i když v příští sezoně potěšíme především milovníky operet, tak bychom však rádi novými inscenacemi oslovili publikum všech věkových kategorií. Na repertoáru dále zůstanou úspěšné inscenace z minulých sezon. Rád bych upozornil především na muzikály Muž z kraje La Mancha a Zpívání v dešti, které sklidily značný ohlas. Vážení divadelní přátelé, doufáme, že naším repertoárem, který nabízí celou škálu žánrů od hudební revue přes operetu až po muzikál, potěšíme každého z Vás a budeme se velice těšit na setkání s Vámi v hledištích našich divadel.

Roman Meluzín šéf muzikálu a operety

86

87

muzikál a Opereta

John Kander  Fred Ebb  Joe Masteroff

P ř e kl a d

Ivo T. Havlů P ř e kl a d p í sn í M e in H e rr , M on e y - mon e y a   T e ntokr á t

Jiří Josek R e ži e

Roman Meluzín D irig e nti

Martin Doubravský Pavel Kantořík S c é n a a  kost ý m y

Ivana Brádková C h or e ogr a fi e

Leona Kvasnicová (Qaša)

Kabaret

D r a m a t u rgi e

Kateřina Karasová Martina Šmídová

Světově proslulý muzikál Kabaret jsme zvolili pro jeho téma, které především hovoří o xenofobii, intoleranci a o nutnosti nalézt občanskou statečnost v  momentech, kdy je potřeba zasahovat proti rozpínavosti, nespravedlnosti a  násilí. Kromě toho je pro nás Kabaret přitažlivý svou formou, jedinečnou postavou kabaretiéra a písněmi, které jsou obecně známé a těší se velké popularitě.

S bormistr

Sára Bukovská

(Premiéra 28. února 2004 ve Velkém divadle)

88

„V pražském Národním divadle převzala Daniela Šinkorová Cenu Thálie v kategorii opereta a muzikál za roli Sally Bowles v muzikálu Kabaret v plzeňském Divadle J. K. Tyla.“ J. Jarolímek, Plzeňský deník, 29. března 2006 Otázka pro Vlastimila Korce: Jak jste se cítil v roli Kabaretiéra? „Jsem za tuto exkluzivní příležitost, kterou jsem od Romana Meluzína dostal, velmi rád a vděčný. Kabaretiér je liška podšitá, je to velitel a ředitel, který míchá osudy lidí. Mít byť jen na ty dvě hodiny při představení osud a moc ve svých rukou je nebezpečný pocit. Být na tu chvíli ‚malým bohem‘ je nebezpečné a úžasné zároveň.“

89

Kabaret

Cole Porter  Abe Burrows

P ř e kl a d

Ivo T. Havlů R e ži e

Roman Meluzín

Kankán

D irig e nti

Jiří Petrdlík Pavel Kantořík C h or e ogr a fi e

Leona Kvasnicová (Qaša)

Mezi stovkami jmen komponistů a  textařů, která se za desetiletí objevila na broadwayských plakátech, je pouze několik skutečnou zárukou kvality – jméno fenomenálního Cola Portera mezi ně pochopitelně patří. Jeho skladby se objevují v repertoáru špičkových swingových a jazzových hudebníků a muzikály, na nichž se podílel, se na jeviště po celém světě pravidelně vracejí. Kromě vynikající hudby je předností jeho děl zábavná zápletka, vtip a  lehkost. Před časem měli plzeňští diváci možnost pokochat se Porterovým zpracováním shakespearovského námětu v muzikálu Kiss Me Kate. Can-Can (Kankán) měl na Broadwayi premiéru v roce 1953 a byl též zfilmován s Frankem Sinatrou a Shirley McLainovou v hlavních rolích; v Plzni je uváděn poprvé. Odehrává se, jak ostatně napovídá i  název, na konci 19. stol. na bohémském Montmartru, kde podnikavá Pistache láká obecenstvo do podniku Bal du Paradise na nový nemravný tanec a zapisuje do svého seznamu další a další policisty, jež je třeba soustavně korumpovat. Kromě toho se pochopitelně zamiluje, jenže co čert nechtěl, do soudce, jehož mravní zásady nelze (samozřejmě pouze prozatím) narušit. Mezitím můžeme vychutnat nezapomenutelné songy C’est Magnifique, Live and Let Live, I Love Paris, Can-Can a další.

Scéna

Šimon Caban K ost ý m y

Simona Rybáková D r a m a t u rgi e

Kateřina Karasová S bormistr

Eva Skalová

(Premiéra 16. dubna 2005 v Komorním divadle)

90

„Kromě toho mě zaujalo i základní téma muzikálu – tanec kankán jako metafora svobody, spontánního lidového chování, které se nenechá svázat maloměšťáckými a prudérními zákony. Já osobně nesnáším přetvářku, a té je kolem nás spousta. Mám potřebu se právě přes tento muzikál k tomu vyjádřit. Je tu spousta těch, kteří kážou vodu a sami pijí víno ...“ vyznává se Roman Meluzín, šéf souboru muzikálu a operety. S. Hernandezová, Právo, duben 2005

91

Kankán

Ondřej Brousek, ml.  Radek Balaš

R e ži e

Radek Balaš Scéna

v jednání kost ý m y

Jolana Schofield-Izbická

K n i h a d ž u n g le

Komické scénky, zábavná hudba, akrobatické a  taneční výstupy – to vše najdete v původní muzikálové adaptaci světoznámé knihy povídek Rudyarda Kiplinga, speciálně vytvořené pro plzeňské divadlo. Její autoři, skladatel Ondřej Brousek, ml. a libretista a zároveň režisér a choreograf Radek Balaš, přinesou na scénu dobrodružný příběh chlapce, který vyrostl mezi zvířaty v indické džungli a naučil se znát jejich zákony. Hudba Ondřeje Brouska bude vycházet z té nejlepší klasické muzikálové tradice, ale její zvuk se v některých okamžicích odvážně rozběhne až k nejsoučasnějším stylům hip–hopu nebo street dance music. Indická džungle se svými tvrdými přírodními zákony až nečekaně podobá současné džungli lidské civilizace a náš příběh je příběhem lidského rodu, který je již od počátku dějin natažený jako tětiva luku mezi přírodou a civilizací. A zatímco „dospělé“ publikum by mělo „číst“ naši Knihu džungle jako dramatické podobenství o hledání kořenů lidského rodu, „dětské“ publikum by měla zaujmout dobrodružnost příběhu a komediální muzikálové výstupy, stejně jako řada známých postav, např. medvěd Balů, panter Baghíra, tygr Šér-Chán či vlčice Rakšásí. Premiéra 21. dubna 2007 v Komorním divadle

92

93

Kniha džungle

Florimond Hervé  Henri Meilhac  Albert Millaud

Č e sk ý t e x t a  úpr a v a

Oldřich Nový R e ži e

Petr Palouš D irig e nt

Pavel Kantořík Scéna

Milan Čech

Ma m ’z e l l e N i touche

K ost ý m y

Jitka Moravcová C h or e ogr a fi e

Martin Pacek

Ve světové klasické operetní tvorbě je pouze nemnoho tzv. „malých“ operet, které přežily dobu, ve které a  pro kterou byly napsány a  zkomponovány. Mezi taková výjimečná díla, která bez ostychu můžeme nazvat „věčně mladými“, bezpochyby patří Hervého Mam´zelle Nitouche. Mimochodem, je to jediné dílo tohoto francouzského excentrického herce, zpěváka, varhaníka, komponisty a světoběžníka, které z  jeho tvorby (napsal a  zkomponoval desítky jednoaktovek) dodnes přežilo. Tento Hervého fabulační a hudební skvost se snad ve všech divadlech čas od času nově nastuduje, aby starší divácké generace mohly srovnávat s inscenacemi předešlými a aby se nejmladší generace mohla seznámit s dílem, jehož znalost dnes už vlastně patří k povinnému všeobecnému vzdělání. Mam’zelle Nitouche byla v Plzni uvedena v posledních šedesáti letech pouze dvakrát, a to v roce 1963 a v roce 1990.

D r a m a t u rgi e

Martina Šmídová Miroslav Doutlík S bormistr

Sára Bukovská

(Premiéra 22. května 2004 v Komorním divadle)

94

„Jeden převlek za druhým, klášter s kýchající fortnýřkou i divadlo s hysterickou primadonou polechtaly bránice diváků.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 24. května 2004

„Rád bych předvedl tuto operetu bez nánosu dobových klišé a oprášil její svižný, a jak doufám, stále moderní humor,“ říká režisér Petr Palouš. S. Hernandezová, Právo, 21. května 2004

„Dvojí život střídá varhaník Célestin v klasické operetě Mam´zelle Nitouche: od klášterních schovanek a celibátu prchá jako skladatel Floridor do světa divadla. Prožívá příběh ne nepodobný Aloisu Novákovi z filmu Kristián, jehož představitel Oldřich Nový kdysi právě operetu Florimonda Hervého s úspěchem upravil.“ „Mam´zelle Nitouche na libreto dvojice Meilhac a Millaud spatřila světla ramp před 121 lety v Paříži.“ P. Dvořák, Plzeňský deník, 21. května 2004

95

Mam’zelle Nitouche

Mitch Leigh  Dale Wasserman  Joe Darion

R e ži e

Petr Novotný D irig e nti

Jiří Petrdlík Pavel Kantořík Scéna

Ivo Žídek K ost ý m y

Lucie Loosová D r a m a t u rgi e a  úpr a v a

Monika Bártová S bormistr

Mu ž z  k r a j e L a Mancha

Eva Skalová

Jeden z nejúspěšnějších muzikálů všech dob – právě tak bývá označován Muž z kraje La Mancha. Příběh nás zavádí do Španělska 16. století. Miguel de Cervantes, autor slavného Dona Quijota, sedí v sevillském vězení a čeká na inkviziční soud. Aby se obhájil před svými spoluvězni, sehraje s nimi příběh potulného rytíře Dona Quijota, jeho sluhy Sancho Panzy a děvečky Aldonzy. Nakonec, posílen ve svém přesvědčení chránit slabé a bojovat za spravedlnost, se hrdě odchází bránit inkvizici. Adaptace nesmrtelného příběhu o lidském idealismu a víře v lepší stránky existence vznikla v roce 1965 a dodnes se setkává s úspěchem na všech světových jevištích – příběh se dočkal uvedení ve více než padesáti zemích a třiceti jazycích. (Premiéra 3. prosince 2005 v Komorním divadle)

96

„Don Quijote je mi sympatický tím, že má ideál a že za ním jde. I když je to naprostý blázen,“ říká o své postavě Bronislav Kotiš. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 3. prosince 2005

„Muž z kraje La Mancha je z rodu klasických muzikálů, které se snaží maximálně propojit herectví, tanec a muziku do jednoho komplexního celku. Tady všechny složky vycházejí ze základního, velmi moudrého nápadu, že ve vězení je možné odehrát celého Dona Quijota,“ říká režisér Petr Novotný. P. Dvořák, Plzeňský deník,   5. prosince 2005

97

Muž z kraje L a Mancha

Jacques Offenbach  Hector Crémieux  Ludovic Halévy  Henri Meilhac

R e ži e

Roman Meluzín D irig e nt

Jiří Petrdlík Scéna

David Marek kost ý m y

v jednání

O rf e u s v  p o ds větí

Jednou z nejznámějších operet vůbec, která se dodnes vrací na světová jeviště, je bezpochyby Orfeus v podsvětí „otce operety“, skladatele Jacquese Offenbacha. Kdo by neznal nejslavnější světový kankán pocházející právě z tohoto díla! Orfeus patří k pravým klenotům tohoto žánru. Libretisté Meilhac a Halévy sice vyšli ze známého mýtu o houslistovi Orfeovi, který sestoupí do podsvětí, aby získal zpět svou ženu Eurydiku, ale zároveň napsali vtipnou aktuální satiru na současnost. Když se na scéně objevili olympští bohové ve starořeckých kostýmech, všem bylo jasné, že se nejedná o nikoho jiného, než o současné Pařížany v čele s císařem. Orfeus v podsvětí (1858) není první operetou – tou je Offenbachova aktovka Dva slepci (1855) - ale primát si drží jako první opereta celovečerní. O jeho kvalitách svědčí nejen častá uvádění, ale i to, že dodnes dokáže provokovat a bavit publikum doslova na celém světě … Premiéra 3. března 2007 ve Velkém divadle

98

„Rozdíl mezi hercem a režisérem je v tom, že režisér na začátku ví o inscenaci víc. Ale její skutečné podoby se stejně dobírají společně. Snažím se velmi zásadně oddělit profesní od lidského. V profesním si dovolím k herci absolutně všechno. V osobním se snažím být taktní a nedotknout se ho, protože sám dobře vím, jak rána bolí, jak nevhodné slovo, poznámka či ironie může člověka zavřít, zamknout do sebe na týden, na měsíc, na celý život.“ R. Meluzín, Mladá fronta DNES, 25. dubna 2006

99

Orfeus v podsvětí

W. S. Gilbert  Arthur Sullivan

R e ži e

Petr Novotný D irig e nt

Pavel Kantořík Scéna

Ivo Žídek

P i r át i z Pe n zance

kost ý m y

Lucie Loosová

Veselá hudba, vtipně napsané libreto a originální zápletka – to jsou Piráti z Penzance aneb Otrok povinnosti, jak zní celý titul operety, jejíž česká premiéra se odehraje v  Plzni v  říjnu 2006. Její autoři, libretista a textař W. S. Gilbert a skladatel Arthur Sullivan, patří k  zakladatelům a  hlavním představitelům anglické operety, specifického proudu ve vývoji tohoto žánru. Piráti z Penzance jsou jejich pátou operetou z celkových čtrnácti děl (u nás se nejvíce uvádělo jejich Mikádo) – a  zároveň jednou z  nejkomičtějších. V  operetním světě zcela ojedinělý příběh nás zavádí do městečka Penzance v jihozápadní Anglii. Právě zde se setkáváme se skupinou pirátů, jejich učněm Frederikem, postarší a do něj zamilovanou vychovatelkou Ruth, která jej do učení k  pirátům dala vlastně omylem – díky své nedoslýchavosti, stejně jako s generálem, představujícím se rychlou komickou písní a jeho mnoha dcerami, které si pochopitelně piráti ihned chtějí vzít za ženy … Vše se ale zkomplikuje, když Frederik, který právě dosáhl 21 let, od pirátů odchází, a  protože má smysl pro povinnost, chce je zničit. Povolá na ně policisty, ale mezitím je seznámen s jedinečným paradoxem: narodil se totiž 29. února, tedy na přestupný rok, a proto ještě neoslavil 21. narozeniny, ale pouze pět a  čtvrt, a  musí tedy u pirátů zůstat ještě dalších 64 let, jak ho váže smlouva ... Frederik »

100

váhá mezi povinností a láskou, která pochopitelně na závěr, po řadě komických výstupů policistů a jejich střetů s piráty, zvítězí … O  Gilbertovi a  Sullivanovi jistý znalec prohlásil, že unikátním tajemstvím jejich operet je, že mohou být směšné a  inteligentní zároveň. Často byly totiž ostrými satirami na viktoriánskou Anglii, které mnohdy zůstaly aktuální dodnes. A přesně to platí i o Pirátech z Penzance, kteří si i  na našem území zaslouží náležitou pozornost. Za zmínku jistě stojí i to, že nastudování jejich české premiéry se ujme vyhlášený muzikálový režisér Petr Novotný. Premiéra 7. října 2006 v Komorním divadle

101

Piráti z Penzance

Rudolf Friml  Herbert Stothart  Otto Harbach  Oscar Hammerstein, ml.

R e ži e

Roman Meluzín D irig e nt

Jiří Petrdlík S c é n a a  kost ý m y

Ondřej Zicha

Rose Marie

Romantická, revuální anebo westernová opereta – i tak by se dala nazvat Rose Marie skladatelů Rudolfa Frimla a Herberta Stotharta, která na našem území patří k nejuváděnějším titulům. Indiánská píseň lásky, vstupní píseň Jima, výstupy kanadské jízdní policie či Wandin Totem Tom-Tom patří k číslům, která se nesmazatelně zapsala do podvědomí diváků. Rose Marie, jejíž premiéra se konala v roce 1924 v  New Yorku, přinesla pražskému rodákovi Rudolfu Frimlovi světovou slávu, kterou již žádnou z následujících operet (např. Král tuláků či Tři mušketýři) nepřekonal. Pro operetu nezvyklý příběh umístil libretista Otto Harbach do kanadských Skalistých hor, do prostředí mezi zlatokopy a indiány. Protože Rose Marie vznikla při Frimlově pobytu v Americe, její originální libreto, ke kterému se nyní vracíme, je napsané v angličtině a autorem zpěvních textů je Oscar Hammerstein ml., který je spojen s počátky muzikálu; právě on je totiž autorem textů k Lodi komediantů (1927), prvnímu novodobému dílu v  tomto žánru. Atmosférou Divokého západu, prostředím zlatokopů, kanadské jízdní policie a  indiánů protkanou nezapomenutelnými melodiemi na Vás dýchne i nová plzeňská inscenace v režii Romana Meluzína. Premiéra 2. prosince 2006 v Komorním divadle

102

103

Rose Marie

Jaroslav Žák

R e ži e a  ins c e n a čn í úpr a v a

Roman Meluzín D irig e nt

Pavel Kantořík S c é n a a  kost ý m y

Dana Svobodová C h or e ogr a fi e

Martin Pacek D r a m a t u rgi e

Monika Bártová S bormistr

Eva Skalová

Šk o l a z á k l a d ži vota

„Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá!“ Kdo by neznal jeden z nejslavnějších výroků českého filmového plátna, který ve filmu Škola základ života pronesl nezapomenutelným způsobem Jaroslav Marvan. Slavná hra Jaroslava Žáka se nyní objevila také na jevišti plzeňského divadla. Veselé scénky, všudypřítomný humor a řada známých písniček především z dílny pánů Ježka, Voskovce a Wericha – to je hudební revue Škola základ života, která prostřednictvím nezapomenutelných postav studentů Čuřila, Benetky či Krhounka a kantorů Kolíska či Lejsala nabídne příjemnou zábavu a odreagování od běžných denních starostí. (Premiéra 20. května 2006 v Komorním divadle)

104

„Ve hře, kterou proslavil i stejnojmenný film, je všudypřítomný humor a řada známých písniček. Veselé scénky, které jsou propojené s písničkami, jako je např. Slunečnice, David a Goliáš či Život je jen náhoda, nabídnou příjemnou zábavu a odreagování od denních starostí.“ M. Bártová, Plzeňský deník, 18. května 2006

„Žákovy úsměvné historky ze života studentů však tehdy skrývaly i kritiku středoškolského systému postavenou na konfliktech mezi žáky a profesory. Proto také po uvedení v Praze, Plzni, Ostravě a v Brně zakázala cenzura středoškolské mládeži návštěvu tohoto představení.“ S. Hernandezová, Právo, 19. května 2006

105

Škola základ ži vota

Betty Comden  Adolph Green  Nacio Herb Brown  Arthur Freed

R e ži e

Roman Meluzín D irig e nti

Jiří Petrdlík Pavel Kantořík Scéna

Šimon Caban K ost ý m y

Simona Rybáková

Z p ív á n í v  d e šti

C h or e ogr a fi e

Jiří Pokorný

( S ingin’ i n t h e R a i n )

Step

Zdeněk Pilecký D r a m a t u rgi e

Slavný filmový muzikál Zpívání v dešti z roku 1952 se od svého prvního jevištního uvedení v osmdesátých letech více než úspěšně zařadil mezi muzikálovou klasiku v kolonce „velký muzikál pro celou rodinu“. Není divu – nabízí výjimečně dobře vystavěný příběh s unikátně nosnou zápletkou o  tom, jak se němý film učil mluvit, ba i  zpívat. Autoři roztomile popisují zákulisí natáčení filmu Šermující (posléze Zpívající) kavalír s detailní znalostí všech jeho stránek – filmových hvězd, sympatických sboristek, producentů atd. Titulní píseň Singin‘ in the Rain a song You Are My Lucky Star patří ke swingovým standardům.

Monika Bártová S bormistr

Eva Skalová

(Premiéra 4. března 2006 ve Velkém divadle)

106

„Vezmeme-li v potaz, že plzeňský soubor titul zvládl prakticky bez hostů, musíme konstatovat, že nejen režisér, ale také choreograf Jiří Pokorný a stepařský specialista Zdeněk Pilecký odvedli obrovský kus práce, který čtveřici hlavních představitelů posunul za hranici dosavadních možností. Pokud není možné překonat originál, plzeňský soubor se strhujícím nasazením k ideálu alespoň přiblížil.“ V. Sladký, Plzeňský deník, 9. března 2006

„Parodovat můžete jenom to, co dokonale ovládáte a Stáňa je vynikající herečka. Proto může tak zdařile parodovat špatnou herečku, zdůrazňuje režisér R. Meluzín a dodává, že i „takových“ Lin Lamontových už ve své práci potkal. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 4. března 2006

„Rozkošná Lina totiž skřehotá jako nastydlý racek,“ prozrazuje Stáňa Topinková-Fořtová. M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 4. března 2006

107

Zpívání v dešti

N o m inace na ceny a o cenění 2005–06

No m i n a c e n a ceny a  o cenění 2005–06

Rok 2005 považujeme v historii našeho divadla za mimořádně úspěšný. Svědčí o tom jak výsledky umělecké, provázené stabilním zájmem domácích diváků a stále větším počtem zahraničních návštěvníků, tak i výsledky hospodářské. Divadlo i umělci byli oceněni řadou prestižních cen:

Cena Thálie 2004 – za mimořádný jevištní výkon Daniela Šinkorová za roli Sally Bowles v muzikálu Kabaret – udělená v r. 2005 Přímé nominace: Dalibor Tolaš za roli Holanďana v inscenaci Bludný Holanďan Miroslav Hradil za roli Johannese Friedemanna v inscenaci Malý pan Friedemann Širší nominace: Maria Haan za roli Bystroušky v inscenaci Příhody lišky Bystroušky Pavel Horáček za roli Marbuela v inscenaci Čert a Káča Ivona Jeličová za roli Gerdy v inscenaci Malý pan Friedemann Marek Kašparovský za roli Normana v inscenaci Psycho Pavel Pavlovský za roli Voigta v inscenaci Hejtman z Kopníku Ivana Šaková za roli Senty v inscenaci Bludný Holanďan

Ceny udělené při příležitosti oslav 140 let českého divadla v Plzni Miroslav Doutlík – čestné členství DJKT Ivona Jeličová za roli Lady Macbeth v baletní inscenaci Macbeth – cena ředitele DJKT za mimořádný umělecký výkon pro umělce do 30 let Monika Švábová – Cena Vendelína Budila za významný umělecký přínos Zorka Kostková – Cena Vendelína Budila za významný umělecký přínos Antonín Procházka – Cena Vendelína Budila za významný umělecký přínos

110

Cena Alfréda Radoka 2004 Pavel Svoboda za scénografii k inscenaci Bludný Holanďan Nominace: Bludný Holanďan v režii Jiřího Heřmana – nominace v kategorii inscenace roku

Další ocenění: Inscenace roku 2004 – V anketě Divadelních novin se na 4. místě umístila inscenace Wagnerova Bludného Holanďana, kterou se souborem plzeňské opery nastudoval režisér Jiří Heřman (oznámeno 11. 1. 2005) Festival opera 2005 – „Libuška“ za mimořádný jevištní výkon – Martin Bárta za roli Mlynáře v Lucerně Senior Prix 2005 – Cenu udělovanou nadací Život umělce získala emeritní sólistka operety DJKT Dagmar Stříbrná

111

Nominace na ceny a o cenění 05–06

Konec

Vydalo Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, za finanční podpory MK ČR a Plzeňského kraje. Zřizovatelem DJKT – město Plzeň. Ředitel divadla doc. MgA. Jan Burian

Brožuru připravila Lenka Böhmová, obchodní oddělení DJKT

Překlad

Eurolingua spol. s r.o. Fotografie

Marta Kolafová, Pavel Křivánek, Josef Adlt, Jaroslav Mašek a archiv DJKT Grafické zpracování, sazba

Jaroslav Mašek Tisk

Dragon Press s.r.o. Klatovy

© Divadlo J. K. Tyla/Plzeň, 2006 Všechna práva vyhrazena