Občasník slatinských křesťanů ................................................prosinec 2009
Už zase budou Vánoce................................................................... P. Oldřich Když napadl sníh, jaké jsme měli pocity? Někdo měl starosti s uklízením chodníku nebo ti starší s tím, aby někde v pořádku v takovém počasí došli. Řidiči, aby bez nehody dojeli… atd. Ale asi největší radost ze sněhové nadílky měly děti. Už se nemohly dočkat, až skončí škola a oni mohou jít ven. Když slyšíme, že za měsíc budou Vánoce, můžeme mít různé pocity. Někdo se zhrozí, že už je to tak brzy a co všechno ho do té doby ještě čeká udělat. Od
nákupu dárků, přes úklid, pečení cukroví a dalších příprav na Vánoce, které dělá každý. A navíc máme jako křesťané přemýšlet nad tím, jak se připravit duchovně. V nabídce jsou třeba ranní roráty, modlitba rodiny u adventního věnce, a před svátky ještě vystát řadu před zpovědnicí. K tomu ještě u někoho přibudou starosti v zaměstnání, kde se všechny letošní dluhy musí stihnout do roční uzávěrky. A tak si mnohý říká, už aby ty svátky byly za námi. Moc
se na ně netěšíme, a tím se i neradi připravujeme. K tomu, abychom dobře prožili adventní dobu, si vezměme příklad od těch nejmenších. Děti se těší, protože bude doma sváteční atmosféra, že pocítí lásku a blízkost rodičů, že budou obdarováni. Dívejme se i my dospělí na tyto svátky pozitivně. Hledejme v době adventní ty správné důvody, proč se můžeme i my na Vánoce těšit. Dobře prožitou přípravu na Vánoce přeje P. Oldřich
Víte že, . ................................................................................................................ Betlémské světlo poprvé přivezli do Evropy rakouští skauti z Lince v Adventu 1986? Od té doby ho každý rok zapálí v chrámu Narození Páně v Betlémě a ve speciálním přepravním boxu ho letecky dopraví do Lince. Odtud si Betlémské světlo vlaky roz-
váží do 25 zemí. Za Česko přebírají plamen ve Vídni naši skauti. V sobotu 20. prosince je pak rozváží vlaky do všech koutů naší republiky. Tento symbol Vánoc by neměl chybět u žádné štědrovečerní večeře, v atmosféře při rozdávání dárků, ani když s dětmi zapa-
lujeme svíčky ve skořápkách, které vyplouvají na svou cestu. Mít doma Betlémský plamínek a nenechat ho zhasnout po tak dlouhé cestě, znamená zapojit se do obrovského řetězu a být při tom! Být při tom, co spojuje o Vánocích statisíce lidí napříč Evropou…. 1
RORÁTY . ............................................................................................ Jiří Motáček V době adventní budeme mít možnost každé úterý ráno v 6:30 přijít do našeho kostela na roráty. Tušíme však, co to roráty jsou, odkud pochází jejich název a jaký mají původ? Adventní doba má dvojí povahu: je to doba přípravy na oslavu Narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem a zároveň je to doba, v níž vedeni touto vzpomínkou směřujeme v myšlenkách k očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Z těchto důvodů je doba adventní dobou oddaného a radostného očekávání. Katechismus Katolické církve nám k tomu říká: Čl. 522 Příchod Božího Syna na zem je tak významná událost, že ji Bůh chtěl připravovat po staletí. Obřady a oběti, obrazy a symboly „dřívější smlouvy“ (Žid 9,15); to vše Bůh zaměřuje ke Kristu; ohlašuje ho ústy proroků, kteří vystupují v Izraeli; probouzí i jinde, v srdcích pohanů, nejasnou předtuchu tohoto příchodu. Čl. 524 Každoročním slavením adventní liturgie církev aktualizuje toto očekávání Mesiáše: tím, že se věřící vžívají do této dlouhé přípravy na první Spasitelův příchod, oživují vroucí touhu po jeho druhém příchodu. Celá doba adventní by měla být dobou ztišení, modlitby a pokání, dobou přípravy na slavení svátků Ježíšova narození. Tato příprava se má prožívat i ve společenství církve, proto by věřící měli častěji navštěvo2
vat bohoslužby i ve všední dny. Naši senioři pamatují, jak se mše v době předkoncilní slavily jen ráno a pro mnohé roráty znamenaly, a ještě znamenají, každodenní cestu do kostela zimním ránem, kdy je vše zahaleno tmou. V knize proroka Izaiáše čteme následující latinský text: „Rorate caeli desuper et nubes pluant iustum, aperiatur terra et germinet salvatorem et iustitia oriatur simul ego Dominus creavit eum.“,
což česky znamená: „Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost, nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní. Já, Hospodin to stvořím.“ (Iz 45, 8). Tato spása, která má vyrašit, je Kristus, a proto tento verš plně vystihuje duchovní i teologický obsah adventní doby. Díky tomu se stal vstupní antifonou čtvrté adventní neděle a následně vedl ve Francii (kolem roku 1610) ke kompozici adventní písně Rorate caeli. Tato píseň má čtyři sloky
pro čtyři adventní týdny, a tak jak se postupně zapalovaly svíce adventního věnce, tak se přidávala každý týden další sloka. Roráty tedy označují mešní vstupní zpěv v době adventní, přičemž se kostel postupně rozsvěcuje, postupně se i zvětšuje počet zapálených svící adventního věnce a zpěvy se prodlužují. Toto narůstání světla a délky zpěvu symbolizuje blížící se příchod Krista, který je „světlem k osvícení pohanů a spásou Izraele“ (Lk 2,32). Pro tento vstupní zpěv získala celá mše označení rorátní mše nebo-li roráty. Současný kancionál (společný zpěvník českých a moravských diecézí) nabízí české „rorátní zpěvy“, ale i český překlad latinské písně Rorate caeli. V českých zemích sahají první zprávy o rorátních mariánských mších až do 13. století. Ty prožívají rozkvět zvláště za vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV. Během 14. a 15. století vzniklo u nás velké množství duchovních písní včetně mnoha písní mariánských a adventních. Mnohé z nich vešly do liturgie už od začátku 15. století a připravily tak podobu budoucích rorátů. Pokud patříte mezi pochybovače, zda jsou „roráty“ ještě dnes aktuální, zadejte na internetu toto slovo do vyhledávače. Nabídne se vám spousta odkazů, které jsou svědectvím toho, že tato liturgická forma přípravy na oslavu příchodu Spasitele je v mnoha farnostech stále živá i v dnešní uspěchané a zpohodlnělé době.
ZÁŠKRT ..................................... Karel Fiala, odborná spolupráce Marie Plhalová Současný chrámový sbor letos v Adventu oslaví již dvacet let svého působení. Vznikl v pozdním podzimu roku 1989. V našem kostele se samozřejmě vždycky zpívalo, především děti a mládež. Ale až od podzimu 1989 lze mluvit o odborně vedeném a organizovaném hudebním tělese. Za těch dvacet let prošlo tímto hudebním tělesem hodně slatinských věřících a všichni se tam určitě něco naučili. Základní kádr však skutečně společně zpívá už celých dvacet let. A neslyšeli jsme ho při bohoslužbách jen u nás ve Slatině. Zpívali také v Líšni, Rajhradě, Tuřanech, Na Křenové, v Osové Bítýšce, Blansku, v Dalešicích, ve Velkých Bílovicích, v Maria Zell a v Göttweigu v Rakousku, ……. a ještě v mnoha jiných kostelích. Jejich vystoupení nikdy nechybí na našich farních dnech a o svátcích, jako jsou Vánoce a Velikonoce. Rovněž i torza sboru si s chutí jim vlastní zazpívala na mnoha jiných místech. Třeba o dovolené na Krétě, na pouti v Izraeli, ve Staré Boleslavi, v hradní kapli na hradě Bouzov nebo v klášteře ve Vyšším Brodě. Nastudovaný repertoár je za těch „pár let“ opravdu bohatý: Anerie F. 1560-1614 Christus factus est Anonym Mše sv. Bonifáce Anonym Adeste fideles Anonym Žarošická mše pastýřská renov. Zouhar Z. Arcadelt +1568 Ave Maria Bach J. S. 1685-1750 Jesu bleibt meine Freude Jezu skrytý ve svátosti Bortnianskij D. S. 1751-1825 Tebe poem Bruckner Anton 1824-1896 Christus factus est Byrd William 1543-1623 Ave Verum Clarke John 1770-1836 Chvalte radostně St. K.Vrbka, P.J. Dawson William L. Soon Ah Will Be Done Durante Francesco 1684-1755 Per signum crucis Edgar Edward 1857-1934 Ave Verum Corpus Frank César 1822-1890 Panis angelicus Gallus-Handl Jacobus 1550-1591 Ecce quomodo moritur Resonér in laudibus Gastoldi Giovanni 1566-1622 Amor vittorioso (Tutti veni ..) Gruber Franz Xaver 1787-1863 Stille Nacht (Tichá noc) Händel Georg Fridrich 1685-1759 Canticorum iubilo Hassler Hans Leo 1564-1612 Cantate Domino Tanzen und springen Hnilička Jaromír *1932 Deus caritas est Hradil Antonín 1874-1937 Česká vánoční mše Janáček Leoš 1854-1937 Suscepimus Deus Ukvaldské písně Lasso Orlando 1532-1594 Bon jour mon ceur Lotti Antonio 1667-1740 Miserere Marhula Česká mše vánoční Michna A. V. 1600-1676 Svatoroční muzika
Michna A. V. 1600-1676 Když čas přišel aj. postní Ej vesele prozpěvujme aj. velikonoční Chtíc aby spal Bůh se nám dnes narodil Již jest spadla rosička O děťátku prozpěvujme Toto malé děťátko aj. vánoční Mozart W. A. 1756-1791 Ave Verum Corpus Měchura E. L. 1803-1870 Ave Maria Palestrina G. P. 1524-1594 O bone Jesu Praetorius Michael 1571-1621 Nám růže rozvila se Ryba Jakub Jan 1765-1815 Česká mše vánoční „Hej mistře“ Říhovský Česká vánoční mše Saint-Saëns Camille 1835-1921 Tollite hostias Christus factus est Schubert Franz 1797-1828 Missa in G Tregler Ed. Missa brevis II. Vodňanský J. K. 1572-1622 Rorando coeli defluant Zouhar Zdeněk *1927 Spanilé z nebe pacholátko Spirituály Deep river Every time Soon Ah will Be Done Zpěvy z Taizé Laudate omnes gentes Zůstaňte zde a bděte se mnou Mnogaja leta tato znělka se zpívá při naroze- ninách všem členům sboru, případně i dalším věřícím. Ukřižovaný Kriste Popule meus O Magnum Mysterium
Ještě malé vysvětlení k názvu tohoto článku. Toto označení, zcela interní - snad jsem tím nic neprozradil – se používá tehdy, když část sboru přijde na zkoušku nachlazená a výsledný efekt je pak poněkud „zaškrcený“. A jelikož někteří členové sboru jsou trošku znalí i lékařské latiny, říkají si někdy také „Diphteriae“. Závěrem vás chci všechny pozvat na Půlnoční, kterou náš „ZÁŠKRT“ neboli „Musica Diphteriae“ slavnostně ozvučí „Rybovkou“ (Jakub Jan Ryba – Česká mše vánoční „Hej mistře“) doprovázenou několika externími sólisty a malým (komorním) orchestrem. 3
20 let od svatořečení Anežky České: Cíle transformace se orientovaly jen na materiální sféru ................... Miloslav kardinál Vlk Každá krize, i ta dnešní, má v sobě vedle mnoha negativ i výzvu ke změně, k obratu k lepšímu....
„Anežský zázrak“ a zhroucení komunistického systému Před dvaceti lety, 12. listopadu 1989, dosáhla velká postava našich duchovních dějin Anežka Česká koruny svatosti a o pět dní poté zahájil policejní zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě události „sametové revoluce“. Zdá se, jako by Anežčiny prosby v nebi „otevřely“ pro naši zemi cestu k návratu svobody po čtyřiceti letech útlaku. Takové přesvědčení tehdy skutečně panovalo. Mluvilo se o „anežském zázraku“. Pokud se rozhlédneme i po dalších státech východního bloku, zjistíme, že křesťané napříč konfesemi stáli často na počátku hnutí, která zde vedla ke zhroucení totalitního systému, a že byli aktivními aktéry celého procesu. Zvláště výrazně to platí o katolické církvi v sousední bývalé NDR. Svět také uznává nezastupitelnou roli osoby papeže Jana Pavla II., který svými jasnými postoji zásadně přispěl k pádu komunistického systému. Nelze nevidět, že velkým znamením vzrůstající odvahy věřících v našich zemích byla již pouť u příležitosti jubilea sv. Metoděje na Velehradě v létě 1985, velké masové poutě na různá slavná poutní místa na Slovensku, vyhlášení Desetiletí duchovní obnovy kardinálem Františkem Tomáškem o dva roky později a souběžně s tím šířená petice za náboženskou svobodu, kterou podepsalo více než 600 000 nejen věřících signatářů, či rozehnání pokojné svíčkové demonstrace vodními děly v Bratislavě v březnu 1988. Odjezd více než dvanácti 4
tisíc poutníků za železnou oponu, aby mohli být přímo svědky římského obřadu svatořečení – jakási paralela k mohutnému „exodu“ východních Němců na Západ několika směry – to bylo pak již jen dalším potvrzením toho, že chatrné základy „stavby komunismu“ se začínají rozpadat i u nás. Lidé u nás doma tehdy mohli také poprvé vidět přímý přenos z náboženské slavnosti z Říma, který byl nepochybně velkým svědectvím i pro mnoho nevěřících spoluobčanů. Slavná bohoslužba na poděkování za svatořečení Anežky České ve svatovítské katedrále po Tomáškově návratu z Říma v sobotu 25. listopadu a jeho slavná věta před přeplněnou katedrálou „V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa!“ – to byl jasný signál, že katolická církev a její představitelé stojí za „sametovou revolucí“. Z této mimořádné bohoslužby se pak odcházelo na slavnou manifestaci na Letenskou pláň moderovanou podobně jako v řadě dalších listopadových dní tehdejším disidentem P. Václavem Malým. Byla to první manifestace, kterou v přímém přenosu vysílala televize. Z toho je patrné, že události „sametové revoluce“ jsou těsně spojeny se svatořečením Anežky Přemyslovny a že katolická církev s nimi byla velmi aktivně a účinně spojena.
Příležitost k ohlédnutí zpět Časový odstup dvaceti let od pádu železné opony nabízí také vhodnou příležitost k ohlédnutí zpět nejen pro společnost, ale i pro nás věřící, pro celou církev. Po dvaceti letech můžeme s velkou vděčností říci, že z hlediska civilní společnosti byly vytvořeny základy demokratického politického systému, otevřené a pluralitní společ-
nosti, svobodné ekonomiky a rozvíjení možností, plynoucích z našeho opětovného zakotvení v systému euroatlantické spolupráce.
Cíle transformace se orientovaly jen na materiální sféru K uspokojení ze směru a postupu vývoje však máme určitě daleko. Postupně se z naší společnosti začal vytrácet pocit jednoty a mezilidské sounáležitosti, který nás provázel v euforických listopadových dnech. Cíle transformace se bohužel orientovaly podstatnou měrou na materiální sféru a proměny morálního klimatu a náprava devastace hodnot nebyly považovány částí tehdejší vládnoucí garnitury za prioritní, a tudíž chyběla vůle je pojmenovat a řešit. Snaha po obecném blahu byla podřizována partikulárnímu zájmu vlivných zájmových a lobbistických skupin, a to na všech úrovních a ve všech oblastech. Klasickým dokladem nepochopení šance, kterou „sametová revoluce“ poskytovala, a naléhavých potřeb, které náš další vývoj, pokud měl vést k pozitivnímu cíli, naléhavě požadoval, je výrok Václava Klause, pronesený při 5. výročí listopadu 1989: „Musím říci, že jsme za krátké pětileté období uspěli v přeměně naší země na svobodnou společnost a tržní ekonomiku. ... Nic víc nebylo třeba provést. Někteří lidé však chtějí použít konce komunismu k vytvoření něčeho více než „pouze“ svobodné společnosti. Tito lidé s naší vizí světa nesouhlasí. Nestačí jim, abychom zde měli občany svobodné, chtěli by zde mít i občany lepší. Tváří se, že vědí, jak nás polepšit, co je s námi špatného a proč. Jsme jim příliš materialističtí, příliš egoističtí, příliš krátkozrací, příliš do sebe zahledění. Osvobození člověka od nejrůznějších pout nepovažují za dostačující. Chtěli by transformovat nejen
společenské instituce a pravidla jejich fungování, ale i nás samotné.“ Tehdy jsme netušili, jak nešťastný tento pohled je. Jeho katastrofální důsledky vidíme jasně na dnešní situaci. Nepochopené a neřešené problémy postupně narůstaly jako choroba prostupující bez viditelných znaků organismem, aby pak najednou a zdánlivě nečekaně udeřila. Není tedy divu, že dnes stojíme před takovými důsledky, jakými jsou ideové vyprázdnění české politiky, chybějící etické mantinely pro politickou i ekonomickou sféru a nezdravé tendence prosadit primárně ekonomické zřetele i do veřejné sféry či vzdělávání. Důsledky takového počínání nám názorně ukazuje v poslední době aféra na Západočeské univerzitě, pokud zmíníme jen jeden konkrétní případ z velké řady dalších. Mezi občany se pak právem vzmáhá nedůvěra k politice, k fungování a vymahatelnosti práva, poukazuje se na projevy korupce, dosahující stále větších rozměrů, čelíme vzrůstajícím projevům extremismu, který chce neutěšenou situaci řešit násilím, i všeobecné skepsi vůči dalšímu společenskému směřování a velkému odcizení občanů od veřejných záležitostí. Hluboká analýza situace a hledání východisek se nekoná. Skutečné pochopení příčin a nalézání řešení při současném způsobu společenského a politického myšlení, který působí už po 20 let, je v nedohlednu. Takže se jen bezmocně potácíme od mantinelu k mantinelu.
A co církev? Někdy se objevují tvrzení a výčitky, že ani katolická církev nenaplnila očekávání, která s ní byla při revoluci spojena. Položme si však otázku: Naplnila se očekávání, která si od revolučních změn slibovala i většina společnosti? Dostáli jsme jako občané často proklamovaným heslům, že pravda a láska musí
zvítězit nad lží a nenávistí? Musíme jistě uznat, že podobné výtky církvi mají do určité míry pravdu. Změny v oblasti duchovní a morální nejsou a nemohou být výsledkem vnějších změn systému, nadekretování, ale organického růstu, který je dlouhodobým procesem. A pak je tu třeba spolupráce všech. Nemůžeme popřít, že církev žijící pod tlakem a přísnou kontrolou totalitního režimu, nebyla schopná se připravit na působení v nové době, kterou nikdo neodhadoval a netušil... Nelze však přehlédnout, že se církev po roce 1989 aktivně angažuje v oblastech, které jsou ceněny i nekřesťanským prostředím – v sociálních službách (charita), ve školství, v nabídce aktivit pro mládež, v duchovní službě v armádě, v sociální práci ve vězení, v nemocnicích, v hospicovém hnutí vzniklém v církvi. Kritikům církve se však poměrně rychle podařilo vytvořit myšlenkovou asociaci, že se při vyslovení pojmu „katolická církev“ okamžitě vybavilo téma „církevní majetek“. Demokratický systém nebyl schopen za dvacet let vyřešit bezpráví, která komunismus způsobil – spíše se zdá, že je kryje – a nastolit i zde právo. V proticírkevních kampaních pak byly využity i zasuté stereotypy z minulých dob, prezentující katolicismus jako cizorodý prvek v české společnosti. Pod hesly o chamtivosti církve se však skrývala i touha některých politiků a jiných veřejných činitelů po rychlém získání materiálních výhod, takže se dá říci, že platilo rčení „zloděj křičel: chyťte zloděje“. Je však rovněž třeba otevřeně přiznat, že církev nedokázala mnohdy najít způsob a jazyk, který by srozumitelně oslovil duchovně vyprahlé a nebo lhostejné okolí kolem nás, a nedokázala ukázat přívětivější tvář. Církevní obec se plně nevzpamatovala ze ztráty mnoha výrazných osobností, které mnohdy byly vězněny za nacismu i komunismu, a nedokázala často jejich ztrátu plnohodnotně nahradit. Mezi některými
věřícími byl také po roce 1989 pod dojmem vývoje posledních let komunismu rozšířen názor, že křesťanství by mělo nahradit stávající ideologii a stát se vůdčí ideou, k níž se společnost přihlásí. Když to nenastalo, nastoupilo rozčarování, jehož plodem byl možná i trend budovat si znovu mentalitu ghetta. Díky tomu pak i klesala podpora církve ze strany společnosti. Každá krize, i ta dnešní, má v sobě vedle mnoha negativ i výzvu ke změně, k obratu k lepšímu. Připomeňme si znovu odkaz přemyslovské princezny Anežky. Jsem přesvědčen, že k nám naléhavě promlouvá i přes propast několika staletí. Byla královskou dcerou a členkou mocného a vlivného rodu. Odmítla však výhody, které jí z této nepochybně i politicky vlivné pozice plynuly, a rozhodla se dobrovolně sestoupit z lesku a přepychu do „podhradí“ a zde sloužit potřebným. Není to obecná srozumitelná výzva a cesta ke společenské obnově? Nechceme zde však stát se vztyčeným prstem a pouze moralizovat a kázat o společnosti, podléhající kultu novodobých zlatých telat. Svatý otec to při promluvě během modlitby nešpor v katedrále jasně formuloval slovy: „Církev – a opakovat to je užitečné – pro sebe nežádá privilegia. Žádá jen, aby mohla svobodně působit ve službě všem lidem, v duchu evangelia.“ Všechny problémy, které nás obklopují, jsou tak výzvou i pro nás křesťany, abychom se znovu nasadili pro posílení duchovních a morálních hodnot i v občanské společnosti. Velkým povzbuzením pro naši víru, příslibem naděje a výzvou pro sebedarující a nesobeckou lásku pro nás byla určitě zmíněná návštěva Svatého otce před pár týdny, která byla znamením možného nového začátku v putování církve naší současností. Je to výzva k partnerskému dialogu a společnému hledání i s agnostiky dnešní doby. Převzato z www.kardinal.cz 5
SPOLEČENSTVÍ SV. RŮŽENCE MATEK A NÁVŠTĚVA SVATÉHO OTCE .......................................... Za Společenství sv. Růžence matek Míla Čermáková My, starší farníci, jenž už nemůžeme ve farnosti fyzicky pomáhat, jsme se na návštěvu sv. Otce Benedikta XVI. připravovali duchovně.V modlitbách jsme prosili za zdárný průběh všech tří slavnostních dnů. Zúčastnili jsme se i Novény. Některé z nás mladších členek společenství sv. růžence matek jsme se účastnily i mše sv. na letišti v Tuřanech. Cesta na mši ještě za tmy, ozařovaná svitem hvězd byla naplněna radostnou atmosférou. Poutníci byli jako řeka vlévající se do moře. Vše probíhalo v klidu a v očekávání příletu papeže Benedikta XVI. Toto čekání
zpestřil program zčásti hudební (skvělý Hradišťan), zčásti mluvený, i filmový (na velkoplošné obrazovce). Když přilétlo letadlo se vzácnou návštěvou, poutníci nadšeně mávali vlajkami brněnské diecéze a státu Vatikán. Stejné nadšení a pozdravy provázely sv. Otce i při jeho jízdě papamobilem. Mše byla nezapomenutelná, hluboce prožitá. I sdělovací prostředky věnovaly návštěvě z Vatikánu velkou pozornost a snad i pro nevěřící to bylo přínosné. Organizátorům mše sv. v Tuřanech nelze nic vytknout – a muselo to být pro ně velmi náročné.
Našim členkám, které se nemohly zúčastnit osobně mše sv. jsme přinesly balíčky, rozdávané organizátory mše na památku. Pán Bůh odplať všem, kteří se jakkoliv na přípravě těchto nezapomenutelných tří dnů podíleli.
Slova biskupa Václava Malého o Adventu: .......................................... „Z předvánoční doby se stala jenom doba nákupů, shánění, velikého neklidu. Doba přípravy na Vánoce - Advent, se jakoby úplně vytratil. Místo
třetí a čtvrté neděle adventní se dneska říká neděle stříbrná a zlatá a všechno to tedy směřuje jenom k takové rovnici zisk a co za to, místo aby to
mělo obsah, jak se duchovně připravíme na to Světlo, které je nejenom mimo nás, ale také by mělo nějakým způsobem zaznít a zazářit v nás.“
SLOVA NA CESTĚ ADVENTEM . .......................................................................... .........................................................................Jiří Mikulášek, generální vikář brněnský Ještě stále se zachovává zvyk odřezávat na svatou Barboru třešňové větvičky, které na Vánoce rozkvetou. Je to krásný symbol. Zatímco ještě přituhuje a zima upevňuje svou vládu, v té větvičce už se připravuje jaro, už tam je! Jinak by nemohla rozkvést. Ale to je jen symbol toho, co se připravuje v naší duši. Jako se postupně rozvíjí pupeny na 6
odříznuté větvičce a otevírají se půvabné květy, tak by se mělo něco nového připravovat i v našem srdci. Něco nového, co má svůj pramen v tom, co do lidských dějin přineslo božské Dítě, narozené v Betlémě. S tímto božským Dítětem může přijít každý rok o Vánocích do naší duše nové jaro. Prožijeme-li dobře celý Advent, budeme moci o Váno-
cích zpívat se srdcem plným radosti: „Z růže kvítek vykvet nám…“ Ale to je zase jen příslib a předchuť toho, co se připravuje, rozkvétá a zraje v našem životě: Věčné Vánoce! Požehnání na cestu k radosti Vánoc a Boží ochranu v Novém roce přeje a vyprošuje Jiří Mikulášek generální vikář brněnský
Fara v Dolní Moravě . ......................................................... Martin Čáslavský Před dvěma lety jsem Vás na tomto místě informoval, že při naší farnosti vzniklo občanské sdružení, jehož úkolem je opravit a zprovoznit faru v Dolní Moravě. Nyní je mou milou povinností oznámit vám, že v březnu tohoto roku byl provoz fary oficiálně zahájen. Při příležitosti otevření se v sobotu 7. března 2009 v dolnomoravském kostele sloužila mše svatá, které se kromě brigádníků zúčastnili také p. Petr Dolák, farář v Hanušovicích a administrátor farnosti v Dolní Moravě, P. Václav Dolák, svitavský děkan, který faru před lety zachránil sehnáním peněz na opravu střechy, P. Evžen Rakovský, bývalý líšeňský farář, P. Pavel Kolář, rektor brněnského kostela u sv. Rodiny a P. František Vavruša. A co se za dobu působení sdr užení odehrálo? Díky pomoci obětavých brigádníků, ke kterým patří především man-
želé Žáčkovi, Pechovi, Karel Fiala, Jiří Streit, rodina Kadrnožkova a další, se podařilo opravit rozvody elektřiny, vody a odpadů, nahradit původní suché záchody moderními splachovacími, vybudovat dvě koupelny a kuchyň s jídelnou a to včetně položení obkladů a dlažeb na nové betonové podlahy. V celém domě jsou opraveny omítky a stěny jsou nově vymalovány. Velikým úkolem byla instalace topení: od betonování podlahy ve sklepě, přes stěhování kotle po natažení rozvodů až po osazení radiátorů. I když hotové práce je poměrně dost, tímto to ještě zdalek a nekončí. Mimo nezbytné dodělávky, kterých se vždy najde dost a dost, dokončíme opravu vstupní verandy, začneme s úpravami bezprostředního okolí fary, opravou fasády a dalšími věcmi. Brigádníci se tak mohou stát i z Vás
a Vaši pomoc velice uvítáme! Stejně tak uvítáme darování přebytečného nábytku. O tom, že se fara proměnila ze staveniště na pěkné místo k ubytování, se o jarních prázdninách v břenu 2009 mohli přesvědčit i slatinští skauti, kteří přijeli na týdenní lyžařský pobyt. Rád bych pozval i vás k zimní nebo letní rekreaci pod Králickým Sněžníkem u pramene řeky Moravy. Přímo v Dolní Moravě jsou tři lyžařské areály, běžkařské trasy a celé okolí nabízí dostatek možností pro zimní i letní aktivity. Připomínám, že brigádníci mají pobyty za režijní cenu. Další informace můžete získat u Mirka a Jany Kadrnožkových nebo na www.magvia. cz, kde také můžete najít termíny brigád, fotografie z průběhu prací a další informace. Martin Čáslavský, předseda občanského sdružení Magvia
7
Pořad bohoslužeb, památky a svátky................................................................. Pravidelné bohoslužby
Každou neděli v 17 hod. katecheze a po ní každou neděli - mše sv. v 8.30 hod.; svátostné požehnání každý čtvrtek - mše sv. pro děti a mládež v 18.00 hod. Každou 1. neděli v měsíci ORATOŘ III. věku
Liturgický kalendář................................................................................................ PROSINEC Úterý 1., 8., 15. a 22. 12. - v 6.30 hod. Rorátní mše svatá Čtvrtek 3. 12 . - v 18 hodin mše svatá pro děti, při které možná přijde i Mikuláš Neděle 20. 12. – 4. adventní neděle - v 18 hod. předvánoční koncert skupiny DEJ’AVU v oratoři Čtvrtek 24. 12. - Štědrý den - od 14 do16 hod. rozdávání Betlémského světla v oratoři - v 15 hod. Půlnoční mše svatá pro děti - ve 24 hod. Půlnoční mše svatá; chrámový sbor zazpívá Českou mši vánoční J. J. Ryby
Pátek 25. 12 - Boží Hod Vánoční - v 8.30 hod. mše svatá; při ní zpívá skupina DEJ’A VU - v 15 hod. Besídka u jesliček Sobota 26. 12 - Svátek svatého Štěpána - v 8.30 hod. mše svatá Neděle 27. 12. - Svátek svaté Rodiny - v 8.30 hod. mše svatá *** LEDEN Pátek 1. 1. 2010 - Nový Rok - v 8.30 hod. mše svatá
Pozvánky
Kapela Z popela
zve všechny slatinské farníky i jejich přátele na vánoční koncert pro dobrou náladu který se bude konat v pátek 11.12.2009 v 19.00 hod. v oratoři slatinského kostela Uslyšíte písničky od šedesátých let po současnost (M. Rottrová, Y. Přenosilová, M. Kubišová, J. Kratochvílová, V. Špinarová, L. Dusilová, L. Bílá, B. Basiková, J. Schelinger, Blue Effect, Lucie, Peha...) http://zpopela.stranky1.cz/
Skupina Dejà Vu
20.12.2009 v 18.00 hod. Tradiční vánoční koncert v oratoři www.dajavu.webz.cz
Chrámový sbor „Záškrt“
24.12.2009 ve 24.00 hod. Česká mše vánoční J. J. Ryby Farní úřad Líšeň, Pohankova 18, tel.: 544 211 258, e-mail:
[email protected] Příspěvky můžete zasílat také na:
[email protected],
[email protected] web: slatina.macroware.cz 8
