občasník
číslo 17
leden - únor 2017
Úvodník Není to tak dávno, co jsem vám přála klidné Vánoce a už tu máme první měsíc nového roku 2017. Čas klidu a pohody se přeměnil ve dny, kdy se na nás hrnou ze všech stran povinnosti spojené jak se starým rokem, tak i rokem letošním. Již na konci prosince byly jednoty zasypány ze strany župní kanceláře e-maily, které obsahovaly formuláře jak pro vyhodnocení loňské činnosti, tak i formuláře žádostí o granty na letošní rok. A nebyly ještě všechny. Takže chci všem členům výborů jednot popřát trpělivost při jejich vyplňování a hlavně poděkovat předem za vzájemnou spolupráci jednot a župní kanceláře. Tato administrativní část začátku roku připadá právě na „veselé“ období, kdy jednoty mají plné ruce příjemné práce s organizací plesových zábav pro dospělé a šibřinek, zejména pro naše nejmenší. Snad žádná jednota se nepřipraví o možnost zorganizovat právě dětem zábavné odpoledne, ve kterém se nám mohou představit jako krásné princezny, děsiví loupežníci, spidermani, batmani, čarodějnice, vodníci, víly, drákulové a další postavy z pohádek a filmů. Rok co rok je snaha program obohatit o kouzelníky, šašky, vymyslet zajímavé soutěže a vylepšit ceny do tomboly, aby nikdo neodešel s prázdnou. A odměnou je pro dospěláky radost a spokojenost v dětských očích. A jak by řekl bavič Milan Pitkin ze souboru Ivana Mládka – „A vo tom to je!“ Mimo tyto aktivity je stejně jako každý rok v plánu do konce března zorganizovat župní seminář pro cvičitele, aby si účastí na něm prodloužili platnost cvičitelského průkazu. V loňském roce jsme poprvé zorganizovali školení pro cvičitele, aby mohli získat nebo si obnovit průkaz cvičitele všestrannosti III. třídy, tak věřím, že účast na tomto doškolovacím semináři, který má zatím pracovní název „Cvičení pro všechny generace“, bude vysoká. Cvičitelé i cvičenci se začínají rozhodovat, které sletové skladby začnou nacvičovat, neboť již od února začínají první nácvičné srazy. A ve cvičebních hodinách bude možno slýchávat právě hudbu pro vybrané skladby. Každý, kdo bude chtít cvičit, bude mít možnost se zapojit. Přála bych si, aby si každá z 11 sletových skladeb našla v župě svého cvičitele a zapálené cvičence, ale to je přání zřejmě nesplnitelné. I když - nikdy neříkej nikdy. Ivana Zavadilová 1
A co jsou vlastně šibřinky? Zde je vysvětlení přímo od známého spisovatele Ignáta Herrmanna, jak to přišlo, že se sokolská maškarní zábava jmenovala právě šibřinky. Zakladatel Sokola Jindřich Fügner uspořádal první sokolský maškarní ples 25. února 1865 a pojmenoval ho šibřinky na radu svého přítele doktora Miroslava Tyrše. Ten si tohoto v té době neužívaného slova všiml v Jungmannově slovníku. Tam se psalo, že šibřinky jsou frašky, šašky a žerty a že tohle slovo lze najít i v Komenského Labyrintu světa. Zde však jsou šibřinky ve významu podvod či šizení, což Tyrš zřejmě nevěděl. Ostatně vlastenečtí sokolové asi neznali ani skutečný původ podle jejich názoru starého českého, už Komenským používaného slova šibřinky, které je však s velkou pravděpodobností z němčiny, ze slova Schabernack, které má význam škodolibý žert, posměšný kousek. Ignát Herrmann také ale píše: "...tyto české maškarní plesy sokolské měly od svého počátku nesmírnou, přímo kouzelnou přitažlivost. I jinak už bylo tehdy plesů dost, ale pověst o veselém reji šibřinkovém brzy tak se rozšířila, že kdekdo chtěl jich být účasten." Vysvětlení použito z http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/59992
IvaZ
Informace župní kanceláře Statistické výkazy za rok 2016 a granty na rok 2017 Předkládáme přehled žádostí o příspěvky z grantů na rok 2017 a termíny odevzdání do župní kanceláře:
Grant OV ČOS na rok 2017 - Projekt I. – Vybavení tělocvičen oddílů všestrannosti - do 31. 1. 2017 - Projekt II. – Standardizace vybavení tělocvičen oddílů sportovní všestrannosti – do 31. 1. 2017 Grant OV ČOS – vzdělávání cvičitelů ČOS v OV - Projekt I. – Pořádání školící nebo doškolovací akce (pořadatelem je vlastní župa) – do 31. 1. 2017 - Projekt II. – Účast vybraných cvičitelů župy na školící nebo doškolovací akci, kdy pořadatelem není vlastní župa – do 31. 1. 2017 Grant OV ČOS – na podporu činnosti župních OV - Projekt I. – Podpora projektů veřejně přístupných sportovních a tělocvičných akcí, které pořádají župy OV a T.J. v roce 2017 – do 31. 1. 2017 - Projekt II. – Podpora župních soutěží OV pořádaných župou v roce 2017 – do 31. 1. 2017
Grant OS ČOS na rok 2017 v oblasti tělovýchovy a sportu dle vyhlášených programů OS ČOS (4 okruhy programů) – do 10. 2. 2017 Žádost o příspěvek na činnost sportovních oddílů v župě na rok 2017 – do 28. 3. 2017 Nejlepší sportovec za rok 2016 – do 31. 1. 2017 Registrace sportovních oddílů ČOS na rok 2017 – do 10. 2. 2017
Výkaz odboru všestrannosti k 1. 1. 2017 - do 10. 2. 2017 Výkaz vzdělavatelské činnosti T.J. za rok 2016 – do 10. 2. 2017 Statistika k 1.1.2017 – do 14. 3. 2017 Seznam členské základny jednot a župy k 1. 1. 2017 – do 14. 3. 2017 Hodnocení činnosti župních odborů všestrannosti za rok 2016 – 10. 2. 2017
2
Daňové přiznání T.J. Sokol za rok 2016 - do 31. 3. 2017
Valné hromady tělocvičných jednot Podle čl. 7.6. Stanov ČOS má tělocvičná jednota povinnost minimálně jedenkrát ročně svolat valnou hromadu, a to zpravidla 30 dnů po zpracování roční účetní závěrky, nejpozději však do konce března 2017. Pozvánka na VH musí obsahovat program jednání a musí být vyvěšena 15 dní před termínem konání. Tělocvičné jednoty nahlásí termíny svých valných hromad minimálně 14 dní předem župní kanceláři. Sletová štafeta Je již tradicí, že rok před všesokolským sletem proběhne Sletová štafeta, která je první větší předsletovou akcí. A ani v letošním roce tomu nebude jinak. V příštím roce proběhne již XVI. Všesokolský slet, a tak se pověření župní garanti – za naši župu je garantem akce župní náčelník Martin Tupý - sjeli v listopadu loňského roku do Prahy a potvrdili základní rámec chystané akce. Začínají pracovat na trasách včetně župních přípojek a promýšlet i připravovat doprovodné programy. Štafeta proběhne v termínu 22. - 24. 9. 2017 a opět se bude jednat o model dostředivý, z krajů naší země a ze zahraničních žup směrem do Prahy. Každá župa si pro tuto akci vyrobí stuhu a připraví sletové poselství, které jako jediné budou dopraveny do Prahy. Štafetové kolíky tentokrát zůstanou na župách. Stuhy budou v cíli připevněny na speciální velký štafetový kolík. Trasy štafety budou podobné těm z roku 2011. Pozměněna bude hlavní trasa, která povede ze Slovenska. Kurýrní vozidlo poveze velký štafetový kolík, na nějž se budou postupně zavěšovat stuhy žup. Stuhy na ostatních trasách se budou přenášet na pomocných kolících, které budou v cíli zavěšeny do hlavního kolíku. Informace Tyršova domu Od 1. 1. 2017 bude změněn režim výjezdu z areálu TD. Účelem těchto změn je kontrola časů a místa určení návštěv a kontrola doby pobytu v areálu TD. Tyto změny se nebudou týkat RZ, čipů, předdefinovaných lístků, hotelových karet a krátkodobých (dvacetiminutových) vjezdových lístků. Na pravé straně vedle výjezdových stojanů bude nově nainstalován PÁROVACÍ AUTOMAT. Pro účastníky akcí a návštěvníky TD (ČOS a firem) bude režim pro vjezd a výjezd z areálu TD následující: 1. U vjezdu do areálu TD si z VJEZDOVÉHO STOJANU odeberete lístek (A) a pečlivě si jej uschováte, neboť je pro Vás zároveň lístkem umožňujícím Vám výjezd z areálu TD. 2. Při návštěvě ČOS, firmy nebo akce obdržíte lístek (B). S oběma těmito lístky (A+B) zajdete k PÁROVACÍMU AUTOMATU a přiložíte je ke čtecímu zařízení v pořadí (A-B). Na text na obrazovce neberte zřetel. Tím se Vám aktivuje lístek (A) na dobu patnácti minut, které máte k odjezdu z odstavné plochy a opuštění areálu TD. 3. Lístek (A) použijete při odjezdu a jeho přiložením ke čtecímu zařízení VÝJEZDOVÉHO STOJANU si otevřete závoru.
3
VJEZD Vjezdový stojan Obržíte lístek A
TD Obržíte lístek B
A+B
Párovací automat
VÝJEZD Výjezdový stojan
VÝJEZD Výjezdový stojan
Přiložíte lístky v pořadí A-B
Přiložíte lístek A
Přiložíte lístek A
Významné osobnosti naší župy Karel Jaroslav Obrátil a jeho snaha o založení T.J. SOKOL v Bystřici p. H. Důležitým mezníkem v historii Bystřice pod Hostýnem bylo v roce 1892 založení Sokola. Snahám o jeho založení předcházel v r. 1890 návrh mladého učitele Karla Jaroslava Obrátila, aby byl Sokol v Bystřici založen. I když on sám tehdy neměl možnost být členem této bystřické sokolské organizace, o její vznik se každopádně zasloužil. Kdo byl vlastně tento mladý učitel a jaký vliv měl tehdy na kulturní a politickou situaci ve městě? Karel Jaroslav Obrátil (někdy užíval jen iniciály K. J. O – viz například u ex – libris, jindy zase pseudonym Karel Jaroš) se narodil 2. listopadu 1866 v Hukvaldech na Moravě jako jedno z šesti dětí venkovského učitele. Z tohoto jména měli špatný žaludek všichni okresní školní inspektoři široko daleko. Nepřízní osudu a hlavně rakouských c. a k. úřadů byl K. J. Obrátil nucen během svého života často putovat z místa na místo. Tak se dostal 1. ledna 1889 do Bystřice pod Hostýnem, kde nastoupil jako podučitel na zdejší školu. Celé město mělo tehdy německý ráz a nebylo divu. Jeho vedení bylo německé a prosazovat zde něco českého bylo spíš šílenstvím. Brzy si bystřičtí Němci všimli jeho českého volnomyšlenkářství a veřejné činnosti, zaměřené proti místním Němcům a hned také žalovali okresnímu hejtmanovi do Holešova. A tak okresní hejtman přijel do bystřické školy osobně. Na výzvu pana hejtmana se měl Karel Jaroslav Obrátil za ním dostavit do sborovny. Když za ním pan podučitel přišel, uvítaly ho nevraživé oči pana hejtmana, které nevěstily nic dobrého. ,,Co tu chcete?“ zařval na K. J. Obrátila. ,,Byl jsem předvolán“, odpověděl mu. Hejtman vyskočil a zařval. ,,To ano….ale co to máte na sobě?“ Pan podučitel mu klidně odpověděl. ,,To je čamara, součást českého národního kroje.“ Hejtman opět zařval. ,,Nevíte, že tím národním krojem dráždíte místní německé občany?“ ,,Za to já nemohu“, opět mu klidně odpověděl K. J. Obrátil. ,,A nakonec“, dodal významně, ,,Bystřice je české město a vy mi nebudete poroučet jak se mám oblékat“. Jaká byla reakce okresního hejtmana, se nedá do spisovné češtiny přeložit. Když to pak v místní restauraci ,,U města Vídně“ vyprávěl svým kamarádům, domluvili se, že se hejtmanovi nějak pomstí. Hned se vynořila spousta nápadů, jak dát hejtmanovi najevo jeho provokativní jednání. K. J. Obrátil také chvíli uvažoval a pak řekl: ,,Už vím, co uděláme. Založíme v Bystřici Sokola. To bude ta nejlepší odpověď. Ten bude zuřit.“ Jeho návrh byl pak všemi schválen. Krátce na to byl školou uspořádán školní výlet na Říku, kde žáci pod vedením právě pana učitele Obrátila secvičili sokolská prostná a cvičení na nářadí, což tam pak předvedli. Sokolské cvičení mělo velký úspěch, ale tahle sláva se pak rychle donesla k uším pana okresního hejtmana Dworžaka. Protože se mezitím nakupily další stížnosti na pana učitele K. J. Obrátila, jeho pobyt v Bystřici pod Hostýnem se krátil. V brzké době dostal úřední dopis, kde bylo napsáno, že je přeřazen do Vizovic. A tak se stalo, že v roce 1890 Sokol v Bystřici pod Hostýnem založen nebyl. Panu podučiteli Obrátilovi se podařilo založit Sokol až ve Vizovicích v roce 1892. Ve stejném roce, kdy byl Sokol v Bystřici pod Hostýnem nakonec opravdu založen.
4
Z tohoto článku je patrno, že mladý podučitel neměl v tehdejším Rakousku – Uhersku na růžích ustláno. Jeho proslulost ale nebyla jen v jeho snahách o založení Sokola. Patřil totiž v té době k pronásledovaným osobnostem české kultury (přesněji řečeno českého erotického písemnictví), a potažmo i sexuální osvěty. Patří bezpochyby k největším českým sběratelům, znalcům, ale i badatelům v oblasti lidové - verbální erotiky. Svému poslání věnoval nejen svou kariéru, ale i majetek a nakonec i vlastní život. O těchto jeho aktivitách natočila Česká TV dokument, který můžete vidět v archivu této televize, nebo si vyhledat materiály o jeho životě na internetu. Vlamac
Pozn. redakce: K.J. Obrátil psal také sokolskou literaturu pro děti Sokolská literatura pro děti Kolektivisticky založená organizace, kterou Sokol byl, se snažila různými prostředky ritualizovat a ovlivňovat chování svých členů. Náčelník Sokola v Zubří, Karel Jaroslav Obrátil, nabádal ve svém "Sokolském katechismu" z roku 1898 ostatní členy spolku, aby upozorňovali své děti již od útlého mládí na národní povinnosti: "…vychovávejme je v duchu ryze českém, učme je znáti české pověsti a dějiny." www.wikipedia.cz
Informace z našich jednot Pár střípků ze závěru roku 2016 První střípek: Všechno v životě se děje poprvé, a bohužel také někdy naposledy. To druhé, doufáme, neplatí o prvním večírku T. J. Sokol Kroměříž, který se konal v pátek 16. prosince 2016 v příjemně vyzdobeném a vyhřátém Sokolském domě. V minulých letech se samozřejmě konala řada zdařilých večírků, ale vždy byly spojeny s nějakým oficiálním výročím. Tentokrát jsme se sešli prostě proto, že je nám – členkám a členům Sokola – spolu dobře, že se rádi vidíme a společně pobavíme při zpěvu, tanci, besedování. A to vše bylo dobře znát v průběhu večera. Nálada výborná, tanec i zpěv spontánní. K náladě přispívalo dobré víno, výborná reprodukovaná hudba – a volejbalisté přišli tradičně s kytarami. To vše musel někdo zorganizovat, připravit. Díky, sestro vzdělavatelko Jitko Burianová, a poděkování všem, kteří jí pomáhali. Takže nashledanou v prosinci 2017. Druhý střípek: Už naopak tradiční povánoční setkání členů Věrné gardy a jejich přátel konané 28. prosince 2016 bylo také moc hezké – a je dobře, že se stále rádi vidíme. My jsem se velkou radostí přivítali naši nejstarší aktivní členku Vlastičku Hanákovou – byla s námi ráda. A opět se zpívalo, byl vtipný program (dík, bratře Dušane) a volejbalisté přinesli kytary. Třetí střípek – trošku osobní: Před Vánocemi jsem s vydatnou pomocí velmi ochotného úředníka kroměřížské hřbitovní správy objevila a drobnou kytičkou svázanou sokolskou stužkou ozdobila hrob básníka a redaktora Otakara Pinskera, autora slov slavné sokolské písně „Spějme dál!“. K hledání Pinskerova hrobu mne inspiroval krásný článek Zdenky Bařinkové, uveřejněný v almanachu z roku 2005, vydaném ke 140. výročí založení T.J. Sokol Kroměříž.
5
Nechceme zapomínat na ty, kteří pro společnost, pro Sokol něco významného vykonali. A píseň „Spějme dál!“ stále žije. Kéž my sokolové spějeme stále dál! Olga Vaverková, Sokol Kroměříž
A příspěvek redakce pro ty, kteří nemají možnost zalistovat jmenovaným almanachem. Život Otakara Pinskera Vám popíši právě podle jmenovaného článku. Narodil se v roce 1873 a v dospělosti bydlel v Kroměříži na Wilsonově třídě 19 (dnešní ulice 1. Máje). Byl především českým redaktorem v Týdeníku Haná, který začal vydávat v roce 1909 jako národně demokratický list. V době 1. světové války vycházel dokonce jako jediný sokolský deník na Moravě. Otakar Pinsker ho udržoval vlastními prostředky a obětoval mu prakticky celý svůj majetek. Když v době poválečné mohl opět zaznít jeho slavný sokolský pochod, který vznikl pro V. všesokolský slet v roce 1907, bylo mu dopřáno pochodující Sokoly sledovat jen díky zvláštní konstrukci zrcadel v jeho pokoji. Těžká choroba mu naprosto znemožnila pohyblivost. Do redakce se nechal vozit manželkou, pracoval dál. V roce 1925 sestavil mimo jiné s R. Ordeltem katalog pro Zemskou hospodářskou výstavu v Květné zahradě. Je autorem 1. dílu katalogu a 2. článků o Kroměříži v 2. díle. Při výstavě 1928 vydal několik čísel tzv. Veselého čtení výstavního. Nadále psal texty písní, je autorem libreta operety Baj-jak-laj. V r. 1922 vydal vlastním nákladem básnickou sbírku Za kalichem. Fotografie: https://www.myheritage.cz/research?formId=master&formMode=&action=query&exactSearch=0&qn ame=Name+ln.Pinsker&oft=&sab=&utm_source=partner_linkpendium IvaZ
Turnaj v sálové kopané Dne 26. 12. 2016
v
Postoupkách uspořádali členové Sokola za podpory Sokolské župy Hanácké a místního osadního výboru pro děti a dospělé první ročník vánočního turnaje v sálové kopané. V tento poklidný vánoční čas se podařilo sestavit celkem pět družstev, které se v průběhu dopoledne navzájem utkaly a změřily své síly. Favority turnaje se stali mládežníci z Kroměříže s příznačným fotbalovým názvem Barca. Chlapci vzhledem k fotbalovým dovednostem a vyrovnaným výsledkům v turnaji bez zaváhání zvítězili. Věkový rozsah dětí byl však různorodý, kdy nejmladšímu hráči bylo 5 let a společně se svým tatínkem a bratrem vytvořili úžasný tým. Všechny děti je nutno za podaný výkon pochválit a zúčastněným rodičům poděkovat za velkou snahu. Cílem akce bylo se pobavit a prověřit fyzickou kondici v zimním období. Aleš Strážnický, starosta T.J. Sokol Postoupky
Bystřické loutkové divadlo ,,NA GALERII“. V polovině měsíce ledna tohoto roku jsme ukončili sérii představení loutkové pohádky ,,Zvířátka a loupežníci“. Jak název pohádky napovídá, neměla pohádka v podtextu žádný vztah k vánočním svátkům, kdy představení začala. Měli jsme z toho ale jeden zajímavý poznatek. Pohádka se dětem líbila, snad i vzhledem k tomu, že se tam neobjevil žádný čert. A jak prohlásila po nedělním představení jedna malá divačka, ona se nebojí ani vlkodlaka, natož loupežníků. Nevím,
6
jestli je to proto, že jsme na novodobé loupežníky a zloděje zvyklí, protože jsou součástí našeho života. Nicméně ta představení byla úspěšná a hráli jsme je jak pro veřejnost, tak pro mateřské školky. Zajímavé je, že nejlépe na dění v pohádce reagují děti, které přijdou s mateřskou školkou. Jsou bezprostřední a radostně pleskají, když kladné pohádkové postavy vítězí nad těmi zlými, ať je to loupežník, nebo zlý správce. V současné době jsme tedy s jednou pohádkou skončili a my už musíme mít připravenu tu další velikonoční. Už teď vám mohu prozradit, že to bude pohádka ,,O pyšné princezně“, takže se konečně dočkají i ty malé divačky, které se ptaly, kdy budeme pohádku o princezně hrát. A abyste si udělali představu, jestli ta princezna bude krásná, jeden obrázek z pohádky vám nabídneme.
Vlamac
Hry pro děti Mezinárodní seminář PaCH 2016, který se konal v Tyršově domě o víkendu 11. – 13. 11. 2016, nabídl cvičitelům, mimo jiné, i možnosti využití lan pro senzomotorickou stimulaci, zejména pro stimulaci chodidel pomocí chůze na laně. Chodidla tak rozvíjejí svoji citlivost a schopnost reagovat. A právě toto cvičení by si také mělo najít svoje místo v rámci cvičebních hodin. Jedná se o velmi jednoduché a hlavně účinné cvičení pro zdravé nohy. Potřebujeme pouze různě silná lana, nebo tlustší provazy či švihadla a kobereček na překrytí. Po koberečku se pak můžeme procházet, skákat po jedné noze, snožmo, doskakovat na něho (jak do písku), prostě fantazii se meze nekladou. Důležité je vyhledávat situace, kdy je možné chodit naboso po různých nerovných površích. Nemusíme používat jen lana, stejnou službu poskytnou i jiné materiály, které mají stejný účinek.
7
Cvičitelský koutek pady pro děti Každoročně na jaře se koná vždy nějaký doškolovací seminář pro cvičitele, který organizuje župa. I letos se mohou účastníci těšit opět na nějaké novinky, například na cvičení nazvané Port De Bras. Jedná se o cvičení, které vychází z klasického tance a baletu, vede k uvolnění těla i mysli. Jedná se o cvičení s prvky tance, klasického posilování, u kterého nechybí však ani relaxační část. Cvičení je vhodné pro správné držení těla a posílení zádových svalů, klade důraz zejména na břicho. Port De Bras vytvořili v Rusku roce 2006 ruský choreograf Vladimir Snezhik a španělský fitnes trenér Julio Dieguez Papi. Při cvičení je důležitá relaxace a příjemná atmosféra, kterou tvoří správný výběr hudby, ta určuje tempo cviků. Jakkoliv zní cvičení exoticky, není potřeba žádná dlouholetá pohybová zkušenost, jedná se o cvičení opravdu pro každého. IvaZ
Kalendář nejen sokolských výročí Leden 1. 1. 1862 – nar. Jindřich Vaníček – legendární náčelník ČOS 1. 1. 1993 – vznik samostatné České a Slovenské republiky 1. 1. 1863 – nar. Pierre de Coubertin – zakladatel OH 1. 1. 1993 – rozděleno Československo, vznik České a Slovenské republiky 4. 1. 1874 – nar. Hudební skladatel Josef Suk 10. 1. 1932 – zemřel Dr. Josef Schneider, starosta ČOS 11. 1. 1991 – v USA zemřela Marie Provazníková, náčelnice z let 1931-48 15. 1. 1987 – vyšlo první číslo Sokolského věstníku, který pod názvem Sokol vychází dodnes 16. 1. 1969 – upálil se Jan Palach na protest proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy 19. 1.1993 – ČR přijata do OSN 20. 1. 1292 – nar. Eliška Přemyslovna, matka Karla IV. 26. 1. 1993 – Václav Havel zvolen prezidentem ČR
Únor
Návštěva Renaty Tyršové v bystřické sokolovně 27. 7. 1925 s jejím zápisem v sokolské pamětní kronice.
8
2. 2. 1908 - byl ustaven Svaz Slovanského Sokolstva. 2. 2. 1919 - se konala první schůze výboru Československé obce sokolské (ČOS) v nově vzniklém Československu. Starostou byl zvolen bratr JUDr. Josef Scheiner. 3. 2. 1919 – byl vyslán první strážní pluk (2 480 dobrovolníků) k ochraně Slovenska 4. 2. 1820 – nar. spisovatelka Božena Němcová 11. 2. 1847 – nar. vynálezce žárovky Tomáš Alva Edison 13. 2. 1944 – byl popraven sokolský sportovec Fr. Pecháček, mistr světa ve víceboji a autor skladby Přísaha republice r. 1938 15. 2. 1564 – nar. Galileo Galilei 16. 2. 1862 – založen první sokolský spolek-Tělocvičná jednota pražská 16. 2. 1892 – nar. loutkář Josef Skupa 18. 2. 1920 – založena TJ. Sokol Žalkovice 19. 2. 1753 – nar. český vydavatel Václav Matěj Kramerius 22. 2. 1937- zemřela Renáta Tyršová, manželka M. Tyrše a dcera J. Fügnera 24. 2. 1830 – nar. spisovatelka Karolina Světlá, patronka prvního Sokolského praporu 24. 2. 1902 – nar. Antonín Hřebík, starosta ČOS 1945-1948 25. 2. 1948 – komunistický převrat v Československu 25. 2. 1969 - se upálil na Václavském náměstí student Jan Zajíc 26. 2. 1872 – nar. operní zpěvačka Ema Destinová Vlamac
Zajímavosti ke kalendáři Renáta Tyršová Narodila se 31. července 1854 v Praze. Byla česká historička umění a umělecká kritička, etnografka. Renáta Tyršová byla dcera zakladatele Sokola, obchodníka a později generálního zástupce italské pojišťovací společnosti Jindřicha Fügnera a jeho manželky Kateřiny. Majetkové poměry rodiny byly dobré a základní vzdělání Renátě Fügnerové poskytoval domácí učitel (do školy nechodila). Učila se dvoujazyčně (česky a německy), otec s ní hovořil německy a matka česky; později ji další učitelé vzdělávali v kreslení a hře na piano; znalost jazyků rozšířila o francouzštinu, angličtinu a ruštinu. Na přání otce jí náboženská výchova nebyla poskytnuta. Situace se změnila, když otec Renáty 15. 11. 1865 zemřel. Od jejích čtrnácti let se ujal jejího vzdělávání přítel a spolupracovník Jindřicha Fügnera Miroslav Tyrš; věnoval se zejména dějinám umění. Mladá Renáta Fügnerová se postupně stávala aktivní Tyršovou spolupracovnicí v jeho vědecké práci. Stávala se pomocnicí pro přípravu přednášek a chystala podklady pro Tyršovu vědeckou činnost; zejména třídila jeho sbírky fotografií a vedla korespondenci s nakladatelstvími. Aktivně vystupovala i v Sokole, kde byla od roku 1871 zvolena cvičitelkou Tělocvičného spolku paní a dívek pražských. 28. srpna 1872 se Renáta Fügnerová, po nutném souhlasu poručníka a matky se sňatkem nezletilé, stala manželkou Miroslava Tyrše, tedy ve věku 18 let. Manželství zůstalo bezdětné a Renáta Tyršová se soustředila na podporu činnosti svého manžela. Spolupracovala s ním na zahraničních studijních cestách, zejména do Itálie, a postupně se vypracovala na samostatnou uznávanou autorku studií o výtvarném umění. Manželství trvalo 12 let, 18. srpna 1884 Miroslav Tyrš tragicky zemřel. Renáta Tyršová ovdověla v roce 1884, tedy v pouhých 30 letech. Byla jedinou dědičkou Miroslava Tyrše a věnovala se udržování jeho pozůstalosti a odkazu, navázala na jeho dílo v estetice a kritice. Současně se věnovala vlastní publikační činnosti a angažovala se v Sokole. Byla též činná v Národní radě československé i v řadě národních spolků. Renáta v mladém věku Byla aktivní ve veřejném životě, např. v prosinci 1885 podepisuje, spolu s předními kulturními pracovníky a intelektuály té doby výzvu Ve prospěch českého čtení.
9
Již v roce 1886 vyšel její slovní doprovod k Mánesovým ilustracím k Rukopisu Kralodvorskému a další publikace následovaly (mezi nimi vzpomínky na otce Jindřicha Fügnera a manžela Miroslava Tyrše). Další oblastí zájmu Renáty Tyršové byl český a moravský folklor. Její zájem probudila výstava lidových výšivek, která se konala v roce 1886 v pražském Rudolfinu. Pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 pomáhala připravovat expozici Česká chalupa. Folkloru věnovala Renáta Tyršová několik svých publikací. V roce 1931 se stala čestnou doktorkou filozofie Univerzity Karlovy. Většinu života prožila v bytě, který se nacházel v budově Sokola pražského na Sokolské třídě. Poslední třetinu svého života pak Tyršová prožila ve svobodném státě, kde se stala takřka oficiální postavou, nespornou autoritou, dědičkou zvučného jména svého otce Fügnera a manžela Tyrše, zakladatelů Sokola, organizace, k níž mladá republika vzhlížela - alespoň z počátku - s úctou takřka posvátnou. Z popularity však Renáta Tyršová rozhodně nežila a netěžila, byla mimořádně vzdělaná, činorodá, aktivní, přemýšlivá - taková byla už jako mladá dívka. Zemřela 22. února 1937 v Praze, v nedožitých 83 letech. Vlamac
Rozhovor s Drahomírem Surynkem Na prosincovém slavnostním zasedání výboru župy byly předány bronzové medaile – vyznamenání ČOS za dlouholetou práci pro Sokol a šíření sokolských myšlenek Ireně Smrčkové – starostce Sokola Holešov, Marii Úlehlové – bývalé župní tajemnici a člence výboru Sokola Kroměříž, a bratrům Drahomíru a Zdeňku Surynkovým, zakladatelům Sokola Zborovice v 90. letech minulého století. A právě s Drahomírem Surynkem, který letos 25. února oslaví významné životní jubileum – 90 let, jsem si trošku povídala. Na prosincovém zasedání jsi převzal bronzové vyznamenání ČOS za znovuobnovení Sokola ve Zborovicích. Nebudu se tě ptát na dojmy, protože jsi je uvedl ve svém krátkém poděkování a některým přítomným vyhrkly i slzy dojetí. Mnohokrát jsi mi však při našich občasných setkáních říkal, že tě celým životem provázel aktivní pohyb a láska k němu ti vydržela až do dnešních dnů. Jaké byly tedy tvé první sportovní krůčky? Jako malý kluk jsem spolu s ostatními kamarády, a hlavně se svými bratry, dvojčetem Zdeňkem a s o sedm let starším Josefem, ve Zborovicích trávil veškerý volný čas sportem. I když jsme pásli husy, dělávali jsme stojky, chodili po rukou, běhali a moc nás bavilo předvádět se před děvčaty. Ještě v předškolním věku jsem začal chodit do místního Sokola. V tělocvičně jsme se seznamovali s všestrannou tělovýchovou (tj. cviky na nářadí i s lehkou atletikou) a osvojili si též dobrovolnou kázeň, zdatnost a obratnost spojenou s odvahou. Pro mne to byl odrazový můstek pro další sportovní činnost – gymnastiku. V devíti letech jsem zvládl za pomoci mého učitele i vyhazovaná salta. Ve cvičení jsem pokračoval dál, ale za války to bylo se Sokolem špatné, takže nastala nucená pauza. A po válce? Vyučil jsem se elektromechanikem a nastoupil do práce do přerovského Kazeta. Stal jsem se členem výběrového družstva sportovních gymnastů. V sokolovně jsem trávil veškerý svůj volný čas – stala se takříkajíc mým druhým domovem. Pod vedením olympijského reprezentanta Bohumila Baroše jsem se zúčastnil v Prostějově memoriálu Adolfa Adámka, který se mi podařilo vyhrát. Postupně od nižších oddílů jsem se „vycvičil“ až po reprezentaci na „mistrovství republiky“. Netoužil jsem po vysokých metách, sport jsem dělal vždy jen pro radost. Drahomír Surynek druhý zprava
10
Zažil jsi dobu, kdy byla povinná vojenská základní služba. Podařilo se ti cvičit i tam? Na vojnu jsem narukoval 2 roky po válce. Dostal jsem se k letectvu jako radiomechanik. Stal jsem se členem šestnáctičlenného družstva ATK – Armádní tělovýchovný klub, ve kterém byli soustředěni vrcholoví sportovci z celé republiky, pod vedením ppl. Emila Zátopka. Gymnastika nabízí cvičení na mnohém nářadí. Které bylo tvé nejoblíbenější? Kruhy, na těch jsem si věřil nejvíce. Ale oblíbil jsem si i cvičení na bradlech a hrazdě. Nářaďový tělocvik, který zahrnuje také i cviky na koni na šíř i na dél, závodní prostná, je cvičením jednotlivců, kde každý za sebe prokazuje, co umí a co dokáže. Po vojně jsi se vrátil domů do Zborovic? Ne, vrátil jsem se do Přerova. A znovu začal chodit do tělocvičny. V roce 1953 jsem nastoupil jako hlavní energetik u dráhy. Nechtěl jsi někdy předávat své bohaté zkušenosti mladší generaci? Ale ano. Denně jsem dojížděl do práce ze Zborovic, v sokolovně jsem začal trénovat starší žáky. Na konci školního roku jsme vždy vyrazili na třídenní výlet do Chřibských vrchů. Vyhodnocoval jsem tři nejlepší cvičence a odměnil je knihou o sportu. Vím o tobě, že jsi byl i náruživý cestovatel? Kdy jsi propadl této vášni? Nejdříve jsme se s manželkou a dětmi vydávali na dobrodružné cesty vlakem. A že byly občas opravdu dobrodružné, dokáže jedna taková vzpomínka. S dětmi jsem se vydal na výlet vlakem k maďarskému Balatonu. Pozdě večer jsme dojeli do hlavního města Budapešť, zde nás čekal přestup na jiný vlak, který měl kolem půlnoci vyrazit směr Balaton. Vozy už byly přistavené, všichni jsme tedy nastoupili a děti brzy usnuly. Moje dcera se o půlnoci probudila, a aniž by cokoli řekla, odešla ven na záchod. Vlak se mezitím rozjel a neúplná rodina vyrazila k Balatonu. To, že nám chybí dítě, jsme s manželkou zjistili až po několika hodinách. Nepřál bych nikomu tuhle situaci zažít. Nakonec vše dobře dopadlo a dcera se v pořádku našla v Budapešti na policii. Nebyla to nezodpovědnost, ale nešťastná náhoda a díky ní jsem tehdy zestárnul o pár let. Více jsem pak začal cestovat až po smrti mé milované ženy. Když mi bylo doma hodně smutno, tak jsem si sbalil to nejnutnější a vyrazil do světa. A to jen tak, bez přípravy? Vždy jsem si naplánoval ta místa, která jsem chtěl navštívit. Považuji se za velkého patriota, a proto vždy, když jsem byl na cestách a setkal jsem se s něčím „českým“, byl jsem velmi hrdý. Nikdy jsem nevyrážel bez knižního průvodce, takže jsem věděl do jaké země jedu, co chci navštívit, co chci vidět. Našel jsi mezi navštívenými zeměmi tu svoji nej? Vatikán. Velkou náhodou jsem měl možnost vidět místa, která jsou skryta běžným návštěvníkům. Navštívil jsem katafalky s pohřbenými biskupy a kardinály. To na vás udělá nezapomenutelný dojem. Takže z cest jsi si přivezl jen samá pozitiva? Cestování a poznávání zajímavých míst mě vždy obohacovalo a nabíjelo energií. I dnes rád zalistuji fotografiemi a připomenu si místa, kde se mi tak líbilo. Zažil jsem ale i nepříjemné chvilky, například když mi v Římě ukradli všechny doklady a peníze. Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, česká ambasáda mi vystavila náhradní pas a domů jsem se dostal – i když jízdou z Itálie „na černo“, ale dostal. Většinou jsi mluvil o cestách do zahraničí, jsou i místa u nás, která máš rád? Shrnu je do tří názvů – Buchlov, Velehrad a sv. Hostýn.
11
A na závěr nějaká myšlenka, nějaké přání. Vždy jsem si přál, aby u nás ve Zborovicích byl neustálý sportovní ruch. Z tohoto přání jsem musel již slevit, ale rád bych, aby tělovýchova doprovázela každého, nejen mladého člověka, po celý život. Každý, vzhledem k věku a pohlaví, podle své tělesné zdatnosti, může provádět i doma pohybovou zdatnost ke zlepšení tělesné i duševní kondice. Znamená to tedy, že každý bude sám sobě soupeřem, sám sobě lékařem, sám sobě trenérem a sám sobě rozhodčím. V tomto spojení to také znamená, nemít čas ani stárnout. A co se týká cestování? Cesty do světa rozšiřují obzory. Takže všem, kteří rádi cestují, přeji, aby si poznávání krás u nás ale i za našimi hranicemi užívali ve zdraví a v pohodě. Děkuji ti za zajímavý rozhovor a k blížícímu se životnímu jubileu ti přeji hodně zdraví, elánu a ještě mnoho setkání s kamarády v Sokolském domě v Kroměříži. Ivana Zavadilová
Závěr Je tu nový rok a my jsme také, jak se říká „na značkách“. A jako každý rok, tak i ten letošní žádáme i nadále o vytrvalost a spolupráci. Pište, posílejte fotografie z akcí, výletů, nápady na nové hry, prostě informujte nás o všem, co byste rádi sdělili ostatním prostřednictvím našeho občasníku. Příspěvky přijímáme i nadále v elektronické podobě programu Word a fotografie v digitální podobě, neupravované a v plném rozlišení (samostatně článek, samostatně fotografie). Pokud máte zajímavé fotografie jen na papíře, když je zapůjčíte, dají se okopírovat a zveřejnit. Fotografie vám budou samozřejmě vráceny. Budeme rádi, když nám zašlete fotografie do „Fotogalerie“, např. z vaší obce a okolí, abychom se mohli podívat, jak se daří fotit vám. Článek by měl být psán typem písma Arial, velikost 11. Pokud máte rukou psané texty, tak i za ty budeme rádi, určitě si s nimi poradíme. Příspěvky zasílejte na e-mailové adresy:
[email protected] (Zavadilová Ivana). Uzávěrka příspěvků pro příští číslo občasníku je 20. 2. 2017. Redakce Bc. Ivana Zavadilová, DiS. a Vladimír Macenauer a Mgr. Jiří Andrlík. Občasník bude, jako informační materiál pro členskou základnu župy, vydán tiskem pro každou jednotu župy Hanácké (vždy 1 výtisk) a elektronicky několikrát do roka. Má již své trvalé místo na webových stránkách Sokolské župy Hanácké – http://zupahanacka.webnode.cz/napri-se-/
12
