O tabáku a jiných narkotických látkách

O tabáku a jiných narkotických látkách. S ep sal Václav L . Bošičký, chem ik a odborný u čitel.

ohlédneme li v dějiny minulosti a sledujeme-li způsob života různých národů, shledáme, že ja k ve starém i v novém světě již v dávnověku člověk, chtěje bolestným a trapným chvílím a nepříjemným pocitům uniknouti, sáhl po různých prostředcích, řiší rostlinnou poskytovaných, jichž požíváním čivy své omámiti hleděl, a tak ze života prosaickóho do říše zapomenutí, žije pouze svým ideálům a tužbám, se povznésti snažil. A tato snaha, aby špatná nálada mysle, nevolnost ducha i tě la , jakož i různé trampoty se zažehnaly, dosud velikou většinou obyvatelů naší země­ koule se pěstuje požíváním omamujících čili narkotických prostředků, které příjemnou náladu a obveselení způsobují. Je s t dlužno tudíž tento pud lidský, který ku použití podobných prostředků směřuje, povaiovati za přirozený, neboť snaží se tělo nepříjemností uchrániti. V různém podnebí a zemích jsou tyto prostředky velice rozmanité. Obyvatelům pásma mírného postačují mírnS roz­ čilující n a r k o tik a ; obyvatelé tropů sahají však ku prostředkům radikálnějším, prudčím, které jich horké krvi a větší těkavosti lépe vyhovují. Jednou z prvních látek narkotických jsou nápoje opojné čili lihové a pak pochutiny , jako káva, čaj a kakao zpracované na čokoládu. Mírné a opatrné požívání těchto nápojů je s t však pro zdraví lidské s prospěchem , a jen v nestřídmosti a v silné koncentraci (jako na př. kořalka všech druhů, kde je st 5 0 — 00% líbu) jsou pro tělo lidské otravou. Avšak v nemenší míře rozšířeno je s t požívání mnohem silnějších nar­ kotických prostředků, hlavně v Asii a v Africe a k těm patří opium a hašiš. Zejména poslední narkosa je st mezi obyvateli jižní Asie a severní Afriky tak rozšířena, že nejméně přes 200 millionů lidí se j í omamují. Hašiš požívá se buď jako n á p o j,' neb se dává do pečivá, aneb požitek jeho i kou ­ řením se dosahuje, jakž tomu je s t i při opiu a rovněž u tabáku , jenž také k prostředkům narkotickým patři. Tyto zde jmenované a je ště jin é narkotické prostředky v míře skrovné užívány, rovněž účinky blahodárným i se vyznačují, neboť většina z nich je s t účinným prostředkem léčivým jak o na př. opium, které v rukou lékaře je st nenahraditelnou látkou k utišení krutých bolestí; ve větším však množstvím užité, jeví se jak o krutý jed . Ja k v opium podobně i v ostatních jemu podobných narkosách původu rostlinného, nalézá se che­ mická látka, která jim ony blahodárné i otravné účinky (dle toho v jakém množství se jich užije) dodává, a tak je charakterisuje; a tato látka jm enuje ww

u i/ n / u v u M A ,

n tu u

ía fif

jo c t

í? » i o f l r n f í v i i

liu o in u L U u

n u o a u u ft ii

V tabáku jm enuje se tento alkaloid nikotinem , v opium je s t takových alkaloidů šest, z nichž nejznámějšl jsou m orjin, kodiin a narkotin. \ hašiši je s t pryskyřice nazvaná cannabin, v durmanu je s t alkaloid pojmenovaný daturin, v bolehlavu je s t koniin ve vraním oku pak jsou alka­ loidy dva a s ic e : strychnin a brucin; v rulíku se nachází atropin, v blínu je s t hyoscin a v oiněji akonitin. Šťávy všech zde jmenovaných rostlin mají za

577

T abák.

p.ícinou v nich obsaženého alkaloidu účinky narkotické — a ve větší dávce užité — přímo otravné. L átky n arkotické dělí se tudíž ve dvé od sebe různící třídy, z nichž první vzbuzuje rozčilení mysle a rozjaření oběhu krve; druhá pak omarauje a úplné ztupění činnosti nervů způsobuje, a tak celou soustavu nervovou přímo zachvacuje. Nejvíce rozšířený narkotický prostředek je s t tabák , který se ve všech dílech světa pěstuje. Pak následuje opium z máku pocházející, zejména u Turků a Číňanů oblíbené a pak hašiš z konopě připravený v Tatarsku, číu é, Indii, Persii a v Africe požívaný. K těmto se konečně přidružuje opojná šťáva z durm anu připravovaná (a sice z jeho plodů, která obsahuje daturin) a již ode davua v Orientu používaná. Jin é narkotické látkv jsou následující alkaloidy: atropin, hyoscin, strychnin a akonitin. Ja k o důkaz, že prostředky narkotické již v dávnověku užívány byly, možno uvésti z různých podání staré doby nám zachovaných, které poukazují, že nápoj nepenthe, starým Řekům dobře známý, se prý připravoval z listů konopných a tudíž by identickým byl s hašišem. Takovým asi též byl onen prostředek používaný od žen města Diospolisu ku zahánění starostí, aneb kterýž Helena od Polymnesta obdržela a jak o nápoj Telemacbovi u Menelaa prodlévajícímu, ku zatínání špatné nálady, vystálými nehodami vzbuzené, nabídla. 0 tabáku dosud převládá mínění, že kouření jeho není škodlivým. Avšak dlužno přiznati, že tento požitek je s t rovněž takovou náruživostí, v jakou upadá Oriental neh Činau při požívání opia neb hašiše, a ze které se již velmi těžko vybaviti jest. 1 při tabáku platí táž zásada jako při ostatních uarkotickýcli prostřed­ cích: „Používá-li se mírně a střídmě lidmi zdravého a silného organismu — neškodí. Avšak při nemírném požívání iest každá narkosa — otravou těla. Tak užije-li se tabákového nikotinu jako léku. činí jeho největší dávka 1 mili­ gram ; větší množství působí již škodlivě. Zvyk požívati' prostředků narkotických snadno se mění v náruživost, které nemožno překouati, což snadno pozorovati je s t nejen pri morfinistovi ale i při našem kuřáku, který jednou požitku každodenního kouření se oddav, bez toho se více obejiti nemůže. Ze však takové pravidelné požíváni narkos třídy druhé zdraví nezlepšuje, je s t zřejmé. Zejména takové par kosy, jak o je s t opium, mají pouze prostředky léčivými zůstati. I jest možno vůbec požívání narkos druhé třídy tenkráte výhost dáti, když se narkosami třídy prvé, hlavně pochutinám nahradí, čímž právě jich původní účel, mysl rozjařiti, obveseliti a činnost duševní povzbuditi, úplně se dosáhne beze všeho porušení zdraví lidského, ačkoliv i tyto dlužno s náležitou mírou požívati, nebot ja k již podotknuto bylo, v množství přílišném rovněž škodlivě na tělo lidské působí, a to nejvíce platí o sil­ ných lihovinách, mezi nimiž první místo rum, alaš a podobné likéry zaujímají a před j
73

578

T a b á k a j i n é n a rko tick é látky.

máku, za třetí je st h ašiš , připravený z rostliny konopí, bud v podobě prášku sušené rostliny aneb jako výpotek této přicházející. Za čtvrté sem náleží koka, listy keře v Jižn í Americe rostoucího. Listy se žvýkají, pak durman, bolehlav, blín, rulík, vraní oko, oměj a náprstník. Vesměs takové rostliny, kde šťáva bud plodů (semen), květů i listů aneb celé rostliny narkoticky působí a svou jedovatostí se vyznačují.

A. Tabák. I. Píívod tabáku, jeho druhy a chemické složení.

Co se u nás podejménem vtabd ku prodává, a sice bud jako tabák kuřlavý aneb šňupavý, jsou listy rostliny srostloplátečné nazvané tabák (Nico­ tiana tabacum), která náleží k čeledi lilkovitých (Solanaceae) s plody tobolkovitými (podčeled Solaneae). Pro tabák kuřlavý se listy náležitě preparované krájí na více neb méně jemné proužky a pro přípravu tabáku šňupavého se taktéž mořené listy rozmělňují na jemný prášek tlučením aneb se na jemné částinky strouhají. T abák je s t rostlina jednoletá, původně v teplejší Americe rostoucí, nyní však ve všech dílech světa uměle pěstovaná. Lodyha je s t přímá neb i větevuatá, 1 — 2 m vysoká a na svém povrchu žláznatopýřitá. Listy jsou vejčité na konci zašpičatělé, veliké; hořejší jsou něco užší podlouhlokopinaté. Květy tvoří na konci lodyhy přímou, na květy chudou latu. Květy dokonalé mají vytrvalý trubkovitý a pětiklaný kalich,který po odkvěiení to­ bolku uzavírá. Koruna květní je st truhkovitozvonkovitá, na kraji talířovité rozložená s pěti cípy růžovými; ostatek květu je st bílý. Ve květu se nachází pět tyčinek s blávkovitou bliznou (která se semeníkem tvoří pestík, plodnou to část květu). Plod je s t kulatovejčitá, na dvě části pukající a mnohosemenná to­ bolka. Malá semena jsou barvy hnědé. Tabák květe v červenci a v srpnu. (Obraz 131.) Tento obecný druh tabáku se rozlišuje na dvě odrůdy. První druli má listy přisedlé k lodyze (bez řapíku); druhá odrůda je st pak známa s listy řapíkatými. Mimo tohoto tabáku obecného jsou známy ještě následující drtihy : 2 . T abák veloli Nicotiana macrophylla) má o něco širší a ne obr. i 8 i. Tabák obccny tak přišpíčatělé listy jako předešlý; po­ staveny jsou pak zpříma aneb vodorovně, kdežto listy prvního druhu jsou převislé. Tyto listy jsou též bud přisedlé aneb řapíkaté. 3 . T abák pospolitý (der V eilchentabak; Nicotiana rustica) je st nižší předešlých; listy jsou pouze vejčité a bledší barvy, tedy sivozelené a velice žláznaté. Květy jsou též kratší nežli ostatních druhů; skoro zvonkovité korunky,

P ů vod ta b á k u a je h o druhy.

589

barvy špinavěžíuté. Dělf se na dvě odrůdy a sice dle listů ; a) širokolistý — má listy okrouhlovejčité a latu skrácenou; b) úzkolistý — má listy delší a hladší, lata je st pak prodlouženější. 4. T a b á k latnSný (Nicotiana paniculata) má méně rozvětvenou lodyhu nežli předešlé druhy, za to však rozsáhlejší latu a koruna květní, barvy zlato­ žluté, je st dlouhá. 5. N icotiana repan da, quadrivalvis a p ersica se V Evropě nepěstují a jsou to tudíž druhy cizozemské, jako na p ř .: posledně uvedený ukazuje na své pěstování v Persii. 6 . N icotiana longiflora se v zahradách pěstuje pouze pro ozdobu, neboť se vyznačuje krásnou barvou a ozdobnýmikvěty. Dobrá jak ost tabáku nezávisí pouze od jednotlivých druhů, nýbrž hlavně rozhoduje složení půdy, kde se tahák pěstuje, od počasí a polohy polí, od dobroty semena a konečně padá na váhu zeměpisná poloha. První pěstování tabáku se dělo pouze v krajinách teplých; avšak nyní se pěstuje až k 52° severní šířky Do obchodu přicházejí nejlepší listy tabákové z jižní části Se­ verní Ameriky (Virginie, Marylandu a j.) pak z ostrovů západoindických jako z Kuby (Havana), Portorika a j. Dále je st znám svou jemností tabák turecký. V Asii se pěstuje tabáku (váha vypěstovaných listů) . 155 millionů kg, v Evropě se počítá okrouhlým č í s l e m 141 „ „ v Americe se v y p ěstu je 124 r „ v Africe pak to č i n í 12 „ „a 400.000 kg. v Austrálii se p o č ít á .................................................................

Chemické složení. V listech tabákových se nalézají následující chemické sloučeniny: Kysličníky nerostné (zásady) js o u : Kysličník draselnatý, vápenatý, hořečnatý, železnatý i manganatý a pak amoniak. Kyseliny nerostné vyskytují tyto: kyselina dusičná, solná, sírová a fosforová. Z organických (ústrojných) sloučenin je st ústrojná zásada čili alkaloid nikotin a organické kyseliny: kyselina tabáková (m. jablečné), citrónová, octová, šťavelová a kyselina pektinová. Dále se v listech nachází zelená a žlutá pryskyřice, vosk a tuk, pak nicotianin čili kafr tabákový a konečně rostlinná buničina čili celulosa. Mezi těmito chemickými součástěmi jsou následující tři látky nejdůležitější a právě jenom pro tabák charakteristické, neboť ony tabáku ty vlastnosti dodávají, pro které se tento používá; tyto látky jso u : 1. Nikotin, 2. nikotianin, 3. kyselina tabáková. N ikotin je st bezkyslíkatý alkaloid (ClnHu N ,) ve svých účincích jedovatý, který ja k v semenech i v listech tabákových se nalézá. Dle půdy a druhu je st v listech tohoto alkaloidu 2 — 8 %. Špatnější druhy tabáku je j obsahují více, a jem nější druhy méně. Dle Šlesinga je s t ve 100 dílech různých druhů amerických a francouz­ ských tabáků následující množství nikotinu: francouzský tabák z krajiny L o t ...........................má 7'96% nikotinu „ „ „ Lot et Garoune „ 7 34% „ „ * n Nord . . . . „ 6*58% „ „ „ „ Hle et Vilaine . „ 6 29% „ r „ „ z Pas de Calais „ 4 -94% „ tabák e l s a s k ý ............................................................ 3 2 1 % „ americký takák z V irg in ie „ 6 87% „ „ „ z K e n t u c k y ................................... 6*09% „ „ „ z M ary lan d u ................................... 2'29% „ a tabák z Kuby (H av an a) 2 ‘00% r . 73*

580

T a b á k a j i n é n a rk o tick é látky.

Suchý šňupavý tabák má asi 2 % nikotinu. V tabáku je st nikotin jako chemická sůl přítomen čili jest sloučen s kyselinou. Čistv nikotin se obdrží macerací listů tabákových rozředěnou kyselinou sírovou. Takto obdržená tekutina se destiluje s louhem draselnatým. Z de­ stilátů se nikotin étherera vytáhne, v němž se rozpouští. Z roztoku se éther zahřetím vyžene a dosud hnědý nikotin se destiluje v proudu vodíku přes pálené vápno. Tím se obdrží čirá (bezbarvá) tekutina olejovitá, méně hutná než voda, zápachu narkotického, je -li úplně čistá ; pouze ve stavu n e­ čistém má zápach tabákový; je st rozpustná ve vodě, líbu, v étheru a vře při 240°. částečně se rozkládajíc. V nádobě otevřené se však vypařuje při mnohem menší teplotě a na vzduchu hnědne a se rozkládá. Již malá dávka působí jako p r u d k ý j e d . Působením manganistanu draselnatého o k y sliču je se nikotin na kyselinu nikotinovou (C 6 H5 NO.). Dává krystalické jehly ve vodě těžko roz­ pustné. T aje při 228°. 2 . N ikotianin čili kafr tabákový je st mastná sloučenina organická, snad identická s kumarinem ( € gHw0 2), která právě zápach kouře tabákového podminuje a takový druh tabáku jest lepší jakosti, který více této látky obsahuje. Proto se listy komonice lékařské (Melilotus offícinalis) přimíchávají kuřlavéwu tabáku, jako se v Uhrách děje, abv tím se nikotianin nahradil aneb jeho množství jak si zvětšilo, protože tato rostlina obsahuje jmenovaný kumarin podobný nikotioninu Též jako surogát nikotianinu se často požívá při přípravě tahákových listů kyselina henzoeová, aby se špatnější druhy tabáku zlepšily, kteráž příprava však tajností tovární bývá. 3. K yselina tabáková (C,,H4 0 4) má vplikou podobnost s kyselinou ja ­ blečnou a snad jest s ní identickou Nerostné součásti tabáku činí 19— 27% váhy suchých listů, které v po­ peli tabákovém zbývají. Tak nalezl Merz v tabáku v Německu pěstovaném 2 3 -33% popele. Á ve 1 0 0 částech jeho bylo obsaženo 26-96 dílů drasla, 2'76 dílů nátronu, 39-53 dílů vápna, 9 61 dílů magnesie, J ‘65 dílů kuchyňské soli, 2 78 dílů kyseliny sírové. 4*51 dílů kyseliny křemičité a 4 20 dílů fosfo­ rečnanu železitého; též něco dusičnanu draselnatého se nalézá v každém druhu tabáku, který však nemá na hořlavost, tabáku žádného vlivu. Tyto chemické součásti tabákových listů se v prodejném tabáku at kuřlavéra neb šňupavém ještě rozmnoží přípravou těchto, která hlavně v moření (pácování) záleží. Zejména součást nerostná vzroste přidanými látkami sla­ nými a žíravými jako kuchyňskou solí, ledkem, draslem, salmiakem a ji ­ nými; a k těm se přidružují látky sladké a kořenné, čímž se snaží tabáku oněch vhodných vlastností dndati, které původní listy tabákové nemají. Zejména těmito nerostnými součástěmi se dociluje pozvolné doutnání (jako u hubky) a trvanlivost ta b á k u — aby při delším uschování se nekazil.

II. Počáteční užíváni a rozšíření tabáku. Původní vlastí tabáku jest Amerika, neboť po objevení tohoto nového světa Kolumbem i tabák do Evropy přišel. Avšak je s t velice pravděpodobné, že v Asii mnohem dříve tabák znali nežli v Evropě, a jsou to zejména Číňané, u nichž kouření tabáku mnohem rozšířenějším je s t nežli v Evropě, kteří tedy dříve nežli Evropané tabák znali. První zprávu o taháku do Evropy přinesl španělský misionář Romano Pane, který druhou cestu do Ameriky s Kolumbem konal a na ostrově Domingu roku 1496. delší dobu prodlel. Domorodci tohoto ostrova kouřili, a kněz jejich při modloslužebných slavnostech vdychoval do sebe kouř, kterýmž se mysl jeho rozčilovala, čímž prorocky nadchnut — věštil svým věřícím asi podohné jako řecký orakul. Francouzský vyslanec na dvoře portugalském. Jan Nicot, přinesl semeno tabákové do Paříže, kdež se vypěstovaly z něho první

58 i

P očáteční užívání a rozšíření tabáku .

mladé rostlinky, které poznamenány jménem latinským dle tohoto muže a tak i po dnešní den se zove: Nicotiana herba. Listy tabákové přineseny byly jak o tabák v několikero druzích poprvé z Ameriky do Evropy r. 1560, kdež se v této době počalo jak kouřem, šňupání ba i žvýkání tabáku rozšiřovali, ačkoliv to z počátku vládami zakázáno bylo. Avšak právě jako podobné zá­ kazy když se rozšiřovalo požívání kávy a čaje ničeho neprospěly, tak tomu bylo i při tabáku, neboť jeho užívání se tajně tím horlivěji provádělo. Nyní je st jeho pěstování všeobecné a mnohé země, zejména v Německu, výhradně pěstováním tabáku se vyznačují, které je s t tamějším obyvatelům hlavním pra­ menem výživy. Známé jsou tabáky holandské, turecké, francouzské, uherské, falcské a saské. Jako u nás v Evropě jest rozšířeno kouření a šňupání tabáku mezi všemi vrstvami společenskými (což platí i o Asii), je s t při tom to pozoru­ hodné, že požívání tabáku na obojí způsob veliké oblibě se těší i v jižn í a střední A frice mezi černými plemeny domorodými. Tak známý cestovatel Dr. Holub, který ve svém cestopise „Sedm let v Jižní Africe" svou první cestu popisuje, zmiňuje se na mnoha místech o tom, že nejen muži ale i ženy, ano i chlapci a děvčata tabák velmi dobře znají, a je j nejen horlivě kouří, avšak i šňupaji. (Zeny totiž a děvčata výhradně šňupají, chlapci a uiuži oboje zároveň, ja k kouření i šňupání horlivě provádějí. Při tom věru nesnadno udati čemu se více diviti, jest-li těmto divochům aneb obyvatelům Evropy, nebot u nás neuí rovněž žádnou vzácností, že ženy kouřejl i šňupají a sice nejen se to děje u tak zvané „emancipované krásné pleti", [arciť pouhé kou­ ření a nikoliv šňupání, které výhradnýui právem starých panen], avšak i ženy obyčejné, jak hlavně na Valašsku zvykem, statně z ulmovek dýmají.) Předem se Dr. Holub zmiňuje, že na svém tažení svobodným státem Oranžskýin, tamější domorodci Koranni a Basati zvaní, jak o dělníci a slu­ žebníci od tamních farmářů najatí, sobě na uděleném kousku pole pěstují mimo kukuřici i ta b ák , který jmenují mačuku. V zemi Batlapinů blíže místa náčelníka Micima, žádaly ženy za prodané mléko kus tabáku , který sobě na prášek rozmělňují a jej šňupají, což jim milým požitkem. Zeny domorodců nosí při sobě tabatěrky a jak tyto, podobně i muži žádali při výměně zboží — předem za tabák. Na cestě mezi Lekatlongem a Vonderfontenem viděl blíže posledního místa horlivé pěstování taháku a při obytných staveních se Dalézaly z rákosí zbudované chýže, které za sušírny tabákové sloužily. Tak převaloó čásť Hottentotň a Griquové jsou náruživí kuřáci tabáku a mezi nimi usedlí Hollandaué, zejména méně bohatí, tabák opět žvýkají, ja k to u nás zvykem u nejnižší třídy lidu (jako různých tuláků a pobudů). Nejvíce tabáku se pě­ stuje z jihoafrických států v provincii Transvaalské a sice nejen od tamních bělochů — statkářů, ale i od neodvislých kmenů Bečuánských, jako na př. činí Bakhatbové, kteří sloužíce dříve u zmíněných statkářů, ve svém domově pak též tabák, arci velice primitivním způsobem, pěstují. Takto vypěstovaný tabák se v zemi samé spotřebuje. Avšak provozováno v míře rozsáhlé, učinilo by tabák i zbožím vývozným. Zde žijící běloši zhotovují také z domácího tabáku doutníky, míchajíce je j s tabákem sem z Ameriky dováženým. Rovněž Baharucové z místa Linokamy pěstují mimo kukuřici a melouny i tabák. A podobně u jezera solného sobě Masarvové za plody bahobabu tabák žádali a Matabelové si tento za sůl vyměňovali. V severní části Jižní Afriky v říši Marucké sázejí domorodci tahák na lívalerh IO— í> 0 m - rnísáhlícli I.isťv vvnPSÍnvsinálin tchábn cnčpií J rozkrájí a vodou navlhčí; na to se ve stoupách upčcbuje a v kůžele neb v bochánky podoby koláčovité se zlisuje. Takto zde připravený tabák obsahuje více nikotinu a je st trvanlivější tabáku připraveného jinými domorodci jih o ­ africkými. Kouření tabáku u Maruců jest náruživěji rozšířeno nežli u oněch domorodců, kteří prostřednictvím bělochů v požívání jeho zasvěceni byli. Zde tabák nejen kouří ale i šňupají, již útlým mládím počínaje. Zejména jsou — ■----------------

*"• —

- *»— —• •

*'■

•I m vy. . .

“ — »-•UJ

VJ

| -r vyvjuv# •

u VJII • J

liUU Uét U

Liuu\/j

582

T a b á k a j i n é n a r k o tíc k é lá tk y .

náruživými šňupáky, ku kterým se druží nejen ženy ale i mladé dívky. Šňupavý tabák se teprve smícháním s popelem a s práškem rozmělněné lodyhy leknínové, náležitě připraví. Chce-li domorodec hosta uctíti, vysype důkladný šnupec aneb i celý obsah své tabatěrky do hrsti levé ruky, sám sobě vezme notný šnupec a pak svému hostu nabídne, na to i 2 — 3 z ostatních přítomných. (Je s t opět s podivením ja k tato pocta černocha zvykům našich šřmpáků se podobá, arcit s tím rozdílem, že u nás jsou přece úslužnější a nejprve na* bídnou šnupec známému neb příteli a který se, je -li větší společnost pohromadě, kolem do kola nabízí.) Každý domorodec má svou tabatěrku kolem krku na řemínku zavěšenou, neb i na náramku neb haleně připevněnou. (Patrně ne­ znají dosud potřebu kapes — aneb je nemají kde umístiti — pro přílišnou jednoduchost svého obleku.) Marucove zhotovují sobě dýmky pro kouření a ty jsou dvojího druhu. • První ^sou jednoduché dýmky— tureckým podobné, sestávající z přímé, 1 m dlouhé troubele, často vypálenými kresbami zdobené a z poměrně malé hliněné hlavičky, vypálené, šedé neb černé barvy. Dýmky druhého druhu mají troubel zhotovenou z podlouhlé, často pevně opletené tykve. Tenký konec je jí je s t zároveň „špičkou" troubele. Tabák si zahaluje domorodec do kousku sukna neb kůže, avšak zámožnější š ijí sobě i váčky z kůže a takto uschovaný opět připevňují k opasku neb haleně. Vydá-li se však Maručan na delší cestu, béře sebou dým ku dachovou. Z této však nekouří tabák, nýbrž 9dachu u t. j. sušené listy jednoho druhu konopí. Tuto rostlinu sázejí domorodci jihoafričtí kol svých obydlí a prášek rozmělněný kouří z vodních dýmek. Tato „dacha" je s t velmi opojivá, a připomíná nám na hašiš, jemuž jsou obyvatelé Severní Afriky, zejména Alžírská, náruživě oddáni. Dýmka dachová se skládá ze tří č á stí: 1 . Z hlavičky, 2 . z rákosové troubele a za 3. z rohu, ve kterém se ualézá voda a jíž kouř prochází při dýmání kuřákem. Kouř tento dráždí ku kašli a čím je s t prudší, tím větší požitek domorodce. Zejména zhotovují sobě přerozmanité tabatěrky ze sloních klů, z hroších rohů, z dutých kostí ssavců a ptáků, z parohů, z kůže hadí a le­ guáni, ze zvířecích drápů i z rozmanitě upravených dřev neb z rákosu a sko­ řápek různých plodů, tak že nejsou tak jednoduché jako tabatěrky jižnějších kmenů. Nejjednodušší tabatěrky z rákosu a ptácích kostí zhotovené k šňupání užívají chlapci a děvčata. Makabelové je robí z rohů domácích zvířat a okrašlují je mnohými řezbami. Ženy pak si je připravuji *ze skořápek a slupek rostlinných plodů, tvarů úzkých a hned po 3— 5 připevňují řemínkem neb lýkem na svých halenách. Abv byly ozdobnější, leští je do fialova a temna. Chudší kmenové, jak o Mamboěové a Manausové užívají nejvíce dřevěných tabatěrek s vypálenými okrasami. Takový obyvatel říše Marucké nemňže-li při své výpravě svou dýmku sebou vzíti, tož aspoň je s t mu tabatěrka věrnou družkou a průvodkyní, již při každé příležitosti i době otevírá — aby se řádným šůupcem občerstvil. Jakou as cenu má tabák v těchto zmíněných krajích, zejména v říši Ma­ rucké, stůjž zde tento cenník: Asi za 1 kg m ačn ku (tabáku) se platí u slapů Viktoriiných aneb na jižním hřehu Zam bezi: '/ 2 — 3 /4 kg malých skleněných perel aneb vlněná pokrývka aneb 6 — 8 m kartounu. V Šešeke se platí za totéž množství */ 4 kg skleněných perel aneb 3 m kartounu. V zemi Barocké se pak platí totéž, avšak o '/, kg v menším množství. Ve středních a se­ verních krajích této říše se platí nejméně, a sice: */ 6 k g skleněných perel aneb 1 — 1 '/ 2 m kartounu. Černoši Afričtí nám podávají jakýBi nástin o představě, ja k asi v původní vlaBti tabáku, v Americe byl od Indiánů, praobyvatelů této země tahák po­ užíván. Nynější požitek tabákový se rozděluje na tři druhy: Tabák se kouří, šňupe a žvýká a dle toho se tabák d ělí: l. na tabák kuřlavý za 2 . na tabák

P ř íp r a v a tabáku .

583

šňupavý a za 3 . na tabák žvýkavý Poslední druh je s t zejména rozšířen v Americe, ačkoliv se i v Německu připravuje. Avšak nejen v Africe holdují domorodci obému zároveň, ja k kouření i šňupání, máme i zde v Evropě dosti takových lidí, kteří obojí požitek tento si zároveň dopřávají. Zbývá ještě otázka, jakého užitku kouření neb šňupání poskytuje? Zde se mínění velice různí. Jedni kouří proto, aby příliš netloustli, druzí aby zahnali dlouhou chvíli, třetí by nedovedli řádně mysliti, kdyby, prací duševní se zaměstnávajíce, nekouřili a jin í opět sice uznávají, že jim z toho žádný zisk neplyne — avšak přece kouří dále — poněvadž již tomu příliš zvykli. A co říkají zase šňupáci? Jed n i sobě bystří zrak — zejména je st-li mnoho píší — druzí se občerstvují z ospalosti a unavení, opět jin í si aromatisují vzduch, který jsou nuceui ve svém okolí dýchati, třeba m ají-li za své povolání prodlévati v místnostech mnoho dýchajícími přeplněných; a tak účely jsou přerfizné a výsledek ko­ nečný? — je s t sn ah a tálo n arkotisovati!

III. Příprava tabáku. Poněvadž listy tabákové neodpovídají požadavkům, které od dobrého tabáku se žádají, musí se zvláštní přípravou zlepšiti a jemu špatné vlastnosti odejmouti t. j . předně, inusí se jemu perná chut jazykem pocitovaná vzíti a něco nikotinu odstraniti, aby nebyl tak silný a tím jeho kouř příjemnějším se učinil. Čerstvě Bušený list při spalování vydává odporný zápach po hořící rohovině, jelikož obsahuje mnoho látek bílkovitých, t. j. dusíkatých, právě jak o u rohu neb peří tomu je st, a které zmíněný odporný zápach při hoření šíří, a pak má mnoho nikotinu. Účel přípravy tabákové je s t tudíž ten, aby ony bílkovité látky se zrušily, velká část nikotinu se zmenšila, a pravá aroma tabáková se vyvodila, a konečně musí se dáti listům, používají-li se ku kou ­ ření aneb ke šňupání, ona přiměřená forma čili tvar, v jak é se nejlépe ku jmenovaným požitkům doporučují. Při přípravě této je s t důležité zavedení kvapení při 35° C., kterým se listům tabákovým nej větší díl bílkovitých slou­ čenin odejme, a za tím účelem se tyto vlhké do větších kup shrnují. Vzniklým kvašením se pak dále vytvořují rozkladem příjemně páchnoucí plyny, které listy pohltí, kdežto bílkoviny se rozloží. Aby vylučování těchto plynů se dělo měrou hojnější, pomáhá továrník kvašení zvláštními m ořidly, což jsou různé tekuté smíseniný, kterými se listy tabákové povlhčují. Tyto směse jsou ponej­ více továrním tajemstvíin a od jich sestavení a určitého množství závisí pi'ávě ja k o s t a dobrota připraveného tabáku. Mořidla pro tabák kuřlavý sestávají hlavně ze sladkých a kořenných lá te k : jak o cukru, vína, ovocných štav, medu, vanilky, skořice, hřebíčku a jiného koření. Tyto látky zároveň napomáhají ku lepší lahodě a chuti tabáku, dodávají jeho kouři příjemného zápachu a tak napravují ouu ostrou a špatnou chuť. K těmto látkám se přidávají je ště soli a žíraviny: jak o sůl kuchyňská, ledek, draslo a salmiak, aby hlavně způsobo­ valy pozvolné doutnání tabáku a zvětšili jeho trvanlivost i neporušitelnost. Mořidla pro tabák šňupavý jsou podobná a dává se přednost látkám, na nervy Čichové příjem n á působícím.

1. O sbírán i listů v tabákové žni• Při žni tabákové se opatrně listy i s řapíky otrhají, aby se nepotrhaly a skládají se po 1 0 — 1 2 kusech na sebe, a takto složené se kladou vrstvy vedle sebe na čistou podlahu suché místnosti, před deštěm chráněné. Pokryjí se suknem a tak dlouho ležeti nechají, až počnou se potiti. Na to se jednotlivě suší, což se nejlépe provede zavěšením na šňůry. Náležitě suché listy se nyní asi po 3 0 kusech v jeden závit z tuha svinují, a ty se jedním listem (přikrývkou) obalí a takovéto závitky se zlisují ve velkých sudech,

584

T a b á k a j i n é n a rk o tíc k é la ik y .

které se jim i hustě naplní, a v nichž se ueco oteplí. Fo nějaké době se listy vyjímají a solnou vodou kropí, na sebe ve více vrstvách kladou a tak ležeti nechají, až se dostatečně zahřejí. Dokavád jest při tomto postřikávání a srov­ návání listů pozorovati nějaké zahřetí, opakuje se toto tak dlouho, až se teplota listů nezvyšuje. Na to se úplnc na vzduchu usclmouti nechají a pro delší uschování se poznovu do sudů zlisují. Takto zůstanou často mnoho měsíců i let natlačeny ležeti, nežli se do továrny k jich konečnému zpraco­ vání zavezou. V továrně samé se musí nyní listy přebírati, nebot i listy jednoho druhu tabáku liší se značně od sebe co do jakosti a dobroty; a sice listy stejné barvy a tlouštky se k sobe hromadejí. Listy žluté se oddělují od tmavých a po­ dobně i listy tenké od tlustých. Má-li se pak užiti listů ku přípravě (tabáku kuřlavébo, odříznou se řapiky i tlustší žebra listová se vyříznou, poněvadž tyto hlavně z buničiny sestávají a tak při kouření kouř dřevem zapáchající vytvořují. Pro tento tabák se pak béřou listy světlejší, žluté a tenké, Ikdežto pro tabák šňupavý se béřou listy tmavé a tlusté, které se pak i se žebry a pro obyčejný druh i se řapiky zpracují.

2. O uschováni tabákových listů. Pro uschovávání tabáku, nežli se spracuje, volí se studené místnosti, aneb pro tuzemské druhy dostačí, uloží-li se v suchých místnostech na půdách. Nesmí se však uschovávati v mokiých sklepeních. Koupený tabák, zejména hollandský. přichází ve velkých balíkách. Tyto je s t třeba ihned rozdělit! a listy rozložití, nebot jin ak se listy snadno zapaří a ztrácí na své dobré jakosti. Zakoupené listy cizozemských druhů tabáku aneb lepší druh domácí se v továrnách následovně ku přípravě fermentujf, aby se barva tabáku zlepšila a zejména pro přípravu tabáku šňupavého se pak lépe použiti dají. V balíčkách svinuté listy se jednotlivě na sebe rozloží, aby písek neb přimíšený prach se odstranil, pak se rozloží listy do hustého kruhu a celá tato vrstva se oby­ čejnou vodou pomocí metiy silně navlhčí, a na tuto vrstvu klade se nyní nová, stejné s první tlustá, a opět se vodou navlhčuje; takto se s kladením vrstev a navlhcováním pokračuje, až celá hromada asi 1 m výše dosáhne. Takto pevně natlačený tabák se konečně vodou pokropí a plátnem přikryje a obtěžká se na vrch položenými kameny neb závažím. Nyní se nechají listy 5 — 6 dní v klidu, až celé fermentování je s t ukon­ čeno. Při sušší povětrnosti stane se to rychleji. Asi po čtyřech dnech prohlížejí se nahromaděné listy, které musí býti takřka horké a pára se z nich v množství vypařuje. Stalo-li se tak, rozloží se nyní celá hromada, a listy v balíčkách se zavLSÍ, aby vzdušně vysely, aneb se tak rozloží, aby měl vzduch k nim snadný přístup, čímž náležitě uschnou. Takto dobře suché se opět v balíky svážou, a nyní se mohou v suchvcb místnostech uschovati. Varovati se jest uschová­ vání a zbalování tabáku ještě poněkud vlhkého, neboť může v tomto případu snadno splesnivěti a tak se úplné pokaziti.

3. D ruhy tabákových listů.

Z cizozemských tabákových listů pro přípravu tabáku kuřlavého ise n ej­ raději kupují tyto druhy am erické: varinas, portoribo, ku ba, maryland, lůorida, ohio a jin é. 1. Při koupi prvního druhu se pozná dobrá jakost, když listy při spa­ lování zanechají bílý popel; dobré listy m ají pěknou světložlutou aneb hně­ davou barvu, se zelenými skvrnami. Celé listy jsou tenké, lehké a veliké, a při hoření rozšiřují příjemný, sládnoucí zápach.

585

V ýroba ta b á k u ku rlavého.

2 . Listy druhu p ortorika m ají barvu prvního druhu, jsou však kratší a silnější. Zápach i chut při hoření je s t silný a jev í příznaky po ledku. 3 . Listy druhu kuba jsou velmi silné, s příjemným zápachem. Těchto listů užívá se nejvíce ku přípravě doutníků, nebot pro obyčejný tabák kuřlavý jsou příliš drahé. 4 . Druh listů m arylan d vyznačuje se délkou a žlutou barvou. Zápach není mnoho příjemný a dosti silný v účincích. Buď se míchá s jiným i druhy tabáku, aneb se jeh o listů užívá jako vrchního, obalového listu při výrobě doutníků. 5. Ohiové druhy tabáku jsou listům druhu maryland velice podobné. Listy jsou těžké a vyznačují se velmi pěknou žlutou barvou; zápach kouře hořícího tabáku upomíná na juchtu a bývá nejvíce Rusy kouřen. 6 . Listy druhu jlo r id a jsou dlouhé, hnědozelené barvy; vydávají při doutnání málo zapáchající kouř; je s t lacinější druhu varinas a proto se je j více používá než tohoto. 7. Jin é druhy amerických tabáků, jak o zejména virginský, který je s t silně ouiamující, upotřebují se ku přípravě doutníků. (Naše rakouské viržinky se z tohoto druhu tabáku připravují.) Z tuzemských tabákových listů jsou známé: 1. Druh turecký , který je s t barvy krásně zlatožluté a jem ně rozřezaný se používá buď ke kouření z dýmek (u Turků z čibuků) aneb se z něj zho­ tovují cigarety, které sestávají z papírového obalu. Je s t velice příjemného zápachu, avšak silně omamující a padá na jazyk. 2. Druhy uherské, sedm ihradské a p o lsk é jsou těžké a chuti trp k é ; potře­ bují jak o hlavní součást tabáku kuřlavého. 3. Druhy německého tabáku mají podobný účel jako předešlé, kouří se totiž pouze z dýmek a jsou to hlavně: druh f a l c k ý , z Ú ckerm arku, saský , z krajiny dessavské a jin é. Nejlepšf zdá se býti druh z U ckerm arku; jeho listy jsou větším dílem dlouhé, pěkně žluté, mezi nimiž jsou však také krátké a zelené listy ; musí se proto tříditi. Poslední listy fermentováním obdrží puknou hnědou barvu a lepší zápach. Druhy saské jsou většinou lehké a málo dobré.

IY . O výrobě tabáku k různým účelům. J a k již zmíněno bylo, dělí se příprava tabáku na výrobu: a) tabáku kuřlavého, b) na dělání cigár čili doutníků, c) na výrobu tabáku šnupavého a d) na přípravu tabáku žvýkacího. Předběžná příprava tabákových listů, pro všechny tyto udané způsoby požitku tabákového společná, byla již popsána a zbývá proto je ště o každém druhu tabáku promluviti zvláště.

a ) Výroba tabáku kurlavého. Listy tabákové, náležitě roztříděné, z nichž tlustší žebra i všechny řapíky vyříznuty byly. se především m oři čili p á c u jí ve zvláštních smíšeninách čili mořidlech. Touto tekutinou se buď listy kropí aneb se do ní vkládají. Takové mořidlo sestává ze dvou druhů látek. Hlavní součástí jeho jsou nerostné soli a s ic e : sůl kuchyňská (chlorid sodnatý), salpetr čili ledek (dusičnan sodnatý), salmiak (chlorid ammonatý) a dusičnan ammonatý. Druhý druh jsou látky cukr obsahující (cukr, med, ovocné štávy). pak lihoviny (víno, kořalka), ně­ které ústrojné čili organické kyseliny (z ovocných štáv kyselina jablečná, štavelová, vinná a citrónová) a konečně látky kořenné ja k o : vanilka, hřebíček, skořice a jin é. Soli podmiňují dlouhou trvanlivost tabáku v zásobách ležícího a jsou příčinou pozvolného a pravidelného doutnání tabáku. Ostatní látky K n o lk i prácfr. Díl ¥1,

74

T a b á k a j i n é n a r k o tic k é látky-

mají ten účel, aby se vytvořily ony příjemně ethericky páchnoucí plyny, které možno přirovnati s kyticí (bouquetem) vína, jež mu náležité ceny dodává a od níž jakost čili kvalita závisí. Takto povlhčené neb náležitě zkropené listy se vkládají do sudů, kde počínají pozvolna kvasiti a v nichž se mořidlem stejnoměrně prosáknou. Teplota při kvašení se zvyšuje až na 35° C., při kteréž onen chemický rozklad počíná, jím ž se látky bílkovité ruší a tak z tabáku odstraňují, čímž se tomuto zápach po rohu (po zvířecí dusíkaté látce) odejímá, a zároveň se množství nikotinu zmenšuje, a tak se listům příliš silný omamující účinek odejímá. Na určitém množství jednotlivých látek pro mořidlo vzatých a na jic h smísení záleží dobrá jakost tabáku, a proto dociluje se tak rozmanitých, více neb méně dobrých druhů. Tato kvalita je st též závislou na přípravě sainé, ja k se tato více neb méně pozorně provádí. Takto mořené listy se nyní ve zvláštních sušárnách na dírkovaných lískách při mírné teplotě suší a ku další přípravě do továrních místností se donášejí. Tato příprava je s t pro tabák kuřlavý dvojího druhu a sice buď se listy tabákové pomocí stroje řezacího k r á jí (tab á k k rá jen ý j aneb se vyrábí tabák kroucený. Pro oba druhy je s t jednostejná příprava, pouze různým tvarem svým se liší. 1. T a bák krájen ý se obdrží z mořených listů tabákových zvaných du kan pomocí stroje řezacího , který se podobá svým zařízením stolici na řezanku. Přední strana otevřeného truhlíku je s t opatřena nožem na jednom konci volně upevněným, kolem něhož se jak o páka otáčí. Podél truhlíku je s t nasazen hřídel na svém zadním konci ohnutým hákem opatřený, který se nad ozubeným kolečkem vznáší. Při každém vyzdvižení nože, který se nalézá ve spojení s hřídelem, zapadne hák mezi zuby ozubeného kolečka a toto tak o jeden zub dále se otočí. S ozubeným kolem je st ve přímém spojení vřeteno šroubové, které je s t na druhém konci ve spojení s pohyblivým dnem truhlíku řezacího stroje. Otočí-li se ozubené kolečko,' pošine se tím šroub o něco ku předu, a tím i dno truhlíku o určitě veliký dílek ku předu popoide a tak se přivede úzká vrstva tabáku pod nůž. Přesaděníui háku na hřídeli s nožem spo­ jeným, dá se větší neb menší pošinutí truhlíkového dna docíliti, a tím též může jem n ější neb hrubší k rá jen í tabákových listů se poříditi. Nežli se ta­ bákové listy do stroje vloží, předem se navlhčí, aby krájení se snadněji pro­ vedlo a tabák se uerozdrobil na drobné kousky a tak je ště vlhký se hned po krájení v sušírnácli znovu suší. Taková sušárna má velkou vodorovnou plotnu z hliněných kachlů, pod nimiž se topí. Mezi sušením se tabák často obrací, aby nezčernal a se nepřipražil; aneb taková sušárna sestává z nístějí dole postavených, nad nimiž se nacházejí drátěné (drobně dírkované) lísky a na nich se tabák rozkládá. Řízení ohně musí se díti opatrně, poněvadž připražením tabáku se poruší účinek mořidla. Zároveň tabák sušením nabude lepší chuti, neboť zemitá a ledkovitá příchuť se tím odstraní. Zároveň takto tabák něco nabotná, zlehčí a zvlní se. Ze sušírny vynesený se rozkládá na volné prostory, a když se dostatečně ochladil, prosívá se. Nebalí se však hned do papíru neb beden, aby se nepokryl bělavou vrstvou, ale rozloží se na suchém místě a pokryje se plátnem, aby před prachem se uchránil. Je st-li u méně dobrých druhů tabáku ani tímto sušením se špatná příchuť tabáku neodstraní, provlhčí se něco olejem anisovým — a tím se změní v druh lépe chutnající. Olej anisový se rozpustí v líhu a tou tekutinou se tabák postříká. Též listy třešňové, vložené do sprostých druhů tabákových, jem u lepší chuti dodávají. Dobré směsi tabáku kuřlavého se obdrží takovýmto mícháním: 1 . 1 0 0 g varinas čili kanastr (správněji kanasta* a 5 0 ^ portoriko. 2. 100 g varinas, 2 0 g portoriko a 2 0 g maryland. 3. 80 g varinas, 10 g maryland, 20 g portoriko a 20 g domácího druhu aneb 120 g portoriko, 100 g maryland a 3 0 g domá­ cího druhu. Směsi počínají jakostí nejlepší i nejdražší, a končí směsí nejlacinější.

V lastnosti dobrého tabáku.

587

2. T ah ák kroucený dělá se z hrubších druhů tuzemského tabáku. K jeho přípravě se berou dvojí listy. Na povrch závitu se dají listy bledá, žluté barvy, do vnitř pak listy barvy tmavé, hnědé a různé menší úlomky. Listy náležitě vymořené a osušené (což se provádí týmž způsobem jako pro tabák krájený) se předením v závity svinují. Stroj ku předení sloužící je st takto zařízen: Dlouhý stůl je st při jednom konci opatřen dvěma svisle postavenými sloupci, mezi kterými je st točící se válec (dřevěný hřídel) včepován. Oba čepy procházejí sloupci a jeden je s t opatřeu hákem zahnutým, a sice po straně stolu; na druhý je st nasazena klika, kterou se válec i s hákem otáčí. Po­ čátek tabákového závitu se zhotoví z velkého listu, jež slouží za obal vrchní vrstvy a do něho se zabalí několik menších kousků listových. Tento počátek závitu se tuho omotá silnou nití, kterou se zároveň jeden konec na hák hřídele upevni. Točí-li se nyní klikou hřídele, počne se závit zkrucovati (asi jako když provazník provazy hotoví) a dělník, u stolu se nacházející, přidává k volnému konci zavitu nové a nové listy, a sice ja k na povrch, aby obal připravil, který pak dovnitř vloženými listy vyplňuje. Doplňování závitu a zá­ roveň jeho přidržování na desku stolovou, koná jednou rukou, kdežto druhou rukou válí a zároveň uhlazuje závitek pomocí železné desky, čímž mu náležitý tvar dodává. Dosahuje-li již závit až na konec stolu, je s t tím dokončen a na­ vine se na hřídel stroje. Na to se počne podobným způsobem druhý závit kroutiti. Listy k závitům brané, se rovněž navlhčují, aby byly poddajnější. Je -li takto více závitů na hřídeli natočeno, sešinou se najednou a zlisují se v lisu pevně, a na to se suší asi takovým způsobem, ja k tomu u tabáku krájeného. 1. V l a s t n o s t i

dobrého

tabáku.

Dobrý tabák má míti barvu úplně stejnou, nikoliv skvrnitou, buď žlutou, hnědou až i černou. Tabák, aby byl hodně žlutý, porušuje se kyselinou sírovou, kteráž rozředěná tuto barvu vyvozuje. Je -li tabák do červena zbarven, ukazuje to na porušování suřlkem neb okrem. Při kouření má zapálen stejnoměrně a klidně doutnati. Jiskřeni a prskání tabáku je st známkou přílišné dávky solí, mořidlu přidaných. Kouř tabákový má býti šedomodrý, nikoli bílý aneb tmavý. Popel dobrého tabáku je st čistě bílý, jemný a lehký. Co do chuti i zápachu je st dobiý tabák příjemný, poněkud ostrý, nesmí však působiti škrábání na jazyku neb v krku, ani vzbuzovali ošklivost Dobrý tabák nemá býti příliš silný, aby neomamoval. J e li v tabáku mnoho listových žeber, ne­ hoří tak snadno a je s t ostřejší, natrpklé chuti. Při kouření tvoří se spalováním tabáku mimo sloučenin, hořením buničiny povstalých, jako je st kyselina uhličitá, vodní páry a něco ammoniaku, též produkty suché destilace, které rovněž kouřící v ústech pociťuje a které právě tabákový kouř charakterisují. K těmto náleží zejména pái-y nikotinové a nikotianinové. P ak zvláštní olej přiboudlý, kyselina máselná, paraffin, něco málo kyseliny octové, též kysličník uhelnatý a uhlovodíky. Pamětihodné jest, že při hoření tabáku žádný kreosot a kyselina karbolová se netvoří, jako při hoření jiných látek buničnatých. Je st proto z té příčiny kouř tabákový méně ostrý pro oči nežli kouř hořením dřeva způsobený. Některé druhy tabáku, jako na př. kentuky, velice špatně shoří na popel, a jin é opět dobře hořejí, jako marylad, tabák brasilský a uherský. A tu se shledalo, že toho příčinou je s t organická sůl draselnatá, neboť zkoušel-li se popel dobře hořícího tabáku rozpuštěním ve vodě, nalezlo se, že rozpustná * část obsahuje uhličitan draselnatý a sice tím více, čím tabák snadněji shořel. Naproti tomu zkoušel-li se uhel těžce hořícího tabáku, tedy jeho část ve vodě rozpustná neobsahovala uhličitan draselnatý, nýbrž siran draselnatý a chlorid draselnatý. Poněvadž draselnatá soli organických kyselin (jako je st jablečná, štavelová, vinná neb citrónová) dávají při zuhelnatění porovitou 74*

588

T abák a j i n é n a rk o tick é látky.

a sypkou hmotu, shoří tabák, tuto sůl obsahující, snadno a dohře; kdežto soli vápenité organických kyselin, jsou tuhé a málo porézní ve zbytku zuhelnatélém, proto druhy tabáku, takovéto soli mající, hoří téžce a špatné. Takto těžce hořící tabák se proměří v snadno spalitelný, když se povlhčí roztokem draselnaté soli s kyselinou organickou (jako na př. šťavelovou neb jablečnou) a pak se usuší. 2. D r u h y k u ř l a v é h o

tabáku.

V Rakousku se prodávají následující druhy: a) T abák k rá jen ý : 1. Nejjemnější turecký a. b. c. J /2 kg za 7 zl. 40 kr. 2 . Jemný turecký a. b. '/, kg za 4 zl. 40 kr. 3. Jemný asiatský ll„ kg za 3 zl. 4 Jemný Hercegovský '/, kg 3 zl. 15 kr. 5. Drama , /2 kg 1 zl. 5 0 kr. 6 . Varin as Oj kg 2 zl. 30 kr. 7. Knastr balíčky po 25 g za 7 kr. 8 . K ru ll balíčky po 25 g za 9 kr. 9. Jem ný tříkrálový po 25 g za 7 kr. 10. Uherský cigaretový po 25 g za 7 kr. 11. Jemný uherský za 4 kr. 12. Jemný haličský po 2 5 g za 4 kr. 13. Zemský tabák po 35 g za 4 kr. 14. Jem ně řezaný po 30 g za 4 kr., a 15. debrecinský po 25 g za 3 kr. b) Kroucený tabák'. 1. Havanské závitky 1 z kg za 73 kr. 2 . Tuzemské závitky 1l2 kg za 58 kr. 3. Kbelíkový tabák (v Tyrolsku) 5 0 # za 3 kr. 4. Zablatovský Skrutliks (v Haliči a Bukovině) ve svazcích po 24 kusech za 1 zl. 70 kr., kus za 8 kr. Z jiných tuzemských tabáků se považuje za nejlepší 1. tabák turecký , silný a omamující; listy jsou velice jem ně krájeny. Je st barvy žluté; 2 . tabák fran cou zský z departementů Nord, Garonne a pas de Calais; 3. tabáky ně­ m ecké nejlepší z Úckermarku a Falce. Z cizozemských je st nejlepší: 1 . varinas čili kan astr , silně na nervy účinkující, příjemného zápachu; pak za 2 . tabák portu galský a havanský bývá velice oblíbený pro svou mírnou narkotisaci; 3. tabák virginský je st velmi silný a omamující.

b) Výroba doutníků. První doutníky byly do Evropy přineseny Španěly ze Západní Indie a počaly se teprve počátkem nynějšího století rozšiřovati. Slovo cigáro, jak é se dosud užívá, pochází od španělského pojmenování tohoto smotku, jemuž se říká tain cigarro. Toto liší se od kuřlavého tabáku pouze svým tvarem, a pro jeho přípravu se berou právě tak mořené listy tabákové, ja k o již při tabáku kuřlavém vyloženo bylo. Doutník sestává ze dvou od sebe se lišících částí tabákových. Zevnějšek sestává totiž z jediného, co možná nej­ lepšího listu obalového , a do vnitřku přijdou listy neúbledné, potrhané, různé úlomky listové, třeba barvy nestejné a tmavé. Hotové doutníky nechávají se delší dobu ležeti nežli do prodeje přijdou, což však se neděje za účelem úplného vysušení, nýbrž aby se jakési dokva­ šováni docílilo, kterým se látky, jakost doutníků snižující, zcela zrušují a nové látky, vlastností pro doutník dobrých, vytvořují a tak jeho dobrotu zlepšují. Výroba doutníků sě provádí pouze rukama a užívá se k tomu u nás ponejvíce dělnic. Pro zevnější obal se vybéřou listy co možná bez silných žeber, tenké a žluté, aneb aspoň světlé barvy, které se přiměřeně přikrojí. Část do vnitř určená a prve navlhčená se dohromady stlačí a vnějším listem obalí, který na svém okraji se lepidlem natře, aby dobře přichytí. Sbalování a utlačování vnitřních částek se děje na dlouhém stole, ve Španělsku však neb v Havanně pouze na stehuě. Dělníku se dodají odvážené listy obalové pro určitý počet doutníků sloužící, a zároveň obdrží již oddělenou vložku pro jednotlivý doutník, která se smí pouze navlhčiti a nikoliv zmokřiti. Při balení je st hlavni zřetel

V ýroba doutníků. k tomu míti, aby při hoření nedoutnal doutník pouze na jedné straně a pak aby nebyl tak stlačen, že nemá žádného tahu. Kouř musí bez velkého a moc néíin ssání celým doutníkem volně procbázeti. Nejvíce doutníků se vyrobí ve španělské části Západní Indie a pověstní jsou jemností a velmi dobrou chutí doutníky havannské. A nedělá to pouze zvláštní druh tabáku, který v oněch horkých krajinách mnohem bujněji roste nežli u nás, ale hlavně to závisí na přiměřenější, dokonalejší a mnohem s ta ­ rostlivější p ř íp r a v ě nežli se u nás děje. Zejména jsou tamní dělníci mnohem zručnější a to za tou příčinou, že pouze jeden ■ — nejvýše dva druhy doutníků zhotovují stále a tudíž veliké dokonalosti v jich přípravě dosáhnou. Může tudíž výroba doutníků ja k v Havanně se děje, sloužiti jako vzor pro jich nej dokonalejší hotovení, nebot tyto se mimo své aromy a nejlepší chuti, vyzná čují i dokonalostí formy, jakoby vysoustrubovány byly. Tak nesmí býti ani ten nejtenši řapík v doutníku a list obalový nemá bud žádných žeber, aneb co možná nejméně a tyto se ještě hledí pouze k jedné straně doutníku stěsnati, k čemuž nestačí vždy pouze jeden list obalový, ale často se musí 3— 4 vzíti. 1. P o s t u p

celé

výroby j e s t

následující:

Jako u nás rovněž i v Havanně se musí listy tabákové před přípravou nejsilnějších žeber zbavovati, na různé druhy dle velikosti a tlouštky, dle barvy a neporušenosti děliti, z nich opět ony nejlepší na listy obalové vy~ bírati, které se hned vhodně přikrajují, a na to se též navlhčují avšak až právě před samou přípravou. Tyto arci zase mnohem rychleji vyschnou a sice panující tam velkou teplotou a zejména průvanem, kterému jsou listy tabákové stále vydány, poněvadž tam není žádných sklepení, kde by se tyto uschovávaly. Listy tabákové dvakráte fermentirjí, čímž se více aromy vytvořuje, a sice ponejprv se to děje při samé žni, když se listy řežou a ve velkých hromadách leží, a po druhé pak, když se ve zvláštních nádobách již ku výrobě doutníků připraveny, k uschování u klád ají; těmto nádobám se tam říká serony. V těchto _ i i v / m y / i « / / j v v í »\ f ví • < ., n . ■ seronech lezi nejiepsí aruny (silné a lezne) znamenané znacKami i aa z- nej ­ méně osm měsíců po žni, čímž barva listů tak pěkně se vyvine, že teprve kil přípravě se použiti mohou. Kdyby se dříve ku spracování vzaly, kde barvu je ště tmavou jest, sloužily by pouze ku přípravě doutníků poznamenaných číslicí 3*, které jsou již malé ceny a tím by továrníku škoda vznikla. Posílají-li se listy tabákové hned po žni do Evropy, tu obyčejně již na moři fermentují — a tak 8 e mohou ihned ku přípravě doutníků upotřebiti. Proč právě tyto doutníky příjemně při kouření chutnají a aromatické jsou, pochází od toho, že v Havaně i vložka doutníku se skládá z listů, z nichiž se všechna siln á žebra odstraní , což se u nás neděje, spíše se listů silně žebernatých a někdy i se řapíky užívá jako vložky do vnitř doutníků. Toto od­ straňování žeber provádí v tom zvláště zručný dělník, který takto žebeiL' zbavené listy klade vedle sebe na zem, aneb na sebe na okraj sudu, aby prů­ vanem rychle oschly , což musí se velice důkladně díti, nebof při tomto opo­ menutí, by se snadno listy tabákové do sudu naložené a napěchované, tak silno zahřály, že by se vznítily, čemuž se důkladným jich osušením zabrání. Tyto listy pouze pro vložky určené se pak uschovávají v obyčejných moučných sudech, kde nejméně po šest měsíců leží, nežli do práce se vezmou a na výrobu doutníků upotřebí. Čím déle leží, tím více aromatického zápachu nabývají. Z malých listů se žebra neodstraňují, z nich se však připravuje zvláštní druh doutníků, pode jménem kolzoncillos známých. Listy žeber zbavené a tak po celý den na vzduchu rozložené a úplně uschlé se večer do sudů opatrně srovnávají, a silně zpěchují; pak se na vrch vloží všechny odřezané řapíky, aby i jich zápach se neztratil a listům sdělil. Na to se na sud napíše datum toho dne a zároveň třída, do níž listy vřaděny byly, a nyní se nechaj í

59 0

T ab ák a j i n é n a r k o tíc k é látky.

udanou dobu ležeti, až se onen příjemný aromatický zápach značně vyvine. Pak se listy ze sudů vyjímají a rozkládají, aby byly dostatečně suchými. Vložka sama nyní zbalená a vnitřek doutníku tvořící, není nikterak vlhkou šťávou prosáklá a proto celý doutník v brzku je s t úplně suchým. Již také pro tuto příčinu chutná doutník mnohem lépe, nežli když v lh k á v lo ž k a ku přípravě doutníků se použije, ja k často i při fabrikaci jemných doutníků se v našich továrnách děje. Aneb, má-li se pak takto zvlhlý doutník rychle vysušiti, používá se k tomu u nás přílišně vysoké teploty, kterýmž silným sušením příjemná doutníková vůně se ztrácí. Uložené listy tabákové v sindech jsouce silně napěchované, nikdy docela neuschnou, třeba déle ležely, a proto vezmou-li se do práce, rozloží se na kamenném dvoře, avšak nikoliv na slunce a to se děje pouze za jasného dne. J e li deštivo neb vlhké počasí, neuschla by žádná vložka doutníková a tu se v těchto dnech nepracuje, poněvadž itabák by navlhl, čehož třeba se chrániti. Aby vložka je ště se zlepšila na vůni, ponoří se rychle, když byla již zbalena a obalovým listem opatřena býti má, do vody, do níž se naleje silného vína, k otolan zvaného a též se užívá takové vody, ve které řapiky listové jsou uloženy. Obalový list se vybírá z listů ostatních a hned na nejlepší a jin é druhy doutníků se rozděluje, a vkládá se s jiným i taktéž vybranými do plechových skřínek, aby nezaschly. Těchto listů obalných obdrží každý dělník denně nejvýše půl libry, a vyřízne se z nej­ lepšího listu tabákového tím způsobem, že se použije hořejší části jeh o, při špičce, kde je s t již nejméně a nejtenších žeb er; takový list přijde jako vrchní obal kolem doutníku, jehož aspoh špička ne-li celý doutník, je s t bez jediného žebra. Co z listu zbyde, se též do zvláštních sudů ukládá, a z těchto zbytků se dělají vložky do jem nějších doutníků, jak o jsou imperiales a regalias, po­ něvadž jsou to zbytky z listů velkých a nej lepší jakosti. Každý dělník má svůj vlastní stůl a pracuje sám bez pomocníka, jakž v naších továrnách obvyklo (který mu listy na vložku určené zbalujej, a pra­ cuje pouze jeden druh doutníků, je n někdy vyrábí některý dělník zároveň. „Im periales 11 a Regaliau, jelikož k oběma druhům tentýž obalový list upotřěbifci může. Každý děiník má jako vzorek před sebou dřevěnou, vysoustruhovanou cigáru (citolu), která jemu určitou velikost a jeho dokonalý tvar udává, a dle níž se úplně při hotovení doutníků říditi musí a mimo této formy má je ště kousek plochého dřeva, opatřeného otvorem právě té velikosti, že jím doutník téže tloušťky jak forma má, se protáhnouti nechá Při práci počíná si dělník ta k to : Vezme nejprve 2 neb 3 tabákové listy neb pouze jich části (jsou-li dosti veliké), a ty rozloží na levé ruce, a na to vloží menší kousky listové, v takovém množství, ja k ku zhotovení jednoho kusu zapotřebí je st, což delší praxí se nechá pojednou určiti. Nyní vše dohromady zbalí, a na desce stolu hotovou vložku obalí listem obalovým, při čemž na to hlavně dbá, aby veškeré, neb aspoň největší část žeber zakryl, aneb aby tyto pouze na jedné straně doutníku se nalézaly. Při této práci nejlépe poznati zručného dělníka, který nejjem nější druh doutníku zhotoví (neb se tyto pak hlavně dle obalového listu třídějí), a k tomu nejvýše dva obalové listy spotřebuje, kdežto špatný dělník zhotoví nejvíce doutníků třetí třídy 3 1' a spotřebuje 4 — 5 oba­ lových listů. Poněvadž stálým průvanem by listy tabákové zasýchaly, mnsí býti stále vlhkou pokrývkou přikryty. Vložka je s t zhotovena z listů, které právě před samým hotovením doutníků se vysušily, což má tu výhodu, že při sušení doutníků zůstane zcela hladkou a nescvrkne se, ja k tomu je s t při vložce vlhké, která při sušení se ztáhne. Nesmí býti však zcela suchou, jin ak se na­ dělá mnoho odpadků, které do doutníku se nesmí vložiti. Při tom však přece dělají tyto odpadky u jednoho dělníka denně až půl libry, u dobrého dělníka vždy mnohem méně. Avšak tyto nejsou bezcennými, nebot továrník z; nich dělá papírové cigarrety, které se do Evropy zasýlají. Špičky doutníků se pak nezalepují při obalování listem gumou neb lepidlem tmavé barvy, zvaným

Výroba doutníků-

591

amidam jako v továrnách našich, nýbrž dělník k tomu použije bílého chleba. Třídu povlhčí a náležitě prohněte, což jmenuje pak „mihajou", a tím upevňuje obalový list na špici doutníku tak, že to vůbec není pozorovati. Zcela ničeho neužívají velmi dovední dělníci, neboť tito upevní obal u špičky několika do­ vednými zářezy, které do sebe vloženy pevně drží. Trvá to arci delší dobu, a proto se toho užívá jen při jemných doutníkách první třídy 1“. Při cellé výrobě rozmanitých druhů doutníků užívá továrník pouze jednoho druhu t a ­ bákových listů. A sice hotoví se v jedné továrně až osm druhů doutníků: a to možno tím docíliti, že jednoho druhu obalový list na několik druhů doutníků upotřebiti může. Tak na př. velké, tenké a krásně barvené listy obalové po­ užije ku hotovení regalias imperiales, medias regalias, kazadores, panetelas iperialee, kaballeros a j . Menši, krásně barvené listy ku přípravě londres a panetelas; tmavé, méně pěkné listy ku hotovení kanones nebo vegueros — jež jsou domácími doutníky na ostrově. Nejhorší listy béřou se ku výrobě obyčejných doutníků jak v našich továrnách, tak i v Havanně, kterým se tam říká millares communes. Tento druh snese listy špatně barvené a mnoho i tlustě žebernaté. Nejhorší doutníky se lisují na plocho a pode jménem „prensados" se prodávají. Nejmenší avšak pěkné listy, které se nehodí na obal obyčejných velkých doutníků, použijí se při výrobě doutníků pro dámy (damas) aneb malé londres se z nich hotoví. Přihlížeti ku přípravě doutníků v továrnách by mnoho chuti k jich kouření nepovzbudilo, poněvadž mnohdy se to neděje velice delikátně. V H a­ vanně samé jsou většinou černí negři aneb žlutí domorodci dělníky, a bývají dosti špinaví. Když dělník má 5 0 doutníků hotových, sváže je páskou dohromady a sice tak, že ty nejlepší na venek se srovnají se žebry dovnitř: a aby jejich tvar byl pěkně kulatý a pak byly zcela hladkými, válí se celý svazek po stole pomocí plochého a hladkého prkénka. Prům ěrně zhotoví jeden dělník 2 0 0 až 2 5 0 doutníků denně. Takto srovnané doutníky do kulatých balíčků se postaví k sušení do uzavřených skříní až do jich roztřiďování. Z těchto skříní se ba­ líčky vyjímají při suchém počasí a třídí se ve tři až čtyři druhy, které se takto poznamenávají: 1“, 2% 3 ft a 4". A sice třídící muž vezme celý svazek do levé ruky, když byl pásky zbaven a při tom každý doutník do pravé ruky vezma, důkladně jej prohlédne a na příslušný houfec položí. Každý druh doutníků tedy se dělí aspoň na tři třídy prve zm íněné; pouze nejjemnější, kde byl list obalový velice opatrně vyhledán, se dělí pouze na 2 třídy 1 “ a 2 *. Veškeré doutníky třídy 1 “ mají krásný zevnějšek, jsou hladce kulaté, krásné barvy s obalovým listem zralého tabáku s velmi tenkými a řídce přicházejícími žebry. Doutníky třídy 2 a musejí skoro ty samé vlastnosti míti, jsou méně krásnější, neboť žebra jsou již o něco silnější, avšak musí ležeti pouze na jedné straně doutníku; této straně se říká tvář. Tyto doutníky 1“ a 2 ‘ třídy se obalují hedvábnými různě barevnými tkanicemi, dle nichž se roztřiďujf. Doutníky třídy 3 ‘ jsou zase o stupeň méně pěkné a mají obyčejně na všech stranách žebra. 4 “ třída jest tedy nej nižší jakosti — avšak nesmí tam býti žádného braku. Když se tyto doutníky pouze za úplně suché povětirnosti balí do bedniček a beden, mají pak tu dobrou vlastnost, že ani při vlhké povětrnosti na dobrotě újmy netrpí. Toho se však v našich továrnách nedbá a proto se zvláště sušeji — čímž se však jen stanou tvrdými a nej­ lepší aroma se ztratí. Jsou-li jednotlivé druhy doutníků na třídy rozděleny — balí se do růz­ ných bedniček a beden dle jich jakosti. Vážou se v jeden balík bud 100 aneb 2 5 dohromady. V případu prvním se vybéře 3 3 nej lepších doutníků a ty se nakladou na hedvábnou širokou pásku vedle sebe, na ty se složí ostatní ve třech řadách. Nyní se všechny najednou pomocí pásky stočí, že tvoří kolo, tak aby všechny řady v kruzích za sebou stály. Všechny vnější doutníky jsou tak

592

T abák a jin é n a rko tick é látky.

položeny, že jich jedna žebernatá stranu jest uvnitř a tak kryta. Má-li se udělati svazek z 2 5 doutníků, vybéře se jich 1 1 méně pěkných a kol nich se lepších 14 doutníků, vždy dva za sebou obloží. Též se doutníky beze všeho svázání volně do beden skládají a sice zaBe se vyhledají ty nejlepšl, které na vrchu se uloží, všechny s žebry dolů obrácené jsouce. Pro jemné druhy se béřou ozdobené bedničky; tak na př. londres se kladou do beden z cedrového dřeva zhotovených. 2. D r u h y

d o u tn ík ů .

K nejjemnějším druhům náleží: 1. R eg a lia im periales, velký doutník a nojlepším liptom obnlovým. Bnlí se do bedniček po 5 0 kusech. Jm éno impc rial jest odvozeno od jména císař, ale regalia neznamená ani král (rex) ani monopol (regál), nýbrž odvozeno je st od jména „regalar“ což znamená dar neb darovati. 2 . R eg a lia jsou něco tenči a kratší prvních. 3. M edia R eg a lia je st mnohem menší prvějšich. Oba tyto druhy balí se po 1 0 0 kusech. 4. R azad ores im periales a za 5. R az a d ores podobají se prvním dvoum druhům, jsou ale něco tenčí a balí se rovněž po 1 0 0 kusech v ozdohných bedničkách. 6. K a b a llero s im periales a 7. R a b a llero s rovnají se asi druhu KazadoreB, pouze jsou ještě něco útlejší. 8. P anetelas im periales a 9. P an etelas (chlebové doutníky) jsou velmi tenké a dlouhé a balí se obyčejně do balíčků po 5 0 kusech. 10. B a jo n eta s podobají se poslednímu druhu. 11. K an on es (dělový doutník) podobají se druhu regalitas, pouze list obalový jest méně pěkný, obyčejně tmavé barvy, kdežto pro předcházející druhy se béřou listy obalové žluté neb aspoň Bvětlé barvy. 12. T rabu kos a za 13. trabtiquillos jsou malé doutníky v prostředku tlusté a na obou koncích do špičky se ztenčující. Podobným jménem se ve Španělsku jmenují pušky, které mají na konci hlaveň rozšířenou. 14. Trom petas a 15. p ira m ita s jBOu malé doutníky, které se od špičky počínaje až ku konci ponenéhlu rozšiřují a jsou tudíž na konci nejtlustější; mají podobu špičatého kužele. 16. E ntreaktoa (doutníky meziaktové) jsou velice malé, ale krásně vy­ padající. 17. D a m a s , doutníky pro dámy, velmi malé a jasné barvy. 18. L on dres, nej četněji na odbyt jdoucí druh, nejvíce v Anglii spotře­ bovaný. J e s t doutník velice lehký a malý. 19. M illares kom unes jest obyčejný, a proto nejvíce kouřený doutník, že jest již laciný. Ku jeho výrobě se béřou tmavé listy 8 tlustými žebry. Aby byly vzhlednější a žebra nebyla tak pozorovati, lisují Be ve mnohých továrnách a pak se prodávají pode jménem 20. p ren sa d os neb brevas. Tyto doutníky nejvíce tmavé barvy jsou silné a aromatické. 21. Vegueros (plantážový doutník) jest velmi oblíbený druh. Tyto si dělá též plantážník tabáku sám pro sebe a své přátelé, k čemuž vybéře nej lepší a silné listy tabákové. Listy tabákové na obal sloužící jsou roztříděné dle tříd až do 5" jdoucí. Třída 5 H obsahuje listy světlé a krásné barvy a slouží ku přípravě panetelas. Ze třídy 4 a se hotoví zejména londres, mají Bkoro čistý obalový list a velmi málo žeber v n ěm ; listy jscu malé. Ze třídy 3 “ nechají se veškeré druhy doutníků dělati a ze třídy 2 * a 1 * se upotřebují nejkrósnéjsí listy na jemné a velké doutníky.

V ýroba sňupavého tabáku .

593

Též se rozeznávají doutníky dle barev a podle těch mají různá jm éna; tak jso u : Amarillo claro — avětložluté jménem Yellov, Amarillo — žluté — Yellov, Amarillo obscuro — tmavožluté — Yellov. Claro — světlé j T . . Madura claro — světlé v Colorado claro — světločervené ( e,& ^M aduro— zralé j „ Colorado — červené Brown Maduro obscuro — tmavé, zralé owa Colorado obscuro - tm avočervené 1 Obscuro — tmavé I Colorado maduro — červené, zralé — Brown Pajizo claro — světlé (barva slámy) i T pj0}it Pajizo — barva slámy j ^ Pajizo obscuro — tmavší 1 Brown Fu erta — těžký, entre fuerte — prostředně těžký a flojo — lehký. D ruhy n ašich rakou ských doutníků jsou tyto: Lit. A A. R eg alitas v bed­ ničkách po 100 kusech za 9 zl. L i t A. Trabucos v bedničkách po 100 kusech za 8 zl. Lit. B B . B r ita n ik a v bedničkách po 100 kusech za 7 zl. Lit. B. M illaret v bedničkách po 100 kusech za 6 zl. 5 0 kr. Lit. C. P an etelas v bed­ ničkách po 100 kusech za 6 zl. 5 0 kr. Lit. D. Cuha v balíčkách po 100 ku­ sech za 6 zl. L it. E . C uba-P ortorico v baličkách po 1 0 0 kusech za 5 zl. L it. F . P ortorico v balíčkách po 100 kusech za 3 zl. 5 0 kr. V irginské po 1 00 kusech 3 zl. 5 0 kr. Lit. G. Jem n é V irginské po 5 0 kusech za 2 zl. 7 5 kr. Lit. GG. Vevey po 100 kusech za 4 zl. Lit. GK. K r á tk é po 1 0 0 kusech za 2 zl. 5 0 kr. L i t H. Sm íšené cizozem ské po 100 kusech za 2 zl. 5 0 kr. L i t J. Tuzem ské v elké (krátké) po 100 kusech za 2 zl. L i t K. Tuzem ské m a lé (dlouhé) po 1 0 0 kusech za 1 zl. 5 0 kr. V Rakousku Be prodávají tyto cigarety: 1. A u stria v kartánku po 5 0 ku­ sech za 1 zl. 5 0 kr. 2 . Stam bul v kartánku po 5 0 kusech za 1 zl. 2 5 kr. 3. Su ltán po 5 0 kusech za 1 zl. 4. D á m sk é po 5 0 kusech za 75 kr. 5. Sam sun po 5 0 kusech za 75 kr. 6 . H ercegovina po 5 0 kusech za 7 5 kr. 7. S p ort po DO kusech za 5 0 kr. 8 . Jen id g e po 5 0 kusech za 5 0 kr. 9. D r a m a po 100 ku­ sech za 5 0 kr. 1 1 . V irginské po 1 0 0 kusech za 5 0 kr. a za 11. U herské ve škatulkách po 1 0 0 kusech za 5 0 kr. Z havan ských doutníků se u nás v c. k. trafikách prodávají tyto: 1. R e­ g a lia B r ita n ic a v bedničkách po 5 0 kusech za 13 zl. 5 0 kr. 2. R eg a lia L on d res po 5 0 kusech za 11 zl. 3. R eg a lia M edia po 5 0 kusech za 9 zl. 4. L on d res po 1 0 0 kusech za 13 zl. a za 5. G alan es v bedničkách po tOO ku­ sech za 12 zl. Též se obdrží po 4 kusech vázané v balíčkách aneb jednotlivě. Nejdražší doutník je za 27 kr. V továrnách rakouských se vyrábí ročně asi 9 3 0 millionů doutníků a z těch připadá pouze na Sedlec v Čechách 105 millionů, v Jihlavě se vyrobí za rok 9 0 millionů, v Hodoníně 43V 2 millionů, ve Vídni 5 5 '/2 millionů, v Pešti 9 7 Ví millionu a v Linci 39 millionů, nejmenuje ani jiné rakouské továrny na tabák, které ještě v Rakousích a zejména v Uhrách se nacházejí. Ve Španělsku se připravují doutníky z drobně krájeného tabáku, který se do papíru zavinuje, a čemuž se říká cigarrety. Též u nás se podobné prodávají a sice buď v samé továrně hotové, které jsou opatřeny špičkou ze tvrdého papíru, která tabákem naplněna není aneb si podobné hotoví kuřák sám z jemného tureckého tabáku, které do tenkého pijavého papíru zaobaluje a konec papíru slinou pomocí jazyka v závitek upevní. Tyto cigarrety nemají žádné zvláštní špičky. Tento druh doutníků jest také u nás nej oblíbenějším kouřením dámským.

c)

V ýroba ta bák u Sňupavého.

Tabák šbupavý dělá se z listů tmavé barvy, z tučných a již porušených, z nichž se žebra nevynímají, ano i při některém druhu se i řapiky listové a různé odpadky tabáku kuřlavého a při výrobě doutníků povstalé, spotřebují K ru n lk a p r J « . D ii V I 75

594

T a b á k a j i n é n a rk o tic k é látky.

na tento druh tabáku. Pro jemnější druhy se listy také řapíků i silnějších žeber zbavují a za tou příčinou se kyselinou solnou navlhČují, aby se listy na prach nerozdrolily. Takto vybrané a připravené listy se nyní mořejí buď v sudu aneb ve zvláštní k tomu zřízené nádobě. Toto moření provádí se podobně, jak u tabáku kuřlavého, pouze berou se látky příjemněji na čichové nervy působící. V místnosti, kde se moření provádí, a která jest dobře uzavřena, jest zařízení pro topení aneb se vedou pouze roury touto místností, jimiž bud horký vzduch neb pára prochází — a tím tuto otepluje, nebot žádné vodní páry neb kouř nesmí do této míst­ nosti proniknouti, což by škodilo dobré kvalitě tabáku. Tabák v nádobách mořidlem opatřen, zůstane v těchto při 3 0 — 4 0 ° dle R. teploty, tak dlouho, až nhdrží zápaeh i chuť na kvašení chlebové npnmfnajirí, což trvá 3 — 4 dny Při jiném druhu přípravy se listy tabákové složí na hromadu, řapíky se roz­ krájí a k listům přiloží a tyto se nyní mořidlem tak dlouho povlhčují, až jsou jim dokonale promočeny a nechají se tak při teplotě 2 5 ° R. ležeti až pět neděl, při častém překládání. Tím zde také nastane kvašeni, které se za ukončené považuje, když již listy veskrze stejné barvy jsou. První způsob jest rychlejší, a kde tedy se hledí na kratší dobu výroby má přednost před způsobem poslednějším. Ku mořidlům náleží nejprve některé soli, které jsou též pro šňupavý tabák nevyhnutelné, neboť by bez těchto se v brzku pokazil a nedal se déle v zásobě udržeti a pak by i jeho chut nebyla příjemnou. Ze solí se použije nejprve kuchyňská sůl, která se dříve v teple dobře usuší a jemně rozemletá ještě prosívá. Mimo této se berou soli ammoniakální a pak aromaticky vonné látky. Ku přípravě černého taháku M upavého berou se tyto látky za m ořidlo: 2 0 kg modrého dřeva, 10 kg soli ammoniakální, 2 0 kg soli kuchyňské, 2 kg arabské gumy, 10 kg syrobu a 10 kg vonného koření. Látky se rozpustí a povaří v horké vodě. Mořidlo musí býti čisté a jasné a použije se pouze za studená. Bílé mořidlo k fermentování se připravuje ze 1 0 0 litrů vody a 25 kg kuchyňské soli, k čemuž se přidá 2 0 kg vonného koření. Poslední se použije má-li šňupavý tabák zňstati hnědě zbarven. Dobrý šňupavý tabák má voněti sladkokysele, avšak nesmí sladce aneb kysele chutnati Jiný předpis pro dobrý tabák poskytuje takovéto složení m ořidla: na 2 5 kg tabáku se vezme ' b t y jemně práškovité, suché soli kuchyňské, */a t y čisté, suché potaše, '/« l do­ brého rumu, ’/« l líhu a \ 4 l dobrého vinného octa. Tabák tak dlouho účinkům toho mořidla se ponechá, až má náležitou hnědou barvu, při čem nesmi býti ani mnoho vlhký ani suchý. Z takto m oře­ ných listů se nyní upředou podlouhlé, vřetenovité svitky, podobně jako se děje při tabáku krouceném a tyto se jmenují karoty . Toto předení se za tím účelem provádí, že nechá se takto tabák lépe uložiti, nežli ku spracování se použije a pak i toto se snadněji provede. Za druhé se v těchto karotách nové jakési dokvašován í (fermentování) děje, kterým se tabáku lepší chuti i vůně dodává. Listy podobně svinuté, jak a krouceného tabáku se zabalí do plátna, a na obou koncích a uprostřed se svitek sváže a nyní na jednom konci ke zdi neb trámu připevněná a silně závity provazovými ztáhne, počínaje od jednoho konce ke druhému, čímž se všechna místa svitku silně zmačkají neboli zlisují až ke druhému konci. Takto vzduchotěsně utažená karota ostane několik dní v provazech. Na to se z těchto i z plátna vymotá a nyní se hotová karota hustě silnými nitěmi ovine a s jinými do skříně uzavře, kde se pozvolna dosušuje. Takto zhotovená karota, čím déle leží — tím lepší tabák poskytuje a může se čtvrt, půl, jeden i více roků nechat ležet. Takto uleželé karoty se nyní zpracují buď mletím, tlučením aneb strouháním. 1 M letí koná se mezi kameny podobně jak se děje mletí obilí, pro kterýž případ se karota řeže neboli krájí buď strojem ručním aneb parním. Tím se obdrží šňupavý tabák v podobě velmi jemného prášku.

V ýroba ta b ák u šňupavého.

595

2 . T lu čen í se použije tehdy, chce-li se obdržeti tabák zrněný; v tomto připadě se karota na hrubé kousky rozřeže a ty se podobnými stoupami, jakých se ke tlučení kostí na kostní moučku používá, utlučou. Též se to děje ve zvláštním sudu, v němž se pohybuje svislá osa na páce zavěšená, která na svém dolením konci ostrými noži opatřena jest. Osa železná, velice těžká se pákou střídavě zdvihá a spouští na rozřezané kousky karoty, k terá se ostrými noži rozsekává. 3 . S trou hán í tabáku v karotách děje se při výrobě zvláštaího druhu šňupavého tabáku, kterému se říká rap e. Strouhání se provádí na zvláštním stroji strouhacím. V rámci je mnoho ostrých pilek na přič připevněno a nad nimi jest položena pohyblivá deska s mnoha otvory, kterými se karoty pro­ strčí a na pilky přitlaeovány jsou. Deska se zde pohybuje ve směru vodo­ rovném. Jinak se podobný stroj pořídí, když se na vodorovně položený válec, kterým se otáčí, připevní ostré pilky, jichž závity šroubovité na obvodu válce se otáčejí a k tomu se nyní tabákové karoty přitlačují. Takto strouhaný tabák sestává ze samých drobných kousků. Příprava šňupavého tabáku provádí se též druhým způsobem, kde pochod se děje obráceně. A sice listy nemořené se nejprve rozmělňují dle udaných způsobů, a pak se teprve v sudě moří To se provádí střídavým kropením a stlačováním jednotlivých vrstev tabáku až jest sud naplněn a tam se nechá tabák při 2 0 ° R. 3 — 4 neděle ležeti, až jest nakyslý zápach cítiti. Nyní se ze sudu vyjme, novým mořidlem pokropuje, promíchá a poznovu kvasiti nechá, až náležitý stupeň kvašení se dosáhne, při kterém již tabák patřičný zápach i chuť nabyl.

D ruhy ta b á k u šňupavého. Má-íi se připraviti a) rap e, které se zhotovuje z listů, jimiž větší množství jemně rozřezaných řapíků listových přimíšeno bylo a které delší dobu kvasiti musí, vezme se k tomu černé mořidlo (pro přípravu černého tabáku), jehož složení z předu udáno bylo, a k tomu ještě se přidá čistá potaš, neco ammoniakální soli (salmiaku) a hodně kuchyňské soli. Dobrý druh se obdrží, vezme-li se k jeho přípravě tabák virginský. b) T a b á k arom atický se připravuje z tabáku virginského v karoty svi­ nutého a přidávají se k němu aromatické byliny, které jsou jemně na prášek rozetřeny a tyto jsou zejména fialkový kořen, auis, muškátový květ, květ oran­ žový, melisa a rozmarina. c) M aku ba růžový, druh šňupavého tabáku bud černé neb hnědé barvy v zrnech jemných, práškovitých aneb zrna hrubšího. Tabák se parfumuje rů­ žovým olejem v líhu rozpuštěným. To se provede tak, že malá čásť tabáku se tímto lihovým roztokem navlhčí a ta se pak mezi ostatní tabák dobře promíšená, přidává. Mimo obyčejného mořidla obdrží ještě něco soli kuchyňské při moření. Může se též parfumovati vodou růžovou, která lacinější oleje rů­ žového jest. d) M arin o , žlutý, příjemně vonící tabák, jemně na moučku mletý. Ku mořidlu se ieště přidává něco mandlí a kvasnic. e) B a h ia jest jemný španělský tabák žluté barvy, z jemných karot m letý; ku mořidlu se přidává celá čtvrtina jeho — mletý fialkový kořen. f) Obyčejný mletý tabák tmavohnědé barvy jemně neb hrubo tlučený se připravuje z tuzemských druhů tabáků pomocí dříve vyznačeného mořidla.

R a k o u s k é druhy šňupavého tabáku jso u : 1. V ídeňské r a p é prodává se V haličkách po iL kg za 2 zl. 2 . H a in b u ra sk é r a p é v balíčkách po*/, kg za 7 5 kr. 3. H a lič sk é r a p é též ve ‘/4 kg balíčkách za 75 kr. 4 L evan te v balíčkách po \ 4 k g za 7 5 kr. 5. S a n sp a reil, vonný tabák po */4 k g balíčkách za 7 5 kr. 6 . T y rolský tabák za rovněž takovou cenu jako předešlý. 7. S c a g lia d i lusso v balíčkách po */4 % za 1 zl- 8 . N estraň scag liato v balíčkách po’/4 k g za 1 zl. 9. N ostran r a d ic a po 1 4 k g za 7 5 kr. balíček. 10. Jem n ý n ostran rovněž ve ' . 4 Icg balíčkách za 7 5 kr. 11. T a b á k d éb ro jsk ý po 1/4 kg za 7 5 kr. 12. T u ­ 75*

506

T abák a j i n é n arkotícké látky.

zem ský (obyčejný) tabák v balíčkách ’/4 ky velkých za 5 0 kr. 13. S c a g lia ýerm en tata v balení jako předešlé za 75 kr. a za 14. R a d ic a též za 7 5 kr. Y e šňupavém tabáku jest nikotin částečné volný, a ostatek jako zásaditá sůl přítom en; v celku činí průměrné 2 % . Fodobně jest ammoniak přítomen ve způsobe soli, s kyselinou jsa vázán. Tyto obě soli působí známé podráždění nosní sliznice, čehož následkem jest kýchání u nešňupáka, neboť řádný šňupák má již čivy nosní zcela otupené, kde dráždění přechází v libý pocit. Pravá aroma tabáku se teprve vytvořuje při zmíněném kvašení, při kterém se látky etherické vytvořují a mimo toho má i kvašení za účel zničiti větší množství nikotinu (a sice 2/3) v listech tabákových přítomného, kteiýž by v tak velkém množství příliš energicky Da nervy působil; a dále rozkladem organických kyselin v listech přítomných, obdrží tahák z ásad ité složení, a vytvořováním se uhličitanu ammonatého, který v podobě par spolu s nikotinem listy tabáko­ vými proniká při svém prchání, a tím tak žádoucí vůni taháku uděluje, která jest pro každý druh tabáku osoblivou. Zároveň prchající ammoniak se nahra­ žuje novým, který se při kvašeni vyvinuje rozkladem dusíkatých látek listů tabákových, a tak zbývají konečně humosnl látky, které tabáku jeho charakte­ ristickou tmavohnědou barvu dodávají. Aby konečně tabák šnupavý delší dohu v zásobách se nalézající úplně nevyschl, čímž by pro šnupáka úplnou cenu ztratil, přidává se mu něco málo glycerinu a pak se ještě při balení v balíčky zavinuje nejprve do voskovaného papíru, který se teprve papírem obyčejným obaluje. Uschovává se pak na místech studených, chráněn jsa před paprsky slunečními. V létě se proto továrník snaží nemíti velikých zásob. Též při bouřích šnupavý tabák se kazí, neboť se zahřeje a ztrácí příjemný zápach; tu jest potřebí takový tabák tím způsobem napraví ti, že se prosévá a roztokem kuchyňské soli kropí. d)

Výroba ta b á k u žvýkacího.

Mimo kouření a šňupání taháku nacházejí mnozí lidé a celé kraje zvláštní požitek v tom, že tabák žvýkají, a v ústech malý svitek tak dlouho podržují, dokud něco šťávy v sobě obsahuje. Slinami se totiž všecky rozpustné sou­ části připravených listů tabákových vytřebají a do žaludku přijdou. Tímto způsobem největší množství nikotinu v ústroje zažívací se dostane a zde působí jako jiná narkcsa. Jsou to zejména praví Američané, kteří se tomuto požitku oddávají, dále mužstvo námořní, staří vysloužili vojáci a u nás v Rakousku se zvláštní žvýkací tabák připravuje pro krajiny alpské, zejména pro Tyrolsko. Příčina tohoto požitku u jedněch záleží v tom, že prý času letního trapné žízně se uchrání i zemdlenosti; jiní se tím chrání od různých nemocí. Jisto jest však, že kdo žvýkání taháku si uvykne, více tomu odvyknouti nemůže, jak shledáváme u všech náruživých uživatelů různých narkotických prostředků, jichž společný účel je st však jednostejný. Ku přípravě žvýkacího tabáku se béře obyčejně dobrý tahák virginský s listem hodně šťavnatým a silného zápachu. Takto vybrané listy se zbaví řapíků a vloží nejprve do solné vody, kde se náležitě očisťují a ostanou takto navlhčené jeden den ležeti. Pak se rovněž moří, jako předešlé druhy. Avšak zde nejvíce dobrá jakosť závisí od přípravy mořidla, které se takto sestaví: na 1 0 0 litrů vody se vezme 16 kg modrého dřeva, 8 kg šmaku, 6 g dobré černě, 1 5 ky vitriolu železnatého, 4 k g arabské gumi, 8 litrů octa, 6 litrů rumu, 8 kg dobře rozmělněného koriandru, 6 kg anisu, 5 kg jalovcových zrn, hodné mnoho kuchyňské soli, 10 kg sladu a 2 5 k g rozmanitých aromatických essencí. Z toho ze všeho se uvaří žádané mořidlo, pouze rum, ocet a essence až ke konci se přidají, aby se nevypařily vařením. K tomu se ještě připraví zvláštní tabákový extrakt, a ten se k prvnímu mořidlu přileje. E x tra k t se takto připravuje: Kotel s vodou se na ohniště postaví a naň se rozloží síto

Opium.

597

s velikými otvory. Síto se naplní vlhkým tabákem virgiuským a častěji se čerstvým nahrazuje. Párou vrchní, vzhůru vystupující, se všechna stává listů vyvaří a do kotle stéká. Až je roztok v kotli hustý, vleje se do dříve připra­ veného mořidla, jako hotový extrakt. Připravené listy tabákové se tímto mořidlem poleji a v něm po nějakou dobu ležeti nechají, načež se hned zpracují a to se opět děje asi jako u krou­ ceného tabáku předením listů v závitky. Tyto dostávají různou fonnu a sice jsou bucT velké, neb malé, tlusté í tenké, jiné se opět lisují. Takto zhotovené závitky se poznovu původním mořidlem povlhčují a na to se nechají sušiti. V rakouských továrnách se zhotovuje žvýkací tabák dvojího druhu a s ice : 1. Severo-Tyrolský tabák žvýkací prodávaný po 5 0 0 g za 4 5 kr. v Tyrolsku, Solnohradsku a v Korutanech a za 2 , Vorarlberský tabák žvýkací po 5 0 0 g za 3 0 kr. v Tyrolsku prodávaný. Výroba veškerých druhů tabáku kurlavého, šňupavého, žvýkacího i doutníků jest v Rakousko-Uhersku státním mono­ polem a jest proto pouze v státních továrnách prováděna.

B. Opium. I. Původ opia a jeho chemické složení. Opium je st narkotická látka, která přichází v nezralých plodech máku, makovice nazvaných. Naříznutím těchto vytéká z nich v podobě zahustlé mléčné štávy, která na vzduchu tuhne a svou barvu do hnědá mění. Tato se pak sbírá a sbaluje v malé bochánky neb do tvaru koláčovitého a tak v listy makové zaobaleno, do obchodu přichází. Dobré opium jest hmota žlutohnědá, dosti tvrdá a na lomu něco lesklá. Třením mezi prsty brzy měkne, vydávajíc odporný a omamující zápach. Chuti je s t odporně hořké. Nedává každý druh máku stejné množství a dobrou jakost opia a proto se toto dobývá jenom hlavně z jednoho druhu, který se jmenuje m á k z a h ra d n í , opojn ý aneb bílý. Misao toho je s t jiný druh m á ku snoddrného s korunou harvv červené. Oba tyto druhy se pěstují u nás hlavně pro olejnatá semena. Mimo nich rostou divoce na polích mezi obilím m ak v lčí a m á k roln í. Prvnější má korunu temně šarlatovou s tmavoťialovou skvrnou na spodině, kdežto druhý má plátky světlejší s černou skvrnou na spodině. O tomto divokém máku je st mezi rolníky známo, že prudkou šťávu obsahuje, neboť je-li v hojnější m íře polozralý jeteli přimíšen a skotu předložen, tento křečovitým třesením napaden bývá. M ák z a h r a d n í (Papaver somniferum) náleží ku prostoplátečným rostlinám čeledi mákovitých (papaveraceae). J e s t to rostlina jednoletá s vřetenovitým kořenem, z něhož vystupuje až 1 m vysoká jednoduchá lodyha barvy jako listy sivozelené a sama hojně mléčné štávy obsahuje. Veliké zubaté listy objímají lodyhu srdčitým spodkem. Na dlouhých stopkách stojí po jednom převislém poupěti, které teprve při rozkvětení se vzpřimují: jakmile se však čtyřplátečná koruna rozvine, opadává kalich pouze ze dvou tlustokožnatých listů složený Koruna je st obyčejně barvy bílé s lilákovými skvrnami na spodině. Četné tyčinky mají uprostřed kulovatý semeník s přisedlou, hvězdovitou bliznou. Plody jsou tobolky mezi lidem makovice zvané, podlouhle vejčité, na nichž p ro h lo u b en á blizna zůstává. Tyto tobolky se však i po uzrání ne­ otvírají a proto semeno barvy světlejší, bčlošedé , nevytrusují, jako tomu jest u máku snodárného, který má tobolky s vodorovně přisedlou bliznou, která zvláštními otvory při uzrání šed om od ré semeno vypouští. Pochází z východních zemí a v zahradách se pěstují i plnokvěté druhy. Tento mák zahradní byl již za starodávna pěstován jak od Egypťanů, Římanů, Peršanů i Slovanů. U starých Řeků byl mák zasvěcen bohyni H éře, a byl obrazem ja k spánku i sm rti. Morfeus, syn spánku, dotkl se mákem onoho, kteiý měl v příjemný

598

T a b á k a j i n é n a rk o tick é látky.

spánek pohroužen býti, a sám Ju p iter, aby bohyni Ceres blahosklonným spánkem z jejího žalu nad únosem dcery Proserpiny vymanil, dal jí požiti makového semena. Toto dokud je st čerstvé a ve vetší míře požito, působí omámivě. Tuto vlastnost semena makového znal již praotec všech lékařů Hippokrates a již Plinius zmiňuje se o usmrcujfcím účinku opia, které že se jako mléčná šťáva z poraněných makovic sbírá, udává. Tenkráte již známo bylo, že do vína namíchán, jako uspávači nápoj působí, a u nás dosud odvar nezralých makovic za bezsennosti pro spaní se užívá. V krajinách jiho- a východoevropských, maloasijských a egyptských se večer na makovém poli udělá zářez na nezralé makovici. Z té pak prýští mléčná šťáva v podobě kapek. S dobýváním počíná se počátkem leta, když počnou korunní plátky opadávati. Na každé makovici možno udělati 6 až 8 šik­ mých řezů. dokud vůbec nějaká šťáva vytéká. Ztuhlé zatím kapky se z rána lopatkou sbírají aneb se nechají na makovicích přes den, aby na slunci úplně ztuhly, při čemž se do tmavohnědá zbarví. Jedna makovice dává průměrně asi 12— 14 g r opia. Je -li jej s dostatek nashromážděno, hněte se v hliněných nádobách tak dlouho, až z něj známé tvary bochánkovité se vytvoří. Lidi, sbíráním opia se zaměstnávající, by dosti brzo omámením trpěli, kdyby se neobčerstvovali rozkrájenou cibulí, kterou na čelo přikládají a k ní po chvílích čichají. Po práci pak značnou ospalostí jsou zmáháni. Opium jako narkotického prostředku požívá se hlavně od Orientalců, Číňanů a Arabů tím způsobem, že se opium k o u ří a jeho pára velice omamující, se kuřákem hodně dlouho v dýchacím ústrojí zadržuje. Ú činea se již v brzku jeví na očích kuřákových, které nabývají lesku, tvář se vyjasňuje a béře na se výraz veselého rozm aru; kuřák v blaženém opojení se usmívá, stává se velice hovorným a zapomíná na veškerou svou bídu a žal. Má tedy opium u obyvatelů Asie a severní Afriky asi ten účel, jako u nás lihové ná­ poje, které asi podobnou veselost způsobují. Účinky většího požitku jsou však při užiti opia mnohem zábubnější nežli u lihovin, neboť kouří-Ii takový kuřák opia 4 až 5 dýmek, mizí úsměv z jeho tváří, ztrácí sluch a upadá v hluboký spánek. Avšak nepříjemné následky po kouření se dostavivší jsou: bolení hlavy, pokažená chuť k jídlu, zácpa, tlak na prsou a konečně mizení zraku, je-li pravidelné kouření opia po delší dobu provozováno; při čemž i spánek prchá a dostavuje se úplná bezsennost. Konečně svaly i nervy se více a více otupují a ochabují, tak že nastane úplná neschopnost k jakékoliv p rá ci; člověk takový před časem sestárne a bídně zemře.

2.

C hem ické složení o p ia .

Jméno opium pochází od řeckého opos = šťáva a sestává z celé řady látek pomíchaných. Hlavní součástí jsou alkaloidy vázané s kyselinou m eko novou čili m ekoninem (C 10H 100 4) a těchto alkaloidů jest šest. 1 . Morfium čili m oifin (C u H l 9 N 0 3) asi 10%, pak kod ein (C ^H ^N C f,) asi 0'3% , 3. thebain (C 1SH21 N 0 3) asi 0*15% , 4. p a p a v erin (C .,,H 2,N O J činí v opium 1 % , 5. n a r ­ kotin (C 22 H33 N O .) jeho asi 6 % a za 6 . n arcein (C^tLjgNOg) pouze asi 0 0 2 % . Mimo těchto látek jest v opium pryskyřice a nerostné soli jako sirany, fosforečnany a křemičitany, drasla, vápna i hořčíku. Má-li se z opia obdržeti morfium, kterýž alkaloid opiu jeho omamnjící a ve větší míře užit otravnou vlastnost dodává, vytáhne se opium zředěným alkoholem, a srazí se morfium a s ním i narkotin amoniakem. Směs obou zásad se dělí louhem draselnatým, v němž se morfium rozpouští a narkotin nikoli. M orfin hráni z líhu lesklých, bezbarvých hranolech, jež i v horké vodě nesnadno rozpustné jsou, v étheru se pak nerozpouští. J e s t rozpustný v louhu draselnatém. Sám o sobě jest p r u d k ý j e d , v dávkách nepatrných uspává. Morfin jest jednosytnou kyslíkatou zásadou, kdežto nikotin je st zásadou bez-

5 99

U žívání o p ia.

kyslíkatou. N a rk o tin je st méně jedovatým, ačkoliv silně narkoticky působí; jest ve vodě i v žíravém drasle nerozpustný, za to snadno v líhu a étheru. K odein se rozpouští snadno ve vodě i v líhu. T h eb ain se rozpouští v kyselině sírové barvou temně červenou a p a p a v e r in barví kyselinu sírovou na modro. N arcein se v étheru nerozpouští, málo ve vodě a líhu a jodem se barví jako škrob na modro.

II. Druhy opia. 1. Opium o rien ta lsk é též lev an tské aneb sm y ren ské je st ze všech druhů n ejsiln ější , nebot má 10— 15% morfia, od jehož množství působení i též cena opia závisí. Přichází do Evropy přes Smyrnu a T erst v nepravidelných kusech, často tvaru okrouhlého, asi 2 libry těžké. J e s t voskového lesku, silného, od­ porného zápachu a protivně hořké, ostré chuti. Považuje se za nejlepší druh. 2. Opium c a ř ih r a d s k é je st dvojího druhu. Lepší má podobu plochých koláčů aneb horší druh přichází v kusech čočkovitých, barvy skoro černé a slabšího zápachu. 3. Opium egyptské neb thebské má podobu okrouhlých, malých koláčů, začervenalé barvy, slabého zápachu po plesnivině. Má pouze 3 — 7% morfia, jest proto lacinější druh. 4 . Opium p e r s k é čili trebison dské je s t hroznovým cukrem promísené, a má pouze 1— 2% morfia, druh to nejslabší a spotřebuje se všechno v samé Persii. 5. Opium východoindické přichází k nám pouze jako vzácnost; má 3 — 9% morfia a je st hlavním předmětem podloudného obchodu mezi Východní Indií a Čínou, nebot Číňané toto kupují od Angličanů a sice jako výměnné zboží za čaj. Veřejný prodej jeho se pouze v čin ě páčí až na 8 millionů liber šterlinků ročně. 6 . Opium ř e c k é se pěstuje na robině mezi Argosem a Nauplií a čěší se dobré pověsti. J e s t zřejmé, že opium může i v našich Evropských zemích do­ býváno býti a nemá menší jakost jako opium z krajin východních k nám do­ vážené. Tak již roku 1857. ve Francii učinili pokus pěstovati mák pouze za výrobou opia, a shledalo se, že to se opiu orientálnímu úplně vyrovná. Ne­ pěstuje se arci u nás mák za tou příčinou jako v Asii, aby opia z nezralých tobolek dobytého k narkotisaci čili k opojování těla se upotřebilo, neboť opium je st velice důležitým lékem a proto hojně v lékařství potřebovaným prostředkem, čímž jeho spotřeba značnou jest. Rovněž i u nás v Čechách se staly podobné pokusy s pěstováním máku pro výrobu opia a při náležitém jeho rozšíření, by pro domácí spotřebu nebylo zapotřebí cizozemského zboží.

III. Užíváni opia. 1 . J a k o p ro střed k u om am ujícíko. Turci požívají opia místo jim zapovězeného vína za tou příčinou, aby se jím opojovali, a tak veselé mysli a zmužilosti nabyli, obrazotvornost svou zvýšili a žalu, bídy neb zármutku se zbavili, aniť v opojení zapomínajíce na přítomnost, libým snům se oddávají. Turci nejenom opium kouří, oni jej též jedí i pijí v různých zvláště připravených pokrmech a nápojích, čímž arci flufi 7 í 1 r f l u f n í 5 « i l n p n n r l n m .jT i J í*Jn í í n l r n tiqhí q l i r q l i n i í c t £ T .íH f nrviQ n n ž í v n í f p t o l i n n . čítaje od Malé Asie až do čin y a Japanska jest veliké množství, a jestli již jednou sobě člověk zvykl opium kouřiti, jisti, žvýkati aneb piti, nedovede se již více této lákavé narkose ubrániti; ona změní se v náruživost a vášeň po rajských snech bažící, které zdraví jeho více a více podkopává až mrtvice jeho život ukončí. Takovým poživatelům opia říká se na Východě 7Jth e r iá k i u. Toto záhubné omamování rozšířilo se z Východní Indie po Číně v první polo­ " L . * «-v ■ i

«! ! ■ ' i m

v>

p IA *

* l

*

ju u u

* Its U i

u iu u u u ilU U V .

JJ1 U 1

o p i IV

p V O i * U| i i y i u i j ^

p v

600

T a b á k a j i n é n a r k o tic k é lá tk y .

vici osmnáctého století a brzy zde tak zdomácnělo, ja k tomu již dříve v Indii a Persii zvykem bylo, kde se používalo zp příčinou umělého způsobení ra­ dostné nálady rozčilením nervů. Kouření opia děje se následovně: Opiová dýmka sestává z trubky asi jako prst silné a 4 0 a 5 0 cm dlouhé. Tato troubel jest buď dřevěná, kovová aneb ze zelenavého, tvrdého tučku zhotovena. Spodní část se tak přispůsobí, že do otvoru tam udělaného se hlavička dýmky za­ šroubuje. Tato je st buď tvaru kulatého aneb válcovitého z hlíny neb kovu zhotovena, a je st opatřena na hořejším konci mističkou s malým otvorem, kterým kouř z opia, jež se na mističku vloží, procházeti může. Kovovým nožíkem se z opia oddělí kousek 10— 15 g mající, který se zakulatí a ku plamenu lampy přiblíží, aby opium nabubřelo, pak se ma mi­ stičku položí a zapálí. Kouř táhne kuřák zvolna do sebe, nechá jej do plic vnikati a co možná nejdéle v ústech jej zadržuje, nežli jej zpět vydechne. Tak asi učiní 2 0 — 3 0 tahů z jednoho nacpání dýmky, což trvá minutu. Řádní kuřáci opia jsou v tomto virtuosové a přivedou to až na 2 0 0 dýmek za den. V Číně počínají pravidelně teprve v 18. roce s kouřením opia, ač i též dvanácti až patnáctiletí chlapci si v tomto požitku libují, ženské toho však nečiní, leda, jsou-li již úplně zpustlé. Pro kuřáky opia jsou tam zařízeny zvláštní opiové krčm y, jako veřejné místnosti a bývají listem žlutého papíru na místě štítu označeny. V těchto místnostech, které nejvíce chudá třída navštěvuje, vypadá to je ště mnohem hůře nežli v nejhorší kořalně. J e s t to obyčejně tmavá, vlhká el učazená místnost s okenicemi, tak že tam jiného světla není kromě malých opiových lampiček, od nichž se opium zapaluje. V místnosti jsou polní lůžka, opatřená rohožkami a záslonami, kde kuřáci odpočívají, vedle sebe majíce šálek s čajem. V místnosti je st plno dusivého a ku kašli dráždícího kouře opiového. Vyšší třídy nenavštěvují však místnosti veřejné, nýbrž mají ve svém bytu zvláštní opiovou kuřárnu, ku které slouží pokoj přepychem ozdobený a pohov­ kami 9 patřený. Ú činky následkem kouření aneb požívání opia jso u : V ústech zůstává pocit nepříjemné hořké chuti a zvyšuje se vytvořo­ vání slin. Citlivost zažívacího ústrojí a pohyblivost žaludku se ochromuje, čímž i záživnost se zmenšuje a jeví se menší spotřeba potravin. Vyměšování žluči a slizu se zmenšuje, čehož následek je st zácpa. Většími dávkami se oběh krve uvolňuje a podobně i dýchání jest zdlouhavější, tak že vypocovámí těla se umenšuje. Největší účinek se jeví na mozek, míchu a nervy. Mírné požití opia způsobuje veselost, rozjaření mysli, pocit tělesného blaha a životní síly. Je -li však požívání jeho časté, následuje povšechné ochab­ nutí, ospalost, která z počátku půvabnými sny a příjemnými obrazy se vy­ značuje, na to však následuje otupělost a konečně úplné ochrnutí nervů. Kdo opium kouří, má vždy ve bledé tváři výraz choroby; oči jsou zapadlé s modravými kruhy pod nimi. Oční zřítelnice jsou rozšířeny a celý výraz obličeje jeví jakousi hloupou veselost, hlas bývá třesavý a celé tělo je s t hu­ bené, a drženo na vyzáblých nohách, jeví chůzi nejistou a klátivou, ja k asi u opilců viděti. Provádí-li se toto narkotické omamování pravidelně, nespokojí se kuřák s první malou dávkou, kterou započal, neboť zvykne-li si tělo na tuto, nejeví se dostatečný účinek, který v radostném rozechvění se jeví, a proto musí kuřák takové dávky sesilovati, čímž pak též účinky pro tělo záhubné vždy více se objevují. Počne-li kouřiti, musí kuřák opia prodělati tři stadia, z nichž první v pocitu nepříjemnosti se jeví, dokud si tělo na nový narkotický prostředek nezvykne, a teprve v druhé době pravá rozkoš rozči­ lením soustavy nervové se tvoři, kdežto již ve stadiu třetím je st patrná zá­ huba celého tělesného ústrojí zjevná. Tak jako při počátečném kouření tabáku nepříjemnosti tělu nastanou,

601

U žívání o p ia j a k o p rostřed ku léčivého.

podobně něco takového prodělá začátečník v kouření opia. Kouř opiový působí bolení hlavy, závrať i dávení. Žaludek se pokazí a dostavují se mdloby. Spánek jest obtížný, málo občerstvující a nepokojný. Cim více však kuřák opiu přivyká, tím více se tyto pro tělo nepříjemné příznaky ztrácejí, což dle přirozenosti různě dlouho trvá. U některého člověka pouze několik neděl, u jiného však právě tolik měsíců. Ano jsou mnozí, kteří vůbec nikdy sobě nezvyknou ua kouř opiový a musí tohoto požitku zanechati. Ve druhém stádiu nastává již větší rozčilení, kterému se říká silný narkotismus, a může se přirovnati se silným opojením lihovinami. Kuřáku se zrychlí oběh krve značně, takže tepna koná 9 0 až 1 0 0 tepů za m inutu: kůže silně pot vypocuje a jest proto stále vlhkou. Kuřák nestojí pevně na nohou a proto se pokládá na připravenou postel neb pohovku. Dostavuje se zároveň veliká žízeň, kterou hledí uhasiti pitím čaje. V tomto stavu obírá se duch člověka příjemnými obrazy, jichž splnění sobě žádá a když asi po 4 ho­ dinách upadne ve spánek, následkem požitého opia způsobený, zjevují se mu ve snu veškeré ty představy a vyplňují se ony tužby, na které byl před tím v onom opojení a omámení myslel. Toto je s t hlavní příčinou, proč se kuřák po druhé v podobné omámení vrhá. neboť probuzení z takového spánku není právě příjemné. Spánek muže trvati dle množství požitého opia i dle různé povahy 3 až 12 hodin. Avšak po procitnutí bolí hlava, jazyk je st jako dřevěný, myšlení obtížné, údy jako rozlámané a žádná chuť k jídlu se nejeví. Přese vše to vrací se však kuřák pozuovu k novému rozčilení, ale tu v brzku obyčejně 6 až 1 0 dýmek žádaného rozčilení nezpůsobuje, a proto kuřák musí kouřiti větší množství, tak že postupně od původních dvou gramu opia to přivede až na 5 0 neb i ještě více gramů. A právě toto stálé zvyšování jest smutnou příčinou konečné záhuby tě la ; a ta nenechá dlouho na sebe čekati, je-li takový kuřák v tomto třetím a posledním stadiu narkotisace. Aby v živou a veselou náladu se vpravil, musl veliké dávky opia kouřiti, ale tu v brzku obrazotvornost se kalí, myšlénky stávají se nejasnými, nohy vypovídají službu. Oči jsou zality, vypouleny a lesknou se neobyčejně, kdežto zřítelnice jest stažena. Jsou to asi podobné známky jaké u každého opilce pozorovati můžeme. A v takovém stavu často kuřák opia násilností se dopouští, neboť stává se, takto byv rozrušen, zuřivým — což i v šílenost propuká. Po tak častých silných záchvatech následuje křečovité trhání v údech, úplná ztráta citlivosti, a konečný úpadek sil má v zápětí smrt. Zahyne-li takovýmto způsobem člověk, shledá se při jeho ohledání nával krve ku mozku a plicím a pak i mrtvice buď piicní nebo podlebeční.

2.

U žívání o p ia j a k o p ro střed k u léčivého.

V lékařství jest opium jeden z nenahraditelných léků, a v mnohých pří­ padech jedině účinkující a proto užívá se ve mnoha přípravách, kterým pre­ parátům se opiáty říká. Tak je st znám výtažek čili extrakt opiový (extractum opii), různé druhy laudana, opiové pilulky, náplast opiová, tinktura opiová jednoduchá i šafránová (tinctura opii simplex et crocea), prášek Doverův (pulvis Doweri), aneb se užívá čistý alkaloid z opia — morfium. Účinek opia bvl již dávno znám, avšak teprve Paracelsus r. 1527. zavedl jeho pravidelné a správné užívání. Nebot jenom v rukou obezřetného lékaře jest kotvicí života, avšak škodlivým jesti v ruce nezkušeného. Správně v určitém množství užité opium utišuje rychle rozrušenou soustavu nervovou a mnohou jizlivou bolest hojí, jako zejména jsou křeče, které hojeny jsou jedině opiem s nále­ žitým účinkem. V tomto případu nepůsobí však pouze morfium, ale též i druhé alkaloidy v opiu obsažené, jako zejména narkotin, kodein a mekonin. Pode jménem laudanum prodávají se mnohé tuhé neb tekuté preparáty opiové, Kronika práce. Dii VI.

76

602

T a b á k a j i n é n a r k o tic k é lá tk y .

ještě s jinými přísadami. Tak se přidává k opiu med a líh. Laudanum Sydenhamské (v Anglii užívané) sestává z opia, šafránu, skořice, hřebíčku a to se do vína „m alaga" uloží a po 14 dní na teplém místě státi nechá. Laudanum balzamické sestává z opia, siranu draselnatého, výtažku šafránového, sladkého dřeva, kyseliny benzoové a balzámu peruánského. Laudanum pevné jest olejový výtažek opia. Tyto různé druhy pouze po kapkách užívané a i do jiných léků přidávané jsou výborným prostředkem potišujfcíin ve všech nervových nemocech. Poněvadž působí zácpu, užívá se dále proti ■průjmu. Malou dávkou se oběh krve urychluje a též dýchání jest mocnějším, čímž se p o cen í způ­ sobuje. Též má účinek na větší vyměšování moče. Výtažek opiový utišuje i bolesti duševní, jako zármutek a žal, a brání podání se zoufalství, nebot zde nastane jakýsi druh opojení, při kterém žádná bolest se nejeví; člověk jest sice všech smyslů mocen, ale žádných mocných dojmů nepociťuje; nebot jeho obrazotvornost zabývá se příjemnými předsta­ vami, tak že na příčinu žalu zapomíná. Větší množství požito způsobuje uspání (nápoj uspávači) a takový se zejména pro nedospělé z makovic pode jmenem syrob z makovic aneb svato­ janské šťávy (syrupus Diacodiou) užívá. — Velká dávka opia však působí jako prudký jed a následky otrávení opiem se jeví prudkou závratí a otupením povšechného citu i nepohyblivostí. Otrávený dýchá zdlouhavě, též srdce i tepny tlukou slabě; svaly pozbývají úplné pružnosti a konečně nastoupí smrt, která se podobá pouhému usnutí.

Ú činky je d u se odstraňují nejprve podanými dávidly, pak pitím černé kávy neb silného čaje. Též se doporučují studené lázně kropící, tření těla a zaobalování do teplých pokrývek, aby se vyměšování jedu napomáhalo. Mimo dříve uvedených případů užívá se opia jako léku ještě v následujících nem ocech: proti nemocem střevním, úplavicí a choleře; proti organickým neduhům srdce, proti neinocem plicním, proti krvácení a proti chorobám soustavy močové. Poněvadž tyto různé opiáty tak radikálně působí proti velice citlivým nemocem, bývá jich v dosti hojné m íře a to nad potřebu používáno, což však za zneužívání léku považovati dlužno, které může míti velice zhoubné účinky na tělo. Zejména to platí o pilulkách opiových, které na pohled nevinně vypadají, jichž však pravidelné používání se nikdy nedopo­ ru čm e; neboť jich účinek není okamžitě pozorovati, avšak teprve po delší době škodlivé účinky zjevnými jsou. Podobné zneužívání se často provádí na venkově lidmi, jedovatého účinku štávy makovic neznajících, kteří vý­ tažek tento k uspávání malých dětí užívají. J a k snadno se může přihoditi při použití něco větší části odvaru, že nastane otrava, neboť v makovicích vždy něco morfia přítomno jest, kterýž alkaloid i v čerstvých semenech makových přítomen jest, tak že při požití většího jich množství silné om á­ mení následovalo; podobně i pokrutiny zbylé při vytlačování semen na olej po opiu zapáchají a vytlačený olej sám, je-li čerstvý, vlastnosti omamující jeví. Narkotisace opiem zůstává však pouze na Východ omezena a pra­ videlně se pouze u Turků provádí, mimo nichž hlavně Číňané této otravě tak velice oddáni jsou, že postupně vždy větší a větší dávky opia požívají, čímž konečná záhuba těla neodvratnou jest. A za tou příčinou klesal také zdravotní stav mezi obyvateli v Indii a Číně tak velice, že vládami byly přísné zákazy proti užívání opia vydány, což však přeci málo pomáhá, neboť co ne­ možno veřejne cifiiíi, provozuje se uLjoe s, způsobeni podlou diiým do vedou se již prostředky zaopatřiti, asi jak tomu bylo při rozšiřování se požívání kávy, čaje i tabáku, jichž požívání také i v Evropě zakazováno bylo, však nižádného výsledku tím nedocíleno.

603

H ašiš.

C. Hašiš. I. Původ hašiše a jeho příprava. Hašiš jest narkotickým prostředkem v Tatarsko, Číně, Indii, Persii a v severní Africe používaným právě za tou příčinou jako zmíněné opium, tedy za účelem rozčilujícího omámení, které působí radostnou náladu. Hašiš se obdrží z rostliny k o n o p ě zvané, která obsahuje v sobě a zejména v listech omamující šťávu, jež svým silným a nepříjemným zápachem se prozrazuje. Avšak šťáva našeho konopě nemá daleko tak mnoho omamující účinky jako jiný jeho druh, který se Jve Východní Indii a v celé Jižní Asii pěstuje pode jménem k on op ě in d ick é čili hašiše , odkud ona narkosa hašiš se jmenuje. K onopS (Cannabis sativa) náleží k rostlinám bezkorunným a ku čeledi rostlin kopřivovitýcli (urticaceae). J e s t to jednoletá rostlina s lodyhou přímou, hra­ natou, obsahující 1 — 1 \ 2 m výšky, na konci se rozvětvující. Dlouhořapíčné listy jsou vstříčně na lodyze postaveny a jsou na 5 — 9 dílů dělené čili jsou 5 — 9 četně zpeřené. Každý lístek je st kopinatý, hrubě a na konci ostře pilovitý, a podobně jako lodyha chloupky pokrytý, což je činí draslavými. Tato rostlina jest dvoudoma, což znamená, že květy pestíkové jsou na rostlině jedné, které se pak říká kon opS h la v a tá a zde jsou hromadně nahloučenv, vynikajíce z úžlabí listů. Každý kvót sestává z dvoučnělkového pestíku, který dozrává ve dvouchlopňovou tobolku (nažku), kterémuž plodu se říká semenec. Kvčtv prášníkové v konečné latě sestavené, jsou na rostlině jiné, která se jmenuje kon op ě p o sk o n n á . Květy se skládají z pětidflného okvětí a z pěti tyčinek, ze kterých nutno, aby pyl přenesen byl na pestík konopě hlavaté, jinak nemůže bez tohoto zúrodnění se plod vyvinouti. Konopě květe v červenci a v srpnu. Konopě poskonná brzy po odkvetení vadne. Tato rostlina pochází z Persio, odkudž byla přesazena do Egyp ta a z této země, jak se za to má, byla Pythagorem do Řecka přenesena. Dle údajú Herodotových rostla konopě divoce při Černém moři v jižní Scythii a později nalezena byla i v Taurii. V našich krajích se arci pěstuje zcela za jiným účelem nežli v Jižní Asi,, neboť u nás se z jejích vláken spřádá tkanina a ze semena se lisuje olej, který takovému upotřebení se těší jako olej makový neb lněný. Z Řecka byla konopě Massiliany do jižní Francie pře­ nesena, odkudž se dále rozšířila, tak že nyní se v Čechách, na Moravě, v Uhersku, Polsku, v jižním Rusku a v jihozápadním Německu dosti hojně pěstuje. K on opS in d ic k á i Cannabis iudicaj zvaná v jižní Asii „guii|uh“ jest asi na 1 tu vysoká, u spodiny rozvětvena a obsahuje v sobě málo užitečného vlákna, pro které se tam právě nepěstuje, za to však v čerstvých listech nachází se ona narkotická látka, která se požívá bud kouřením čerstvých listů s tabákem, čímž způsobuje silné opojení, aneb se těchto užívá ku pří­ pravě zvláštního nápoje, našemu pivu podobného, jehož účinky jsou však velmi silné. J e s t u nás rovněž známo, že v Evropě pěstovaná konopě dává z čerstvých listů výtažek, který jako opium působí, ačkoliv tento účinek není tak silný, neboť jen málo oné narkotické látky obsahuje, k terá právě ono omámení způsobuje. Za to však konopě indická účinkem horkého podnebí a žhoucích paprsků slunečních chová v sobě tak mnoho oné narkotické pryskyřice, že tato samovolně z květů, listů a ratolestí prýští a tak se sbírati dá. Tato pryskyřice nazvaná vra n n a b in u, jest příčinou narkotických účinků hašiše a nachází se jí v rostlině na 6 — 7'7„; její zvláštní chuť i zápach připomíná na samu rostlinu. Je s t rozpustnou v líhu, sílicích a mastných olejích. Lepší druh této pryskyřice jmenuje se v jižní Asii m om ie; raéne čistý a tudíž špatnější druh zove se churus aneb Sers. V severní Africe jmenují ji v hašiši jako 7G* '

604

Tabák, a j i n é n a rko tick é látky.

„d o k k a u aneb „d e ja m b a “. Obojí druh má pronikavou vůni, která ohřátím tím více se vyvinuje; chutě jest pak balzamické, slabě palčivé a nahořklé. Tato pryskyřice z různých částí rostliny vypocená, se sbírá lidmi v kože oděnými, kteří polem procházejí a tak se pryskyřice na kůži lepí. H a šiš se obdrží následujícím způsobem: 1 . Když se na konopí začíuá právě plod vyvíjeti, tak se lodyhy posbírají a suší. Tyto se pak na jemný prášek rozemílají, čemuž se hašiš říká a ten se z dýmek kouři a sice buď samočistý aneb se misí s tabákem a též i k opiu se přidává. Za 2. se připravuje hašiš z listů a květů konopě za pomocí vody a čerstvého másla, a z toho se několik druhů opojných a narkotických prostředků zhotovuje, jejichž požívání n ejrozšířen ější a snad též i n ejstarší ze všech ostatních narkos jest, neboť Herodot již o Skytech píše, že se hašišem opíjeli. Hašiš, jinak po arabsku molak (což rostlinu konopě značí) se při tomto druhém způsobu obdrží, když se listí a květy konopě a sice čerstvé, vařiti nechají a k tomu se určitá dávka másla přidává. Voda se delším vařením odpařuje až roztok nabude hustoty syrobu a na to se plátnem procezuje. Takto se obdrží zbylá m astnota , onu účinnou pryskyřici „cannabin" obsahující, v podobě tuhé, barvy zelenavé, a má tento výtažek velice hnusnou chuť, tak že se sám o sobě nepožívá, avšak slouží ku přípravě různých nápojů a letkvarů; pak se z něj zhotovují cukrovinky přerozličné, které růžovou a jasmínovou essencí se parfumují, aby se tím odporný zápach výtažku tuhého neutra lisoval. A pro lepší chuť se přidávají rozmanitá koření a sladké šťávy. Takovéto hašišové cukrovinky, rosoly a zmrzliny velmi dovedně a uměle připravují v Alžírsku Maureskové. N á p o j opojn ý z hašiše tím způsobem se připraví, že se tento výtažek rozdělá s datlemi, fíky a medem na kaši, k níž se přidává i mnoho ostře dráždící (pikantní) koření a takto upravená tekutina se kvasiti nechá. Za 3. se zhotovují z hašiše pomocí tragantu „obveselující pilulky", kteréž při hostinách místo pití vína se kouří a tak jako tímto opojného účinku se docílí. Tyto pilulky jako jiné preparáty hašišové podržují po letech „svou čarovnou omamujíeí sílu", kdežto hašiš v podobě prášku sušených listů má silný a prudký účinek pouze na krátko po samé žni, avšak čím později po této, tím účinek slabším jest. Jiný hašišový preparát, jako lektvar hojně v Alžírsku rozšířený, jmenuje se po arabsku „davamesk".

II. Požitek a účinky hašiše. Hašiš účinkuje podobně jako opium, jest však méně omamujíeí a tudíž také ne tak mnoho pro zdraví lidské nebezpečný. Způsobuje nejprve opojení spojené s rozčilením, na což následuje spaní a fantastické sny. Je -li však mnoho požit, způsobuje velikou rozdrážděuosť, která se divokostí až zuřivostí projevuje — asi jako u zpitého kořalečníka se jeví ono záhubné „delirium trem ens". Lidé, kteří požitím hašiše do snivého blouznění se vyšinou, do­ mnívají se, že nachází se v plném požitku oněch předmětů, kteréž byly jich toužebným přáním a tak oplývají blažeností za poměrně laciné koupě, jak se domnívají, avšak časté a hojné užívání takovýchto rozkoší škodí konečně tělesnému ústrojí, majíc za následek chřadnutí těla, které úbytěmi strádá, načež následuje předčasná smrt. Tatáž dávka hašiše nevyvolá u každého člověka jednostejné účinky, které dle povahy jeho v různé síle se jeví. Tak mnohý snese velmi silnou dávku poměrně neškodnou, která by jiný organismus lidský již dosti citelně poškodila. Narkosa hašišem způsobená, má jakousi přednosť před narkosou opiovou v té příčině, že člověk může jaksi účinky narkosy hašišem přivoděné na ten asi způsob zmírniti, jako se nechá zlosť opanovati mocnou vůli člověka. Nejvýdatnější účinek hašiše se docílí, požije-li se buď na lačný žaludek, aneb teprve několik hodin po jídle.

Požitek a účinky hašiše.

605

Rozčilující moc hašiše dovedli náčelníci otomanští v té míře využitkovati, že vychovávali sobě pomocí této narkosy mladý lid, vybraný z nejsilnějších obyvatelů jejich kraje, aby tyto mohli jako slepé nástroje svých barbarských choutek používali. Především byli k tomu vedeni, aby nabyli přesvědčení, že vvkonají-li beze všeho rozmýšlení každý rozkaz svého velitele, pojistí sobě pak po smrti v onom nadpozemském světě požívání těch nej skvělejších rozkoší, jakých jim fantasie vykouzliti dovede a jež by jim za živa nejlépe lahodily. Tímto způsobem byli vychováváni praví Ism aeliti, kterým se dříve, než uvedeni byli do rozkošných besídek v překrásné zahradě se nalézajících, dalo požiti hašiše, čímž v hluboký spánek pohrouženi byli a nevěděli co se s nimi děje. Do oněch besídek přeneseni jsouce, se teprve probouzeli, a vší tou krásou smyslnou, která je obklopovala úplně uneseni byli, tak že jich duch úplně okouzlen a vší samostatnosti zbaven byl. Takto vzbuzená fanatická oddanost pomocí hašiše a čarovných besídek nelekala se žádných obtíží ani obětí, a takový „hašišin" jak podobný ismaelita nazýván byl, na pokyn pána svého, tak snadno sebe, jako každého jiného člověka o život připraviti by se ne­ rozmýšlel. Tak již tito fanatikové za času prvního křižáckého tažení (r. 1096 až 1099) byli hlavní přívrženci onoho řádu, který mohamedánským prorokem Hassanem založen byl a veliký postrach způsobovali inezi křesťany i jinými Turky, nebot bydleli v nepřístupných tvrzích hornaté Sýrie u Parthie, a tak veškerým výpravám proti nim podnikaným vzdorovati m ohli; a ta k tito „hašišinové" neb což od Francouzů na „assassiny“ přetvořeno bylo, ze všech ostatuích sekt Ismaelitských, které jak od Turkestanu až ku Pyrenejím rozšířeny byly, nejodvážlivějšími nájezdy se označovali, k čemuž je vedla zejména vyhlídka na bohatou kořist za živobytí a pak naděje na onu posmrtní blaženost ve smyslném ráji, do kterého že se po smrti dostanou, věřili, a tu proto ničeho neuvažovali a s vlastním nebezpečím života na cíl svých lupů se vrhali. Ja k zjevno z uvedeného jest požíváuí hašiše velikou a jedinou příčinou oné zvrhlosti národů osmanských, kteří se této neřesti bez míry oddali, neboť tím vzbuzují se vášně nezřízené a podlé, které jen ku zvířeckosti vedou. A z této příčiny byl nej vyšším soudním dvorem v Cařihradě vydán zákaz, který též sultánem potvrzen byl, jímž se obchodníkům s léky a všem, kteří lékárníky nejsou, prodej hašiše zapovídá a jeho kouření v kavárnách a jiných veřejných místech se nedovoluje. Sami lékárníci smí pouze na předpis lékařův hašiš jako lék vydati. Avšak tento zákaz provádí se pouze v evropské části Turecka, za to v Asii a v severní Africe je požívání hašiše na mnoho milionů obyvatelů rozšířeno, neboť těmto obyvatelům horkého pásma nepostačuje mírné opojení lihovými nápoji, oni požadují rozčilení mnohem prudšího, a proto chápou se také silněji působících účinků, jaké zejména opium a hašiš poskytuje; arci, jsou také následky mnohem povážlivější. Na účinky hašiše možno již souditi z oněch názvů, jakými se hašiš ve Východní Indii dopo­ ručuje a sice tam jim je s t: „rozmnožovatelem radostí, buditel žádostí, původce smíchu a tmel přátelství". Jak angličtí lékaři tvrdí, může m írn é užití hašiše míti též léčivé účinky a sice podporuje chuť k jídlu a udržuje ducha v dobrém rozmaru. Za to p ř íliš n é množství požito, způsobuje zvláštuího drulni blouznění a konečně nastane ztuhnutí těla. Tento účinek hašiše na tělo lidské jest tím pamětihodným, že nachází-li se člověk již v tomto stavu omámení, může se dáti jednotlivým částím těla jakákoliv poloha, a tyto tak zůstanou beze změny, tak jakoby to hmota bezcitná z nějakého vosku byla a při tom to nejpodivnější, že člověk takový ničeho nepocituje, jsou tedy jeho nervy v této době úplně umrtveny. Komu tento účinek hašiše jest znám, snadno sobě dovede vyložili veškeré ony divy a báječné produkce fanatických kněží, které tito v Indii provádějí. Majíce takto známosf několika přírodních účinků, kterou v úplné tajnosti podržují před lidem nevědovým, jej snadno o své moci

6 (Jti

T a b á k a j i n é n a rk o tic k é látky.

přesvědčují a tak nad nimi neobmezeně vládnou a z nich chytře kořistí na svůj prospěch, a snadný i pohodlný život sobě zabezpečují. Podobně jako u opia tak i u hašiše nastává při jeho mírném požití z p o ­ čátku příjemná nálada a radostné rozveselení mysli, člověku je do tance a zpěvu, zároveň vypukne v hlučný smích, který při delším kouření hašiše mění se ve smích křečovitý, k němuž je kuřák bez vlastní vůle tak silně drážděn, že po zemi se váleje, boky sobě rukam a stiskuje. V takovém stavu omamujícího rozjaření a silného opojení, není pak žádný div, když člověk ten různých pošetilostí a hloupostí se dopouští, za které by se jistě, ve stavu normálním jsa, styděl, ano přechází tato bujná nálada v takový stav, ve kterém pozbývá veškeré vlády nad svým myšlením a konáním, a dopouští se i zločinu. A protože fantasie Asiatů mnohem bujnější naší jest, musí stále většími dávkami hašiše tuto vždy více rozdmychovati, čímž tím častěji v posledně uvedený stav upadají a proto vším právem veškerá ta násilí a ukrutnosti, kterých se despotičtí vládcové inohamedánů i budhistů dopouštějí, přičítají se na vrub onomu narkotickému opojování hašišem, a dále od této narkosy celá ta rozmařilost a smyslnost Orientálň pochází. Co pak vlastně dělají bohatí mahoinedáni po celý den a čím se nejraději zam ěstnávají? Již zde na zemi plnými doušky požívají oné rozkoše, která jim udělena býti má i po smrti v jejich sedmém nebi, dle slibu jejich proroka Mahomeda. Tu pak možno snadno pochopiti, proč hašiš s takou zálibou požívají a svou fantasii až na nej vyšší stupeň rozčilení přivádějí stále větším množstvím požité otravy. Alžírsko jest nejbližší zemí Evropě, kde této narkosy v hojné míře se užívá a zde jest možno její účinky blíže pozorovati. Co jest Číňanu opium, to jest v Alžírsko nejen Arabu domorodému ale i mnohému sem přistěhovalému Evropanu hašiš. Jsouf to arci pouze takoví přistěhovalci, kteří svou kariéru v Evropě dokončili a jimž již ničeho nezbývá — než rychlý skon — aneb vrhnou se v tyto neznámé kraje, kde nemajíce žádných přátelských a rodinných svazků, oddají se tomuto druhu rozkoše po způsobu Arabů. Kdo však jednou této rozkoši se oddal, více již hašiši neodolá neboť ony čarovné sny, jež jsou po požitku hašišovém údělem jeho holdovatelům, unášejíce je do světa zcela jiného, který jest plný jasu, vůně a krásy, kde veškerá přání svého uskutečnění (arciť ve snu) dochází a tak nepřeje sobě onen za­ svěcenec těchto „božských rozkoší1' nic jiného na tomto světě, s nímž proto veškeré svazky s touto zemí jej spojující rád přetrhuje, jen aby poznovu v onu extási unesen byl. Proti těmto uměle vykouzleným radostem jest tedy jednotvárný každodenní život takovému člověku nudným a on navracuje se ze svého „ráje nadpozemského 14 s velikou nevolí a nechutí k obyčejnému způsobu žití a myšleni a proto znovu pospíchá, aby živ byl jako „anděl", do nového opojení a omámení, opovrhuje „žebráckým šatem společenského po­ stavení". V Alžírsku požívá se hašiš skoro ve všech arabských kavárnách zároveň s černou kávou. Hašiš se kouří tím způsobem, že z dýmky hašišem naplněné se vždy jeden tah učiní a ten se černou kávou zapije, což tak střídavě pokračuje, až dýmka vykouřena jest. Mimo dříve již zmíněného rozčilení a tak vzbuzených radostných snů, se ještě tyto účinky hašiše dostavují: Kdo hašiše požil, tomu zdá se, že všechny předměty od něho vzdálenější jsou, než tomu ve skutečnosti; řeč k němu jen slabě doznívá a sice tak, jako by z větší vzdálenosti někdo mluvil a mají pocit v těle, jako by se nad zemí vznášeli a nalézají se v blouznivém přeludu, že mnohem dokonalejší a mocnější jsou než ostatní lid, tak že jakoukoliv jeho činností opovrhují. Jejich duševní vědomí nabývá jakési jasnosti, tak že i věci dávno minulé na paměť jim přicházejí. Mezi touto vidinou, která se před jich zraky staví a v nový svět pln krásy a lahody je uvádí, zdá se jim že prodělávají velice dlouhé doby, neboť skutečně prožité minuty v tomto stavu prodlužují se v jejich představě

B o leh la v h ia č ili kon iin.

G07

na hodiny, a tyto na celá léta, tak že veškeré měření času se jim stává nemožným a minulost i s přítomností v plné souvislosti se nachází. Lepší kavárny v Alžírsku mají zařízenou zvláštní místnost pro kuřáky tuzemce a jinou zase pro prve zmíněné Evropany. Host, který do této uveden byl. nalezl v síni na koberci v kole sedící ctitelé hašiše, každého s dýmkou v ústech. Avšak jejich výraz tváře nejevil ony příznaky, jaké prozrazují bodrou a veselou mysl. Jejich divoké a rozptýlené pohledy a hluboké vráskovité tahy obličeje prozrazovaly zřejmě zúmyslné a systematické oddávání se narkotisaci; nebot byl to spolek ctižádostivých bez ukojené ctižádosti, zchudlí boháčové, nešťastní hráči i milovníci a jiné pochybné existence, kteří když ve skutečnosti dosáhnouti nemohli, co sobě žádali, tnho chtěli aspoň ve snu a blouznění dosáhnouti. V síni pro tuzemce zařízené kouřili z podobných dýmek hašišových Maurové, Černoši a Marokkáni, kteří již v nej větším omá­ mení se nalézajíce, hřmotně sobě počínali a kolem sebe divoce tloukli. Každému Evropanu se však přece tento požitek nezpříjemní a mnohému po prvním okušení jeho, zajde chuť více tohoto narkotického prostředku použiti. Tak vypravuje francouzský cestovatel po Východě, že chtěl sobě za svého pobytu v Jerusalem ě příjemný večer způsobiti, a proto pokouřil sobě z dýmky hašišové. Po tomto prvním pokuse shledal však veliké zklamání; neboť místo příjemného požitku, který očekával, zůstal ležeti přes 2 4 hodin jako bez ducha a po konečném procitnutí, zdálo se mu, jako by všechny údy měl polámané a cítil se tak zmalátnělým, že domníval se býti na pokraji hrobu. Účinek byla velká nervová sklíčenost a nesouvislé, přeludné sny, které žádného konce míti nechtěly, tak že zdálo se mu, že v tomto stavu celé století se nalézá a dlouho to trvalo, nežli zase náležité se osvěžil. Je s t proto zajisté tato narkosa hašišová ještě mnohem horší než opojení lihovinami, zejména kořalkou způsobené, která beztoho nápojem pekelným ne bez příčiny se jmenuje — a tedy vším právem i hašiš p ekeln ou otravou nazván býti může. Ať již jsou radosti hašišem vyvozené, třeba vždy tak krásné, jak to líčeno a jak zde pověděno bylo, přece jenom po takové radosti dostavují se zkázonosné účinky jak pro tělo í ducha, a jest tudíž omámení takové velice draho za­ placeno. Konečný následek jest otupení a úplné pomatení ducha, a velice citelné bolesti tělesné, kterými končí před časem podhrabaná životní síla. Nám lidem v Evropě by nikterak takového druhu narkosa se nezamlouvala, jako tomu jest u většiny lidu fanatického a horkokrevného v zemích Asijských, neboť veškeré ty mlhavé blaženosti opojením způsobené, nikdy se nevyrovnají spořádanému životu. A právem se také v zemi vzdělanosti požaduje, aby narkotických pro­ středků předně ve smyslu léčivém užíváno bylo, a za druhé v takové míře, je-li požívání jich za účelem osvěžení a obveselení užito, aby to pro tělo lidské se škodou spojeno nebylo. Čím více proto známosť zdravotních podmínek a životosprávy se šířiti bude, tím dříve omezí se časté zneužívání narkos a toho možno ze všech ostatních dílů světa především ve vzdělané Evropě docíliti, ve které nikdy tak zhoubné otravy požívány nebyly, jako dosud v Asii se děje.

D. Bolehlavina čili koniin. K on iin (ChH , 4 NH) je st bezkyslíkatý alkaloid (podobně jako nikotin), který v rostlině bolehlavu se nachází a silným jedem jest. Šťáva všech částí bole­ hlavu obsahuje tento alkaloid a nej větší množství se jej nalézá v semenu. V lékařství se užívá tento narkotický prostředek proti pakostnici a zastaralému rheumatismu, proti raku a krticím a sice bud v podobě zeleného výtažku z listí obdrženého, který se pode jménem „tinktura conii maculati" vnitřně požívá, aneb se z něj zhotovují náplastě neb obkladky pro vnější nemoce.

008

T a b á k a j i n é n a r k o tic k é látky.

B oleh lav blam atý ('Coniura maculatum) náleží k rostlinám prostopláteeným, čeledi okoličnatých (umbelliferae) a má dvouletý, vřetenovitý kořen s lodyhou vřetevnatou, lysou a hnědočervenými skvrnami posetou. Tmavozelené lesklé listy isou třik rát zpeřené a jednotlivé listy špičaté, hluboce protisečné. Bílé květy tvoří okolíky se sehnutým vícelistým obalem a tyto sestávají z malých okolíčků s malým, tří až čtyřlistovým ooalíčkem. Plod jest kulatovejčitá dvojnažka. Celá rostlina, zejmena rozemuuté listy páchnou odporně mjhšinou. Květe v červenci a v srpnu. Roste na místech pustýeh, v plotech a houštích a jest všude rozšířený. Jedovatý účinek šfávy bolehlavové byl již velice dávno znám, nebot Řekové v Athénách užívali ji při odsouzeni politického provinilce k smrti. Takovému byl podán pohár s jedovatým nápojem, který byl nucen vypiti Takovou smrtí, jak známo, sešel Sokrates, slovutný učenec, později též zkušený vojevůdce a státník Fo k io n ; od Řeků se jeho užívání rozšířilo i mezi Římany a rovněž Španělové sobě připravovali šťávu bolehlavu jako nápoj narkotický a otravný. J e s t známo, že právě většina jedů, užívá-li se jich v přiměřeném množství, jako nejúčinnější léky působí, jak právě při opium je st zjevno. Podobně tomu i se šfávou bolehlavu. Avšak ve, větší míře použita, působí jako každý jiný narkotický prostředek jedovatě. Účinek tohoto jedu je st však velice krutý a sm rt jím způsobená jest strašlivá. Otrávený silně dáví, trpí velikým průjmem, žaiudkovými křečmi a celé tělo se křečovitě svíjí a údy zkroutí, jazyk silně oteklý z úst vystupuje. Lidé menší dávkou otráveni vy­ pukli v šílenost a stali se v pomatení tom zuřivými. Dle toho je st zjevno, že pověstný otravný nápoj Řeků nebyla pouhá šfáva bolehlavu, poněvadž se vypravuje o něm, že působil sm rt lehkou a bezbolestnou. Tak po vypití tohoto jedu byla nejprve pocítěna tíha nohou, čímž otrávený nucen byl si lehnouti a pociťoval, že nejprve tyto chladly a tuhly, až chlad útroby a srdce zasa­ hoval. J e s t tudíž pravdě podobno, že ku šťávě bolehlavu ještě opium přičiněno bylo, aneb jiná látka narkotická, tomuto podobná. Čistý koniin se obdrží, jestli listy neb semeno bolehlavu destilujeme se zředěným draslem. Koniin prchá s vodními parami. J e s t to bezbarvý olej, silně po bolehlavu páchnoucí a s protivnou chutí. S liliem a etherem se míchá. Hutnost menší vody činí 0*88, a vře při 108° C : ve vodě se něco málo roz­ pouští ; tato však při zahřetí prchá. Koniin je st jednosytná zásada, jejíž soli na vzduchu hnědnou. U nás se někdy přihodí otrávení touto rostlinou, požitím jejího kořenu, který se petrželovému podobá a to nejvíce dětmi, které se rovněž zmýliti mohou v právě tak jedovatém kořenu kozího p y sku neb kozí petrželi (Áthusa cynapium) a kořenu rozpuku (cicuta v irosa); obě rostliny jsou jedovaté a okoličnaté, tedy k téže čeledi patřící jako bolehlav. Zejména tato poslední rostlina má oddenek sladký a silně vonný, tak že se snadno zaměniti může s kořenem jedlým. Pozná se vsak snadno tím, že má přehrádkovitou dutinu, které u jedlých kořenů není. Účinky těchto jedovatých látek a hlavně bole­ hlavu se zmírňují poskytováním prostředků dávivých a počisfujících, pak po­ žíváním buď kyseliny citrónové neb octové, do vlažné vody přidané. Též se doporučuje omývání těla octem, jako prvních prostředků pomocných. Ja k prudce působí šťává bolehlavu na dětský organismus, bylo pozorováno u dítěte, které kořene bolehlavu pojedlo, za jedlý kořen jej majíc. Po krátké době cítilo

krvácelo z uší. Dostalo po chvílích silnou škytavku; mělo nuceni k dávení, avšak nemohlo ústa otevřití; mělo silné bolesti v kloubech, kroutilo hlavou v na zad a prohýbalo se silně v zádech. Ze za příkladem Reků, užívání šfávy bolehlavu i v jiných krajinách zvykem bylo, zmiňuje se Valerius Maximus o Massilii v jižní Francii následovně: Mají tam připravený jed z bolehlavu,

609

D aturin a atropin.

který osobám se podává k otrávení, jež před radou šesti set k smrti odsouzeny byly. Zároveň podotýká se, že zvyk tento asi nemá přívod svůj v Galii, nýbrž že asi přinesen byl z Řecka, poněvadž Massilie (nynější Marseille) osadou řeckou byla. Tentýž zvyk shledal Valerius i na ostrově Keos, kde starci, žádné činnosti pro všeobecné dohro stářím a slabostí oddávati se nemohouce, tento jed z bolehlavu připravený pili, tak samovraždou končíce. Dále vypravuje, že na své cestě po Asii v městě Julis pozvala jej paní vznešeného Římana, aby byl svědkem její samovraždy, otrávením bolehlavu způsobené. Tato se byla se všemi přátely rozloučila, a když mezi členy rodiny své veškeré jmění rozdělila, obětovala nejprve něco z nádoby jedem naplněné bohu Merkurovi, žádajíc jej, ahy jí v nej blaženější místo v podsvětí uvedl a pak beze vší bázně číši otravy vypila. Na to klidně vypravovala, jak zvolna tělo její, nohami počínaje, stydne a když již chlad smiti srdce se zmocňoval, žádala dcery své, aby jí po smrti oči zatlačily. Dle tohoto popisu je st opět patrno, že tato otrava nebyla pouhou šťávou bolehlavu, neboť smrt by dle dříve vyznačeného nebyla tak klidně a bez bolestí nastoupila, aby otrávená osoba až do posledního okamžiku při zdravých smyslech zůstala, nýbrž musel to býti dříve již uvedený nápoj otravný, složený ještě z jiné látky narkotické, takového účinku jako jest opium, jímž možno se do smrti uspati beze vší bolesti. Též ještě v dobách pozdějších byl tento otravný nápoj znám, ačkoliv naší době jeho složení zůstalo tajným, neboť nikde se nezachoval předpis pro jeho přípravu, v tom však všichni se shodují, že obsahoval šťávu z bolehlavu. Tak Tacitus vypravuje o Senekovi, že když obdržel rozkaz, aby se usmrtil, otevřel si na všech okončentinách žíly, aby vykrvácením sm rt přivodil. Poněvadž však jen zvolna umíral, požádal mudrce a v lékařství obeznalého Statia Annea, aby mu připravil jedu, kterým v Athénách veřejným soudem odsouzené usmrcovali Kdo si však stálým požíváním malých dávek narkotických na takovýto jed zvykne, může pak v pozdější době i větší částku bez otrávení těla požiti. Tak Galien uvádí případy, kde šťáva bolehlavu mohla býti Mitridatem i jednou ženou v Attice beze škody těla požita. Je s t tomu podobné asi jako s otrušíkcm neb vtrýchem , který též od mnohých lidi požíváu bývá, jako od horalů, aby jim jakési síly a vytrvalosti dodal, neb od mnohýeh marnivých dámiček, aby plnosti tvarů nabyly, ueboť jest známo, že koním dává se po malých dávkách otrušíku, čímž tloustnou a jich srsť pěkného lesku nabude. Avšak s těmi dávkami se nesmí přestátí, neboť pak jed svůj účinek objevuje a užívá-li se dále, má za následek jiné zlo, že tělo jemu konečně též podléhá a takový tvor dříve svůj život dokončí.

E. Daturin a atropin. Oba tyto alkaloidy majíce to samé chemické sloučení (C 17H 23 N O ,) vy­ skytují se ve dvou rostlinách. A sice v durm anu a proto se jmenuje ona zásada daturin a pak v rv lík u , kdež se jí říká atropin. Ve šťávě zmíuěných rostlin jest ještě jeden isomerický alkaloid, nazvaný hyosryam in , který svými slouče­ ninami od prvních dvou velmi málo se liší a samotný nalézá se pak ještě v blínu černém. D urm an obecný neb p a n e n s k á o k u rk a (Datura stramonium) je st rostlina srostloplátečná čeledi lilkovitých (solanaceae) a sice patří k téže podčeledi jako tabák, maje též plody tobolkovité. Právě tato celá čeleď rostlin jest památnou tím, že veškeré jedince sem patřící, vyznačují se svou buď omamující aneb jedovatou šťávou. Tak rovněž sem náleží zmíněný blín, jehož plody také tobolkaté jsou. Dále i atropin obsahující ru lík jest z této čeledi lilkovitých a pouze od dřívějších liší se svým plodem, který jest bobulí a k podčeledi bobulovitých přináleží v jedné řadě se nalézajíc lilkem černým a potm ěchu lí , jejichž šťávy rovněž marnivě jedovaté jsou. Durman jest rostlinou K r o n ik a p rá ce. D ii V I.

7 7

610

T ah ák a j i n é n a rk o tic k é látky.

jednoletou, často i polokeřcvitou, s lodyhou vidličnatě rozvětvenou, lysou. Listy řapíkaté jsou vejčité, veliké a chobotnatč zubaté. Veliké květy stojí jednotlivě ve vidličnatém rozvětvení a mají trubkovitý, pětihranný kalich, koruna jest pak veliká, nálevkovitá, bílé barvy. Plod jest ostnitá, mnohosemenná tobolka s mnoha vnitřními přihrádkami jako jablíčko veliká. Stlačená semena jsou zakulacená a tmavohnědá. Celá rostlina odporně páchne a zá­ pach zanechává i na ruce, utrhne-li se list neb větévka. Kvete v červenci a v srpnu. Pochází z Východní Indie a nalézá se rozšířena v celé tropické Asii i v Americe v několika druzích. Prvně zmíněný druh jest u nás v Evropě dosti hojný na rumištích. Ml se za to, že ze své původní vlasti od cikánů do Evropy přenesena byla. D atu rin se obdrží ze samene durmanového, když se toto rozetře a poleje směsí alkoholu a '/sn dílů kyseliny sírové a za tepla se nechá extrahovati. Tento výtažek se nasytí vápenným práškem, aby se kyselina sírová odstrauila v podobě sádry, a tak daturin zůstane v alkoholu rozpuštěný. Obdrží se krystalisací jemné, bílé hranoly velice ostře a hořce chutnající, a tají při 114°. Rozpouští se snadno v teplé vodě a alkoholu čili bezvodém líhu. J e s t prudkým jedem ve větší dávce; v mírném množství použit, jest prostředkem léčivým a celé rostlině durmanu dodává onu omamujíeí a jedovatou vlastnost. V Indii roste druh „Datura m etel" zvaný, jehož semen se užívá nejen jako léku ale jak Oleareus vypravuje, připravují nevěrné ženy z těchto semen omamujíeí nápoj za tím účelem, aby za přítomnosti svých mužů, tyto prve nápojem omámivše, se svými milovníky se miliskovali mohly. Mahomedáné pak ze semen durmanových připravnjí nápoj, který bud s opiem aneb jiným narkotickým prostředkem míchají a jej k vůli rozjaření pijí. Daturin účinkuje zvláště na míchu a na nervy vnitrnostní. Požit ve šťávě durmanové ve větším množství způsobuje ochrnutí údů, takže tyto jsou beze vší vlády, dostavuje se při velkém stupni pomatení a konečně při velké dávce smrt. V mírných částkách jako lék používán, účinkuje výborně proti ší­ lenství i proti padouci nemoci, proti dně a pakostuici i proti horečce. Tentýž alkaloid v rulíku obsažený a sice v jeho bobulovitém plodu, jmenuje se atropin . R u lík (Atropa Belladona) přináleží, jak podotknuto bylo, rovněž k čeledi rostlin lilkovitýcli. Rulík má silný dřevnatý oddenek a vysoké, několikrát rozeklaué větve. Listy jsou řapíkaté, špičaté vejčité a lysé. Z úžlabí listů vynikají veliké, špinavohuědé květy. Koruna jest válcovitě zvonkovitá, žilkovaná, s okrajem fialově hnědým, kdežto spodina jest zelenožlutá. Ve květu se nalézá pět tyčinek a jeden pestík, ze kterého se vytvoří černá, mnohosemenná bobule, třešni i svou velikostí se podobající. Tento plod jest naplněn růžovnu, silně jedovatou šťávou; kvete v červnu a červenci a roste v lesních pasekách ue sice všude, nejvíce v horských lesích. Mimo v Evropě roste i v Peru, a bobule rostliny byla příčinou mnohých otrávení, požita byvši od nezkušených, kteří jí za jedlý plod považovali. Nalézá se v jižních Čechách a v pohraničních horách. Zápach rostliny je cmamující, nepříjemný, chuť zahořklá a ve všech svých částech silně jedovatá. A tropin se obdrží, když se vylisuje šťáva rulíku z celé rostliny z po­ čátku doby květu aneb z bobule plodové, neb i z kořene rulíkového a ta se zahřívá při 85°. Procedí se, a alkaloid se vyloučí draslem, ze kteréhožto sloučeni se vyjme chloroformem. Aby se obdržel čistý alkaloid, je st třeba jej ještě několikrát z líhu překrystalisovati. Rozpouští se ve 3 0 0 dílech vody a snadno v alkoholu; taje při 115". Ze soli se nejlépe rozpouští « r « n , a užívá se proto v lékařství. Proti otrávení šťávou rulíkovou užívá se silné černé kávy a šťávy citrónové. Atropin jest v lékařství důležitým lékem ve mnohýeh nemocech očních (léčí se jím silný zánět očí) a má tu vlastnost, že nakapáu

f ili

Strychnin a bruein-

do oka, oční pupilu rozšiřu je; stačí k tomu dávka V20 Též se užívá proti neuralgii a proti křečím, zejmena u střev a u měchýře přicházejících. Užije-li se malé dávky 2 — 5 mg působí sucho v ústech, chraptěnf, žízeň, zardělost obličeje, závrat. Při větší dávce 8 — 10 mg působí silné rozčilení, tlukot tepen je zrychlen, nastane delirie. Mnozí sládci jej podvodně pivu přiměšují, aby bylo více opojným.

F. Hyoscin. Alkaloid hyoscin jest pohromadě s isomerickým hyoscyaminem v blínu černém (Hyoscyamus niger), který rovněž ku čeledi lilkovitých patří. Je s t to rostlina s vřetenovitým kořenem a s přímou jednoduchou neb vřetevuatou lodyhou. Listy jsou podlouhlovejčité, protisečně chobotnaté a jako celá rostlina špinavě zelené barvy a jako listy i lodyha jsou lepkavě vlnatým chmýřím pokryty; vypadá z daleka, jako by byla celá zaprášená. Květy jsou jednotlivě vedle úžlabí listů z lodyhy vyniklé, a mají džbánkovitý, pětizubý vytrvalý kalich s nálevkovitou, bleděžlutou, tmavofialovými žilkami pro­ tkanou korunou. Mnohosemenná tobolka je st kalichem uzavřena a víčkem se otevírá. Semena se velice nápadně semenům makovým podobají, a proto otravou malých dětí bývají. Celá rostlina je st odporného, silně omamujícího zápachu a roste dosti hojně na rumištích a při cestách. Květe v červnu a červenci. H yoscyam in připravuje se z blínu jako předešlý alkaloid a z vodnatých roztoků se zvolua usazuje v podobě krystalické. Hyoscin zbude pak v matečném louhu. První tvoři jem né, jako hedbáv lesklé krystálky hranolovité, tající při 108°. Ve vodě se snadno rozpouští. Je s t ostrým jedem a podobně jako atropin rozšiřuje oční pupilu. Hyosciu podobá se hustému syrupu b a rw hnědé a účinkuje právě tak jako předcházející. Proti otrávení blínem užívá se jako protijedů mléka, oleje a doporučuje se hojné pití čerstvé vody. V lékařství se užívá tento alkaloid bud v podobě prášku neb jako tinktura, která se z listí v podobě výtažku připraví, aneb ze semen vyvařením v podobě olejovité. Léku se užívá proti křečovitému kašli a některých křečovitých chorobách.

G. Strychnin a brucin. Oba tyto alkaloidy velice jedovaté a neobyčejně hořké nalézají se v různých druzích rostlin rodu strychnos, jako v semenu „Strychnos Ignatii" „nux vomica" a pak u nás známé rostliny jednoděložné. v r a n í oko (Paris quadrifolia) nazvané, jejíž celá rostlina a zejména modročerná bobule mnoho obého alkaloidu obsahuje. Vraní oko náleží k rostlinám čeledi lili*ovitých a má oblý, rovnovážně položený oddenek, z něhož vyrůstá jednoduchá lodyha, na jejím ž konci přeslen 4 , zřídka 5 listů, tvaru vejčitého a mezi nimi vyniká jediný květ. Bobule velikosti malé třešně, skoro kulatá, obsahuje mnoho semen, rovněž silně jedovatých. Roste hojně v stinných, vlhých lesích a kvete v dubnu a květnu. Oba alkaloidy se obdrží, když semena rostliny vyvaříme alkoholem. Líh se pak odpaří a vodnatý zbytek zbavíme cizích látek srážením octanem olovnatým. Sraženina se procedí a z ní se olovo odstraní sirovodíkem. Takto obdržený sirník olovnatý se oddělí od filtrátu a zbylé v něm alkaloidy se magnesií srážejí. Utvořená sedlina se sebere a z ní se h -u d n vyloučí tím, že se v studeném líhu rozpustí, kdežto strychnin jest v tomto velice těžko rozpustný a vyjme se na to vroucím lihem. Strychnin (C 21 H„ N „0~) vyhraňuje v bezbarvých hranolech, které jsou 77*

tíl2

T a b á k a j i n é na ■k otick é látky .

ve vodě, v bezvodém líhu a v etheru skoro nerozpustné. Za to se rozpouštějí ve vařícím líhu a v chloroformu. Jak o tento alkaloid jsou i jeho soli hořké a jedovaté. B ru cin (O., 1H.i 6 N2 0 4 - f 4H 2 0 ) tvoří lupeny ínonoklinické a snadněji se ve vodě a líhu rozpouštějí nežli předešlý; rovněž nejsou tak mnoho jedovaté. V kyselině sírové rozpouští se barvou hledčěervenou, která se ve žlutozelenou mění, kdežto strvchnin tvoří v studené kyselině sírové bezbarvý roztok, který však za přidání kyselého chromanu draselnatého se zbarví na modrofialově.

H. Akonitin. Tento alkaloid nalézá se v rostlině om éj p r a v ý neb salam ú n ek (Aconitum nappellus) zvané a sice zároveň s kyselinou akonitovou (C6 Hfí0 6). Oměj se řadí k rostlinám prostopláteěným z čeledi pryskyřníkovitých (ranunculaceae) s plody měchýřkovitými. Má černý oddenek, složený z několika řetkvovitých hlíz, z něhož vyrůstá silná lodyha s listy tmavozelenými, lesklými, dlanitě stříhanými a na konci lodyhy jest jednoduchý hrozen velikých, tm avofialových, nepravidelných květů. Ve šťávě celé rostliny je st prudce opojný jed zvaný akon itin (C 3 ;, H 4í N 0 12). Tvoří buď deskovité krystaly aneb přichází v podobě práska, ve vodě málo rozpustný, za to snadno v líhu. Chutná horce. Oměj roste divoce na Alpách a na Krkonoších a jiných vysokých h o rá ch ; tento druh je st velice jedovatý. Méně jedovaté jsou odrůdy u nás v zahradách pro ozdobný květ pěstované. V lékařství se užívá oměj jako prostředek narkotický, jehož činnost se vztahuje na ony výkony životní, které bez zřejmého přispění vůle lidské se provádějí (jako na př. poliyb střev a žaludku, oběh krve a tlukot srdce a podobné), a kteréž vnitřní ústrojí pod vládou nervů, uzlinových se nalézá, od nichž veškeren popud vychází. Částí rostliny i kořene užívá se jako zevní náplasti pro utišování bolesti a ku zmírnění zánětů. Jak o vnitřního léku mají užívání buď: extrak t aconiti, tinktura aconiti aneb aconitium purum. Vnitřní požiti akonitinu působí na oběh krve, který se stává volnějším, tak že tepny slaběji pracují. Větší dávka však působí ochrnutí nervů z míchy vycházejících a konečné i mozku. V ústech samýcb nastane jakési ztuhnutí neb otupení jazyka i hrtanu a polykání je st obtížným.

I. Digitalin. V rostlině n áprstn íku červeném vyskytuje se alkaloid digitalin nazvaný, který celé rostlině dodává omamujících účinků a jedovatosti. Jak o ostatní narkotické prostředky má i tento svou důležitost v lékařství, kde se řadí mezi nej účinnější léky. N á p rstn ík červený (Digitalis purpurea) má lodyhu běloplstnatou s kopi* natými a na okraji vroubkovanými listy. Veliké květy tvoří konečný, jednostranný hrozen. Kalich je pětidílný, krátký, za to koruna jest veliká a nepravidelně zvonkovitá, barvy nachové, unitř bíle kropenatá, též někdy zcela bílá. Plod jest mnohosemenná tobolka. Náprstník jest rostlina srostloplátečná a náleží k čeledi krtičníkovitých (scrophularineae). Roste v lesnatých krajinách západní Evropy, v Orientu a jako ínaié poiokeře na ostrovech Kanárských. Celá rostlina má chuť ostře hořkou, třením mezi prsty pocítíme nepříjemný zápach. D ig italin se obdrží, když se vodou vyluhované části rostliny poleji alkoholem, roztok se odpařuje, aby líh se odstranil a zbytek se ve vodě rozpustí a kyselinou solnou se srazí žlutá sedlina. T a se k vůli čistění opět v líhu rozpustí, roztok přes živočišné uhlí přecedí a z roztoku hraní alkaloid v zrnech krystalových; v kyselinách je rozpustný a z roztoku toho se opět vodou sráží.

J in é n a rko tick é látky.

(JL3

Při mírném požití šťávy náprstníku se dostavuje dávení, bolesti žaludeční a střevní, průjem, vypráhlost v ústech a rychlost obéliu krve se mírní, rovněž i činnost srdce jest volnější. Při požití větší dávky nastane nepravidelné žilobití, tělem probíhá střídavě horko a zima, nastává mdloba, bolení hlavy a ospalost; konečně závrat, hučení v uších, pupila čili zřítelnice oční se roz­ šiřuje, povstane trhání v údech a třeštění. Otrava náprstníkem se léčí při mírném požití dávidlein, připraveným z ipecacuanhy, při otravě silnější se užije bílé skalice. Dobrý odjed jest odvar třísloviny; tannin jest rovněž používán jako odjed atropinu. Každá otrava prostředkem narkotickým způsobená, léčí se prvními pro­ středky, které záleží v odstranění jedu ze žaludku bud dávením aneb se žaludek zavedeným přístrojem vyplachuje. A pak se užije vlastních odjedu.

K Jiné narkotické prostředky. K těmto ještě přináleží některé alkaloidy z rostliny druhů kýchavice (veratrum ). Jako ve veratrum sahadilla jest veratrin (C 32 H - 0 NOg). V kořenu veratrum album jest jr r v in (Oi 6 H37 N 0 3). První alkaloid způsobuje silné kýchání, požit pak účinkuje jako silný jed. V lilku černém, (Solanum nigrum) jest zásada, nazvaná solan in (C ^H -^Ň O ,-) a solan id in (C ^H ^N O g). Posled­ nější jest silnější zásada, ve vodě málo rozpustná, snadněji v líhu. Prvnější se slučuje s kyselinami na beztvárné sole v alkoholu rozpustné, z kteréhožto roztoku se opět etherem srážejí. Působí jedovatě. Rovněž v rostlině lo cik a l^ení a o strá (Lactusa scariola a virosa) nazvané, jest bílá, mléčná šťáva obsažena s omamujícími a opojnými účinky. Její druh ztrácí pěstováním tuto vlastnost a užívá se jako salátu hlávkového. A m ygdalin (C ^ tD -N O jJ jest glykosid v hořkých mandlích, v listech a plodu třešně bobkové (prunus laurocerassus), ve květech, kůře a semenech střeinchy (prunus padus), v kůře a v listech jeřábu (sorbus aucuparia), v plodech (v semenu) třešní, broskví i švestek se nalézající. Obdrží se nejlépe z hořkých marnili, které se lisováním zbaví oleje a pak se silným alkoholem vypaří. Kalná tekutina vylučuje olej, který se destiluje a za přidání etheru se nechá krystalovati. Amygdalin rozpouští se ve studené a lépe v teplé vodě a líhu. Chuť jeho jest hořká (od něhož pochází známá chuť hořkých mandlíj a působí zejména u býložravcú jako jed. V mírných dávkách užívá se v lé­ kařství jako velmi účinného léku pode jménem aqua lauroceras. A lkohol ethylnatý (CII 3 CíI,O H j nalézá se rovněž ve šťávě rostlin jako na př. v semenu rostliny pastiuaca sativa t. j. p a stin á k obecný a v bolšovniku (heracleum gigauteumj obě z čeledi okoličnatých (umbelliferae). Připravuje se obyčejně liliovým kvašením látek a šťáv, cukr obsahujících. Destilací vykvašené tekutiny se obdrží vodnatého alkoh olu čili líhu , který je-li předestilován, a/ největší částí vody i priboudliny se zbaví, nazývá se pak líh rektifihovaný. Úplně vody se pozbaví použitím látek silně hygroskopických, které vodu líhu odnímají s ní se slučujíce, a takové látky jsou bud nehašené vápno, pálený uhličitan draselnatý, roztopený chlorid vápenatý aneb bezvodý baryt. Bezvodý čili absolutný a lk o h o l jest tekutina bezbarvá, zápachu známého po líhu, hutnoty 0 7 9 a vře p i 78 3 ° C. Netuhue ani mrazem — 100" pod nulou. Tento bezvodý alkohol jest silný jed, nebot vstřiknut do krve, způso­ buje otrávením smrt. Je-li vodou rozředěn, více neb méně omamuje, a jest pak známým opojným čili n arkotickým prostředkem . Je s t hořlavým a vydává mnoho tepla. S vodou se mísí v každém množství. Rozpouští se v něm prysky­ řice, silice, tuky. alkaloidy, a mnohé organické kyseliny. V eškeré lihové n áp oje mají větší neb menší množství tohoto vodnatého alkoholu v sobě, který jim dle toho různé silnou opojnost dodává a tyto se

614

T a b á k a j i n é n a rko tick é látky .

připravují předně ze šťávy vinných hroznů — víno , ze šťávy ovoce — ja b le č n ík neb mošt, z medu — m edovina, ve kterých se nalézá cukr hroznový a ovocný a ten kvašením se štěpí v líh a kysličník uhličitý- Kvašením mléčného cukru v m léce obsaženého se dostane lihový nápoj — kum is od Kalmukfi připra­ vovaný, ze slad u obsahujícilin cukr škrobový se připravuje — piv o. Z bram boru a žita se připravuje proměnou škrobu v těchto látkách obsaženého v cukr škrobový — kvašením — líh, který s vodou více méně zředěný, obarvený a okořeněný dává k o řa lk u a různé likéry. Účinky veškerých lěchto lihových nápojů jsou známé a podobají se značně dříve již vypsaným účinkům pře­ dešlých narkotických látek, hlavně účinkům opia a hašiše. K o k a čili betel. V Jižní Americe jsou listy keře Erythroxylon coca velmi oblíbeným požitkem narkotickým. Keř roste v Peru, Bolivii a v krajích sou­ sedních států na východním úbočí hor And. Listy se otrhávají a suší. Jsou chuti hořké stahující, slabě vonné a obsahují alkaloidy: kokain a hygrin. L is tí se žvýká , aby se zahnal pocit žízně, hladu a unavení. Nemírné požívání pů­ sobí škodlivě jako opium.