o č n í k 9 Z městské šedé do zelené: Okrašlovací spolky v minulosti i dnes Zahrady, které vzdělávají i léčí

2012

ročník 9

2

Z městské šedé do zelené: Okrašlovací spolky v minulosti i dnes Zahrady, které vzdělávají i léčí

Vydává Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno IČO 708 883 37

Redakce, technické zajištění a administrace Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Lipová 20, 602 00 Brno, tel.: 543 330 839 e-mail: [email protected]

Redakční rada Ing. Bc. Anna Hubáčková (OŽP KrÚ) – předsedkyně redakční rady, Mgr. Ivo Polák (JMK), Ing. Andrea Dvořáková (OŽP KrÚ), Mgr. Hana Korvasová (Lipka), Mgr. Lucie Krejčí (Lipka) – vedoucí redaktorka, Mgr. Gabriela Hájková (Lipka) – redaktorka

Jazyková úprava Mgr. Lucie Krejčí

Grafický návrh Ing. arch. Helena Hermanová, [email protected]

Sazba a tisk ARTAX, a. s., Žabovřeská 16, Brno Vytištěno na recyklovaném papíře.

Fotografie na přední straně obálky Mgr. Lucie Krejčí

Cestou k vrbové zahradě (Norsko, Ålgård). Foto Bc. Jana Zuntychová

Fotografie na zadní straně obálky Ing. Dana Křivánková a archiv Lipky

Hranice vaší zahrady udává pouze vaše vlastní představivost. Thomas D. Church

Datum vydání 15. 10. 2012

Datum uzávěrky příštího čísla: 11. 2. 2013 Časopis je neprodejný, je bezplatně distribuován obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje. Vychází dvakrát ročně. Příspěvky, dotazy a náměty zasílejte na adresu redakce. Registrace MK ČR E 15264

Obsah JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE •

Environmentální chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční

•

Čisté povodí Svratky – realizace opatření na Brněnské údolní nádrži

•

Středisko ekologické výchovy Kaprálův mlýn

• • •

Pěstování lesa v Bzenecké doubravě

•

Jak obnovit Bzeneckou doubravu?

•

Společnou cestou ke zdraví

Obsah • Tiráž

OKÉNKO PRO ŠKOLY Zahrada léčí

•

Rakouští a čeští učitelé se budou společně vzdělávat v environmentální výchově

Ekocentrum Trkmanka Velké Pavlovice vítá první návštěvníky

•

Netradiční výukové programy z dílny Lipky

10 let s Rychtou

•

Téma krajiny čtyřikrát jinak

Přírodní památka Skalky u přehrady

TÉMA

2

14

•

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE •

1

•

Exkurz do historie okrašlovacích spolků

•

Okrašlovací spolek pro Lomnici a okolí

•

Divadlo a tanec nejen pro prales

•

Všichni běží na Veveří

•

Fenomén guerilla gardening aneb Ozeleň svoje město

•

Vzdělávací zahrada otevřená školám i veřejnosti

•

Ukázkové školní přírodní zahrady na jižní Moravě

16

PŘEDSTAVUJE SE ŠKOLA

7

17

PŘEDSTAVUJE SE OBEC

8

18

INSPIRACE Z JINÝCH KRAJŮ

20

•

•

Inspirativní přírodní učebna v ZŠ T. G. Masaryka v Šardicích

V Podomí oživujeme tradice i spolupráci

•

Exkurze do Slovinska

•

V meste za ohradou

•

S udržitelnou energií do dalších let

KAM NA VÝLET •

Jak se budí alej

•

Jsou nové naučné stezky lepší?

Environmentální chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční Vážení čtenáři, v uplynulých šesti letech jsme v podzimním čísle Jihomoravských Ekolistů pravidelně zveřejňovali výsledky Soutěže o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce v JMK. Letos ji nahradila Soutěž ekologických projektů s cílem vyhodnotit a ocenit nejaktivnější subjekty veřejné správy v prezentaci příkladných projektů a činností v oblasti životního prostředí, ochrany přírody či ekologické výchovy, na nichž se podílely či spolupodílely. Do této nově koncipované soutěže, kterou vyhlásila v rámci environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ředitelka Krajského úřadu Jihomoravského kraje JUDr. Věra Vojáčková, se přihlásilo 26 úřadů veřejné správy. Odborné vyhodnocení zajistil Ekologický institut Veronica, se kterým v této oblasti úzce

2/2012

Jihomoravský kraj informuje

spolupracujeme, a výsledky byly slavnostně vyhlášeny 25. září 2012 v sále Zastupitelstva Jihomoravského kraje. 1. místo: MěÚ Velké Pavlovice (projekt Rodina adoptuje svůj strom) 2. místo: OÚ Ladná (projekt Obnova ladenské aleje) 3. místo: OÚ Moravské Knínice (projekt Naučná stezka k. ú. Moravské Knínice) Podstatou vítězného projektu Rodina adoptuje svůj strom bylo přispět finančně na výsadbu stromů v obci a pracovně se podílet na jejich výsadbě. Cennou myšlenkou byla „adopce“ stromů jednotlivými rodinami, které se o stromy budou do budoucna starat. Do projektu se zapojily skutečně celé rodiny – prarodiče, rodiče i děti. Vznikne tak provázanost generací, které budou o stromy dlouhodobě pečovat a sledovat jejich růst a vývoj. Vedle hlavních cen byla udělena i cena zvláštní. Za významný přínos pro životní prostředí a komplexnost projektu byl oceněn OÚ Velká nad Veličkou (projekt Tři v jednom: ČOV + sběrný dvůr + kompostárna), za originalitu a velké zapojení občanů do projektu získal cenu OÚ Kostelec (projekt Krajina našima očima) a za svůj první projekt obdržel cenu také OÚ Sokolnice (Obnova aleje u silnice Mrtvá). Cenami byly již tradičně výtvarné originály z dílny pana Michala Pavlovského a čestná uznání ředitelky krajského úřadu. Všem vítězům blahopřejeme a těšíme se na další ročník!

Zástupci všech oceněných projektů spolu s vedoucí odboru životního prostředí Ing. Bc. Annou Hubáčkovou. Foto archiv JMK

Ing. Andrea Dvořáková Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení správní a ekonomické

Čisté povodí Svratky – realizace opatření na Brněnské údolní nádrži

Na brněnské přehradě stále probíhá projekt „Realizace opatření na Brněnské údolní nádrži“, který je dílčí částí projektu „Čisté povodí

Svratky“. Přítok do brněnské nádrže je od května ošetřován síranem železitým, který do vlastní nádrže sníží vnos fosforu. Probíhá také provzdušňování (aerace) vodního sloupce. Každý, kdo se přijde koupat, pocítí na vlastní kůži, že voda v nádrži je oproti jiným stojatým vodám poněkud chladnější. Vodní sloupec je promíchán tak, že rozdíl teplot mezi dnem a hladinou je pouze 2 nebo 3 °C, což je při hloubce až 27 metrů úctyhodný výkon. Promíchání vody a snížení přísunu živin, zejména zmiňovaného fosforu, zhoršuje sinicím podmínky pro rozmnožení. Kvalita vody je sledována několika laboratořemi, které ji v pravidelných intervalech vyhodnocují. Výsledky se pak můžete dozvědět na koupacích místech (Kozí Horka, Rakovec, Rokle, Sokolské koupaliště) prostřednictvím informačních tabulí, na nichž jsou značky zobrazující stav vody. Pozorný návštěvník přehrady si také může všimnout zvláštního plavidla, které z vodní hladiny čerpá vodu s vodním květem sinic na filtr umístěný na lodi. Vodní květ sinic je filtrován přes filtrační síto a dále stírán do kontejneru a likvidován. Proto je již třetí sezónu v brněnské přehradě ideální koupání s možností odpočinku v malebné přírodě a s kouzlem historie hradu Veveří na dosah. Také vás přehrada letos přilákala?

Tabule informující o stavu a kvalitě vody (Sokolské koupaliště). Foto Jana Svobodová, DiS.

Ing. Andrea Dáňová Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení vodního a lesního hospodářství

Jihomoravský kraj informuje

Tento příspěvek pro vás, vážení čtenáři, připravuji ve dnech, kdy Českou republiku políbila Afrika přílivem tropického vzduchu ze západní Sahary. Meteorologové předpovídají četné teplotní rekordy a já uvažuji, co bych dělala, kdybych nepsala tento článek. Volba by byla jasná – plavky, opalovací krém, nějaké dobrůtky a knížka a hup s tím na brněnskou přehradu.

1

Jihomoravský kraj informuje Středisko ekologické výchovy Kaprálův mlýn Ráj pro velké i malé přírodovědce, místa jitřící fantazii a propojující nás s životem předků – to je Kaprálův mlýn, samota v údolí Říčky. Dál proti proudu potoka se nachází poslední údolí Moravského krasu, kterým nevede silnice, a díky tomu si podrželo svůj přírodní charakter. Nad mlýnem se vypíná Lysá hora porostlá teplomilnou stepní vegetací se vzácnými druhy, které známe z Pálavy. Ze tří vyvěraček pod kopcem sbírá vodu potok Říčka, směrem proti proudu se ve skalách otevírají jeskyně Pekárna, Švédův stůl, Netopýrka a řada dalších. V jedinečném prostředí se nachází mlýn s jedinečnou historií. Nová kapitola historie Horního mlýna na Říčkách (skauti jej překřtili v upomínku na rodinu, jenž jim ho darovala, na Kaprálův) se začala psát 1. září 2012. Po dvouleté rekonstrukci, financované Operačním programem

Životní prostředí a Junáky s podporou JMK a korporátních sponzorů, byl mlýn otevřen jak pro vzdělávací akce dětských a mládežnických organizací, tak pro ekologické vzdělávací programy především středních škol. Kromě padesáti lůžek, učebny, sálu a dalších společenských místností má budova co nabídnout i zájemcům o ekologicky šetrný provoz. Účastníci programů si na mlýně mohou osahat ekotechnologie, změřit si jejich účinnost a například zjistit, jaký je rozdíl ve spotřebě teplé vody při sprchování bez rekuperátoru a s rekuperátorem, což je zařízení, které odebírá teplo odpadní vodě a předává ho vodě ve sprše. Chloubou Kaprálova mlýna je 300 trubic vakuových solárních kolektorů, tepelné čerpadlo země-voda či způsob větrání, při němž nedochází k tepelným ztrátám. Několikadenní pobytový program pro školy není pouze o učení, by zajímavou formou přímé zkušenosti. Na mlýně je navíc možné zažít táborák pod hvězdnou oblohou, zkusit si slaňování, prolézání jeskyní či aquazorbing na nedalekém přírodním koupališti pod Hádkem. Cílem provozovatele Střediska ekologické výchovy Kaprálův mlýn – brněnského okresu Junáka, svazu skautů a skautek ČR je zařazení mlýna mezi 14 skautských základen světa, která se pyšní certifikátem SCENES (Scout Centres of Excellence for Nature and Environment). Mlýn tak má příležitost stát se místem setkávání lidí z různých zemí světa, koneckonců to již potvrdil letos v červenci, kdy se zde konal tábor pro mládežníky ze sedmi zemí.

Příroda je doslova několik kroků od dveří střediska. Foto autor

Mgr. et Mgr. Michal Medek vedoucí SEV Kaprálův mlýn

Ekocentrum Trkmanka Velké Pavlovice vítá první návštěvníky

Jihomoravský kraj informuje

Na konci letošního léta získala jižní Morava další centrum pro environmentální vzdělávání. 31. srpna 2012 bylo ve Velkých Pavlovicích otevřeno nové Ekocentrum Trkmanka.

2

Stalo se tak po rozsáhlé rekonstrukci chátrající historické budovy zámečku, která se nacházela v žalostném stavu. Málokdo věřil, že se ji podaří opravit. Za pomoci Státního fondu životního prostředí, který z evropských dotací uvolnil finanční prostředky ve výši 90 % celkových nákladů, se to povedlo městu Velké Pavlovice. Trkmanka je centrem ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty a environmentálního poradenství. Zaměřuje se na širokou paletu cílových skupin – od předškolních dětí přes žáky všech stupňů škol včetně vysokých, rodiny s dětmi, pracovníky veřejné správy, zemědělce, vinaře a ovocnáře až po širokou veřejnost. Samozřejmostí je i „ušití“ programu na míru podle potřeb žadatele. Vzdělávací programy budou využívat místního přírodního bohatství i technologického zázemí. Stejně tak poradenská činnost bude vycházet z místních specifik a upozorňovat na ekologické problémy v regionu, na environmentálně příznivé možnosti v pěstování plodin, ovocnářství a vinaření, na šetrné nakládání s odpady a jejich další využívání, na úspory energií a podobně.

Výuka i volný čas Ekocentrum Trkmanka nabízí k výuce několik druhů interních i externích prostor – dvě menší učebny, bohatě vybavený přednáškový prostor pro 40 osob a velký konferenční sál s ozvučením a projekcí pro 100 osob nebo jídelnu s vlastní kuchyní. Součástí objektu jsou také dílny pro praktickou výuku a samozřejmě nechybí zázemí pro ubytování, včetně apartmánů pro dospělé a rodiny s dětmi. Objekt je vybaven výtahem a přizpůsoben handicapovaným občanům.

Pohled na nádvoří ekocentra. Foto autorka Město Velké Pavlovice věnuje životnímu prostředí, péči o zeleň, krajinu a vše, co s ekologií souvisí, mimořádnou pozornost. Vedení města považuje vybudování ekocentra za ocenění dlouhodobé práce v této oblasti a předpokládá, že jeho provoz přispěje k další osvětě v oblasti ekologie a environmentálně šetrného chování k životnímu prostředí. Přij te se podívat i vy! Pro podrobnější informace navštivte naše internetové stránky www.ekocentrum-trkmanka.com. Bc. Zita Dvořáková, MSc vedoucí příspěvkové organizace Ekocentrum Trkmanka

2/2012

Jihomoravský kraj informuje 10 let s Rychtou Po loňských 20. narozeninách má Lipka zase co slavit, jedno z jejích pracoviš – Rychta funguje již 10 let. V Krásensku se proto chystají podzimní oslavy. Jak Rychta začínala? Co všechno se za těch 10 let podařilo? Na začátku byla prostorná, ale zanedbaná budova ve středu obce Krásensko na Drahanské vrchovině, co by kamenem dohodil od Moravského krasu, a především myšlenka vybudovat středisko ekologické výchovy, jedno z odloučených pracoviš brněnské Lipky. O zrealizování této ideje se postaraly dvě organizace, které na provozu střediska spolupracují dodnes – Lipka a Rezekvítek. Budova prošla rozsáhlou rekonstrukcí a úpravami. Postupně byly opraveny podlahy, sociální zařízení, přebudovány pokoje, kancelář, kuchyně, vyměněna okna, rekonstruována fasáda, část střechy… To vše bylo možné nejen s finanční dotací, ale především díky tisícům odpracovaných dobrovolnických hodin členů Rezekvítku a mnohých dalších přátel. Postupné opravy v současnosti pokračují především díky obci.

Rychta dnes Hlavní činností pracoviště jsou již po deset let pobytové programy pro žáky SŠ a 2. stupně ZŠ. Rychta dále nabízí terénní exkurze, jednodenní programy, školní projekty, tábory, kroužky i akce pro veřejnost. Ročně na pobyty přijíždí přibližně 700 žáků, exkurze a jednodenní programy navštíví více než 1000 žáků. Výukové programy se zaměřují především na krajinu kolem nás, její vývoj a vazby na činnost člověka. Naším cílem je představovat žákům zajímavá témata pomocí terénní, prakticky a regionálně zaměřené výuky. Okolní krajinu využíváme jako živou a vyvíjející se učebnici. Snažíme se předat žákům myšlenku, že každé místo je zajímavé a ke každému místu je třeba zachovávat respekt. Přije te to s námi oslavit! V podzimním období proběhnou dvě akce, na nichž narozeniny Rychty oslavíme. První z nich, Krásenské oslavy podzimu, každoročně pořádáme ve spolupráci s obcí Krásensko v polovině října. 20. října proběhnou samotné oslavy Rychty s dopolední brigádou, vycházkou po obci i jejím okolí a piknikovým, sportovně a řemeslně laděným pohodovým odpolednem. Více informací o Rychtě i o oslavách najdete na internetových stránkách www.lipka.cz/rychta. Mgr. Zdeňka Jičínská vedoucí pracoviště Rychta Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Jihomoravský kraj informuje

Budova Rychty je dominantou na horní straně krásenské návsi. Foto archiv Lipky

3

Jihomoravský kraj informuje Pěstování lesa v Bzenecké doubravě Hodonínsko–bzenecká doubrava je výjimečná svou extrémností i historií. Lesnické hospodaření zde má svá specifika, jeho prioritou je ochrana půdy, nikoliv produkce dříví. Lesníci tomuto cíli přizpůsobují své hospodaření již přes dvě století. Oblast vátých písků se nachází v nadmořské výšce 172–215 m n. m. Je tvořena rozsáhlou rovinou (cca 10 000 ha), ze které vystupují jednotlivé duny. Průměrná roční teplota vzduchu je 9 °C, průměrný roční úhrn srážek pouhých 500 mm, přičemž srážky jsou během roku pro růst rostlin nevhodně rozděleny. Časté jsou tzv. jarní přísušky v dubnu i květnu. Výška vrstvy písku je největší v oblasti dobývacího prostoru u Bzence-Přívozu, a to až 25 m, směrem k západu se snižuje na 2–3 metry podél silnice Vracov–Kyjov. Při zkoumání chemismu zdejších písků bylo zjištěno, že nejvíce shodných znaků měl písek z africké Sahary.

Jihomoravský kraj informuje

Pokusy o zalesňování v minulosti Lesní komplex s místním názvem Dúbrava na západ od dolního toku řeky Moravy mezi městy Bzencem, Vracovem a Hodonínem byl tvořen dle historických pramenů původně dubovými lesy (13. století). Ty byly bez následných obnov při osídlování mýceny a z 16. století je doloženo i jejich poškozování pastvou dobytka. Například již v bzeneckém urbáři z roku 1604 je zmínka, že les Doubrava byl drahně vysekaný. Stav lesů se ve středověku postupně stále zhoršoval. Podle zápisů z kronik se zde už na počátku 19. století vyskytovaly jen jednotlivé stromy a velké plochy bez porostů. Větrné bouře tak uváděly do pohybu obnažené písky, které postupně pokrývaly okolní zemědělské pozemky tzv. Moravské Sahary. Tomu mělo zabránit znovuzalesnění a následná péče o les. Po řadě neúspěšných pokusů na počátku 19. století (sázely se zde neúspěšně mimo jiné akáty, javory, topoly) dosáhl při znovuobnovení lesních porostů dobrých výsledků až lesmistr Jan Bedřich Bechtel (1800–1868), který byl v roce 1825 jmenován nadlesním v Bzenci a působil zde až do roku 1865. Vyzkoušel při zalesňování obtížných holin síje i sadby různých druhů lesních dřevin. Po celoplošné přípravě půdy s klučením pařezů a přeoráním se nejlépe ujaly jednoleté semenáčky borovice lesní. Mezi řadami vysázených stromků se zemědělsky hospodařilo (tzv. polaření), převážně se pěstovaly okopaniny. Na bohatších půdách odrůstaly i sazenice dubů, ve vlhčích lokalitách potom olše i bříza. Podle záznamů J. B. Bechtela „se do roku 1849 podařilo obnovit lesy na ploše větší než 998 hektarů a vylepšit porost na téměř 1348 hektarů. Bylo spotřebováno 4,5 milionu semenáčků borovice lesní a 116 tisíc kusů břízy. Práce si vyžádaly bezmála 38 tisíc dnů lesních dělníků a tři tisíce dnů potažních“. Tyto údaje poukazují na obrovské úsilí našich předků o obnovení lesů a zlepšení stavu místní krajiny. I v současné době je využíváno při zalesňování extremních lokalit vátých písků zkušeností minulých lesních hospodářů.

4

Lesnické hospodaření dnes Extrémnosti prostředí, spočívající v nízkých srážkách, vyšších teplotách, a především v téměř nulové schopnosti půdy poničené historickým pasením dobytka a hrabáním steliva udržet vodu, je schopna odolat prakticky pouze borovice, která je zde dominantní dřevinou. Ostatní dřeviny přežívají pouze na vlhčích částech, kterých však není mnoho. Tomu je uzpůsobena i péče o les a jeho obnova. Borovice vyžaduje od svého mládí dostatek světla, obnovuje se proto na holinách, podobně jako bříza či na vlhčích částech dub.

Klasická celoplošná příprava půdy s klučením pařezů (jako v době působení J. B. Bechtela) byla převážně nahrazena naoráním v pruzích, které naruší souvislý drn třtiny a vytvoří lepší mikroklima pro novou výsadbu či přirozené zmlazení. Obnova pod porostem se v místních podmínkách neosvědčila. S přirozenou obnovou bylo ve větší míře započato před 20 lety a každý rok se daří tímto způsobem obnovit 4 až 5 hektarů borových porostů. Cílem současného hospodaření je zpestření druhové skladby, zlepšení odolnosti proti biotickým a abiotickým činitelům a meliorace lesních půd. Meliorační funkce je plněna většinou lípou malolistou a břízou, na některých lokalitách potom i dubem letním, který bývá většinou zalesňován síjí. Zajímavé jsou lesní porosty na vlhčích stanovištích se zastoupením buku lesního. Za zmínku stojí také dub červený, který byl v oblasti vysázen. Vykazuje poměrně dobrou odolnost v extrémních podmínkách i dobré růstové parametry, pravidelně a bohatě plodí. Po úspěšné obnově lesa spočívá péče o mladé lesní porosty zejména v ochraně proti buřeni a zvěři, problémem je trvající přemnožení chroustů, jejichž larvy okousávají kořínky a kořeny rostoucích dřevin tak silně, že dochází k jejich úhynu. Borové lesy se zde obvykle dožívají věku mírně nad sto let. Péče o rostoucí porosty proto pokračuje i v dalším období po výsadbě, postupně jsou odstraňováni jedinci, kteří při růstu neobstáli v konkurenci nebo jsou netvární, a naopak podporováni jsou jedinci zdraví, schopní dožít se dospělosti. Současně je hlídán jejich zdravotní stav a napadení škůdci, zejména podkorním hmyzem. Škodí jim i mokrý sníh. Samostatnou kapitolou je ohrožení požáry. Na často přeschlém povrhu země se suchou trávou, jehličím či listím stačí opravdu málo, aby vznikl požár. Za silného větru se požár rychle šíří a působí značné škody. Oblastí prochází železniční tra , takže v době parních lokomotiv byly obvyklou příčinou požárů jiskry, nyní je to zejména lidská nedbalost či nepozornost. Nejenom lesní zákon, ale i zdravý rozum zakazuje odhazování hořících a doutnajících předmětů či rozdělávání ohňů v lese.

Jak dál? Od znovuzalesnění Moravské Sahary J. B. Bechtelem se generacím lesníků daří les v oblasti udržet, a zachovat tak kus zajímavé krajiny v současném stavu. Lesy ČR jsou připraveny obnovit i les v místě největšího lesního požáru v České republice za posledních dvacet let. Při obnově využijí zkušeností lesníků, nových vědeckých poznatků i poznatků ze šíření požáru. Ing. Ladislav Půlpán vedoucí Odboru lesního hospodářství Lesy ČR

Jak obnovit Bzeneckou doubravu?

2/2012

Jihomoravský kraj informuje 24. května se ve Strážnici rozezněly sirény a brzy poté se severně od městečka objevil hustý kouř. Hned bylo jasné, že hasiče čeká nelehký úkol: po dlouhodobém suchu, a navíc za silného větru hořel blízký lesní komplex. Trvalo několik dní, než hasiči dostali požár pod kontrolu. Zasaženo bylo 175 hektarů lesa.

Zalesňování Brzy po požáru zástupci Lesů ČR oznámili, jak si představují vyhořelé území obnovit: pokácet většinu zasažených borovic a poté plochu zalesnit – opět borovicí. (V médiích se objevilo hrozivé číslo 1,5 milionů sazenic, které budou potřeba.) Zní to rozumně, avšak je toto řešení jediné vhodné? Státní ochránci přírody (Agentura ochrany přírody a krajiny) a nevládní ochranářské organizace (především Český svaz ochránců přírody, ČSOP) se domnívají, že nikoliv. Jak dokázaly už i dřívější požáry menšího rozsahu, jsou monotónní bory, stejně jako monokultury jakéhokoliv druhu, nestabilním ekosystémem, který se hroutí už při malém narušení, a už jde o požár, nebo lýkožrouta v případě monokultur smrkových. Je tedy žádoucí zpestřit bory jinými dřevinami. Původně se na těchto píscích vyskytovaly doubravy, je tedy otázkou, proč sem duby ve větší míře nevrátit. Problém se zdejšími doubravami nastal v 18. století v souvislosti s rozsáhlým odlesněním. Vznikly tak otevřené plochy, na kterých se písek snadno uvolnil a dělal z původních doubrav pouš . Nebylo lehké tuto „Moravskou Saharu“ dostat pod kontrolu. Dokázal to až v první polovině 19. století německý lesník Jan Bedřich Bechtel, který zde vysázel borovice, jež v prvních letech po výsadbě chránil proti horku

Přežívající borovice po květnovém požáru. Foto autor

a suchu pěstováním zemědělských plodin (žita, kukuřice, brambor). Na vhodných místech byly vysazovány i listnaté dřeviny, jako dub, bříza, nebo dokonce i vlhkomilné druhy, jako olše a topol. Bechtelovo zalesňování bylo na jedné straně obdivuhodné, na druhé straně tím však zničil cenná společenstva panonských písečných stepí. Navíc jsou bory náchylné k požárům. Letošní událost nabízí jedinečnou šanci zamyslet se, jak by vlastně měla Bzenecká doubrava v budoucnu vypadat, a neopakovat zjevné chyby minulosti.

Navrhovaná opatření Ochránci přírody navrhují několik konkrétních opatření. Tím hlavním je vytvořit různorodější porost. Nechtějí přeměnit bor v čistou doubravu, v dlouhodobém horizontu by byl ideální poměr asi 50 : 50. Z borovice budou mít lesníci zisk v podobě dřeva, zatímco listnaté dřeviny zajistí ekologickou, ale i protipožární stabilitu porostů, což ukázal letošní požár, který skupinky dubů přežily mnohem lépe než borovice. Listnáče také podpoří diverzitu lesa, kterou borovice v monokultuře svým kyselým jehličím zcela zničí. Dubům (kromě dubu letního lze brát v úvahu i dub cer) a břízám nyní v růstu pomůže uhlík zanechaný požárem, který obohatil zdejší půdu chudou na živiny. Rizikovým faktorem však je neobvyklé sucho na jihovýchodní Moravě, které růst listnatých stromů může brzdit. Proto bude rozumnější začít příští jaro s kladením žaludů. Podle prof. Josefa Fanty jsou semenáčky dubu schopny vytvořit na suchých stanovištích už během prvního roku až metr hluboký kořenový systém – pro vodu si doslova „dojdou“. Rozčlenění lesních porostů pásy bezlesí s řídkými travními porosty je další možné protipožární opatření, které zároveň napomohlo rozšíření vzácné vegetace otevřených písků, jejichž poslední zbytky jsou zachované v národní přírodní památce Váté písky na jihovýchodním okraji Bzenecké doubravy a v přírodní památce Vojenské Bzenecké cvičiště na její východní straně. Další možností je ponechat část území bez zásahu, aby zde mohla probíhat a být studována přirozená obnova. ČSOP tento režim navrhuje na 10 až 15 hektarů. Z podobného území Záhorie na Slovensku, cca 50 km jižně od Bzenecké doubravy, víme, že se příroda už během pár let rychle vzpamatuje. Podobné dobré zkušenosti pocházejí z Národního parku České Švýcarsko. Ve Bzenecké doubravě se budou přirozeně rozšiřovat – kvůli jejich převaze – nejvíce borovice, ale pokud se připustí řízená (či výběrová) přirozená obnova, lze i tady očekávat pestřejší lesní porost. Ochranáři, ale i okolní obce mají strach z rychlosti a způsobu, jakým lesníci hodlají shořelé porosty obnovit. Lesy ČR by obnovu chtěly realizovat do dvou let. Velkoplošným pokácením borovic by vznikly velké holiny, které mohou změnit mikroklima oblasti a také negativně ovlivnit návštěvnost regionu. Proto je určitě na místě předběžná opatrnost. Porosty by se měly detailně sledovat a stromy pokácet až poté, co se dokáže, že skutečně nejsou životaschopné. Velký počet z nich má totiž po požáru kromě černé spálené borky dole zelenou korunu nahoře. Věříme, že Lesy ČR naše připomínky zohlední a zvolí cestu k přírodnější a bezpečnější Bzenecké doubravě. Ing. Jan W. Jongepier člen ZO ČSOP Bílé Karpaty

Jihomoravský kraj informuje

I když se bezesporu jedná o velkou katastrofu, škody na přírodě byly minimální. Hořel uměle vysazený převážně borovicový les s třtinou křovištní v podrostu. Borovice je zde nepůvodní a třtina vytlačuje další rostliny, takže po botanické stránce dnešní „doubrava“ není příliš významná. Navíc výměra poškozeného lesa představuje pouze 3 % celého komplexu. Důvodem, proč území bylo zařazeno do ptačí oblasti v rámci Natura 2000, jsou velké populace lelka lesního a skřivana lesního. Ale ani ti nejsou požárem příliš dotčeni. Mohli z místa požáru odletět a větší podíl otevřených ploch rozšíří jejich potravní základnu.

5

Jihomoravský kraj informuje Společnou cestou ke zdraví Již v dřívějších číslech Ekolistů jsme vás informovali o tom, že Jihomoravský kraj je od roku 2008 „Zdravým krajem“, který se snaží zvyšovat kvalitu života svých obyvatel v souladu s podmínkami udržitelného rozvoje a místní Agendy 21, propagovat kraj na národní i mezinárodní úrovni a v neposlední řadě utvářet takový region, který bude příjemným místem pro život ve všech jeho aspektech.

Jihomoravský kraj informuje

K aktualitám letošního roku patří ustanovení nové pracovní skupiny projektu, která bude mimo jiné projednávat žádosti o dotace a činnosti jednotlivých odborů, jež by bylo možno pod projekt Zdravý kraj (PZK) zařadit. Proběhla také další dvě setkání koordinátorů Zdravých municipalit a místních Agend 21 a ke stávajícím dvanácti municipalitám Jihomoravského kraje, jež podporují principy udržitelného rozvoje a aktivní zapojování svých obyvatel do procesů veřejné správy, se připojily Svazek obcí Panství hradu Veveří a obec Tvarožná Lhota.

6

Devět schválených dotací pro zdravé obce, města a mikroregiony V rámci dotačního programu „Zdravé obce, města, mikroregiony Jihomoravského kraje“, schváleného zastupitelstvem kraje 23. února letošního roku, bylo do konce dubna přijato devět žádostí. I s pomocí finančních prostředků nabízeného dotačního programu mohou jednotlivé „zdravé“ municipality naplňovat všechny potřebné kroky projektu Zdravá municipalita a místní Agendy 21, a přispívat tak aktivně ke zvýšení kvality života obyvatel. Mikroregion Drahanská vrchovina podal žádost s názvem „Dny zdraví v mikroregionu“. Během tří říjnových týdnů nabízí nejrůznější typy akcí pro děti i dospělé od tematických besed, výstav a jarmarků přes vaření a ochutnávky zdravých potravin až k tematickým výletům. Do akce je mimo jiné zapojeno jedenáct obcí, dvanáct mateřských a základních škol a tři neziskové organizace. Město Hodonín požádalo o dotaci nazvanou „Zdravé obce, města a mikroregiony Jihomoravského kraje“. Náplní bylo zajištění již 10. ročníku oslav Dne tance. Akce si klade za cíl propojit různé druhy tance, poukázat na jeho nejrůznější podoby a oslavit tuto uměleckou formu, která nejen dle obyvatel města Hodonína boří politické, kulturní a etnické bariéry a spojuje lidi dohromady svým společným vyjadřovacím prostředkem. Nový člen „zdravého“ Jihomoravského kraje, svazek obcí Panství hradu Veveří, pořádal 3. června 2012 Den dětí pro děti z členských obcí svazku na téma „Bezpečnost dětí – cyklistů u hradu Veveří“. V rámci programu bylo pro děti vytvořeno provizorní dopravní hřiště, byla jim zapůjčena kola a helmy a děti mohly formou hry trénovat pohyb a chování na silnici. Tematiku bezpečnosti města zvolil také mikroregion Kuřimka, jehož představitelé podali zajímavou žádost o finanční podporu z dotačního titulu pod názvem „Pochod po trase zrušené železnice Kuřim – Veverská Bítýška“. Pochod organizovaný v rámci evropského dne mobility, který také propaguje ekologické cestování a Den bez aut, se konal 16. září. Zároveň šlo o připomenutí výročí založení a výročí zrušení zmiňované železniční trati. Svazek obcí Větrník podal žádost na projekt směřující k naplnění cílů projektu Zdravý kraj, tedy podporující zdraví, kvalitu života, udržitelný rozvoj a zapojení veřejnosti do veřejných záležitostí. Výsledkem by mělo být tedy i zkvalitnění veřejné správy. Projekt „Organizace akcí celostátních kampaní NSZM (Národní sítě Zdravých měst) ve městě Adamov“ se soustředil na realizaci dvou akcí – Dnů bez úrazu a Dnů zdraví, pořádaných 23. června letošního roku.

Cílem bylo umožnit příchozím lidem získat informace o jejich zdravotním stavu a motivovat je k tomu, aby se více zapojili do pohybových aktivit v každodenním životě. Obyvatelé města Letovice by díky svému projektu chtěli zajistit větší podporu osvětových akcí, a tím zvýšit povědomí o udržitelném rozvoji. Obdobný je také projekt „Zdravé město Břeclav“, který propaguje dvě významné akce – Světový den bez tabáku a Národní dny pro zdraví. Břeclavští plánují více zapojit děti a veřejnost do akcí, které se soustředí především na prevenci úrazů a znalost poskytnutí první pomoci.

Propagace projektu O všech aktivitách projektu Zdravý kraj v Jihomoravském kraji se můžete více dozvědět na nově připravených webových stránkách www.zdravykraj.kr-jihomoravsky.cz. Tato internetová platforma si především klade za cíl prezentovat všechny „Zdravé municipality“ včetně jejich akcí a kampaní, slouží k výměně informací a sdílení dobré praxe, umožňuje diskuzi nad relevantními a aktuálními tématy a v neposlední řadě informuje veřejnost a ostatní municipality o různých zajímavých projektech. Stránky by měly sloužit jako zdroj informací, které souvisejí s činností projektu Zdravé municipality a místní Agendy 21, ale také jako inspirace, a to nejen pro další obce, ale i pro širokou veřejnost. Projekt Zdravý kraj byl prezentován na konferenci u příležitosti slavnostního setkání k vyhodnocení loňských Brněnských dnů pro zdraví 2011 a také v rámci Dne otevřených dveří na krajském úřadě, který proběhl 4. května letošního roku. Zde mohli návštěvníci zhlédnout prezentaci o PZK a také měli možnost vyzkoušet si na resuscitační figuríně poskytnutí první pomoci. Záchranná služba, která byla k této akci pozvána, předvedla praktickou ukázku zásahu v případě úrazu při pádu z výšky. V rámci Dne otevřených dveří si jak návštěvníci, tak zaměstnanci krajského úřadu mohli nechat změřit tlak nebo tělesný tuk. Díky projektu Zdravý kraj proběhla 8. října akce pod názvem „Chráněné bydlení pro lidi s duševním postižením“, zahrnující nejrůznější semináře. Tato vzdělávací a osvětová akce byla uskutečněna rovněž jako naplňování Krajského plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením. Ing. Jarmila Beránková, PhD., vedoucí Útvaru řízení kvality Bc. Martina Brtnická, koordinátorka PZK, Odbor zdravotnictví Ing. Lucie Chlumová, manažerka kvality, Útvar řízení kvality Krajský úřad Jihomoravského kraje

2/2012

Chráněná území Jihomoravského kraje Přírodní památka Skalky u přehrady Jedno z menších zvláště chráněných území v okresu Brno-město se nachází v blízkosti Brněnské přehrady, která se dostala i do jeho oficiálního názvu. Najdete zde mimo jiné velké množství vzácných teplomilných rostlin. Přírodní památka se nachází na obou svazích údolí řeky Svratky vytékající pod hrází přehrady. Nejlepší přístup k lokalitě a současně i výhled na ni je přímo z přehradní hráze. Plošně není přírodní památka příliš rozsáhlá, nebo její celková rozloha činí zhruba 1,34 hektaru. Skládá se přitom ze dvou skoro stejně velkých územně samostatných částí ležících naproti sobě na strmých skalnatých svazích údolí Svratky.

Z větších a většině z nás i známějších živočichů se v prostoru přírodní památky vyskytuje ještěrka obecná a užovka hladká. V ochranném pásmu přírodní památky je pak možné v řece Svratce zahlédnout užovku podplamatou, která zde má optimální podmínky pro svoji existenci. Z mnoha druhů ptáků je zde možné spatřit třeba krutihlava obecného nebo uhýka obecného.

Trocha historie přece nikoho… Chráněné území zde bylo oficiálně vyhlášeno v roce 1989 v kategorii chráněný přírodní výtvor. Důvodem byla a je ochrana ekologicky významné lokality s teplomilnou a suchomilnou vegetací hostící vzácné druhy hmyzu. Přírodní památkou je pak tato lokalita od roku 1992. Území, na němž Skalky u přehrady leží, bylo v minulosti dotčeno celou řadou lidských aktivit, nebo jeho okolí bylo osídleno již od pravěku. Po dlouhou dobu bylo přitom využíváno jako pastvina. Nejvýznamnějším zásahem byla stavba Brněnské přehrady, respektive správně Kníničské přehrady. Původní podobu lokality před stavbou její hráze názorně dokládají dobové fotografie. Stavební aktivity zasahující do tohoto území však známe i z doby o něco pozdější. V ochranném pásmu je možné dodnes vidět jeden z pilířů plánovaného mostu tzv. německé dálnice z doby druhé světové války, jež zde měl překlenout údolí Svratky. Naopak v současnosti plánovaná stavba rychlostní komunikace R 43 by se měla tomuto území zřejmě zcela vyhnout.

Děláme, děláte, dělají Jako prakticky u všech brněnských zvláště chráněných území je i tato přírodní památka vystavena intenzivnějším lidským aktivitám.

Skalní step je porostlá cennou teplomilnou vegetací. Foto Ing. Hana Králová

Porost kavylu a hvozdíku. Foto Ing. Hana Králová Vedle odpadu, který se zde stále a stále objevuje, se jedná zejména o sešlapávání cenné vegetace v místech neoficiálních pěšinek procházejících přes přírodní památku. Největšímu náporu je tato významná přírodní lokalita vystavena každý rok vždy v době konání akce Ignis brunensis, kdy i její cenné plochy na levém svahu říčního údolí fungují jako vyhledávaná vyhlídková místa pro množství návštěvníků, po kterých zde zůstává velké množství odpadků. Snad se tato cenná přírodní lokalita jednou dočká toho, že návštěvníci budou se zaujetím sledovat nejen pomíjivou krásu nad svými hlavami, ale i tu trvalejší u svých nohou. V rámci zajištění péče o toto zvláště chráněné území se v současnosti travnaté plochy přírodní památky nad levým břehem udržují pravidelným kosením, které je častější na místech s výskytem třtiny křovištní. Průběžně jsou pak také v této části odstraňovány vybrané dřeviny ve snaze udržet prosvětlený a otevřený charakter dřevinné vegetace. V části nad pravým břehem pak probíhají zásahy směřující k postupné změně stávajícího lesního porostu na porost s přirozenější druhovou skladbou. Z celého území přírodní památky se také cíleně odstraňují nežádoucí dřeviny, zejména trnovník akát a šeřík obecný. Hlavním cílem prováděných zásahů je zachování a udržování druhově bohaté mozaiky skalních a stepních společenstev s rozvolněnými teplomilnými křovinami. Pokud se je bude dařit provádět i nadále, můžeme se z krásy zdejší fauny a flóry těšit společně i v budoucnu. Mgr. Jaroslav Knotek Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení ochrany přírody a krajiny

Chráněná území Jihomoravského kraje

My jsme tady doma Část přírodní památky nacházející se na levém svahu údolí má jižní orientaci, a díky tomu je domovem cenných teplomilných společenstev skalních stepí. Jejich součástí je celá řada vzácných druhů rostlin. Najdeme zde například koniklec velkokvětý, kavyl chlupatý, čilimník řezenský, stejně jako i množství vzácných druhů hmyzu, mezi které patří například modrásek rozchodníkový. Rovněž se zde nachází řada teplomilných druhů keřů. Zatímco ty cennější, jako například mahalebka obecná, růže malokvětá či růže galská, jsou zde vítány, jiné je nutné čas od času v jejich růstu regulovat. Část přírodní památky se severní orientací na protějším svahu má zcela odlišný charakter. Prudký svah zde zčásti pokrývají dubohabrové porosty, zčásti pak zbytky teplomilných doubrav a porost borovic.

7

Téma Exkurz do historie okrašlovacích spolků „A co je krásné?“ ptá se v roce 1922 zastánce ochrany přírody Jan S. Procházka a následně si odpovídá: „To, co vzbuzuje pocit libosti.“ Za takovým postojem cítíme předpoklad, že každému člověku je cit pro krásu vrozený, a je tedy pouze potřeba tento cit podporovat a rozvíjet. O to se svým způsobem snažily a snaží okrašlovací spolky. Jak tomu bylo s jejich historií u nás? Spolková činnost se v českých zemích začala formovat od počátku 60. let 19. století, kdy došlo k rozpadu bachovského absolutismu, a tím i k postupnému obnovování veřejného politického života. V té době dochází i k zakládání prvních okrašlovacích spolků. Důležitou roli při tom hrála romantická estetika, akcentující především citový vztah k přírodě, a vlastenecké cítění. V době, o které mluvíme, byla účast na spolkovém životě masovou módní záležitostí, znakem jisté sociální prestiže. Motivací pro vstup do okrašlovacího spolku bylo pro řadu lidí nejspíše prostě to, že se takový spolek v jejich bydlišti vytvořil. Prioritou okrašlovacích spolků byl zpočátku vzhled obcí a jejich okolí, ale i jednotlivých domů či oken. Později se do popředí dostal koncept tzv. ochrany domoviny, v němž se doplňuje ochrana přírody s péčí o kulturní a historické památky. První okrašlovací spolek byl u nás založen v Kutné Hoře roku 1861. Hnutí postupně sílilo a vyvrcholilo v říjnu 1904 ustavením Svazu českých spolků okrašlovacích v Království českém, jehož vznik inicioval jeho pozdější dlouholetý předseda prof. Dr. Jan Urban Jarník. Jednou z nejvýraznějších činností Svazu bylo vydávání časopisu Krása našeho domova, který během 20. let minulého století dokonce dosáhl úrovně evropsky uznávaného periodika. Na Moravu přišlo okrašlovací hnutí se zpožděním. První moravský okrašlovací spolek byl založen v roce 1873 v Prostějově.

Téma

Hlavní činnosti okrašlovacích spolků Svaz se po celou dobu své existence angažoval v ochraně přírodních a kulturně-historických památek. Podával například návrhy na vznik rezervací a přírodních či národních parků na našem území (Karlštejnsko, Moravský kras, Adršpašské a Teplické skály, Šumava apod.). Svou pozornost soustředil i na ochranu krajinného rázu (boj proti reklamám v krajině, ochrana stromů ohrožených regulací či telegrafním/ telefonním vedením, účast při stavbě dálnic atd.). S okrašlováním krajiny souvisí početné a svým rozsahem ojedinělé výsadby stromů, a už v podobě zalesňování celých ploch, či výsadeb parků, sadů nebo alejí. Některé se ale v současné perspektivě ochrany přírody jeví nerozumně. Například borové a akátové zalesňovací mánie, kvůli nimž hrozil zánik i některým vzácným lokalitám, zvyk vysazovat sazenice smrčků podél potoků a řek nebo vysévání semen okrasných květin do lesů. Touto činností se některé spolky dostávaly do rozporu s obecnými představami Svazu, který se tyto „příliš horlivé okrašlovače“ snažil usměrňovat. Naštěstí bylo daleko častěji výsledkem podobných aktivit vytvoření dodnes trvajících krajinných hodnot. Okrajově se spolky věnovaly i druhové ochraně. Průkopnickým činem v oblasti ochrany přírody byly pokusy o inventarizační soupis přírodních památek.

8

Zánik okrašlovacího hnutí Doba utlumení činnosti okrašlovacích spolků je podobná jako v jiných oblastech občanského a spolkového aktivismu. Ránu uštědřily obě světové války a nástup komunismu. Po roce 1948 se od Svazu a okrašlovacích spolků očekává především zasílání pětiletých pracovních plánů a jejich plnění při „radostné budovatelské práci“. V této atmosféře činnost okrašlovacích spolků stále více upadá, až je v roce

1951 Svaz definitivně rozpuštěn. Výsledkem reorganizace byl tristní stav, který nezakryly ani jarní úklidy, vládní programy či brigády v akci Z – „zvelebování“.

Slibná budoucnost? „Přij te na radniční ples“, „Zúčastněte se podzimního dýňování“, „Zasa me spolu s okrašlovacím spolkem strom u příležitosti…“ Všichni jsme si vědomi toho, že každodennost naší obce z části utvářejí i skupinky aktivních občanů, kteří se k odkazu okrašlovacích spolků hlásí. Ačkoliv pojem okrašlovací spolek působí dnes jako anachronismus,

Detaily dřevěných tabulek. Časopis Krása našeho domova doporučoval spolkům možnosti, jak dělat osvětu v místě jejich působení. (Krása našeho domova z roku 1913, roč. IX, č. 1.) vyskytlo se už v prvních letech po roce 1989 několik okrašlovacích spolků, které jako registrovaná občanská sdružení programově obnovily svoji činnost. Většina je dokonce záležitostí teprve několika posledních let. Můžeme již dnes být tak smělí a mluvit o renesanci okrašlovacích spolků u nás? V současné době v České republice funguje asi stovka okrašlovacích spolků a příbuzných sdružení. Velká část z nich navazuje na činnost svých historických předchůdců, přestože vznikají ve zcela odlišných kulturně-společenských souvislostech a reagují na nové výzvy, jež před ně dnešní doba a společnost staví. Okrašlovací spolky se postupem času ve své činnosti dosti diferencovaly, a tak bývá těžiště jejich zájmu různé (Okrašlovací spolek vojenské historie, Spolek pro okrašlování a ochranu životního prostředí, Fulínův spolek obdivovatelů a přátel květin aj.). V každém případě platí, že dnes je dle jejich činnosti nejde paušalizovat. Je třeba přihlížet k lokálním zvláštnostem a k jednotlivým problémům, které řeší. (Zpracováno podle diplomové práce Mgr. Jana Blažka, Katedra environmentálních studií, Fakulta sociálních studií MU, Brno 2010. Celá práce je dostupná na adrese https://is.muni.cz/auth/th/224782/fss_m/.) Mgr. Gabriela Hájková redaktorka Jihomoravských ekolistů Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

2/2012

Téma Okrašlovací spolek pro Lomnici a okolí Hlavním popudem pro vznik spolku byla péče o přírodu a místní památky. Obsah činnosti se postupně rozrostl i o širší kulturní a společenský rozměr. Dnes je spolek jedním z výrazných hybatelů občanského života v Lomnici i jejím širokém okolí.

Z příspěvku Nadace Partnerství jsme obnovili alej mezi obcemi Řepka a Brusná. O stovku jeřábů se bude spolek starat ještě další tři roky, než je předá Správě a údržbě silnic. Letitým záměrem spolku je parková úprava hrobky Serényiů na lomnickém hřbitově. Dosud jsme pomohli při kácení přerostlých tújí a vysázeli jsme tisy, které by měly túje nahradit. Další práce čekají na okamžik, kdy bude hrobka prohlášena kulturní památkou a bude možné přistoupit k větším opravám.

Lokální, tedy ta významná kultura OSLO se podílí na řadě lomnických kulturních a společenských akcí a mnohé z nich organizuje. Jedná se například o výstavu Otto Jan Serényi, výstavy fotoklubu, výstavy starých fotografií Lomnice, řemeslný jarmark, červnové noční prohlídky zámku nebo knižní výběr z díla spisovatele a básníka Josefa Uhra. Mezi největší akce pořádané spolkem patří Dny evropského dědictví, které už si zaslouží přívlastek „tradiční“. Od roku 2008 zůstává základ oslav neměnný – s průvodcovským výkladem si můžete prohlédnout lomnické památky, a to dokonce i ty, které jsou jinak pro veřejnost nepřístupné (zejména zámek s unikátní gotickou kaplí). V posledních letech spojujeme Dny evropského dědictví vždy s nějakou další událostí, která má nadregionální rozměr. Letošní Dny evropského dědictví odstartovaly program oslav 100. výročí narození významného lomnického rodáka židovského původu, psychiatra a humanisty Lea Eitingera (12. 12. 1912 Lomnice – 15. 10. 1996 Oslo). V lomnické synagoze byla odhalena Eitingerova busta, probíhaly

Kostýmované noční prohlídky se těší velkému zájmu Lomnických i turistů. Foto autorka

komentované prohlídky památek, menší výstavy, hudební vystoupení a ochutnávky židovských specialit. Eitingerovské oslavy iniciované a koordinované okrašlovacím spolkem budou pokračovat během celého podzimu. Jejich součástí je listopadová brněnská mezinárodní konference, jíž se zúčastní významní norští psychiatři – Eitingerovi spolupracovníci a žáci, dále kulturologické kolokvium Reprezentace traumatu v literatuře a umění, filmový cyklus v kině Art nebo vydání knihy „Lékař pro život. Příběh Lea Eitingera“. Potěšující je zejména fakt, že se do tohoto projektu zapojila dlouhá řada dalších partnerů, počínaje městysem Lomnice přes Masarykovu univerzitu, Jihomoravský kraj a magistrát města Brna a konče norským ministerstvem zahraničních věcí. Věříme, že se „Eitingerův podzim“ stane platformou pro další bádání o osudech lomnických Židů a že do budoucna obohatí a rozšíří společenské a turistické aktivity v městysi.

Tradiční zakončení většiny spolkových akcí. Foto autorka

Projekty, plány a sny Lomnice je natolik inspirativní prostor, že by se zde našla náplň hned pro několik okrašlovacích spolků. Mezi naše plány patří založení dokumentačního centra obětí holocaustu na Tišnovsku, položení dalších kamenů zmizelých, už zmíněná úprava prostoru hraběcí hrobky s úchvatnou vyhlídkou nebo vytvoření informačního systému pro kulturní stezku. K „okrášlení“ láká i překvapivě rozsáhlé lomnické podzemí. Výzvou jsou další osobnosti spojené s Lomnicí, například architekt Otto Eisler nebo lékař a botanik František Pluskal Moravičanský. Rádi bychom také obnovili starou úvozovou cestu z Lomnice na Veselí. S trochou nadsázky se dá říct, že je skoro jedno, jakou činností se OSLO momentálně zabývá. Naší nejcennější devizou je totiž samo spolčování, tedy pobývání s lidmi, s nimiž si rozumíme a s nimiž děláme věci, jejichž největší smysl spočívá v tom, že je dělat nemusíme, ale chceme. Více informací o spolku i připravovaných akcích naleznete na internetových stránkách www.oslomnice.cz a www.eitinger.cz. Barbora Antonová členka Okrašlovacího spolku pro Lomnici a okolí

Téma

Lomnice je městys, který najdete zhruba 7 kilometrů severně od Tišnova. Okrašlovací spolek zde založila skupina místních občanů v lednu roku 2008 společně s několika příznivci z jiných míst. Od svého vzniku má spolek stále kolem 15 členů. Jednou z prvních akcí spolku bylo (téměř ikonické) čištění potoka Besének v lomnické oboře. Do této lokality se pravidelně vracíme: v letech 2009–2010 jsme vyčistili tzv. mýtinku od náletových dřevin, srovnali a odvodnili terén, vytvořili přístup k potoku a vysázeli lipovou alej. Lesy České republiky zbudovaly na mýtince přístřešek s informační tabulí, a na frekventované cyklistické stezce tak vzniklo příjemné odpočívadlo.

9

Téma Divadlo a tanec nejen pro prales Okrašlovací spolek při Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity je výjimečný tím, že má záštitu na akademické půdě a členskou základnu tvořenou především studenty a absolventy zmíněného oboru. Úctyhodná je i rozmanitá škála jeho činností. Od samého počátku se aktivity spolku zaměřují na podporu environmentálních a charitativních projektů u nás i jinde ve světě. Jednou z prvních a dlouhodobých byla „adopce na dálku“ indické studentky Swapny (v letech 2001–2010). Finance jsme získávali pořádáním dobročinných bazarů a část z nich byla investována i do výkupu bělokarpatského pralesa na Ščúrnici. Finance zasílané do Bílých Karpat byly však až do roku 2009 spíše symbolické, a proto jsme se rozhodli podniknout něco významného, co by vydělalo nejen dostatečné množství prostředků, ale zároveň by pomohlo obnovit zdravý a přirozený vztah lidí k lesům.

Stromová stínohra Inspirace přišla prostřednictvím novely „Muž, který sázel stromy“ z pera francouzského spisovatele Jeana Giona, kterou jsme se rozhodli dramaticky zpracovat formou stínového divadla. Poměrně banální historie zachycující setkání turisty a pastevce v pustých horách Provence nás velmi oslovila. Obsahovala totiž cosi hlubšího. Pastevec Elzéard Bouffier pracoval bez nároku na odměnu na díle, které proměnilo nejen tvář krajiny, ale i osud mnoha lidí. Sázel stromy! Okrašlovací spolek se proto vrhl do vyrábění velmi důmyslných loutek a následného zkoušení. Snaha ovládnout často vzpurné kartonové postavičky zabrala mnoho času, ale výsledek stál za to. Premiéra se konala v dubnu 2009 na Fakultě sociálních studií MU a následovala téměř desítka repríz po brněnských klubech a festivalech. Spolek měl také tu čest vystoupit s tímto představením při otevírání Kamenné, nejnovějšího pracoviště Lipky. Díky této iniciativě jsme vykoupili 250 m² bělokarpatského pralesa.

Téma

Pro záchranu bělokarpatského pralesa jsme se naučili vodit loutky. Foto Mgr. Martin Vyhnal

10

Benefiční okrašlovací plesy Pro indickou dívku Swapnu a prales Ščúrnica jsme také organizovali „okrašlovací plesy“ v kavárně Trojka v Brně. První ples na téma „Zelená elegance“ nás podpořil v tom, abychom se z něj pokusili udělat tradici. Následoval ples „masopustní“ (2011), jímž jsme se

zároveň snažili přiblížit venkovské zvyky a tradice. Bujaré veselí o půlnoci zakončil smutný průvod masek, které pochovaly basu jako symbol nastávajícího postu. Do půlnoci se však nikdo nepostil, a tak jsme z prodeje vlastnoručně vyrobených jednohubek, závinů a chlebíčků vykoupili dalších 350 m² pralesa. Zatím poslední ples s tématem „klondike“ neboli zlaté horečky se konal v únoru tohoto roku. V činnostech podporujících stromy umí být spolek i aktivní. Již ve svých počátcích je vysazoval například na dvorečku staré budovy FSS na ulici Gorkého v Brně nebo u hradu Špilberk. V posledních letech se společně s Rezekvítkem, sdružením pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, stará o třešňový sad na hradě Veveří a také převzal patronaci nad lípami, které někdo guerillově vysadil u křížku u budovy FSS na Komenského náměstí.

A další… Stálicí a významnou součástí spolkové činnosti je „okrašlování“ nejvíce frekventovaného patra FSS pořádáním různých výstav a k nim patřících vernisáží s kulturním programem. Výstavy mají vždy environmentální rozměr, a proto jste ve třetím patře fakulty mohli zhlédnout například fotografie „mladé divočiny“, odkazující k šumavské kauze, fotografie a části přírodnin v rámci výstavy výjimečného projektu Tajga Bezdězskaja autorů Daňhela, Meduny, Pokorného a Sádla, kteří zachytili specifickou krajinu okolí Bezdězu způsobem ovlivněným svou profesí, či výstavu obrazů malovaných přírodními materiály, jakými jsou například sáčky od vypitého čaje. Možnost setkávání nabízejí i bytové semináře, kterých se v Brně pod záštitou spolku konalo už celkem šest. Semináře si kladou za cíl poskytnout prostor pro intelektuální, umělecké a jiné projevy mladých lidí a přispět ke kultivovanému trávení jejich volného času. Výjimečnou aktivitou spolku, která dokonce iniciovala malý sociologický výzkum paní profesorky Hany Librové, byla symbolická participace na projektu Srdce pro Václava Havla. Pokud vás neminula iniciativa umělců Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy, vězte, že Okrašlovací spolek při KES FSS byl tím, kdo s pomocí Veřejné zeleně města Brna shromáždil asi 350 kg zbytků pietních svíček, které byly za pana prezidenta v Brně zapáleny. Členové spolku z nich pak s pomocí dalších ochotných dobrovolníků jeden lednový večer vyškrabovali vosk, který byl potom použit na tvorbu plastiky velkého voskového a otevřeného srdce. Nejistá budoucnost? Spolek nyní stojí před problémem, jak zachovat kontinuitu své členské základny. Členové spolku postupně ukončují studium a opouštějí svou alma mater. Spolek tedy postrádá onen charakteristický dlouhodobý vztah lokálních patriotů k místu svého působení, jako jej vidíme u ostatních okrašlovacích spolků. I to však můžeme nahlížet jako svého druhu přednost – každá generace okrašlovačů si svou náplň činnosti může určit po svém. Jaká bude ta příští? Mgr. Jan Blažek, Mgr. Anna Fischerová, Mgr. Gabriela Hájková, Mgr. Lukáš Kala členové spolku

2/2012

Téma Všichni běží na Veveří Že nevíte, o jaké Veveří běží? Mladý okrašlovací klub (MLOK) okrašluje na státním hradě Veveří. Rezekvítek započal spolupráci se státním hradem Veveří za pomoci rezekvítkových dobrovolníků a Okrašlovacího spolku při Katedře humanitní environmentalistiky FSS (dnes Katedra environmentálních studií) v roce 2008. Pustili jsme se do obnovy starého třešňového sadu u horní brány do hradu, kde jsme vyřezali nálety a mrtvé stromy a vysadili nové mladé třešně. Každé jaro se te můžete těšit z jejich sněhobílých květů. O sad samozřejmě dále pečujeme, a když v loňském roce vznikl při Rezekvítku neformální klub MLOK, začali jsme s kastelánem vymýšlet další plány a projekty, při kterých mohou dobrovolníci pomoci. V rámci projektu podpořeného Evropskou unií a Jihomoravským krajem v programu Mládež v akci jsme zorganizovali mezinárodní

iniciativu na pomoc hradu Veveří. Kromě Brňáků přijeli dobrovolníci ze Slovenska a Polska a během pěti srpnových dní jsme udělali spoustu práce. V minulosti byl kolem celého hradu rozvolněný lesopark s řadou pěšin a romantických zákoutí a k tomuto cíli postupně směřujeme. Pokračovali jsme tedy v letité práci osvobodit svahy od směsi akátů a různorodých křovin. Zároveň jsme započali s obnovou staré úvozové cesty, která vedla z hradu do blízkého statku Nový dvůr. Po cestě vede turistická značka, postupně ale mizí v sesuvech a křovinách. Pročistili jsme prvních asi 400 metrů stezky, osvobodili staletý dub tyčící se nad první zátočinou a vybudovali tu z akátového dřeva, vykáceného přímo na místě, lavičku k posezení a odpočinku návštěvníků. Dalším záměrem, podpořeným i Nadací Veronica, je probíhající dobrovolnické mapování kulturních a přírodních zajímavostí celého přírodního parku Podkomorské lesy – vznikne tak nejen databáze pozoruhodných míst, ale zároveň získáme podklady pro vymýšlení a realizaci dalších okrašlovacích projektů v této oblasti. Cílem každé dobře fungující občanské společnosti je úzká spolupráce občanů, samosprávy i státní správy na budování společného prostoru. Spolupráce na Veveří funguje a dílo se daří ku prospěchu občanů, městské části i státního hradu. Další okrašlovací projekty budou pokračovat, chcete-li se do nich zapojit, budeme rádi. Naše dobrovolnické akce najdete na www.rezekvitek.cz. Ing. Petr Laštůvka ředitel Rezekvítku

Okolí hradu Veveří okrašluje MLOK a skupina ochotných dobrovolníků. Foto archiv Rezekvítku

Fenomén guerilla gardening aneb Ozeleň svoje město S motykou a hráběmi uprostřed města? A ještě k tomu v noci?! I takový obrázek se může naskytnout obyvatelům či návštěvníkům světových velkoměst. A nejen těm. Guerillové neboli „partyzánské“ zahradničení je známé čím dál tím více lidem na různých místech světa.

Proč? A je to správné? Důvodů je celá paleta. Snaha okrášlit své okolí a zvelebit neudržované místo může být jedním z nich. Dál se nabízí nevšední trávení volného času s nádechem napětí nebo výzva v podobě uměleckého řešení vyhlédnutého plácku pro zeleň. Objevují se i důvody motivované společností, jakými jsou snaha poukázat na zacházení s veřejným prostorem a jakási výzva, abychom si míst kolem nás více všímali. V době, kdy nás obklopuje množství billboardů a dalších forem reklamy, může jít o zajímavé zastavení. Na wikipedii se například dočteme, že jde o „pozitivní formu společenského protestu proti nevšímavosti vůči špíně, nepořádku a celkově zanedbaným či zchátralým místům na veřejně přístupných prostorách“. Partyzánské zahradničení je tu tedy chápáno jako politicky motivovaná přímá akce, kdy se aktivisté ujmou opuštěné půdy k oživení veřejného prostoru.

V souvislosti s takovými aktivitami může vyvstat otázka jejich legitimnosti. Je pravda, že partyzánské zahradničení může být klasifikováno jako přestupek, nebo dokonce trestný čin (užívání či poškození cizí věci) a hrozit mohou peněžité pokuty i odnětí svobody do dvou let. Otázkou též je, kdo by v takovém případě trestní oznámení podal… Filozofií guerillového zahradničení totiž je okrášlit především zanedbané a veřejné prostory, nikoliv cílené rumiště svého souseda. Legitimnost a správnost jednání mají v tomto případě odlišné konotace.

Jak se stát guerillovým zahradníkem či zahradnicí? Na internetu můžete najít různé skupiny, tipy i návody. Můžete dělat předběžné průzkumy půdy na místě, kde byste chtěli sázet, abyste zvolili vhodné rostliny, nebo můžete vymyslet jen něco nárazového, co nebude potřebovat vaši další péči. Fenomén guerillových zásahů do veřejného prostoru, včetně těch zahradnických, už zkrátka není na okraji. Vnímán je i architekty, kteří s ním jako by začínají počítat. Podtrhuje to i letošní bienále architektury v Benátkách, kde mu byl v americkém pavilonu věnován značný prostor. Mgr. Gabriela Hájková environmentalistka a redaktorka Jihomoravských ekolistů Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Téma

I když začátek může znít poněkud konspirativně, nemusí být praxe až tak napínavá. Často se děje i za bílého dne, avšak bez vědomí majitele či správce pozemku. Sází se jednotlivé rostliny, zakládají se celé záhony, rozhazují se „semínkové bomby“ nebo se po městě rozestavují truhlíky a květináče, či dokonce staré boty nebo dámské kabelky naplněné zeminou či kompostem a osázené okrasnými květinami. Když to jde, zasadí se celý strom.

11

Téma Vzdělávací zahrada otevřená školám i veřejnosti Na severním svahu Špilberku, v samém centru města Brna, a současně v opuštěné divočině vzniká netradiční zahrada. Netradiční technologicky ojedinělou pasivní stavbou, výtvarně zpracovanými objekty vysvětlujícími přírodní procesy a také tím, že bude skutečně otevřená – školám i širší veřejnosti. Proto nese název Otevřená zahrada. Otevřeno tu bude pro návštěvníka, který přichází pro radu či inspiraci z oblasti zeleného stavění, ale i pro každého, kdo chce strávit volný čas hravým zkoumáním přírodních živlů. Pozemky, na nichž Otevřená zahrada leží, patří Nadaci Partnerství, která přišla v roce 2007 s myšlenkou spojit dostavbu svého areálu s vytvořením hravého vzdělávacího prostoru, jenž by nabízel možnost prozkoumávat přírodní zákonitosti a v širším pohledu hledat souvislosti mezi nimi a konceptem trvale udržitelného života. Tyto souvislosti přinesla do návrhu ústřední budova poradenského centra. Objekt bude po svém dokončení v říjnu letošního roku špičkovou ukázkou zelené architektury v prostředí města z pohledu hospodaření s energiemi, vodou i odpady, a také jednou z prvních administrativních budov v pasivním standardu v České republice.

Nechte se vést silami přírody V myšlenkách projektantů, pedagogů a výtvarníků se začala rýsovat zahrada čtyř živlů, tedy vody, vzduchu, slunce a země. Živly návštěvníka provedou po 12 stanovištích a nenechají ho na pochybách: člověk toho o přírodních dějích ví hodně, mnohé dokázal využít a ulehčit si život, ale svět budou vždycky ovládat síly přírody. Kupříkladu pro lidskou civilizaci bylo jistě výhodou využít širokou říční nivu, ale v upraveném korytě si už těžko poradíme s opravdu mohutnou záplavovou vlnou. Přeplněné regály v supermarketu nás nezbaví závislosti na potravních vztazích a půdě. Za snadno dostupnou a relativně levnou elektřinou nevidíme, že pochází většinou ze Slunce a že ta z fosilních paliv v sobě konzervuje uhlík z atmosféry dávných geologických ér. Časová osa nám ukáže, jak dlouhý úsek v historii planety patří člověku a proč řadu změn v živé i neživé přírodě nevnímáme. Vyjádření těchto myšlenek výtvarnou formou tak, aby byly pro návštěvníky dostatečně zábavné, poučné a snadno interpretovatelné, se chopila skupina výtvarníků z ateliéru Mgr. Art. Petra Koreckého.

Spolupracovali přitom nejen se zadavateli z Nadace Partnerství, ale také s týmem pedagogů z Lipky a s odborníky z Pedagogické fakulty MU. Navržené objekty umožní simulovat povodeň v ilustrativním vodním toku, posadit se do potravní pyramidy nebo doslova nahlédnout do půdních procesů. Bude možné vyzkoušet, kolik energie opravdu přináší větrné proudění nebo jak využít vlastnosti slunečního záření. Propojení s pasivní budovou ukáže odpadní voda čištěná v ukázkovém mokřadu, nahřívací ještěr propojený se solárními kolektory i funkční stanoviště věnované třídění odpadů. Pro žáky ze základních škol budou jednotlivá stanoviště navíc doplněna sadou výukových pomůcek. Žáci a učitelé se do areálu poprvé podívají na podzim tohoto roku. Pro veřejnost bude zahrada opravdu „otevřená“ na jaře. Rozsáhlý projekt byl podpořen z OP MŽP, tvorba vzdělávacích programů z OP VK a Nadace OKD. Ke vzdělávání bude využívána i budova poradenského centra.

Vydrží? Nepřeteče? Zkoumání chování vodního toku na jednom z vodních stanoviš . Kresba Mgr. David Fišer

Na obnovu čekají i další části kopce Špilberk Otevřená zahrada by se měla stát impulsem k úpravě a zpřístupnění celé, dnes bohužel zpustlé severní strany Špilberku, kterou až do 2. světové války zdobily udržované měš anské a klášterní zahrady. Po bombardování Brna a pozdějším vyvlastňování místních domů přestala být většina zahrad využívána a svahy postupně zarůstaly až do dnešní „městsky divoké“ podoby. Nadace Partnerství se snaží do projektu obnovy severních svahů zapojit místní obyvatele, vlastníky pozemků, podnikatele i řadu institucí formou komunitního plánování. Zdá se tedy, že by se sem mohl navrátit udržovaný sad i zeleninová a bylinková zahrada pro místní komunitu, ale také veřejnosti přístupná minifarma či psí výběh. Otevřeno by tedy v budoucnu neměla mít jen vzdělávací zahrada, ale celý severní svah Špilberku.

Téma

Kam si sednete vy? Vizualizace stanoviště s potravní pyramidou. Kresba Mgr. David Fišer

12

Mgr. Hana Mikulicová koordinátorka vzdělávacího konceptu Otevřené zahrady Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Ukázkové školní přírodní zahrady na jižní Moravě

2/2012

Téma V srpnu letošního roku po ukončení přeshraničního projektu Přírodní zahrady bez hranic se opět potvrdilo, že jižní Morava udává trend v oblasti zdravého životního stylu a ohleduplného a šetrného přístupu k okolní přírodě. Z celkového počtu 181 oceněných zahrad ve třech krajích sousedících s Dolním Rakouskem byla téměř polovina z Jihomoravského kraje. Ukázkových zahrad přístupných veřejnosti, a zejména ukázkových školních zahrad máme nadpoloviční většinu. Dává nám to jistou naději do budoucna, že podobných školních zahrad bude přibývat a že nám v nich porostou děti citlivě vnímající a respektující potřeby přírody, která nás obklopuje. Jednou snad bude jižní Morava nejenom krajinou vinohradů, ale i přírodních zahrad, jako je tomu u našich rakouských sousedů.

Kam se můžete zajet podívat za příklady dobré praxe ve školách a školkách? Oceněné školní zahrady představíme jen krátce, protože podrobnější informace a spoustu fotografií můžete najít na internetových stránkách www.prirodnizahrada.eu. Ale zcela jistě nejlepší je osobní

ZŠ Rousínov se může pochlubit záhony ve tvaru motýla. Mozaiková motýlí hlava slouží jako ptačí napajedlo. Foto autorka které byly vytvářeny a vedeny v přírodním duchu již před zhruba 10 až 15 lety, a certifikace a plaketa byly oceněním jejich dlouhodobé a soustavné péče o zahradu i děti v přírodním duchu. V letošním roce k nim přibyly ještě dvě ukázkové zahrady, jež sice nemají tak dlouhou tradici, ale rozhodně stojí za návštěvu. V ZŠ Břeclav, Slovácká 40, se snoubí zápal pedagoga s profesionalitou zahradnické firmy v tom nejlepším smyslu slova, a i když zahrada není velká, jsou zde velice zajímavým a atraktivním způsobem vytvořeny ukázkové biotopy a stanoviště. Vybudování zahrady bylo spojeno s velkými investicemi do sportovního areálu školy a je jen dobře, že nešli běžnou cestou tradičních parkových úprav.

návštěva a možnost přesvědčit se na vlastní oči, co nového v oceněných zahradách přibývá. Získáním plakety totiž všechno dění nekončí. Kde oceněné zahrady leží, můžete najít na Ekomapě Jihomoravského kraje na adrese www.veronica.cz/ekomapa. Jako první byly oceněny ukázkové zahrady v ZŠ a MŠ Lovčice, ZŠ a MŠ Boleradice, MŠ Neklež a MŠ Pastelky v Brně. Jsou to zahrady,

Ukázkové biotopy a stanoviště na Základní škole Slovácká v Břeclavi. Foto autorka

Cesta k zahradní plaketě Přibyly i další certifikované přírodní školní zahrady. Některým k adjektivu ukázkové chybí již jen malý krůček, některé jsou teprve na začátku cesty. Chcete-li zjistit, zda i vaše školní zahrada splňuje kritéria přírodní školní zahrady, najděte si na webu Lipky (www.lipka.cz) v sekci poradenství přihlášku a po jejím vyplnění získáte odpově . Certifikace školních zahrad budou pokračovat i po skončení projektu a plakety budou opět slavnostně předávány na konferencích Konev 2012 a Konvička 2013. Inspiraci můžete čerpat také na ukázkových přírodních zahradách tří lipkových pracoviš v Brně (na Rozmarýnku v Jundrově, na Lipové v Pisárkách a na Kamenné na Starém Brně), v zahradě přírodovědné stanice Kamenáčky v Brně-Židenicích nebo třeba ve včelařském arboretu v Lužici a v mnoha dalších veřejně přístupných zahradách. Ing. Dana Křivánková pedagogická pracovnice a poradkyně pro školní přírodní zahrady Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Téma

Děti v Mateřské škole Pastelky mají přírodu skutečně na dosah. Foto archiv MŠ Pastelky

ZŠ Rousínov je zase krásnou ukázkou nakažlivosti jednoho zapáleného pedagoga, který dokázal nadchnout nejen své kolegy, žáky a jejich rodiče, ale i radnici a místní firmy. Zahradu začali budovat před třemi roky a s minimálními finančními vklady za pomoci veřejnosti vytvořili přírodní oázu uprostřed městské zástavby. Kromě přírodních prvků a biotopů se jim podařilo vytvořit i vhodné zázemí pro výuku se spoustou netradičních pomůcek, a přenést tak do zahrady i výuku nepřírodovědných předmětů.

13

Okénko pro školy Zahrada léčí Zahrada má mnoho podob i funkcí – od produkční přes estetickou a vzdělávací až po relaxační. V současném pojetí se zahrady stávají obytným prostorem pod širým nebem. Ne každý ale ví, že zahrada má i vysokou terapeutickou hodnotu. Už samotný pobyt v přirozené zeleni uklidňuje, pomáhá odbourávat stres a uvolňuje. Barvy, vůně a zvuky v zahradě tvoří harmonický celek, který má na lidskou mysl i tělo blahodárný účinek. Zdraví lidé si bonusy pobytu na zahradě uvědomují a vědomě je vyhledávají, ale ještě větší význam mají zahrady pro ty, kteří o tom mnohdy ani nevědí. Většinou jsou to lidé s nějakým omezením, a již zdravotním, věkovým nebo i sociálním. Zahradní terapie aneb sociální zapojení a inkluze prostřednictvím zahradně-terapeutických opatření a aktivizací je přeshraniční projekt, který nyní realizuje Lipka. Jedná se o pilotní projekt v České republice, na kterém Lipka spolupracuje s Fakultní nemocnicí Bohunice. Dalšími zapojenými partnery jsou Domov seniorů Mistra Křiš ana Prachatice, Spolek na ochranu přírody Občané a životní prostředí – Natur im Garten se sídlem v St. Pölten, Hochschule für Agrar- und Umweltpädagogik se sídlem ve Vídni a vedoucí partner projektu Chaloupky, o. p. s., z kraje Vysočina. Cílem projektu je šíření povědomí o terapeutických zahradách a jejich budování podle správných principů. Na pracovištích Jezírko a Rozmarýnek budou zahrady upraveny bezbariérově a budou v nich vybudovány terapeutické a relaxační prvky. Zároveň budou vytvořeny výukové i volnočasové programy v terapeutických zahradách pro cílové skupiny, primárně pro znevýhodněné děti a mládež, zejména pro nevidomé, ale i pro skupiny s dalšími handicapy. Pro upevnění a stanovení zásad a odborných termínů nového oboru zahradní terapie plánujeme vydat několik publikací, které se budou zabývat praktickými radami a postupy pro prostředí terapeutických

Na Lipce bude vytvořen také koncept komponovaných programů pro seniory. Foto autorka zahrad. Měly by sloužit jako metodický materiál pro práci s cílovými skupinami i pro odbornou veřejnost. Projekt je podpořen z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu „Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007–2013“. Ing. Dana Křivánková pedagogická pracovnice a realizátorka projektu Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Rakouští a čeští učitelé se budou společně vzdělávat v environmentální výchově

Okénko pro školy

Učení v přírodě a o přírodě bude hlavním tématem kurzů pro české i rakouské pedagogy, které jsou jednou z aktivit realizovaných v česko-rakouském projektu ACT WELLL! Pro jihomoravské pedagogy zajišuje kurzy Lipka.

14

Kurzy umožní pedagogům z obou zemí poznat, jak probíhá environmentální výchova u blízkých sousedů, seznámí je s nejnovějšími metodami a poznatky v oblasti terénní výuky a v neposlední řadě je povzbudí k pobytu s dětmi venku a poskytnou jim prostředky k tomu, aby mohli v dětech podporovat zvídavý přístup k přírodě.

PhDr. Dušanem Bartůňkem si zase natrénují lektorské dovednosti potřebné pro terénní výuku a prostřednictvím psychologa PhDr. Marka Hermana se dozvědí, jak vnímají okolní svět předškolní děti. Pedagogové si na semináři také vyzkoušejí metodu terénního vyučování různých předmětů s tajemným názvem „questing“.

Lidé potřebují pobyt v přírodě v každém věku. Děti přírodu vnímají již v raném dětství a nacházejí v ní podněty potřebné pro svůj další vývoj. Jako každý vztah se i vztah k přírodě buduje postupně – od rozvíjení obdivu a citlivosti ke všemu živému přes zkoumání přírodních zákonitostí až k řešení aktuálních problémů životního prostředí. Proto i kurzy, které budou v rámci projektu realizovány, budou tři – pro pedagogy mateřských škol, 1. stupně ZŠ a 2. stupně ZŠ, tedy s ohledem na cílovou skupinu dětí a žáků, se kterou učitelé pracují.

Pedagogové budou mít také možnost seznámit se s nově vznikajícími výukovými a herními prvky během exkurzí do všech tří partnerských organizací spolupracujících na projektu.

Pro účastníky jsou připraveny semináře, kde budou například společně s předním českým ekopsychologem PhDr. Janem Krajhanzlem, Ph.D. přemýšlet nad tím, jak podporovat odpovědnost školáků k životnímu prostředí. S lektorem mezinárodních kurzů Outdoor Environmental Education and Outdoor Life na univerzitě ve švédském Linköpingu

Projektem ACT WELLL! (Austrian Czech Team Widens Evocative Life Long Learning) Lipka zahájila svoji první přeshraniční spolupráci s rakouským partnerem Umweltildung Wien za účasti dalšího partnera z kraje Vysočina, střediska ekologické výchovy Chaloupky, o. p. s. Projekt ACT WELLL! byl podpořen operačním programem Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007–2013. Mgr. Kateřina Řeháková pedagogická pracovnice Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Netradiční výukové programy z dílny Lipky

2/2012

Okénko pro školy V rámci projektu Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední školy vznikají na pracovišti Lipky Kamenná čtyři nové výukové programy pro středoškoláky. V příštím roce budou organizovány vzdělávací semináře pro zájemce ze škol a z center ekologické výchovy, aby si nové metodiky osvojili a mohli je vyučovat na svých pracovištích. Díky projektu, který spolufinancuje Evropský sociální fond a státní rozpočet ČR, je účast na seminářích pro pedagogy bezplatná. Prostřednictvím programu nazvaného „Mobil – co nelze vyčíst z displeje“ se žáci seznámí s environmentálními, sociálními a ekonomickými aspekty výroby a prodeje elektroniky. Na základě předmětu denní potřeby poznají negativní dopady nadspotřeby elektroniky. Prostřednictvím dalšího programu se žáci přenesou do vzdálených koutů vesmíru, kde se pokusí připravit životní podmínky pro uprchlíky ze zdevastované Země. Objem vesmírných lodí je však limitován, a tak

žáci musejí dobře volit, jaký materiál s sebou vezmou. Díky tomuto programu o regulačních ekosystémových službách poznají hodnotu služeb, které nám příroda zdarma poskytuje. Zvláště poté, co pochopí, že záběry, které byly prezentovány jako snímky ze vzdálené planety, ve skutečnosti pocházejí z narušených ekosystémů na Zemi. Cílem výukových programů však nebude jen představení neutěšených podmínek. Právě naopak – vždy se snažíme nastínit řešení. V tomto směru je vlajkovou lodí program o občanské angažovanosti, kde žákům ukazujeme několik způsobů, jak mohou z pozice občana bránit vlastní, veřejný, environmentální či krajinářský zájem. Poslední z připravovaných programů se zaměřuje na střední odborná učiliště, zejména na obory spojené s gastronomií. Programy učňům představí nové souvislosti produkce a zpracování potravin. Zájemci o bližší informace se mohou obrátit na koordinátorku projektu Mgr. et Bc. Hanu Klenovskou ([email protected]). Mgr. Lukáš Kala odborný pracovník Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Během podzimu budou všechny výukové programy dokončeny a ověřeny pilotáží. Foto archiv Lipky

Téma krajiny čtyřikrát jinak Téma krajiny spojuje hned několik publikací, které v nedávné době vydalo Ediční centrum Lipky. Přijměte pozvání do našeho nového e-shopu na stránkách www.lipka.cz a vyberte si z postupně se rozšiřující nabídky, která se vždy snaží být zároveň poučná i zábavná.

Za příběhem krajiny Publikace ojedinělým způsobem spojuje teorii s praxí. Teoretická část se věnuje krajinným tématům, ke kterým nabízí spoustu námětů pro školní i mimoškolní činnosti. Dobrou teoretickou základnu doplňuje návod k realizaci školního projektu, a mimořádně ji oživují poutavé literární příběhy na téma krajiny, které jsou pro snazší přípravu učitelů uloženy také na CD. Čtivé příběhy mohou sloužit jako motivace k žákovskému projektu, k propojení přírodovědných předmětů s výukou českého jazyka nebo jako inspirace pro vlastní

literární tvorbu žáků. Autorkami teoretické části publikace jsou Adéla Češková a Lenka Kvasničková, příběhy pocházejí z pera Viléma Řiháčka a Tomáše Háčka.

Krajina v obrazech Pokud chceme pochopit současný stav krajiny na našem území, musíme svou pozornost obrátit nejprve do minulosti, kdy se v krajině ocitl člověk. Pohled do historie přitom nemusí být nikterak nudný. Krajina v obrazech je výuková pomůcka, která se snaží představit žákům zábavnou formou vývoj krajiny a vliv člověka na ni na území střední Evropy. Příručku, kterou lze využít nejen v hodinách dějepisu, ale i v mimoškolní výchově, připravil kolektiv autorů Lipky v čele s Lenkou Kvasničkovou. Mgr. Lucie Krejčí redaktorka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Okénko pro školy

Informace o problémech týkajících se našeho životního prostředí se k nám dostávají stále naléhavěji a z různých zdrojů. Často je velmi těžké umět se v nich zorientovat. Již dříve jsme vám představovali teoretickou příručku Vývoj krajiny v České republice a výukovou pomůcku Uzdravme krajinu. Nyní mají především učitelé možnost svou sbírku materiálů na téma krajiny rozšířit.

15

Představuje se škola Inspirativní přírodní učebna v ZŠ T. G. Masaryka v Šardicích Základní škola v malebném kraji Moravského Slovácka vzdělává v devíti ročnících zhruba 180 žáků, většinou místní děti. Žáci i učitelé žijí duchem folklorních tradic a v úzké návaznosti na přírodu a životní prostředí. Poloha školy nebyla pro vyučování environmentální výuky ideální, a tak se učitelé s dětmi rozhodli z obyčejné školní zahrady společnými silami vytvořit přírodní učebnu. Šardice se nacházejí v okrese Hodonín, asi 10 kilometrů od Kyjova. Místní škola byla slavnostně otevřena roku 1928. Budova školy stojí ve středu obce v klidné lokalitě. Naproti školy je park s dětským hřištěm a v blízkém okolí voní pole a vinohrady. V posledních letech prochází celá budova školy postoupnou rekonstrukcí.

Bylinková spirála a v pozadí altán, který je dominantou celé zahrady. Foto Mgr. Jiří Novotný Základní škola T. G. Masaryka je zaměřená na ekologickou výchovu, výuku cizích jazyků a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V budově školy je devět kmenových tříd, několik odborných učeben s interaktivními tabulemi, keramická dílna a víceúčelový školní klub vybavený audiovizuální technikou, který slouží současně jako učebna, informační centrum s PC, žákovská knihovna a v odpoledních hodinách i jako školní družina. V areálu školy se nachází také hřiště a zahrada.

Představuje se škola

EVVO ve škole Počátky environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty byly na naší škole spíše nesmělými krůčky do neznáma, ale postupně jsme začali spolupracovat s různými ekologickými středisky. Nejpřínosnější však bylo, že jsme dokázali spolupracovat my samotní – pedagogové naší školy. Jsme zapojeni do projektu sítě škol M.R.K.E.V., stali jsme se členy mezinárodního programu Ekoškola, projektu Ekopolis, Recyklohraní a dále jsme se přihlásili do projektu Školní přírodní zahrady. Spolupracujeme s VIS Bílé Karpaty, s brněnskou Lipkou – školským zařízením pro environmentální vzdělávání a s blízkými firmami.

16

Příroda na dosah lavice Kromě spolupráce se středisky ekologické výchovy si tvoříme i vlastní výukové programy. Každý školní rok se věnujeme jednomu tématu, v uplynulých letech to byla například témata Co o vodě nevíme, Bylinkářka, Co vyprávěl starý strom, Proč třídíme odpady a další. Pravidelně dvakrát ročně pořádáme pro celou obec sběr papíru. Výtěžek používáme nejen pro potřeby dětí ve škole, ale i pro charitativní účely. V minulých letech jsme sponzorovali zvířátka v Zoo Hodonín, dětské oddělení v Nemocnici Kyjov a adoptovali jsme africkou holčičku Adamu z Guiney.

Protože poloha školy bohužel není pro ekologickou výchovu ideální, chtěli jsme naše žáky více spojit s přírodou. Rozhodli jsme se tedy pro rekonstrukci stávající školní zahrady. V letech 2009 až 2010 jsme ve spolupráci s obcí Šardice vypracovali projekt pod názvem Příroda na dosah lavice. Jeho cílem bylo přebudovat stávající a nevyhovující zahradu na školní přírodní učebnu umožňující výrazné zkvalitnění environmentální výuky, sjednocení teoretických poznatků dětí s citovými a smyslovými prožitky a jejich spojení s praktickými činnostmi. Díky nové přírodní učebně se nám nyní lépe daří rozvíjet u dětí tvořivý vztah k přírodě. Výuka mimo školní lavice probíhá hravou formou a děti si ji oblíbily. Nenásilně je vedeme k odpovědnému chování při pobytu i práci na zahradě. Žáci se zapojují do činnostního učení o sadařství a pěstování rostlin. V neposlední řadě jsme díky venkovní učebně vytvořili estetické prostředí v areálu školy.

Do zahrady za jazyky i matematikou Na budování přírodní učebny se podíleli nejen specializované firmy, ale i pracovníci obce a samotní žáci. V současné době je zahrada zrekonstruovaná. Naleznete zde altán, který je dominantou celé zahrady, stinnou učebnu, bylinkovou spirálu, hmatovou stezku, kamennou zídku s trvalkami, luční kruhy, jabloňový sad a pythagorejské zeleninové záhony. Nezapomněli jsme ani na zvířátka. Žáci v rámci ekologického kroužku a pracovních činností vytvořili hmyzí hotel, ptačí budky a krmítka. Zahrada je pedagogy a žáky využívána v různých předmětech. Kromě pěstitelských pracích a pracovních činností je zde vyučována například i matematika. Žáci zde vyhledávají geometrické tvary, měří, počítají obvody a obsahy a na pythagorejských záhonech si názorně demonstrují Pythagorovu větu. Výuka češtiny i cizích jazyků nezůstává pozadu, žáci si v zahradě procvičují a prohlubují slovní zásobu. V rámci vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a příroda nám zahrada poskytuje velké množství aktivit: práci s klíčem a atlasem, pozorování, práci s pracovními listy či učení všemi smysly.

Pythagorejské záhony slouží k pěstování zeleniny a zároveň i k výuce matematiky. Foto autorka Díky usilovné práci zaměstnanců školy, velké podpoře zřizovatele školy a spolupráci s různými subjekty naše zahrada vzkvétá nejen v našich očích. Více informací o naší škole naleznete na www.zstgm.sardice.cz. Mgr. Martina Králíková učitelka a koordinátorka EVVO Základní škola T. G. Masaryka Šardice

2/2012

Představuje se obec V Podomí oživujeme tradice i spolupráci V oblasti Drahanské vrchoviny, 35 kilometrů severovýchodně od Brna, leží obec Podomí. Díky dotacím a spolupráci obecního úřadu, místní školy, občanských sdružení, spolků i ochotných dobrovolníků se v posledních letech daří zvelebovat obec i její blízké okolí.

(Z písně Až jednou zavolám, hudba J. Špidla, text J. Řičánek, 1987) První zmínka o obci se váže k roku 1349, kdy si ji tehdy ještě pod názvem Boda koupil společně s dalšími dvory Vok z Holštejna. Lesy, kterými je Podomí obklopené, ukrývají několik zaniklých středověkých osad, z nichž nejvýjimečnější je Hamlíkov, považovaný za ves, do níž v roce 1284 odvedl krysař z Hameln mladé lidi. Ve skutečnosti se jednalo o lokátora, který přiváděl nové osadníky do neosídlených oblastí Moravy. Téměř sedm desítek zaniklých středověkých osad na Drahanské vrchovině v 2. polovině 20. století vyhledal a zdokumentoval rodák z Podomí, profesor MUDr. Ervín Černý-Křetínský, DrSc., jehož nedožité sté narozeniny si připomeneme v příštím roce.

Krajina dokořán Krajina dokořán je název projektu, na jehož realizaci jsme v loňském roce získali dotaci od Jihomoravského kraje. Cílem bylo vymezit pro veřejnost atraktivní přírodní či antropogenní prvky v krajině a zvýšit zájem o ně. Do realizace byla zapojena místní základní škola, spolky, sdružení i samotní občané. Projekt byl rozdělen na několik částí. V soutěži „Jak vidíte Podomí“ soutěžící psali příběhy, malovali nebo fotografovali místa, která se jim v Podomí a okolí líbí, nebo naopak nelíbí, a dávali podněty, co by na nich změnili. Na společné procházce starostky s občany, zejména se seniory, maminkami a jejich dětmi, jsme vytipovali lokality s pěkným výhledem do krajiny, kam jsme následně umístili lavičky. Upravili jsme cestu ke studánce U Habrového stání a její okolí. Poslední aktivitou byla výsadba stromečků kolem vycházkové trasy, tzv. „eurocesty“. Ta se stala oblíbeným místem nejen pro občany, ale také pro děti z místní základní a mateřské školy. Na podzim loňského roku v její bezprostřední blízkosti vyrostla nová zvonička, kterou obci předala skupina De ja vu (skupina, která vzešla z Lipnické prázdninové školy pro účastníky starší padesáti let). Zapadla do rázu krajiny a celého prostoru tak, jako by tam byla odjakživa. Když fouká vítr správným směrem, můžete slyšet až ve vesnici, jak si na ni s radostí kolemjdoucí zazvoní. Základní a mateřská škola Podomí Díky více než dvacetileté tradici v oblasti EVVO je podomská základní škola vyhledávána jako příklad dobré praxe. Má vlastní učitelské přírodovědné portfolio, jež je součástí Regionálního přírodovědného portfolia, které společně vytvořily čtyři sousední základní školy (Podomí, Lipovec, Ostrov u Macochy, Sloup). Obsahem portfolia jsou především metodiky projektů pro žáky, kteří mapují přírodní zajímavosti v okolí obce, podnikají expedice, exkurze a provádějí výzkumy nejen v okolí Podomí, ale v rámci celého regionu. V roce 2008 proběhla „Revitalizace pláště budovy ZŠ a MŠ Podomí“, díky níž došlo k výraznému poklesu emisí CO2 a k úspoře energie. Projekt zahrnoval zateplení obvodových stěn, výměnu zbývajících oken a zateplení stropu nad nejvyšším podlažím.

Třídění i kompostování V obci jsou dvě hnízda s nádobami na tříděný odpad včetně nádoby na vyřazená elektrická zařízení. Dvakrát ročně je organizován odvoz nebezpečného odpadu, odpadu z domácností a jedenkrát do roka sběr starého železa. Protože obec dříve velmi trápily podzimní a jarní úklidy zahrad s následným pálením suchého i vlhkého zahradního odpadu, zapojili jsme se do projektu „Kompostárna Krásensko“. Pozitivních výsledků celého projektu je hned několik: občané přestali pálit zahradní odpad, což se výrazně projevilo na ovzduší v obci, mají uklizené dvory a zahrádky a příjemný je i výsledek celého procesu – kompost pro občany zdarma.

Nová zvonička zapadla do rázu krajiny, jako by tam byla odjakživa. Foto Karel Gregor Co v naší obci bohužel stále chybí, je kanalizace a čistička odpadních vod. V loňském roce se nám podařilo získat stavební povolení k projektové dokumentaci a letos jsme zažádali o dotaci ze Státního fondu životního prostředí. Vyřešení problémů s odpadními vodami by přispělo i k oživení turistiky, nebo místní tzv. Rájecký rybník obklopený druhově pestrými lesy by se proměnil v rekreační místo s působivými krajinnými sceneriemi. Pravidelně udržujeme veřejná prostranství a na letošní i příští rok už máme připravené další rozmanité projekty. Jedním z nich je zbudování výstavní místnosti v budově obecního úřadu, která bude patřit významným rodákům, historii i tradicím obce. Za velmi důležité považujeme znovuobnovení a zachování kulturního a společenského života. Každoročně organizujeme ostatkový průvod, pálíme čarodějnice, vyrábíme kraslice a pleteme adventní věnečky. Lidé z Podomí i okolí si oblíbili již tradiční adventní dílny, které více než deset roků organizuje místní občanské sdružení Barvínek ve spolupráci se spoustou ochotných dobrovolníků. Velmi si vážíme spolupráce členů OS Barvínek, Mysliveckého sdružení Kojál Krásensko, Jednotky sboru dobrovolných hasičů, organizace Sokol, zaměstnanců Základní a mateřské školy Podomí a místních občanů, kterým záleží na rozvoji obce. Bez nich bychom nemohli být tím Podomím, jakým jsme. Kateřina Ševčíková, DiS. starostka obce

Představuje se obec

„Až jednou zavolám, kde jsi, vesničko, chráněná lesy, hned se mi vybaví stráně a otavy a stuhy ukrytých cest. Přes keře, přes stromy, k rodnému Podomí znovu zas budou mne vést.“

17

Inspirace z jiných krajů Exkurze do Slovinska Slovinsko je malá země, kterou většina z českých turistů zná pouze díky tomu, že přes ni projížděla cestou do Chorvatska. Ale to je škoda, protože i přes svoji nevelkou rozlohu ukrývá přírodní i kulturní skvosty. V dubnu tohoto roku pořádala Lipka pro svoje pedagogické pracovníky nevšední exkurzi zaměřenou především na environmentální výchovu. Na co kladou Slovinci důraz při vzdělávání a výchově, nám prozradila jedna z organizátorek akce Vla ka Kolářová. Va ko, proč si Lipka letos zvolila za zdroj inspirace právě Slovinsko? Se Slovinci jsme v kontaktu již více let – organizaci Center šolskih in obšolskih dejavnosti (CŠOD, Centrum školních a mimoškolních činností) jsem měla možnost navštívit už v době studií a před čtyřmi lety jsem absolvovala týdenní výměnný pobyt pro pedagogy. Později se můj kolega z Lipky zúčastnil tamní konference o terénní environmentální výchově a v minulém roce ve slovinských střediscích pracovala výborná externí pracovnice Lipky. Na základě všech těchto zkušeností jsme se shodli, že by studijní pobyt pro více zaměstnanců Lipky mohl být inspirujícím a obohacujícím.

Udělali jste si během exkurze čas na nějaké sportovní aktivity i vy? Sportovní aktivity jsou součástí výuky středisek, takže i naši pedagogové měli možnost vyrazit na kolech či lodích podél pobřeží, jakožto součást odborného přírodovědného a geografického programu.

Během všech svých návštěv této země jsi jistě měla možnost poznat důkladně její obyvatele i kulturu. Jací jsou místní lidé? Podle mé zkušenosti jsou velmi lidští a srdeční a váží si i nejmenší zajímavosti, kulturní památky či přírodního bohatství. Je zde cítit jižní temperament. Fascinuje mě obrovská jazyková rozmanitost jejich nářečí, libozvučnost jazyka i množství výborných na místo vázaných kulinářských specialit. Ekologická organizace, kterou jste navštívili, je státní. Jak úzce spolupracuje se školami? CŠOD je státní nezisková organizace. Má 23 pobytových a 13 denních středisek po celé zemi. My jsme navštívili 5 z nich. Podstatné je, že dle zákona musí každý žák během školní docházky strávit nejméně dva týdenní pobyty ve škole v přírodě. Mnoho škol však tuto povinnost překračuje a třídy vyrážejí do středisek každoročně.

Inspirace z jiných krajů

Co Tě ve srovnání s českými středisky zaujalo? Šíře záběru a témat, mezioborový přesah. Vzdělávání a výchova není úzce zaměřena „pouze“ na ekologickou výchovu, ale přesahuje do témat místně historických, kulturních i sociálních. Zabývá se daným prostředím komplexně. Například dům Kavka leží na hranici s Itálií, kde probíhala bojová linie fronty během 1. světové války. Takže žáci se tu nezabývají pouze čistotou prostředí, geologií či botanikou, ale i pozůstatky vlastní minulosti. Zkuste si na vlastní kůži strávit čas v zákopu nebo hloubit chodbu. Je to rozhodně jiná zkušenost než číst odstavce v učebnici. Součástí výuky je pak ve stejné míře sport – tedy aktivity v přírodě, při kterých se žáci učí bezpečně pohybovat v přírodě, a už po vlastních nohou, na lodích, kolech, lyžích nebo na koni.

18

A bylo i něco, co Tě naopak nepříjemně překvapilo? Bohužel ano. Věděla jsem, že střediska mají dopodrobna zpracované učební plány a pojmenované cíle každého výukového bloku (podobně jako v našem ŠVP). Očekávala jsem tedy, že uvidím, jak se tyto cíle naplňují moderními aktivizujícími terénními metodami. Ale bohužel se v některých případech ukázalo, že normy vedly ke svázání tvořivosti a vnitřní motivace pedagogů, že prostě udělají přesně jen to, co je třeba, a nic navíc. Poznala jsem, že kvantita odučených žáků a hodin podle přesných norem nemusí vést ke zkvalitnění výuky.

Díky opakovaným týdenním pobytům v přírodě mají žáci možnost dobře poznat vlastní zemi a její rozmanitost. Foto archiv Lipky

Jak konkrétně ovlivnila exkurze Tebe? Budeš po návratu po mateřské dovolené něco měnit ve své pedagogické práci? Již delší dobu mám vizi, ke které mě inspirovala právě střediska ve Slovinsku. Moc bych si přála ve spolupráci s ostatními českými středisky (a Pavučinou) vytvořit nabídku například čtyřletých cyklů, které by školy mohly zapracovat do svého ŠVP. Během čtyř let by tak žáci jedné třídy postupně navštívili přírodně i kulturně odlišná střediska v ČR, a měli by tak možnost poznávat krásu a bohatství životního prostředí vlastní země pod vedením někoho, kdo konkrétní místo a jeho historii i tradice zná a má rád. Vždy je rozdíl prožít pravou skutečnou tmu v Býčí skále Moravského krasu s jejím paleontologickým odkazem, vidět obnovující se přírodu po kůrovcové kalamitě na Šumavě a přemýšlet o jejích souvislostech, rozmýšlet o historii kraje v podkrkonošské části Sudet nebo sjíždět část řeky Moravy v Litovelském Pomoraví a přemýšlet o vlivu bobra na krajinu i život člověka… Mnoho Čechů Slovinskem pouze bez většího zájmu projíždí. Mohla bys na závěr dát těmto turistům nějaký tip, kde se po cestě zastavit, aby ze Slovinska viděli něco více než jen šedé silnice? Ve Slovinsku je mnoho krásných míst, já se však nejraději vracím do typicky krasové oblasti škocjanských jeskyní (Park Škocjanske jame), protože kromě úchvatných veřejnosti přístupných jeskyní (pod ochranou UNESCO) se mi zde líbí ohromná členitost reliéfu, tradice vinařství i výroby domácí sušené šunky, sýra a chleba, a hlavně rozmanitost často vzácných rostlinných a živočišných druhů v těsné blízkosti člověka. Mgr. Vladislava Kolářová, pedagogická pracovnice otázky kladla Mgr. Lucie Krejčí, redaktorka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

2/2012

Inspirace z jiných krajů V meste za ohradou Novovznikajúci olomoucký projekt Zaohrada smeruje k vytvoreniu priestoru pre neformálne stretávanie. Základnou ideou je spoločná starostlivos o miesto. Vz ah ku krajine a silnejšie puto k pôde sú témy, ktoré sa často objavujú v diskusiách a článkoch nielen mladých udí. Väčšinou s nostalgickým nádychom a idylizovaním minulosti, kedy bol človek súčas ou prírodných cyklov a mal silné väzby na miesto, kde dokázal vea vecí ovplyvni . V dobe, kedy ponohospodárska pôda mizne pod asfaltom a človek je v krajine prítomný len prostredníctvom zmien, ktoré v nej robí, je takéto zamyslenie na mieste. Je však potrebné zača uvažova v kontexte urbanizovaného sveta. Jednou z reakcií na súčasné zmeny je i fenomén záhradničenia v mestách. Záhradu, ktorá dočasne oživí nevyužívaný pozemok v centre Olomouca, sme sa rozhodli vytvori i my. Zatia sme na začiatku.

Priestor pre udi a myšlienky Zvolili sme si koncept mestskej záhrady s úžitkovým i okrasným zameraním. Dôraz pritom kladieme na environemntálny rozmer. Dlhodobo nevyužitá plocha nadobudne nový význam, získa dočasný účel, zmení vzhad a do centra mesta vnesie nový hybný moment. u om umožní nadviaza nový vz ah medzi sebou navzájom i k miestu, kde žijú. Náš tým zahŕňa udí rôznorodého zamerania so záujmom o udržatené a alternatívne mestá a mestskú prírodu, záhradnú architektúru, permakultúru či žurnalistiku. Cez absolventov štúdia humanitnej environmentalistiky až po divadeníkov so širokým profesným záberom.

Na projekt nazeráme z rozdielnych uhlov pohadu a dúfame, že sa nám tak podarí vytvori miesto, ktoré oživí Olomouc v mnohých rôznych ohadoch a ktoré bude prí ažlivé naprieč generáciami i životným štýlom. Podstatnú rolu v Zaohrade hraje zamýšaný cyklus workshopov, prednášok a besied, ku ktorých vedeniu sme pozvali architektov, environmentalistov, prírodovedcov, záhradníkov, záhradných architektov aj umelcov. Diene budú smerova k rôznemu uvažovaniu o danom priestore (kam a ako sa môže rozvíja ), jeho zabývanie (výroba nábytku pod otvorené nebo), venova sa budeme tiež permakultúrnemu zahradničeniu, kompostovaniu, koseniu trávy či recyklovanému umeniu. Počítame pritom s aktívnym záujmom udí o záhradníčenie v areáli a s celoročnou ponukou tvorivých dielní. Stále však stojíme v začiatkoch a hadáme rôzne inšpirácie z už zavedených záhrad po celom svete. Príkladov je viac než dos a získali sme i praktické skúsenosti zo školských a komunitných záhrad, napríklad vo Viedni, anglickom Readingu či nórskom Stavangeri, kde sme boli na stáži. To nás motivuje a ukazuje, čo všetko sa dá zvládnu . V súčasnosti dokončujeme dramaturgiu dielní a zháňame peniaze. Plánujeme tiež vytvori webstránky a uvies Zaohradu na sociálne siete, aby sme predstavili projekt širšej verejnosti a vytvorili dobrovonícku základňu. Mgr. Katarína Kohányiová, Mgr. Radoslava Krylová, Bc. Jana Zuntychová, Mgr. Ondřej Zuntych, Bc. Jan Žůrek zakladajúci členovia

S udržitelnou energií do dalších let Jako by nestačilo, že má každý rok jiné číslo, rozšířil se v posledních letech zvyk každý z nich věnovat nějakému tématu. A tak si letos v Evropě připomínáme aktivní stárnutí a v Indonésii zase rok ochrany nosorožích rohů. Jelikož OSN je organizací řešící problémy celého světa, občas se stane, že jeden rok připadá více tématům. Rok 2012 se stal ještě rokem družstevnictví a rokem udržitelné energie pro všechny. Poj me se na ten poslední blíže podívat.

Elektřina pro každého Symbolem roku udržitelné energie pro všechny se stal solární panel. Obnovitelné zdroje energie by totiž mohly přispět zároveň ke zmírňování chudoby a k udržitelnému rozvoji méně vyspělých zemí. Fázi špinavých fosilních zdrojů, na kterých stojí naše „vyspělá“ civilizace, by tak mohly tyto státy zcela přeskočit. OSN si stanovila cíle, že do roku 2030 by měl mít každý člověk přístup k elektřině a na dvojnásobek by měly vystoupat jak podíl obnovitelných zdrojů na celosvětovém energetickém mixu, tak energetická účinnost. Cíle jsou to jistě pěkné, doufejme tedy, že se je podaří naplnit lépe než rozvojové cíle tisíciletí (MDGs). Situace zatím vypadá celkem optimisticky. Během roku se k iniciativě přihlásilo již více než 50 zemí světa a soukromé společnosti

slíbily investice ve výši 50 miliard dolarů. To je jistě skvělý začátek. Musíme si ale počkat na to, co skutečně kampaň přinese. Z několika hledisek je totiž tento projekt poněkud sporný.

Jiná cesta Energetická chudoba je v dnešním světě skutečně velikým problémem, to nelze zpochybňovat. Je ale škoda, že OSN k této problematice přistupuje opět euroamerickým způsobem neboli „my víme, co je pro vás dobré“, který již několikrát v rozvojové problematice selhal. Vzpomeňme jen na program strukturálních úprav. Je tedy otázkou, zda by peníze určené na celkem drahé obnovitelné zdroje elektřiny nebyly účelněji vynaloženy na lokální podporu místních a přiměřených technologií (appropriate technologies), tedy technologií využívajících místní materiály a místní zkušenost. Příkladů takových technologií, které jsou v daném místě nejen používány, ale také vyráběny, nacházíme dnes desítky. Patří k nim například solární vařiče či místně vyráběná kamna, rapidně snižující spotřebu palivového dříví. Mgr. Jan Labohý vedoucí programu ochrana klimatu Ekologický institut Veronica

Inspirace z jiných krajů

V průmyslově rozvinutých zemích žije v současnosti jedna pětina světové populace. Dohromady ale obyvatelé těchto zemí spotřebovávají více než polovinu veškeré světové energie. Na druhé straně barikády stojí podle odhadů mezinárodní agentury pro energii (IEA) více než pětina lidí, tedy něco kolem 1,3 miliardy lidí, kteří nemají žádný přístup k elektřině. Další dvě pětiny obyvatel světa pak spoléhají jen na využívání uhlí, dřeva nebo zvířecího trusu. A tato skutečnost je jednou ze zásadních brzd snahy o zlepšování kvality života v průmyslově nerozvinutých zemích.

19

Kam na výlet Jak se budí alej V minulém čísle jsme vám představovali obec Vavřinec, která se stala Vesnicí Jihomoravského kraje roku 2011. Nyní bychom vás chtěli pozvat k návštěvě obnovené Novodvorské lipové aleje, která se díky společnému úsilí mnoha lidí nejen z Vavřince stala mimořádným přírodním skvostem, a navíc získala titul Alej roku 2011. Příběh Novodvorské aleje začal v první čtvrtině 19. století, kdy ji nechal starohrabě Hugo Salm vysázet v okolí osady Nové Dvory u Vavřince. Bývala součástí stromořadí vedoucích podél cest z Blanska k dnes již zaniklému hradu Blansek. Alej 57 lip malolistých byla Správou CHKO Moravský kras vyhlášena roku 1982 jako památná. Největší lípy mají obvod kmene přes 4 metry. Čas běžel a stromořadí postupně zarůstalo náletovými dřevinami, křovím a výmladky.

Práce probíhaly nejen v korunách, ale i na zemi. Do volných míst vysadily rodiny z Vavřince, Veselice a Suchdolu klony vzácných památných lip ze severní Moravy jako své rodové stromy. Stromy, ze kterých byly klony odebrány, jsou až 600 let staré a některé z nich

V rámci inventarizace památných stromů v CHKO Moravský kras zjistila Kateřina Židů, studentka Přírodovědecké fakulty Palackého univerzity v Olomouci, 12 metrů dlouhou přihlášku do soutěže Strom roku namalovaly a slepily děti ze ZŠ Sloup. Foto Martin Hájek že mnohé ze stromů v aleji utrpěly devastující trhliny po zásahu bleskem nebo vylomením uhnilých větví. mají obvod kmene přes 800 cm. Pro větší pohodlí návštěvníků vyrobil Aby vliv těchto poškození nepostupoval dál, vypracovala ve spolupráci pan Václav Ševčík z mysliveckého sdružení Macocha pěknou dřevěs odborníky z CHKO Moravský kras projekt na obnovu Novodvorské nou lavici, ze které je dnes krásný výhled na krajinu kolem Pustého aleje. Společně se svým bratrem Honzou a s Veronikou Matějkovou žlebu. Žáci ze ZŠ Sloup se postarali o výrobu i instalaci ptačích budek, z Gymnázia Šlapanice získali finanční podporu z Nadace 02 v programu jejichž budoucí obyvatelé zajistí aleji přirozenou biologickou ochranu. pro mladé lidi Thing Big. Díky tomu mohla začít rozsáhlá obnova aleje.

Společnými silami Aby bylo možné stromy ošetřit, bylo nutné prosekat si k nim cestu přes hradby houštin, za které by se nemusela stydět ani pohádková Šípková Růženka. Tohoto úkolu se ujal revírník Milan Novák. Společně s žáky ze ZŠ Sloup ve volných chvílích vysekávali stromy ze zajetí keřů. Shodou okolností se v blízkém Těchově konal národní sraz junáků. Více jak dvacet děvčat a chlapců ze všech koutů republiky přiložilo ruku k dílu a zlikvidovalo za pomoci hasičů z Vavřince obrovské hromady roští. Navečer tohoto dne byla poprvé alej vidět v její nové kráse. Byl to úžasný pohled. Ale to ještě zdaleka nebyl konec. Pod odborným dohledem lesníka ze Správy CHKO Moravský kras Ing. Dominika France proběhla pečlivá prohlídka jednotlivých stromů a jejich následné odborné ošetření. Poté zahájil svou práci mistr šindelářský, pan Karel Švéda. Na nějakou dobu opustil střechy kostelů a vyměnil je za koruny stromů. Se svými pomocníky zakryl trhliny v kmenech, aby do nich nezatékalo, ale aby mohly dýchat.

Kam na výlet

Zachování přírodního i kulturního bohatství Vedení obce se snaží o zachování dědictví našich předků ve všech jeho podobách a tradicích. Důkazem toho může být i nedávné dokončení oprav a následné vysvěcení 11 drobných sakrálních staveb ve Vavřinci, Veselici, Suchdole a Nových Dvorech. Jedná se většinou o křížky a boží muka a také o jednu novou a tři opravené kapličky. Podrobné informace o obci i aleji naleznete na stránkách www.vavrinec.cz a novodvorskaalej.cz.

Novodvorská alej před obnovou a po obnově. Foto autor 20

Slavnostní otevření V sobotu 30. června 2012 byla Novodvorská alej slavnostně otevřena. Za účasti náměstka hejtmana JMK Ing. Stanislava Juránka a ředitelky Nadace 02 Ivany Šatrové předal tým studentů tento obnovený přírodní skvost do užívání veřejnosti. Symbolicky nad alejí převzaly patronát knihovnice z Veselice a Vavřince, paní Hájková a paní Kakáčová. Společné úsilí mnoha lidí dobré vůle bylo odměněno už v loňském roce titulem „Alej roku 2011“. Alej přesvědčivě zvítězila v konkurenci 64 alejí z celé republiky. Pomyslnou bránu do aleje prázdninovým návštěvníkům otevřel starosta Vavřince pan Miloslav Novotný. Současně byla odhalena také informační tabule přibližující historii Novodvorské aleje a dosavadní průběh její obnovy. Žáci ze základní školy Sloup přihlásili Novodvorskou alej také do soutěže „Strom roku 2012“, pořádanou Nadací Partnerství. Namalovali všech 57 stromů a slepily z nich 12 metrů dlouhou přihlášku do soutěže. Originální přihláška i příběh lidí z aleje zaujaly odbornou porotu natolik, že ji vybrali do dvanáctičlenného finále, ve kterém bude zastupovat Jihomoravský kraj.

Jiří Židů přítel stromů a otec dvou členů realizačního týmu

2/2012

Kam na výlet Jsou nové naučné stezky lepší? Letos na jaře bylo v Jihomoravském kraji otevřeno nejméně 9 nových naučných stezek. Jsou nové naučné stezky lepší než ty, které vznikaly před několika lety? Má smysl budovat stále další a další? Už to vypadalo, že budovatelům naučných stezek v našem kraji došel dech. Během loňského podzimu jsem přes usilovné pátrání objevil jen dvě. Ve Tvarožné Lhotě na Strážnicku vznikla Úprkova stezka a po obvodu nově rekonstruovaného prvorepublikového lesoparku v Novém Lískovci bylo rozmístěno pět informačních tabulí. Letos na jaře se vše opět vrátilo do normálu a jen do poloviny června bylo otevřeno devět nových naučných stezek. Navíc naučná stezka Ždánický les prošla celkovou obnovou, při níž si však zachovala víceméně původní trasu i vzhled panelů, které měla při svém vzniku v letech 1996–1998. Základní údaje o nových stezkách naleznete v tabulce.

Název

Zřizovatel

Pro stezky, které seznamují návštěvníky s kulturními památkami, se hodí historizující provedení panelů. (Na snímku je jedno ze zastavení NS Antonína Práška v Bohuticích.) Foto autor informací, což turisty rozptyluje i unavuje a svědčí to o nekoncepčnosti. Naopak s potěšením mohu konstatovat, že úroveň obsahu i výtvarného zpracování se nadále zvyšuje, zvláště panely v sokolnické oboře jsou z mého pohledu dokonalé. Sympatické je mi také „moravskoknínické retro“ – naučná stezka katastrálním územím obce Moravské Knínice, která svým pojetím navazuje na informační panely, jež tu byly rozmístěny před necelými deseti lety a již ve své době působily archaickým dojmem. Stezku vybudovala obec na své náklady a zdá se, že to byla aktivita, která dává lidi dohromady a vytváří v nich pozitivní vztah k bydlišti a přírodě.

Zřizujme stezky, ale uvážlivěji V současnosti tedy máme v našem kraji již minimálně 159 naučných stezek a to je víc než dost. I ony přispívají k tomu, že jsme informacemi doslova zavaleni. Jsem sice toho názoru, že za své peníze má každá obec, sdružení či organizace právo vybudovat si svou naučnou stezku, ale zároveň se domnívám, že by se některé z nich daly budovat uvážlivěji. Přál bych si, aby každá nová stezka byla skutečným obohacením našeho regionu, a nikoliv pouze další do počtu.

Zaměření

Mgr. Vítek Urban Gymnázium, Brno, třída Kapitána Jaroše 14 Trasa

Délka v km

Počet zastavení

Mandloňovou stezkou na rozhlednu

Město Hustopeče

Přírodovědné

Hustopeče – rozhledna

10

5+1

NS Antonína Práška

Obec Bohutice

Historické

Bohutický zámek – socha sv. Václava

1

6

NTT Poznáváme Rajhradsko

Mikroregion Rajhradsko

Vlastivědné

Dva okruhy v okolí Rajhradu

15,7 + 9,8

19

NS doupných stromů

Město Břeclav

Přírodovědné

Přístupová cesta na Pohansko

1,8

13 + 2

Po naučných stezkách na hrad Pernštejn

Mikroregion Pernštejnsko

Vlastivědné

Nedvědice – Pernštejn a zpět

3,8

19

NS Předklášteří

Lesy ČR

Lesnické

Údolí Závistky – okraj lomu

3,5

11

NS Motýlí ráj

Daphne ČR – institut aplikované ekologie

Přírodovědné

Ždánice – údolíčko Šraňky

0,6

3

NS k. ú. Moravské Knínice

Obec Moravské Knínice

Vlastivědné

Okolí Moravských Knínic

5,5 + 1

9+2

Obora Sokolnice

Mendelova univerzita

Přírodovědné

Obora Sokolnice

1

6

Kam na výlet

Změny jsou patrné Nové stezky jsou pojaty nejrůznějším způsobem: vedle vyzkoušených postupů se začínají objevovat i nové trendy. Dnes jsou do jejich výstavby investovány mnohem větší finanční prostředky, než tomu bylo ještě před několika lety. Stezky se stávají součástí šířeji pojatého záměru. Například naučná stezka Antonína Práška úzce souvisí s expozicí unikátní křížové cesty v bohutickém zámku, stezka vedoucí hustopečskými mandloňovými sady zase dorazí k nově vybudované rozhledně. Zůstane-li stezka samostatným projektem, pak se nešetří na počtu a vybavení jednotlivých zastavení. Je zcela běžné, že u každého z nich naleznete odpočívadlo s přístřeškem, což je poněkud krátkozraké, nebo až přijde čas na jejich opravu, bude to stát zřizovatele nemálo peněz. Příkladem mohou být stezky u hradu Pernštejna, v okolí Rajhradu či Předklášteří. Paradoxně se někdy stane, že pak nezbydou prostředky na skutečně potřebné úpravy. K Pernštejnu sice vedou velkorysé mosty a cesta přes louku je vydlážděna, ale o něco dál se má turista vyškrábat prudkou lesnatou strání bez cesty. Pro pěší návštěvníky je optimální, když rozestupy mezi panely jsou více než kilometrové. V posledních letech se ovšem zkrátily na polovic a v současnosti mnohdy měří jen 300 metrů či méně. Tak je tomu u stezky sokolnickou oborou, v Motýlím ráji, a především na naučné stezce doupných stromů na Pohansku. Na Pohansku, kde návštěvník na jedné trase narazí i na panely jiné naučné stezky, ho na dvou kilometrech čeká dvacet zastavení, a to nejspíše nezvládne. Či spíše se o to ani nepokusí, nebo na Pohansko se jezdí většinou na kole a první zastávka bývá až u zámečku. Je to škoda, nebo stezka doupných stromů s panely oživenými dětskými ilustracemi je dobrý nápad. Prospělo by jí, kdyby začínala až u zámečku a vedla dobrodružnějším terénem, který by odpovídal jejímu tolkienovskému pojetí. Zmíněné prolínání naučných stezek s jinými soubory informačních panelů začíná být problémem. Navíc často dochází ke zdvojování

21

Inspirace pro vaši (školní) přírodní zahradu

Bylinkový chodníček, MŠ Brno, Neklež 1a

Vrbový tunel, MŠ Brno, Neklež 1a

Polykultura zeleniny na vyvýšeném záhoně, MŠ Pastelky, Jamborova 11, Brno

Hmyzí hotel, MŠ Pastelky, Jamborova 11, Brno

Suchá zídka a zelený mulč z jahodníku, ZŠ a MŠ Boleradice

Mozaika na zahradním domku na téma život v půdě, ZŠ Rousínov