O co vlastně jde mezi znalci kriminalisty a znalci grafology, kteří se zabývají stejným znaleckým úkolem (zkoumáním identity pisatele sporného a srovnávacího písemného projevu)
a neb jak fungují mechanismy sociálních skupin v realitě Irena Vašátková Co se děje pokud jsou na jednom smetišti dva kohouti? Jak to dopadne s kohouty na smetišti si představit jistě umíte, ale dokážete to i v případě dvou znaleckých oborů, které řeší shodný znalecký úkol pod jednou střechou, kterou je ministerstvo spravedlnosti? Pokud v jednom sociálním prostoru nemají podskupiny (znalecké obory, odvětví, specializace) stejné možnosti, existuje mezi nimi nerovnost. Nerovnost, při které je jedna skupina zvýhodňována na úkor druhé, automaticky navozuje konfliktní interakci jejíž obsahem je boj o získání hodnotových zdrojů v rámci jednoho realizačního prostoru. „Protože evoluce vede i k efektivnosti vynakládané energie, může taková soutěž o omezené hodnoty velmi brzy vyústit v jednoduchou účelovou strategii, svoji konkurenci jednou pro vždy odstranit, popřípadě si ji ještě přiohřát na ohýnku a zužitkovat i tuto energii.“ (www.kvantovapsychologie.cz/?q=node/38 ) V podstatě se jedná o „komunikaci s nulovým součtem“, kdy je ziskem jednoho pouze to, co druhý ztratí. Na konci takové komunikace, která stoji spoustu energie, nevznikne žádná přidaná hodnota – nic navíc, žádný společenský přínos. „Komunikace viděná z tohoto úhlu pohledu
se
pojí
s egoismem,
neústupností,
tvrdošíjností,
sklonem
k oplácení
a
pomstychtivosti…. Z psychologického hlediska, ale také z hlediska etického je pojímání mezilidských kontaktů jako her s nulovým součtem poruchové, v řadě případů sociopatické.“ (Vybíral, Z.: Psychologie komunikace, Praha, 2005 : 179-180) Z jakého důvodu je účelová soutěž mezi dvěmi skupinami znalců zbytečná? Soutěž je nadbytečná, protože každá ze znaleckých skupin – grafologové i kriminalisté se od sebe liší způsobem své práce. Grafologové vycházejíc z jiného vědního rámce nežli kriminalisté. Uplatnění grafologie při znalecké činnosti lze zařadit pod obory forenzní, kdežto
1
uplatnění kriminalistiko-technické metody identifikace pisatele dle ručního písma do oborů kriminalistických. Proto se jedna skupina od druhé odlišuje ve specifičnostech, což každé z nich přináší výhody (ovšem za předpokladu, že obě skupiny mají stejné možnosti uplatnění a není jedna protěžována na úkor druhé). Konkurenční boj ztrácí smysl, pokud jsou podskupiny vzájemně nenahraditelné, tedy něčím specifické. Na základě rozvoje odlišností jasně vymezují své hranice vůči sobě navzájem. V případě znaleckých oborů, zabývajících se identitou pisatele sporného a srovnávacího materiálu – písemného projevu, je specifickou odlišností to, že jedna skupina znalců používá kriminalistickou techniku a vychází ze širšího rámce vědy kriminalistiky (kriminalistika se vyučuje v rámci policejní akademie a v praxi uplatňuje v rámci služebního poměru u ministerstva vnitra) a skupina znalců se znaleckou specializací na grafologii vychází ze širšího rámce humanitní vědy grafologie (humanitní vědy se vyučují v rámci civilních vysokých škol a v rámci akreditovaných rekvalifikačních kurzů, uplatňují se v různých oblastech společenského života, krom jiného i ve forenzní praxi). Co je specifikem znalecké specializace na grafologii Znalci se specializací na grafologii (stejně tak, jako znalci v jiných oborech, odvětvích, specializacích) mohou plnit ty úkoly, které lze zodpovědět na základě poznatků vědy z niž čerpají při své znalecké činnosti. Věda se nazývá shodně jako znalecká specializace – grafologie. Grafologie je humanitní věda zkoumající písemný projev, zahrnuje tedy veškeré poznatky týkající se zákonitostí a principů specifického výrazového projevu, kterým je psaní. Pokud znalec má ucelené poznatky o písemném projevu, pak může zodpovídat různé otázky, které s písemným projevem a jeho zkoumáním souvisí a to i otázky související s forenzní praxí – např. jaké bylo duševní rozpoložení pisatele, zda psal pod tlakem ve stresové situaci, zda v době psaní nebyl pod vlivem drog, zdali se jedná o osobnost, se sklonem k zatajování skutečností, ale také to, zda pisatelem sporného a srovnávacího materiálu byla jedna a táž osoba. Grafologie využívaná v rámci znalecké specializace je forenzní disciplínou. Forenzní disciplíny se odlišují od kriminalistických tím,“… že přece jen rozhodující část poznatků a metod čerpají forenzní obory ze svých mateřských disciplín, pro něž ostatně i nadále plní některé úkoly.“ (Musil J. a kol.: Kriminalistika, 1994:12) Znalec přirozeně čerpá ze své odbornosti – ucelené vědy o písemném projevu, která se nazývá totožně jako znalecká specializace – grafologie.
2
Co je specifikem znaleckých oborů písmoznalectví a kriminalistika - expertíza ručního písma Jak znalecký obor Písmoznalectví, tak znalecký obor Kriminalistika, expertíza ručního písma se zabývají stejnou znaleckou otázkou, kterou je identifikace pisatele. K tomu, aby tuto otázku znalci zodpověděli, musejí čerpat ze své odbornosti. Odborností znalce je kriminalisticko-technická metoda identifikace pisatele dle ručního písma a konkrétní poznatky této metody zahrnuje věda kriminalistika. Paradoxem je, že název odbornosti, ze které znalci čerpají je technika s názvem: „expertíza ručního písma“ (Blažek,P., Valeška,J.: Expertíza ručního písma, 1984:9) a znalecký obor, ve kterém je zapsaná většina kriminalistických znalců se jmenuje ale zcela jinak písmoznalectví. Navíc v nejrozsáhlejší kriminalistické příručce s názvem Expertíza ručního písma se uvádí, že označení zkoumání písma za účelem identifikace pisatele názvem písmoznalectví je zastaralé. (Blažek,P., Valeška,J.: Expertíza ručního písma, 1984:9) Kriminalistická teorie sleduje rozvoj vědeckého poznání v přírodních, technických a společenských vědách a snaží se v nich nalézt vše, co je zužitkovatelné v boji s kriminalistou. …Tvořivě modifikované metody „šité na míru“ potřebám boje s kriminalistou jsou zpravidla efektivnější hospodárnější a rychlejší, poskytují průkaznější a přesvědčivější výsledky než původní neupravené metody. Kriminalistika přitom často dochází ke zcela novým poznatkům a metodám, které jsou jen velmi vzdáleně příbuzné původním zdrojům.“ (Musil J. a kol.: Kriminalistika, 1994:15) Otázka k zamyšlení: -
Pokud vznikla kriminalistická technika expertíza ručního písma v době totality, kdy grafologie byla vědou zapovězenou, z jakého společenského poznání kriminalistika čerpala poznatky? A pokud čerpala z grafologie, proč ji zavrhovala?
-
Kriminalistická technika – expertíza ručního písma byla vytvořena v době totality. Jaké modifikované metody „šité na míru“ byly rychlejší, průkaznější než původní metody?
-
Bylo po roce 1989 revidováno, zda to, čím se kriminalistická technika začala odlišovat od původní grafologie v dobách jejího vzniku za totality není poplatné tehdejšímu materialistickému vědeckému poznání?
3
Jaký je vztah obecně mezi forenzní disciplínou (grafologií) a kriminalistikou (zaměřenou na zkoumání specifické stopy trestného činu, kterou je ruční písmo)? Výstižnou odpověď na tuto otázku najdeme v monografii s názvem Kriminalistika: „Nesporné však je, že kontakt kriminalistiky a forenzních disciplín je mimořádně těsný, že se navzájem obohacují a že vést mezi nimi přesnou dělící čáru je téměř nemožné“ ( Musil, J. a kol.: Kriminalistika, 1994:12) Jaká vědecká instituce shromažďuje poznatky a realizuje vědecko-výzkumnou činnost v oblasti posuzování identity pisatele na základě ručního písma? Odpověď je smutná, ale jednoduchá, žádné vědecké pracoviště v současnosti v ČR není. Ani Kriminalistický ústav, který zaškoluje zaměstnance ve služebním poměru, ani žádná vysoká škola humanitního směru se v současnosti vědeckovýzkumnou činností v oblasti ručního písma nezabývá. Proč nelze změnit komunikační klima mezi znaleckými skupinami kriminalistů a grafologů ze dne na den? Komunikační klima nelze změnit ze dne na den, protože způsoby interakce jsou přímo závislé na historicky podmíněných dějích. „Sociální interakce se odehrává v kontextu, který zahrnuje mimo jiné sociální zkušenost, uloženou a používanou ve formě sociálních schémat.“ (Hayesová, N.: Základy sociální psychologie, Praha 2003:13) Schémata jsou v podstatě scénáře chování, které používáme při interakci s ostatními. Současný scénář, který si vytvořila skupina znalců kriminalistických je takový, že při interakci s veřejností, je třeba vždy o svém oboru „písmoznalectví“ mluvit v souvislosti s jiným oborem „grafologií“ a to ve smyslu, že to co dělají písmoznalci, nedělají grafologové. Takovým chováním jedna skupina (kriminalisté) zasahují do prostoru skupiny druhé (civilní znalci ručního písma), ti tlak vnímají jako své ohrožení, kdo se cítí ohrožen má potřebu se bránit. Proto v současnosti obě znalecké skupiny plýtvají energií na interakci v podobě střetu – konfliktu, místo toho, aby své síly zaměřily na zvyšování efektivity znalecké činnosti v rámci svého oboru, odvětví, specializace. Konfliktní komunikace má několik etap vývoje: „ - zprvu je napětí skryté, spíše tušené a vyciťované a postupně ho přibývá (tzv. latentní konflikt);
4
-
pak se předmět konfliktu stává tématem diskuse (konflikt se začíná vyjevovat, manifestovat);
-
na konec dochází ke střetu, konfrontačním procesům a konflikt je manifestní.“ (Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin, Grada Publishing,a.s., 2010:60)
Z jakého důvodu je boření starého hodnotového systému prozatím nemožné? Je těžké realizovat změny v interakčním prostoru, který má již po nějakou dobu svá zažitá pravidla – sociální schémata. Každá příprava na změnu sebou nese bourání starého hodnotového systému. Pokud dojde ke změně jednoho dílčího prvku, nalomí se rovnováha celého systému, jehož přirozenou snahou je aktivně dosáhnout ztracené homeostázy, což nelze jinak než na nových základech. Takové „nabourání“ zaběhaného uvažování, které je považované za samozřejmost není lehké. „Lidé, kteří už mají na nějakou otázku vyhraněný názor, jsou však často rezistentní k informacím, které odporují jejich přesvědčení, a mají tendenci se jim bránit. Někdy jednoduše takovou informaci ignorují a někdy ji překroutí tak, aby byla slučitelná s jejich přesvědčením.“ (Hayesová, N.: Základy sociální psychologie, Portál, 2003:104) Energii skupina neinvestuje do něčeho, o čem je přesvědčena, že se jí nevyplatí. Proto nebude lehké „přestrukturovat“ uložené informace ve vědomí kriminalistických znalců, které jsou pro ně v současnosti účelové (pomocí nich znalci získají výhody pro sebe) ale bohužel jsou neúčelné pro společnost. V případě, že by nedošlo ke změně jejich strategie, uživatele posudku by v budoucnu mohli využívat pouze jedné z dvou možných metod, při řešení znaleckého úkolu, jehož závěr je kvalitativní a nelze jej měřit. Znalci podskupiny, která snižováním kvalit konkurence pro sebe získává výhodu přirozeně nemají důvod něco měnit, takže změna musí přijít „zvenčí“, což může realizovat pouze nadřazený systém, do kterého obě skupiny znalců patří – ministerstvo. Mohla by si naplnit potřebu růstu skupina, aniž by ohrožovala existenci skupiny jiné? Vlastní růst skupina může realizovat dvěmi způsoby – buď expanzí do vnějšího prostoru, čímž se bude rozpínat na úkor skupiny jiné (děje se dnes mezi kriminalisty a grafology). Tato taktika se navíc realizuje pouze pomocí „tlachání“ – hledí se pouze na to, co kdo říká, aniž by si objektivitu řečeného někdo ověřil v odborné literatuře nebo doložil praktickým výzkumem.
5
Druhým možným způsobem růstu, který by mě být účelný pro celý systém (ministerstvo, obecně občany ČR) je způsob, kdy skupiny rostou ve své specializaci a tím se vzájemně vyhraňují vůči sobě a obecně vůči vnějšímu prostředí. Právě v tomto způsobu vnitřního vývoje mají obě skupiny, jak kriminalisté, tak i grafologové, značný deficit. Žádná z obou skupin nemá vědecké pracoviště, které by poznatky shromažďovalo a rozvíjelo. Výsledky odborné činnosti obou skupin znalců se uplatňují téměř výhradně v rámci justice, právě ta by měla iniciovat a podporovat vznik vědeckých pracovišť, která budou respektovat specifičnost každé ze znaleckých skupin. Obor, ve kterém pracují kriminalisté by měla zastřešovat policejní akademie a civilní znalce grafology humanitně zaměřená vysoká škola. Ke specifikaci nedojde planými řečmi, ale praktickou činností. Každá ze skupin získá svoji roli v systému a tím lépe pochopí význam postavení kolegů z oboru jiného. Evoluční mechanismy již mnohokrát prokázaly, že pro vývoj společnosti je výhodnější eticky kooperovat než soupeřit. Jak by bylo možné dosáhnout toho, aby se znalecké skupiny vzájemně respektovaly? Podskupiny by si měly uvědomit výhody své koexistence. Každá znalecká podskupina má svá poznatková specifika, kterými se vůči skupině druhé vymezuje. Znalecké skupiny si nekonkurují v metodách, protože každý obor používá jiné, proto se mohou v různých formách řešení jednoho znaleckého úkolu konstruktivně doplňovat. Grafologie ve znalecké praxi je forenzním oborem a kriminalistická technika – expertíza ručního písma je součástí vědy kriminalistiky. Evoluční mechanismu růstu je založený na pestrosti. Rozmanitost přístupů a pohledů na jeden a týž problém přináší hlubší poznání. Z toho důvodu čím více odlišných možností bude pro zodpovězení shodného znaleckého úkolu, tím přesnější, ověřenější informace zadavatel získá. Nejedná se o luxus, ale funkční princip obzvlášť pokud se řeší znalecké otázky, které nelze přesně „vypočítat či změřit“ a proto je žádoucí ověřit platnost závěrů různými postupy. Jaké výhody přináší koexistence dvou znaleckých podskupin řešící jeden znalecký úkol? Koexistence dvou znaleckých skupin využívajících různé metody přinese výhodu: -
Společensky je účelné, když existuje více možností řešení jednoho a téhož problému. Závěry hodnocení písemného projevu jsou kvalitativní, nelze je měřit a proto je stvrzení jejich věrohodnosti, za použití dvou rozdílných metod vždy účelné.
6
-
Znalecké podskupiny, si vymezí své vlastní hranice rozvojem toho, čím se jedna skupina od druhé liší – tedy používaným metodologickým rámcem, rozdílem v zařazení jedna znalecká skupina využívá forenzní obor a druhá kriminalistiku. Vymezení jedné znalecké skupiny vůči druhé nepůjde jinak, než zvýšením iniciativy znalců zaměřené na rozvoj svých dovedností a schopností, ale také na vývoj znaleckého oboru (v rámci občanských aktivit, vědeckých pracovišť apod.) Tím vznikne „přidaná hodnota“ pro ministerstvo (společnost) a znalci dosáhnou seberealizačního uspokojení etickým způsobem.
-
Jedině díky existenci různých znaleckých postupů je možné jejich hlubší poznání, které není možné realizovat jinak, než prostřednictvím spolupráce odborníků z různých oborů. Využití rozdílných přístupů přináší často nové vhledy a možnosti, které by jeden způsob práce nikdy nepřinesl. Proč nadřazený systém (ministerstvo) musí zavést rovné podmínky svým podsystémům (skupinám znalců jednotlivých oborů, odvětví, specializací), aby se vzájemně nezničily a energii využili účelně pro celý systém – společnost?
Pokud dva podsystémy (znalecké skupiny konkrétního oboru, specializace) interagují v rámci omezeného prostoru (ministerstva), a navíc tyto podskupiny nejsou kompatibilní (nenabízí si vzájemné výhody) ani nejsou vůči sobě tolerantní, pak nezbývá než nelibá forma interakce, kterou je konkurenční boj. „Konkurenty hýbe touha upřít svým skutečným či potenciálním rivalům možnost užívat zdrojů, jež mají pod kontrolou nebo na jejichž ovládání si činí naději či o něm sní…. Veškerá konkurence směřuje k monopolu.... Konečným, i když stále unikajícím a nedosažitelným cílem konkurentů je konkurenci zrušit.“ (Bauman, Z.: Myslet sociologicky, Sociologické nakladatelství, Praha, 1996:125-126) Interakce mezi podskupinami v podobě střetů narušuje funkčnost celého systém – ministerstva. Skupina (ministerstvo) potřebuje vytvořit pravidla proto, aby nedošlo k devastaci jeho funkčnosti ze vnitř (aby se skupiny znalců mezi sebou neomezovaly a nelikvidovaly). Řešením je: -
V rámci nového řazení znaleckých oborů respektovat rozdílný vědní rámec, ze kterého znalecká činnost vychází:
7
o Činnost vycházející ze zkoumání ručního písma na základě humanitní vědy o písemném projevu zařadit do znaleckého oboru Psychologie, odvětví forenzní psychologie, specializace: zkoumání ručního písma. Protože znalecká činnost vychází ze znalostí vědy o písemném projevu, studuje jeho zákonitosti a principy, v rámci tohoto oboru, odvětví, specializace lze zodpovědět na různé znalecké otázky, pokud je předmětem zkoumání písemný projev a to včetně posouzení identity pisatele sporného a srovnávacího písemného projevu. o Činnost vycházející z kriminalistické techniky zařadit do boru Kriminalistika. Znalecká činnost vychází ze znalostí kriminalistické techniky – expertízy ručního písma, jejíž cílem je identifikace pisatele na základě komparace sporného a srovnávacího písemného projevu. -
Vytvoření rovných podmínek pro obě znalecké skupiny. Neomezovat kompetence znalců tím, že využití poznatků jejich odborné specializace bude ve znalecké činnosti cenzurováno zvenčí a dohlížet na to, aby tak nečinily ani jiné znalecké skupiny.
-
Umožnit využití dvou rozdílných přístupů k řešení jednoho znaleckého úkolu a to v zájmu zvýšení věrohodnosti kvalitativního závěru znaleckého zkoumání Znalecké obory lišící se metodologickým rámcem postupů jsou vzájemně nenahraditelné.
-
Iniciovat a podporovat odborný růst ve specializaci metod, kterou se obě skupiny od sebe odlišují, iniciovat vznik vědeckých pracovišť – kriminalistického a humanitně vědního. Je tedy důležité podporovat rozvoj odborného růstu v jednotlivých znaleckých oborech, odvětvích, specializacích, který se v posledních porevolučních letech v ČR neděje. „Poznání nemůže začít z ničeho – tabula rasa – nemůže začít ani z pozorování, pokrok poznání spočívá v modifikaci předchozího poznání (Popper, 2001) Nikoli tedy buď přijímat, nebo odmítat a priori to, co se nám nabízí za hotové, ale být schopen kriticky přezkoumávat, být schopen pozměňovat dosavadní teorii. „ (Vybíral, Z.: Psychologie jinak, Současná kritická psychologie, Academia, 2006:154155)
-
Vytvářet půdu pro řešení společných vývojových úkolů, kde je účelné využít obou přístupů k řešení problému (jak kriminalistické techniky, tak humanitní vědy o písemném projevu), protože jejich vzájemným doplněním bude možné hlubší poznání
8
Celý systém (ministerstvo) bude vnitřně stabilnější a silnější (důvěryhodnější) navenek, pokud docílí bezkonfliktní sociální interakce mezi znaleckými skupinami, které přistupují různým způsobem k řešení stejného znaleckého úkolu.
Literatura: Bauman, Z.: Myslet sociologicky, Sociologické nakladatelství, Praha, 1996 Blažek,P., Valeška,J.: Expertíza ručního písma, 198 Hayesová, N.: Základy sociální psychologie, Portál, 2003 Musil, J. a kol.: Kriminalistika, 1994 Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin, Grada Publishing,a.s., 2010 Popper, K.R.: O zdrojích vědění a nevědění, Filosofický časopis, 49, 2001 Vybíral, Z.: Psychologie jinak, Současná kritická psychologie, Academia, 2006
9
