NOVÝ ŽIVOT MĚSÍČNÍK CYRILOMETODĚJSKÉ LIGY

NOVÝ ŽIVOT

MĚSÍČNÍK CYRILOMETODĚJSKÉ LIGY

Roč. V. (III.)

L E D E N — Ú N O R 1953.

JUBILEJNÍ ROK

Sv.

PROKOPA

Číslo

1-2.

ZAHÁJEN

(Provolání njdp. opata Ambrože Lva Ondráka O.S.B. z Lisle, ÚSA.)

Drazí bratří a sestry v

Kristu!

V celých českých dějinách nebylo snad hroznější, před Bohem však zároveň slavnější doby, j a k o je tato. Neboť tato doba je dobou velkých obětí doba vpravdě mučednická. V tomto čase, kdy nábožensky vyprahlá česká zem je svlažována svatou krví mučednickou, kdy české nebe se množí mučedníky, dalšími nebeskými přímluvci za týraný lid Československa, připadá 900. výročí blažené smrti jednoho z nejmilejších českých světců, svatého Prokopa. Svatý Prokop patří k obzvláště mocným ochráncům českého národa a vůbec slovanského lidu. Kdyby muži se samopaly v hnědých kožených kabátech a muži v uniformách nestřežili statečné du­ chovní vůdce národa, hrdinného arcibiskupa Berana, arcibiskupa Matochu, biskupy Hloucha, Pichu, Trochtu, Skoupého, světící biskupy Zelu, Matouška, Tomáška, Suránka, kdyby nevěznili statečné biskupy Slovenska, kdyby statečný opat Opasek nebyl vězněn v Leopoldově a opatové Verzích a Prokop nemuseli žít ve vyhnanství, kdyby svobodně se směli pohybovat ostatní opatové, vůbec kdyby praví Církevní hodnostáři nebyli umlčeni, sešli bychom se v těchto dnech spolu s tisíci kněžími a věřícími v Praze v kole­ giátním chrámu Všech Svatých na velebných Hradčanech. Tam klečíce před hrobem sy. Prokopa ve vroucích modlitbách prosili bychom našeho velkého nebeského ochránce za všechen lid Československa a všechen věrný lid české krajanské Ameriky, i za všechny zbloudilé duše. Volali bychom k nebi: „Svatý Prokope, opate a ochránce náš, smiluj se nad námi.! Smiluj se nad českou zemí, českým vším slovanským lidem! Vypros déšť milostí Božích na českou zem, na všechen slovanský lid a na náš lid českoamerický!" Strhli bychom k svatoprokopské úctě celý národ, aby se vzhlížel v nebeském jasu, v pozemské práci a v ctnostech svatého Prokopa, které razily cesty království Božího do české země a do slovanských srdcí. Uctili a oslavili bychom, jak vůbec nejlépe bychom uměli a mohli, blažené zrození svatého Prokopa pro nebe, které znamenalo, že svatý Prokop žádného Slovana, který k němu s vroucností volal, neopustil. Jen pohleďte na náš řeholní dům, jak svatý Prokop žehná těm, kteří jsou v jeho ochraně! Ďábelská nenávist, která se dočasně usídlila v zemi svatého Václava, svaté Ludmily, svatého Vojtěcha, svatého Jana Nepomuckého a svatého Prokopa, nedovoluje, aby památný rok svatoprokopské úcty byl pravými pastýři vyhlášen u hrobu svatého Prokopa v Praze. Proto j a k o opat svatoprokopského kláštera, pokládám si za velkou čest jménem celé naší řeholní rodiny připomenout vám rok úcty svatoprokopské když čs. preláti společně tak sami učinit nemohou. Avšak věřte, všichni tito stateční posvěcení preláti klečí v duchu před skvostným hrobem svatého opata sázavského a modli se za Církev a svůj lid. Nepatřím Božím dopuštěním k Církvi mlčící. Tak mohu lidskými ústy darem tisku a rozhlasových vln mluvit k vám o roku svatoprokopské úcty a žádat vás, abyste v tomto roce více než kdykoliv jindy se upnuli k sva­ tému Prokopu, aby srazil nepřítele a ďábla do svého svatého područí. Oni stateční preláti, kteří patří k Církvi mlčící, o tom promlouvají k svým lidem svým mučednictvím a jejich ruce žehnají. Modlí se jistě také za to, abychom v tomto roce obrátili svou zbožnou pozornost k svatému opatu sázavskému. Chtějí, abychom se vroucně modlili a pracovali, aby ve slovanských zemích byl nepřítel poražen a pokořen tak, jak to s podi­ vuhodnou přesvědčivostí zobrazil Petr Brandl svým proslulým barokním obrazem našeho drahého světce. Rok 1953 budiž pro nás všechny rokem obzvláštní svatoprokopské úcty. Budeme v tomto roce jubilejním prosit svatého opata ze Sázavy a největšího pokračovatele nejvzácnějšího dědictví — cyrilome­ todějské víry — aby se co nejvíce přimlouval za mučený lid Československa, pro tento lid by vyprosil u Boha svobodu, Církvi mír, pokoj a rozkvět, národu pak Boží požehnání. Mocná přímluva svatého Prokopa nechť chrání všechen slovanský lid v těchto těžkých dobách, a svatý Prokop, ochránce před nepří­ telem, nechť převede svůj národ jeho dnešním nejhorším úskalím.

My, česko-američtí katolíci jeho požehnáním máme tak velké nábožensko-kulturní středisko, opatství, seminář, vysoké učení, tisk, misie, a tolik českých a slovenských kněží a stánků Božích a z toho další toli­ keré požehnání. Svatý Prokop, jehož zvláště můj zasloužilý zesnulý předchůdce v úřadě opatském, nejdp. opat P r o k o p Neužil byl tak velkým ctitelem, nám tolik žehnal. Věřím, že svatý Prokop si vyžádal abychom právě my, česko-američtí benediktini, pomohli zanést úctu svatoprokopskou do rodné země opata sázavského a pomohli pozvednout nejdražší odkaz cyrilometodějský, aby Bůh zas se zalíbením hleděl na český lid a vyznamenával jej před národy svou přízní, milostmi a svým královstvím v srdcích lidu. K tomu nám, svatý Prokope, rač dopomoci, pro to se k tobě v tvém jubilejním roce budeme tolik utíkat a tebe o pomoc prosit. Až přejdou bouře nad Evropou a nad tvou rodnou zemí, které jistě pomůžeš zažehnat, bude náš klášter i česká katolická Amerika spolupracovat na tom, aby tvé svaté ostatky a tvůj odkaz byly j a k o ostatky tvého bratra v nebesích, svatého Vojtěcha, neseny národem, aby celý národ se oblékl v Krista, kteréhos celým životem vyznával a Jeho učení slavně oslavil. S přáním, aby všemohoucí Bůh vám žehnal v roce svatoprokopské úcty, zůstávám v Kristu Ambrož L. Ondrák O.S.B. opat Tento list přinesl chicagský Katolík 2. I. Njdp. opat Ambrož L. Ondrák zahájil svatoprokopský rok pontifikální mší svatou v opatském chrámu sv. Prokopa v České Plzni — Chicago. Arciknězem byl převor svato-prokopskcho převorství v Chicagu vdp. Josef Chvátal O.S.B., slavnostním kazatelem ředitel bene­ diktinské tiskárny dp. Karel Kolek O.S.B. Bohoslužeb se zúčastnili četní představitelé krajanského exulantského života. Čeští katolíci všude v světě vzdají svůj hold a dík přednímu českému patronu — s prosbou, aby se přimlouval u Božího trůnu za svobodu trpícího lidu v ČSR.

DÉMON

ODGANISACE A MODLOSLUŽBA

V p o s l e d n í m v á n o č n í m poselství m ě s t u a světu p a p e ž Pius X I I mluvil o ú z k o s t e c h d n e š n í d o b y , j a k o b y j e p r o ­ žíval, a p o d a l světu v o d í t k o k řešení tíživých p r o b l é m ů . . . Z d e hlavní l a p i d á r n í věty učitele k ř e s ť a n s t v a ve v o l n é m překladu:

Národy stvořily svět odosobněných lidist; stvořily monstruosni sociální a hospodářský stroj, jenž hrozí nyní výbuchem. Lidstvo je v ne­ bezpečí, že bude rozdrceno formou společnosti, vybudovanou po vzoru gigantického průmyslo­ vého stroje,nad nímž ztratilo kontrolu. Indivi­ duum ztrácí identitu a j m é n o a je redukováno v nejdůležitějších životních projevech- na pouhý materielní předmět, neboť společnost se stává chladnou organisací síly. V některých krajích ruka moderního státu se vztahuje skoro na všechna životní odvětví člověka od kolébky až ke hrobu. Ano i svědomí obyvatelstva se stát pokouší zmechanisovati. Odosobněný charakter takového světa je v pří­ mém rozporu s tendencemi osobních ustanovení, jež Stvořitel dal lidské společnosti j a k o je man­ želství, rodina, stát, soukromé vlastnictví; tato ustanovení směřují svou povahou k tomu, aby vytvořily člověka j a k o osobu, jenž by svou spo­ luprací a zodpovědností přispěl k udržení a rozvoji soc. života. Očekávat dosažení blaha a bezpečnosti v tomto světě cestou rozvětvené byro kracie, ukládající všem uniformní systém není nic jiného než pověra. Člověk musí být postaven

PRODUKCE

nad věci, nad technický pokrok. Sociální řád musí především zachránit člověka. Nechceme zde pronášeti soud o nutnosti a užitečnosti výrobních forem. Nesporně svědčí o podivuhodné invenci a tvůrčí síle lidské mysli. Lidský rozum může být právem na ně hrdý. Výrobní proces však nesmí být universálním vzorem k úpravě moderního sociálního života. Umět zapojit nové objevy k starým hodnotám. Nadešla doba, aby se myslilo na životní h o d n o t y v plném smyslu, jež jsou víc než čistě kvalitativní činitelé. V sociálním řádu musí být uplatněny a rozvinuty lidské vztahy. Každý sociální plán musí být inspirován skutečností, že lidská důs­ tojnost je nad věcí a nad technickým pokrokem. Základní idee, jimiž Bůh řídí svět a lidskou při­ rozenost, nesmějí být narušovány lidskou slabostí. Proto systém, který uráží lidskou svobodu, je pochybený. Každý budoucí program musí budovat na těchto zásadách. 1.) Člověk je víc než jsou věci. 2.) Urážející a pobuřující nerovnosti v ži­ votním standartu musejí být omezeny a vylou­ čeny. 3.) Je třeba učinit vše možné, aby byla udržena a zvýšena zaměstnanost. 4.) Nutná je solidarita různých tříd společnosti a národů. Národy blahobytnější mají pomoci n á r o d ů m méně bohatým. Nelze ovšem žádati naprostou rovnost, nikdo však neupře, že jsme daleko od harmonické proporce. Ap.

Idea demokracie v podstatě vyvěrá z evangelia a nemůže bez něho existovat. S počátku také byla živena plamenem křesťanství. Volnomyšlenkářství však zhaslo tento plamének; byla nastolena vláda peněz a kalamita byla připravena. Až zas inspirace demokracie a inspirace evangelia poznají jedna dru­ hou, a po dlouhé, smutné rozluce se opět spojí, bude tu šťastná a pravá základna k lepší budoucnosti.

(Jaccjies Maritairi) 2

NÁMOŘNÍKOVY VÁNOCE Den před Štědrým dnem. Po návratu ze Západu kotvíme v přístavu Západní Afriky Casablanca. S celou posádkou jsme se těšili, že ztrávíme alespoň Štědrý večer v přístavu. Dopoledne však přišel rozkaz k odjezdu: právě dnes večer ve 20. hodin. Odcházím ještě do města; znám je dobře, a přece mne stále přitahuje nevysvětlitelným kouzlem. Zamířil jsem do staré arabsko-židovské čtvrti. Ú z k é , křivolakč špinavé ulice se hemží lidmi všech národností a ras: Arabů, Židů, cizích námořníků, kteří vybírali pro sebe a své drahé vánoční dárky v bazarech a krámcích, naplněných všemi druhy zboží evropského i domorodého původu. Z malé kavárničky na křižovatce pozoruji čilý předvánoční ruch tolik podobný našemu (v lepších dobách), prostředí je však poněkud bizarní. Náhle se blíží ke mně podivný, smutný průvod, jakýsi předobraz Danteova pekla. Mrzák v ubohých hadrech vleče za sebou na provaze uvázaných asi pět neméně zubo­ žených postav slepců-žebráků, sám jsa jediný z nich vidoucí. Jednou rukou zuřivě zvoní, v druhé třímá talířek pro almužnu. Podivný zvuk zvonku ve mně vyvolal živou představu vá­ nočního stromku z mého dětství, když moje máti zvonkem v sousedním pokoji zvala rodinu k štědro-večernímu stolu kol vánočního stromku, do té doby pečlivě ukrytému. Zmocnil se mne najednou pocit nevýslovné bolesti, jako by všechna ta nastřádaná bolest exulanta-námořníka, tuláka, jehož domoven je loď a vlastí moře, soustředila se v jediný okamžik; současně však i pocit radosti z té věčně krásné vánoční poesie, kterou do našich srdcí píše sám Kristus Pán. Pozadí arabských uliček, ony postavy Arabů a Židů v kaftanech a turbanech, na jejichž zjevu se nic nezměnilo od biblických dob, zvyšovalo jen představu posvátné noci před téměř 2 000 lety Hodil jsem svůj dar na talířek žebrákův, pohladil jej, a spíš sobě samému říkám: „I pro tebe se narodil Kristus". Nezapomenutelný pohled plný údivu a jakési psí oddanosti byl mi odměnou. Popadl jsem čapku a utíkal do kostela. Tam vždy nacházím klid a rovnováhu. Je teprve odpoledne, a kostel je již naplněn věřícími Francouzy i domorodci. Musím však zpět do přístavu. T a m dřívější ruch pomalu ustával. Jeřáby stojí mlčky se svěšenými zobany jako fantastičtí ptáci. Jen přístavní bary jsou naplněny dělníky a námořníky, kteří tam popíjejí svůj obligátní aperitif. Horizont je nejasný, budeme mít asi nepříjemnou cestu. Vskutku, loď opustivší přístav se kymácí a tančí po hřbetech vln jako neposedné hříbě. Nemožno si slibovat klidných vánočních svátků, zvláště až se dostaneme do biskajského zálivu, který i normálně bývá neklidný. Ráno 24. prosince bouře zuří zvýšenou silou. Obloha je zatažena těžkými mraky. O štědrém dnu končí všechny

VÁNOČNÍ R O Z H L A S O V É POSELSTVÍ K R Á L O V N Y A L Ž B Ě T Y II. Také anglická královna Alžběta II. měla rozhlasový projev k své říši a pravila mimo jiné: „O své korunovaci v červnu zasvětím se zcela Vaší službě. Ten den Vám bude svátkem. Ale já bych Vás prosila, abyste se onoho dne jakéhokoliv jste náboženství, za mě modlili, aby mně Bůh

práce na lodi ve 12. hod. kromě nutných služeb na velitelském můstku, kormidle a strojovně. Po obědě plavčík s hochem zdobí jídelnu vánočními ornamenty a stromkem. Ku podivu, odpoledne jako by zázrakem moře se utišuje, a večer mírně zvlněné zlehounka kolíbá naši starou loď, která majestátně béře kurs s-s západ. Potkáváme cizí lodí, jejichž telegrafisté neopomenou ukončili svá obvyklá hlášení dodatkem „Merry Christmas". D í k y Bohu, žádné zlověstné S . O . S . Vánoční večeře začíná v 18. hodin. Celá posádka zasedá za stoly ve slavnostně vyzdobené jídelně. Pod státní vlajkou a obrazem J. V. krále stojí ozářený vánoční stromek. Pozor! Přichází kapitán v doprovodu prvního důstojníka popřáti dle staré tradice posádce veselé vánoční svátky. P a k se čte rozkaz korunního prince, který v zas­ toupení krále přeje všem posádkám obchodní flotty. Večeře je bohatá. Pozorují tváře svých kamarádů, mezi nimiž je několik vrásčitých typů, starých veteránů moře. Ty tvrdé tváře, jako by zjihly. V koutě, šestnáctiletý chlapec, jenž prodělává svou první plavbu, se dal do vzlykání. Starý boatsman jej těší. Z radia zazní zvuky vánočních písní, chlapci se připojují. U našeho „mašinistického" stolu začíná strojní assistent vyprávět námořnickou „ l a t i n o u " hrůzostrašné historky. Vycházím na palubu, hledím na hvězdnatou oblohu a vzpomínám na své drahé doma. Bůh je posiluj! Říká se, že v tuto svatou noc Bůh sesílá zvláštní milost těm, kteří v N ě h o doufají a své myšlenky upínají k Betlému. Po skončené večeři se losem rozdílejí dárky celé posádce. Dárky, většinou ručně pletené rukavice, pullovery atd., připravují a odesílají ženy a dívky z mateřské země prostřednictvím „sjomensmission", jsou určeny pro všechny posádky obchodní i válečné flotty. Každý dárek je doprovázen dopisem neznámé dárkyně neznámému ná­ mořníku. Je v tom kus romantiky mládí. Blíží se osmá večerní. Blinker upozorňuje na střídání služeb. Rychle oblékám kombinézu, a s druhým maskinoficerem spěcháme do strojovny vystřídat kamarády. Hlavní stroj jde na polo­ viční obrátky, aby štědrovečerní oběd nebyl rušen přílišným otřesy lodi. Na služebním stolku mám Bibli, a v krátkých přestávkách čtu 1-3. kapitoly sv. Lukáše, při čemž sleduji manometryja ostatní přístroje. N ě k d o klade lehce ruku na moje rameno. Š é f inženýr. Ukazuje přísně na knihu. Ve službě je zaká­ záno čisti. Neodpovídám. Š e f se sklání nad knihou, pak se mlčky otočí, podá mi ruku s krátkým: „Godt J u l " (Šťastné Vánoce), a odchází. Je mně tak nějak radostně u srdce. Zanotoval jsem: „Narodil se Kristus P á n " , a můj skromný zpěv se mísí s řevem obrovských lodních strojů k oslavě narození Syna Božího, Toho, v jehož rukou jsou všechny cesty tohoto světa. Emil Pilař, O s l o

dal moudrost a sílu a já zachovala slavnostní příslib, jejž učiním, abych Bohu věrně sloužila, i Vám, po všechny dny svého žití.... Královna končila: „Kéž Bůh V á m žehná po celý budoucí rok. Tato slova pohnula slavného herce Eng. Leahy k veřejné výzvě, aby katolíci angličtí připravili královně „duchovní k y t i č k u " k její korunovaci.

3

DNEŠNÍ ASTRONOMIE Papež Pius XII. přijal dne 7.X. m.r. ve svém svém letním sídle Castel Gandolfo účastníky VIII. gen. shromáždění mezinárodní astrono­ mické unie, pořádaného Národní Radou pro vědedké výzkumy. Audience se zúčastnilo na 700 učenců z 25ti různých národů. Astronomy uvedl nový ředitel vatikánské hvězdárny Castel Gandolfo P. Daniel O'Cojnnel spolu s předsedou Mezinárodní astronomické unie, prof. Lindbladem, ředitelem štokholmské hvězdárny. Au­ dience se zúčastnili také zástupci Polska a Jugo­ slavie. Ruští astronomové se přidali k ostatním návštěvníkům teprve po papežské audienci; va­ tikánskou hvězdárnu však navštívili. Sv. Otec pronesl k shromážděným astrono­ mům francouzskou řeč, v níž načrtl historii as­ tronomických objevů posledních 60ti let od prvních počátků současného obrovského rozvoje ke konci minulého století, kdy bylo možno určit s jis­ totou vzdálenost toliko 58 stálic, vzdálených od našeho slunce 30-40 světelných roků. Zejména od památného roku 1912 nové metody a nové teleskopy začaly pronikat do hlubin hvězdného světa a odkrývat tajemství mléčné dráhy. Tehdy bylo objeveno, že náš hvězdný svět (galaktická soustava) se podobá obrovské čočce o průměru asi 100.000 světelných roků a je hluboký ve středu asi 10.000 světelných roků. Mezi miliar­ dami a miliardami hvězdných světů tohoto ga­ laktického systému ve vzdálenosti 30.000 svě­ telných roků od jeho středu se pohybuje naše země rychlostí 250 km za vteřinu kolem celé soustavy. ' Aby uběhla tuto oběžní dráhu, po­ třebuje k t o m u 225 milionů slunečních r o k ů ! Rozvoj astronomie se však ani tu nezastavil. Každé desítiletí přinášelo nové objevy a od­ krývalo nové možnosti. Pomocí obrovského teleskopu na Mount Wilson hvězdáři pronikli za hranice naší galaxe hluboko do prostoru kosmu a odhadují v něm na 100 milionů jiných mimogalaktických hvězdných světů, z nichž každý ob­ sahuje na 100 miliard hvězd podobných našemu slunci, a to vše v obrovském prostoru o průměru asi jedné miliardy světelných roků. Po vylíčení majestátního panoramatu kosmu sv. Otec v II. části řeči zastavuje se nad velikostí lidského du­ cha, který v obrovské práci několika desítiletí odkryl toto tajemství! Připomíná některé etapy této práce, a táže se nakonec: „ J a k á síla musí být skryta v duchové složce tvora tak nepatrné­ ho a ztraceného v těchto závratných propastech nesmírného oceánu, tvora, jenž nese j m é n o člo­

4

A ASTROFYSIKA

věk! Ačkoliv hranice hmotného vesmíru jsou nedozírné, duch člověka je ještě dokonalejší a má vyšší typ bytí než hmotný vesmír". „ N a k o n e c " , praví sv. Otec, „se spontánně vy­ noří otázka: bude cesta, po níž se dá lidský duch, před ním otevřena do nekonečna? Půjde po ní bez zastávky, až odhalí poslední z hádanek, které ještě vesmír skrývá? Nebo je spíše tajem­ ství přírody tak rozsáhlé a hluboké, že se lid­ skému duchu nikdy nepodaří je p r o z k o u m a t ? Odpověď oněch velikánů ducha, kteří pronikli nejhlouběji do tajemství kosmu, je velmi skrom­ ná a zdrženlivá. Jsou přesvědčeni, že jsou tepr­ ve na začátku, a že je před nimi teprve dlouhá cesta, cesta bez konce. Ani nejgeniálnějším ba­ datelům se nikdy nepodaří poznat, a tím méně rozřešit všechny hádanky, které v sobě chová fysický vesmír. Jeho tajemství ukazují existenci ducha nekonečně vyššího, než je lidská inteli­ gence, totiž ducha Božího, který tvoří, zachovává, řídí (a proto též zná a proniká nejvyšší intuicí dnes j a k o za úsvitu prvního dne stvoření) vše, co existuje: .Spiritus Domini ferebatur super a q u a s ' — Duch Boží se vznášel nad v o d a m i " . Jak šťastné a povznášející je setkáni lidského ducha s Duchem stvořitelským při kontemplaci kosmu! Usvědčuje z omylu staré pantheistické sny „o duši vesmíru" — immanentní a totožné se světem. Dalekohled a spektroskop nám uka­ zují, že přes všechnu dynamickou jednotu vesmír je složeným celkem a poukazují vedle jeho- nepo­ piratelných krás a harmonií i na jeho zřejmé nedokonalosti, neslučitelné s Božskou plností a dokonalostí Bytí. Duch Boží je rozdílný a odlišný od světa, nikoli však dlící mimo svět — jakoby stažen do pohrdavé samoty, ponechávaje své dílo o s u d u — j a k tvrdí deistické theorie. Bůh je přítomný ve světějako všemohoucí Stvořitel, Udržovatel, Pořadatel, k němuž je svět připoután podstatnou závislostí, vtělenou v samých hlu­ binách jeho bytí i jeho činnosti. Božský Duch se jeví nepředpojatému badateli, svědomitě hleda­ jícímu smysl existence celého veškerenstva, j a k o docela odlišný od chladného kosmu. Je to Duch dobroty a lásky, proniká všecko, a vysvětluje existenci všeho, ale zvláštním způsobem se zjevuje v lidských tvorech, učiněných k Jeho obrazu, a proto se nezdráhá zahrnovat je stálými a nevý­ slovnými důkazy lásky, z nichž největším bylo Jeho tajemné Vtělení. Nesmírná šíře kosmické koncepce světa, která právem zvrátila starý geocentrický a anthropocentrický názor, zmenšila naši planetu na pouhé zrnko hvězdného prachu, a člověka snížila na pouhý atom na tomto prášku, a oba tak odsunula

do koutu vesmíru. Víme-li však nyní, že naše tělo a země, na níž žijeme, jsou tak nepatrné, neztrácíme proto úcty k lidské existenci a lidskému duchu, jejichž rozměry jsou nezávislé na rozměrech našeho hmotného těla, a jsou předmětem zvláštní intimní lásky samého Boha, který se sám stal člověkem, aby nás vykoupil. Astronomie a astrofysika, j a k o vůbec každá věda, přesvědčují nás jak o kráse a velikosti vesmíru, tak i o nevýslovně bohatší kráse a ve­ likosti lidského ducha, jenž touží po vědění; obojí cestou se lidský intelekt dostává až na prah poznání samého tvůrčího Božího Ducha. Kéž by moderní objevy astronomické vědy, která

ANI

JEDINÁ

byla tužbou tolika velkých mužů minulosti j a k o : Koperníka, Galilea, Keplera a Newtona — daly podnět k dalšímu netušenému rozvoji astrofysiky, a dík vědecké spolupráci, jíž je Mezinárodní astronomická unie pravým vzorem, mohli nám dávat astronomický obraz vesmíru stále doko­ nalejší". Na konec udělil sv. Otec všem přítomným apoštolské požehnání s přáním, by věčné světlo Boží vedlo a osvěcovalo jejich práce, jichž konečný smysl je vlastně odhalovat stopy Božích doko­ nalostí, rozptýlené ve světě a shromažďovali ozvěny božských harmonií. P. L. Řím

ČÁRKA

„Jediná hláska, ani jediná čárka nepomine ze z á k o n a . . . " Tak čteme v Bibli. Děje našeho věku jsou jakoby naschvál uzpůsobeny — a beze vší pochyby jsou vyšší silou záměrně tak pře­ durčeny — aby nám tuto pravdu ukázaly. A přece — kolik to námitek bývalo proti doslovnému přidržování biblického textu! Nejenom že vzdě­ laný drogista při vinárenské zábavě brousil svůj um na tom textu, který prý netopýra nazývá ptákem; ale také zejména mravní předpisy Bible a jejího souhrnu — katolického katechismu — byly předmětem mnoha duchaplných úsměvů. Církev, není-liž pravda, doporučila skutek milo­ srdenství: „Vězně vysvobozovati". Ba její svatí založili dva řády, určené pro tuto práci. Je to řád Trinitářů, který dosud v Praze připomíná sousoší s Turkem na mostě a kostel sv. Trojice ve Spálené třídě, a řád Mercedářů (P. Marie Milostivé). Oba řády dosud existují; ale jak smýšlelo o jejich úkolu vzdělané 19. století? „ K d o by chtěl dnes vězně vysvoboditi", připomíná výklad váženého historika, „byl by trestán p r o " nevím už jaký paragraf. Ale Církev to neškrtla ze svého katechismu, a klidně snášela úsměvy vzdělance, který si vězně nemohl představit jinak než odsouzeného řádným soudem po advokátské obhajobě. Dnes, po dvakráte v jedné generaci, vysvobození vězňů z otroctví a zajetí je z nejnaléhavějších a nejhrdinnějších úkolů křesťanstva, ba vzdělaného světa samého... a hledají se ná­ stupcové těch nezlomných hrdin, Sv. Raimunda a jeho učedníků, kteří ve znamení Milostivé P. Marie nasazovali život za vězně nevěřících. Ale vždyť sami katoličtí vykladači se zhrozili doslovného textu. „ K d o ztratí duši svou pro mne, nalezne j i . . . " Hrozná představa — ztratiti duši svou pro Boha! a překladatelé spěchali napsat „ztratí život s v ů j " ; copak někoho napadne obětovat duši? A vida: moderní chemie a psy­ chologie, ve službách policie, dovedou zničit duševní život. Můžeme se dočkat, že tělo M m d szentyho konečně přece přijde na nějaký kongres

NEPOMINE...

modloslužebníků, a jeho rty že tam budou opakovat nějaké říkadlo. Můžeme se dočkat, že se shle­ dáme s arcibiskupem, který si bude hrát s kulič­ kami, snížen na úroveň němé tváře. A najdou se noví vyznavači, hotoví i duši ztratit pro Boha; jisti, že ji zase n a l e z n o u ! — J e n ti, kdo myslí, že mají jen tento ž i v o t — j e n ti se zhrozí té nové skutečnosti, že ztratit život není to nejhorší, co dnes člověka čeká; že může člověk být ponechán na živu ale zbaven — právě po čas toho života — svého duševního Já. Ale naši obětní kněží se nelekají ani t o h o ; není hrozby, která by je zlo­ mila, protože se zas naučili brát i tento děsivý text doslovně. „Spolehla duše má ve slově j e h o . . . " , modlí se kněz ve 29. žalmu. Proto je pro něj přirozená, ale i pro nás by měla být pochopitelná, stálost, jakou Církev trvá na svých bohoslužebných textech. A věru úžasné jsou modlitby a čtení velikonočních obřadů, které slyšíme v tuto jarní d o b u ; slyšíme je po staletí a již i tisíciletí nezměněně. Když se 19. století v pokrokovém optimismu domnívalo, že odpadne všechno plemenné záští (aspoň až se podaří překonat středověké pověry a následky klerikálního štvaní) — tu Církev dále předsta­ vovala židovském národu osudové volání jeho předků: „Krev... i na naše s y n y ! " Ale nyní, kdy krví je židovský národ opět zalit (a je to krev, která kane s kříže Kristova; vždyť ti kdož dnes pobíjejí Židy, jsou ti, kdo ubíjejí křesťany a bourají kříže) dnes j a k o včera, kdy Židy vyvražďovali jiní nepřátelé křesťanského kříže (ale z a t í m — j a k praví jiné velikonoční čtení: „Vy­ kořeněni jsou, do pekel sešli, a jiní na místě jejich povstali") dnes j a k o včera a zítra až do konce času v každém kostele římského obřadu přeje kněz oněm kosmopolitům, „aby mezi syny Abraha­ movy, a k důstojnosti israelské, přešla plnost všeho světa". Než, naučíme-li se chápat posvátné texty doslova, pochopíme snáze i svá vlastní neštěstí. Je řečeno bohatým: „a nuzáky a tuláky uveď

5

do domu s v é h o " . (Ne prostě „ p o c e s t n é " : vagos — „ t u l á k y " ) . Kolik z nás to bralo vážně? Mysleli jsme, že plníme zákon, když u dveří p o d á m e dvacetník a energicky je zase zavřeme. Nyní je nám dáno být nuzáky a tuláky a těšit se, kdykoli jiný vykládá evangelium přesněji nežli my! Tak nám osvětluje měnivá pohoda našich d o b novou jasností každé slovo Písma svatého. Však je zdůrazněno v listě svatého apoštola: „Všechno Písmo je napsáno k našemu vzdělání". Není takřka odstavce, který by nám nepodával časová

VÝZNAMNÝ

VZTAH

TŘÍ NOVĚ

M e z i 24 právě jmenovanými kardinály nemálo tři rodilí Římané: k a r d i n á l F r a n t i š e k B o cini Duca, Petr Ciriaci a Alfréd v i a n i. Posledních dvou fotografie byli uveřejněny líku ze dne 16. prosince 1952.

naučení pro dnešek. Ale podobně mějme na mysli zásadu, kterou tak krásně vypracoval Leon Bloy: že každá řádka Písma v podstatě učí jen o j e d n o m : o Božském Spasiteli a jeho všeobsáhlé lásce k lidstvu. Neboť to jsou základní pravdy křesťanství: že Absolutno žije; že je Láska; a že nekonečné Bytí z lásky se stalo člověkem. V nesmírném dnešním ponížení lidské přiro­ zenosti nemůžeme nad tím nikdy dost usilovně meditovat. A o tom si snad příště něco povíme... Jindřich Středa, Austria.

JMENOVANÝCH KARDINÁLŮ

vynikají rgonOttav Kato­

1. P a n kardinál František Borgoncini D u c a od září byl profesorem fundamentálky a později až do roku dogmatiky na universitě koleje Propagandy, kterou navštěvovali alumni papežské České koleje, jako pan biskup Beran, M o n s . Ant. Dohalský, M o n s . Otakar a pan kanovník Kulač.

1907 1921 tehdy arci­ Švec

2 . P a n kardinál P E T R C I R I A C I byl dlouhá léta profesorem filosofie a theologie fundamentální na zmíněné universitě Propagandy před světovou válkou 1914 i po ní. M e z i jeho posluchače patřil i pisatel těchto řádků. J a k o podsekretář pro mimořádné záležitosti ve Státním sekre­ tariátě těšil se velké důvěře papeže P i a XI.; svěřilť mu dvě důležitá poslání v P r a z e : především odstranit incident mezi Svatou Stolicí, zapříčiněný prohlášením 6. července památným dnem Husovým, a pak uzavřití „ M o d u s vivendi" mezi Svatou Stolicí a Československem. Svěřený úkol vykonal Mons. Ciriaci k oboustrané spokojenosti, takže již 15. února 1928 byl jmenován apoštolským nunciem v Praze, byl 18. března konsekrován na biskupa kardinálem státním Sekre­ tářem Petrem Gasparrim. N o v ý arcibiskup z Tarsu, apoš­ tolský nuncius Ciriaci odevzdal pověřovací listiny presidentu Tomáši G. Masarykovi 11. května 1928. Byl jsem svědkem obdivuhodné obezřetnosti a moudrosti projevené M o n s . Ciriacim při aplikaci „ M o d u vivendi" i církevní organisace. Jak si vážil M o n s . Ciriaci pana arcibiskupa pražského Karla Kašpara i M o n s . M o ř i c e Pichy, biskupa králové­ hradeckého, toho jsem byl sám svědkem. Po vykonané významné práci v Praze M o n s . Ciriaci byl jmenován apoš­ tolským nunciem v Portugalsku. P a n k a r d i n á l P e t r C i r i a c i p a t ř í k největším přátelům Československa. 3. A co mám říci o třetím Římanu panu k a r d i n á l u Alfrédu O t t a v i a n i ? jenž p o náhlém úmrtí úctyhodného rektora Č e s k é k o l e j e roku 1926 M o n s . Leopolda Capitaniho, byl jmenován jeho nás­ t u p c e m , k d y ž jsem byl v y s v ě c e n na kněze. Pan kardinál Alfréd Ottaviani narodil se z chudičkých rodičů. J a k o ahnnmis římského semináře vynikal velikou pílí, nadáním a zvláště zbožností. Vychován příkladnými představenými dal své síly od počátku do služby svaté M a t k y

6

K ČSR.

Církve katolické, vážen všemi i jako profesor veřejného práva na právnickém ateneu Apolináři i filosofie na Propagandě. Jmenován 1926 rektorem naší České koleje, jež chudá omšelá jako popelka seděla mezi výstavnými domy tiché významné čtvrti ve Via Sistina, M o n s . Ottaviani s energií sobě vlastní pustil se do dila: rozluštit hlavní problém zmí­ něné České koleje. Jednalo se již dlouho před tím o stavbu nové budovy. Boží Prozřetelnost dala nám M o n s . Ottavianiho, jenž s oduševněním i odvahou uskutečnil přání i vůli papeže P i a X I : d á t v š e m d i e c é s í m Č e s k o ­ slovenska novou vhodnou budovu pro výchovu kněžstva! Práce nebyla t o vpravdě malá. Bylo to patrno z nejedné výzvy mladého rektora k nám chovancům, abychom se stále a hodně modlili za zdar svatého díla. Doufali jsme, modlili jsme se a P á n Bůh modlitby vyslyšel a naděje splnil: 27. května 1927 položen základ naší nové krásné budovy N e p o m u c e n a a t o kardinálem státním sekretářem Petrem Gasparrim pro vybrané seminaristy všech diecésí republiky Československé. Tato nová b u d o v a N e p o m u c e n a j e s t d ů s t o j n ý m pom­ níkem 'energické iniciativy a pevné vůle M o n s . Alfreda Ottavianiho, dnes kardinála svaté Církve římské, našeho Otce a obzvláštního přítele mučené vlasti svatováclavské! Po M o n s . Ciriacim stává se M o n s . Ottaviani v únoru 1928 státním podsekretářem, vážen papežem Piem XI i jeho vznešeným nástupcem, prve státním sekretářem Pacellim. M o n s . Ottaviani s celým srdcem, s celou duší pracuje ve službě papežské: při rozhodování o veledůležitých záleži­ tostech Církve svaté projevuje rozvahu, hlubokou vnitřní vážnost, klid, květ to veliké ctnosti a smyslu pro povinnost! Když jsem se stal roku 1935 vicerektorem Nepomucena, M o n s . Ottaviani byl jmenován A s s e s s o r e m Sv. O f i c i a. Plných 17 let řídil tuto nejdůležitější posvátnou kongregaci v římské kurii, osvědčil znalosti bohovědné i právní, jasnost při rozhodování v obezřetném hájení víry a mravů, vyn.kal synovskou láskou k Církvi a oddaností k Sv. Otci. M o n s . Ottaviani v této době získal si nemalé zásluhy v komisi prohlášení dogmatu Nanebevzetí Panny M a r i e i jako předseda duchovni komise svatého roku ju­ bilejního 1950. V pondělí 12. ledna t. r. bylo mně dopřáno býti přítomnu v zasedací síni S v . Oficia, když pan kardinál Alfréd Otta-

viani dostal jmenovací dekret. Pan kardinál poděkoval vřele Sv. Otci, vzpomenul svých rodičů, všech vychovatelů na cestě k svatému kněžství, prvních kroků života práce v římské kurii. Neopomenul zvláště zdůrazniti dobu násilí nacistického, kdy byl nenáviděn těmito nepřáteli Církve a pranýřován jako jeden z „ M á n n e r u m d e n P a p s t " , jak posměšně psal Gobbels o těch, kteří jsou blízko papeži! Tato dábelská příšera zanikla, odsouzena a zavržena všemi dobrými. Papež zůstal a zůstává stále O t c e m všech národů i majákem svítícím na cestu do noci dějin lidstva. Pan kardinál Ottaviani projevuje bolest nad nepřítomností dvou kardinálů, které rudá tyranie barbarství přidružila k dřívějšímu trpiteli kardinálu, jenž v žaláři trpí pro Krista. Nebylo jím dopřáno přijití k Otci křesťanstva, poněvadž jsou sub hostili dominatione constituti, znemožněni novými Církve nepřáteli ještě strašnějšími, kteří, kam se dostanou, solitudinem faciunt et pacem appellant, zanechávají poušť a křičí přitom volajíce po míru. Třebas byli hrozní, praví pan kardinál Ottaviani, nemáme z nich strach. I kdybychom měli obětovat zbytek života, jenž nám zůstává, vycedit krev, všechnu krev, my zůstaneme povždy s papežem co

NEZAPOMENUTI J e h o E m i n e n c e k a r d i n á l B E R N A R D G R I F F 1 N , arci­ b i s k u p w e s t m i n s t c r s k ý zaslal I n f o r m a č n í službě s v o b o d n é h o Č e s k o s l o v e n s k a v L o n d ý n ě t o t o poselství k 5. výročí p o ­ rážky demokracie v Československu: „Arcibiskupský palác, Westminster, Londýn, S.W. 1 . " Je stále zřejmější, že hlavní hrází proti komunismu ve východní Evropě je Katolická Církev. Skutečně také potlačování církve a přímá persekuce jejích vůdců tvoří pravidelnou a významnou část procesu, jímž komunismus si zabezpečuje kontrolu státu. Opět a opět vidíme, jak ko­ munisté vznášejí smyšlená obvinění proti členům církevní hierarchijc s tím, aby je odstranili z míst, z nichž mohou přímo ovlivňovati lid svěřený jejich duchovní péči. Pří­ ležitostně jsou inscenovány soudy, jež jsou jen výsměchem spravedlnosti a nemohou přesvědčiti nikoho ve svobodném světě. Je pozoruhodné v případě Československa, že pražský arcibiskup nebyl nikdy souzen. Bylo by ovšem obtížné souditi jako nepřítele státu, hrdinu, jemuž jeho rodná zem udělila nejvyšší vyznamenání teprve před několika málo roky. Nesmí však zavládnouti představa, že církev trpící pro­ následováním byla zapomenuta milovníky demokracie v os­ tatních částech světa. Pokud se týče Církve Katolické, není to zdaleka pravda. Jsme všichni údy mystického těla Kristova a když jeden úd trpí, ostatní členové církve trpí s ním. Českoslovenští katolíci a všichni, kdož v této nešťastné zemí trpí nyní pod útlakem komunismu, nejsou zapomenuti v našich modlitbách a v našem úsilí o mír a svobodu. Na velkém mezinárodním eucharístickčm kong­ resu v Barceloně minulého května byly věnovány četné vzpomínky těm za železnou oponou, kteří se nemohli podíleti na tomto nesmírném bohoslužebném aktu. Papež Pius XII. jmenováním záhřebského arcibiskupa kardinálem projevil nové uznání pronásledované církvi, jež jest jím zosob­ něna. M á m osobní a šťastné vzpomínky na setkání s arcibiskupem Beranem v Praze krátce před komunistickým převratem.

Manner um den Papst. Nepřátelé myslí, že tento iitul nám patřil včera, že nám patří i dnes: pro nás jest to ta největší pocta. Vždyť u koho máme býti než u toho, jenž jest Náměstkem Boha na zemi ?! Zmizí i dnešní barbaři a možná dost brzy. Papež zůstane! Pan kardinál Ottaviani věnoval něžnou vzpomínku svého šlechetného srdce i těm, kteří snad někdy se cítili dotčeni při vykonávání jeho úřadu. Jím zvláště děkuje za blaho­ přání, poznává z toho, že pochopili tlukot bratrského srdce ve chvíli rozhodování spravedlností a pravdy! My zde v Nepomucenu s celou vlastí svatováclavskou připojujeme se k hřejivému projevu lásky, oddanosti a radosti všech, zvláště těch mladých duší, které v Oratoriu sv. Petra u Vatikánu těšily se po dlouhou řadu let duchovnímu vedení pana kardinála Ottavianiho, my s nimi vyprošujeme Otci a Učiteli od Dárce všeho dobra pokornou modlitbou vděčně další dlouhé a blahodárné působení, bohaté jako vždy na rady, pomoc a láskyplnou starost o jeho chráněnce. Panu kardiiálu Alfrédu Oltavianimu AD M U L T O S A N N OS ! Josef Bezdíček vícerektor papežské koleje Nepomuceaa v Římě Byl to muž víry a odvahy a jeho vynucené mlčení výmluvně prosí o naše modlitby. Modlíme se za něho a za všechny kněze, řeholníky a laiky pronásledované, aby bič pronásle­ dování byl brzy z Československa odstraněn, a aby všemohoucí Bůh^dal sílu Vám všem v této době zkoušky. B Kardinál

GRIFFIN

MODLITBA V ten den, kdy přivedeš nás domů, my nebudeme odplácet. Tvé soudy mluví z T vojích hromů — my nechceme je převracet. N á m nelze myslet na odplatu a k soudům hledat příčiny: vždyť kat už pomstu chystá katu a soudem jsou už dějiny. N á m nelze sahat po Tvém právu a hrom z Tvé ruky vytrhnout. Ne nám, ne nám dej, Pane, slávu: ne nám, ale Tobě patří soud!

J. S.

V Ů D C O V S T V Í Č E S K É H O KAT. Ž I V O T A SOUSTŘEDĚNO Dne 17. XII. 1952 navštívil dosavadní protektor C M L J. Exc. biskup Ludvík B. Kučera z Lincolnu převorství sv. Prokopa v Chicagu. Uvítán ndp. opatem, dále odp. převorsm J o s . Chvátalem O . S . B . a zástupci kat. tisku, ndp. biskup projevil přání, aby všechny snahy krajanských a exilových katolíků byly jednotně vedeny a soustředěny pod záštitou ndp. opata Oadráka. Českoameričtí benediktini vydávají již as 60 let český kat. tisk, a mají klášter, kolej i kněžský seminář a jim tedy náleží již tradičně vůdcovství v českém katolickém životě. S á m pan biskup bude dle svých sil podporovat každé úsilí p. opata Ondráka, jenž převzal tak i plnomocné zastoupení a trvalý duchovní dohled a péči nad veškerým apoštolátem Cyrilometodějské ligy a vůbec nad všemi složkami exilové katolické akce. P.

7

ZPRÁVY Z

DOMOVA

Msgr. Beran vyzván k účasti na Vídeňský mírový kongres. Podle spolehlivých zpráv byl pražský arcibiskup Msgr. Josef Beran, komu­ nisty internovaný na místě přísně ta­ jeném, vyzván, aby se zúčastnil t. zv. „Vídeňského kongresu obránců rníru" a aby tam učinil prohlášení, které mu bylo předloženo. Tuto výzvu tlumočil Msgru Beranovi jeden kněz, který se dal do služeb komunistického režimu, jménem předsedy Státního úřadu pro církevní záležitosti, místopředsedy vlády, Zdeňkem Fíerlingerem. Msgru Bera­ novi bylo slíbeno, přijme-li nabídku, že bude propuštěn a bylo mu dále řečeno, že stejnou nabídku již přijal budapeštský kardinál Mindszenty a někteří věznění řádoví představení českoslovenští a polští. Arcibiskup Beran nabídku odmítl. N o v ý systém evidence občanů. Ministerstvo státní bezpečnosti za­ vedlo s okamžitou platností zřízení t. zv. „domovní knihy", do které musí být zapsány nejen všechny osoby v domě bydlící, ale také každá osoba, která přijde k někomu na návštěvu a v domě přenocuje. Do „domovní k n i h y " se musí zapsat také každé vzdálení se jakékoliv osoby z domu a musí se udali, kam jede, jak dlouho a u koho se bude zdržovat a přesný důvod nutnosti tako­ véto cesty. Tímto opatřením se má zamezit skrývání osob t. zv. „státu nebezpečných" a státní policie má kromě toho právo kdykoliv udělat v kterémkoliv bytě kontrolu a zatknout osobu, která by se nacházela v bytě a nebyla zapsána v „domovní k n i z e " . Nový zákon odnímá rodičům právo na výchovu dětí. Dnem 1. ledna 1953 vyšel v Česko­ slovensku v platnost nový zákon na ochranu mládeže. Podle tohoto zákona sociálně právní ochrana mládeže bude svěřena justičním orgánům, jejichž vý­ konným činitelem budou úřadovny och­ rany mládeže. V případě, že rodiče nebudou vychovávat své děti v lásce k lidovědemokratickému režimu, budou jejich děti rodičům odebrány a dány do ústavů ke kolektivní výchově. D ě t i mohou být adoptovány jen tehdy, když tato rodina poskytne státu záruku, že adoptované dítě bude vychovávat podle lidovědomokratického řádu.

8

ZRNKA

Z

KONTEMPLAťE

T h o m a s M e r t o n , m l a d ý universitní s t u d e n t f r a n c o u s k é h o p ů v o d u , usadivší se v A m e r i c e , byl inteligentní citlivý m l a d í k , s estétskýmí prvky ve své o s o b n o s t i . S d r u ž o v a l v s o b ě živou, n e k l i d n o u , d u c h a p l n o u p o v a h u svých e v r o p s k ý c h p ř e d k ů , a p r a k t i c k o u s o u d n o s t o b č a n ů své a m e r i c k é vlasti. Byl skeptik, a n e m ě l víry. J e h o život nebyl r e g u l o v á n úzkostlivými m ě ř í t k y . Ale T h o m a s M e r t o n byl n e ­ klidný a h l u b o c e n e s p o k o j e n ý se s e b o u i se světem, v n ě m ž žil. Po delším t á p á n í a h l e d á n í nalezl n e z n á m é h o přítele K r i s t a , a d a l se cele do j e h o služeb, a to v mlčení a usebranosti kláštera rozjímavého řádu. R y t m u s a m í r c i s t e r c k é h o života, j e h o ž t ř e t i n a je z t r á v e n a m a n u á l m í p r a c í v Boží p ř í r o d ě , t ř e t i n a s t u d i e m a t ř e t i n a zpí­ v á n í m chvály Stvořiteli p ř e d o l t á ř e m , přinesly j a k o o v o c e k n i h u „ S e e d s o f c o n t e m p l a t i o n " , z níž d n e s p ř i n á š í m e úryvky. K n i h a je d ů k l a d n ý m průvodcem života z d u c h a , a m ů ž e se ř a d i t ke klasickým d í l ů m , j a k o je T o m á š z K e m p e n , Scupoli, n e b o L u d v í k G r a n a d s k ý . A v š a k n a rozdíl o d s t ř e d o v ě k é a r a n n ě n o ­ vověké d u c h o v n í literatury, m l u v í k č t e n á ř i výrazy, o b r a z y a p o d z o r n ý m ú h l e m b ě ž n é h o č l o v ě k a X X . století. J e h o k n i h a j e p s á n a nikoli p ř e d e v š í m p r o p o u s t e v ­ n í k y a lidi žijící o s a m o t ě v své k l á š t e r n í cele, n ý b r ž p r o lidi p o s t a v e n é d o p r o s t ř e d společnosti. T i t o lidé n e m o h o u posvětit svůj život a žít s K r i s t e m , leda intensivní i extensivní s p o l u p r a c í na b u d o v á n í v ě č n é h o i p o z e m s k é h o štěstí lidí, m e z i n i m i ž žijí a s nimiž se stýkají.

„ K d o není se m n o u " . . . (14. kap.) Člověk, který byl zabit jediným nepřítelem, není o nic méně mrtvý, než ten, koho dobil celý zástup nepřátelského vojska. Uzavřelli člověk přátelství jen s jediným špatným návykem, vedoucím k těž­ kému hříchu, jeho život je mrtvý, i kdyby se zdál mít všecky ostatní ctnosti. Mnozí lidé si však myslí, že postačí soustředit se na jednu ctnost, na př. vychovat v sobě laskavost, velkorysost nebo lásku k lidem, a nechat být všechno ostatní. Ale to je omyl. Jsme-li nesobečtí v jedné věci, a sobečtí v 25ti jiných, celá naše ctnost nám pramálo prospěje. Dokonce velmi pravděpodobně se nakonec ukáže, jen šestadvacátou obměnou téhož sobectví, skrývající se za pláštíkem ctnosti. Proto si nesmíme myslit, že naše zloba je omluvitelná nebo zapomenutá, protože snad máme některé dobré povahové rysy. Nemysli si, že máš právo projevovat svou lásku ke Kristu nená­ vistí k těm, kteří se ti zdají být jeho nepřáteli na zemi. I kdyby Ho vskutku snad nenáviděli, nezapomínej, že On je miluje. A ty nemů­ žeš být Jeho spojencem, dokud je nebudeš milovat. Nenávidíš-li nepřátele svaté Církve, místo, abys je miloval, jsi sám v nebezpečí, že se staneš nepřítelem Církve i Krista. Neboť On řekl jasně: „Miluj své nepřátele", a řekl též: „ K d o není se mnou, je proti m n ě " . A proto, nepostavíš-li se bok po boku s Kris­ tem, tím, že budeš milovat ty, které On miluje, jsi proti Němu. Kristus však miluje všechny lidi, zemřel pro všechny, a řekl; že není větší lásky nad tu, která se projevuje nasazením života za přítele.

*

*

*

Nebuď náchylný příliš rychle uzavírat, že tvůj nepřítel je hrubec, právě proto, že je tvůj nepřítel. Možná, že je tvým nepřítelem jen proto, poněvadž je přesvědčen, že tys neurvalec. Anebo snad, že se tě bojí, poněvadž cítí, že se ty bojíš jeho. Možná, že kdyby věděl, že ho dovedeš milovat, bylo by po jeho nepřátelství. Nebuď náchylný příliš rychle uzavírat, že tvůj nepřítel je nepří­ telem Božím, poněvadž je nepřítelem tvým. Možná, že je tvým nepří­ telem jen proto, že na tobě nemůže najít nic, co by vzdávalo chválu Bohu. Možná, že se tě bojí, poněvadž nemůže v tobě najít nic z Boží lásky, Boží shovívavosti a trpělivosti a z j e h o milosrdenství a poro­ zumění lidské slabosti.

Nebuď náchylný příliš rychle odsuzovat toho, k d o ztratil víru! Možná, že to byla tvá vlastní chladnost, lakota nebo prostřednost a materialism, či snad chtivost a sobectví, co zabily j e h o v í r u .

*

*

*

Je možno vyloučit války vybídnutím lidí, aby důvěřovali těm, kterým zřejmě není možno důvěřovati? Zajisté ne. Ale uč je mi­ lovat Boha, a důvěřovat Mu, a tehdy se naučí zároveň i milovat lidi, kterým.nelze důvěřovat a odváží se uzavřít s nimi mír, ne pro důvěru v ně, ale pro důvěru v Boha. Neboť jen láska, a to láska nerozlučná od pokory, dovede spoutat a odzbrojit strach, který je kořenem všech válek. O. P. R E M I N J S C E R E . . . Šels, klíčem při zdích přistisknut, vystřídals různé přílby snů, šels v přítmí při zdích, pryč a pryč, nechal jsi skřípat rzivý klíč. Vál vítr. Všude čišel chlad, padalo listí ze zahrad, do tmy —• jen místy v světlo lamp,

Litoměřický biskup Dr. Štěpán Trochta deportován.

a hlavu dřel ti hlavolam, než připoměl sis pod křížem; „Přijďke mně, kdo jsi o b t í ž e n ! "

Školní mládež ve službách policie. Sbor národní bezpečnosti se snaží pod pláštíkem noví akce „ D r u ž í m mládeži* a S N B " získat i školní mládež do 14 let pro udavačské služby. Úřadovny S N B rozeslaly v piosínci všem třídám ná­ rodních škol v Československu dopisy, ve kterých jsou žáci vyzváni ke spolu­ práci s S N B . Dopisy S N B mládeži končí t a k t o : „Nebojte se přijít k nám na ulici nebo na naše stanice. My vás vždycky rádi uvidíme a pohovoříme si s v á m i " . Úřadovny S N B dostávají na tyto dopisy dosti odpovědí, ve kterých děti slibují spolupráci. Tak na př. žáci HA tř. národní školy v Praze VIII se zavázali, že se budou řídit radami příslušníků S N B , aby pomohli „zneš­ kodnit co nejvíce nepřátel".

Zdeněk

R.

V Z D E C H BYV. SEKRETÁŘE SVAZU Ř E M E S E L Jak bych vám měl psát o řemesle, když tato nejlidštější a nejpřirozenější životní i pracovní forma je považována v jedné časti světa za věc lidu škodlivou a reakcionářskou, v druhé části za věc méněcennou, zastaralou z také reakcionářskou? Jak psáti o řemesle, když dnešním mythem ja fabrická práce. Ne, nejsem proti strojům, nejsem proti námezdní práci ve fabrice. Jsou to skutečnosti, proti nimž by bylo pošetilé bojovat. Stavím se však rázně proti tomu, aby námezdní práce v mamutím podniku byla považována za kulminační bod kulturního a civilisačního vývoje. Politika všech dnešních států — tak se mě zdá — není nic jiného než tak zvaná dělnická otázka. Je dobře, když se státníci a politici starají o dělnictvo, když se snaží, aby tuto nepřirozenou pracovní formu zlidštili, aby dělníka vyprostili z k o m a n d a strojů, aby jeho životní podmínky zlepšili. Není však dobré, když se při této sociální činnosti zapomíná na statisíce řemeslníků a zemědělců samostatných, kteří skromně a pilně pracují ve svých dílnách a na svých políčkách. Což pak národní společnost se skládá jen a jen z dělníků? A jakoby byla jen práce manuelní! Ztratila se snad lidská duše a lidský duch ? Žijeme snad jen proto, abychom pracovali a jedli ? N e m á m e už nad to žádných požadavků? Snad právě proto prodělává lidstvo tak strašnou sociální krisi. Dnešní krise společnosti není tak rázu hospodářského j a k o povahy mravní. Krisi odstraníme, když člo­ věku dáme opět přirozené lidské pracovní formy. Stálou industialisací sice zvětšíme množství hospodářských statků, ale zvětšíme tak i sociální zlo, které je už dnes ohromné, tim, že rozmno­ žíme masy proletářů. Dejme člověku možnost, aby našel takové pracovní podmínky, při nichž by neztratil svou lidskou důstojnost, aby se nestal pouhým mechanismem, pracovní jednotkou, nýbrž aby byl člověkem se živým srdcem, s duší, která touží přiblížit se Bohu To je pravý kulturní vývoj, který vede k Bohu, Civilisace vede jen ke strojům. Dnes máme příliš mnoho civilisace a příliš málo kultury. Řemeslo, toť člověk se svým malým štěstím, člověk poměrně spokojený a svobodný. Nemluvme stále jen o dělnictvu! Mluvme také jednou o řemeslnících! D r . V.V. Španělsko

Koncem srpna m. r. zemřela stará matka litoměřického biskupa Dr. Trochty a její pohřeb se konal s vyloučením veřejnosti pod policejním dozorem. Li­ toměřická katedrála byla za „účelem stavebních o p r a v " uzavřena a Dr. Trochta byl z Litoměřic odvezen. Před­ tím prý podal na svůj úřad resignaci, dovolávaje se Can. 4 2 9 , 1., 3, t. j. uvěznění, nemožnost stýkat se s věřícími a vykonávat svůj úřad. Královéhradecký biskup Dr. Mořic Píchá má již 83 let a diecési spravuje komunisty dosazený generální vikář Hronek, který je věřícími zcela pře­ hlížen. Olomoucký arcibiskup M s g r Matocha je stále internován ve sve residenci a naposled s ním mohli mluvit tři děkani v březnu 52 za přítomnosti policejního dozorce Doubka. Arcibiskup působil prý dojmem člověka nemocného. Deportace katolických kněží

v jižních

Čechách. Pro komunisty nespolehliví katoličtí kněží z jižních Čech z diecése česko­ budějovické byli odtransportováni do Olomouce a tam umístěni v bývalých dělostřeleckých kasárnách, poblíže bý­ valého Androva stadionu. Přes den pracují na stavbách činžovních bloků, které se stavějí v blízkosti olomouckého hřbitova a aby nebyli občany poznáni, jsou oblečeni do starých vojenských uniforem. Jejich strava je velmi špatná a hlavně nedostatečná a jejich vzezření budí u kolemjdoucích soucit. (Veritas)

9

NOBELOVA CENA ZA LITERATURU UDÍLENA KATOL. SPISOVATELI FR. MAURIAC, FRANCOUZSKÉMU ROMANOPISCI UTRPENÍ A ŠTĚSTÍ KŘESŤANA Poslední laureát Nobelovy literaturu romány, třebas

Fr. nýbrž

pod

Souffrances Z

Mauriac

této

i

shora et

něžné

Člověk

uvedeným

bonheur

du

zde

vstane,

spisy, titulem

Chretien. citujeme:

jde

na

mši

s*vatou

Všechny následující

hodiny jsou Bohem okoupány. přemýšlí,

ien

Štěstí

a k sv. příjímání. cuje,

za

nepsal

náboženské

knížky 1.

ceny

mluví s

Ať pra­

přítelem,

svá-

tostná milost prosakuje celý ten den do té kdy

míry,

že je zcela vyléčen, jestli se

nudíval

aneb

bál

samoty.

Být

sám a přece nebýt sám, tento absurdní požadavek je podivuhodné splněn, (str. 12).

2. U t r p e n í .

jenž

v

Pravé utrpení nespočívá, jak jsem se domýšlel v tom, že nemohu jít po­ kojně za svou žádostivostí. Existuje pro Křesťana jen jedna bolest a to že není svatým. Životy svatých budí v křesťanu hnabu a smutek, jež však nevede k zoufalství, nýbrž k lásce. Vyhledej v kostele hned u vchodu místo publikána a hleď na visícího na kříži, na tu čistotu rozdrásanou, na to obna­ žené tělo, n a něž, tys hodil u t r p e n í k ř e s ť a n a jako plášť posměchu. — Nechť tě neodradí ona vzdálenost: on koná celou tu cestu. To však nesta­ čí jeho lásce, jeho aspiracím: on sám proniká do chatrče tela a krve a usedá ke stolu ještě nečistému... ten ubožák,

dne

večer hledat zbytky...

mém

dětství

přicházel každého (str.

134).

3. A j e š t ě š t ě s t í . Věřím

v

Tebe,

žes

přišel *v

určité

dějinné chvíli, Bože, a tedy jako člo­ věk mezi lidi, tělo, jež mohlo být obna­ ženo,

bičováno,

nesly

tíhu

rty

Jidášovy.

pramene. že

tvář,

Žádná

Žádná

vytryskla

nepřišel,

poplváno,

hlavy,

tě však našel. ani

z

jež

dotkly

nestvořila

nezpůsobila,

písku. • Kdybys

bych

tě,

nebyl

bych

Jestliže však jsi přišel

a odešel bys ze pokoje

se

žizeň

žizeň

voda

hledal

plece,

jíž

toho

světa, ticha,

nepoznal jež

bych

rozlišuje

mezi všemi dny ty, v nichž mne navště­ vuješ.

Kdybys nezavítal ke mně, činil

bych zlo, jež miluji,

(str. 176).

Podrobnější pojednání o životě a díle prvního literáta světa přineseme v příštím čisle z péra Karla Brušáka

JAKÝ JE DNES ŽIVOT V PRAZE? (Zpráva očitého svědka.) Ředitel katolického žurnálu LE D E V O I R (Povinnost) v Montrealu pan Gerard F I L I O N podnikl na podzim 1952 velmi dlouhou cestu, jež ho vedla z Prahy do Pekingu přes Sovětský svaz a Sibiř i země pod moskevským panstvím. Po svém návratu otázán, proč byl na Mírovém kongrese, který se konal v hlavním městě Mao-Ce-Tungově, pan F I L I O N prohlásil: „ N e b y l jsem komunistou, když jsem se vydal na cestu, a jsem jím ještě méně nyní". — A dodal: Mírové hnutí, aniž je výlučně složené z komunistů, je pevně v jejich rukou a od nich dostává směrnice. Takové hnutí jen ještě posiluje rozpor mezi S S S R a Spojenými státy, místo aby zmenšovalo potíže a snažilo se nalézt dohodu. Katolíci z důvodů jak zásadních tak i politických nemohou se tohoto hnutí zúčastnit". Závěrem pan F I L I O N ujistil, že jeho dlouhá cesta' mu dala skvělou zkušenost. „A ta mi stačí pro celý ž i v o t " . Dojmy sebrané panem F I L I O N E M za jeho cesty na druhou stranu železné opony jsou nyní uveřejňovány i v katolických novinách v Evropě. N á s nejvíce zajímá začátek — dojmy z Prahy.

*

* ~ *

Padá hustý a studený déšť. Asi 20 aeroplánů civilních 1 vojenských je seřazeno podél pražského letiště. Člověk by řekl, že je to drůbež překvapená bouří a jež neměla již čas se schovat. Chvějí se pod svými aluminiovými křídly. Letiště je liduprázdné. Jediní cestující, kteří zalidňují čekárnu: 11 Kanaďanů, kteří jedou na sjezd do Pekingu, 2 Američané, kteří dělají tutéž cestu, a asi půl tuctu severoafrikánů, zemědělských dělníků a členů Ú R O , kteří jedou

10

do M o s k v y na krátký pobyt v komunistickém ráji. Ostatně všechny ty tváře jsou mi známé, protože jsme letěli již z Pa­ říže v témž aeroplánů belgické společnosti Sabena. Celník na nás hledí lhostejným okem, nijak nespěchá ověřit naše pasy a vyclít naše zavazadla. M u s í čekat na příchod delegáta světového kongresu míru, který nám usnadní vstup do Československa. *

*

• +

Na stěně dvě dojemné fotografie: Stalin a Gottwald, otec národů a president československé lidové demokracie Nikdy jeden bez druhého, jsou to siamská dvojčata. V par­ cích, na náměstích, čekárnách, v hotelových halách, všude v Československu Gottwald a Stalin jsou v rovnováze. Projevuji podiv na tím, že vidím pána Ruska uctívaného stejně jako presidenta Československé republiky. Odpo­ vídají m i : „ P a n e , vy nevíte, že právě rudá armáda, vedená maršálem Stalinem, osvobodila naši z e m i ? " Jsem v ko­ munistické zemi. Brzy si lo uvědomuji, neb nejsem v souhlase s prostředím. Můj slovník není přesný. Slova jako demokracie, fašismus, svoboda, útlak, osvobození, imperialismus mají za železnou oponou smysl zřejmě jiný. O N I jsou demokracie, MY jsme diktatura. Událost, že komunistická strana se zmocnila moci, je pro NĚ osvobozením. MY žijeme v režimu ka­ pitalistického útlaku. Rusové jsou demokraté, Američané pak fašisté. V Československu se již neříká „ p a n e " nebo „paní", nýbrž „soudruhu", už se nezdraví pozdravem „dobrý d e n " , nýbrž „práci č e s t " .

Hesla pokrývají čekárnu letiště: „ Z v ý š i t výrobu zna­ mená, zvýšit výměnu mezinárodních v ý r o b k ů " — „Průmysl zdvihá životní ú r o v e ň " — „Kultura patří lidu" — „ D o ­ volená je právem p r a c u j í c í c h " — Ale jsou ještě lepší! Veliký nápis hlásá: „ V e jménu míru aeroplány Č S A slouží za spojovací články s pokrokovými silami celého s v ě t a " (rozuměj s komunistickými stranami západních zemí). To ovšem dnes už nemá smyslu, protože jediná linka Sabena dělá spojku mezi Prahou a západními městy a to jedině Bruxellem a Paříží. Pravděpodobně je však třeba čekat na instrukce nej vyššího sovětu, aby nápis mohl být zničen.

Téhož dne prohlížím svatovítskou katedrálu. D v a vojáci s

nasazenými

slouží ještě uchovávají

bajonety

svátostné

hroby českých

králů

Obrovská mapa kreslí Československo v práci: každé průmyslové středisko je označeno žárovkami různých barev podle péče, jaká se věnuje výrobnímu plánu, stanovenému pětiletkou. Žárovky se rozsvěcují a zhasínají jako dopravní signály. Kousek dále je obrovské grafické znázornění kreslící výrobní plány hlavních prům. oborů. Co týden zásah štětcem řízeným ministerstvem výroby naznačuje rozdíl mezi plánem a provedením. Československo jako všechny lidové demokracie provádí co najpřísnější kontrolu devis. Při vjezdu do země a při výjezdu musíte přihlásit všechny bankovky a všechny ces­ tovní šeky, jež u sebe máte. Máte-li jich méně při výjezdu než při vjezdu, musíte prokázat, kde jste jich použil. Jedině banky jsou pověřeny výměnou devis. Obchodníci, kteří by provozovali tento nezákonný obchod, vystavují se nejpřísnějším trestům. Úředně je zakázáno vyvážet víc než 500 korun nebo ban­ kovky větší než 50 koruny. Čistě „na t r u c " a abych věděl, co se mi stane, schoval jsem si dvě 109-korunové bankovky cestou do Pekingu. Při návratu jsem je přihlásil s ostatními devisami. Celník mi je zabavil přes mé ostré protesty. Po několika hodinách mi je však vrátil, protože odlétávám na Paříž. M á m tedy 200 československých korun, které mi budou pokaždé sebrány, kdykoli vkročím do Československa, a jež mi vrátí při odchodu ze země. Jedinou mezinárodní měnou uvnitř železné opony je dolar, ať již americký nebo kanadský. Koruna, rubl, jen zlotý nemají ceny mimo hranice jejich vlastí. Číňan ohrnuje nos na rubly a sovětčík se dívá na jeny s pohrdáním. Ale jedni i druzí se zřejmou ochotou proměňují za dolary, j i ž jsou odznakem kapitalistického útlaku.

*

*

*

Kostel, který se vypíná na třídě maršála Stalina (kdysi třídě maršála Foche) se vnějškem podobá biografu nebo koncertní síni. Tam jsem byl na mši svaté v neděli. Přišel jsem ke konci deváté a zůstal na desátou. Při obou mších kostel je plný: stovky věřících stojí vzadu i mezi lavicemi. Nejen starci, nýbrž mnoho mládeže a dětí. Jde-Ii o kostel římsko-katolický či o kostel, který přešel do schismatu zavedeného československou vládou, není snadné zjistit. Jisto však je, že lidé jsou velmi usebráni a zbožní. Mnoho svatých přijímání a mnoho jich se modlí křížovou cestu.

stráž

protože způsoby.

a

u

na

vchodu.

Průvodce

královský

Katedrála

postranním oltáři poklad.

nám

se

ukazuje

Nějaký

pan

B u i n s z Londýna, také delegát do Pekingu, láteří proti všem těm ostatkům bývalých dob, jež zvěčňují vzpomínku na doby útisku a tmářství. počíná

epochou

Cestou

kolem

Podle jeho mínění život lidstva

komunismu! arcibiskupského

záludnou otázku: Odpovídá mi suše:

Přišel jsem do Prahy v sobotu. K večeru jsem prošel Václavským náměstím oběma směry. Není tam kaváren, ani hudby, ani zpěvu. Každý třetí krám je komunistická kancelář: informační kanceláře, knihkupectví, střediska pro šíření nauky a partajních rozkazů.

mají

bohoslužbě,

paláce

dávám

průvodci

„ J e tu ještě Monsignore B e r a n ? " —• „Arcibiskup Beran žije mimo m ě s t o " . *

*

*

-

Navštívíte-li velké obchody v Praze, nepochopíte hned podivuhodný rozdíl cen téhož zboží: zde je cukr označen 15 Kčs za kilo a tamhle za 140 Kčs. Všechno se však vys­ větlí, když člověk ví, že v Československu jako ve všech zemích komunistické diktatury je dvojí cena: volný trh a trh na lístky. Prodej většiny zboží běžné potřeby, hlavně potravin a ošacení, je přísně kontrolován. Člověk musí mít lístky na nákup mléka, másla, sýrů, masa, vajec, obuvi, šatů, uhlí a ceny tohoto zboží jsou přísně kontrolovány státem v obchodech socialisovaných i v obchodech soukromých, jichž je stále ještě dost. M á s l o stojí 80 Kčs kilo na lístky, ale 360 Kčs bez lístků. Hovězí od 40 do 60 Kčs kilo na lístky, ale 150 až 240 Kčs bez .ístku. A tak není snadné stanovit, jak je draho v Československu. Je-li příděl dost slušný, není přece jen přílišný; není li však dostačující a nutí-li hospodyni zásobovat se částečně na černém trhu, stává se to zabijákem. Ptal jsem se v ministerstvu informací na oficielní mzdový tarif. V roce 1951 střední mzda v Československu byla 4 9 0 3 Kčs měsíčně pro dělníka a 6 4 7 6 Kčs pro úředníka. Třeba dodat, že pracovní týden má tam 6 dní a 48 hodin minimum. P r a x e přespočetných hodin je běžná a stát ji silně podporuje. N a v í c mzda je stanovena podle norem jeho výkonnosti. Zvýšení výkonnosti se neustále vnucuje pomocí soutěží, odměn, prémií a vyznamenání. Každoročně president Gott­ wald udílí audienci úderníkům, aby jim odevzdal vyznamenání. Je jisto, že státní kapitalismus je tvrdší a bezohlednější než soukromý kapitalismus. Kdyby podniky západních krajů snažily se vykonávat ve svých továrnách jen desetinu nátlaku, jakému je vystaven komunisticky dělník, odborové organisace by způsobily revoluci. Z cen shora uvedených se strhují daně, dávky, sociální pojištění (starobní, nemocenské, rodinné), příspěvky na od­ borové organisace, povinné úpisy veřejných půjček. Tím vším životní úroveň československého dělníka se sníží na úroveň nejnutnčjších potřeb a nezbude skoro nic na ukojení kulturních potřeb. Bydlí aspoň slušně? V Praze se vyvíjí zřejmé a zdá se, i účinné úsilí, aby dělnické rodiny byly ubytovány pohodlně a levně. Navštívil jsem několik typů bytů: od 8 7 5 0 Kčs do 20.000 Kčs ročně za tři až šestipokojový byt. N i c pře­ pychového, ale něco pohodlného a zajímavého. Dělník v Československu je pojištěn proti všemu risiku kromě nezaměstanosti. Když se na to ptám funkcionáře sociálního pojištění, odpovídá mi povýšeně: „V lidových

11

demokraciích není nezaměstnanosti; to je výtvor kapitalismu".

Nikdo nemůže

timací. Protože můj cestovní pas je na čínském vyslanectví, je třeba nesčetných vysvětlování. Cerberus v uniformě zmnohonásobuje své telefonické zákroky. Konečně jsme pověřeni vstoupit do sancta sanctorum. Poznamenávám vůči Evě, že v Americe vchází člověk do novinových závodů jako do mlýna, a tlumočím svůj údiv nad tím, že místnosti redakční jsou tu tak přísně střeženy. Odpovídá mi, že západní kapitalisté mají mnoho špionů ve svých službách a že země musí se proti nim chránit!

a nesmí zůstat bez práce, neboť automaticky ztrácí potra­

Eva Troníčková sní o tom, že jednou půjde do Moskvy.

Je pravda, že v Československu není nezaměstnanosti a to z toho prostého důvodu, že práce tam je povinná. dělník může si

U nás

vybrat řemeslo a zaměstnání, jaké chce.

Jestliže v nějakém průmyslu neb továrně je vyloučen z práce, má právo na podporu. Komise sociálního pojištění má povin­ nost

najít

mu

zaměstnání

podle

jeho

chuti.

Tam

však

dělník, jenž ztratí zaměstnání, je přidělen jakémukoli úkolu: typograf láme kámen, truhlář upravuje terén. vinové

lístky.

Pracuj

nebo

zemři!

Je však jisté, že režim sociálního pojištění v Českoslo­ vensku dává dělníkovi jistotu, kterou ve stejném stupni nemá průmyslový pracovník v kapitalistickém hospodářství. Ženy jsou přinuceny k pracím a nejtvrdším a nejvíce poni­ žujícím. Člověk se s nimi setkává dokonce i v hutích a železárnách. Pod záminkou rovnosti marxismus ženu ponížil. Komunisté nám předhazují, že jsme z nich udělali předmět své rozkoše, my můžeme namítat, že oni z nich udělali soumara.

*

*

*

A přece mnoho žen tam vzdychá po sovětském ráji. Troníčková

je

tiskovým

atašé

na

ministerstvu

Eva

informací

a je pověřena — jak říká — odkrýt v západním tisku známky ochablosti kapitalistických diktátorů.

Je stoprocentní mar-

xistkou. Byla naději.

mou

průvodkyní

v

Praze po městě.

O komunistickém zjevení se prostě nedisputuje. v ně věří pevnou vůlí. Má

Má

víru

i

Pro ni Karel M a r x je Bohem a Stalin jeho prorokem.

víru

Ona sama

Nedává si otázky a nemá problémů.

„jako horník",

to znamená

víru

solidně komu­

nistickou. Navštívili jsme spolu denník Práce a tiskovou kancelářČTK. Třebaže jsme

byli

předem

ohlášeni,

bylo

třeba dlouhých

vyjednáváni a nekonečných telefonických zákroků, abychom se dostali dovnitř.

Eva se prokazuje svou občanskou Iegi-

Z DOPISU EXULANTA DĚLNÍKA... 20.XI1.

„ . . . J s e m z a m ě s t n á n n a v e n k o v ě j a k o obyčejný

n á d e n í k ; tak se u n á s říká p o m o c n é m u d ě l n í k u .

Život

n á s u p r c h l í k u je více tragický než veselý, a j e n víra v n ě c o d á v á n á m o n u sílu, a vůli vydržet. doma pak rodina.

O n o u silou je Buh,

Věřte m i , ž e nebýt t é t o m y s t i c k é síly,

k t e r o u o p r a v d u cítím n a k a ž d é m k r o k u , n e v í m j a k

bych

snášel n ě k d y o p r a v d u těžké r á n y a p ř e k á ž k y , které je t ř e b a dnes a d e n n ě p ř e k o n á v a l i .

Děkuji P á n u B o h u i za t o t o

m í s t o ; přes t o , že r á n o m u s í m vstávat v 6. h o d . , a v 6. h o d i n se vracím z p r á c e v y č e r p á n , a to vše za směšný plat, m o h u klidně říci, že si jíž t ě l o t a k t r o c h u zvyklo, a cítím, že s e . m i lépe d ý c h á a p ř i b ý v á mi sil, jež mi p o m a l u , ale jisté p o č í n a l y scházet v L... jsem dal ženě.

Z ů s t a l j s e m věrný slíbu, jejž

N a š e slova p ř i loučení byla sice p r o s t a ,

bez slz, ale síla v n i c h s k r y t á by se v y r o v n a l a k a p a c i t ě , síle m o d e r n í h y d r o e l e k t r á r n y .

B ů h ví, že nic nezveličuji,

j a k j e t o zde p s á n o , tak j e t o í m y š l e n o . . .

Je mi s m u t n o

při v z p o m í n c e , ž e n e m o h u být m e z i svými néjdražšími n a svátky.

Z ů s t a n u zde n ě k d e v k o u t k u , o d d á n svým roz­

jímáním..."

12

„ M o s k v a však", pravím jí, „je Praze blíž než Montrealu, copak vám brání, abyste tam š l a ? " „ J e nemožné", odpovídá mi, „dostat visum". A poučuje mě, že vniknout do Sovětské unie není pro občana lidových demokracií o nic snadnější než pro kteréhokoli západního kapitalistu.

*

*

*

Možno-li věřit Evě Troníčkové, život v Československu byl by idylou. Vypravuje mi se zřejmou hrdostí, že v létě kancelářští úředníci organísují pracovní brigády a tráví svou dovolenou na statcích pomáhajíce sedlákům. Není-li dost postelí, spí v seníku. Je to velmi zdravé a člověk si výborně odpočine, jak mě horlivě ujišťuje. A pak městské mládeži to usnadní lépe poznat rolnickou třídu. „Nikoli m y " , ujišťuje, „jsme stáhli železnou oponu, nýbrž západní mocnosti nás odřízly od ostatního světa. My si nic tak nepřejeme jako obchodní a kulturní výměnu se Zá pádem, ale američtí kapitalisté nám v tom brání. My neohrožujeme ostatní svět, ale Spojené státy nás ohrožují. Právě skrze Evu Troníěkovou jsem pochopil, že komunismus je mesiánství. Slibuje vzdálené štěstí, slibuje ideál bratrství a rovnosti, k němuž lidstvo dospěje, až kapitalismus zmizí se zemského povrchu. Eva Troníčková je marxistkou, která má víru a která má naději, které však chybí láska. Abbé Ladislav Pavelka, F R A N C I E .

3 0 . X I I . „ D ě k u j i u p ř í m n ě za Váš milý p o z d r a v a stejně t a k za Vaši v z á c n o u p o z o r n o s t v p o d o b ě d á r e č k u , k t e r ý j e t í m více h o d n o c e n , n e b o ť t o byl první d á r e k , jejž j s e m o b d r ž e l p o té, kdy j s e m opustil naši k r á s n o u vlast. Koli­ k r á t d e n n ě , v m ý c h m y š l e n k á c h j s e m u své d o b r é m a n ­ želky a m é h o s y n k a ! P á n jest jistě s n i m i . B ů h se mi stal o p r a v d u t í m , č í m b y m ě l být všem lidem n a s v ě t ě : nejvěrnějším p ř í t e l e m , l a s k a v ý m O t c e m , nejlepším r á d c e m a n e j m o u d ř e j š í m l é k a ř e m , který je n e p ř e k o n a t e l n ý v léčbě n e m o c í m o d e r n í h o věku — včetně n á s i l n é h o o d l o u č e n í od t o h o , c o n á m bylo nejdražší. Jestli nějak fysicky n e b d u ­ ševně t r p í m , spojím se j e d n o d u š e b e z d r á t o v ě s m ý m Pá­ n e m , a věřte, n a s t a n e o k a m ž i t á r e a k c e a úleva. C í t í m p a k n a p r o s t o u o d d a n o s t vůči Otci, j e n ž ví, p r o č t a k činí, n e b o ť On je nejspravedlivější a v š e m o h o u c í . Dá-li P á n B ů h a my se v r á t í m e , s t a n u se d o m a l a i c k ý m p o m o c n í k e m kněží, neboť vím, že u nás d o m a je b u d e čekati m n o h o p r á c e , a b y m o h l i vypleniti všechen ten k o u k o l , který t a m p o vypuzení S a t a n a z ů s t a n e . Chci n á l e ž e t mezi t y v ě r n é k a t o l í k y , kteří by v p ř í p a d ě p o t ř e b y dovedli p r o C í r k e v a B o h a přinésti k a ž d o u o b ě t , stejně i p r o své nejdražší, trpící t a m v o n o m k o m u n i s t i c k é m p ř e d p e k l í . . . " O. P. Oxon

PRVNÍ SLOVA NOVÉHO AMERICKÉHO PRESIDENTA Byla to slova modlitby, jež sám D Eisenhower složil a dne 20.1. hned po přísaze před shromážděním, čítajícím 125 000 hlav, přednesl. Pravil: „Všemohoucí Bože, jak zde stojíme moji budoucí společníci ve Výkonném odvětví vlády, jsme za jedno v úpěnlivé prosbě, abys učinil celým a naprostým naše odevzdání službě lidu zde shromážděného a jejich spoluobčanů po celé zemi. Dej nám, prosíme, schopnost rozeznati správné od ne­ pravého, a dej, aby všechna naše slova a všechny naše činy byly řízeny tímto poznáním a zákony této země. Zvláš­ tě prosíme, aby náš zájem a péče le vztahovaly na všechny lidi, bez rozdílu stavu, rasy nebo barvy. Kéž vládne spo­ lupráce mezi všemi, kteří podle naší Ú s t a v y náležejí k růz­ ným politickým směrům, — aby vše směřovalo k dobru naší milované Z e m ě a k Tvé slávě. Amen". Na to Mgr. P. O ' B o y l e , katolický arcibiskup washing­ tonský složil hold novému presidentu touto modlitbou:

NADĚJE

A

„ O t č e náš, v Tvém nejsvětějším jménu prosíme Tebe, abys obnovil své dary v myslích a srdcích těch, kdož jsou dnes pověřeni vznešeným úřadem vlády nad naší milovanou Zemí. Měj je — svou milostí — k tomu, aby se snažili co nejlépe sloužit Tobě tím, že budou nezištně sloužiti obča­ nům vlasti. Kéž je Tvá spravedlnost zjevná v našem sou­ dnictví, ať svět je obohacen a potěšen visí nestranné a na­ prosté spravedlnosti — pro všechny lidi před Zákonem. Požehnej a osvěť mysl, srdce i vůli našeho Presidenta svými božskými dary a u č í š snesitelnými těžká břemena jeho vysokého úřadu. Kéž sestoupí na něho Duch S v a t ý ! Dar moudrosti a rozumu nechť ho naučí znát Tvou svatou vůli a osvítí no ve všech těžkostech. Darem své božské pobožnosti nauč ho kráčeti pokorně s Tebou na vážné cestě povinnosti a cti, naplň ho statečností, aby dovedl zvládnout ohromné úkoly s klidnou myslí a vlej v jeho ducha lásku, jejímž prvním zákonem jest — dle Tvé vůle — láska k bližním!"

SILNÁ

HUL

(Přehled m e z i n á r o d n í h o dění.) Už po s e d m let se o d e h r á v á ve světě p ř e d n a š i m a o č i m a zvláštní h r a o čas. S p o č í v á ve dvojí a l t e r n a t i v ě : z d a Západní E v r o p a vybuduje i m p o s a n t n í vojenskou sílu, k t e r á by se m o h l a m ě ř i t s nynější s o v ě t s k o u p o z e m n í p ř e v a h o u , dříve než Sověty vyrobí t a k o v é a t o m i c k é z b r a n ě , jež by se m o h l y o d v á ž i t z á p o l e n í s a m e r i c k ý m i ; a n e b o zda Z á p a d b u d e udržen do o n é chvíle v b e z n a d ě j n é slabosti n e d o s t a t k e m k o o r d i n a c e a t í m , že j e h o vojenské síly by byly v á z á n y v b e z e d n ý c h k o l o n i á l n í c h bojích na D á l n é m a n e b o (možno-li) i na Blízkém V ý c h o d ě . H ř e se d o s t a l o j m é n a „ s t u d e n á v á l k a " a hraje se v přesvědčení, že, vyjde-li první a l t e r n a t i v a , vyhrál Z á p a d , k d e ž t o vyjde-li d r u h á , b u d e vítězem Východ. V t é t o originální partii se t a k t i k a Z á p a d u p o h y b o v a l a po sedm let na liniích defensivních, ponechávajíc S o v ě t ů m iniciativu i tyto ji však používaly jen s pečlivě k a l k u l o v a n ý m risikem, dávajíce bedlivý p o z o r , a b y n e p ř e k r o č i l y r á m e c hry, a a b y se s t u d e n á válka nezměnila v h o r k o u , to jest v o b e c n o u s v ě t o v o u konflagrací. K d y ž nový p r e s i d e n t Spojených S t á t u E i s e n h o w e r a jeho zahraniční ministr Foster Dulles před několika týdny nastoupili do svých ú ř a d ů a přehlíželi situaci na světové š a c h o v n i c i , došli k d v ě m a z á v ě r ů m . Zjistili, že d o s a v a d n í s t r i k t n ě defensivní t a k t i k a Z á p a d u j e příliš j e d n o s t r a n n á a n e u s p o k o j i v á , p o n ě v a d ž nevyužívá náležitě slabin p r o t i ­ h r á č e ; a musili k o n s t a t o v a t , že úsilí d e m o k r a t i c k é E v r o p y n a v y b u d o v á n í silné s p o l e č n é a r m á d y n e p o s t u p u j e t a k , jak by mělo. N a d ě j e d e m o k r a t i c k é h o světa na k o n e č n é vítězství ve s t u d e n é válce b y m o h l y býti zlepšeny, k d y b y Z á p a d k o m b i ­ noval t a k t i k u defensivní s ofensivou v m í s t e c h , k d e k o m u ­ nistický orbit je zranitelný. A p o n ě v a d ž n o v á vláda ve Spojených S t á t e c h se c h c e říditi z á s a d o u „ N i k o l i v slova, n ý b r ž č i n y " , bylo ihned p ř i k r o č e n o k č i n ů m . Z a zra­ nitelnou sféru Sovětů čís. I) byla p o v a ž o v á n a Asie. V á l k a na K o r e i byla by již d á v n o s k o n č e n a , k d y b y Se-

vernjm Korejců n nebyla přišla na p o m o c ko n u n i s t i c k á Č í n a ; t a t o však j e d i n á z e satelitu R u s k a , není c í l á k o m u ­ nistická. Její bývalá vláda se s t á h l a na veliký o s t r o v F o r m o s u , k d e udržuje ve z b r a n i několik set tisíc mtižů p o d z á š t i t o u a m e r i c k é h o loďstva, jež c h r á n í ostrov před možností komunistického útoku z pevniny. Loďstvo S p o j e n ý c h S t á t ů bylo však t a k é z á v ě r o u v o p a č n é m s m ě r u ; A m e r i č a n é si nepřáli, a b y n a c i o n a l i s t é z F o r m o s y p o d n i ­ kali v p á d y na č í n s k o u p e v n i n u , a to p r á v ě z d ů v o d u c e l k o v é defensivní t a k t i k y vůči k o m u n i s m u . Od té d o b y se a l e o k o l n o s t i n a D á l n é m V ý c h o d ě z n a č n ě změnily, a p r o t o byl d á n r o z k a z a m e r i c k é m u loďstvu, a b y sice n a d á l e c h r á ­ nilo F o r m o s u , avšak a b y n e p ř e k á ž e l o a k c í m t a m n í c h Č í ň a n ů p r o t i Č í ň a n ů m bolševickým. Efekt n e b u d e p a t r n ě velký, n e b o ť na F o r m o s e nemají dosti plavidel a letectva, aby mohli vážně ohrozit čínskou pevninu přímým v p á d e m ; p o d s t a t n ý m by se ale m o h l stát, k d y b y nájezdy z o s t r o v a p o d n i k a n é našly o d e z v u v m a t e ř s k é zemi mezi p r o t i k o m u ­ nistickými partyzány. T a k é blokada celého čínského p o b ř e ž í b y r a d i k á l n ě přerušila n á m o ř n í spojení p e k i n s k é h o režimu s celým světem. T a k p o sedmi letech p o u h é d e fensivy S p o j e n é s t á t y přecházejí o p a r n ě k p o u ž í v á n í p r o s t ř e d k ů ú t o č n ý c h . Osvědčí-li se v Č í n ě , b u d e to v z p r u ­ h o u a p o b í d k o u k jejich p o u ž í v á n í j i n d e . A k d o ví lépe nežli ti, k t e r é v emigraci pojí t e p s r d c e s jejich vlastmi, ž e k o m u n i s t i c k ý „ m o n o l i t " není n e z r a n i t e l n ý , ž e p a r t y z á n i v p ř í p a d ě n a d ě j e na o s v o b o z e n í by vyvstali v š u d e . Do světélka n a d ě j e , které d o u t n á v k a ž d é m e m i g r a n t s k é m srdci, bylo přilito oleje. Povzbuzující byla i j i n á r o z h o d n u t í n o v é a m e r i c k é vlády. V e svém p r v n í m p r o g r a m o v é m projevu v y t k n u l p r e s i d e n t E i s e n h o w e r devět b o d ů , j i m i ž s e j e h o z a h r a n i č n í politika b u d e i n s p i r o v a t . President p r o h l á s i l , ž e „ s e n e b u d e n i k d y p o k o u š e t usmířit p r o t i v n í k a falešným a h ř í š n ý m v y j e d n á v á n í m , k d y b y t í m m ě l a b e z p e č n o s t býti v y k o u p e n a ctí". T ě m i t o slovy j e z j e h o p r o g r a m u z á v a z n ě vyloučen

13

j a k ý k o l i v n o v ý M n i c h o v ; ti z n á s , kteří prožili o n u a g ó n i i n a š e h o n á r o d a p ř e d p a t n á c t i lety a kteří vědí, že síly defaitismu j s o u v Z á p a d n í E v r o p ě stále vlivné, zajisté ocení s hlubokým vděkem dosah tohoto prohlášení. Kromě t o h o dala n o v á a m e r i c k á v l á d a n a s r o z u m ě n o u , ž e s e n e c í t í v á z á n a ž á d n ý m i tajnými d o h o d a m i , jež s n a d byly u z a v ř e n y americkými vládami předchozími. O tom president E i s e n h o w e r ví více nežli k d o k o l i v j i n ý . Na něj, j a k o ž t o v r c h n í h o velitele s p o j e n e c k ý c h a r m á d v E v r o p ě , byly a d r e s o v á n y zoufalé apely o p o m o c p r a ž s k é m u p o v s t á n í v k v ě t n u 1945. A on byl n u c e n d á t i s v é m u p o d v ů d c i gen. P a t t o n o v i r o z k a z , a b y se zastavil v P l z n i a čekal, až Prahu osvobodí Rusové. D n e s j e j a s n o , ž e tak m u s i l učinit p r o t o , že p r e s i d e n t R o o s e v e l t vešel už v T e h e r á n u v d ů v ě r n á u j e d n á n í se Sověty, p o d l e n i c h ž Č e s k o s l o v e n s k o p ř i p a d l o d o jejich z á j m o v é sféry. Totéž se týkalo Polska a j i n ý c h zemí ve S t ř e d n í a J i h o - v ý c h o d n í E v r o p ě . Tyto dohody jsou dnes překonané, neboť president Roosevelt jistě n e m ě l na mysli v y d á n í v š a n c S t ř e d n í E v r o p y t o t á lni bolševísaci; p ř e s t o jest jejich r e t r o s p e k t i v n í zavržení se s t r a n y W a s h i n g t o n u vítati s velkým z a d o s t i u č i n ě n í m . Vyjasňuje plně posici Spojených S t á t ů a d o d á v á z á s a d n í h o d ů r a z u n o v é m u k u r s u jejich politiky vůči z e m í m ležícím na východ od Železné opony. D r u h ý závěr, k n ě m u ž dospěli n o v í v ů d c o v é S p o j e n ý c h s t á t ů , j e m é n ě potěšující; p o s t u p výstavby e v r o p s k é j e d n o t y nepokračuje uspokojivě. Jeden velký k r o k v p ř e d byl učiněn. V n e d á v n ý c h d n e c h vstoupil v p a t n o s t S c h u m a n ů v p l á n o s p o l e č n é m h o s p o d a ř e n í u h l í m a ocelí v šestí z á p a d o ­ evropských státech. To z n a m e n á , že počaly cirkulovat v Z á p a d n í E v r o p ě v a g o n y s o b ě m a veledůležitými p r o d u k t y bez o h l e d u na celníky na h r a n i c í c h ; a devět v y b r a n ý c h m u ž ů p o č a l o o b h o s p o d a ř o v a t uhlí a ocel v šesti s t á t e c h bez o h l e d u na jejích vlády a p a r l a m e n t y . To je výsledek r a d o s t n ý ; za to však s m l o u v y o e v r o p s k é a r m á d ě a její ratifikace n a r á ž í na s t u p ň o v a n é p ř e k á ž k y . V o b o u nejdůležitějších z e m í c h , F r a n c i í a N ě m e c k u , m o h u t n é síly pracují p r o t i n í ; v N ě m e c k u sociální d e m o k r a t é a ve F r a n c i i gaulliste, k t e ř í si p ř i p o s l e d n í vládní krisi vynutili o d s t o u ­ p e n í n ě k o l i k a l e t é h o m i n i s t r a z a h r a n i č n í c h věcí R o b e r t a S c h u m a n a právě pro j e h o pevný postoj ve prospěch ra­ tifikace. Z a t ě c h t o o k o l n o s t í , k t e r é o v š e m hrají d o r u k y s o v ě t s k é politice ve s t u d e n é válce, p r e s i d e n t E i s e n h o w e r vypravil do Evropy svého zhraničního ministra s p á d n ý m i argumenty a silnou holí. M r . D u l l e s m o h l u k á z a t , že S p o j e n é s t á t y v e d o u v á l k u n a Koreji, vydávají o h r o m n é s u m y n a p o m o c E v r o p ě i Asii, a p ř i t o m s t u p ň u j í své v n i t ř n í vyzbrojení, musil však d o d a t i , ž e E v r o p a , b o h u ž e l , p o k u l h á v á d a l e k o z a nimi, n e b o ť c e l o e v r o p s k á a r m á d a n e n í h o t o v a ještě a n i na p a p í ř e . S t ě m i t o vývody M r . D u l l e s objel v š e c h n a v ú v a h u přicházející e v r o p s k á hlavní m ě s t a a jal se m á v a t i p o m y s l n o u holí. V dubnu tohoto roku bude americký kongres postaven před otázku prodloužení úvěru evropským státům na starém podkladě Marshallova plánu; a pre­ sidentův posel se netajil t í m , že nelze o č e k á v a t i od k o n g r e s u o n u v e l k o m y s l n o s t , j a k o u projevoval a ž d o s u d , n e b u d e - l i do té doby úmluva o evropské a r m á d ě ratifikována. V y h r ů ž k a d o p a d l a n a E v r o p u těžce. V rozhovorech s o d p o v ě d n ý m i státníky se ji

14

soukromých M r . Dulles

snažil osladiti p r o s t ř e d k y p ř e s v ě d č i v ý m i . V Paříži p o u k a ­ zoval na to, že aktivisace americké politiky n a Dálném Východě o t e v í r á m o ž n o s t úlevy f r a n c o u z k ý m b ř e m e n ů m v I n d o č í n č ; v B o n n u z d ů r a z n i l , že S p o j e n é státy nikdy neuznaly a neuznávají Odru a Nisu z a definitivní n ě m e c k o u hranici n a v ý c h o d ě , n e b o ť ú z e m í z a n í byla P o s t u p i m s k o u d o h o d o u p ř i ř č e n a P o l s k u jen provisorně. T a k t i k a silné h o l e však není v politice p o s ­ t u p e m s y m p a t i c k ý m a p r o t o s e t o n e o b e š l o bez r e p t á n í nemalého, zejména ve Francii, která — podle m n o h a k r i t i k ů — si jí zasluhovala nejvíce. Bude tam těžké r o z h o d o v á n í o e v r o p s k é a r m á d ě v z h l e d e m ke s t a n o v i s k u g a u l l i s t ů ; a v š a k a r g u m e n t y S t á t n í h o s e k r e t á ř e lze t ě ž k o o d d i s p u t o v a t a bez d o l a r ů se E v r o p a n e o b e j d e . Počátek d u b n a b u d e t u d í ž d a t e m velmi p o z o r u h o d n ý m . V j i n ý c h k o n č i n á c h světa se m e z i t í m ve h ř e s t u d e n é války o d e h r á l y věci zajímavé j e n n a B l í z k é m V ý c h o d ě . Angličanům se t a m podařilo dosáhnouti dohody s novým egyptským režimem v ožehavé otázce Sudami. Druhá s p o r n á věc, o b r a n a S u e z k é h o k a n á l u , je v n a d ě j n é m vyje­ d n á v á n í , t a k ž e celý k o m p l e x e g y p t s k ý c h bolestí j e n a cestě k vyhojení. Za to Sověty se na Blízkém V ý c h o d ě zřejmě připravují k široce z a l o ž e n ý m a k c í m , k n í m ž p o t ř e b u j í sympatie mohamedánského obyvatelstva. A poněvadž n e n á v i s t t o h o t o o b y v a t e l s t v a vůči Ž i d ů m j e veliká, Stalin n e v á h a l schválit p o d i v u h o d n ý o b r a t bolševické linie, který jej p ř i v á d í n a cesty, v y š l a p a n é p ř e d n í m A d o l f e m H i t l e r e m . N e n í t o n i c j i n é h o nežli k o m u n i s t i c k ý a n t i s e m i t i s m u s , k t e r ý p o č a l v Praze, po n á l e ž i t é m schválení z M o s k v y , v p r o c e s u se S l á n s k ý m a spol. H l a v n í j e h o efekt je oči­ vidně z a m ě ř e n n a Blízký V ý c h o d . T a m o d Persie p o M a r o k o j s o u v p o h y b u revoluční síly; k d y b y se M o s k v ě p o d a ř i l o j e p o d c h y t i t a o b r a t n ě dirigovat, m o h l a b y o b r á titi c e l o u t u t o o b l a s t v n o v é p o l e guerilové války á la M a ­ lajsko n e b o I n d o č í n a . P r o t o a n t i s e m i t i s m u s j e důležitý k e sblížení k o m u n i s m u s m o h a m e d á n s k ý m lidem a Stalin p o k r á t k é m , p r o p a g a n d i s t i c k y s t u p ň o v a n é m n a p ě t í přerušil o k á z a l e d i p l o m a t i c k é styky s I s r a e l s k ý m s t á t e m . Z i s k y t é t o t a k t i k y s e o v š e m n e m o h o u obejiti bez těžkých ú b y t k ů k o m u n i s t i c k ý c h sil. Bolševická s t r a n a nutně ztrácí tisíce horlivých a s c h o p n ý c h s t o u p e n c ů . Každý ví, j a k z n a č n á byla odjakživa ú l o h a Ž i d ů v t é t o s t r a n ě . Bez jejich účasti na bolševické revoluci v R u s k u a na poz­ dějším r o z m a c h u c e l é h o h n u t í b y k o m u n i s m u s s o t v a byl d o s á h l svých p r v o t n í c h p o s i c a následujících ú s p ě c h ů . P r o t o nynější r o z v o d m e z i b o l š e v i c k o u s t r a n o u a Ž i d o v ­ stvem je m o ž n o p r á v e m označiti za událost významu m i m o ř á d n ě důležitého pro přítomnost i budoucnost. Zdeněk Petr. OBEC

VĚŘÍCÍCH

V PAŘÍŽI

P o d o b n ě j a k o před svátkem Krista Krále — i tohoto r o k u k o l s v á t k u sv. T ř í K r á l ů u s p o ř á d a l a d u c h o v n í s p r á v a noční adoraci na M o n t Martru. O b ě p ě k n ě nevštívené a d o r a c e byly zvláště o b ě t o v á n y z a n a š e trpici d o m a . V n e d ě l i 18. l e d n a — posvětil P. J. L a n g S. J., j e n ž se p r á v ě vracel z L u r d d o L o n d ý n a , s o š k u M i l o s t n é h o p r a ž s k é ­ ho Jezulátka. Bude n á m připomídat duchovní povin­ n o s t i v ů č i t r p í c í m B r a t ř í m a S e s t r á m ve vlasti. Akce o b ě t i n p r o sv. O t c e p ě k n ě p o k r a č u j e . L.

Z OSADY SV. VÁCLAVA V T O R O N T Ě O d svátku N e p o s k v r n ě n é h o P o č e t í P a n n y M a r i e m á m e p r a v i d e n é b o h o s l u ž b y i ve všední d n y . B ě h e m t ý d n e je mše svatá s l o u ž e n a v 8. h. v kapli n e d á v n o z a k o u p e n é h o farního d o m u n a 48, D e w s o n Street T o r o n t o 4 . ( D u d n a s & O s s i n g t o n a r e a ) ; v neděli j a k o d o p o s u d v kostele O t c ů Jesuitů n a 403 W e l l i n g t o n Street West. Dramatický o d b o r O s a d y sv. Václava p ř e d v e d l d n e 25. l e d n a t. r. v M a s a r y k o v ě H a l e n e d á v n o n a p s a n o u veselohru býv. ředi­ tele b r n ě n s k é h o divadla F r . S o b o t k y „ A d v o k á t v r o d i n ě " . P ř e s t o že herci až na a u t o r a v roli V a l á š k a byli a m a t é ř i , h r a m ě l a r á z více s k o r o p r o f e s i o n á l n í . Všichni herci — Dr. Ředina, M. Třešňáková, M. D v o ř á k o v á , V. Tichop á d o v á , P. N i k o d é m , J. Felix a V. K o s t i h a — j a k o ž i tech­ nický p e r s o n á l si zaslouží u z n á n í . V e s e l o h r a m ě l a velký úspěch; bude opakována v Torontě a v několika jiných m ě s t e c h , k d e žije více k r a j a n u . Na svátek sv. V a l e n t i n a farní k o m i t é u s p o ř á d a l o zdařilý p ř e d p o s t n í bál. Rt.

*

$

*

V H o l a n d s k u naši s t u d e n t i j d o u d o h l o u b k y . M U C Jos. K o š e l k a poslal d ů k l a d n ý č l á n e k : H u m a n i s m u s sociální a humanismus socialistický, který těžko zkracovati. P r o t o j s m e jej zaslali d o Austrálie D r . St. Hofírkovi, a b y jej vydal ve svých studijních A r š í c h . T a m si zájemci m o h o u o ň d o p s a t i , 519, D r y b u r g h St., N o r t h M e l b o u r n e , V i c , Australia.

*

*

*

A U S T R Á L I E — C M L v Melbourne uspořádala sbírku šatstva a- p r á d l a j a k o ž i s b í r k u peněžní p r o čs. u p r c h l í k y v Německu. S b í r k a se setkala s t í m t o výsledkem ke d n i 8. l i s t o p a d u t.r.: 275 kusů p á n s k é h o šatstva a p r á d l a ; 238 kusů d á m s k é h o šatstva a p r á d l a ; 87 kusu d ě t s k é h o šatstva a p r á d l a ; 42 kusů šatstva a p r á d l a p r o n e m l u v ň a t a . Výsledek peněžní sbírky činí £ 20.8.6. — S p o l u s ostatními čs. organisacemi v M e l b o u r n e u s p o ř á d a l a C M L s p o l e č n o u oslavu 28. října. V neděli d n e 26. října sloužil duch. rádce C M L - M e l b o u r n e P . F r , Z d r a ž i l S.J. m š i sv. za trpící vlast. V neděli d n e 2. l i s t o p a d u u s p o ř á d a l a C M L večer b a r e v n ý c h s n í m k ů . N a p r o g r a m u bylo p r o m í t á n í b a r e v n ý c h diapositivů ze z n á m ý c h i d o s u d n e z n á m ý c h a n e p r o b a d a n ý c h končin Austrálie. Všechny s n í m k y byly p o ř í z e n y našimi krajany v Austrálii a n ě k t e r é z n i c h na velmi n e b e z p e č n ý c h v ý p r a v á c h , d i v o k ý m i k o n č i n a m i . Byl t o m u p r á v ě rok co se z j e d n é t a k o v é výpravy nevrátil český e x u l a n t N á p r a v n í k . P r o m í t á n i s n í m k ů a slovní d o p r o v o d o b s t a r a l b r . H a v l í k , účastník n ě k o l i k a výprav. — K ř e s t a n s k á a k a d e m i e v M e l b o u r n e vydala Studijní a r c h . č. 6. zabývající se t é m a t e m „ C í r k e v k a t o l i c k á a e v r o p s k á j e d n o t a " Studii z p r a c o v a l D r . L S. p o d l e prof. H . van W a y c h e n b c r g h a , r e k t o r a l o v a ň s k é university. — C M L vydala p ř í r u č k u m o d l i t e b ke m š i sv., n a z v a n o u „ P ř i s t o u p í m k oltáři B o ž í m u . . . " Je to m e n š í n á h r a d a za misál, který z a t í m v exilu p o s t r á d á m e . Příručka muže býti p o u ž i t a j a k p r o společné recitace při mši sv. tak p r o s o u k r o m é sledování o b ř a d u . V neděli d n e 16. l i s t o p a d u měli j s m e v jesuitské kapli koleje prvni r e c i t o v a n o u m š i sv., k o m b i n o v a n o u s lidovým z p ě v e m . V. J i r á k , tisk. ref. C M L Londýn. Bylo by věru co p s á t i o naší práci ať z veřejné č i n n o s t i n e b v čistě d u c h o v n í m o k r u h u . Vel­

k ý m ú s p ě c h e m byla v á n o č n í n a d í l k a s p o j e n á s a k a d e m i í , p ř i p r a v e n o u p r o g r a m o v ě i technicky. Š k o d a že h o d n o t n á a v ý p r a v n á čísla na t é m a v á n o c a zimy se n e m o h l a na m a ­ lém jevišti r o z v i n o u t i . Bylo však o n é neděle 14.XII p o ­ d ě l e n o d a l e k o přes 100 dětí v á n o č k a m i a j i n ý m i d o b r o ­ tami. Ř e d i t e l k a naší české školy p í Vilma M a r t i n k o v á d o s t a l a m n o h o přihlášek d o naší w e e k e n d o v é školy, zvlátě z r o d i n n á r o d n o s t n ě s m í š e n ý c h . V neděli na to těsně p ř e d v á n o c e m i zažili j s m e m n o h o d u c h o v n í c h r a d o s t í v k a p l i při s p o l e č n é m sv. přijímání. P o z o r o v a t e l é si všimli, že z as 30 ú č a s t n í k ů byli u stolu P á n ě 1 dítě, j e d n a dívka a o s t a t n í jinoši a m u ž i (žen je v exilu jstejnč m a l á část). Při stálé fluktuaci n a š í k o l o n i e jest t o ú s p ě c h p o ­ těšitelný. A jen u s t u p ň ů o l t á ř e , k d e k n ě z r o z d á v á živý chléb, je m o ž n o h l e d a t a nalézt živé, o p r a v d o v é věřící. Vše o s t a t n í — i ty n á r o d n í t a n c e m l á d e ž e v N e w m a n — j s o u p o u z e berličky, p o m o c í n i c h ž se mají slabí d o b e l h a t až ke zdroji života. — K r á s n é byly v á n o c e kol č e s k é h o B e t l é m a se S t e c k r o v ý m i k o l e d a m i , které n a t i s k l , nacvičil a k o n e č n ě i na h o u s l e d o p r o v á z e l P. J a r . P o p e l k a , j e n ž po 3 měsíce byl d u c h . v ů d c e m l o n d ý n s k é C M L . Její č i n n o s t vyvrcholila nejen t r a d i č n í b e s e d o u , ale i i n f o r m a t i v ­ ní schůzí 11.1. T a m byli k o o p t o v á n i do v ý b o r u m u ž i zvuč­ n ý c h j m é n j a k o p . K a r e l K u t t e l w a s c h e r , nositel B A R , nejvyššího l e t e c k é h o v y z n a m e n á n í za války. T ě š í m e se n a splnění p l á n ů , jež t a m b y l y . n a d š e n ě r o z v i n u t y , vždyť Liga j e A k c e . N a schůzi p r o m l u v i l též j e d e n z a z a k l a d a t e ­ lů Ligy p. k a p i t á n R o c h l a , j e n ž p r á v ě n a s t u p o v a l k p o ­ slední p ř í p r a v ě na kněžtví ve W e s t m i n s t e r s k é arcidiecesi. P o n á v r a t u P . Langa o d P a n n y M a r i e L u r d s k é ř á d o v á p o s l u š n o s t v y k á z a l a P. J a r P o p e l k o ň p ů s o b i š t ě v K a n a d ě , k d e m ů ž e u p l a t n i t své technické s c h o p n o s t i v m í s t n í c h a t h a m s k é s k u p i n ě , ale i v širším o k r u h u . L o u č í m e se v vel. p á n e m J a r . P., j e n ž stál u k o l é b k y Ligy, p r o ni žil, za ni se bil — v d e b a t á c h n e ú n a v n ý — t e o r e t i k p r a x e j a k málokdo. Z oněch debat — někdy i vzrušených — vynikly tyto stěžejní rysy: 1. C M L nesmí být nástrojem žádné politiky: její politikou je křiž a rozšíření království Kristova, 2. Co mohou udělat laici, nechť se jim ponechá, iniciativa i zod­ povědnost: knězi patří především rozdělování svátostí a hlá­ sání slova Božího. 3. C M L je v nejužším kontaktu s du chovní vrchností, pod jejímž vedením pracuje: v tom je záruka správné cesty. 4. V Lize se nikdo neostouzí, neod­ suzuje ani nepozuzuje — známka velmi příznačná v dneš­ ním úpadku morálky cti. P. Edice S a t i r y vydala p r á v ě — p o s b o r n í k u a n e k d o t : „ S m í c h z a železnou o p o n o u " a R . V l a c h a : „Verších p r o n i k o h o " , j a k o 111. svazek v ý b o r z d o s a v a d n í v e r š o v a n é s a t i r i c k é t v o r b y Stanislava B r z o b o h a t é h o : „ P a d n i k o m u p a d n i " . T a k j a k o v p ř e d c h o z í c h s b í r k á c h První a D r u h é k o p ě trní, a u t o r vyjadřuje m n o h é z t o h o , c o t a k m n o z í u p r c h l í c i myslí a cítí. O d e z v a j e h o knížky jistě n e z ů s t a n e z a o h l a s e m p ř e d c h o z í c h svazků Edice Satiry. J a k o IV. svazek E S p ř i p r a v u j e „ V ý b o r Exilové S a t i r y " . Literární příspěvky posílejte laskavě n a a d r e s u : D r . R o b e r t Vlach, O n s d a g v a g e n 8/1, E n s k e d e 6., S t o c k h o l m , S w e d e n . O b j e d ­ n á v k y a p e n ě ž n í p o u k á z k y adresujte n a : M a r i e Z á r u b o v á , 180, W e s t b o u r n e G r o v e , L o n d o n W . l l . , E n g l a n d .

15

ZE

SVĚTA

David a Bethsabe. Jestliže H o l l y w o o d s a h á po biblických t é m a t e c h , n e z n a m e n á t o ještě, ž e s e dal n a p o k á n í . Ve filmové- čtvrti Los Angeles platí z á s a d a : Č í m známější historie, t í m větší naděje n a finanční ú s p ě c h . T o j e hlavní d ů v o d , p r o č s p o l e č n o s t F O X n a t o č i l a film „ D a v i d a Beth­ sabe". N u t n o však p ř i z n a t , ž e režisér H e n r y K i n g s e chopil ú k o l u m n o h e m vážněji n e ž Cecil B. De Mílie, který natočil p r o P a r a m o u n t „ S a m s o n a a D a l i l u " .

Ú m y s l y L é o n i d a M o g u y při realisaci filmu byly beze s p o r u nejlepší. V d n e š n í m z p r a c o v á n í se však film h o d í jen p r o dospělé zralého úsudku. N ě k o l i k v h o d n ý c h ses­ t ř i h ů učinilo b y f i l m p r o s p ě š n ý m m n o h e m širšímu p u b l i k u . V e F r a n c i i běží f i l m p o d t i t u l k e m : „ D e m a i n est u n a u t r e jour". T h e G r e a t C a r u s o . (Velký C a r u s o ) . Biografie i t a l s k é h o o p e r n í h o pěvce, který si n á d h e r n ý m h l a s e m získal světo­ vou p o p u l a r i t u . Film s i z a s l o u ž í ' o c e n ě n í p r o o p r a v d u pěkné a v h o d n ě volené úryvky z různých oper. Tech­ nicky d o k o n a l ý . T e c h n i c o l o r velmi d o b ř e zladěný. — K d o m á t r o c h u h u d e b n í sluch, a ť s i n e n e c h á ujít t e n t o o p r a v d u h o d n o t n ý m u z i k á l n í f i l m . ( P r o všechny).

H e n r y K i n g užívá m é n ě fantastické d e k o r a c e než D e Mille, s o u s t ř e d u j e však p o z o r n o s t n a o s o b n o s t . Rovněž t e c h n i c o l o r , k t e r é h o užívá s m i s t r n o u d o v e d n o s t í , u n ě h o nerozptyluje, ale přispívá k d o s a ž e n í m o r á l n í s t r á n k y o s o b ­ nosti. O b ě tyto skutečnosti mu umožňují zachytit Davi­ dův hříšný p o m ě r k B e t h s a b e s h l e d i s k a p s y c h o l o g i c k é h o a morálního.

W h e r e n o Vultures Fly. ( K d e s u p o v é již nelétaji). Aby' u c h r á n i l v z á c n é d r u h y africké zvířeny p ř e d lovci a o b ­ c h o d n í k y se s l o n o v i n o u , Bob P a y t o n z b u d u j e rezervát v rozloze 1.500 k m . U s a d í se v n ě m se svou ž e n o u a syn­ k e m . Jistý M a n n e r i n g , který se vydává za fotografa, igno­ ruje reservát a p r o s t ř e d n i c t v í m d o m o r o d c ů k m e n e K a w a m b a s p o k r a č u j e d á l e v e svém o b c h o d u . Payton pro­ žije m n o h o d o b r o d r u ž s t v í , než s e m u p o d a ř í z n e š k o d n i t zlomyslného obchodníka.

Při choulostivých s c é n á c h j e k a m e r a d o s t d i s k r é t n í . Kdyby se vystřihla j e d n a s c é n a a upravily t r o c h u dialogy, n e b y l o by p r o d o s p ě l é v ý h r a d . — P r o r o k N a t h a n je ve filmu o s o b n o s t silná a s y m p a t i c k á . P ř í j e m n é e p i s o d y tvoří j m e n o v á n í D a v i d a za k r á l e , boj D a v i d ů v s G o l i á š e m , přenesení archy a věrnost Uriášova Mojžíšovu z á k o n u . (Pro dospělé s výhradami).

F i l m vysoké t e c h n i c k é ú r o v n ě , b e z v a d n ý a p o s t r á n c e d o k u m e n t á r n í j e d i n e č n é ceny. Francouzský titulek: , Q u a n d les v a u t o u r s n e v o l e n t p l u s . ( P r o všechny).

D o m a n i e un Altro G i o r n o . ( Z í t r a je t a k é d e n ) . Psy­ chologicky zajímavý film, který p o u k a z u j e na příčiny, j e ž v e d o u ženy a dívky k s e b e v r a ž d ě .

P.

N o v á k n i h a M s g r e D r . Bezdíčka. K v á n o c ů m vyšla v benediktinské tiskárně v Chicago kniha z péra Vicerektora p a p e ž s k é koleje N e p o m u c e n a v Ř í m ě , v ě n o v a n á k a t o l í k ů m v A m e r i c e , e x u l a n t ů m a trpícím v d r a h é vlasti. Obsah j e patrný z titulu: S v a t ý C y r i l a M e t o d ě j , sv. Václav a sv. Jan N e p o m u c k ý ; tedy k n i h a o p ř e d n í c h n a š i c h p a t r o n e c h První d v a svatí b r a t ř í j a k o ž t o a p o š t o l é n á b o ž e n s k é o b r o d y a všeobecnosti C í r k v e ; P a n n a Maria — Matka Unie je zárukou požehnání. Kníže Svatý Václav svým tisíciletým p a n o v á n í m č e s k é m u n á r o d u je naší nadějí. A sv. J a n N e p . , c h l o u b a sv. kněžství je r o v n ě ž o c h r á n c e vlasti. Poměry p ř í m o poukazjií na ú c t u n á r o d n í c h p a t r o n ů , p r o t o s e ještě častěji v r á t í m e k t é t o č a s o v é knížce. P.

Vydává

t Edward,

Cyrilometodějská

Liga,

R e d a k c e děkuje O . V á c l a v k o v i , D r . D a ň k o v i l i t e r á t n í příspěvky, j i c h c e n a n e p o m i n e ; příště.

Fitzjohn's

Avenue,

etc

za

Ř í d k é , ale tím r a d o s t n ě j š í j s o u ž á d o s t i t o h o t o d r u h u : „Bylo by m o ž n o opatřiti mně d o b r o u duchovní četbu v jazyku českém? V l a s t n í m bibli a e v a n g e l i u m v p ř e k l a d u D r . Š k r a b a l a , ale velmi r á d a bych četla i n ě c o j i n é h o . Jsem velmi l a č n á d u c h o v n í s t r a v y " . M . L . Anglie.

B i s h o p of N o t t i n g h a m , Chairman 39

Augustin

Administrace hlásí: M á t e v r u k o u číslo, na něž j s t e s n a d netrpělivě čekali. N e n í naší v i n o u , že se Vaše přís­ pěvky t a k p o m a l u scházejí. Bez p e n ě z tiskaři n e t i s k n o u . D o u f á m e , ž e p o c h o p í t e svou křesťanskou povinnost, a z a b e z p e č í t e n á š j e d i n ý e x u l a n t s k ý katolický č a s o p i s v exilu. V d ě č n ě kvitujeme příspěvky, jež z a s l a l i : Z. Rutar, odběratelé z R F E , J. Kuttelwascher, M. Lanková. M. Sigmundová, Msgre O. Zlámal, m a n ž . Franclovi, Pospíšil, A. M u d r o v á , E. Pilař, F. M e l e n , P. V. D r á p e l a , P. F. Pitrun, Mrs, Austova, Dr. Richter, P. A. Křivánek, P. V. H o v o r k a , J. H a n í k , Miss V a l k o u n , V. S u c h ý , .1. U r b á n k o v á , VI. H o v o r k a , F . B o n d y , M e r a n o , D r . P . L e k a v ý , L . H u s t o l e s o v á , D r . F . M i k u l a , Čeští knězi z e Sev. Itálie, O. Václavek, P. J. T o m á n e k , P. L. N ě m e c , S. Š m e l h a u s , A. J a k u b č í k , J. Š a c h , P. A u g u s t i n Chlest, M r . S i r o t e k , Sgt. J . T ů m a , A b b é L a d . Pavelka, M r . J á ­ c h y m , P. J. B u n á t , P. R. Baďura, H. H o ť k a , Ar. K o u l o v á , pi. Effenbergerová a t d .

DÍK ZA N A D Í L K U . Předsednictvo Československého Orla-Svatováclavské ž u p y v exilu, vyvolalo v á n o č n í sbírku p r o strádající sestry a b r a t r y v t á b o r e c h . S b í r k a s k o n č i l a s n e m a l ý m z d a r e m . V á m všem, ať k r a j a n s k ý m p ř á t e ­ lům, n e b o e x i l n í m s e s t r á m a b r a t ř í m v U S A a K a n a d ě , jejichž srdce u p o s l e c h l o Boží p ř í k a z lásky k bližnímu z h l o u b i srdce d ě k u j e m e n a š i m „ B ů h z a p l a ť " ! Z v l á š t n í dík vyslovujeme o b ě t a v ý m m a n ž e l ů m s. a br. K. a Č . P . v N . Y . , v z á c n ý m p ř í z n i v c ů m V l d p . V. Ř. z D a k o t y a vldp. M . P . z B. N e b r . , kteří se výjimečně o z d a r n a š í vá­ noční a k c e zasloužili. S o u č a s n ě sdělujeme t ě m d á r c ů m , ž e o p o ž d ě n é příspěvky bylý z a č á t k e m l e d n a d o d a t e č n ě táborovým j e d n o t á m odeslány. Dr R. Imprimatur:

FILMU

London,

Printed by M. Caplin & Co. Press Ltd.

1-2 West

of the

N.W.3. Street,

Hierarchy's C o m m i t t e e for —

EVWs

C e n a jednotlivého

Croydon. Tel. C R O 2347

čísla sh.

1