NOVOROČNÍ ŠVIH

ROČENKA 2001

NOVOROČNÍ ŠVIH 2001 Závěr roku se kvapem přiblížil, ve volných dnech jsme najížděli poslední kilometry, přehouply se vánoční svátky a je tu další, v pořadí již osmá novoroční vyjížďka. Počasí tentokrát vyšlo perfektně – sluníčko, teplota –5°C a několikacentimetrová vrstva čerstvého prašanu. A účast ? Dost dobrá. Do pedálů nastoupilo celkem 18 bikerů. Aleš, Libor, Petr, Járové Špimr, Matoušek a Blažek, Vráťa, Zdenan, Kráťa, Jarda Tesař, Černokněžník, Láďa Kozák, Leoš, Láďa Michalička + 1.

Fantastické cesty pokryté ušlapaným a uježděným sněhem, místy se skrytým ledem, ale jinak paráda. Po ujetí 7 kilometrů se bohužel oddělila menší skupina a zamířila rovnou ke Korytům. Nutno podotknout, že se nemuseli vzájemně příliš přemlouvat a tato náhlá změna trasy poté bohužel zřejmě ovlivnila některé okamžiky ……... . . . . . . . Zbytek pokračoval v další cestě a zamířil přes Struhařov a Premier do Voděradských bučin. Opravdu parádní vyjížďka se skvělým počasím. Při zpáteční cestě jsme i my zamířili ke Korytům, někdo zůstal a někdo pokračoval domů. Celkem jsme urazili prvních 35 km a jako start do dalšího roku našeho „bajkování“ to vůbec nebylo špatný.

2. Mezinárodní cyklomaraton Lužickými horami

Malevil Cup První dějství Velo Maraton Serie bylo načasováno na 5. května do Jablonného v Podještědí. Pořadatelé připravili dvě trasy – 50 km a 90 km, z nichž pouze delší se započítává do jedné ze serie maratonů. Tak je tomu ve všech závodech VMS. Na start delší trasy se postavili Hoblik, Matouš a Bouše, na kratší trase jsme měli zastoupení v Alešovi a Jirkovi Selixových a technické podpory Marcely Selixové. Počasí nám příliš nepřálo, den před závodem pršelo, což se projevilo na stavu tratě. Ta byla mimochodem velice pěkná a zavedla nás do sousedního Německa. Tak že první mezinárodní cyklomaraton v naší historii. Během závodu bylo počasí milosrdnější, sice nepršelo ale byla zima, okolo 10°C. Převýšení 2.200 m naznačovalo, že to nebude žádná projížďka, ve skutečnosti to bylo díky bahnu ještě horší. Technika dostávala zabrat, kazety plné bláta a řetězy skřípaly. Vodu na občerstvovačkách jsme používali spíš k ostříkání kol. 14 dní před jedním z vrcholů sezony – Králem Šumavy to byla výborná zkouška a příprava. Již v prvním závodě VMS dosáhl Jára Špimr vynikajícího výsledku a umístil se na 10. místě ze 165 startujících. Bouše obsadil 73. a Matouš 105. místo.Na kratší trase obsadili Aleš Selix 33. a Jirka 32. místo ve svých kategoriích.

KRÁL ŠUMAVY 26. května přichází jeden z vrcholů naší bikové sezony a v pátek vyrážíme do Klatov, kde se ve velice početné výpravě prezentujeme na 8. ročník Krále Šumavy. Po prezentaci odjíždíme na tradiční místo ubytování, chalupa v obci Kozí, kde probíhají poslední přípravy, seřizování, pumpování a výměny plášťů. Obě trasy byly oproti loňsku opět prodlouženy. Na start 100 kilometrové, s převýšením 2.500 m, se vydali – Hoblik, Bouše, Kousal, Matouš, Karel, Jarda Tesař – Česnek a letos premierově Zdenan. Na kratší – 65 kilometrové, s převýšením 1.700 m, startovali Dan a Vráťa Čechovi, Aleš H., Aleš a Jirka Selixové, Luboš Hraba, Jirka Opatrný, Kráťa, Tomáš Gnad a Honza Janura. Počasí tentokrát vyšlo skvěle, během závodu nádherný den, suché až prašné cesty a pěkně ledová voda ve čtyřech brodech, které se nedaly objet a všichni, jak závodníci tak i přihlížející si to náramně vychutnali. Vráťa se opět málem vykoupal, možná z toho zase něco bude ve zpravodaji. Všichni jsme se shodli, že to byl, i přes několik defektů v našich řadách, jeden z nejhezčích Králů Šumavy. Jednak díky počasí, ale i změnám na trati, kdy hlavně začátek byl pozměněn k lepšímu, byly vynechány chodící úseky a celá trať byla celkově jezdivější. Největší smůlu měl asi Karel Müller, který měl 4x defekt a dokonale si procvičil výměnu duší. Ale dojel. Ještě hůře na tom byl Dan, kterému se vysypalo středové složení a do cíle přijel autem.

Vráťa měl pro změnu pád (díky neopatrnému spolujezdci), což poznamenalo další jízdu a Česnek si o převodníky natrhnul kůži na holeni (v cíli ho zašili). Zdenan premiérově zdolal dlouhou trasu a byl velice spokojen. Večer tradičně pivo a buřtíky u ohně. Ale únava byla znát na každém z nás. Krásný závod v hezkém prostředí a výbornou atmosférou. Hoblik potvrdil výbornou formu a z 854 startujících obsadil 25. místo, jen pár minut za elitou. Ani v kategorii veteránů na 68 km jsme nehráli druhé housle a Honza Janura obsadil 8. a Tmáš Gnad 12. místo.

MTB – Speciál : nakládání kol a přípravy na odjezd

„Lago di GARDA“ Je 22.8.2001 a od 18 hodin se začínáme scházet u gymplu na další, v pořadí již 3. zahraniční treninkový kemp. Tentokrát opět s CK TRIP vyrážíme k italskému jezeru Lago di Garda v počtu 33 “říčaňáků“. Naložení kol proběhlo velice rychle, ještě se

dokoupilo několik kartonů piv a startujeme směr Riva. Noční přesun byl v pohodě, s několika zastávkami jsme kolem sedmé hodiny ranní dorazili k jezeru Toblino, odkud jsme vyjížděli na okruh Passo della Morte. Po ranní hygieně a snídani jsme museli toto místo opustit kvůli místnímu obchodníkovi s ovocem a zeleninou a popojeli jsme do blízké vesnice, kde jsme se převlékli a poprvé šlápli do pedálů. poslední okamžiky před první etapou Konečně se mohla ukázat naše síla a většina bikerů vyrazila v nových žluto-modrých klubových dresech. Pohled to byl báječný. V první etapě nás čekal již zmíněný okruh Passo della Morte s výjezdem na Monte Casale (1.632 m n.m.). Tím jsme si vybrali dost drsná stoupání, která nás ostatně provázela každou etapu. Odměnou nám ale byly nádherné výhledy do okolní krajiny (téměř letecké pohledy) a fantastické sjezdy. Jak technické po šotolinových cestách tak i velice rychlé po asfaltových serpentinách. Návrat do Rivy proběhl po vlastní ose až do místa našeho ubytování, hostelu „U Brutáleho“. Lago di Toblino

zastávka při jednom z defektů

Ďábelské sjezdy s rychlostmi okolo 70-80 km/h a následné brždění ale ukazovaly také svoji odvrácenou tvář. Zkroucené kotouče u kotoučových brzd a několik propálených duší a odlepených záplat od rozpálených ráfků. To vše byla daň za fantastický pocit okolo

svištícího vzduchu a zvýšené hladiny adrenalinu v krvi. 50 km; nastoupáno 1.522 m

Druhou etapu jsme začínali u jezera Ledro (655 m n.m.), kam jsme se přesunuli naším busem. Odsud jsme vyrazili na okruh zvaný Tremalzo podle nejvyššího bodu etapy – Tremalzo (1.686 m n.m.). Z porovnání obou nadmořských výšek jasně vyplývá nutnost překonání cca 1.000 výškových metrů, takže šlapatstoupat, šlapat-stoupat, šlapat-stoupat . . . .. Následný odpočinek jsme si náležitě vychutnali, (někdo trošku pospal), posilnili jsme se a připravili na další úžasné sjezdy. Opět nás provázelo několik defektů a Zdenan získal nového spolujezdce „Wolfa“, který mu znepříjemňoval jízdu až do poslední etapy. odpočinek na Tremalzu

Návrat proběhl opět po vlastní ose až do místa ubytování. Někdy před večeří, někdy po večeři, ale každý den následovalo fantastické koupání v jezeře Lago di Garda. Modrá průzračná a velice osvěžující voda nás zbavovala únavy a připravovala na další etapy. 56 km; nastoupáno 1.495 m

kostelík ve skále Počasí nám stále přeje, na obloze ani mráček, u jezera teplota přes 30°C, ve vyšších polohách, kde se převážně pohybujeme, naštěstí o pár stupňů nižší. Do výchozího místa třetí etapy jsme opět dojeli autobusem. Po průjezdu jedné z mnoha serpentýn se nám otevřel úžasný pohled na kostelík, který byl doslova přilepen ke skále. Po vyložení kol nás čekala opět dřina v podobě výšlapu na Monte Passubio. Šotolinová cesta byla protkaná spoustou tunelů a tunýlků, ale byla také skutečně vytesaná do skály, tak že každý jel raději „přilepen“ ke skále, protože na druhé straně byl příkrý a dost hluboký sráz. Stezka stoupala sice mírně ale stále. Na vrcholu nás čekalo příjemné občerstvení v chatě u tunelů gen. A. Papa a prohlídka tunelů pod vrcholem hory, místy spirálovitě vedených. Při zpáteční cestě k autobusu nám byla odměnou za dlouhé stoupání řada sjezdů, místy opět dost nebezpečných, ale naštěstí v pohodě zvládnutých. Další plán – zpáteční cesta autobusem, vzal po Vráťově příjezdu za své. Prohlásil totiž, že zpět jede kolmo a strhnul tím veškeré bikerstvo. Ale stálo to za to. Přes 20 km sjezdu fantastickými serpentýnami, cestou jsme si prohlédli dělo z první světové

krátký odpočinek před tunelem

války vyrobené ve Škodovce, a zbytek po báječné cyklostezce až do Rivy. Poslední kilometry jsme propletli městem, což byl také zážitek a večer hurá do vody. 82 km, nastoupáno 1.250 m

u škodováckého děla

Ke čtvrté etapě jsme se přemístili na kolech, po silnici lemující jezero, do městečka Malcesine. Zdatnější jedinci zvolili výjezd na vrchol pomocí sil vlastních a zbytek využil služeb lanovky, která nás vyvezla na Monte Baldo (1.752 m n.m.). Odtud jsme již vyrazili na místo srazu s druhou skupinou, na Monte Altissimo (2.079 m n.m.). I toto stoupání bylo dost náročné, jako ostatně každé stoupání v této oblasti, a to ještě k našemu údivu probíhal běžecký závod na vrchol. Pobyt na vrcholu jsme si dostatečně vychutnali i díky nádhernému počasí a připravovali se na dlouhý sjezd. Všechny sjezdy byly dost náročné, protože šotolinový povrch byl dost záludný, přeschlé kamení dost klouzalo a všude číhaly velké kameny.

Vážnější úrazy i vážnější defekty se nám naštěstí vyhýbají, a tak jediné šrámy v podobě odřenin a natrženého obočí si vysloužil Jára Špimr, když příliš položil svůj bike v jedné ze zatáček a už ležel. Tuším, že to bylo ve druhé nebo třetí etapě. Menší defekty jako píchlé, proražené nebo propálené duše jsme řešili na počkání. V předtuše věcí příštích (Krkonošská 70) to byla dobrá příprava. 71 km, nastoupáno 750 m

Do poslední páté etapy se pustilo jen několik bikerů. Vidina pohodového koupání byla silnější, tak že jsme po stejné silnici jako minulý den vyrazili volným tempem do městečka Malcesine.

Cestou jsme se jednou osvěžili v jezeře a pokračovali dále. Část dopoledne jsme strávili v malebných uličkách, některé byly tak úzké, že se s kolem ani nedaly projet. Tak že jsme naše biky uskladnili na jedné hromadě, a vydali se pěšky na obchůzku. V tretrách a dresech jsme sice působili dost komicky, ale o to zajímavěji. Ještě jsme nakoupili pár suvenýrů a vydali se na zpáteční cestu proloženou ještě několika zastávkami na koupání.

společně na Tremalzu

koupačka v Lago di Garda

Od rána jsme měli sbaleno, tak že jsme po příjezdu začali nakládat a vyrazili na zpáteční cestu. Tím jsme zdárně ukončili náš třetí zahraniční kemp, mimochodem velmi vydařený kemp, a již jsme začali plánovat akci na příští rok.

celkem cca 300 km nastoupáno 5.100 m

Krkonošská „70“ Koncem září se již tradičně koná závod tříčlenných družstev po stopách lyžařské sedmdesátky. Oproti minulým ročníkům pořadatelé přesunuli místo startu a cíle do Janských Lázní. Tím pádem trať doznala menších úprav a nutno podotknout, že pořadatelé řádně přitvrdili. Místo pro aklimatizaci, přespání a poslední úpravy závodních strojů jsme vybrali tentokrát „Fífárnu“. Přesun a zabydlení proběhlo v pohodě, každý si našel své místečko, posilnil se jídlem a pitím. Někteří to s pitným režimem trošku přehnali a to se projevilo již při ranním přesunu. V sobotu ráno místo startu a cíle řádně ožilo a po prezentaci se rychle přiblížil čas startu prvních družstev (Robátko a Hofi stále v nedohlednu – trošku bloudili). Již první kilometry ukázaly, že se nebude jednat o žádný výlet a skutečnost se ukázala ještě horší (po prvotním rozmazlení Kimovým výškovým profilem). Za Říčany tentokrát startovalo rekordních 12 týmů, což bylo jednoznačně nejvíce ze všech zúčastněných. Počasí celkem vyšlo, při sjezdech bylo chladněji, ale chvílemi se objevilo i sluníčko. Trať byla členitější, bylo více výjezdů a vedla technicky náročnějším terénem. Ohlasy byly kladné a všem se změna velice zamlouvala. Obrovskou smůlu si tentokrát vybral Vráťa, který si důkladně procvičil výměnu duší a nakonec do cíle dojel na Zdenanově kole, který doběhl s jeho píchlotinou. Časový limit nakonec zvládli téměř všichni a s chutí se v cíli občerstvili. Poté jsme lanovkou vyjeli na Černou horu a odebrali se k zaslouženému odpočinku na Fífárnu. A to bylo kvalitní zakončení velice vydařené sezony.

MALEVIL CUP – Jablonné v Podještědí Muži - 50 km Muži – 90 km

KRÁL ŠUMAVY – Klatovy – Šumava Muži - 68 km Muži – 100 km

( 165 startujících)



(1280 startujících)

10. Špimr Jaroslav 73. Bouška Petr 105. Matoušek Jaroslav

33. Selix Aleš Veteráni 50 km

25. Špimr Jaroslav 445. Bouška Petr 507. Matoušek Jaroslav 608. Míka Zdeněk

74. Selix Aleš 496. Herda Aleš 538. Opatrný Jiří

Veteráni - 100 km



8. Janura Jan 12. Gnad Tomáš 43. Hraba Luboš 109. Selix Jiří 143 Čech Vratislav 210. Kratochvíl Jiří


32. Selix Jiří

Veteráni – 68 km

Merida Bike Tour – Jedovnice Muži – 103 km

72. Blažek Jaroslav 74. Tesař Jaroslav 148. Müller Karel


38. Špimr Jaroslav 243. Bouška Petr

KRKONOŠSKÁ 70 – MTB – Janské Lázně

Muži – 58 km

3. ročník


35. Kovrč Jan

Muži – 70 km ( 143 startujících družstev)

Leader Fox – Šumavský maraton - Churáňov Muži – 75 km ( 74 startujících)

6. Špimr Jaroslav 61. Matoušek Jaroslav Muži – 42 km (417 startujících)

27. Selix Aleš 109. Kovrč Jan 235. Smítka Jaroslav 267. Kroužek Miloslav 309. Spolek Jiří 328. Kratochvíl Jiří 389. Macháček Vladimír

24. Šemík Team Říčany (Blažek, Jech, Janura) 27. IMG – Říčany (Špimr, Selix A., Gnad) 39. Kombucha Říčany (Čech D., Michalička D., Kovrč) 57. KLIMOS Říčany (Klíma, Moraveček V., Seifert) 59. PAB Říčany A (Korbel, Bouška, Horáček) 62. A 13 Říčany (Moraveček M., Stejskal, 73. PAB Říčany C (Selix J., Kozák, Stránský) 78. Běžecký klub Říčany (Smrčka, Michalička Vl., Vosecký) 126. MIBA Říčany (Míka, Čech V., Müller) NEHOŇ TO – Říčany (Tomeček, Hofman, Mácha)

ŽENY – 37 km ( 12 startujících družstev) 4. PAB Říčany (Selixová, Stránská, Hanka) 12. PAB Říčany B (Míková, Langrová,

VELO marathon série 2001 ( celkem 1.909 klasifikovaných bikerů ) ( přepočet časů na body z celkem 5 závodů )

21. Špimr Jaroslav (3 závody) 135. Bouška Petr (3 závody) 462. Matoušek Jaroslav (2 závody) 1 329. Blažek Jaroslav (1 závod) 1 339. Tesař Jaroslav (1 závod) 1 467. Míka Zdeněk (1 závod) 1 886. Müller Karel (1 závod)

NOVOROČNÍ ŠVIH

Recommend Documents