Noví šéfové. Českým domácnostem vládnou tři miliony psů a koček. Internetový podnikatel: V první řadě jde o dobrodružství str. 16

Internetový podnikatel: V první řadě jde o dobrodružství

str. 16

číslo 2 l 15. 2. 2016 l 39 Kč l řízená distribuce l www.profit.cz l měsíčník vydavatelství Mladá fronta Časopis pro

Noví šéfové

Českým domácnostem vládnou tři miliony psů a koček

9 771805 259207

02

V y c h á z í v e s p o l u p r á c i s   p o r tá l e m B u s i n e s s I n f o . c z

RON KLIENT EVIDENCE DOCHÁZKY NA MOBILNÍM TELEFONU CHCETE EVIDOVAT DOCHÁZKU TERÉNNÍCH PRACOVNÍKŮ? UMÍME ZPRACOVAT ZÁZNAMY DOCHÁZKY VČETNĚ GPS LOKACE.

POŽADUJETE OPERATIVNĚ PLÁNOVAT A SCHVALOVAT DOVOLENOU? VYUŽÍVEJTE NAŠEHO MOBILNÍHO KLIENTA KDYKOLI A KDEKOLI.

WWW.RON-KLIENT.CZ

A161001130

inzerce

Zde jsou psi Jestli dříve kartografové psávali do map latinsky hic sunt leones (zde jsou lvi), v případě našeho území by mohli klidně napsat hic sunt canes. Česká republika je státem psů. A nehledejte v tom tentokrát žádnou metaforu. Podle posledních dostupných dat Federace evropských výrobců krmiv pro zájmová zvířata u nás žije něco přes dva miliony a sto tisíc psů. Pokud to převedeme na počet domácností, tak ve 41 procentech z nich štěká u dveří čtyřnohý přítel člověka. Jde o tak vysoké procento, že nás předstihla jen jediná země – Rumunsko. Průměr v Evropě je přitom 21 procent a v Evropské unii ještě méně – 18 procent. Evropa je jinak kočičí. V průměru má kočku 24 procent domácností. V naší zemi se však nechává škrábat a vymňoukávat jen 22 procent rodin. Spíše než lva by tak měla mít Česká republika ve znaku třeba pražského krysaříka. Opět nejde o žádný dvojsmysl. Tento pomenší psík dorůstající 20 až 23 centimetrů, který vyniká ostražitostí, temperamentem a láskou ke své rodině, zatímco je nedůvěřivý k cizím lidem, je historickou chloubou českých králů. Název sice vychází z toho, že se hodil k lovení myší a krys, ve skutečnosti ale byla jeho historická úloha daleko delikátnější, diplomatická. Krysařík byl přítomen na hostinách českých králů a ozdobou české šlechty. Panovníci ho posílali jako živý dar ostatním evropským vladařům a symbolicky představoval poselství míru a přátelství. Psi proto k České republice patří od nepaměti. Není divu, že na obrátkách nabírá i tuzemský pet byznys. Prakticky cokoli kolem ušatých členů rodin s obojkem představuje zlatý důl. Tak namátkou: pekárny a cukrárny, holičství a salony, školky a hotely, e-shopy a obchody, to vše pro psy zažívá dobré časy. Za hranicemi získávají dobrou pověst zejména česká krmiva. Náš trh je vysoce konkurenční, proto pokud firma uspěje, nemá problém vyrazit za hranice, kde jí do karet hraje další plus. Česká kynologie má obecně dobré jméno. Příjemné čtení za redakci přeje

VYDÁVÁ Mladá fronta a.s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 www.mf.cz www.profit.cz [email protected] www.facebook.com/profit.cz GENERÁLNÍ ŘEDITEL David Hurta šéfredaktor Igor Záruba ADRESA REDAKCE Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 editor Petr Švihel, T: 225 276 485, [email protected] REDAKTOŘI Dalibor Dostál, [email protected] Jakub Procházka, prochá[email protected] INZERCE Lenka Benetková, ředitelka, T: 225 276 481, [email protected] MARKETING Hana Holková, ředitelka, T: 225 276 276 Markéta Priknerová, brand manager, T: 225 276 157 VÝROBA A DISTRIBUCE Soňa Štarhová, ředitelka, T: 225 276 252 Michaela Mrázová, manažer výroby a distribuce, T: 225 276 158 Lukáš Fabián, manažer předplatného, T: 225 276 145 SEKRETARIÁT Zuzana Faltová, office manager, T: 225 276 461 TISK Europrint a. s. PŘEDPLATNÉ PRO ČR All Production s.r.o. P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1 T: 800 248 248 [email protected] ROZŠIŘUJE V ČR Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s. r. o.

Reg. zn: MK ČR E 6590 ISSN 1805-2592 © Mladá fronta a. s. Veškerá práva vyhrazena Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno. TITULNÍ STRANA Tomáš Novák Petr Švihel,

editor

Číslo 2 / 15. 2. 2016 Profit vychází od roku 1990

3

Události......................................................6

Polemika................................................. 26

Konference o teritorialitě.................. 36

Téma

Restart

Zahraničí

Věčný hlad štěkajícího zákazníka....10 Česko patří mezi země s největším počtem psů na počet domácností. Chovatelskou tradici dokázali podchytit obchodníci. Téměř vše kolem zvířat se mění v úspěšný byznys.

Za ropu Kuba platí doktory i sportovními trenéry........................... 38

Rozhovor Experti na velké problémy................. 28 První firmu založil v osmnácti letech s bratrancem. Když dospěli, měl každý jiný názor na to, co dělat. Druhá firma Tomáše Pleška řeší v pár lidech složité problémy velkých německých korporací.

Obchod & Finance – Cestování, Lázeňství, Gastro Nejnebezpečnější silnice světa........................................... 42 Přetahuje se o ně svět. Arabské klientela ale jezdí do českých lázní................................... 50 Fotostory................................................. 54

Makro....................................................... 32 Fokus

V první řadě jde o dobrodružství......16 Málokterý český podnikatel se může pochlubit tolika úspěšně dotáhnutými byznys plány jako Pavel Matoušek. Prakticky pokaždé se snaží na internetu propojovat lidi. Aktuálně potenciální investory s těmi, kteří si potřebují půjčit.

Salima: Od piva až po zmrzliny........ 56 Snězte, co vám dáme.......................... 58

Očima podnikatele............................... 21 Příběh úspěchu Velké ovocné obrození....................... 22 Nápad živit se na moravském Slovácku pálením slivovice možná na první pohled nevypadá jako převratný podnikatelský záměr. Majitelům rodinného lihovaru Žufánek se ale podařilo vytvořit ze svého švestkového destilátu symbol exkluzivního pití.

4

Jeden den podnikatele / Názor........ 62 Online marketing ještě neumíme.... 34 Jsou internet a především sociální sítě hřištěm, na kterém české firmy umějí hrát? Většina podniků investuje do online reklamy, jen málo z nich ale propagaci na webu využívá smysluplně.

Poradna................................................... 63 Servis....................................................... 64 Portrét Rudo Hvizdoš: Podnikání na ostrově snů....................................... 66

inzerce A161000627

OBSAH

PROFIT  události

Světová ekonomika: růst bude záležet na politicích SOUHRNNÝ SVĚTOVÝ HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT čeká podobně rychlý růst jako v roce 2015. Tempo ale bude v jednotlivých zemích nevyrovnané. Zatímco USA mírně zrychlí, Evropská unie bude čelit politickým výzvám, které ovlivní i ekonomiku. Politika spolu s nízkými cenami ropy dusí i Rusko a Brazílii, mírně zpomalí také Čína. Naopak Indie má nejlepší předpoklady dále růst. Vyplývá to z odhadů vývoje ekonomiky analytiků švýcarské finanční společnosti Swiss Life. Ekonomický růst podle odhadů OSN letos zrychlí na 2,9 procenta, v roce 2017 pak přesáhne tři procenta.

6

„Mezinárodní měnový fond je ještě optimističtější, upozorňuje ale na nevyrovnaný růst kvůli úrokovým sazbám v USA nebo problémům Číny,“ říká analytik Swiss Life Select Česká republika Jan Macek. Spojené státy americké ještě dlouhou dobu zůstanou nejvýznamnější světovou ekonomikou a politickou velmocí. Druhá největší ekonomika na světě (první místo patří s mírným náskokem Evropské unii, třetí Číně) je v dobré kondici a čeká ji stejné nebo mírně rychlejší tempo růstu. Velmi dobře se vyvíjí i nezaměstnanost, která se v roce 2016 přiblíží pěti procentům.

Vývoj americké ekonomiky v dalších letech může v listopadu ovlivnit zásadní politická událost – prezidentské a kongresové volby. Volební kolotoč začíná v únoru, kdy probíhají primárky. Za demokraty je favoritem Hillary Clintonová, zajímavější bude výběr mezi republikány. Šanci mají Donald Trump, Ted Cruz a Marco Rubio. „Pokud k tomu dojde, příliš změn USA nečeká. Clintonová silně zdůrazňuje podporu malého a středního podnikání. Stejně jako současný prezident i ona bude podporovat sociální roli státu. Tato politika je nákladná (dostupná zdravotní péče, vzdělání, podpora rodin s dětmi) a ekonomika země bude muset i nadále růst, aby ji byla schopna uhájit,“ připomíná Macek. V únoru se pravděpodobně potvrdí, že se ekonomika Evropské unie na přelomu roku z pohledu celkového HDP konečně dostala na hodnoty před finanční krizí. Oživení tak trvalo dvakrát déle než ve Spojených státech a tempo růstu bude v porovnání s USA nadále nižší, přibližně 1,5 procenta. Rok 2016 bude pro EU výzvou, a to zejména politickou. Nejpalčivějším problém bude uprchlická krize, příliš klidu nepřinese ani britské referendum o setrvání v Unii. „Zapomínat nesmíme na Řecko, které má stále problémy s plněním požadavků mezinárodních věřitelů. Ve Francii pak bude důležité sledovat, zda a jak posiluje pozice Marine Le Penové před prezidentskými volbami v roce 2017,“ zdůrazňuje Macek. S  velkými problémy se potýká ruská ekonomika, která je do velké míry spjatá s vývojem ceny ropy. Ta je nyní rekordně levná a ani pro rok 2016 se neočekává její výrazné zdražení. Rusku nijak nepomáhají ani ekonomické sankce, které v kombinaci s přitvrzující zahraniční politikou ruského prezidenta způsobují citelný odliv zahraničních investic. Ještě před půlrokem odhadovala Světová banka, že v roce 2016 ruská ekonomika poroste o 0,7 procenta. Aktuální odhad má stejnou hodnotu, jen s opačným znaménkem, podle analytiků tak čeká ruskou ekonomiku 0,7procentní pokles.

události  PROFIT

Foto: reuters, martin Pinkas, Tomáš Novák

Češi se za prací nestěhují, ale dojíždějí

téměř 36 PROCENT LIDÍ ve velkých českých aglomeracích tráví na cestě do zaměstnání a z něj dohromady více než hodinu denně. Pro většinu z nich jde přitom o promarněný čas. Ukázal to průzkum společnosti LMC mezi tisícovkou respondentů v Praze a středních Čechách, v Brně a přilehlém okolí a na Ostravsku. Během cesty se většina lidí věnuje zábavě: třetina poslouchá hudbu, pětina si čte. Většina lidí však čas na cestě nepovažuje za smysluplně strávený. Podle průzkumu zabírá jedna cesta do práce nebo z  práce více než půl hodiny 35,7 procenta zaměstnanců ve výše uvedených aglomeracích. 14,1 procenta lidí přitom na jedné cestě do nebo z práce stráví přes 45 minut. To znamená, že k době v práci musejí připočíst ještě nejméně 1,5 hodiny denně, za kterou však nejsou placeni. „Čím vyšší příjmy a vzdělání mají, tím více času na cestách za prací lidé tráví. V nižších pozicích jsou pro zaměstnance překážkou finanční náklady spojené s dojížděním, napříč všemi typy práce ale lidem nejvíce vadí promarněný čas,“ doplňuje výsledky Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje například portály Jobs.cz

a Prace.cz. „Vzhledem k velkému počtu obsazovaných pracovních příležitostí a nižší dostupnosti vhodných kandidátů lze očekávat, že si lidé letos při změně práce budou mnohem více vybírat i s ohledem na dostupnost pracoviště,“ doplňuje Dombrovský. Nejčastěji lidem na cestování do práce vadí ztráta času (37 procent), čtvrtině (24 procent) vadí především finanční náklady. Části lidí dojíždění znepříjemňují spolucestující (13 procent) a nevlídné prostředí v dopravních prostředcích (7,5 procenta). Více než polovina ze všech oslovených (54,5 procenta) nepovažuje čas strávený na cestách do práce a z ní za smysluplně prožitý. Pokud by se dojíždění zbavili, nejraději by se lidé více věnovali rodině (33 procent), dospali se (31 procent) nebo ušetřený čas věnovali svým koníčkům (28 procent). Více času prací by trávilo jen 4,5 procenta lidí.

Česko míří v podmínkách pro výrobu do top 20 zemí PODLE PROGNÓZY poradenské společnosti Deloitte s názvem Index světové konkurenceschopnosti ve výrobě pro rok 2016 se do pěti let stanou celosvětově nejvíce konkurenceschopným výrobcem Spojené státy americké. Odsunou tak současného lídra, Čínu, na druhé místo. Do žebříčku top 20 nejvíce konkurenceschopných zemí se do pěti let dostane i Česká republika, která se posune ze současné 23. na 20. pozici. „Z nové studie vyplývá, že 11 zemí na předních příčkách zůstane do roku 2020 stabilních, i když s určitou změnou postavení. Kromě Číny a Spojených států, které si udržují dvě nejvyšší pozice, na třetím a čtvrtém místě zůstanou Německo a Japonsko. Pozitivní zprávou je výhled pro Českou republiku, která se z  hlediska konkurenceschopnosti ve výrobě dostane mezi top 20 světa,“ uvedl k výsledkům Josef Kotrba, vedoucí partner společnosti Deloitte v ČR. Tato prognóza se zakládá na hloubkové analýze anketních odpovědí více než 500 výkonných ředitelů a lídrů výrobních společností po celém světě.

Poznámka Profitu: Průzkum by měl začít brát v patrnost i chytré telefony. Ty už má dnes skoro každý a rychle se mění v mobilní kancelář. Nejen redakce Profitu může potvrdit, že každá cesta do práce či z práce je ideální čas pro čtení e-mailů.

7

PROFIT  události

Nejednoznačná metodika, stěžují si podnikatelé na nové dotace OPERAČNÍ PROGRAM Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK) postupně mezi české podnikatele rozdělí 116 miliard korun. O první evropské dotace pro období 2014 až 2020 mohly firmy požádat teprve na sklonku minulého roku. Podle dotačního specialisty z poradenské firmy eNovation a předsedy Výboru pro strukturální fondy Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Jiřího Kvíze ale podnikatelům a živnostníkům nevyhovují nastavená pravidla. „Zklamání z nastavení dotačních programů je zřejmé. Pouze osm procent

respondentů považuje současný stav za lepší než v předchozím období 2007 až 2013,“ říká Jiří Kvíz. Avizovaná snaha o  vylepšení systému ze strany veřejné správy se tak podle průzkumu, který si společnost eNovation vypracovala, u zájemců o dotaci vůbec nesetkala s pochopením. Průzkum vnímání nejdůležitějšího zdroje evropských dotací pro tuzemské podniky, OPPIK, probíhal v období od 8. do 18. prosince 2015. Zúčastnilo se ho celkem 157 firem všech velikostí a zastoupeni byli podnikatelé ze všech krajů.

Z výsledků vyplynulo, že si podnikatelé nejvíce stěžují na administrační systém MS2014+, nejednoznačnou metodiku a vadí jim i nedostatečné informování o možnostech dotační podpory ze strany úřadů. Na druhé straně 46 procent respondentů průzkumu uvedlo, že jim úředníci dokážou poradit. Žadatelé se paradoxně tolik neobávali přípravy žádostí, mnohem větší komplikace očekávají při hodnocení projektů a při realizaci výběrových řízení. Jiří Pavlíček, ředitel společnosti eNovation, však podotýká, že skutečné problémy čekají hlavně na podnikatele, kteří chtějí podat žádost o dotaci v letošním roce: „Ministerstvo zásadně mění pravidla. Ve výzvách plánovaných na květen a srpen se opouští osvědčený dvoukolový systém. Mizí předběžná žádost, čímž se zásadně zkracují lhůty pro přípravu projektů. Úředníci oznámí pravidla jen několik dní před příjmem žádostí o dotaci a zároveň ministerstvo oznámilo, že může příjem žádostí ukončit již po 14 dnech, překročí-li požadované dotace dvojnásobek alokovaných prostředků. Připravit kvalitní projekt přitom trvá několik týdnů, spíše měsíců. Ministerstvo tak dost nesmyslně žene podnikatele do přípravy projektů naslepo.“

Zájem o jazykové kurzy roste. Angličtina stále převládá SCHOPNOST OVLÁDAT MINIMÁLNĚ JEDEN CIZÍ JAZYK je dnes nutností zejména pro pracovníky v technických profesích. Větší nároky na jazykovou vybavenost potvrzují nejen personalisté a technicky zaměřené firmy, ale i statistiky Asociace jazykových škol. Podle nich se zájem o jazykové kurzy v tuzemsku v porovnání s rokem 2014 zvýšil zhruba o pět procent. Nejvíce poptávaná je angličtina, která tvoří až 70 procent z celého jazykového byznysu. Na druhém místě jsou pak němčina a  ruština. Každý z těchto jazyků má přibližně desetiprocentní podíl. Zbylé jazyky tvoří francouzština, španělština, severské nebo orientální jazyky. Podle předsedy Asociace jazykových škol Vítězslava Bicana je vzestupný trend viditelný hlavně v posledních třech letech, kdy se

8

trh vzpamatoval z finanční krize. „Nárůst je sice v řádech jednotek procent, přesto lze ale vzrůstající zájem o jazykové kurzy pozorovat. Rok 2015 byl úspěšnější než 2014 o zhruba pět procent, než rok 2013 pak o zhruba sedm procent,“ konstatoval Bican. Personalisté se shodují, že znalost alespoň jednoho cizího jazyka výrazně zvyšuje šanci na uplatnění na trhu práce. Schopnost mluvit cizí řečí je podle nich důležitá zejména pro zaměstnance v technických pozicích s přímou vazbou na firemní partnery. „Jsou to například specialisté a manažeři v oblasti kvality, logistiky, nákupu, obchodu, projektového managementu nebo financí. Jednoduše řečeno, jde o profese v přímém kontaktu na zahraniční dodavatele, manažery či jen kolegy,“ popsala nejčastější stav Gabriela Kodenková z personální agentury

Talentica, zaměřující se na nábor technických pracovníků. Dodává, že cizími jazyky dnes mluví pouze menší část zaměstnanců ve výrobních společnostech. Protože české firmy od svých zaměstnanců stále častěji vyžadují pokročilé jazykové znalosti, jejich rozvoj samy významně podporují. „Jazykové kurzy tak patří vedle stravenek či dovolené navíc k nejčastěji nabízeným zaměstnaneckým benefitům,“ upřesnila personalistka Gabriela Kodenková. Poznámka Profitu: Ze starších průzkumů vyplývá, že jazyková vybavenost Čechů v porovnání s jinými národy je průměrná až podprůměrná. Angličtinu většinou ovládáme, i když na jedničku to není, s podivem máme malou znalost němčiny. S ovládanými jazyky přitom roste mzda.

události  PROFIT

Šéfové českých firem se chtějí k úspěchu prospořit

Foto: ČTK, Martin pinkas

ŘEDITELÉ ČESKÝCH PODNIKŮ jsou nejoptimističtější za posledních sedm let. Celkem 82 procent z nich očekává, že jim letos porostou tržby. Loni to bylo 81 procent. Jak ukázal již sedmý ročník Českého průzkumu názorů generálních ředitelů, který mezi 110 šéfy významných firem působících na českém trhu provedla poradenská společnost PwC ČR, za největší hrozbu považují nedostatek lidí s potřebnými dovednostmi a znalostmi. Zvyšovat stavy svých zaměstnanců totiž letos podle průzkumu hodlá 50 procent firem, naopak snižovat jen 20 procent. Největší růstové příležitosti vidí čeští generální ředitelé na

domácím, tedy českém trhu (31 procent). Na druhém místě uvádějí inovace (21 procent) a na třetím posílení svých pozic na stávajících zahraničních trzích (15 procent). I když jsou krizová léta už za námi, firmy si stále velmi pečlivě hlídají náklady. Významnější úsporné opatření plánuje letos zavést 65 procent dotázaných, loni to ještě bylo 72 procent. „Rostoucí česká ekonomika, nízká nezaměstnanost a zvyšující se mzdy podporují domácí poptávku. Na vzestupu jsou i firemní investice. Podniky chtějí maximálně vytěžit tento spotřebitelský a investiční apetit, a soustředí se proto na domácí trh. Tvrdá konkurence je nutí být maximálně efektivní,

a vyvolává tak tlak na náklady. Máme-li zůstat konkurenceschopní, je potřeba více inovovat a soustředit se na prorůstové investice. Řada českých firem má však stále tendenci se k úspěchu a zisku prospořit,“ shrnuje výsledky průzkumu Jiří Moser, řídící partner PwC Česká republika. Úsporná opatření firem mají za následek to, že finančně zdravé podniky mají nyní spoustu volné hotovosti. Rekordně vysoký podíl firem (90 procent) tak hodlá letos financovat svůj růst vlastní hotovostí. Jen 30 procent dotázaných (stejně jako loni) si plánuje půjčit v bance. Ostatní formy financování mají pak ještě menší podíl. „Nízký zájem o externí zdroje ukazuje, že investiční plány firem jsou zatím poměrně skromné, neboť na velké akce by jim vlastní prostředky nestačily. Expanzivní plány českých firem jsou však poměrně ambiciózní. Celkem 29 procent jich chce letos vstoupit na nový trh a 13 procent plánuje fúzi či akvizici. Těmito transakcemi firmy řeší jak generační výměnu vlastníků, tak nedostatek lidských zdrojů či výrobních kapacit,“ vysvětluje Jiří Moser. Nedostatek lidí představuje pro české generální ředitele největší hrozbu, která by mohla zmařit jejich růstové plány. Nedostatku lidí s odpovídajícími schopnostmi a dovednostmi se velmi obává více než polovina dotázaných (52 procent). Vysoké procento (43 procent, resp. 39 procent) generálních ředitelů straší nekvalitní legislativa či přílišná regulace. „Generální ředitelé si také začínají uvědomovat blížící se konec období slabé koruny a nutnost opět řídit svá měnová rizika. Výkyvy měnových kurzů tak představují velkou hrozbu pro čtvrtinu dotázaných a další více než polovina se jich alespoň mírně obává,“ upozorňuje Jiří Moser. Poznámka Profitu: V Česku vítězí opatrnost nad dravostí. Ředitelé cítí největší příležitost na tuzemském trhu, firmy mají dostatek peněz a půjčky nebyly nikdy levnější. Přesto manažeři hodlají šetřit. Zpravodajství a poznámky zpracoval: Petr Švihel

9

PROFIT  téma

Věčný hlad štěkajícího zákazníka

Foto: Martin Pinkas

Česko patří mezi země s největším počtem psů na počet domácností. Chovatelskou tradici dokázali podchytit obchodníci. Téměř vše kolem zvířat se mění v úspěšný byznys.

Přírodní není IN. Velké popularitě se v Česku těší i psí kadeřnictví.

10

téma  PROFIT

» 11

PROFIT  téma Hana Veselá se svojí dcerou Dominikou pekly pamlsky pro domácí mazlíčky a nabízely je na internetu. Zájem byl takový, že si otevřely v Liberci vlastní obchod, pojmenovaný Bone Apetit. „Na nápad výroby vlastních dobrot nás přivedla láska ke zvířatům a veliká díra na trhu, co se týče kvalitních produktů,“ vysvětluje Hana Veselá, původní profesí zootechnička. Její dcera zase využila své vzdělání grafičky. Jejich prodejna tak láká zákazníky nejenom na zdravé chuťovky pro psy a další domácí zvířata, ale také na originální design. Ten na první pohled signalizuje, že v tomto případě nejde o obyčejný zverimex. Zákazníci sázku na kvalitu ocenili. Od květnového otevření se v  prodejně dveře netrhnou. Kromě dvou desítek vlastních výrobků nabízí rodinná prodejna také produkty menších firem. „Takových, které mají shodnou filozofii, že je možné vytvářet prospěšné produkty i bez používání chemie a šizení,“ zdůrazňuje Hana Veselá. Majitelka se snaží neustále rozšiřovat sortiment o nové nápady. „Začaly jsme péct psí narozeninové dorty, neustále vymýšlíme nové recepty. Nedávno jsme třeba začaly dělat piškoty s masem, které jsme na trhu ještě neviděly, máme i pamlsky pro mazlíky alergiky,“ vyjmenovává Hana Veselá. Kočkokontinent a Peská republika Podle statistiky Federace evropských výrobců krmiv pro zájmová zvířata FEDIAF za rok 2014 chová jednoho nebo více psů

41 procent domácností v České republice. Mezi rokem 2010 a 2014 sice údaj poklesl o dva procentní body, stále ale patříme k největším chovatelům v Evropě na počet domácností. Lépe jsou na tom jen v Rumunsku, kde mělo jednoho nebo více psů 45 procent domácností. Ve Francii je to 20 procent domácností, v Německu jen 14 procent. U našich východních sousedů štěkají psi u 27 procent vstupních dveří. Obecně je v Evropě více koček, podle posledních údajů FEDIAF jde o bezmála 100 milionů, psů je přes 81 milionů. V Česku jsou zhruba dva miliony psů a jen jeden milion koček. Se svým počtem mazlíčků na domácnost Česko představuje velký trh a stejně tak patří mezi velmoc ve výrobě krmiva. A jde o velký byznys. Evropská asociace ho vyčíslila pro rok 2014 takto: ročně se prodá zhruba devět milionů tun krmiva s obratem 15 miliard eur. Dalších patnáct miliard eur tvoří trh chovatelů, zvířecích trenérů, veterinářů a dalších služeb pro takzvaná zájmová zvířata, mezi která patří psi, kočky, rybičky, ptactvo, plazi a malí savci. Pravděpodobně nejstarší českou firmou v oboru je brněnský Delikan, který se na trhu objevil v roce 1990. V současnosti zaměstnává kolem pětadvaceti pracovníků a měsíčně produkuje 500 až 700 tun krmiva. „Vznik výrobních firem ovlivnila poptávka po krmivu a pozice Česka jako chovatelské velmoci v oblasti psů a koček. To vedlo v devadesátých letech k prudkému rozvoji krmivářského oboru také v oblasti domácích zvířat,“ vysvětluje Pavel Bonk, vedoucí výroby v Delikanu.

Vyběhaný a spokojený. Psí hotel a školka Dogpark vytváří pro majitele fotodeník, kde se přesvědčí, jak se ten den čtyřnohý člen rodiny měl.

12

A přidává srovnání. Zatímco v letech 2002 až 2005 nebyl v sousedním Polsku jediný závod na výrobu krmiv pro domácí zvířata, v České republice jich bylo hned pět. „Česká kynologie má ve světě dobrou pověst a to je velice dobrý základ pro vývoj a výrobu krmiv. Další faktor je český velmi konkurenční trh, pokud se podaří uspět na něm, dá se uspět i v zahraničí,“ připojuje Pavel Bouška (foto na straně 15), zakladatel společnosti Vafo vyrábějící krmivo Brit. Ale i obor krmiv pro psy a kočky prochází v posledních letech změnami. Chovatelé se začínají zajímat o složení. „Bohužel ještě ne v takové míře, v jaké by si jejich domácí mazlíčci zasloužili. Na trhu je spousta produktů, které se tváří jako vysoce kvalitní, nicméně pokud si pak přečtete složení, z té kvality zůstane už jen cena,“ vysvětluje Martin Pučálka, zakladatel společnosti Pučálka vyrábějící stejnojmenná krmiva, a dodává, že se snaží zákazníky vzdělávat, aby věděli, co mají v obsahu krmiva sledovat. „Bohužel hodně zákazníků se řídí tím, jak vypadá obal, a už je moc nezajímá, co dané krmivo obsahuje,“ tvrdí Martin Pučálka. V Evropě je v této oblasti nejdál trh ve Velké Británii, celosvětově vedou firmy z USA. „Nezapomeňme, že stroje na výrobu krmiva přišly z Ameriky, takže náskok ve vývoji je jasný. Dodnes je velmi mnoho zákazníků, kteří na kanadské či americké krmivo nedají dopustit, a  pozice těchto firem je na trhu velmi silná,“ upozorňuje Pavel Bonk. Podle něj se tak v krmivech pro zvířata omezují náhražky, příchutě a látky, které všeobecně škodí, například soli. „Současný trend je používání čerstvého masa při výrobě nebo obohacení krmiva o složky, které mají prokazatelný prospěch v organismu, například ostropestřec, lososový olej, probiotika a podobně,“ dodává Pavel Bonk. Čím žádného psa neurazíte? Právě zájem o  zdravý životní styl plní specializované podniky, jako je zmíněný liberecký Bone Apetit nebo pražská pekárna Dogtown na Letné. Ta vznikla v roce 2013 jako součást stejnojmenného podniku, který již o dva roky dříve nabízel obchod a salon pro psy.

Foto: Archiv DogPark

»

téma  PROFIT Kdo je víc psí a kdo kočičí? (v procentech)

44

43

psi 2010

psi 2014

kočky 2010

kočky 2014

43

41 38

36

45 45 42

37

33 30

28

29

29

28

27

25 22

22

21

22 19

20

19 16 13

14

14

12

12 9

Česká republika

Maďarsko

Itálie

Německo

Krmivo pro zájmová zvířata v Evropě Objem produkce Obrat

Polsko

Rakousko

Rumunsko

Slovensko

Počet chovaných kusů v Evropě

2014

99 195 251

8,3 milionu tun

9 milionu tun

84 705 500

73 643 400

13,5 miliardy eur

15 miliard eur

29 302 020 30 644 000

Kočky

Psi

Malí savci

81 013 940

2014 celkem 276 880 249

2010 celkem 240 805 900

2010

54 718 038 42 592 000

Ptáci

12 651 000 9 221 000

Ryby

Zdroj: FEDIAF – statistika pro rok 2014

„K založení pekárny nás inspirovali naši zákazníci, kteří podobné služby znali ze zahraničí. Poté stačilo pár odborných kurzů a mnoho přečtených knih na téma zdravé výživy psa. Na základě toho jsme si vymysleli vlastní originální recepty. Inspiruje nás to, co máme rádi sami, a to je dobré jídlo a zdravý životní styl, které rádi dopřáváme i našim psům,“ vysvětluje Linda Vacovská z Dogtownu. Pro psy nabízejí pečené produkty z různých druhů masa. V nabídce jsou muffiny, plněné koláčky, perníčky, narozeninové dorty a velmi oblíbené vánoční nebo velikonoční cukroví. „Zdobíme je zeleninovými krémy a různými semínky. Dále nabízíme sušená masa a vnitřnosti, které jsou určené pro lidskou spotřebu. Sušíme si je sami, bez konzervantů, barviv či dochucovadel,“ doplňuje Linda Vacovská.

Co psům nejvíce chutná, se nedá zobecnit. „Každý pes je jiný a má specifické chutě. Obecně je velmi oblíbená drůbež. Například sušené krůtí maso na tyčce z buvolí kůže patří mezi naše stálice a žádného psa tím neurazíte,“ podotýká Linda Vacovská. A provoz by jejímu obchodu mohla závidět leckterá provozovna potravin pro „dvounožce“. Denně v Dogtownu obslouží kolem stovky zákazníků. Ty nové se snaží přilákat specialitami, jako jsou směsi z masa, zeleniny a bylin ve verzích raw pro barfisty, tedy chovatele, kteří krmí výhradně syrovým masem a přílohami. „Minulý týden jsme experimentovali s vepřovými vnitřnostmi a vzniklo z toho pár povedených pamlsků. Stále vylepšujeme zdobení našich pečených výrobků, a přestože nepoužíváme cukr ani barviva, vypadají jako ty pro lidi. Musíme se hodně snažit, protože

kupující páníček dá na vzhled a cenu produktu, pes především na jeho chuť a vůni a my se musíme zavděčit oběma,“ popisuje Linda Vacovská. Neplatí ale vždy, že cokoli, co je spojené s kočkami a psy, rovná se zlatému dolu. Psí kavárna v Plzni, jejímž provozovatelem bylo sdružení S.O.S. Život pro koně – útulek pro staré a týrané koně, před časem ukončila činnost. Pejskaři chodili v malém počtu, a tak kavárna neuživila ani sama sebe, natož aby pomáhala koním v útulku. „Poloha nebyla z nejlepších, byť byla téměř v centru Plzně, ale špatně se tam parkovalo. Problém je v tom, že Plzeň a Plzeňáci na podobný typ zařízení ještě nedorostli. Podobně neslavně skončila i psí pekárna v Plzni a ta byla přímo v centru u náměstí,“ odhaduje příčiny neúspěchu Blanka Schröpferová, která za projektem stála.

13

»

»

Na každém rohu to samé Pro své domácí mazlíčky zákazníci rozhodně neutrácejí jen za krmivo. Stále více se orientují i na psí módu. Právě do tohoto oboru se loni vrhl Patrik Šilhavý. „Po letech strávených ve velkých korporacích jsem cítil, že je čas na změnu a že bych nasbírané zkušenosti rád využil ve vlastním projektu. Vzhledem k tomu, že psi jsou mojí láskou i mým koníčkem už hodně dlouhou dobu, o druhu podnikání bylo rozhodnuto celkem rychle,“ popisuje Patrik Šilhavý cestu k psímu byznysu. Zhruba rok trvalo, než si analyzoval trh, definitivně se rozhodl odejít ze zaměstnání a našel vhodný koncept. „Přestože Česká republika patří mezi země s největším počtem psů na obyvatele, byznys s chovatelskými potřebami u nás kupodivu nebyl příliš rozvinutý. Většina obchodníků se spoléhá na největší velkodistributory, čímž ovšem dochází k tomu, že zverimex najdete na každém kroku, ale prakticky všichni mají stejnou nabídku,“ doplňuje Patrik Šilhavý. E-shop Dogg.cz, který otevřel loni v dubnu, se proto rozhodl zaměřit výhradně na prémiové zboží. „Těžiště našeho byznysu je v luxusní módě pro psy. Luxusní pro nás znamená, že zboží je vyrobeno ručně, není produkováno v ohromných kvantech někde v Asii, je vyrobeno z kvalitních a trvanlivých materiálů, a jak my říkáme, každý výrobek ,má svůj příběh‘. V neposlední řadě naše móda pro psy má takové střihy, které psům umožňují plnohodnotný pohyb, a proto jim oblečení na sobě nevadí,“ popisuje Patrik Šilhavý. Kvalitu oblečení pro psy odrážejí i jeho ceny. „Často někoho překvapí, když zjistí, že kabát pro psy stojí pět tisíc a více, ale je to způsobeno právě jeho původem a kvalitou zpracování. Když si půjdete koupit kabát z tvídu pro sebe, také nečekáte, že bude stát pětistovku,“ upozorňuje Patrik Šilhavý. Zákazníci se podle něj mohou na svých psech opravdu vyřádit. Kromě obojků, motýlků, vodítek a kabátů mohou pro své miláčky koupit pletené svetry z ovčí vlny, bekovky a nově i šály. „Prodáváme také luxusní pelíšky a postele pro psy. Zákazníci je mohou vzhledově sladit s ostatním vybavením pro psa. Celkově sledujeme čím dál větší příklon ke kvalitním

14

Co chutná. Podle majitelky pražské pekárny Dogtown psi preferují drůbež. Luxusní výrobky pro čtyřnohé zákazníky musejí ale lahodit oku i těm dvounohým.

Foto: Archiv Dogtown, Hynek Glos

PROFIT  téma

téma  PROFIT a nadčasovým výrobkům. Spoustě lidí dnes záleží na tom, jak vypadají, co si oblékají a jak je vybaven jejich byt, a proto stejnou úroveň očekávají i u příslušenství pro své psy,“ podotýká Patrik Šilhavý. Módu pro svůj e-shop sami dovážejí z  Londýna, kde sídlí manufaktura Love My Dog, která je v Británii nejvyhlášenější značkou pro psy. Od listopadu loňského roku tuto značku nabízejí také v luxusním butiku Obsession poblíž Pařížské ulice. A letos chtějí na trh přijít i s vlastní značkou výrobků. Zlaté rybky Úspěchy obchodů zaměřených na mazlíčky potvrzují, jak výnosný a perspektivní je tento obor byznysu. Češi ale nevydělávají jenom na psech. Skutečnou velmocí je země dlouhodobě například ve vývozu akvarijních rybiček. „Již bývalé Československo bylo chovatelskou a pěstitelskou velmocí. Netýkalo se to pouze akvaristiky, ale i papoušků, králíků, kaktusů, orchidejí a podobně. Pravděpodobně šlo o návaznost ještě na Rakousko-Uhersko,“

MÁME ZVUK. Česká kynologie má podle Pavla Boušky, zakladatel společnosti Vafo vyrábějící krmivo Brit, dobrou pověst. A je to i dobrý základ pro výrobu krmiv.

vysvětluje Petr Dvořák, prezident Unie akvaristů České republiky. Úspěchům v těchto oborech přály i historické souvislosti. „Česko

má tak silnou pozici v akvaristice především proto, že za dob socialismu to byl slušný přivýdělek k platu a lidé na to měli spoustu času po práci,“ připojuje majitel zlínské firmy Animals Holding Milan Chovančík. Tradice několika desetiletí pak dala tuzemským chovatelům náskok před jejich kolegy ze západní Evropy. „V akvaristice je velmi důležitá kvalita ryb. To je dáno především výživou, kdy se u nás používá převážně živá potrava. Pokud jsou rozmnoženy vzácné nebo těžko množitelné druhy ryb, pak na rozdíl od západních zemí je to ve stovkách či tisících jedinců. Takže základem úspěchu je zvládnutý chov, žádná náhoda,“ podotýká Petr Dvořák. V Evropě je podle údajů nizozemských profesionálních sdružení Česká republika největším exportérem. Export znovu oživilo oslabení koruny. Zatímco před lety čeští akvaristé vyváželi zhruba za čtyři miliardy ročně, silnější měna tento objem snížila zhruba na polovinu. Po devalvaci vývoz opět roste. Český pet byznys netáhne jen export. Klíčová je pro něj silná domácí poptávka. Dalibor Dostál

Psí školku máme otevřenou nonstop, říká Iva Janoušková, majitelka firmy Dogpark Jak jste přišla na nápad otevřít psí školku? Máme dva psy, a protože hodně cestujeme, využívali jsme služeb konkurence. Byli jsme celkem spokojeni, ale věděla jsem, co bych dělala lépe. Současně jsem začala přemýšlet, že práce v korporaci není to pravé a že bych raději uskutečnila svůj projekt. Tak jsem se vrhla na vytvoření psího hotelu a školky pro psy Dogpark. O co je největší zájem? Máme hodně stálých klientů, kteří využívají naše služby pravidelně. Největší zájem je o denní hlídání, tedy psí školku, kdy majitelé ráno psa dovezou a večer si ho vyzvednou vyběhaného, unaveného a spokojeného. Většinou k nám do školky chodí dvakrát třikrát v týdnu. Jeden den u nás řádí a druhý den doma odpočívají. Jak jste vybírala pracovníky, kterým říkáte psí máma či táta?

O tom naše práce vlastně je. Je velice těžké najít ty pravé lidi. Jen láska ke zvířatům nestačí. Psí máma musí být milovnice psů, musí být velice vnímavá k psímu chování, musí umět rozpoznat projevy psů a dopředu je předvídat. Musí umět se psy přirozeně zacházet a jednat, mít u nich respekt. A zároveň musí umět jednat s lidmi. Je to velice těžká a někdy stresující práce. Zájemců máme hodně, ale každý, kdo má vhodné předpoklady, musí projít týdenním zkušebním provozem. Je to výhodné pro obě strany. I zájemce si vyzkouší, že naše práce není jen o mazlení se štěňátky. Majitelům nabízíte také možnost skypování s jejich psem. Jak vás to napadlo? Naši zákazníci nám svěřují členy své rodiny, a tak jim chceme stres z odloučení co nejvíce zmírnit. Každý den nahráváme na náš web aktuální fotografie, co pejskové dělali, jak

se měli. Klienti tak vidí, že se mají dobře. Ale přece jen, když se někomu stýská víc, může nám zavolat a s pejskem si chvíli „pokecat“. Většinou to využívají noví zákazníci, ale po první zkušenosti vidí, že je pes spokojený, a podruhé už jsou klidnější. Musela jste někdy odmítnout nějakého psa? Protože jsme otevřený hotel, mohou k nám jen psi, kteří jsou socializovaní, zvládají pobyt ve volné smečce a jsou nekonfliktní. Každý pes k nám přijde na zkušební návštěvu. My si psa vyzkoušíme, zda u nás pobyt zvládne a nebude pro něj ani pro nás stresující, stejně tak si u nás prohlédnou prostředí klienti. Psy, kteří jsou agresivní nebo naopak příliš bojácní, odmítáme. Někdy doporučíme vyzkoušet denní školku, zda se pes rozkouká, občas to pomůže. Petr Švihel

15

PROFIT  rozhovor

V první řadě jde o dobrodružství

Foto: martin pinkas

Málokterý český podnikatel se může pochlubit tolika úspěšně dotaženými byznys plány jako Pavel Matoušek. Možné investory se snaží propojovat na internetu s těmi, kteří si potřebují půjčit. 16

rozhovor  PROFIT

» 17

PROFIT  rozhovor

Od loňského června provozujete portál Benefi.cz, který se zaměřuje na peerto-peer půjčky. Zjednodušeně: propojujete lidi, kteří mají peníze a chtějí je zhodnotit, s lidmi, kteří si potřebují půjčit. Kolik jste za tu dobu dokázal zprostředkovat peněz? Skrze naši platformu bylo půjčeno zhruba 25 milionů korun. Byl konec roku ve znamení nárůstu? Začátkem listopadu jste vydali zprávu, že jste do té doby zprostředkovali půjčky v hodnotě 11 milionů korun. Nabírá to tempo. Před Vánocemi jsme ještě neměli ani dvacet milionů a teď (rozhovor probíhal poslední lednový týden – pozn. red.) už máme 25 milionů. Trend se pohybuje kolem pěti milionů korun měsíčně a půjde to nahoru. Jak si to vysvětlujete, že objem takto roste? Investoři začínají peer-to-peer půjčky objevovat? Peer-to-peer půjčování je stále známější. Lidé se o tom víc a víc dozvídají a zkoušejí si půjčit. Zejména ti, kteří mají půjčeno jinde, třeba u  nebankovních institucí, se

18

snaží přefinancovat svoji půjčku, aby ji měli levnější. Jakým způsobem hodnotíte rizikovost dlužníků? Procházejí třemi fázemi. Nejdříve kontrolujeme základní registry typu exekuce, insolvence a další. Druhá fáze je, že vyhodnocujeme schopnost splácet daného člověka, kolik si může půjčit a na jak dlouho, aby byl schopen dostát závazkům a aby naší půjčkou nebyl předlužen a nedostal se do dluhové spirály. Třetí fáze je, že modelujeme daného člověka na našich historických datech a případech, podle kterých vyhodnocujeme jeho úrok a bonitu. Využíváme jak klasický bankovní scoring, tak porovnáváme i další data. Na to máme vlastní risk manažery, kteří mají zkušenosti z bank i nebankovního sektoru. Jdete v rizikovosti dál než banky? Myslím si, že určitě. Banky mají scoring mnohem jednodušší, protože v 90 procentech případů – a možná ještě více – půjčí pouze svým klientům, kteří u nich mají historii. Proto musíme být flexibilnější a chytřejší. Banky mají navíc malý rozptyl úrokové sazby. Některé nové banky mají osm až 12 procent,

velké bankovní ústavy mohou mít rozptyl 12 až 20 procent. A nad něj už nejdou. Když za nimi přijde klient, tak se rozhodnou, jestli mu půjčí, nebo ne. Zato my jdeme o kus dál. Ohodnotíme člověka, jestli je v rizikovosti na úrovni bankovního klienta a my mu můžeme půjčit za deset procent nebo za osm, nebo úplné minimum je šest procent. Anebo ho ohodnotíme, že je rizikovostí na úrovni nebankovního klienta, a půjčíme mu za 15 až 30 procent. Máme širší záběr. Kdybych to přirovnal k autům, tak my prodáváme auta do města, rodinné i sportovní vozy. Banka nabízí jen auta do města, a pokud chcete rodinný vůz, tak musíte jít jinam. My máme tu schopnost, že dokážeme každému poctivému dlužníkovi, který má pravidelný příjem a řádně splácí, nabídnout až 30procentní úsporu oproti jeho současným podmínkám. A to už není zanedbatelné, například pro rodinný rozpočet. Roste vám i základna investorů? Poslední dobou máme přetlak. Máme více investorů, než kolik dokážeme nabídnout půjček. Ale více půjček nemůžeme nabídnout, protože pokud bychom povolili, tak by hrozilo, že se zvětší poměr nesplacených půjček.

Foto: martin pinkas

»

rozhovor  PROFIT Takže je aktuálně největším úkolem najít dostatek důvěryhodných dlužníků? Je to o hledání žadatelů o půjčku, kteří jsou schopni splácet. Samozřejmě ale i s rizikem nesplácení se počítá. Náš dlouhodobý cíl je, aby investoři vydělávali mezi osmi až 12 procenty hrubého zisku, to znamená před zdaněním, ale po započítání ztrát. Platí, že je dobré mít investovanou částku rozloženou mezi více dlužníků? Když zkoušíme modelovat portfolio tak, že člověk náhodně investuje do třiceti, padesáti nebo do sta půjček, tak už u těch padesáti půjček je skoro jistá šance, že trefí správný poměr dobrých a špatných dlužníků, kteří nebudou splácet. Ve výsledku mu tak vychází výnos, kterého se snažíme dosáhnout. Na jaké úrovni se pohybuje aktuálně výnosnost půjček? Momentálně na 15 procentech, ale portfolio je mladé, počítáme, že se to může zhoršit, a uvádíme spíš výnosnost mezi osmi až 12 procenty. Když jste spouštěl vaši platformu Benefi.cz, tak o den později vyšla zpráva, že konkurenční projekt chce spustit i Home Credit pod názvem Zonky.cz. Nakolik ovlivnil trh příchod hned dvou ambiciózních hráčů v krátké době? Myslím si, že to měli naplánované spustit trochu později, a my jsme je předběhli. Prostě jsme mladá, dravá firma. Ze začátku jsem to viděl jako problém, dnes to vnímám jako výhodu, protože konkurují pouze bankám a výnos pro investory bude mnohem menší než u nás. Proto si myslím, že u nich dlouhodobě investoři nezůstanou. Výnos nevyrovná riziko. Vstup hned dvou hráčů může vyvolat větší zájem jak dlužníků, tak investorů. Cítil jste takovou synergii? Asi malinko ano. Každou konkurenci vítám z toho důvodu, že edukaci trhu – že existují peer-to-peer půjčky – neplatíme jenom my, ale více hráčů. Stejně jako kdysi přišli operátoři a všichni se snažili naučit lidi používat MMS zprávy. Ememesky sice s příchodem smartphonů ztratily smysl, ale

podstatné je, že se všichni operátoři snažili společně edukovat trh. A na rozdíl od jiných hráčů na trhu tady chcete být pro každého dlužníka? Chceme mít větší rozptyl, chceme obhospodařit každého a cíl je, že když přijde bankovní klient, tak mu nabídneme lepší podmínky než banka, a když přijde nebankovní klient, tak mu nabídneme také lepší podmínky. Nemáme pobočkovou síť, tudíž neplatíme nájmy kanceláří nebo domů a na tom šetříme náklady, které můžeme rozprostřít mezi investory, nás a dlužníka. V tom je ta naše finanční inovace pro všechny strany. Vzniká tady úspora díky technologii, že je vše online a  levnější než klasický model podnikání. Úrok klientovi ale určujete vy. Myšlenka, že by si dlužník sám řekl o úrok a vy nechali investory se rozhodnout, jestli mu půjčí, nebo ne, nezafungovala? Úrokovou sazbu navrhujeme my. Původně v zahraničí i u nás to bylo tak, že si dlužník řekl, za kolik si chce půjčit, ale bohužel chodili lidé, kteří si chtěli půjčit za nesmyslný úrok, přestože by jim už správně nikdo půjčovat neměl. Takovým lidem nepůjčíme, protože jsou předlužení nebo jim hrozí exekuce a na druhé straně jimi stanovené úroky neodrážely jejich bonitu či schopnost. Váš plán je, že chcete možnost investování, půjčování peněz nabídnout i firmám… Momentálně na tom pracujeme. Hotové to bude zhruba za dva měsíce. Chceme, aby firmy mohly investovat svůj zisk a peníze, které by jim jinak ležely na účtech. Pavel Matoušek (32) Zkušený zakladatel internetových byznysů začal v roce 2003 s portálem Ukažse.cz a Filmovou databází. Následně stál za portály Hyperzbozi.cz, Hyperslevy.cz, Klikniavolej.cz nebo Vouchery.cz. Téměř osm let rozvíjel projekt AAA Poptávka.cz, který prodal mediálnímu domu Mafra. Aktuálně pracuje na portále Benefi.cz, který se snaží zprostředkovávat půjčky formou peer-to-peer.

Jak vás napadlo, že by to mohla být pro firmy zajímavá možnost zhodnocování peněz? Sám jsem podnikal a měli jsme volné peníze na účtu, kde se zhodnocovaly o žádná celá nula nula procenta. Proč je neinvestovat za osm deset procent? Myslím si, že větší firmy mají zisk a existují i různé fondy, které jsou na to zaměřené. Když jdete investovat peníze do banky, tak máte portfolio namíchané z akcií, dluhopisů, z termínovaných vkladů a podobně. Jedna část by mohla být klidně i peer-to-peer půjčky. Znamená to, že menší banky můžou využít tuhle možnost, část peněz odlít do platformy na půjčování, kde udělají vyšší výnos. Myslím si, že velké banky se toho budou bát, ale uvidíme. My pracujeme na platformě, která v horizontu dvou tří let nebude přehlédnutelná ani pro velké banky. Chápu to tak, že byste tedy bavil spíše s bankami, které chystají investiční portfolia pro firmy? Momentálně ne. Ale vidím to v zahraničí, že banky investují do peer-to-peer půjček část portfolia. Ale aby mohly firmy napřímo investovat, to napadlo mě samotného díky tomu, že jsem podobný problém řešil se svojí firmou. O jakém investičním horizontu se bavíme? Půjčky jsou u nás na jeden rok až pět let. Pět let může být samozřejmě někdy dlouhá doba, proto připravujeme i možnost prodat celé portfolio. Člověk investuje na pět let, a když potřebuje peníze dříve, tak část portfolia nebo celé prodá. To chystáme a určitě to chceme udělat během letošního roku. Za prodej portfolia budou poplatky nebo sankce? Žádné sankce. Investor nebo firma přeprodají svoji investici jinému investorovi. Ten, kdo to koupí, koupí hotovou věc levněji a ten, kdo prodává, nevydělá deset procent, ale třeba osm, které má jisté a nenese další riziko. Máte za sebou hned několik úspěšných prodejů firem nebo projektů. Kdy začnete uvažovat, že je čas firmu předat?

» 19

PROFIT  rozhovor Je to spíš osobní věc, než že bych předvídal, že je dobrý čas prodat. Baví mě dělat začínající firmy, zažívám u toho největší dobrodružství. Je s tím spojeno také nejvíce rizika, jestli to bude fungovat, a také nejvíce práce. Ale baví mě začínat projekt od registrování domény, kterou máte za 150 korun, přes nabírání prvních zaměstnanců, vybírání kanceláře až po nakupování firemní flotily. Když už je to stabilní, fungující firma s pravidly, tak už to není tak dobrodružné a přestává mě to naplňovat. Pak začínám přemýšlet o tom, že fungující firmu prodám lidem, kteří chtějí řídit větší firmy a nebaví je startupy. V jednom z dřívějších rozhovorů jste popisoval, že jste si svého nástupce našel mezi zaměstnanci. Podle čeho hledáte manažera, který vás má nahradit? Pro mě je na prvním místě důvěra. Musí to být člověk, kterému kdybych dal milion korun a řekl mu, ať je odnese do banky, tak můžu jít klidně spát. To je více než vzdělání. Musí být ale zapálený a musí chtít. Například v AAA Poptávce jsem měl štěstí, že se mi manažer vyklubal ze zaměstnanců. Jmenoval jsem ho ředitelem společnosti, už jsem jen řešil strategické rozhodnutí a on řídil denní provoz. Navíc on rád řídil lidi, já naopak rád vymýšlím inovace. Ani nejsem dobrý v řízení lidí, protože mám rád dokonalost, a to pak dopadá tak, že si vše raději udělám sám, místo toho abych delegoval. Důvěru ale nezískáte ze dne na den. Těžko si představit, že takového člověka najdete přes inzerát. Opravdu ne. Hledám lidi, o kterých už něco vím. Není to tak, že je vidím poprvé. Pro mě je důležitější zapálení než zkušenosti a vzdělání. Samozřejmě když hledáte kuchaře, tak by měl umět vařit, a pokud hledáte vedoucího právní kanceláře, tak by se měl v právu vyznat. Ale potřebuji z člověka cítit zapálení. Nechci, aby to byl takzvaný korporátní psychopat, který udělá všechno pro to, aby se dostal nahoru, ale práce se nechce ani dotknout, jen hezky mluví. Naopak když firmu prodáváte, tak hledáte někoho, komu můžete taky

20

Přijde mi, že jsou šité horkou jehlou, že nejsou dotažené do konce. Bývá to z toho důvodu, že dobrou myšlenku někdo nechá dělat externí firmu, která do toho není tak zapálená. Kdybych si chtěl otevřít restauraci – a budu umět vařit –, tak si udělám své menu a svá jídla, která budou lidem chutnat a já je budu ladit dle jejich připomínek. Když si najmu kuchaře, který něco vymyslí, tak ten na tom nebude mít takový zájem jako já. Dále vidím chyby, respektive vidím, kde projekty takzvaně tlačí bota, a vím, jak to zlepšit. U AAA Poptávky to fungovalo dříve tak, že na jedné straně byly firmy zvyklé kupovat si zápisy v katalogu firem a na druhé straně lidé, kteří si chtěli postavit dům a museli volat do deseti firem. Inovace byla v tom, že najednou zákazník napsal požadavek a ten byl rozeslán do třiceti firem, které mohly zákazníka oslovit a poslat nabídku. Jelikož hledám u produktů dokonalost, tak jsem schopen spíš produkt inovovat a vylepšit než vymyslet něco, co tu ještě není. věřit, že bude pokračovat, nebo se snažíte získat co největší částku? Určitě je důležité prodat to dobře. Pokud bych to měl prodat špatně, tak si fungující firmu raději nechám. Většinou nemám důvod prodávat kromě toho, že mě to už tolik nenaplňuje. Ale stejně tak jsem rád, když se v byznyse pokračuje. Blbé je, když byznys prodáte někomu, kdo mu nerozumí a nenechá si poradit. Na druhé straně slovo nového majitele rozhoduje. Máte sklon se ke svým starším projektům, firmám vracet? Kontrolovat je? Když začínám nový projekt, tak se na něj hodně těším, ale zapomínám, kolik je s tím práce. Občas si pak postesknu a řeknu si, že jsem předchozí byznys neměl prodávat, že jsem už měl relativní klid a stabilní příjem, ale nakonec vždy vyhraje to nové dobrodružství. V minulosti jste přirovnával své podnikání k tomu, že neuděláte auto, ale umíte udělat lepší auto. Že umíte podnikatelské nápady dotáhnout. Když se díváte na různé webové služby, tak co bývá tou nejčastější chybou, kterou identifikujete?

A chyby, které vidíte, jsou už v samotném byznys plánu, v tom, jak projekt nebo firma funguje, nebo v provedení tohoto plánu? Myslím si, že je to ve zpracování. Internetový byznys je o detailu. Když si otevřete restauraci, tak potřebujete dobré místo, pak vám tam budou chodit lidé, i když to neděláte na super úrovni. Na internetu stačí jeden klik a uživatel je pryč. Produkt musí být dokonalý. Lidé neumějí dělat dokonalé produkty. Umějí je udělat funkční. A to je podle mě rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Podnikatelské nápady, které jste rozjel, mají jedno společné. Zaměřujete se na služby pro český trh. Nemáte ambice jít se svými nápady do zahraničí? Momentálně ty peer-to-peer půjčky jsou tak administrativně složité, že musíte mít různé licence a registrace. Nejde to jednoduše a rychle přenést do zahraničí. Takže se chci věnovat České republice, ale v budoucnu možná zkusím jít přes hranice. Baví mě aktuálně pracovat pro české zákazníky, protože si myslím, že je znám. Nevím, jak se chová německý nebo francouzský uživatel internetu. Petr Švihel

Foto: martin pinkas

»

očima podnikatele  PROFIT

Podnikatelé objevují Kouzlo heraldiky budoval a jež stály za jeho úspěchem. Bývají vyjádřeny působivě vyšitými grafickými motivy a hesly. Svoje místo zde jako symbol úcty k tradicím mají například původní nástroje, které se v daném oboru používaly, nebo historické cechovní symboly. Vyšívaná vlajka se u tradicionalisticky zaměřených firem používá i ceremoniálně jako určitý rituál při předávání vlády nad firmou, například při výměně generací v řízení podniku (po vzoru žezla předávaného z ruky do ruky). Takový sametový vyšívaný prapor či znak je vnímán trvale jako zhmotnění firmy samotné, respektive vlády nad ní, a ideje, které představuje jako dědictví a hodnotné sdělení dalším generacím.

Foto: archiv

Ukázka osobního znaku Tomáše Pokorného, majitele firmy Alerion. Obecné figury ve znaku představují dva bájní alerioni (orlice bez zobáku, jazyka a pařátů), kteří odkazují k názvu firmy, ale také k mytologii.

Síla tradice Každodenním chlebem naší firmy je výroba vlajek, znaků, štítků a odznaků s firemními a reklamními logy, a to ve velkých sé­ riích průmyslovým způsobem. Naše firma ale udržuje a rozvíjí i klasické metody výroby symbolů tradičním uměleckořemeslným vyšíváním, které má v naší zemi bohatou historii a tradici. Využívá přitom i své heraldické zázemí, stejně jako historické a archivní znalosti. Slavnostní vyšívané vlajky a prapory a jejich používání při různých setkáních, oslavách a slavnostních příležitostech v obcích a městech je trendem v České republice již několik let. Nově začaly tradice a jejich sílu objevovat i firmy a společnosti. Do vyšívaných vlajek se dobře zachycují trvalé hodnoty, které podnik dlouhá léta

Vzestup osobní heraldiky Vlajky mohou nést i prvky z heraldiky svých majitelů nebo zakladatelů. Tím se dostáváme k dalšímu trendu, a to je zhotovování osobních, respektive rodinných erbů, které reprezentují svého nositele na hlavičkových papírech, vizitkách nebo také v podobě vyšívaných symbolů, znaků či stolních vlaječek i v reprezentačních prostorách, kanceláři či v soukromé rezidenci. Osobní znak přitom může mít každý, status podnikatele není nutný. Osobní heraldika je vedle starší šlechtické samostatnou disciplínou, která se úspěšně dlouhá staletí vyvíjí třeba ve Švýcarsku a nově také na Slovensku. Nejde přitom o napodobování šlechticů nebo vytváření zdání o starobylosti rodu, ale přiznané aktuální prezentování jejích nositelů s využitím platných heraldických zásad. Takový znak pak reprezentuje i další generace v rodině svého původního majitele. Zajímavostí může být i to, že stále více Čechů si svůj osobní znak nechává navrhnout, což nám potvrzují nejen zvyšující se zakázky, ale i čísla České genealogické a heraldické společnosti. Dle ní byl uplynulý rok 2015 doslova rekordní. Přesto však zůstává

Prapor Pivovaru Černá Hora, který už více než deset let nese šlechtické erby svých zakladatelů a historických majitelů.

osobní heraldika záležitostí spíše mužskou a mezi registrovanými znaky jich je pouze deset procent ženských. Pod jedním praporem Trendem je i zvýšená potřeba používat vlajky a  prapory jako symboly s  archetypálním poselstvím sjednocení jako takové. Kromě samotné funkce zvýraznění identity vlající vlajka s logem u sídla firmy ve spojení se státní vlajkou dodává firmě punc důvěryhodnosti a stability a zvyšuje úroveň vnímání síly jejího jména. Vlajky a znaky využívají firmy jako vhodný prostředek sepětí zaměstnanců s firmou v duchu „jeden prapor nás spojuje“ či „pod jedním praporem bojujeme“. Takto jsme například vyhotovovali pro jednu zahraniční automobilku čestné vyšívané znaky pro zaměstnance jako trofeje v soutěži o kvalitu.

Tomáš Pokorný majitel firmy Alerion

21

PROFIT  příběh úspěchu

22

příběh úspěchu  PROFIT

Velké ovocné obrození Foto: Richard Guryča

Nápad živit se na moravském Slovácku pálením slivovice možná na první pohled nevypadá jako převratný podnikatelský záměr. Majitelům rodinného lihovaru Žufánek se však podařilo vytvořit ze svého švestkového destilátu symbol exkluzivního pití. 23

PROFIT  příběh úspěchu

Cesta na vrchol trvala patnáct let. A úspěch nepřišel jako blesk z čistého nebe, ale – světe, div se – až po roky trvající nejistotě, sériích pokusů a omylů a spoustě tvrdé práce. Možná to zní jako věta z motivační příručky. Pokud se necháte strhnout vášnivým vyprávěním Martina Žufánka, který je spolumajitelem a tváří rodinného ovocného lihovaru Žufánek, snadno uvěříte starým dobrým pravdám o tom, jak je důležité vydržet a nevzdávat to před cílem. Lihovar najdete na kraji Boršic u Blatnice, ale většina lidí dnes hledá Žufánkovy alkoholy spíše na nápojových lístcích restaurací a barů ve velkých městech. Větší část produkce lihovaru se prodává takzvaně přes panáky. Je téměř klišé říkat, že Žufánek naučil pít zmlsané pražské hipstery moravskou slivovici. Jenže při bližším zkoumání příběhu pracovité moravské rodiny snadno zjistíte, že je to pravda. „Celá léta jsme nikde neinzerovali, nikdo o nás nepsal, dokonce ani často neuváděli název naší slivovice na nápojových lístcích. Lidé si ji začali objednávat znovu a znovu jednoduše proto, že jim chutnala,“ konstatuje s uspokojením Martin Žufánek. Od soustruhu k alkoholu Lihovar vyrábí kromě slivovice i  další ovocné a  bylinné destiláty včetně několika druhů ginu a absintu. Žufánkův ab­sint ostatně vydá na samostatný příběh. Ale

24

nepředbíhejme. Na začátku všeho byla kovovýroba. V čistých a destilovaným ovocem provoněných prostorách dnešního lihovaru stály ještě koncem devadesátých let soustruhy a frézy. „Výroba v naší kovoobráběcí dílně se rozběhla v roce 1992, to mi bylo patnáct a mířil jsem na průmyslovku,“ vzpomíná Martin Žufánek, „dělali jsme tehdy pro jednoho výrobce plastových rozvodů vody mosazné spojky do trubek, stroje byly nastaveny právě na ty konkrétní součástky.“ Odběratel začal postupem času tlačit na snížení ceny a spekulovat o přesunu výroby do zahraničí. Rodinná rada to pochopila Příběh absintu Absinty představují v sortimentu lihovaru spíše menšinový fajnšmekrovský produkt. Přesto je jeden z nich v čele seznamu nejlepších absintů světa a další se vešel ještě do první desítky. „Pálení absintu je složitý proces. Anýz, yzop nebo kořen anděliky maceruji v lihu třicet šest hodin, dvanáct hodin před destilováním se přidají listy pelyňku, meduňky či rozrazilu. Velmi důležité je poznat, kdy se blíží takzvaný ocas,“ vysvětluje lihovarník. „Byliny mají ke konci nepříjemnou vůni, která by se dala přirovnat k zapařené trávě. Takže musím hlídat, očichávat, ochutnávat a dokázat celý proces destilace včas utnout,“ dodává.

jako varovný signál před závislostí na jediném zdroji odbytu: „Řekli jsme si, že bude nutné utnout to v pravý čas. Z měsíce na měsíc jsme tedy vše zastavili.“ Dobře fungující dílna proto pro mnohé překvapivě skončila a stroje putovaly do šrotu. „Můj otec má vinařskou školu, ovocnářské a včelařské vzdělání. Logicky nás tedy napadlo, že bychom mohli pálit destiláty. Proč ne, pálí tady přece každý,“ říká boršický lihovarník. Dnes konstatuje, že se tahle volba velmi vyplatila, ještě před několika lety si tak jistý nebyl. „Zpočátku jsme chtěli dělat jen slivovici z  našeho vlastního ovoce. Žádný takový produkt tehdy na trhu nebyl. Existovaly jen anonymní řezané slivovice a nikdo z výrobců neměl vlastní sad. Jenže na ovoci záleží ze všeho nejvíc. Pokud přivezete švestky z Rumunska, jednoduše neuděláte slováckou slivovici. Charakter ovoce je pro výsledný produkt nesmírně důležitý,“ vysvětluje Martin Žufánek. Pokud měli majitelé lihovaru v  něčem štěstí od samého počátku, pak to byla právě volba svahu pro sad v místě někdejšího rodinného vinohradu. I ve zdánlivě klimaticky stabilní lokalitě se podmínky pro pěstování ovoce liší vesnici od vesnice a kvalitu úrody ovlivňuje řada faktorů, jejichž dopad někdy neodhadnou ani zkušení pěstitelé. „V našich sadech jsme měli třeba v loňském roce nadúrodu a  ve vedlejší vesnici

Foto: Richard Guryča

Hlídat, očichávat a ochutnávat. Protože rodinné jméno na etiketách zavazuje, destilaci provádí vždy jeden ze spolumajitelů.

příběh úspěchu  PROFIT RECEPT není vše Recept na absint lze dohledat například ve starých francouzských lihovarnických receptářích. „Jenže recept je třicet procent úspěchu. Stejně důležitý je výrobní postup a ten se obvykle nezapisoval. Na dobu macerace bylin, správný tlak a stupně teploty při destilaci jsem musel poměrně obtížně přijít sám,“ popisuje podnikatel. Úspěch absintů ze Slovácka souvisí podle Martina Žufánka se zdlouhavým vylaďováním receptury a také s ochotou přijmout ztráty. Ty souvisejí s nutností utnout destilaci v pravý čas a zbytek várky prostě vylít. „V případě našeho nejpopulárnějšího absintu L’Ancienne jde navíc o velmi malé šarže, třeba osmdesát litrů za rok. Ani se to nedá rozumně nacenit. Děláme to proto, aby v zahraničí viděli, že dokážeme udělat něco tak kvalitního. Také jako poděkování fanouškům za to, že nakupují i naše ostatní absinty. A co si budeme povídat, také proto, abych nas...l ostatní výrobce,“ dodává s úsměvem lihovarník.

neměli nic. Co pět kilometrů, to jiné podmínky,“ říká Martin Žufánek, „všechno je dáno oblastí, klimatem, svahem. Není tu žádná mrazová kotlina, nikdy nám švestky nepomrzly. Daří se tu docela i hruškám, ale meruňkám už ne. Když nám tedy meruňky tři roky po sobě nezarodily, vykáceli jsme je do posledního stromu. Dnes bereme meruňky z Velkých Pavlovic, což je nejlepší meruňkářská oblast v republice.“

flašky po sedmdesáti korunách. Byla to složitá doba, často jsme byli na vážkách, jak dál.“ První signál obratu k  lepšímu nastal v souvislosti se vzrůstající popularitou farmářských trhů. Začalo přibývat lidí, kteří si uvědomili, že existuje něco jako regionální inzerce

produkt, lokální potraviny včetně poctivých ovocných destilátů na komerční bázi. „Největší zlom ovšem přišel v roce 2012 po metanolové aféře,“ připouští lihovarník. Na vše podle něj musel uzrát ten správný čas. Proto dnes vítá vznik dalších mikrolihovarů a nevnímá je primárně jako konkurenci, proto kvituje i vysazování sadů, do kterého se nedávno pustila také obří lihovarnická společnost Rudolf Jelínek. „Začali to dělat deset let po nás, protože vidí, že to má smysl. A já si možná neskromně říkám, že jsme k tomuto velkému ovocnému obrození přispěli. Nové sady, to jsou hektary zachráněné půdy, kde neroste řepka nebo kukuřice nebo která neleží ladem. Což mne těší, stejně jako vznik každého dalšího poctivého ovocného destilátu,“ dodává Martin Žufánek. Richard Guryča

A151013390

Žádná vodka ani tuzemák Popis peripetií s ovocem je důležitý pro pochopení principu, na kterém Žufánkovi postavili svůj podnikatelský záměr. Dobře ilustruje riziko, s nímž tento typ lihovarnické výroby musí počítat. Ne každý rok je pro ovoce dobrý. Martin Žufánek je proto schopný „zaříznout“ i třeba výrobu destilátu, k němuž se neurodí byliny v požadované kvalitě. „Cítíme zodpovědnost vůči zákazníkům. Na našich produktech je naše jméno a to nás zavazuje. Proto vlastní ovoce, proto stále destiluju jen já nebo můj bratr a proto trváme na neřezaném čistém destilátu, pod který se můžeme kdykoli podepsat. Ale stejně tak je důležité, aby produkt chutnal nám samotným. Nikdy nebudeme dělat něco jen proto, že si to žádá trh. Žádná vodka ani tuzemák, a pokud mi jednou přestane chutnat absint, přestaneme ho vyrábět taky,“ popisuje Martin Žufánek firemní filozofii. Spolumajitel lihovaru dnes říká, že nejtěžší bylo vydržet prvních deset let. „Až do roku 2010 jsme se jen tak plácali. Dnes je situace jiná, jen za loňský listopad jsme udělali stejný obrat jako za celý rok 2009. Velkoobchody nás během těch let mnohokrát nabádaly k tomu, abychom se vykašlali na drahé destiláty a dělali

25

S dopadem na všechny Administrativní novinkou pro podnikatele je v roce 2016 kontrolní hlášení daně z přidané hodnoty. To se má poprvé podávat 25. 2. 2016 za zdaňovací období leden 2016 nebo do 25. 4. 2016 za zdaňovací období prvního čtvrtletí letošního roku. Je to smysluplný koncept, nebo jde o zbytečné papírování navíc? Pro

Proti

Vychytat chybky a může jít o nejefektivnější opatření

Hlášení představuje skulinu v ochraně dat

Pouze několik dnů nás čeká do prvních podání kontrolních hlášení DPH. Spolu s nekončící diskusí o elektronické evidenci tržeb nebo aktuálnějším tématem průtahů v registracích k DPH jde o další opatření u nejvýznamnější výběrové daně v Česku – DPH. Je pravda, že kontrolní hlášení je plošný institut, který dopadne na všechny plátce DPH, a lze diskutovat o tom, zda jde o přenášení nákladů kontrolní činnosti finanční správy na podnikatele. Nejde ani o nástroj, který by se již jednoznačně osvědčil v zahraničí, byť je obvyklejší, než je elektronická evidence tržeb. Kontrolní hlášení jsou využívána například na Slovensku, v Rumunsku, Španělsku nebo Estonsku. Na druhé straně, kontrolní hlášení DPH má bezesporu potenciál zvýšit výběr DPH a odstranit podvody spočívající (kromě tzv. karuselových obchodů) zejména v situacích, kdy odběratel tvrdí, že přijal plnění, a uplatní si nárok na odpočet DPH, zatímco dodavatel toto plnění nevykáže a DPH neodvede. Díky kontrolnímu hlášení bude skutečně možné tuto situaci včas objevit a provést cílenou kontrolu. V současnosti nemá správce daně možnost spárovat vystavené a přijaté faktury a nesrovnalosti jednoduše odhalit. Odhaduji, že velikost tohoto „nevýběru“ se pohybuje v řádu jednotek miliard korun ročně. Zaváděný systém má i negativa. V první řadě jde o riziko úniku cenných informací o poskytnutých plněních a jejich hodnotě. Jde o informace o tom, mezi kým, kdy a za kolik proběhl konkrétní obchod. Stejně tak kontrolní hlášení neodstraní problém fiktivních faktur, tedy faktur vystavených na neexistující dodání zboží nebo poskytnutí služby.

Celá Evropská unie čelí daňovým únikům na dani z přidané hodnoty a to samozřejmě není v pořádku. Podle odhadů tvoří jen v České republice daňové úniky kolem 80 miliard ročně. Otázka je, zda se to spraví kontrolním hlášením. Kritici kontrolního hlášení se domnívají, že se pachatelům organizované trestné činnosti v oblasti daňových úniků podaří navzdory kontrolním hlášením před finanční správou uniknout. Opatření tak zasáhne především drobné podnikatele, pro které to bude znamenat další byrokratickou zátěž. Je pravděpodobné, že nárůst administrativy přiměje zejména drobné podnikatele dostat se pod hranici ročního obratu milion korun a tím se zbavit povinnosti být plátcem DPH. Dalším úskalím je ochrana citlivých dat. Daňoví poradci stejně jako například advokáti jsou vázáni mlčenlivostí. Novinka v podobě kontrolního hlášení ale vše mění. Všichni plátci daně z přidané hodnoty v něm musejí uvádět data, díky kterým se snadno zjistí, pro koho a za kolik pracují. Všechna hlášení se budou shromažďovat v analytickém centru v Pardubicích. Riziková je zejména veškerá elektronická komunikace mezi klientem a jeho účetní, protože zpravidla není dostatečně chráněna proti útokům hackerů. Další neméně podstatnou věcí je zátěž pro samostatné účetní, od kterých budou kvůli přibývající administrativě klienti nuceni odejít k větší konkurenci. Pokud účetní pracuje samostatně, stane se pro ni například dovolená prakticky nedosažitelná, bude muset být k dispozici klientům, ale také analytickému centru, které může podnikatele kdykoli vyzvat k doplnění nebo opravě kontrolního hlášení.

Petr Frisch

Blanka Štarmanová

majitel a jednatel Pro Factum Consulting

jednatelka společnosti Taxvision

Dejte nám i ostatním vědět, co si o tom myslíte vy! Těšíme se na vaše názory na www.profit.cz a www.facebook.com/profit.cz

26

inzerce A161001387

PROFIT  polemika

Elektronická evidence tržeb či zkráceně e-tržby je téma, které už dlouho rozděluje českou veřejnost na dva tábory. Vynález českého ministra financí Andreje Babiše se rodí v bolestech a jeho zavedení se už poněkolikáté odkládá.

následné čtvrté, jako například taxikáři, podnikatelé ve výrobě či zemědělství anebo soukromí dopravci. Datum jejího zavedení je stanoveno na 1. 11. 2017. Do systému e-tržeb budou ve své finální čtvrté fázi zahrnuty i zbývající výrobní řemeslné provozy. Datem jejího zavedení by se měl stát únor roku 2018. Na čem a s čím? Aby mohla elektronická evidence tržeb fungovat, bude vyžadovat implikaci zařízení schopných pracovat on-line. Obstarání takových zařízení leží výhradně na straně podnikatelů, za nimi tak půjdou i pořizovací náklady, s jejichž jednorázovou fixní kompenzací počítá i návrh zákona. Jde především o systémy elektronických pokladen schopných zvládnout on-line komunikaci s příslušným úřadem a zároveň fungujících s mnoha různými periferními zařízeními, jako jsou například tiskárny účtenek či nejrůznější čtečky. Technických možností na výběr však podnikatelé budou mít více. Každý podnikatel bude mít možnost obstarat si takový systém, který bude nejlépe odpovídat jeho provozu. Podle složitosti systému bude moci volit mezi jednotlivými variantami i na základě pořizovací ceny. Žádný konkrétní dodavatel těchto zařízení nebude podnikatelům určen, a tak bude záležet pouze na volbě jednotlivých subjektů. Jak být v obraze? Aktuální zprávy o postupu zavádění systému elektronické evidence tržeb stejně jako i všechny další potřebné informace naleznou podnikatelé na internetových stránkách www.jaknaetrzby.cz.

Př na ipr e- ave tr n žb o y

Nejnovější informací týkající se elektronické evidence tržeb je zpráva z letošního listopadu, že by e-tržby měly vstoupit v platnost pro všechny podnikatele bez výjimky od roku 2018. I tak nadále platí, že už v srpnu příštího roku by měla být přednostně zavedena pro gastronomické a hotelové provozy, tedy ty oblasti, kde podle ministerstva financí uniká nejvíce nezdaněných peněz. Nápad elektronicky evidovat každou jednotlivou hotovostní platbu se zrodil v hlavě ministra financí Andreje Babiše, jemuž jako vzor

posloužil chorvatský model fungující v této zemi již od roku 2013. Každá hotovostní transakce má být v rámci systému e-tržeb realizovaná až na základě on-line komunikace s finančním úřadem, který v reálném čase zpět do pokladny odešle unikátní kód. Elektronická pokladna či jiné elektronické zařízení s připojením na internet bude zároveň propojené i s tiskárnou účtenek, které budou dostávat zákazníci. Od kdy a pro koho? Harmonogram zavedení e-tržeb se v průběhu posledních měsíců několikrát měnil. Vláda i ministerstvo financí s těmito posuny počítaly, od počátku úvah o zavedení e-tržeb však bylo jasné, že bez ohledu na datum počátku jejich účinnosti budou probíhat v několika fázích. Hlavním důvodem takového postupu je především rozložení nástupu jednotlivých subjektů, eliminace jednorázové poptávky po nutných technických zařízeních a také postupný náběh celého systému. Důležitou roli také budou sehrávat průběžně získávané zkušenosti se systémem samotným. Podle nejnovějších zpráv Ministerstva financí by zavedení e-tržeb mělo probíhat v těchto fázích: první fáze by měla být zavedena k datu 1. 8. 2016 a měla by se týkat segmentu HoReCa, tedy stravovacích a ubytovacích služeb. Tři měsíce po startu, nejdříve však k 1. listopadu 2016, by měla vejít v platnost druhá fáze dotýkající se maloobchodních a velkoobchodních provozů. Po dalších patnácti měsících bude zavedena třetí fáze, která se bude týkat všech ostatních činností nezahrnutých do předchozích dvou fází ani

Vhodné pro:

Gastro

Obchody

Služby

Ubytování

Ostatní

ZÍSKEJTE SLEVU 5 000 Kč

OBCHODUJTE S PŘEHLEDEM

Navštivte nás na veletrhu SALIMA 2016 v pavilonu V, v stánku 115, objednejte si některou z akčních sad spolehlivého pokladního systému Dotykačka a získejte speciální veletržní slevu. Těšíme se na Vás!

800 605 605 www.dotykacka.cz

PROFIT  restart

Experti na velké problémy První firmu založil v osmnácti letech s bratrancem. Když dospěli, měl každý jiný názor na to, co dělat. Druhá firma Tomáše Pleška řeší v pár lidech složité problémy velkých německých korporací.

28

28_31_PT_02.indd 28

9.2.2016 15:10:02

Foto: hynek glos

restart  PROFIT

29

28_31_PT_02.indd 29

9.2.2016 15:10:03

PROFIT  restart

Jsou dobré smlouvy a dobří lidé Čistě studiu se Tomáš Plešek příliš dlouho nevěnoval. Při škole se nechal zaměstnat. „Byl jsem najatý jako řadový technolog. Ale

nevydržím v klidu, když vidím, že něco nejde. S tím si majitelé nevěděli rady. Zjistil jsem, že to není pro mě,“ shrnuje svoji zkušenost s pozicí zaměstnance. V rámci toho se ale dostal do kontaktu s expertem na rozvoj byznysu a jeho transformaci, s Američanem žijícím v Berlíně, který zastává několik významných postů v německých telekomunikacích. „V Německu dříve nebo později řídil snad všechny telekomunikační firmy. Z velkého korporátu ale chtěl vypadnout, a tak se začal věnovat menším věcem a dělal poradce. Když jsem na něj koukal přes stůl, hned jsem si říkal, neumím popsat proč, že je to zajímavý člověk, se kterým bych chtěl pracovat,“ popisuje Tomáš Plešek seznámení se svým budoucím obchodním společníkem, který si ovšem cení svého soukromí a nerad vystupuje veřejně. Říkat a skutečně umět Získat schopného programátora? Velký problém. A to i přesto, že lidí, kteří o sobě tvrdí, že umějí programovat, je na trhu hodně. Pravda se ukáže v okamžiku, kdy nepotřebujete běžného programátora, ale někoho s hlubokou znalostí a specializací. „Sháníte lidi, kteří vám drží technologickou úroveň, a to je hrozně složité. V některých oblastech úplně extrémně,“ říká Tomáš Plešek.

První dojem byl pozitivní, a to i přesto, že následujících dvacet minut Američan Tomáše Pleška kritizoval za špatné zprávy. Když ale během roku 2014 zavolal s tím, že by chtěl založit společnou firmu, nebylo proč dlouho váhat. Rok a  půl poté, co se Pleškovi rozpadla první firma, se pustil do zakládání druhé. Konec prvního podnikání přetavil ve zkušenosti. „Musíte vždycky počítat, že to může být nahoru i dolů, to je realita byznysu. Druhá rovina je, že musíte velice pečlivě volit nejen svoje lidi, ale i ty, se kterými vstupujete do obchodních dohod. Přítelkyně, která je advokátka, se upíná k tomu, aby vše bylo velmi korektně sepsané ve smlouvách. Často je to ale tak, že pro mě je rozhodující ne to, jak dobře mám sepsanou smlouvu, ale jak se dohodneme,“ snaží se zobecnit Tomáš Plešek lekce, které dostal v první firmě. Za dvanáct dní, a to přesně Američan trval na tom, že jejich společná firma by měla být německou společností s ručením omezeným. Tomáš Plešek o tom nebyl zcela přesvědčený. „Na začátku to bylo hodně ve stylu ‚sakra, ať z toho není průšvih‘. Věděl jsem ale, že se něco naučím. Zakládat firmu v  cizí zemi. V podstatě jsem věřil svému instinktu a jsem rád, že jsem to udělal,“ říká český podnikatel. Papírování kolem zakládání firmy v Německu podle Tomáše Pleška není zase tolik odlišné od Česka. Vzpomíná sice, jak se na něj zprvu daňový poradce tvářil jako na kluka z Východu, který jde zkoušet své štěstí, ale nakonec měl z jednání dobrý dojem. „Nechci tvrdit, že by to v Česku stálo za houby, ale byl jsem zvyklý, že když jsem udělal nějakou chybu, tak ne vždy byl úředník dobře naladěný. V Německu jsem měl vždycky pocit, že se vám snaží pomoct a nesoudí, jestli jste takový, nebo makový,“ porovnává podnikatel. Když notář řekl, že v komerčním registru bude zápis za dvanáct dní, skutečně to přesně tak bylo. Ani o den dřív, ani o den později. Na tom v Německu skutečně lpějí. Společnost Awesome Developers založili 22. 12. 2014 v podstatě jako vánoční dárek – nový start, nová příležitost.

30

28_31_PT_02.indd 30

9.2.2016 15:10:04

Foto: hynek glos

Informační technologie představují dobrou příležitost pro mladé nadšence už od garážových dob Steva Jobse a Billa Gatese. I Tomáš Plešek chápal, že počítače a internet jsou zlatým dolem plným příležitostí pro ty, kdo mají chuť kutat. Hned jak oslavil plnoletost, založil s bratrancem firmu. „Počítače mě bavily, učil jsem se od třinácti čtrnácti let programovat. Podnikat jsme začali tak jako v té době spoustu lidí – vyráběli jsme webové stránky na zakázku,“ říká Plešek s tím, že zároveň pro něj odmala bylo podnikání fenoménem, který ho přitahoval. Vytváření webových stránek ho ale časem omrzelo. Podle jeho slov to někdo umí líp, jiný trochu hůř, pro koncového uživatele je ale nejdůležitější cena a čas dodání. Když přišel za Tomášem Pleškem jeho otec se zprávou, že Akademie věd shání někoho, kdo dokáže naprogramovat software k monitorování turbín v reálném čase, s vědci se zkontaktoval. Říkal si, že by se třeba dokázali dohodnout. A skutečně se to podařilo. S bratrancem se tak dostali k programátorské výzvě – pracovat na projektu, který se testoval na turbíně v jaderné elektrárně Temelín. „S málem, ve dvou lidech, jsme dokázali vymýšlet věc, která byla nová, strašně mě to bavilo,“ vzpomíná Tomáš Plešek. Taková reference měla hned naprosto jiný zvuk: „Když se nás někdo ptal, co děláme, jestli webovky, tak jsme říkali, že zrovna teď děláme monitoring turbín v Temelíně.“ Určitou dobu se firmě dařilo, ale jak oba spolumajitelé a jediní pracovníci dospívali, začali se rozcházet v pohledu na to, co od podnikání očekávali. Tomáš Plešek chtěl budovat firmu, jeho bratranec pracoval na své nezávislosti a svobodě. „Sedm let jsme s bratrancem podnikali, než jsme si řekli, že dál už cesta nevede. Naráželi jsme na mrtvý bod. Nešlo o rozkol, stále spolu skvěle vycházíme. Bratranec je velmi dobrý technolog. Já jsem ale chtěl opustit webovky a jemu se zase tolik nechtělo,“ vzpomíná Plešek, který se rozhodl soustředit na povinnosti na vysoké škole.

restart  PROFIT

Foto: hynek glos

I samotný fakt, že jde o německou firmu, pomohl otevřít dveře. Awesome Developers má dobré napojení na německou kapitálovou společnost a ta nechce vystupovat ze svého pole působnosti. Ví, jak funguje byznys v Německu, vyzná se ve Francii, ale nechce se učit, jak to chodí v Česku. „Už nikoho nezajímá, že firmu tvoří ve skutečnosti jeden Američan a šest Čechů,“ říká Tomáš Plešek.

s MÁLEM VE VELKÉM. tomáše Pleška (28) na IT baví, že může řešit nové a složité problémy.

Experti na komplexní řešení Awesome Developers se zaměřuje na softwarová řešení složitých technologických problémů. Přesně na to, co Tomáše Pleška začalo tak bavit už v jeho první firmě. Minimum rutinní práce a co nejvíce řešení skutečně klíčových problémů. Například jednu německou akciovou společnost kompletně přesouvají na cloud, což je pro představenstvo posedlé maximální ochranou firemních dat citlivý krok, který musí proběhnout naprosto bezchybně. „Pak máme dvě věci, se kterými chceme vstoupit na trh. Jednou je dynamický portál pro firmy, které mají více než dvouvrstvou distribuci. Vyrábíte, máte distributory a máte resellery. Je to tříkanálové. Vytváříme portál, který je určený pro původního výrobce, aby byl schopen komunikovat se všemi vrstvami prodeje. Propojuje to asi osm systémů dohromady, takže lze zkonsolidovat data, ať z prodeje, nebo z financí. To se hodně líbí,“ popisuje Tomáš Plešek. Druhý produkt, který chce uvést na trh, je platforma sloužící ke zpracování referencí v podobě videa. Požádáte klienta o referenci a rovnou ho natočíte na chytrý telefon, platforma umí video zpracovat a hned nahrát na sociální sítě nebo na webové stránky firmy. „Je to zajímavý nápad, máme to připravené, ale je to potřeba dokončit. Vyžaduje to ještě čtrnáct dnů, ale ty špatně hledáme,“ dodává podnikatel s tím, že celý tým je plně zaměstnaný. V březnu ale přibude nový kolega a snad se konečně uvolní kapacita. Firma Awesome Developers také chce v nejbližší době založit pobočku v Česku. Zdejším klientům totiž nevyhovuje fakturování přes hranice. V rámci prostorné pražské kanceláře chce Tomáš Plešek také vybudovat coworkingový prostor pro další vývojáře. Petr Švihel

31

28_31_PT_02.indd 31

9.2.2016 15:10:06

inzerce A161001665

PROFIT  makro

Solidní růst není pro říši středu dost dobrý Čínská ekonomika a její akciový trh od začátku roku plní novinové stránky většiny ekonomických titulů. Co se tedy vlastně děje? ekonomika nejlidnatějšího státu světa rostla v minulých letech vysokým tempem, protože těžila z velké poptávky po svých levných výrobcích a investic do průmyslu. Růst HDP Číny dosáhl svého vrcholu 14 procent v roce 2007 a od té doby se postupně snižuje. V posledních čtyřech letech čínský HDP rostl okolo sedmi procent (6,9 procenta v roce 2015). Tento pokles je logický a dal se očekávat s tím, jak se čínská ekonomika přibližuje vyspělým ekonomikám. Proč? Jednoduše řečeno chudší země rostou vysokým tempem, protože mají velký investiční potenciál, tedy jsou tam obrovské příležitosti pro investice do výstavby nových dálnic, průmyslové struktury a také těží z levné pracovní síly. Zatímco na vyspělých trzích jako Německo nebo Česká republika základní infrastruktura, například dálnice a výrobní závody, je už vybudovaná a pracovní síla je dražší. Jak země bohatne (tak jako Čína), tak ubývá objem nových investic, pracovní síla zdražuje a růst se přibližuje růstu vyspělých ekonomik.

6,9 %

Růst čínského HDP v roce 2015

Jen pro srovnání: růst českého HDP byl v roce 2015 4,7 procenta a mluvíme o dlouhodobě nejlepším výsledku české ekonomiky, který byl extrémně dobrý díky EU fondům a nízké ceně ropy. Německo rostlo v roce 2015 tempem 1,5 procenta. I ve srovnání se zeměmi BRIC si Čína pořád udržuje vedoucí pozici spolu s Indií (sedmiprocentní růst HDP

32

Meziroční růst HDP Číny

11,3

2005

12,7

2006

(v procentech)

14,2

2007

9,6

9,2

2008

2009

10,6

2010

9,5

2011

7,7

7,7

2012

2013

7,3

6,9

2014

2015

Zdroj: MMF, CNBC

v 2014), před Ruskem (0,64procentní růst HDP v 2014) a Brazílií (0,1procentní růst HDP v 2014). Proč je tedy Čína sama zneklidněná poklesem růstu HDP? Do hry vstupuje politika. Čínská centrální banka patří k jedné z mála centrálních bank, která cíluje růst HDP. Většina centrálních bank sleduje inflaci. Podle časopisu The Economist čínská vláda může cílováním růstu HDP lépe ohodnotit a motivovat jednotlivé správní celky a města v rámci Číny k většímu ekonomickému výkonu. Tedy i jednotlivá města mají roční cíle, kolik musejí přidat do celkového HDP Číny, a jsou jim podle toho přidělovány finance. Samosprávní celky jsou také hodnoceny podle dalších kritérií, ale růst HDP je pořád zdaleka nejdůležitější. Vysoký růst HDP je také významný pro čínskou politickou garnituru, která se snaží vysokými ciframi demonstrovat, že dělá pro svoje občany maximum, a  minimalizovat možnost politické nestability v zemi. A čínská vláda už stanovila průměrný cíl růstu HDP do konce roku 2020 na 6,5 procenta. Je otázkou, zda můžeme reálně věřit, že Čína tohoto cíle skutečně dosáhne i přes snahu vlády a centrální banky. Mezi analytiky a ekonomy panují pochybnosti o důvěryhodnosti

dat publikovaných čínským statistickým úřadem. To dokresluje fakt, že Wang Baoan, prezident čínského statistického úřadu, byl minulý týden zatčen a obviněn z „hrubého porušení předpisů“.

6,5 %

Průměrný růst HDP do konce roku 2020, na který Čína cílí

Jak do toho všeho zapadá propad čínského akciového trhu ze začátku roku 2016? Tento propad není primárně spojen s  výkonem čínské ekonomiky, ale jde o splasknutí akciové bubliny, která se nakumulovala v minulém roce. Z pohledu akciových trhů je do budoucna největší hrozbou propad čínské měny, který by mohl zkomplikovat situaci vyspělým ekonomikám kvůli vyšší konkurenceschopnosti Číny. Co se tedy s tou Čínou vlastně děje? Splaskla akciová bublina, ale ekonomika roste solidně dál, i když o něco pomalejším tempem, než by si přála politická garnitura v Číně. Jana Urbánková analytička České spořitelny

PROFIT  fokus

Online marketing ještě neumíme Jsou internet a především sociální sítě hřištěm, na kterém české firmy umějí hrát? Většina podniků investuje do online reklamy, jen málo z nich ale propagaci na webu využívá smysluplně. TUzemské podniky jsou sice na webu aktivní, ale mají problém oslovit zákazníky, říká ředitel společnosti LCG New Media Vojtěcha Lamberta. „Firmy mají s online marketingem rozdílné zkušenosti. Většina z nich se na propagaci na síti dívá stejně jako na reklamu v tištěných médiích, v televizi či rozhlase. Snažíme se jim vysvětlit, že na webu je to jiné a měly by zvolit odlišné metody propagace,“ říká Vojtěch Lambert. S tím, jak se přizpůsobit specifickým potřebám online marketingu, bojují především české tradiční velké firmy. Ty často umísťují reklamu na web naslepo bez jakékoli strategie a nevědí, jaké nástroje jsou pro rozvoj jejich byznysu důležité. Progresivní společnosti hledají cestu ke svým zákazníkům a snaží se s nimi aktivně komunikovat. „Mnozí podnikatelé mají pocit, že si jednoduše koupí reklamní prostor, kam umístí banner, a že stačí, když budou vidět. A pokud nemají výsledky, nevěří, že online marketing může fungovat. Ale online marketing je skvělý v tom, že se dá velmi dobře měřit a hned zjistit, které kampaně fungují, a které ne,“ upozorňuje Vojtěch Lambert. Podle interního průzkumu mezi zhruba 150 drobnými podnikateli, který poradenská společnost v loňském roce realizovala, firmy nejčastěji vynakládají na online propagaci částky do deseti tisíc korun měsíčně. Alfou a omegou je produkt Zástupci byznysu především potřebují vědět, kdo jsou jejich potenciální klienti,

34

a analyzovat jejich potřeby. Následně by pro ně měli namíchat koktejl, který jim bude chutnat, a servírovat jim ho tam, kde se denně podobně smýšlející lidé vyskytují.

Podle ředitele LCG New Media není rozhodující, jaké nástroje online marketingu podniky využívají. Podstatný je produkt či služba. Dvakrát měř. Výhoda online marketingu spočívá v tom, že vše lze přesně měřit a zjistit, jestli kampaň funguje nebo je třeba ji změnit.

Budoucnost webu je responzivní Webové stránky by se měly vytvářet tak, aby se dokázaly přizpůsobit zařízení, které uživatel používá. Jinak pak vypadají na mobilním telefonu, na tabletu a počítači. Stránkám, které to dokážou, se říká responzivní. Od loňského dubna Google preferuje při vyhledávání na mobilních zařízeních právě tyto stránky. A důvod změny? Stále více lidí na světě používá mobily a tablety pro brouzdání po internetu, v některých zemích se připojují na web přes mobilní zařízení až čtyři pětiny uživatelů. „Všichni jsme to někdy zažili. Jste na telefonu a prokliknete na webové stránky, kde zjistíte, že jsou špatně čitelné nebo se na nich v tomto prostředí obtížně orientujete,“ vysvětluje Lambert. A právě to chce Google změnit. Kdo se přizpůsobil, je ve vyhledávači výš. „Je to jednoznačně cesta, kudy dál. Začíná to být nutnost. Typické je to u například u e-shopů. Spousta jich na to není připravena, ale lidé chtějí nakupovat z chytrých telefonů. U stránek, kde je většina čteného obsahu a textů, vás to samozřejmě trápí méně,“ doplňuje Vojtěch Lambert.

fokus  PROFIT „Pokud nemáte co nabídnout, je úplně jedno, jak vaše propagace vypadá. Lidé se na vaši reklamu, která je může zaujmout, podívají jednou, ale když je výrobek neosloví, už na ni nekliknou a rozhodně nic nekoupí. Podnik si musí zanalyzovat, co a komu chce prodat, a nabídnout to zákazníkovi v takové formě a prostřednictvím takového nástroje, jejž je ochoten akceptovat,“ doplňuje Lambert. Kdo chce úspěšně lákat zákazníky, nemůže ignorovat sociální sítě. Přitom to stále není samozřejmost. Z průzkumu LCG New Media vychází, že zatímco webové stránky má 92 procent respondentů, Facebook k propagaci využívá jen 58 procent z nich. Poradenské firmy umějí vyhodnotit, jaké výhody přináší podnikům přítomnost na Twitteru, Facebooku, Pinterestu či Instagramu. Podle Vojtěcha Lamberta se ale případný úspěch neodvíjí od toho, jestli má firma na Facebooku účet, ale jak je zde aktivní – jak pracuje se svými zákazníky a fanoušky a jaký obsah jim zde dokáže nabídnout. „Našim klientům zdůrazňujeme, že založit si facebookový účet samo o sobě nic nepřináší. Jsou i firmy, které mají účet několik let, mají pár desítek fanoušků, ale za poslední půlrok jej neaktualizovaly. A pokud ano, tak mají velmi špatný obsah, který není zajímavý pro sdílení. Když se jich pak zeptáte, jak jim funguje online marketing, řeknou vám: máme všechno, máme i Facebook, ale smysluplného vlastně nemají pro svou propagaci nic,“ říká Vojtěch Lambert. Firma musí neustále pracovat se zákazníkem, mluvit stejným jazykem jako on a také nabízet pořád nové věci. Umíte-li s online propagací nakládat, může být efektivnější než jiné druhy reklamy, když to neumíte, funguje stejně, nebo i hůř. A existuje ještě jedno úskalí aktivit na sociálních sítích. Při komunikaci s uživateli musejí brát zástupci byznysu ohled na to, co jsou ještě potenciální zákazníci ochotni vstřebat. „Ve chvíli, kdy se prostor přehltí, může mít snaha o propagaci opačný efekt. Funguje to podobně, jako kdybyste se v televizi koukali na film a každých deset minut by ho přerušovaly reklamy. Musíte tedy dávkovat přiměřeně. Ideálně i doporučujeme klientům oddělovat reklamy od obsahu ve feedu, kde bývá výhradně nereklamní typ obsahu nebo

Bez sítí to nejde. Založit si účet na sociální síti nestačí, firmy musejí se svými fanoušky pracovat, říká Vojtěch Lambert.

volně skrytý reklamní formát, jako jsou blogy či vlogy a podobně,“ popisuje Lambert. Klíčové slovo Primárním cílem pro firmy je být viditelnější než konkurence, a to nejen v PPC kampaních nebo na sociálních sítích, ale i na stránkách vyhledávačů. Zaklínadlem je už dlouhá léta takzvané SEO (search engine optimization), což je v podstatě metodika vytváření a upravování webových stránek tak, aby jejich forma a obsah byly vhodné pro automatizované zpracování v internetových vyhledávačích. Touhou výrobce rukavic samozřejmě je, aby Google při zadání klíčového slova „rukavice“ zobrazil na první stránce a nejlépe na prvním místě odkaz na jeho stránky. Podle Vojtěcha Lamberta se ale značné části

firem nedaří tyto parametry technologicky správně nastavit. Firmy si často neuvědomují, že je nesmysl používat jako klíčové slovo například název oboru, ve kterém působí, nebo označení běžně vyráběného a dostupného produktu. „Všchni si myslí, že je pod tím klíčovým slovem najdou, ale zapomínají na to, že v tu chvíli tam budou podobných firem desítky nebo stovky. Všichni chtějí být logicky vidět na prvním místě. My se snažíme systémy pro naše klienty zoptimalizovat, například najít to, co je na produktu, který dělají, specifické. Zároveň by mělo jít o slova, která poten­ciální zákazník zadává do vyhledávačů. Jinými slovy, co jsou pro cílovou skupinu klientů zajímavé a často vyhledávané výrazy,“ upozorňuje Vojtěch Lambert. Jakub Procházka

35

PROFIT  konference

omezení konkurence i vymahatelnosti pohledávek

Místní příslušnost rozděluje exekutorům pole působnosti podle jednotlivých soudních krajů. Navrhovatelé tvrdí, že se tak dlužníkům sníží náklady spojené s případným přejížděním úředníků přes celou republiku. Naopak odpůrci upozorňují, že se tím věřitelům omezuje možnost výběru. Exekutor by byl totiž přidělen. Problematice teritoriality se do hloubky věnovala nedávná konference s  názvem Teritorialita soudních exekutorů a  řešení pohledávek v roce 2016, které byl časopis Profit mediálním partnerem. V pražském hotelu Savoy se představili řečnící, kteří nepodporují zavedení teritoriality. Na jednom místě tak zazněl ucelený soubor argumentů proti místní příslušnosti exekutorů. Například soudní exekutor z Litoměřic Ondřej Mareš, který zároveň působí jako mluvčí platformy Exekutoři proti teritorialitě, vidí v zavedení teritoriality konec konkurence. „Dnes si může věřitel zvolit, kterému exekutorovi svou pohledávku svěří, a my jsme tak přirozeně nuceni odvádět co nejlepší práci,“ popsal Mareš. Neobstojí podle něj ani argument protistrany, podle kterého existuje teritorialita ve většině evropských zemí. Podle soudního exekutora má ale místní příslušnost v různých

36

Právo výběru. Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů, akcentoval, že věřitelům se teritorialitou svážou ruce při volbě svého zástupce.

Foto: michael tomeš

Žádný návrh už dlouho nevyvolal tak silné emoce jako otázka zavedení teritoriality exekutorů. Shodnout se nedokážou ministři, poslanci, odborná veřejnost ani samotní exekutoři. Senátorský návrh zákona, který místní příslušnost zavádí, už přitom schválila vláda a nyní čeká na první čtení ve sněmovně.

konference  PROFIT Panelová diskuse. Radek Laštovička, prezident Asociace inkasních agentur (uprostřed), a Luděk Obadal, country manažer společnosti Euler Hermes (vpravo), byli hlavními řečníky druhé části programu.

státech rozdílnou podobu – od konkurence státních a soukromých exekutorů až po rozdělení na různě velké regiony. Aktuálním trendem je přitom podle Mareše zvětšování regionů, tedy i vzájemné konkurence. Zastánci místní příslušnosti namítají, že praxe, kdy exekutoři bojují o dlužníky z celé země, napomáhá excesům a  agresivním praktikám některých exekutorů. Teritorialita by měla podle nich omezit tlak věřitele na dlužníka. Větší komfort dlužníka, či věřitele? Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, na konferenci tvrdil, že by žádná snaha principiálně neměla vést k posilování práva dlužníka oproti věřiteli. „Není možné vytvářet ani psychologicky větší komfort pro ty, kteří dluží,“ uvedl Havlíček s tím, že tak vznikne fatální nedůvěra věřitelů v systém. Nesouhlasí ani s argumentem, že exekutor by měl fungovat na podobné bázi jako soudce, kterého si člověk také nevybírá. Na rozdíl od něj podle Havlíčka vykonává dané rozhodnutí. „Nevěřím ani na to, že teritorialita sníží náklady na exekuce,“ řekl předseda asociace. Se zavedením místní příslušnosti má problém i náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Filip Hanzlík. Podle jeho názoru jsou zásadní dvě otázky: jaký bude vliv teritoriality na snižování, nebo dokonce vymýcení excesů některých soudních exekutorů a jaký na vymahatelnost pohledávek? Poslanecké i sněmovní návrhy přitom podle něj neobsahují relevantní analýzy dopadů. Lékem na excesy by neměla být místní příslušnost, ale větší dohled státu nad výkonem exekutorů „Není spravedlivé, aby například banka byla nucena spolupracovat s exekutorem, kterého si sama nevybere, se kterým nemá žádné pozitivní zkušenosti,“ uvedl Hanzlík. Konkurence oboru prospívá Místopředseda představenstva České advokátní komory Robert Němec říká, že je exekutorská teritorialita dobře míněna, v praxi ale přinese pouze ekonomický efekt přerozdělení práce mezi úřady.

„Jistá míra konkurence mezi exekučními úřady je prospěšná. Způsob, jakým jednotlivé úřady fungují, se opravdu liší, pokud jde o jejich efektivitu nebo komunikaci se zákazníkem, tedy věřitelem,“ uvedl Němec. Domnívá se, že celé aktuálně probírané téma, tedy ochrana dlužníka, je do určité míry uměle vyvolané. Trend je prý jasný – počet exekucí klesá, rostou ty mnohočetné. To podle Němce znamená, že se jedná o stále se opakující skupinu dlužníků, kteří ke svým dluhům přistupují nezodpovědně. Podle zastánců teritoriality by ovšem mohlo ubýt lidí v takzvané dluhové pasti. Nehrozí přitom údajně ani snížení vymahatelnosti, naopak bude pozitivním faktorem osobní přístup exekutora k dlužníkovi. Zpomalení vymáhání pohledávek Ředitel Exekutorského úřadu Klatovy Václav Toman předestřel krizový scénář, který by místní příslušnost mohla přinést: nedopadne negativně jen na ty, kteří o pohledávky přijdou a budou muset utlumit svůj výkon, případně i propouštět zaměstnance, ale i na ty exekutory, kterým najednou pohledávek přibude. Budou totiž muset přizpůsobit požadavky na software, vychovat nové zaměstnance. A to vše je podle Tomana otázka delší doby. „Všechny investice, které úřady do svého vývoje vložily, přijdou vniveč. Budou muset propouštět zaměstnance, kteří jsou schopni efektivně vymáhat pohledávky,“ popsal Toman s tím, že celý systém vymáhání pohledávek se kvůli tomu zpomalí.

Prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk dodal, že věřitel má právo si vybrat, kdo spravuje jeho pohledávku. „Jako věřitel chci mít možnost výběru toho, kdo spravuje můj majetek, protože pohledávka je můj majetek. Chtěl bych ho svěřit někomu, komu věřím. Nejhorší variantou je to, že musím spolupracovat s někým, kdo je neschopný,“ řekl Staněk. Připomněl také, že právě projednávaný návrh zákona je v pořadí už několikátým záměrem. Teritorialita není dobrý nápad ani podle Radka Vondráčka z Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny. Teoreticky podle něj návrh před lety dával smysl. Exekutor přece jen funguje jako prodloužená ruka státu a má i určitou rozhodovací pravomoc. „Nicméně zde máme systém, který funguje. Nevidím tedy důvod pro tento velký tlak, abychom ho měnili,“ řekl Vondráček s tím, že je ostře proti němu. Jako důvod udává už to, že nebyla vypracována zpráva pro hodnocení dopadů regulace RIA a nejsou známy ekonomické důsledky. Velké výhody by podle jeho názoru úprava nepřinesla ani dlužníkům. Například náklady na exekuce jsou zastropované už nyní. Novela podle něj nereaguje ani na fakt, že velká část dlužníků se nezdržuje v místě svého trvalého bydliště. To by si navíc mohli do budoucna měnit podle exekutorských úřadů, takže by existovala exekuční migrace. V druhé panelové diskusi na téma řešení pohledávek v roce 2016 promluvil prezident Asociace inkasních agentur Radek Laštovička a country manažer a obchodní ředitel společnosti Euler Hermes ČR Luděk Obadal. Markéta Žižková E15

37

PROFIT  zahraničí

Za ropu Kuba platí doktory i sportovními trenéry I poslední ostrov socialismu se mění. Položili k němu podmořský kabel s rychlým internetem, v přístavu Mariel roste zóna pro investory, v bance vám otevřou účet na počkání. Podle majitele cestovní agentury TheBB Marcela Hrubého je navíc Kuba jednou z nejvzdělanějších a nejbezpečnějších zemí Latinské Ameriky.

Jak jsou přístupné banky? Byl jsem překvapen, že účet v bance mi založili obratem, stačil mi k  tomu pouze cestovní pas. Tak hladký průběh není běžný ani ve vyspělých zemích. Stejně tak peníze poslané převodem z banky v České republice byly na Kubě k dispozici do dvou dnů. Kubánci rozhodně nijak nebrání příchodu peněz, vždyť to jsou devizy pro jejich ekonomiku, které akutně potřebují. Navíc jsou na převody peněz ze zahraničí dlouhodobě

38

je vázáno přesným koeficientem 1 : 1 na americký dolar. Jak se to promítá do nákladů? V konvertibilním pesu vyjde všechno samozřejmě o dost dráž. Například při plavbě z hlavního ostrova na Isla de la Juventud – to je ostrov, kde byl kdysi vězněn Fidel Castro – stojí lístek na loď 50 pesos. Cizinec ale zaplatí to samé v konvertibilní měně čili v podstatě v dolarech. Vyjde ho to tedy vlastně 25krát dráž. Ovšem pokud se vám podaří získat povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu, dostanete identifikační kartu, jakousi občanku. A díky té můžete platit normálním pesem jako místní lidé. Já takovou kartu získal díky půlročnímu studiu španělštiny na Univerzitě v Havaně.

zvyklí. Každý rok na ostrov přitékají ze světa – hlavně ze Spojených států – miliardy dolarů od kubánských emigrantů, kteří přilepšují svým rodinám. Na Kubě zatím funguje systém dvojích cen. Místní lidé používají peso cubano CUP, jehož hodnota odpovídá zhruba jedné koruně. Zato pro cizince platí vyšší ceny v „konvertibilním pesu“ CUC, které

Je už na Kubě dostupný internet? V  kubánských městech je nově někde v centru dostupné bezdrátové připojení. To odpovídá tradičnímu uspořádání měst, kdy se lidé scházejí a klábosí na náměstí nebo v parku. Typická cena internetu je dva dolary za hodinu, což je ještě pořád pro řadové Kubánce nedostupné. V současné době jdou data hlavně přes satelit. Co ubytování a doprava, existují na Kubě služby drobných živnostníků?

Foto: Hynek Glos

Život na Kubě asi funguje pořád trochu jinak, než na co jsme zvyklí z Evropy. Na co se má český obchodník připravit? Základem je, že kubánský stát si chce pořád udržet nad vším určitou kontrolu. Pronájem kanceláře vám tak například musí schválit kubánská obchodní komora. Ta se nejdřív dotáže vašich místních obchodních partnerů, jaký je váš přínos k rozvoji kubánské ekonomiky. Zahraniční firmy už dnes mohou zaměstnat Kubánce, ale stejně ho vždycky musí zprostředkovat státní agentura. Pokud například někdo z místních pracuje pro naši cestovku, kubánský stát si ponechá většinu z jeho honoráře. Ale i když takový člověk pracuje třeba za deset dolarů na den, pořád je to pro něj na místní poměry nadprůměrný výdělek.

zahraničí  PROFIT Je tam už mnoho podnikavých lidí. Pronajímatelé bytů, restaurace, učitelé salsy, taxikáři, ti už mají nastaveno myšlení na naše zvyklosti. V klidné čtvrti Vedado v Havaně jsem si například sjednal příjemné bydlení v soukromí s polopenzí za 15 dolarů na den. Mimochodem právě kvůli tomu nedostatku, který Kubu sužuje, zde vznikly různé nápady, jež se dnes učí používat celý svět – například sdílená auta nebo sdílené ubytování. Je tam i mnoho mikrozemědělců, kteří pěstují tabák a prodávají ho státním továrnám ke zpracování. I na úřadech už potkáte některé aktivní Kubánce. Samozřejmě jsou tam pořád i „ti druzí“, kteří jsou zkaženi tím, že nemuseli v socialismu nikdy doopravdy pracovat. Nejvíc bitá je tím pochopitelně mladá generace. Ta už vidí, co se děje ve světě, a kvůli poměrům na Kubě ztrácí motivaci studovat i pracovat. Jihoamerická města trápí velká kriminalita. Platí to i pro Kubu? Naopak, je to zřejmě nejbezpečnější země Latinské Ameriky. To je výhoda uzavřeného režimu, protože oni si do země jen tak někoho nepustí. Je to ostrov, takže zbraně se tam také nemají kudy dostat. Statistika vražd v poměru k počtu obyvatel je sice pořád vyšší než v Evropě, ale to se týká násilí mezi Kubánci vzájemně. V podstatě tam zatím snad nebyl případ, kdy by byl obětí cizinec. Ten má vždycky proti místním trošku výsadní postavení. Navíc se říká, že je na Kubě milion inzerce

Marcel Hrubý (36) Osm let pracoval ve vedení marketingu německé pobočky společnosti Festo, která celosvětově prodává automatizační techniku. Na Kubě byl poprvé v roce 2007 a okamžitě si ostrov zamiloval. O rok později se jeho zájem o Latinskou Ameriku ještě zvýšil, když ve Venezuele potkal svou budoucí partnerku. V roce 2013 založil cestovní agenturu TheBB, která na portálu www.zajezdykuba.cz nabízí výlety na Kubu a informace o této zemi. V téže sezoně strávil půl roku studiem španělštiny na Univerzitě v Havaně. V současnosti pobývá střídavě v Praze, na Kubě a v Panamě. Vedle organizace turistických výprav také pomáhá českým vývozcům při pronikání na latinskoamerické trhy.

policistů, takže v každé čtvrti je jich hned několik. Na rozdíl od jiných zemí Latinské Ameriky tady můžete chodit po městě beze strachu i po setmění. Samozřejmě i zde operují různí kapsáři a zlodějíčci, ale ti jsou všude na světě. A je tam po tom setmění co dělat – jak je to s kulturou? Právě že ano, na Kubě je na latinskoamerické poměry velmi pestrý kulturní život. Havana má vyhlášená muzea umění, hudební kluby nebo kabaret Tropicana. Někteří cizinci

se přijíždějí na Kubu učit tance, jako jsou salsa, merengue nebo bachata. Každý večer můžete chodit do kina, byť je to trošku dobrodružnější, protože nevíte, jestli uprostřed filmu nevypnou proud. Samozřejmě hrají hlavně filmy o zhýralosti kapitalistického světa a už během promítání diváci živě diskutují. Kuba přišla během socialistické éry skoro úplně na mizinu. Teď se konečně otvírá světu. Je to už na ekonomice znát? Když se v  roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, ztratila Kuba ze dne na den jeho peněžní podporu i dodávky levné ropy. Já byl na Kubě poprvé před devíti lety a viděl jsem tu chudobu. Potřebují zmodernizovat úplně všechno, dovážejí i velkou část potravin. Při každé své další návštěvě vidím probíhající pokrok – nové autobusy, nové silnice, opravené památky. Kdo Kubánce podpořil teď? V  současnosti mají dva hlavní zdroje. Jednak spřátelenou Venezuelu. Ta jim v posledních letech za preferované ceny dodává ropu. Díky tomu je na Kubě dostatek benzinu. Část ropy dovezené z Venezuely Kubánci dokonce ještě reexportují. A druhým velkým investorem je Čína. Dodala jim autobusy, vybavení nemocnic, osobní auta, většinou jsou už tak čtyři roky stará. Číňané použili svou klasickou strategii: půjčují Kubáncům peníze na to, aby jim prodali vlastní výrobky.

A151012501

39

»

PROFIT  zahraničí Jaký zájem Čína sleduje? Je to taková novodobá forma kolonizace. Kuba je pro Číňany do budoucna zajímavá obchodně, ale zejména z  hlediska strategické polohy. Například poblíž hlavního města Havany bývala ozdravovna Tarara, kam se jezdily léčit děti ze Sovětského svazu po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Dnes je z toho centra veliká škola a koleje, kde se učí 500 Číňanů španělsky. Ti se pak vrátí zpět do Číny, kde budou učit španělštinu zase další Číňany, aby mohli obchodovat v Latinské Americe. Čím může dnes Kuba investorům platit? Zatím pomoc splácí službami. Nutno říct, že kubánská populace je na poměry Latinské Ameriky možná nejvzdělanější národ s velmi bohatým kulturním a sportovním životem. Ze vzdělanosti udělali vývozní artikl. Například Venezuele oplatili pomoc tím, že jí poslali tisíce lékařů a  také sportovní trenéry. Ti se ovšem dnes na Kubu vracejí, protože ve Venezuele dostanou v poslední době kvůli krizi ještě nižší platy, a navíc tam nekontrolovaně vzrůstá kriminalita. V čem je kromě vzdělaných lidí další potenciál kubánského hospodářství? Mají v  podstatě tři silné obory. Je to těžba niklu, jehož cena šla ovšem v poslední době dolů. Dále jsou to biotechnologie, což právě souvisí s tím, že mají špičkové vědce. Kubáncům se podařilo vyvinout několik medicínských vakcín, které dnes prodávají do

celého světa. Například jde o jedinou vakcínu proti meningitidě B na světě. A třetím výdělečným odvětvím je samozřejmě turistický průmysl. Před nástupem Fidela Castra k moci bývala Kuba pýchou Latinské Ameriky, kam jezdila zahraniční smetánka. Země byla jedno velké kasino a bar. Dnes na to navazují nové přímořské hotelové resorty. Kuba má krásné karibské pláže, na některé dokonce dojedete přímo z Havany městským autobusem.

Na Kubě zatím cizinec nesmí vlastnit půdu, což je jedna z nepříjemných překážek pro investory. Idylka uprostřed Karibiku. Nahrává tahle poloha i výdělkům z námořní dopravy? Ano, aktuálně se rozšiřuje Panamský průplav a Kuba si chce ukrojit svůj krajíc koláče z dopravy. Nová překladiště kontejnerů by mohla být právě na Kubě, kterou stejně obeplouvá většina nákladních lodí směřujících k průplavu. A samozřejmě než platit skladníkovi v Panamě 600 dolarů měsíčně, což je tamější minimální mzda, to je pro firmy lacinější dělník na Kubě, který bere za měsíc jen 30 dolarů. Kde bude nový přístav? Čtyřicet kilometrů od Havany vznikla průmyslová zóna s  přístavem Mariel

Práce pro kubánce. Zahraniční firma už dnes může zaměstnávat místní pracovníky, ale stejně je musí zprstředkovat státní agentura.

40

a zemědělskými pozemky o celkové rozloze 465 kilometrů čtverečních. Informace o této zóně jsou k mání na webové adrese www. zedmariel.com. Tam si mohou cizí firmy pronajmout půdu a začít podnikat. Prý ale v přístavu zatím mají jen několik jeřábů pro nakládání kontejnerů. To je pro současnou Kubu typické. Často projekty nedotáhnou do konce, nakonec jim vždycky dojdou peníze. Jak vidíte šance přímého exportu zboží? Jak bylo řečeno, na Kubě je sice potřeba všechno, ale zatím holt nejsou peníze. Uvedu příklad. Nabízím v Latinské Americe české zahradní traktory od jičínské společnosti Seco Group. Našel jsem pro ně prvního odběratele v Panamě. Firma se zajímá také o kubánský trh a zúčastnila se veletrhu Fihav 2015 v Havaně. Ale narazíte na to, že obec si raději najme na údržbu zeleně dělníka s mačetou za těch 30 dolarů měsíčně, než aby koupila traktor. Větší šance na odbyt je u hotelových resortů v soukromém vlastnictví. Mimochodem, mnoho zahraničních investorů má oficiální sídlo právě v Panamě, odkud řídí své kubánské investice – obcházeli tak v minulosti elegantně obchodní embargo. Když je Kuba „švorc“, jaký zvolit model, aby tam mělo smysl obchodovat? Cestu vidím v tom, že zahraniční firma musí nejdřív sama zainvestovat. Zase uvedu příklad. Dnes chce třeba jedna skupina investorů z Miami na Floridě začít pěstovat na Kubě ovoce a zeleninu. Tu pak hodlá vozit z Kuby zpátky do USA a tam ji prodávat. Umím si představit, že něco podobného by zorganizoval i nějaký český potravinářský podnik, který chce mít kompletní řetězec od levné produkce ovoce až po koncový prodej. Například v dobách socialismu vyplouvala z Kuby pravidelně loď po okraj naplněná ovocem a kompoty pro sovětský blok. Proč na to teď nenavázat? Nebo půjčování aut – kvůli rostoucímu počtu návštěvníků je teď vozů na Kubě fatální nedostatek. Mohla by tam přijít nějaká firma zvenčí, která by jim to profesionálně zorganizovala. Ale pořád platí, že režim si chce ponechat nad vším dohled. Tomáš Stingl Český export

Foto: Marcel Hrubý

»

Témata: Cestování Lázeňství Gastro

OF  cestování

Nejnebezpečnější silnice světa

ZÁVRAŤ. Cesta do Amazonie trvá noc a den a není to nic pro lidi trpící strachem z výšek.

Na fascinující bolivijské silnici smrti, která vede z velehor do džungle, pravidelně umírají motoristé i sportovci. Extrémně nebezpečný sjezd úzké cesty na hraně andských propastí je legendární adrenalinovou výzvou pro cyklisty. 42

„A támhle se minulý měsíc zabila jedna mladá Francouzka,“ oznamuje radostně instruktor Pablo. Prstem ukazuje na propast zařízlou do horského hřebene. „Málo brzdila. Letěla sto metrů,“ vypráví skoro s hrdostí mladý Bolivijec. Skupinka cyklistů, která mu zaraženě naslouchá, chvíli čeká, až průvodce přizná, že to celé je jen poněkud nevybíravý humor. Ale on tomu naopak ještě nasadí korunu: Vysvětluje, že i když jízdu po téhle stezce podnikne každý na své riziko, vše je v pohodě, protože kdo spadne do propasti, toho samozřejmě vytáhnou zase ven. Ještě že tak, to se hned člověku uleví. Cestovatel každopádně nemůže říct, že nebyl předem varován. Co má na téhle neblaze proslulé horské silnici čekat, to totiž nekompromisně hlásá už její název El Camino de la Muerte – Cesta smrti. Na pozoruhodné silnici klesající od vrcholků bolivijských And až do

Bolivijská cesta smrti Začíná v bolivijském městě La Paz vysoko v jihoamerických Andách a klesá na sever do Amazonské nížiny. Úsek mezi sedlem La Cumbre a městečkem Coroico je legendární výzvou pro cyklisty. Trasa měří 64 kilometrů a převýšení je 3500 metrů. Vybavení zahrnující terénní kolo, helmu a chrániče si lze vypůjčit u cestovních agentur v La Pazu v ceně od 50 dolarů na den. Musíte ale podepsat, že smrtonosný sjezd podnikáte jen na vlastní riziko.

tropického pralesa prý ročně zahynou dvě až tři stovky lidí. Většina z toho jsou cestující v autobusech nebo autech. Do statistiky ale přispívají i sportovci. „Od roku 1998 ztratilo na Cestě smrti život víc než 22 cyklistů,“ uvádí magazín La Paz Life.

cestování OF Smrtící riziko má ale asi svou zvrácenou přitažlivost. Místo aby cestovatele od téhle silnice odpudilo na sto honů, na věhlasu smrtonosného sjezdu tu vyrostla celá turistická mašinerie. Bolivijci vám půjčí kolo, helmu a zkušeného průvodce. Vy jen podepíšete reverz, že to celé podnikáte na vlastní nebezpečí, a když se rozplácnete o skálu, agentura nemusí platit pozůstalým ani zlámanou grešli. Pak nasednete na bicykl… a vzhůru dolů. Přání kamarádům „zlom vaz“ tentokrát raději vynechte.

Foto profimedia.cz

Tohle je doslova úlet Většina cestovatelů absolvuje z  vyhlášené silnice jen její nejdramatičtější úsek, který měří asi 60 kilometrů. Začíná v horském sedle La Cumbre nedaleko města La Paz ve výšce 4700 metrů nad mořem. Odtud se cesta kroutí serpentinami dolů směrem k Amazonské nížině. Cyklisté nejdřív jedou po asfaltce, kde je normální silniční provoz. Posléze přejedou na souběžnou nezpevněnou kamenitou cestu, kde sice jezdí méně aut a náklaďáků, ale pro kterou je zároveň i označení silnice už příliš velkorysé. Jízda po ní je ovšem fascinujícím zážitkem hned z  několika důvodů. Především vám vyplaví do krve nejmíň pětiletou zásobu

adrenalinu. Cesta má totiž v nejužších pasážích šířku pouhé dva metry a příkrý sklon. Hned za krajnicí přitom číhá téměř kolmý sráz do propasti. V  některých místech je hloubka údolí pod Cestou smrti až 400 metrů. Při sjezdu musíte navíc dodržovat zvláštní pravidlo, že jedete vlevo, tedy blíž ke kraji srázu. Z pravé strany se předjíždí. V praxi to tedy vypadá tak, že se vám bicykl během pár vteřin rozjede třicetikilometrovou rychlostí a vy svištíte půl metru od hrany hluboké propasti, od které vás nedělí žádná svodidla ani porost. Bahnitá cesta je navíc náležitě kluzká. Nejnebezpečnější momenty nastávají v serpentinách, kdy odstředivá síla tlačí kolo ještě blíž ke kraji cesty. Velká část smrtelných nehod vzniká zřejmě právě tak, že si cyklista v euforii ze strhující jízdy dostatečně nepřibrzdí před zatáčkou a pak v serpentině doslova vylétne ze silnice. Cynik by řekl, že tenhle sjezd je prostě úlet. Zase jste se kochal, doktore? El Camino de la Muerte ale není jen adrenalinová horská dráha, jsou to i úchvatné přírodní scenerie, z nichž vám hluboko spadne přinejmenším brada. Snad nikde jinde na světě nepřechází zasněžené vysokohorské

»

MILIMETRY ROZHODUJÍ. Na internetu jsou k vidění hrůzostrašná videa s tím, co následuje, když řidič autobusu špatně zamanévruje v úzkých pasážích silnice. 

43

MOKŘÍ DURCH. Cyklistický sjezd vede přes vodopády a potoky, navíc na úpatí And často prší.

pásmo tak rychle a plynule do bujného tropického pralesa. Na začátku sjezdu cyklista jen krájí mlhu a kolem vidí pouze husté mléko. Kde jsou jako ty výhledy, kde jsou ty kaňony? Ale stačí, aby se mlha na moment roztrhla, a najednou vidíte, že celou dobu jedete po hraně nad stometrovým srázem. Ale výhled bere dech. V tom ovšem spočívá další past. Jakmile se totiž před cyklistou otevře majestátní vyhlídka, zapomene se soustředit na řízení. Okouzleně se dívá do dáli, a jak se tak kochá, najednou si uvědomí, že přece pořád jede! A málem už přepadl přes okraj nebo nevybral zatáčku. Čech je naštěstí pamětliv rozkošné postavy doktora z filmu Vesničko má středisková, jehož kochání se krajinou pravidelně končilo autonehodou. Na Cestě smrti to ale může být fatální. Takže základní přikázání zní: když se chceš kochat, vždycky nejdřív zastav. Ta opravdu nejnebezpečnější silnice Jednodenní zběsilá jízda obvykle končí u malebného městečka Coroico. Z cyklisty se tu odpaří všechna dešťová voda, kterou při sjezdu do oblečení nachytal, protože je tu o dvacet stupňů tepleji než nahoře v horách. A kouří se i z brzdových destiček bicyklu, vždyť jste vlastně celých 60 kilometrů jen usilovně brzdili. Pedály jsou při sjezdu skoro zbytečné, veškerou práci odvede za cyklistu gravitace. Skutečný cyklista-drsňák by vyšlapal silnici v opačném směru, tedy z nížiny do hor. Ale to ne, na naprostou většinu turistů čeká u Coroica mikrobus, který naloží je i kola a odveze je pohodlně zpátky do horského La Pazu. Tam si večer poklepou na rameno v baru nad šálkem čaje z koky a vyfotí se pro Facebook v hrdinském tričku s nápisem „Přežil jsem nejnebezpečnější silnice světa“. Ze spektakulární stezky se tak čím dál víc stává masová atrakce a ze smrtelných nehod marketingový nástroj. Ironií přitom je, že tam, kde většina turistů svou jízdu zakončí, vlastně ta skutečná Cesta smrti teprve začíná. Od Coroica totiž pokračuje dál víc než 250 kilometrů na sever směrem do města Rurrenabaque, které je základnou pro výpravy do bolivijské Amazonie.

44

A  šokující poměry na téhle „dálnici“, s nimiž jsou konfrontováni řadoví Bolivijci v rozhrkaných autobusech nebo na korbách náklaďáku, to je teprve síla. Silnice vede údolím nad dravou řekou Beni a v mnoha místech je široká přesně jako náprava autobusu, ani o milimetr víc. Když vykouknete v takovou chvíli z okna, vidíte sto metrů pod sebou zpěněnou řeku a nechápete, jak může bus „jet vzduchem“. Pokud se na užších místech potkají dva vozy v protisměru, ten slabší musí ustoupit a i několik desítek metrů couvat. Běžné jsou sesuvy půdy. Kde ukousnou kus vozovky, pasažéři vystoupí a řidič sám pomalinku vede autobus po hraně srázu. Nervy drásající divadlo si cestující filmují na mobily, takže když má nebohý řidič smůlu a autobus po bahně sklouzne do propasti, státní televize má ve večerních zprávách zase jednou co vysílat.

Asfalt se pravidelně střídá s  bahnem. Věčně rozbitou silnici musejí dělníci pořád opravovat, což s sebou na mnoha místech nese oblaka prachu. Po 14 nekonečných hodinách, což je průměrná doba autobusového spoje z Coroica do Rurre, budete prachem celí obalení a také propocení skrz naskrz – dílem z tropického vedra, dílem od nervů. Konec každého putování s sebou vždycky nese jistou katarzi, ovšem když dojedete do Rurre a před vámi se otevře rovný zelený oceán Amazonie, blaženost je dvojnásobná. To z úlevy, že máte konečně i tu druhou, skutečnou Cestou smrti za sebou. Jenomže úleva netrvá dlouho. Podrbete se za uchem a volky nevolky si položíte řečnickou otázky: No jo, sakra, ale kudy že se to potom zase budu muset vracet do La Pazu?! Tomáš Stingl

Foto: profimedia.cz

»

inzerce A161001399

OF  cestování

POBYTOVÉ A POZNÁVACÍ ZÁJEZDY | EXOTIKA | EUROVÍKENDY | LETENKY | NĚMECKÉ CK | LÁZNĚ | LYŽOVÁNÍ

Rezervujte si svůj zájezd

za nejlepší cenu!

WWW.LAST�MINUTE�CENTRUM.CZ

WWW.FIRST�MINUTE�CENTRUM.CZ

inzerce A161001454

OF  cestování

Holiday World bude patřit lovcům mamutů

Jižní Morava na veletrhu Holiday World předvede jak skvosty, kterými se pyšní po desítky let, tak úplné novinky. Největší z  nich bude chystaný archeopark Pavlov. Jeho otevření je naplánováno na květen. Návštěvníkům unikátním způsobem zpřístupní lokalitu, která patří mezi národní kulturní památky. Komplex sídlišť z období lovců mamutů znají čtenáři z vyprávění Eduarda Štorcha. Letos se veřejnosti přiblíží desítky let archeologických výzkumů, které znovu vyzvedly na světlo obrovské množství kamenných a kostěných nástrojů, uměleckých předmětů, ale i kosterních ostatků člověka, díky kterým toto naleziště patří mezi přední lokality v celosvětovém měřítku. Jižní Morava kromě toho představí také svoje čtyři památky UNESCO: Lednickovaltický areál a  funkcionalistickou vilu Tugendhat v Brně jako zástupce architektury a krajinářství a slovácký verbuňk a jízdu králů jako dva klenoty nehmotného kulturního dědictví. Kromě toho se může pochlubit i dvěma biosférickými rezervacemi UNESCO, které tvoří Bílé Karpaty a Dolní Morava. Návrat hrochů Druhým velkým lákadlem pro tuzemské návštěvníky bude na letošním ročníku veletrhu Zoo Dvůr Králové. Ta na rok 2016 plánuje rozsáhlé oslavy 70. výroční svého založení. Nepůjde ale jen o vzpomínání, kulaté

46

LOVCI MAMUTŮ. Archeopark v Pavlově, který se má poprvé otevřít v květnu, láká na bližší prozkoumání sídlišť z doby kamenné.

jubileum si zahrada připomene především novými expozicemi. Po loňském otevření lvího safari se letos návštěvníci dočkají návratu zvířat, která jim v posledních letech v zoo snad nejvíce chyběla – hrochů. Úpravou navíc projdou expozice žiraf a nosorožců ve střední části zahrady, vznikne zcela nová západoafrická vesnička a k ubytování budou turistům nově sloužit i luxusní stany. Hledá se bezpečná dovolená Kromě tuzemských destinací, kterým dávají turisté stále více přednost kvůli vyhrocení bezpečnostní situace nejen v severní Africe a na Blízkém východě, ale v důsledku migrační krize i v jižní a západní Evropě, nabídne veletrh také nové a bezpečné cíle turistů v zahraničí.

Jedním z  nich by se pro tuzemské návštěvníky ráda stala rovněž Čína. Díky jednání mezi čínským tourist boardem CNTO, CzechTourismem a Inchebou Expo Praha se tato asijská země stala čestným hostem letošního veletrhu. Třetí největší země světa a nejlidnatější stát planety chce lákat nejenom na svoje historické památky, ale také na přírodu. Od nížin přes pouště a řeky až po hory, ostrovy, zátoky či moře. Z památek se na veletrhu představí jak ty notoricky známé, jako je Velká čínská zeď, pekingské náměstí Nebeského klidu, palácový komplex s názvem Zakázané město, významné historické město Si-an a nedaleká slavná terakotová armáda nebo proslulý klášter Šaolin, tak také ty, které se chtějí do širšího povědomí teprve prosadit. Mezi ně patří například město Kuej-lin s plavbou po řece Li. Účastníky veletrhu čeká nejenom prezentace nabízených turistických cílů, ale také kulturní program, prezentace řady čínských touroperátorů a přímých leteckých spojení mezi Prahou a Pekingem. Organizátoři veletrhu letos odhadují účast zhruba 700 vystavovatelů z řad domácích cestovních kanceláří, jednotlivých regionů České republiky a zahraničních turistických centrál. Dalibor Dostál

Foto: archiv

Poprvé v historii veletrhu cestovního ruchu Holiday World, který se letos uskuteční od 18. do 21. února na výstavišti v pražských Holešovicích, bude mít akce svého regionálního partnera. Tím úplně prvním bude Jihomoravský region, který návštěvníkům představí svoje největší lákadla pro turisty.

GanGsterská černá komedie ve stylu Quentina tarantina, kde kulky létají vzduchem, jako neřízené střely a krev nemá cenu vytírat!

johnny_plakat_final.indd 1

04.09.

inzerce

A161001335

inzerce A161001249

inzerce 161001336

inzerce

A161001347

inzerce

A161000975

49

inzerce A161001097

inzerce A161001398

inzerce

 A161001680

OF  lázeňství

Arabské klientela jezdí do českých lázní Co víte o České republice, ptám se arabského obchodníka v nejvyšším patře dubajského mrakodrapu, ve kterém sídlí zdejší obchodní komora. Arab, zahalený od hlavy až k patě do tradičního bílého dišdaše, se na chvíli zamyslí. „Znám auta Škoda a lázně,“ odpoví nakonec.

50

pacienti z kuvajtu. Velkou část arabské klientely v Teplicích tvoří děti s tělesným postižením.

ale není tak snadné. Mimo jiné i proto, že české a arabské obchodní zájmy se ne vždy potkávají. Arabové rádi ukládají své peníze do půdy nebo nemovitostí – u nás citlivé téma. Naopak lít peníze do výroby v různých průmyslových zónách, což je typická česká nabídka, se šejkům moc nechce. Je to totiž nejistá investice, která vyžaduje spoustu práce. Kuvajtské Teplice Mužem, který se na posílání Arabů do českých lázní specializuje, je Sameh Al-Sherbiny z cestovní kanceláře Al-Safir Travel

& Tourism. Jeho cestovka posílá především Kuvajťany do severočeských Teplic. „Letos jsme do českých lázní během posledních čtyř měsíců poslali asi sedm set kuvajtských rodin, dohromady více než čtyři tisíce lidí. Napřesrok chceme toto číslo zdvojnásobit,“ říká mi původem Egypťan Al-Sherbiny u sklenky vína na české ambasádě v Kuvajtu. „Posíláme pacienty na Slovensko, do Polska, Slovinska. Ale nejvíce do Česka. Je to naše hlavní destinace. V Česku jsou to především Teplice, ale posíláme hosty také do Mariánských Lázní, Dubí, Karlových Varů, Jáchymova,“ pochvaluje si podnikatel, podle

Foto: ČTK, archiv

Mohammed Alhammadi je výkonným ředitelem společnosti Invest Source, jejíž činnost spočívá v hledání příležitostí, kde všude po světě by se daly investovat „petrodolary“ bohatých emirátských šejků. Přilákat lidi, jako je on, je v českém zájmu. Kdo přijede jednou do lázní, může u nás příště investovat. Obchodník Alhammadi není zdaleka jediný – skoro všichni Arabové, se kterými se v obchodní komoře dám do řeči, si při zmínce o Česku vzpomenou na lázně. Je si toho vědom i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který s sebou na kolečko po Arábii vzal skupinu českých podnikatelů. „Lázeňství nám nepochybně může pomoct v získání dalších investic. Je tady řada bank a skupin, které hledají, kde investovat. Další věc je, že se snížil počet ruských turistů přijíždějících do Karlových Varů a jinam. Je třeba je někým nahradit,“ říká Mládek. S tím souhlasí i český obchodní rada z ambasády v Kuvajtu Ondřej Karas. Vzájemná obchodní výměna se zeměmi v  Perském zálivu je nevalná, avšak do českých lázní míří Kuvajťanů zástupy. „V průměru jezdí z Kuvajtu do Česka šest tisíc lázeňských hostů ročně. Mezi nejoblíbenější cíle patří Teplice, ale i jiné menší lázně,“ myslí si také český obchodní rada. „Chystáme se uspořádat akce na představení českého lázeňství. Kuvajtská klientela je bezpečnostně naprosto v pořádku, je velmi bonitní, většinu nákladů platí stát, je to přínosem pro českou ekonomiku,“ dodává Karas. Přetavit návštěvu lázní do investic

lázeňství OF něhož byznys s Teplicemi za poslední čtyři měsíce, kdy je pro arabské klienty největší sezona, dosáhl asi čtyř milionů eur (přes 100 milionů korun). Jeho cestovka přitom není jediná, která vozí Araby do českých lázní – při zběžné rešerši jich lze najít několik. Dá se tedy čekat, že oproti předloňským šesti tisícům se letos do Česka přijede léčit daleko více Arabů. Al-Sherbiny má oproti konkurenci jednu výhodu – jeho cestovka letos získala od kuvajtského ministerstva zdravotnictví licenci, díky níž se na pět let stává oficiálním prostředníkem mezi kuvajtskými klienty, kteří se chtějí léčit, a lázněmi, jež jsou pro léčbu jejich choroby nejvhodnější. Pro firmu je to ideální byznys: klienty nemusí shánět, posílá jí je sama pojišťovna. Z Kuvajtu do Česka se jezdí léčit děti i dospělí. V Teplicích se léčí z nemocí pohybového aparátu, jako je například dětská obrna. Není inzerce

A161000682

na misi v kuvajtu. Yveta Slišková a Radek Popovič z lázní Teplice přijeli do Arábie podporovat lázeňskou turistiku.

žádným tajemstvím, že v arabských zemích se rodí vyšší procento dětí s tělesným postižením kvůli manželským svazkům rodinných příslušníků, především bratranců a sestřenic (v Saúdské Arábii je více než polovina všech sňatků mezi pokrevními příbuznými). Tyto choroby české lázně umějí léčit. S lehkou

dávkou cynismu se tedy dá říci, že arabské země jsou pro ně spolehlivým zdrojem klien­tely. Ale nejen pro ně. Arabská lázeňská klientela je tou nejlukrativnější na světě a přetahuje se o ni celá planeta. Lázeňská zdravotní turistika měla vloni na světě celkový objem 100 miliard dolarů a z toho 27 miliard připadá na Araby. Tato čísla byla zveřejněna na loňském mezinárodním kongresu o zdravotní turistice WHTC v Dubaji. O arabské zdravotní turisty bojují třeba německá města Mnichov nebo Hamburk, v obou městech se jejich počet za posledních pět let více než zdvojnásobil. Zdravotní turistika je svébytným ekonomickým odvětvím. Některé země s ní vědomě pracují: třeba takové Maďarsko je nekorunovaným světovým králem v oblasti zubní turistiky, premiér Viktor Orbán firmy zprostředkující cesty zahraničních hostů za maďarskými zubaři dokonce podpořil z vládních peněz.

»

Pejskaři proti Arabům Ředitel nejoblíbenějších lázní pro Araby Radek Popovič se letos vypravil s ministrem Mládkem do Arábie, aby byznys s  bonitní klientelou ještě podpořil. „Hosté z Kuvajtu už k nám jezdí přes třicet let. Není výjimkou, že se setkám s někým, kdo je u nás třeba popatnácté,“ říká Popovič. Připouští ale, že v posledních letech se zájem Arabů o Teplice zvyšuje. Nicméně trend přináší i problémy. Příliv arabských hostů v Teplicích narazil na odpor části místních obyvatel a politiků, kteří téma využívají k získání snadných politických bodů. Místním lidem vadí hlavně nepořádek v parku a také to, že si bohatí Arabové skupují parcely na okraji města a stavějí si tu vily pro své letní pobyty. Na xenofobní vlně se svezl třeba mezi lidmi oblíbený primátor Jaroslav Kubera, který se spolu s ostatními zastupiteli za ODS pokusil arabským ženám v Teplicích zakázat nošení burky. Dál zašli „dělníci“ z ultrapravicového spolku DSSS Tomáše Vandase, kteří v Teplicích pořádali protiislámské demonstrace. inzerce

A161000289

teplice prosperují. Letos v létě do Teplic přijely dva tisíce turistů.

To celé ještě dokreslilo několik dalších lokálních epizod; ať už hromadné venčení psů v lázeňském parku, anebo prasečí hlava, kterou kdosi zakopal na pozemku prodaném Arabům. Letos v létě se ale situace zklidnila. Výrazně přitom pomohlo zapojení místních Arabů, kteří uklízeli nepořádek v parku a hostům vysvětlili, jak se v Česku chovat, aby to nedráždilo místní. Těžko říci, kam se posune lokální nálada vůči islámu nyní pod

vlivem přistěhovalecké krize. Ačkoli primátor Kubera opakovaně tvrdí, že z arabských hostů nemá město ani korunu, nebýt jich, Teplice by byly o hodně chudší. Kontroverze škodí „Já tato kontroverzní témata při setkáních s arabskými partnery neotevírám, protože vím, že nám to škodí,“ říká Popovič. Letos podle něj do Teplic z Kuvajtu přijede do dvou tisíc lázeňských hostů. Další se ředitel snaží získat v ostatních arabských zemích. Zájem hostů by také rád roztáhl i do větší části roku, nejen do léta. Do Arábie přijel lákat turisty i Viktor Holý ze západočeských lázní Jáchymov. Specialitou těchto lázní je radonová léčba, založená na mírně radioaktivní vodě. Také Jáchymov léčí nemoci pohybového aparátu, a je proto vyhledávanou destinací pro arabskou klientelu. „Celkem jsme měli za rok 20 tisíc hostů. Polovina z toho byla z Česka, druhá polovina zahraničních. 70 procent zahraničních hostů bylo z Německa. Další čtvrtinu donedávna tvořili Rusové, jejich počet ale v posledním roce výrazně klesl. Asi devět procent dnes tvoří arabská klientela. Je menší, zato je na ní sympatické to, že u nás zůstává nejdéle a bere si ty dražší procedury a kvalitnější ubytování. Průměrná cena je nejvyšší ze všech klientel. Naši hosté jsou především ze Saúdské Arábie, pak z Egypta a dalších zemí z Perského zálivu,“ popisuje Holý. Arabů do Jáchymova vloni přijela necelá tisícovka, což byl nárůst o 50 procent. Lázně tyto bohaté hosty získávají přes specializované cestovky, pravidelně vystavují na veletrzích v arabském světě. Petr Horký týdeník Euro

Foto: archiv

»

inzerce A161000794

OF  lázeňství

Lázeňský hotel PYRAMIDA, Františkovy Lázně HOTEL

Architektonicky vyjímečný 4* lázeňský hotel Pyramida I nabízí luxusní péči nejen o tělo. Okolní příroda, malebné prostředí Františkových Lázní a profesionální péče Vám z všedního dne udělají jedinečný zážitek.

Střešní kavárna s panoramatickou vyhlídkou

bazén

prostorné komfortní pokoje s WiFi

Nově otevřené Centrum pro zdravější záda PYRAMIDA nabízí léčbu onemocnění páteře pomocí špičkové technologie. MTTMedicínská tréninková terapie je zaměřená na posilování hloubkového svalstva páteře, jehož oslabení je nejčastější příčinou onemocnění a vadného držené páteře, jako je např. výhřez ploténky či špatné zakřivení.

Bezbolestná terapie Vás přesvědčí, že život bez bolestí zad je opravdu možný.

Program je vhodný také jako prevence při sedavém zaměstnání nebo zaměstnání s nutností častého cestování. Bolesti hlavy, bolesti zad – vrátíme Vaše záda opět do pohody! Lázeňský hotel Pyramida, a.s., Slatina 91, 351 01 – Františkovy Lázně e-mail: [email protected] www.hotel-pyramida.cz tel: 00420- 354 401 500

OF  fotostory

Rozmazlené profese

Klidová zóna. Ve firmě Etnetera vývojáři opravdu pracují.

Programátoři na koloběžkách. V antivirové české firmě nejsou raritou.

54

fotostory  OF

Programátoři jsou nedostatkovým zbožím, o které se zaměstnavatelé přetahují. Sídla technologických firem ze Silicon Valley navrhují hvězdní architekti a vypadá to v nich jako v radostné utopii. Že nestačí jen vysoká mzda, už pochopili i Češi.

Mluvte spolu. Hravé prostory mají hlavně podporovat komunikaci.

VŠE PRO AJŤÁKY. V Avastu mají i vlastní miniškolku.

Foto: hynek glos

U táboráku. Kruhová zasedačka v Etneteře připomíná sezení u ohně.

Relax je důležitý. V Avastu narazíte na hernu, tělocvičnu i houpací sítě.

55

OF  gastro

Od piva až po zmrzliny

PŘÍLEŽITOST OCHUTNAT. Zatímco jiné veletrhy se nesou v duchu front u pár stánků s rychlým občerstvením či jídelen s hotovkami, Salima si návštěvníky rozmazluje.

Novinkou letošního ročníku Salimy je Festival minipivovarů v dlouhém křídle pavilonu A  brněnského výstaviště. V jeho rámci budou mít návštěvníci možnost ochutnat více než sto druhů piv od 35 českých a slovenských producentů. Někteří dokonce pro tuto příležitost uvaří speciální piva. Hosté tak poznají průřez tuzemskou produkcí, které se v současné době věnuje více než 300 tuzemských minipivovarů. Ty nejlepší z nich převezmou v rámci veletrhu ocenění České a moravské pivní koruny 2016.

56

Mimo pivo mohou návštěvníci v  pavilonu A  degustovat i  vybrané vzorky vína a  u  ostatních vystavovatelů budou probíhat ochutnávky a testovací prodej potravin a nápojů. Expanze sýrů Mezi nimi i  sýry z  obchodů Boutique Gurmán. Ty vznikly v  roce 2007 na Zámeckém náměstí ve Frýdku-Místku ještě pod názvem Cheesy Boutique. Během let a  změny názvu se z  podniku stala

franšízingová společnost, která má přes 21 poboček a neustále se rozrůstá. „Máme sice franšízu, která se rozrůstá, ale stále u nás platí zásada, že nás to musí hlavně bavit. Jdeme do toho srdcem a s úsměvem. Možná i to je důvod, proč se k nám lidé rádi vracejí,“ vysvětluje zakladatel společnosti Martin Svačinka. Po delší přestávce se na Salimu vrací Český svaz zpracovatelů masa, v jehož expozici v pavilonu A1 bude mít zastoupení šest společností zabývajících se zpracováním masa a výrobou masných produktů. Masokombinát Plzeň, společnosti Skaličan, Váhala či Zeman a další nabídnou kvalitní masné výrobky, včetně novinek ze svého výrobního programu, které se v nejbližších dnech dostanou na český spotřebitelský trh. V pavilonu V se představí česká společnost, která vrátila na trh poctivé zmrzliny s vysokým podílem ovoce. David Polanský založil svoji firmu v roce 2008 na jihu Čech. V současnosti do celé republiky prodává či pronajímá stroje na výrobu zmrzliny a také zmrzlinové směsi pro výrobu točené zmrzliny. Pod značkou Hustá zmrzlina je začal nabízet v roce 2014. „Podle svých zkušeností z vlastního prodeje zmrzliny se nejvíce zaměřuji na nejkvalitnější ovocné druhy, které jsou svým složením ojedinělé. Neobsahují žádné konzervanty ani chemická barviva, složení směsí je na přírodní bázi. Podíl ovoce je v rozmezí 35 do 70 procent podle druhu ovocné zmrzliny. Takové množství nenajdete v žádné jiné zmrzlině,“ vysvětluje David Polanský. V současné době je nabídka zmrzlinových směsí ve 14 příchutích.

Foto: ČTK

Třicátý potravinářský veletrh Salima 2016 se uskuteční od 17. do 20. února na brněnském výstavišti. Představí se více než čtyři stovky vystavovatelů a značek zaměřených na potravinářské technologie i finální výrobky, a to nejen z Evropy, ale i z Afriky a Asie.

gastro OF Za klobásami na jih Na veletrhu se prezentují také místní výrobci z jihomoravského regionu. V krátkém křídle pavilonu A1 naleznou návštěvníci expozici s názvem Regionální potraviny Jihomoravského kraje s dvěma desítkami vystavovatelů. Ve společné expozici Klasa a Regionální se sejde celkem 34 výrobců kvalitních potravin. Ještě dál na jih zavede návštěvníky maďarská expozice. Země s pověstí potravinové komory Evropy využívá unikátní přírodní prostředí, stejně jako staletou výrobní kulturu a lásku k půdě. Sluneční svit a bohaté dešťové srážky dodávají maďarskému ovoci, zelenině a vínu jedinečnou chuť. Maďarské klobásy a salámy jsou známou a vyhledávanou specialitou nejen v Evropě, ale i po celém světě, tak jako maso z tradičních, ale přesto moderních chovů. S výjimkou tradiční, ruční výroby hraje v potravinářství stále důležitější roli technika. inzerce

Salimu doprovodí další veletrhy Spolu s potravinářským veletrhem Salima se uskuteční mezinárodní veletrh mlynářství, pekařství a cukrářství MBK a mezinárodní veletrh zařízení pro obchod, hotely a veřejné stravování INTECO. Tyto potravinářské veletrhy doplňuje i mezinárodní veletrh obalů a tisku EmbaxPrint, který bude probíhat od 17. do 19. února v pavilonu G. Spojení potravinářských veletrhů s veletrhem EmbaxPrint se osvědčilo i v minulých ročnících a hlavním důvodem je, že vysoké procento produkce obalového průmyslu směřuje právě do potravinářství. V rámci těchto prezentací Veletrhy Brno tradičně vyhlašují také soutěž o nejlepší exponáty Zlatá Salima.

V expozici společnosti Skaneko si návštěvníci mohou prohlédnout stroje předních světových výrobních společností pro oblast potravinářského průmyslu. Saneko dováží špičkové moderní stroje a technologické linky na zpracování potravin a zabezpečuje následný servis a náhradní díly. Jde o techniku pro konzervárny, jako jsou plničky, víčkovačky, detektory vakua, myčky prázdných nádob, nebo paletizační a depaletizační zařízení. Dále se společnost zaměřuje také na sekačky silně lepivých produktů, jako

jsou například sušené plody nebo výrobky z želé. Nabízí rovněž potravinářské zmrazovače, kalibrovací zařízení, odpeckovačky nebo stroje na rozdružení, třídění a loupání česneku. Společnost Jarospol bude na veletrhu vystavovat 14 strojů pro pekaře a cukráře, které budou mít v  České republice svoji premiéru. Dva z nich jsou vlastní výrobky Jarospolu, ostatní jsou z produkce zahraničních výrobců. Dalibor Dostál

A161001219

57

OF  gastro

Snězte, co vám dáme Špičkové restaurace ruší stálé menu. Je to dobře i špatně.

Je to sen mnoha restauratérů i šéfkuchařů špičkových podniků, které jsou jen těžko rentabilní. „Bylo by to určitě nej­ ekonomičtější. Jen nevím, jestli jsou na to lidé u nás připravení,“ říká šéfkuchař luxusní re­ staurace Grand Cru Jan Punčochář, zatímco mi dává ochutnat carpaccio z jelena s černými lanýži a lesními houbami a květákem. Jde o předkrm z jeho nového degustačního menu a na stole není náhodou. Právě o novém menu spolu mluvíme. Nebo spíš naopak: řeč je především o konci stálého à la carte menu na úkor nejrůznějších degus­ tačních výběrů. Přitom právě stálý jídelní lístek byl symbolem každé slušné restaurace už od dob Augusta Escoffiera, francouzského šéfkuchaře a zakladatele moderní kuchyně. Byl to gastronomický převrat vzešlý z Francouzské revoluce, jež kdysi vrhla na volný trh profesionální kuchaře dvora, je­ hož pány revolucionáři pro změnu vrhli pod gilotinu. Na rozdíl od rodinného stolu či firemních i jiných kantýn, kde tradičně vládne diktatura

58

toho, kdo vaří, dává à la carte menu svobodu volby hostům, kteří platí. Zaručuje demokra­ cii, řekli bychom dnes politicky korektně. Nechcete kuře, ale steak? A chcete paštiku místo řepy? Vyberte si ze stálého menu a ku­ chař pokrm uvaří. Jenže i základní výběr z re­ staurací mizí s tím, jak se z kuchařů stávají novodobí kazatelé a z gastronomie módní a taky stále dražší zážitkové dobrodružství. My vybíráme, vy platíte Koncem letošního ledna se téma dostalo dokonce na titulku deníku Financial Times, který popsal, jak stálé menu ruší i přední britské, francouzské a americké restaurace včetně těch michelinských. „Chceme snížit odpad potravin na polovinu. Kvůli stálému menu jsme se báli nějaké jídlo nemít, a proto jsme vařili od všeho trochu. Když sami vy­ bereme za lidi, co si dají k jídlu, budeme mít pod kontrolou i odpad potravin,“ vysvětlil na­ hrazení stálého menu degustačním Stéphane Borie, francouzský šéfkuchař londýnské mi­ chelinské restaurace The Checkers.

Borie vůbec není sám. V lednu zúžil hos­ tům výběr z jídel i jeho krajan Claude Bosi, šéfkuchař dvouhvězdičkové londýnské re­ staurace Hibiscus. Ten teď večer vaří pouze jedno klasické a jedno „překvapivé“ menu, obě za stejnou cenu 135 liber. Podobný trend je ale vidět i ve Francii a v Americe. Například pařížský avantgardní restaurant Septime na­ bízí večer jenom pětichodové menu, které za hosty vybírá šéfkuchař Bertrand Grébaut. A na „menu unique“ za 70 eur v moderním pařížském bistru Le Chateaubriand stojí nad­ šení gurmáni několikahodinovou frontu. „Restaurace budou muset rušit stálé menu, pokud chtějí udržet kvalitu jídla. Spousta lidí dnes chce jen sedět a jíst,“ vy­ světlil ve Financial Times poslední gast­ ronomický trend diktovaný neudržitelnou ekonomikou haute cuisine Mikael Jonsson, šéfkuchař londýnské restaurace Hedone. „Nemálo šéfkuchařů v  současnosti dává přednost tomuto modelu, my ale doufáme, že budou svá menu pravidelně měnit. I na špičkové úrovni lidé chtějí nějaký výběr,“

Foto: archiv, hynek glos

Třikrát líp. Podle Jana Punčocháře je degustační menu ekonomičtější, čerstvější a také kvalitněji připravené než to stálé.

gastro OF komentovala trend Rebecca Burrová, šéfka inspektorů Michelinu. I podle ní restauratéři a šéfkuchaři špičko­ vých restaurací nyní jen reagují na to, že se ná­ vštěva jejich podniků stává pro mnohé lidi zážit­ kem na celý život. Zhruba století totiž platilo, že do luxusních restaurací chodili výhradně ti, co na to měli – často pravidelně. Jenže jakmile se špičková gastronomie dostala i do televize, za­ čali po návštěvě michelinských restaurací toužit i lidé, kteří na ně běžně nemají peníze. Pro ně dokonce bývá degustační menu vy­ svobozením. Většině odborných a módních výrazů v něm stejně nerozumějí podobně jako i řada profesionálních kuchařů, takže při svo­ bodné volbě by moc nevěděli, co si vlastně ob­ jednávají. Konec stálého menu však znamená konec svobody výběru i pro ty, kteří věří, že vědí líp než šéfkuchař, na co mají chuť. To Burrová také potvrdila v loňském rozhovoru pro týdeník Euro. „Chápu, proč to dělají. Zpětná vazba od našich čtenářů nám ale říká, že naopak chtějí inzerce

HÁDEJTE, CO JÍTE. V Simplé vyhlašují na večer jen výběr surovin, zbytek je čirá fantazie šéfkuchaře.

větší výběr jídel,“ řekla na adresu restauratérů a šéfkuchařů redukujících svá menu. Víc je víc „Určitě by to pro nás znamenalo úby­ tek hostů,“ myslí si Punčochář o  zrušení stálého menu v restauraci jako Grand Cru. Proto pořád nabízí rozsáhlé à la carte menu i degustační; to první večerní obsahuje šest

předkrmů i šest hlavních chodů v ceně 400 až 600 korun, zatímco šestichodové degustační stojí 1790 korun. Gastronomicky i ekono­ micky se jasně vyplatí to druhé: jeden chod vyjde na 300 korun a naráz ochutnáte tresku, lanýže i iberijského vepře. Podobná jídla i in­ gredience sice najdete rovněž ve stálém menu, zaplatíte ale víc. A kdybyste náhodou chtěli ochutnat všechno, určitě explodujete. „Přes oběd si nikdo nedá velké degustační menu, 90 procent lidí si dává menší třícho­ dové. Večer je ale poměr stálého a degustač­ ního menu fifty fifty,“ vysvětluje Punčochář. Degustační menu obsahuje suroviny toho stálého nejen kvůli napjaté ekonomice re­ staurací, ale i v zájmu kvality jídla. „Víc jídel už bychom neudrželi v potřebné kvalitě,“ popisuje známý šéfkuchař. A samozřejmě ani v rychlosti: degustační menu je mnohem jednodušší na přípravu. Také proto mám zmíněné jelení carpaccio na stole, ještě než k němu usednu.

A161000847

59

»

I Punčochář přiznává, že na stálém menu by se správně neměly příliš opakovat suro­ viny z toho degustačního. Jenže jinak to u nás ekonomicky nevyjde: tuzemské špičkové re­ staurace sice paradoxně nakupují kvalitní su­ roviny dráž než ty západoevropské, ceny jídel ale musejí kvůli nižší kupní síle Čechů držet nižší, takže jim do plné marže chybí deset až 15 procent. I v tom je degustační menu vý­ hodnější: účtuje se na něm sice menší marže, lidé za něj ale v restauraci utratí víc peněz. A bývá rovněž čerstvější a lépe připravené. „Když si šest lidí dá každý něco jiného, tak je kvalita jídla úplně jiná, než když dělám pro všechny to samé. A jídlo je také čerstvější: u degustačního menu vím, že hlavní chod přijde třeba za půl hodiny, tak si ho podle toho přesně připravím,“ říká Punčochář. Degustační menu prý vyhledává ve špičko­

restaurací. „Vždycky jsme měli jen degustační menu. Nikdy jsme nechtěli mít à la carte menu, abychom prodali všechno, co uvaříme,“ vy­ světluje šéfkuchař LDBB Oldřich Sahajdák. Ne všichni z toho měli hned radost. „Ze začátku nás považovali za blázny. Začali jsme s tím, ještě než jsme měli hvězdu. Chvíli jsme dokonce i přemýšleli, jestli to nezměnit. Ale nakonec jsme nechali jen degustační menu, protože jsme to tak prostě chtěli. A dneska už se po stálém menu nikdo neptá. Všichni vědí, do jaké jdou restaurace,“ říká mladý michelinský šéfkuchař. LDBB nyní nabízí výběr pouze ze dvou menu: buď šestichodové degustační za 2450 korun, nebo jedenácti­ chodové menu šéfkuchaře za 3350 korun. Obě jsou prý podobně oblíbená, záleží spíš na konkrétním dnu. V pátek a v sobotu je podle Sahajdáka větší šance, že si lidé dopřejí delší NEDĚLNÍ OBĚD. La Dégustation Bohême Bourgeoise bez stálého menu rovnou začínala a bez něj i získala michelinskou hvězdu. „Doma taky jíme všichni to samé,“ říká její šéfkuchař Oldřich Sahajdák.

vých restauracích i on sám, právě s ním totiž špičkoví šéfkuchaři nejvíc experimentují (ne­ zkoušejte to proto nikdy v průměrné tuzem­ ské restauraci). „Nechávám na nich, ať mi udělají to nejlepší, co mají. A když chci vídeň­ ský řízek, jdu tam, kde ho mají,“ dodává. Jako v neděli doma Punčochář býval šéfkuchařem vyhlášené pražské restaurace Le terroir, jež u nás před lety s degustačními menu po vzoru gastrono­ micky vyspělejšího světa začínala. I ta ale vždy současně nabízela stálé menu, příliš experi­ mentovat s českým konzervativním apetitem se nikdy neodvážila. Na rozdíl třeba od La Dégustation Bohême Bourgeoise (LDBB), jedné ze dvou tuzemských michelinských

60

menu a posedí v restauraci déle než ve všední dny. Kratší menu volí i ti, co přijdou v podve­ čer kolem šesté a pokračují pak do kina nebo do divadla. „Lidé přicházející kolem osmé ho­ diny si dávají delší menu a posedí v restauraci i přes tři hodiny,“ vysvětluje šéfkuchař. Delší degustační menu ovšem znamená i jistou ztrátu intimity u stolu. Neustále se u vás kvůli menším porcím a různým skle­ ničkám vína střídá personál s jídlem i vínem a zasvěceným výkladem. Nebo příběhem, jak velí současná doba, kdy za sebou silný příběh musí táhnout i obyčejný rohlík. V některých špičkových degustačních restauracích se vám proto přihodí třeba to, že vám k masu na talíři řeknou, jak šťastně dotyčný vepřík umíral a jak předtím pomáhal hnojit vinici.

Zbavit lidi dilematu vlastní volby a vy­ pustit z restaurace stálé menu nemělo podle Sahajdáka původně ekonomický důvod. Už od začátku restauraci plánovali jako svého druhu opak restaurace. „Brali jsme to jako koncept nedělního oběda, kde všichni také jedí stejný předkrm, polévku i hlavní jídlo. Chtěli jsme hlavně nabízet čerstvé se­ zonní suroviny. Ekonomický i ekologický dů­ vod se k tomu přidal až později,“ vysvětluje Sahajdák. Účet za cirkus Svobodné volby jídla vás rádi zbaví i v nové brněnské restauraci Simplé, jen jinak než v LDBB. Kromě menšího degustačního menu za tisíc korun tady nabízejí na večer i větší pře­ kvapení. Místo jídelního lístku na webu ozna­ mují pouze suroviny, které příslušný týden inspirují šéfkuchaře Lukáše Nečase. Večerní menu pak vypadá například následovně: krá­ lík, kachna, hovězí líčko, mrkev, sušené třešně, černý lanýž. Zbytek je ryzí fantazie, i v tomto případě naštěstí výborného kuchaře. „Měl jsem tuhle myšlenku v hlavě dlouho, chtěl jsem dělat jen s čerstvými surovinami. Lidé jsou u nás překvapení tím, že nevědí, v jaké formě dané suroviny vyzkouší,“ po­ pisuje Nečas koncept Simplé. Ani tady prý nejsou všichni nadšení. Mladí hosté sice pře­ kvapení vítají, hlavně pro starší lidi ale může znamenat šok. Ostatně někteří stále neznají ani princip degustačního menu, natož hru se surovinami. Nejen podle Nečase u nás pořád mnozí milují klasické menu s dvaceti jídly s podrobně vypsanými surovinami, což bývá hlavním znakem lacinějších restaurací. „Nechápou, že děláme jen s čerstvými surovinami, takže to nejde,“ dodává Nečas. Navíc Simplé je jednou z nejmenších restau­ rací se dvěma ledničkami, jak podotýká; ne­ může proto držet plný sklad potravin velký jako hangár. „Všechny suroviny musíme po­ řád točit a vymýšlet něco nového, což by se stálým menu nebylo možné. Je to náročnější na nápady, ale má to i ekonomický důvod,“ říká šéfkuchař. Ve špičkové gastronomii je to patrné už delší dobu. Lidé chtějí i v restaura­ cích téměř cirkusové zážitky, nechtějí za ně ale moc platit. Teď přichází účet. Petr Holec týdeník Euro

Foto: archiv

»

inzerce A161000903

OF  gastro

Navštivte náš stánek

Systém pro centrální řízení obchodních řetězců (včetně franšízových sítí) a velkoobchodů. Software je vybudován na moderní platformě J2EE a je nezávislý na používaném operačním systému. Systém B.O.S.S. Enterprise splňuje technické požadavky elektronické evidence tržeb (EET).

číslo 052 v pavilonu V na veletrhu Salima. Vstupenky: [email protected]

Základní funkcionalita jednotlivých modulů Centrála

Konfigurace prodejních řetězců, centrální číselníky zboží, oborů, obchodních partnerů, parametrizace systému, řízení cenotvorby, katalogy zboží, speciální ceníky, akce, zákaznické věrnostní systémy, konfigurace a řízení slideshow (reklamní monitory na prodejnách), komunikace s externími systémy (účetnictví, e-shop, systémy dodavatelů, Supercentrála)

Filiálka

Vedení skladové evidence, tvorba dokladů – objednávek, příjemek, prodejek, inventarizace s možností nastavení normovaného ztratného, automatická a ruční výroba podle nastavených receptur, vedení pokladních deníků, docházkový systém, vedení dispozičních a dodavatelských kont (evidence prodeje zlevněného zboží na vrub prodejny nebo dodavatele)

Pokladny

Prodej zboží podle EAN, PLU, názvu nebo jeho části, kódu, možnost variant zboží, automatický přechod mezi online a offline stavy, pokladna plně funkční i bez komunikace v LAN, zákaznické věrnostní systémy, letákové akce, bonusy, šťastné hodiny, kombinace výhod, akceptace cizích měn a cenin, elektronické stravenky, přímá komunikace s platebním terminálem, podpora dotykových monitorů i klasického řešení, možnost implementace do PC prodejních vah (Mettler Toledo, Bizerba) včetně certifikace SW od ČMI, online funkce pokladny (EET, loterie, platba složenek)

Další produkty P.V.A. systems Datové sklady – Business Intelligence Efektivní analýzy veškerých procesů v obchodním řetězci.

B.O.S.S. Dealer Modul pro obchodní zástupce velkoobchodů, který umožní tvorbu objednávky přímo u zákazníka (i v offline módu) a její následné odeslání do systému velkoobchodu.

O.M.I.S. Enterprise Jednoduchý objednávkový modul pro zákazníky velkoobchodů.

Supercentrála PVA Umožňuje rozšíření online funkcionality pokladních míst a centralizaci společných dat o zboží (například složení nebalených potravin a obsah alergenů).

P.V.A. systems s.r.o. Jsme česká softwarová společnost zabývající se obchodními systémy od roku 2006. Úzce spolupracujeme s předními dodavateli specializovaného obchodního hardwaru a působíme jako systémový integrátor. Jsme schopni dodat kompletní HW i SW vybavení prodejních řetězců širokého spektra oborů.

P.V.A. systems s.r.o. | Lipová 14, 301 00 Plzeň T|F: +420 377 540 243–4 | E: [email protected] | www.pvasystems.cz

Foto: archiv

OF  jeden den podnikatele

OF  názor

Nejlepší nápady přicházejí uprostřed noci

Soukromí pracovníků stále existuje. I po nedávném rozsudku

NĚKDY ZAČÍNÁ MŮJ PRACOVNÍ „DEN“ uprostřed noci. Budí mě skvělý nápad a řešení problému, nad kterým jsem předešlé dny dumal, pro jistotu si ho ihned zapisuji do poznámkového bloku, který leží na mém nočním stolku. Znám se a ráno bych nemusel vědět, že jsem byl vůbec vzhůru. Momentálně dolaďujeme technické vychytávky, které usnadňují řidičům vyhledávání vhodné garáže a následnou rezervaci parkovacího místa na našem webu Mr.Parkit. Dobré nápady v mém případě přicházejí často v noci. Mé dny jsou různorodé a hodně se odvíjejí od počtu schůzek a obchodních jednání, obvykle ale vstávám kolem šesté hodiny ranní. Po krátkém osvěžení se přesouvám do nedaleké kanceláře a už v 6.30 snídám nad svým blokem a věnuji se vymýšlení. Ranní hodiny, kdy v kanceláři není ani noha, mi umožní perfektní soustředění. V kanceláři to začíná žít kolem deváté hodiny. Zahajujeme malým stand-up mítinkem, kdy každý během dvou minut řekne, čemu se bude dnes věnovat. Díky tomu je celý tým v obraze, a s dobrým nápadem tak může přijít i ten, kdo daný úkol neřeší. Po mítinku probíráme individuálně detaily vybraných úkolů. Následně se věnuji vyřizování e-mailů a další nutné provozní agendě. Jestliže nechci být rušen, nasadím si velká sluchátka, která jsou pro mé kolegy jasným signálem. Tiše přisunout talířek se zákuskem k dopolední kávě je ovšem dovoleno, energie se nezříkám. Před obědem se snažím, pokud to jde, věnovat hodinu sportu. Pokud mám však nějakou důležitou práci a příliš se do ní zaberu, tak mi kolegové oběd raději přinesou. Mohl bych na něj zapomenout a oni moc dobře vědí, že mít hladového šéfa nevěstí nic dobrého. Odpoledne obvykle přichází na řadu obchodní jednání. Vysvětlování a prezentace jsou nedílnou součástí mé práce, neboť neustále rozšiřujeme síť garáží. Jednáme s majiteli jak menších, tak větších garáží, kterým nabízíme náš jednoduchý systém, díky němuž mohou zaplnit svá volná parkovací místa. Do kanceláře se vracím většinou až pozdě odpoledne, proberu zásadní problémy dne s kolegy a vyřídím e-maily i zmeškané hovory, které nepočkají. Od poloviny prosince, kdy jsme spustili nový web, velmi intenzivně vyhodnocujeme zpětnou vazbu, a tak mi kolegyně na konci dne reportují nejdůležitější poznatky z komunikace s klienty, které můžeme následně implementovat. Názor klienta a týmu je pro mě velmi důležitý. Kolem 18. hodiny se snažím vypnout počítač a jít domů. Doma mě totiž čeká má 1,5roční dcera, se kterou si užívám hodně legrace a taky koupání. Tyto dvě hodiny mě nabijí natolik, že po večeři s rodinou se mohu ještě vrátit na další hodinu až dvě k počítači. Zkouknu v Trellu stav úkolů, které řeší kolegové, a připravím další den naší rodinné firmy Mr. Parkit.

Titulky po celé Evropě v posledních týdnech hlásily, že zaměstnavatel bude nově moci bez problémů dávat výpověď za soukromé chatování v práci. Zaměstnavatelé to kvitují jako skvělou zprávu. Zaměstnancům zvyklým na svůj přístup k Facebooku naopak zatrnulo. Kde se vzala tato novinka a jaká je skutečnost? V půlce ledna padlo rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci rumunského zaměstnance, který si stěžoval na výpověď. Tu od svého zaměstnavatele dostal za enormní soukromé chatování v pracovní době. Ani u ESLP však neuspěl a výpověď zůstala platná. V letech 2004 až 2007 měl pan Bărbulescu na starost zákaznickou podporu v soukromé rumunské společnosti. Jeho zaměstnavatel ho požádal o vytvoření oficiálního účtu Yahoo! Messenger, aby na něm mohl reagovat na dotazy zákazníků. Bărbulescu však účet používal také pro osobní účely. A to hodně. Zaměstnavatel začal něco tušit, a tak svého zaměstnance konfrontoval. Bărbulescu však jakákoli pochybení písemně odmítl. Zaměstnavatel na to reagoval předložením přepisu velmi osobních (erotických) rozhovorů. 45 stran přepisů bylo navíc jen za jeden týden v roce 2007. Na tomto základě dostal pracovník výpověď, proti které se neúspěšně soudně bránil. Jeho argumentace byla založena na porušení osobnostních práv a práva na soukromí. ESLP uznal, že tato práva byla zasažena, ale dal tentokrát přednost ochraně zaměstnavatele. Zde je namístě zdůraznit slovo „tentokrát“. V žádném případě to neznamená, že může zaměstnavatel bez omezení například kontrolovat elektronickou poštu svých zaměstnanců. Rozsudek není přímo aplikovatelný v České republice. Nicméně již před lety v obdobném případě dospěly i české soudy v zásadě ke stejnému výsledku. Zaměstnanec v práci dlouhé hodiny prohlížel internetové stránky, které s jeho prací vůbec nesouvisely, a to přes výslovný zákaz zaměstnavatele. Zaměstnanec se výpovědi také bránil odkazem na své soukromí a neuspěl. Zaměstnavatel má jasné právo kontrolovat využívání svých pracovních prostředků. Nemůže však svévolně zasahovat do soukromí svých zaměstnanců a například kontrolovat jejich osobní účty, které nebyly zřízeny za účelem práce. Navíc v době mobilních zařízení je prakticky neudržitelné zabránit chatování zaměstnanců v pracovní době a většina zaměstnavatelů se od striktních zákazů odklání.

Jaroslav Mach spolumajitel společnosti Mr.Parkit

62

Ondřej Preuss advokát a provozovatel webu Dostupnyadvokat.cz nabízejícího právní služby pro drobné podnikatele

poradna OF

Manažerské pochybení. Kolik si firma může účtovat? Manažer věděl, že může naší společnosti vzniknout škoda z nevýhodně uzavřené smlouvy, ale nadřízenému nic neoznámil. Můžeme se nějak domáhat náhrady škody? Tomáš C., Praha Nedílnou součástí úspěšné obchodní společnosti je její management. Manažeři, například obchodní či marketingoví ředitelé, činí velkou řadu zásadních kroků, kterými pomáhají svému zaměstnavateli upevnit jeho místo na trhu. Vůči zaměstnancům existují limity náhrady škody, které nemohou být překročeny. Tyto limity se vztahují jak k běžně způsobené škodě, tak k odpovědnosti manažera za to, že včas bezprostředně hrozící škodu neoznámil či jí nezabránil, ačkoliv tak učinit mohl. V  případě vzniku škody způsobené z nedbalosti, například poškozením nebo

ztrátou počítače, by manažer zaměstnavateli nahradil škodu až do výše čtyř a půl násobku svého průměrného měsíčního výdělku. V úvahu připadá také náhrada v podobě uvedení do původního stavu, pokud je to reálně možné. Díky svým manažerským pozicím často vedoucí uzavírají důležité smlouvy a činí zásadní rozhodnutí, která ovlivňují celou firmu. Za své jednání jsou svému zaměstnavateli vždy odpovědní. Vezměme si za příklad uzavírání důležité obchodní smlouvy mezi výrobcem a dodavatelem. Manažer výrobce v průběhu vyjednávání zjistí, že za určitých okolností by uzavření smlouvy mohlo jeho firmu přivést do velkých ztrát či jinak jí způsobit škodu, riziko však osobně považuje za malé a nepovažuje za důležité svému nadřízenému cokoli oznámit. Za pár měsíců se situace změní a společnosti přímým následkem uzavřené smlouvy vznikne škoda. Za takovou škodu,

která nebyla úmyslná, manažer odpovídá, a to do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Stejná pravidla platí pro všechna jednání manažerů a vztahují se i na příklady, kdy škodu nezapříčinil přímo manažer. Zásadní je totiž fakt, že o hrozící škodě věděl a jeho oznámení zaměstnavateli mohlo pomoci škodě předejít či přímo nezakročil proti vzniku škody. Povinnost přispět k úhradě škody vzniká pouze tehdy, když přímý škůdce nebyl zjištěn nebo se podílí na náhradě jen částečně. Pokud by možnost vzniku škody manažer neoznámil úmyslně či pokud by škodu přímo úmyslně způsobil, odpovídal by v plné výši, a navíc by zaměstnavateli musel uhradit ušlý zisk. Je třeba zmínit, že problematika odpovědnosti za škodu a určení její výše je odlišná u zaměstnanců a u členů statutárních orgánů. Petr Glogar

advokát, PwC Legal

Smysl obchodních podmínek Jako zákazník se s obchodními podmínkami potkávám u  nákupu, pronájmu či objednání nejrůznější služby. Jak se s nimi pracuje? Nejedná se pouze o složitou past na slabší stranu, aby se v obchodních ujednáních ještě více ztrácela? Alice B., České Budějovice Důvodem existence obchodních podmínek je možnost předem stanovit podmínky, kterými lze nahradit část obsahu smlouvy. K jejich využití se uchylují zejména subjekty, u kterých dochází k uzavírání většího počtu smluv určitého druhu nebo které chtějí sjednotit právní režim daných smluv či zjednodušit proces jejich sjednávání, a snížit tak náklady. Obchodní podmínky mají obvykle obecný charakter a obsahují předpřipravená a opakovaně používaná ustanovení nahrazující či doplňující zákonnou právní úpravu pro daný právní vztah. Jestliže mají být tyto dokumenty součástí smlouvy, je pochopitelně nutný souhlas obou stran s jejich

zněním. Toho lze dosáhnout buď konkrétním odkazem na obchodní podmínky ve vlastní smlouvě, připojením jejich textu (nejčastěji formou fyzického přiložení v listinné podobě), nebo prohlášením ve smlouvě, že druhé straně jsou ustanovení obchodních podmínek v době uzavírání smlouvy známá. K tomu, aby se obchodní podmínky staly součástí smlouvy, tedy nestačí pouhé zveřejnění jejich textu na webových stránkách firmy nebo vyvěšení v provozovně, ale jasně se na ně musí ve smlouvě odkazovat. Při uzavírání smluv mezi podnikateli lze využít obchodních podmínek vypracovaných odbornými nebo zájmovými organizacemi (většinou nazývané jako „všeobecné obchodní podmínky“), na které stačí pouze odkázat. Předpokládá se zde, že profesionálům pohybujícím se v dané oblasti jsou tato pravidla známá. Seznámení se s nimi nebo přiložení takových podmínek není potřeba. V případě využití obchodních podmínek vždy platí, že odchylná ujednání ve smlouvě

mají přednost před zněním obchodních podmínek. Vychází se z předpokladu, že to, co si strany ujednaly ve vlastní smlouvě, bude jejich vůli zpravidla odpovídat spíše než předpřipravené obchodní podmínky. Pokud v praxi dojde k situaci, že obě smluvní strany při sjednávání smlouvy odkážou na rozdílné smluvní podmínky, a dojde tak ke konfliktu obchodních podmínek, součástí smlouvy se v souladu se zásadou zbytkové platnosti stanou obchodní podmínky pouze v tom rozsahu, v jakém nejsou vzájemně v rozporu. Uzavírání smluv za využití smluvních podmínek nelze zneužívat a spoléhat na to, že druhá strana je nebude číst a vyjednávat o nich. Zákon obsahuje ochranu proti překvapivým ujednáním v obchodních podmínkách – ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, pokud ho tato strana výslovně nepřijme. Jiří Matzner

zakladatel advokátní kanceláře Matzner et al

63

inzerce A151012003

OF servis

Daňové termíny PONDĚLÍ 15. ÚNORA

•D  aň z příjmů – podání žádosti o provedení ročního zúčto­ vání správci daně PONDĚLÍ 22. ÚNORA

•D  aň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti STŘEDA 24. ÚNORA

•S  potřební daň – splatnost daně za prosinec 2015 (pouze spotřební daň z lihu) ČTVRTEK 25. ÚNORA

•S  potřební daň – daňové přiznání za leden 2016 – daňové přiznání k uplatnění nároku na vrá­ cení spotřební daně například z topných olejů, ostatních (technických) benzinů za leden 2016 (pokud vznikl nárok)

•D  aň z přidané hodnoty – daňové přiznání a splatnost daně za le­ den 2016 – souhrnné hlášení za leden 2016 – kontrolní hlášení za leden 2016 • Energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za leden 2016 PONDĚLÍ 29. ÚNORA

• Daň z příjmů – o dvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za leden 2016 ÚTERÝ 1. BŘEZNA

PÁTEK 11. BŘEZNA

• Spotřební daň – splatnost daně za leden 2016 (mimo spo­ třební daň z lihu) ÚTERÝ 15. BŘEZNA

• Daň z příjmů – čtvrtletní záloha na daň – podání oznámení platebního zpro­střed­ kovatele • Oznámení platebního zprostředkovatele – podání oznámení dle § 38fa zákona o da­ ních z příjmů

• Daň z příjmů – podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období 2015 • Odvod z loterií a jiných podobných her – podání přiznání k odvodu z loterií a jiných podobných her a zaplacení odvodu za od­ vodové období 2015

PONDĚLÍ 21. BŘEZNA

v České republice. Salima podává přehled o zpracovatelském průmyslu v zemích střední a východní Evropy a je doplněna dalšími dvěma veletrhy MBK a Inteco. V rámci souboru těchto veletrhů se prezentují přední výrobci a dodava­ telé potravin a technologií pro potravinářské obory, mlynářství, pekařství, cukrářství, vi­ nařství a zařízení pro obchod, hotely a veřejné stravování z celého světa. Základní vstupné vyjde na 400 korun.

Holiday World bude probíhat 10. ročník vele­ trhu Top Gastro & Hotel. Základní vstupné na odbornou část stojí 600 korun.

• Daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti – elektronické podání vyúčtování daně z pří­ jmů ze závislé činnosti za zdaňovací ob­ dobí 2015

Kalendář akcí ÚTERÝ 16. – ČTVRTEK 18. ÚNORA

Hledáte odpovědi na otázky související s pů­ sobením vaší firmy na zahraničních trzích? Nechcete utrácet za náhodné kontakty a zby­ tečné cesty? O svých plánech se můžete poradit s řediteli zahraničních kanceláří CzechTrade na již tradiční akci Meeting Point CzechTrade. Zahraniční specialisté pomáhají s výběrem vhodných teritorií, zhodnotí reálné šance na úspěch a doporučí, jak nejlépe postupovat. Díky vlastní síti zahraničních kanceláří v pěti desítkách zemí světa disponuje CzechTrade jedinečnými informacemi, vyhledává nové obchodní příležitosti a dlouhodobě vytváří kontakty se zahraničními partnery. Délka jedné konzultace je 30 minut. Účast na akci je zdarma, ale je nutná předchozí rezervace. Přihlásit se můžete přes internetové stránky www.czechtrade.cz. Akce se koná ve dnech 16.–17­. února 2016 v pražském hotelu Ambassador Zlatá Husa. V případě velkého zájmu bude akce pro vybrané země prodloužená do 18. 2. 2016. STŘEDA 17. – SOBOTA 20. ÚNORA

Veletrhy Brno pořádají ve svých prostorách na Výstavišti největší potravinářský veletrh

64

ČTVRTEK 18. – NEDĚLE 21. ÚNORA

Jubilejní 25. ročník veletrhu Holiday World pro­ běhne v pražském areálu Incheba Expo. Veletrh cestovního ruchu Holiday World je nejvýznam­ nější přehlídkou cestovních kanceláří, domácích českých regionů, národních turistických centrál cestovního ruchu a dalších služeb turistického průmyslu ve střední Evropě. Veletrh se každým rokem v prvních dvou dnech stává stěžejním místem setkání odborníků v oboru a o víkendu bohatým lákadlem pro veřejnost laickou. Holiday World představí nejen širokou prezen­ taci mnoha zahraničních zemí, ale i kompletní zastoupení domácích regionů pod společným názvem Region World. Souběžně s veletrhem

ÚTERÝ 15. – PÁTEK 18. BŘEZNA

V Brně se uskuteční 24. ročník mezinárodního veletrhu elektrotechniky, elektroniky, auto­ matizace, komunikace, osvětlení a zabezpe­ čení. Veletrh Amper je dlouhodobě ideálním prostorem pro navázání nových obchodních vztahů, posílení image značky, upevnění kon­ kurenční pozice firmy a vztahů se stávajícími zákazníky a v neposlední řadě i efektivní pre­ zentaci novinek. Přínos samotného veletrhu tak přesahuje hranice výstaviště i termín svého konání. Neodmyslitelnou součástí je špičkový doprovodný program tvořený odbornými kon­ ferencemi, semináři, školeními a workshopy na aktuální oborová témata. Tradiční je také prestižní soutěž Zlatý amper pro exponáty prezentované na veletrhu, které vynikají svými parametry a reflektují současné trendy vývoje ve svém oboru. Veletrh se také pravidelně vě­ nuje tématu elektromobility v rámci dopro­ vodného programu Amper Motion. Základní vstupné činí 250 korun na den.

JAK VYPADÁ VÁLKA PROTI ISLÁMSKÉMU STÁTU?

CO PROŽÍVAJÍ LIDÉ, KTEŘÍ PŘED TOUTO HRŮZOU PRCHAJÍ?

A161001550 AA161001333 

OF  portrét

inzerce

Podnikání na ostrově snů Československé trio dokázalo u rovníku proměnit potápěčské centrum na resort s restaurací i ubytováním.

66

Hvizdoše doplatilo několik investorů. „Běžně na jeden úřad musíte poslat ten stejný dokument i pětkrát, než si uvědomí, že ho tam mají, a o pár dní později se stejně jiné oddělení, co sedí ve stejné budově a pracuje se stejným systémem, ptá na přesně ten samý papír,“ říká pobaveně Rudo. „Úředník v Indonésii, a na Bali to platí dvojnásob, často věc ještě více zkomplikuje, přestože se ve své podstatě snaží pomoct. On by i chtěl pomoct, ale neví jak, a než aby vypadal jako hlupák, což před cizinci nechce, tak se radši zaměří na kontrolu nějakých standardů,“ popisuje Rudo, podle kterého naopak tuzemští úředníci informace mají a rozumějí jim, jen se jim pomáhat nechce a je jim úplně jedno, jak před lidmi vypadájí. host, o něhož je třeba se velmi dobře postarat, ale zároveň je členem velké potápěčské rodiny. „Naše povaha je taková, že s každým rádi i posedíme. Líbí se to všem napříč národy, a tak i od našeho personálu vyžadujeme podobný srdečný přístup. Náš úspěch je založený na pohostinnosti, která není předstíraná,“ vysvětluje spolumajitel resortu. Úřednici v tropickém ráji Podnikání na Bali má i svá úskalí. Tamní administrativa pracuje jiným tempem, než na které jsou Evropané zvyklí. „Založení společnosti se papírově může protáhnout lehce i na pár roků, a to i pro člověka, který ví, jak v tom chodit,“ upozorňuje Rudo. Před úřady si jsou cizinec a místní rovní, ovšem jen teoreticky, proto jsou agenti potřební. Spoléhat se však jenom na agenta je také velký risk, na který už podle Rudy

Bohoslužba jako firemní nutnost Nejvíce ale česko-slovenské majitele na podnikání na Bali překvapil vliv náboženství na život lidí a jejich pracovní povinnosti. Volno si tamní pracovníci berou důsledně podle hinduistického či muslimského kalendáře. „Zabezpečit chod našeho resortu je někdy skutečně výzva,“ říká Rudo. Každé ráno se jeden zaměstnanec v rámci své pracovní doby věnuje speciálně obětním darům pro bohy, které musejí být umístěné v každém chrámu. Těch mají v resortu sedm. Žehná se i jídelním lístkům, pumpě na vodu či kase, aby se dobře prodávalo a všechno fungovalo. „Pokud bychom tyto tradice nerespektovali, nebyli bychom vítaní a v podstatě by pro nás nikdo nepracoval,“ dodává spolumajitel potápěčského resortu. Petr Švihel

Foto: archiv

Indonéský ostrov Bali, který leží těsně pod rovníkem a  může se pochlubit překrásným mořem i bezpočtem hinduistických svatyň všech velikostí, není pro Čechy a Slováky takovou exotikou, jak by se z geografické vzdálenosti dalo usuzovat. Tamní komunita Čechoslováků je relativně početná a hlavně úspěšná. Důkazem je potápěčský areál OK Divers Resort & Spa, který vlastní Radka Malec, Elena Korsogová a Rudo Hvizdoš. „OK Divers začalo na Bali fungovat před více než 14 lety a od té doby prošel resort několika změnami,“ říká Rudo Hvizdoš. Do roku 2011 potápěčské centrum vlastnila pouze Radka Malec, Rudo a Elena pro ni pracovali. Pak se rozhodli své síly spojit, aby se jim podařilo vybojovat zpět parcelu, na které podnikali. „Já a Elena jsme se stali součástí firmy v roce 2012, kdy se nám podařilo po roční přestávce dosáhnout znovu pronajmutí pozemku, na kterém nám o rok dříve vypršel nájem,“ vypráví Rudo. Úspěšná obhajoba smlouvy na pozemek pro trojici majitelů představovala impulz pustit se do větších úprav a změn. „Chtěli jsme uspokojit všechny potřeby každého dovolenkáře, který má rád moře,“ popisuje spolumajitel dnes již kompletního resortu na Bali. Plán nakonec přesvědčil i investora, a projekt tak dostal zelenou. Podle Rudy Hvizdoše mají lidé z Česka i Slovenska k potápění velmi vřelý vztah a jsou za touto zálibou ochotni cestovat. Proto vznikají po světě československé potápěčské školy. V OK Divers resortu jsou hrdí na osobní přístup, který si definují tak, že zákazník je

NENÍ UHLÍ JAKO UHLÍ SPOLEHLIVÁ ÚLEVA PŘI TRÁVÍCÍCH POTÍŽÍCH CARBOSORB® • účinný lék proti průjmu • neničí střevní mikroflóru • vhodný pro děti od 3 let, těhotné a kojící ženy • ve formě tablet nebo prášku • okamžitý účinek

CARBOTOX® • lék s mírným projímavým účinkem a detoxikačním účinkem (např. při otravě jídlem, houbami atd.) • vhodné i pro děti od 3 let a těhotné ženy

CARBOCIT® • účinný proti průjmu, plynatosti a střevním infekcím • obsažené látky mají lokální dezinfekční účinek Určené k vnitřnímu užití. Pozorně si přečtěte poučení o správném užívání léku, které naleznete v příbalové informaci uvnitř balení. O správném použití léku a případných nežádoucích účincích se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. CARBOSORB® CARBOSORB® CARBOTOX® CARBOCIT®

-

účinná látka: aktivní uhlí/carbo activatus 320 mg v jedné tabletě účinná látka: aktivní uhlí/carbo activatus 25 g v jednom balení účinná látka: aktivní uhlí/carbo activatus 320 mg a natrii thiosulfas 25 mg v jedné tabletě účinná látka: aktivní uhlí/carbo activatus 320 mg, bismuthi subgallas 25 mg a acidum citricum monohydricum 3 mg v jedné tabletě

Držiteľ registrácie: IMUNA PHARM, a.s., Jarková 17, 082 22 Šarišské Michaľany, Slovenská republika, www.imuna.sk

Nesmí chybět ve vaší lékárničce ani na cestách. Vhodné pro celou rodinu.

002/CARBO/2016

Léčivé přípravky jsou k dostání bez předpisu v každé lékárně.

RELAXUJTE V LÁZNÍCH ZA SKVĚLÉ CENY

hostů ročně děkujeme

NEODOLATELNÁ NABÍDKA ZIMNÍCH POBYTŮ

Léčebné pobyty Wellness a relaxace Rodinná dovolená Firemní akce

Zima v Jeseníkách - Wellness hotel DIANA Velké Losiny Termály naplno Lyžařský wellness

8 dnů/7 nocí 3 dny/2 noci

od 8 400 Kč/os od 3 100 Kč/os

Vyzkoušejte termální prameny - TERMÁLNÍ LÁZNĚ Velké Losiny Vyzkoušejte lázně Termo balíček

8 dnů/7 nocí 6 dnů/5 nocí

od 10 850 Kč/os od 6 750 Kč/os

Načerpejte energii v LUHAČOVICÍCH - Lázeňský hotel Vila Antoaneta Lázně na ochutnávku Relaxační pobyt

8 dnů/7 nocí 3 dny/2 noci

od 6 300 Kč/os od 2 090 Kč/os

Relaxace na Moravském Slovácku - SIRNATÉ LÁZNĚ Ostr. Nová Ves Lázně na zkoušku Aktivní lázeňská dovolená

8 dnů/7 nocí 8 dnů/7 nocí

od 7 070 Kč/os od 8 470 Kč/os

Královská péče v Mariánských Lázních – Lázeňský hotel ROYAL Relax Zimní sen

8 dnů/7 nocí 3 dny/2 noci

od 9 520 Kč/os od 2 920 Kč/os

TERMÁLY LOSINY - Z LYŽÍ ROVNOU DO TERMÁLŮ - nový termální park, jediný svého druhu v České republice - bazény napouštěné přírodní termální vodou, vodní atrakce - masáže, saunový svět, dětský koutek, restaurace

Sledujte náš kalendář akcí: www.termaly-losiny.cz.

w w w . roya l s p a. c z • + 4 2 0 7 2 0 9 9 8 8 7 7