NOVÁ TEOLOGIE. Lawrence Nelson. Příloha k časopisu

NOVÁ TEOLOGIE Lawrence Nelson

Příloha k časopisu Z ráje do ráje 2010

Lawrence Nelson Kazatel, Lawrence Nelson, působil patnáct let ve funkci mimořádného vedoucího oddělení mládeže při Generální konferenci.

2

DÍL PRVNÍ

JEN VĚŘ CO SE TO V NAŠI MILOVANÉ CÍRKVI ASD DĚJE ? Mnozí naši členové jsou zmateni a neví čemu mají věřit. Proč tomu tak je? Není to proto, že by kazatelé církve byli nelaskaví, ale proto, že z adventistických kazatelen zaznívá neobvyklé evangelium. A to je situace velice závažná! Začneme čtením Božího Slova u apoštola Jakuba 2,20-26: „Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je mrtvá? Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl na oltář svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že díky těm skutkům došla víra k dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo, které říká: „Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost“ a byl nazván Božím přítelem. Vidíte tedy, že člověk je ospravedlňován ze skutků a ne jen z víry. Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rahab, když přijala ty posly a propustila je jinou cestou? Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ V  knize Faith and Works (Víra a skutky) na str. 47 EGW vysvětluje zmíněný oddíl Písma tak jasně, že nemůže zůstat nepochopen: “Bez víry pak nemožné jest líbiti se jemu,…nebo těm, kteří ho hledají, odplatu dává.“ (Žd 11,6). V křesťanském světě jsou mnozí, kteří prohlašují, že vše co je ke spasení nutné, je víra. Skutky nejsou nic; záleží jen na víře.

Boží Slovo nám však sděluje, že víra bez skutků je mrtvá. Mnozí odmítají poslušnost vůči Božím přikázáním, ale vírou se ohánějí. Víra však musí mít základ, Boží zaslíbení jsou podmíněná. Když činíme Jeho vůli, když chodíme v  pravdě, pak můžeme prosit a bude nám dáno. Jestliže horlivě usilujeme o poslušnost, Bůh naše prosby vyslyší; když však poslušní nebudeme, nepožehná nám. Když se rozhodneme Jeho přikázání neposlouchat, pak můžeme volat: „Víra, víra, pouze víra“ – odpověď se dostaví z Božího slova: „Víra bez skutků je mrtvá“. Taková víra je pouze zvučící mědí a znějícím zvonem. Abychom měli požehnání Boží milosti, musíme vykonat svůj podíl. Musíme věrně pracovat a nést ovoce pokání. Dále v  téže knize čteme: Víra a skutky udržují nás v rovnováze a činí nás úspěšné v díle dokonalosti křesťanského charakteru. „Ježíš praví: Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli Otce mého nebeského“ (Mt 7,21). Když se Pavel zmínil o vezdejším pokrmu, řekl: Kdo nechce pracovat, aby také nejedl (2Te 3,10). Totéž pravidlo se vztahuje na naši duchovní potravu. Jestliže někdo chce mít chléb věčného života, ať vynaloží on své úsilí. Žijeme ve velice významné a zvláštní době naši země. Potřebujeme více víry, než jsme měli doposud. Potřebujeme pevnější zmocnění z  výsosti. Satan působí celou svou mocí, aby nad námi zvítězil, neboť

3

ví, že má krátký čas ke své činnosti. Pavel se strachoval a chvěl o své spasení a my bychom se měli bát méně, aby nás, nám nabízené spasení, nepominulo? Chtěli bychom snad někoho z nás spatřit, že se o něj připravil a ukázat, že nejsme způsobilí pro věčný život? „Měli bychom modlitebně bdít a úzkostlivě se snažit vcházet těsnou branou.“ (str. 49; taktéž ST June 16, 1890) NAŠE CÍRKEV ČELÍ TOMUTO PROBLÉMU Duchovní Babylon řadu let učil, že Ježíš zachoval Zákon za nás, takže není nutné, abychom jej my dodržovali a vše co máme činit je věřit, že Kristus byl poslušný Zákona za nás. Takže nerozhoduje jaké je naše každodenní chování. Hřešit můžeme tak dlouho, dokud Ježíš nepřijde a přesto můžeme být spaseni. Takové učení přichází od ďábla! Nyní bude užitečné si připomenout, jakým způsobem přivedl Bůh tuto církev k  čistému evangeliu. Je přímo úžasné pochopit jak Duch Svatý, přes svoji služebnici, vedl průkopníky tak zřetelně, že byli schopni rozpoznat pravdu od bludu a oddělit se od babylonského falešného učení. Ovšem dnes, satan opětovně útočí na vedoucích, kteří pak uvádí v omyl tisíce k přijetí babylonských bludů. Oživme si v mysli, jak Bůh předivně vedl tyto lidi k  čistému spasitelnému evangeliu. Čteme o tom v  Manuskript Release 207 (MS 135, 1903): „Můj manžel, Josef Bates, Prierce, Edson, muž odvážný, šlechetný a věrný a mnozí další, kterých jména nejsem schopna vyjmenovat, byli mezi těmi, kteří po uplynutí času v r. 1844 pátrali po pravdě. Na našich důležitých setkáních, tito mužové se sešli a pátrali po pravdě jako po skrytém pokladu. Byla jsem s nimi a horlivě jsme studovali, neboť jsme cítili, že se musíme učit Božím pravdám. Často jsme společně setrvávali

4

až do pozdní noci a někdy i celou noc, prosíce o světlo při studiu Slova. Když jsme se postili a modlili, mimořádná Boží moc spočinula na nás. Já jsem však nemohla pochopit důvody bratří. Moje mysl byla uzamčena a nemohla jsem chápat to, co jsme studovali. Pak Duch Svatý sestoupil na mne, obdržela jsem vidění, a to, co jsme studovali, bylo mi srozumitelně vysvětleno s  poučením, jaké stanovisko a povinnost máme k  pravdě zaujmout. Čas od času, hlubší význam pravdy vyvstal jasně přede mnou a já jsem podala svým bratřím a sestrám radu Páně, kterou mi dal. Oni porozuměli, že když nemám vidění, nemohu těmto věcem porozumět; pak zjevení, které jsem obdržela, přijali jako světlo přicházející přímo z nebe. Tyto zásadní body naši víry, které dnes vlastníme, byly pevně stanoveny. Bod za bodem byl jasně určen, takže všichni jsme byli jednotní.“ U Jr 6,16 čteme: „Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.“ Ve světle této Boží rady uvažujme, jak jsme byli varováni před tím, co se stane na konci času, a co Bůh očekává od svých služebníků, pastýřů:„Bůh vyžaduje lidi naprosto věrné. V  důležitých věcech nemůže použit lidi nestálé. Potřebuje muže, kteří položí svoji ruku na špatné dílo (to co není pravda) a řeknou: „Toto není podle Boží vůle!“ (Letter 19-1/2, 1897; 2SM 153) Tato skutečnost mne nutí mluvit o Nové teologii. Bylo nám řečeno, kdy můžeme být bezpeční před satanskými svůdnými klamy. Věnujme pozornost následujícím výrokům: „Lidé mohou stavět stále další plány a nepřítel se bude snažit odvádět duše od pravdy, ale všichni, kteří věří, že Pán mluvil skrze sestru Whiteovou a dal ji poselství, budou bezpeční před mnohým

zklamáním, které se dostaví v  těchto posledních dnech.“ 3SM 83.84 K  tomu lze dodat, ať nikdo na tato slova nezapomene! Když tato Nová teologie útočí na církev, můžeme pozorovat naplnění pravosti proroctví před svýma očima. „Zdá se, že svět šílí. Rychle se blížíme anarchii a hrozné nejistotě a, to...se bude usilovat proniknout všechny řady Adventistů s.d.“ (Let. 40a 1897) NENÍ TO OHROMUJÍCÍ PŘEDPOVĚĎ? Tuto skutečnost můžeme už dnes pozorovat. Uvažujme: „V těchto posledních dnech povstanu velice horliví falešní učitelé...Falešné teorie budou smíchány s  každým stupněm zkušeností, a obhajovány satanskou horlivostí okouzlit každou duši, která není zakořeněna v  plném poznání svatých zásad Slova. Mezi námi povstanou falešní učitelé, poslouchající svůdné duchy, jejichž nauky jsou satanského původu. Tito učitelé potáhnou učedníky za sebou...Prohlášení mohou být učiněna, ale pravá reformace nenastane, a nepravé teorie zničí nic netušící duše, neboť ony věří a spoléhají na muže, kteří tyto teorie zastávají.“ (RH Jan 7,1904;MS 94,1903) A opět čteme: „Falešné teorie, zahalené do světelného roucha, budou lidu Božímu přdkládány...Neschopnost rozpoznat pravdu je velice nebezpečná!“ (RH Oct 13,1904) „Nemůžeme přijímat slova těch, jejichž poselství je v rozporu se základními články naši víry. Takoví shromažďují množství biblických výroků a kladou je kolem svých obhajovaných teorií jako důkazný materiál. Tak to bylo konáno v průběhu posledních padesáti let. Jestliže tyto výroky jsou Božím Slovem a mají být respektovány, pak, jestliže jejich použití pohne co jen

jediným pilířem tohoto základu, který Bůh udržuje po dobu těchto padesáti let, je to velkou chybou. Ten, kdo tak činí, nezná onen obdivuhodný projev Ducha Svatého, který udělil moc minulým poselstvím, který byla Bohem dána lidu.“ (CWE 31.32; 1SM 161) Podívejme se na další příklad: „Satan pracuje tak, jak pracoval v  nebesích, aby způsobil v Božím lidu, v těchto posledních událostech, rozdělení. Usiluje se vyvolávat neshody, vyprovokovávat hádky a diskuse, a odstranit, pokud je to možné, staré mezníky pravdy, svěřené Božímu lidu. Snaží se je představit tak, jakoby si Bůh protiřečil. Je to tehdy, když přichází jako anděl světlosti, aby svými svody vlákal duše do svého osidla. Mužové, kteří tvrdí, že byli vyučeni Bohem, přijmou falešné teorie, které pak budou velice vychvalovat, ačkoliv se jedná o satanské bludy. Tak bude satan představen jako anděl světla, čím získá příležitost prezentovat své příjemné bajky.“ (MS 11,1906) NOVÁ TEOLOGIE BYLA PŘEDPOVĚZENA V  říjnu 1903 EGW neodkladně naléhala, jak předejít učení Nové teologie, když ji Bůh zjevil, že brzy, v  čase konce zaútočí na církev. Prohlásila, že budou vydány knihy nového hnutí, v kterých bude pravda prohlášená (považována) za omyl. „Nepřítel duší se snažil vyvolat domněnku, že mezi ASD by měla nastat velká reformace, která by záležela v  zřeknutí se zásad, které byly pilíři naší víry, a věnovala by se procesu reorganizace. Kdyby se takováto reformace uskutečnila, jaký by byl její dopad? Zásadní pravdy, které Bůh ve své moudrosti dal ostatkům církve, byly by zavrženy. Naše náboženství by se změnilo. Základní pravidla, která podpírala dílo za posledních 50 let, byly by označeny za

5

omyl. Byla by založena nová organizace. Byly by napsány knihy nového hnutí. Byl by zaveden systém rozumové filosofie. Zakladatelé tohoto systému by se rozjeli do měst a konali by obdivuhodné dílo. Sobota by byla znevažována a podobně i Bůh, který ji ustanovil. Před tímto novým hnutím by nic neobstálo. Vůdcové by učili, že ctnost je lepší než neřest, ale po odstranění Boha, začali by spoléhat na lidskou sílu, která je bez Boha bezcenná. Jejich základ by spočíval na písku, takže celá stavba by byla vichřicí a bouři smetena.“ Kdo je oprávněn založit takové hnutí? Máme své Bible! Máme zkušenost, potvrzenou obdivuhodným působením Ducha Svatého! Máme pravdu, která nepřipouští žádné kompromisy! Neměli bychom odmítnout vše, co nesouhlasí s touto pravdou? 1SM 204.205 Je nám sděleno, že v  době konce budou v církvi vítězové pravdy. Ale je smutné, že většina odmítne čisté evangelium. S úžasnou přesností pozorujeme naplnění proroctví apoštola Pavla: „Duch pak zřetelně praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení Ďábelských.“ 1Tm 4,1, EGW ve Svědectví pro církev upozorňuje, že „budou vát větry různých učení“. 5T 80 Je běžné slyšet učení Mikulášenců, které Bůh nenávidí (Zj 2,6.15). Takovéto evangelium zaznívá z  kazatelen církve ASD. Toto učení tvrdí, že můžeme hřešit, aniž bychom zahynuli. Liberálové v  našich řadách předkládají kalvinistické učení, čím se zbavujeme svých jedinečných pilířů víry! Následky jsou neodvratitelné: Církev se stává ekumenickou. Tím ztrácí se zřetele pravou povahu antikrista. Zřetelně lze vidět, že v  současnosti jsou ve vedení takoví, co se pokouší odstranit

6

mezníky pravdy. Zamysleme se nad výrokem: „Budou odstraněné mezníky a bude vynaloženo úsilí zbořit pilíře naši víry. Bude vynaložená velká námaha – bude vyvíjeno úsilí – na vyvýšení falešné soboty. Bohem bude pohrdáno odstraněním dne, který On požehnal a posvětil.“ 7BC 985; RH Dec. 13, 1892 Jaká ohromující předpověď!!! Nyní musím dát doporučení následujícímu materiálu, převzatém z výzvy, kterou učinil Elder Ron Spear na adresu předsedy GK. Dr. Leroy Froom započal s Novou teologii nesprávným použitím výroku EGW, aby tím odůvodnil koexistenci (společné soužití dvou rozdílných systémů) s  evangelikály. Podívejme se, jak zneužitý výrok EGW zní v knize „The Faith I Live By.“ p. 49: „Tím, že Kristus vzal na sebe padlou lidskou přirozenost, nestal se ani v nejmenším účastníkem jejího hříchu.“ ZFALŠOVÁNÍ INSPIROVANÉHO TEXTU Nevěřícně zíráme, když čteme, jak Froom změnil význam uvedeného citátu. Namísto správného zněni: „Tím, že Kristus vzal na sebe padlou lidskou přirozenost, nestal se ani v nejmenším účastníkem jejího hříchu“ – změnil jej následovně: „Převzal Adamovu bezhříšnou přirozenost před jeho pádem.“ Tímto svým tvrzením vložil do úst EGW slova, která nikdy neřekla. Tuto Novou teologii pak převzal Dr. Heppenstall, který v té době působil jako předseda systematické teologie na Andrews University. Napsal knihu o dokonalosti, kterou pojmenoval The Impossible Posibility (Nemožná možnost), ve které uvedl jedenadvacet výroků, kterými dokazuje, že křesťanovi není možné skoncovat s hříchem, a to ani v Boží síle. Uvedu jeden, ve kterém se praví: „Bible odmítá jakoukoli možnost dosažení bezhříšnosti v tomto životě“ (73).

Dalším byl Dr. Desmond Ford, který vyučoval na Avondale College, Austrálie a později na Pacifik Union College (obě jsou naše advent. školy; pozn. překlad.). V  r. 1979 učinil mohutný útok na učení o svatyni. Pak se objevily další knihy, z kterých jedna, pod názvem Beyond Belief (Nedosažitelné vírou) od Jacka Sequeiry, vytištěna v Pacifik Press (adventistická tiskárna), ve které zavrhuje mnohé pilíře naší víry.

170: „Ospravedlnění, které nám Bůh opatřil, je však na druhé straně bezcenné, neboť v tomto životě není nikdy úplné“ (tamtéž) Pokud jste pozorně sledovali, zjistíte, že předseda GK věří totéž co Ford a Sequeira. Cituji z  článku předsedy GK v  Review, duben 1997 nazvaný Will the Evangelical Adventist Please Stand up? „Přes jakékoliv změny, které v nás Bůh koná, naše spasení musí být vždy založeno na tom, co On pro nás učinil.“

Nejvíce překvapujícím odpadnutím je to, které způsobuje naší GK (Folkenberg), jelikož plně ignoruje rady Ducha proroctví, když tvrdí, že učinil nový objev. Ve své knize We Still Believe (Doposud věříme) prohlašuje, že jistota spasení je založena pouze na milosti a že naše reakce (odezva) na posvěcení skrze poslušnost nemá s našim spasením žádnou souvislost. (u nás vyšla pod názvem: VÍC NEŽ SE DÁ UVĚŘIT)

Když porovnáme tyto tři výroky ve světle Písma zjistíme, že Boží ospravedlnění zahrnuje v  sobě jak ospravedlnění, tak i posvěcení. Když dále sledujeme výroky těchto mužů, zjišťujeme, že Ford prohlašuje, že Boží ospravedlnění není stoprocentní. Sequeira připouští, že Boží ospravedlnění nemá spásnou hodnotu a předseda GK uvádí, že pouze jediná věc se počítá, kterou je to, co Kristus učinil pro nás.

POROVNÁNÍ VÝROKŮ

Všimněte si těchto slov: „My jsme s  tím neměli nic společného.“ Nyní začínáme chápat, kam tato Nová teologie vede, když Ford uvádí, že my nemáme nic společného s  Kristovým vykoupením. Podobně tvrdí Sequeira v  Beyond Belief, str. 34: „Jestliže v úpatí (nejspodnější části) této myšlenky je společný úděl, že všichni padli skrze jednoho člověka, Adama, slavnostním vrcholem je myšlenka, že Bůh nás podobně zachránil v jednom muži, v Ježíši Kristu, který je druhým Adamem.“

V  následujících výrocích porovnáme Forda, Sequieru a Folkenberga v  jejich novém pojetí víry, týkající se základu našeho spasení. Prvý vybírám od Forda, z  jeho knihy The Only Two Religions in the World (Pouze dvě náboženství světa). „Připočtené nám ospravedlnění je spravedlnost, která je stoprocentní, ale není vnitřní. Je to jakási cizí spravedlnost, která je mimo nás...Spravedlnost posvěcení je však vnitřní. Je výsledkem spolupráce s Duchem svatým, není však stoprocentní. Proto jsme stále závislí na Kristových zásluhách, vždy závislí na ospravedlnění z našeho vztahu k Bohu.“ (str. 15) Nyní může někdo říci: „Přece to zní tak věrohodně, není-liž tomu tak?“ Ale pozor! Pátrejme po tom, co je na tomto výroku zlé, když jej porovnáme s výrokem Sequeirovým v  knize Beyond Belief, str.

A nyní zjistíme, že předseda GK souhlasí s  těmito dvěma muži v  knize In Christ (V Kristu), str. 5: „Podle Bible, dva jedinci – Adam a Kristus – zrekapitulovali (v kostce zopakovali) a obsáhli všechny, kdo kdy na zemi žili...V Adamovi jsme všichni svým zrozením – v  něm jsme v  hříchu i smrti. Nádhernou evangelia však je, že Kristus zemřel za nás všechny – a v Něm jsme byli na kříži.“

7

Všimli jste si slov: „V Adamovi jsme všichni svým zrozením?“ Jestli je to pravda, pak to lze použít i o Kristu, neboť v Touze věku čteme: „(Ježíš) jako každé dítě Adamovo, nesl následky působení velkého zákona dědičnosti.“ TV 25; DA 49 Ovšem tito lidé neuznali, že Kristus se narodil z těla jako vy a já, ale bez hříchu. Oni tvrdí, že Kristus se narodil s  bezhříšnou Adamovou přirozeností, kterou měl před svým pádem. Když dále sledujeme, tak slyšíme stále Novou teologii zdůrazňovat nepodmíněné Dobré zprávy: Ford by měl uvěřit, že o tom mluví ve své knize Good News for Adventists: „Ospravedlnění nikdy neznamená učinit spravedlivým (5M 25,1; 2M 23,7). Celá staletí, nepravé náboženství chápalo „ospravedlnění“ jako „učinit spravedlivým“ ve smyslu stát se „spravedlivějším“ (str. 15). Jinými slovy řečeno, jestliže „ospravedlněný“ (spravedlivý) nemůže znamenat „spravedlivější“, pak neexistuje žádná podmínka pro spasení. Sequeira, ve své knize Beyond Belief na str. 36 bezohledně uvádí: „´Evangelium´ je nepodmíněná dobrá spásná zvěst pro všechno lidstvo.“ A předseda GK ve své knize We Still Believe na str. 41 odhaluje, kde až tato Nová teologie může církev zavést. Čteme pozorně: „Toto je, proč je evangelium nepodmíněna dobrá zpráva. Jistota našeho spasení není založena na našem chování se, ale na Kristově. Jistota našeho spasení nespočívá na dosažení určité úrovně charakteru, ale na našem vztahu ke Kristu“. JINÉ EVANGELIUM Sledujme pozorně: zde se má projevit „jiné evangelium“, které je v rozporu s Písmem i s  Duchem prorockým, neboť ujištění podané Fordem, Sequeirou a Folkenbergem tvrdí, že nemusíme dělat vůbec nic,

8

pouze věřit, neboť naše chování nemá nic společného s  růstem charakteru. Jinými slovy: můžeme hřešit a přece nezahynout! Ford ve své knize Good News for Adventist učí tomuto: „Jakmile hříšník prokáže víru ve smíření na kříži, on nebo ona je prohlášen za spravedlivého, dokonale a bez odsouzení.“ (str.15) Poznámka: Tato požehnání trvají tak dlouho, dokud on nebo ona věří, navzdory jejich chybám a pádům. Dobře si všimněte, že ospravedlnění se nevztahuje pouze na naši minulost, ale na celý náš život. A chcete-li nebo ne, toto učení je: „Jednou spasen – navždy spasen.“ Sequeira učí totéž ve své knize Beyond Belief, str. 166: „Klopýtnout pod milostí a upadnout do hříchu, nepřipraví nás o ospravedlnění a nezpůsobí nám ani odsouzení.“ Takovýto výrok je neudržitelný v  pohledu Davidova hříchu a odpovědi proroka „Ty jsi ten muž!“ Kdo si kdy pomyslel, že přijde doba, v naší milé církvi, že se budou vydávat knihy obsahující „jiné evangelium“, že můžeme hřešit, aniž bychom byli odsouzeni? S  touto Novou teologii souhlasí i Folkenberg, neboť v jeho knize Called in Grace, str. 22 čteme: „Spasení získáme uzavřením přátelství s  Ježíšem skrze víru...Příležitostné dobré skutky a přestupky toto přátelství nemohou zrušit...“ A v  jeho knize We Still Believe, str. 40 čteme: „Konečně jsem odhalil, že jistota našeho spasení je založena vírou na Boží milosti a ne na jednání nebo na růstu (zdokonalování charakteru). Žádný hřích, kterého se dopustíme, nemůže nás připravit o naše spasení.“

FALEŠNÝ POKOJ A UBEZPEČENÍ EVANGELIEM Je jisté, že kde tato Nová teologie působí, tam chování, jednání a rozvoj charakteru neznamená vůbec nic. Můžete hřešit až do Ježíšova příchodu a budete spasení! To je přesně to, co by chtěl satan, abychom věřili. Pak když se nedělní zákon stane rozhodující otázkou, a jelikož náš postoj nic neznamená, vedoucí budou vybízet (naléhat) abychom se mu podřídili, neboť nová teologie se chytře vyhla otázce znamení šelmy, lidé budou připraveni zachovávat neděli! Nechť je nám Pán milostiv! PEVNÝ ZÁKLAD POD NOHAMA Závěrem musím vaši pozornost obrátit k následujícím výrokům, aby vám pomohli udržet pevnou víru: „Jediný základ naši naděje je v  Kristově spravedlnosti, která je nám připočtena (připsána) Duchem Svatým, působícím v nás a skrze nás.“ SC 63 „K dosažení spásy nestačí jen naše práce... Samotné lidské úsilí k  tomu nestačí. Bez pomoci božské síly se úspěch nedostaví. Bůh koná i člověk koná.“ (Skutky apoštolů 315) Učení Nové teologie spočívá v tom, že pro získání věčného života nejsou kladeny žádné podmínky. Ale co praví Písmo? - Mt 19,16.17; Lk 10,25-28; Ř 2,7.8.13; Žd 5,9. V  7BC 972 čteme: „Evangelium, které má být hlásáno všem národům, pokolením, jazykům a lidem, představuje jasnou pravdu zdůrazňujíc, že poslušnost je podmínkou k získání věčného života.“ Tvrzení, že není kladena žádná podmínka, je lživé. V Review and Herald čteme: „Když zákoník přišel ke Kristu s otázkou: Mistře, co mám činit, abych obdržel věčný život? – Spasitel neřekl: Věř jen a budeš spasený. – Ale řekl: Co je psáno v Zákoně, co čteš?“

(RH 26.6.1900) Falešné učení, že zákoník nemusel nic činit, pouze věřit, je tímto zavrženo! Věčný život je nám darován na základě podmínky poslušnosti Božímu zákonu. The Anchor 5/98 EVANGELIKÁLNÍ ADVENTISTÉ Vy nevíte, kdo a jací jsou to Adventisté s přívlastkem „evangelikální“? Odpověď na tuto otázku vám dá (dnes už bývalý) předseda GK Folkenberg. „Považuji se za pravého (skutečného) evangelikálního Adventistu, a doufám, že vy taktéž.“ Tato slova napsal předseda GK Folkenberg v Adventist Review, v dubnu 1997. Význačný evangelikální mluvčí, Bill Thompson, prohlásil na Internetu, že Adventisté s.d. pravděpodobně nebudou věřit sobě ani Canrightovi, pokud jde o skutečnost, že většina Adventistů s.d. jsou legalisté (zákoníci), ale snad uvěří svému předsedovi GK. Pak se odvolal na výše uvedený článek, ve kterém se tvrdí, že zde budou miliony zákonických ASD. Je smutné, když nahráváme (doslovně poskytujeme munici) evangelikálům, kteří útočí na vzácné biblické pravdy! Doufejme, že předseda GK je evangelikálním adventistou pouze sám! My jsme Adventisté sedmého dne! My nejsme reformovaní Adventisté! Nejsme historičtí Adventisté! My nejsme konzervativní Adventisté! Nejsme ani liberální Adventisté! A většina jistě není evangelikálními Adventisty! My jsme ADENTISTÉ SEDMÉHO DNE! Toto jméno nám bylo dáno našim Pánem, Pánem církve! Služebnice Páně o této skutečnosti napsala: „Bylo mi ukázáno, jakým způsobem dostali ostatky lidu Božího své jméno. Viděla jsem dvě skupiny lidí. První skupina obsahovala velké církve tak zvaných křesťanů. Tito šlapali po zákoně

9

Božím a skláněli se před papežskými ustanoveními. Světili první den týdne jako sobotu Hospodinovu. Druhá skupina zachovávala čtvrté přikázání. Zvláštním a charakteristickým znamením jejich víry bylo svěcení sedmého dne a očekávání příchodu našeho Pána s nebe.“ Je zde veden spor o požadavky Boží a nařízení šelmy. První den, jakožto nařízení papežské, přímo odporující čtvrtému přikázání, musí se stát zkušebním kamenem v ruce dvourohé šelmy. A potom dává Bůh hroznou výstrahu těm, kteří se klanějí šelmě a obrazu jejímu. Mají pít víno hněvu Božího, které je nalito nesmíšeně do kalichu jeho. „Žádný jiný název nebyl pro nás tak vhodným jako tento, který se plně shoduje s naším vyznáním a označuje nás za lid zvláštní. Název Adventista sedmého dne je vážnou a stálou výčitkou protestantskému světu...“ 1T 223 Folkenberg v témže článku prohlásil: „Přeji si, aby každý člen církve byl evangelikálním adventistou, neboť význam slova „adventista“ by měl být chápán jako „evangelikální“. Toto porovnání není ovšem pravdivé! Ve jménu Adventista sedmého dne je obsažen význam „evangelijní“ ale ne „evangelikální“. Podívejme se tedy, kdo jsou tito evangelikálové, ke kterým se hlásil předseda GK a mezi kterými chtěl vidět každého z nás. Je to skupina protestantských církví, klonících se k ekumenismu. Zachovávají neděli, věří v tajné vychvácení s tisícletým kralováním Krista na zemi. Většina křtí malé děti, věří v nesmrtelnost duše a věčné pekelné utrpení. Praktikuje charismatické prvky bohoslužby. Nemají poznání o svatyni a vyšetřujícím soudu. Učí, že přikázání byla přibita na kříži...

10

DÍL DRUHÝ

OMEGA „Jistota našeho spasení spočívá na Boží milosti skrze víru“ (nyní však následují velice překvapující slova:) „ne na našem chování, nebo na růstu našeho charakteru.“ Called in Christ, str. 22 Uvedený výrok je z knihy předsedy GK Folkenberga (dnes už bývalého). To je však poselství Nové teologie, se kterou shodně píše a mluví. Asi před 55 roky, když jsem byl pověřen kazatelskou službou, bylo mi zdůrazněno, že mám být na zdech siónských strážných, co jsem se i celá léta důkladně snažil. Vždy se někdo vyskytl, kdo se při zmínce o pobloudění vyjádřil: „To je kriticismus“. Chci však zdůraznit, že doposud jsem strážným na zdech Siona, poukazujícím na nesprávnosti, a vyzývajícím náš lid k  ostražitosti, neboť některé současné knihy a články způsobí v  pravé církvi Boži odpadnutí!

lit žít v hříchu, s ujištěním věčného života. Takovéto učení je v  rozporu s  Písmem a Duchem proroctví! „Nejmilejší...musil jsem psáti, vás napomínaje, abyste statečně bojovali o víru, kteráž jest jednou dána svatým.“ Juda 3 Jelikož víru svěřenou svatým, skrze Ducha Svatého, máme zápasit, uvažujme o radě, kterou nalézáme ve Svědectvích pro církev (5T 540): „Jen málokteří poznají, jak je to důležité bez ustání zápasit o vítězství. Jejich horlivost polevuje a následek toho je, že se stávají sobeckými a povolují v  kázni. Duchovní bdělost pokládá se za vedlejší. Našemu usilování v křesťanském životě schází potřebná vážnost.

Když se na tím zamyslíte, pochopíte, proč jsem tak bil na poplach, když jsem četl Folkenbergova urážlivá překroucení evangelia, která pronesl v závěru své modlitby na stanovém setkání 1991 v Hope, Britská Kolumbie, Kanada. Cituji: „Pane, díky za Tvoje ujištění, díky za Tvé zaslíbení, že když se dovolávám Tvého jména a hledím na Kristův kříž, mé jméno je zapsáno v  knize života.“ (A nyní pozorujte velice pečlivě tato slova:) „To nemá žádnou souvislost s tím, jak jsem dobrý, jak žiji, nebo s něčím jiným.“

Strašně se povede těm, kteří se domnívají, že stojí pevně, protože mají pravdu, ale ve skutečnosti ji nemají ve smyslu Ježíšově. Jediný okamžik, nebýt na stráži, může duši zvrhnout do nezvratné záhuby. Jeden hřích vede k druhému, a druhý připravuje cestu k třetímu, a tak to pokračuje dále. Jako věrní poslové Boží musíme vytrvale s Bohem zápasit, aby nás zachoval svou mocí. Když se odchýlíme co jen o šířku prstu od své povinnosti, ocitáme se v nebezpečí, že budeme pokračovat na stezce hříchu, která končí v  záhubě. Pro každého z nás je naděje, ale jen na jedné cestě, abychom se připoutali ke Kristu a abychom napjali všechny síly, abychom dosáhli Jeho charakteru.

Tato odpadlická nová teologie objímá „nějakého krista“, který má uchránit od trestu za hřích a současně má nám dovo-

Náboženství, které klade hřích na lehkou váhu a které staví na lásce Boží k  hříšníkovi, nehledíc na chování hříš-

11

níkovo, posiluje ho v  domnění, že Bůh ho přijme, i když se přiznáva k přítomné pravdě. Vzdalují život od pravdy, a proto pravda nemůže srdce usvědčit a přeměnit.“ Nepochybuji, že jsme vstoupili do odpadnutí Omega. Ve Vybraných poselstvích se dovídáme od služebnice Páně, že Omega bude mít překvapující charakter: „Nenechte se klamat, mnozí odpadnou od víry a budou následovat svody a démonská učení. Nyní stojíme před Alfou tohoto nebezpečí. Omega bude mnohem hroznější!!“ 1SM 197 Odpadnutí Omega bude současně nebezpečnou vzpourou proti Božímu evangeliu i Duchu proroctví. „Satan neustále vnucuje nepravé, aby odvedl od pravdy. Posledním podvodem satana bude zničit všechen vliv Svědectví Ducha Božího. ´Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid´ (Př 29,18). Satan bude pracovat důmyslně, různými způsoby a skrze různé nástroje, aby zviklal víru ostatků Božího lidu v  pravé Svědectví.“ 1SM 48 Na téže straně se pak dále praví: „Bude roznícena nenávist proti Svědectvím a ta je satanská. Satanovým dílem bude zviklat víru sborů v ně z tohoto důvodu: Satan nemůže mít tak volnou cestu když přináší své podvody a spoutává duše svými klamy, jestliže je věnována pozornost výstrahám, napomínáním a radám Ducha Božího.“ Nezapomeňte, že tato tzv. Nová teologie není nic jiného, než stará satanská teologie, neboť satan se vždy pokoušel znevážit Boží Zákon. V apoštolské době byla skupina Mikulášenců, která učila, že Boží Zákon nelze zachovat, a proto člověk bude spasen v  hříchu. EGW o této záležitosti hodně napsala. „Nyní je velice rozšířené učení, že Kristovo evangelium učinilo Boží Zákon neplatným a

12

prý „vírou“ jsme osvobozeni od jeho plnění (doslovně: být činiteli Slova). To je však učení Mikulášenců, které Kristus nemilosrdně odsoudil. Církvi Efezské praví: ´Ale toto máš, že nenávidíš skutků Mikulášenců, kterých i já nenávidím´. Ti, kdož přinášejí toto učení v  současnosti, mnoho mluví o víře a spravedlnosti v Kristu. Pravdu však překrucují a používají ji ke zlému. Prohlašují, že nám stačí pouze v Krista věřit a že víra stačí na vše; že Kristova spravedlnost má být pro hříšníka doporučením; že tato přičtena spravedlnost naplňuje Zákon za nás, takže nejsme povinni jej zachovávat. Tato skupina prohlašuje, že Kristus přišel spasit hříšníky a že je spasil. ´Jsem spasen´ – opakuji dokola. Mohou být spaseni, když Zákon Jehovy přestupují? Ne, neboť roucho Kristovy spravedlnosti není šatem k  zakrytí hříchu.“ (Signs of the Times, Vol 3, p.363) Písmo praví, že „Zákon skrze víru nevyprazdňujeme, ale jej upevňujeme“ (Ř 3,31) A dále ap. Pavel praví: „Nepanujž tedy hřích ve vašem smrtelném těle, abyste povolovali žádostem jeho. Nebo hřích nebude panovati nad vámi; nejste zajisté pod zákonem, ale pod milostí. Vysvobozeni pak jsouce od hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti.“ Ř 6,12.14.18. Nyní se podíváme na velice znepokojující výrok, který odhaluje, že satanské učení bude hlásáno z  adventistických kazatelen. Ve Svědectví pro kazatele čteme: „mnozí budou stát za našimi kazatelnami s  pochodní falešného proroctví ve svých rukou, zapálenou pekelnou pochodní satanovou.“ Tm 409.410 Tato Nová teologie, o které jsem přesvědčen, že je označena jako odpadnutí Omega, inkasuje hroznou daň v  mnoha naších sbořích. Rozhlíželi jste se v sobotní škole v  poslední době? V  mnoha sbořích je přítomná sotva polovina členů. Když zalistujete v  sborové knize, alarmujícím

zjištěním je, že tisíce a tisíce těch, kterých jména jsou doposud tam uvedena, vůbec ji nenavštěvují! Podívejte se na stupeň rozvodovosti mezi ASD a zjistíte, že je to téměř 50%, podobně jako v  babylonských církvích. V současnosti kazatel není v stavu zvládnou situaci, neboť mnozí sboroví činovníci nechtějí s  ním spolupracovat, jelikož sami jsou v něčem „namočeni“. Nejvíce znepokojující je ta skutečnost, že přes 70% mladých opouští církev. A proč ne? Naše koleje a university byly zasaženy mnohým pochybným učením, třeba co se týče stvořitelského týdne. Boží normy byly odstraněny, takže není snadné rozpoznat podle oblečení a šperků, rozdíl mezi církví ostatků a Babylonem! Tyto důsledky nové teologie jsou viditelné každému, kdo má oči. A já nejsem v tomto směru sám. Když toto právě píši, obdržel jsem dopis, aniž jsem, o nějž žádal, od jednoho našeho věrného bratra, kazatele, kterým mne povzbudil. Nikdy jsem se s tímto kazatelem nesetkal, jsem však Pánu vděčný, že je taktéž vůči Nové teologii ostražitý. Sledujte, co napsal: Milý bratře Nelsone, občas mi někdo nabídnul některý ze Tvých pásků aneb jsem četl některý Tvůj článek v  nezávislém časopisu. Chci Tě povzbudit, abys pokračoval v  dobrém díle varování našeho lidu o tom, co přichází, a co se v  naší milované církvi děje. Byl jsem taktéž mnohé roky kazatelem a jsem zděšený z toho, co se dnes šíří a zdá se téměř nemožné zastavit ten valící se proud. Kdo mluví otevřeně, je označen za původce problémů a zjistí, že je vyloučen. Liberálové ovládají téměř celou naši církev. Měřítka byly pohozeny podle cesty a zachovávání soboty téměř neexistuje. Usuzuji, že vydáváš nějaký časopis, případně pásky. Prosím, počítej se mnou a sděl mi, co budu dlužný. Díky. Tvůj bratr v pravé víře, kazatel ...... Tak vidíte. A to je pouze jeden dopis,

který mi zaslal jeden z kazatelů. Z něho je patrné, že jeho autor vidí co se děje. Mělo by to být důvodem pro odklad Kristova příchodu? V knize Evangelizace čteme: „Boží vůli nebylo, aby Kristův příchod byl tak dlouho odkládán. Bůh neučil, aby Jeho lid, Izrael, putoval 40 let pouští. Zaslíbil, že je rychle povede do Kanánu a usadí je tam jako svatý, zdravý a šťastný lid. Ovšem ti, kterým to bylo jako prvým zvěstováno, nevešli pro nevěru. Jejich srdce byla naplněná reptáním, vzpourou a nenávistí. Z toho důvodu Bůh nemohl svoji smlouvu s nimi naplnit. Za 40 let byli nevěřící, reptající a vzpurní z Kanánu vyloučeni. Tytéž hříchy zabránily vstoupit současnému Izraeli do Nebeského Kanánu. V žádném případě není chyba v Božích zaslíbeních. Je to nevěra, světáctví, neposvěcení a spory mezi vyznávajícím lidem Páně, co nás zdržuje na tomto světě hříchu a smutku už tak mnoho let. Snad tu budeme muset zůstat pro naši neposlušnost mnohé roky, jako Izrael; ale kvůli Kristu, Jeho lid by neměl přidávat hřích ke hříchu a obviňovat Boha z následků vlastní neposlušnosti.“ Ev 696 Je jisté, že odpadnutí Omega začalo uprostřed padesátých let, když někteří naši vedoucí vztáhli své ruce přes propast a podali si je s  evangelíky. Tímto aktem byl vytvořen kompromis, týkající se Kristovy přirozenosti a smíření, jak se dohodli s  D.G.Barnhausem a Waltrem Martinem. V  tom můžeme vidět stržení pilířů naší víry, které jako posvátné byly hlídány od našeho vzniku, neboť byly srdcem drahocenného poselství, zprostředkovaného E.G. Whiteovou. Jaká to tragedie! Výsledkem toho je, že Trojandělské poselství již odvážně nezvěstujeme, jak bychom měli, v mocí Ducha Svatého, který by byl dílo už dávno skončil. V  r. 1977 Robert Pierson, předseda GK vyložil rozšíření odpadnutí Omega

13

v deseti bodech, které převzal z myšlenek v  Selected Messages I., 204.205. Pozorujte, co objevil, že bude do naší církve pronikat: 1. Základní pravdy, které dal Bůh ve své moudrosti ostatkům církve, budou zavrženy. 2. Pravdy nebeského původu budou zneváženy. 3. Naše náboženství bude změněno. 4. Sobota bude znevažována a podobně i Bůh, který ji ustanovil. 5. Bude způsobena domněnka, že mezi ASD se má uskutečnit velká reformace, která by měla záležet ve vzdání se zásad (učení), které jsou pilíři naši víry. 6. Bude zaveden systém rozumové filozofie. 7. Bude oslabeno hlásání Druhého adventu učením, že budoucí události, které jsou právě před námi, nejsou až tak důležité, abychom jim věnovali zvláštní pozornost. 8. Budou napsány knihy nového hnutí. 9. Bude založena nová organizace. 10. Před tímto nový hnutím nic neobstojí! Na tuto situaci nalézáme odezvu v knize od EGW: „Bůh zaslíbil, že tam kde pastýři nebudou věrní, postará se o stádo sám.“ 5T 80 A dále čteme: „Budou vát větry různých učení. Ti, kteří se nejvíce klaněli tzv. vědě, ztratí své vůdcovské postavení...Ti, kteří prokázali svoji nevěru, nebudou pověřeni péči o stádo...Oni jsou soběstační, na Bohu nezávislí a On je nemůže použít. Pán má věrné služebníky, kteří budou zjeveni v zkušební době tříbení.“ (tamtéž) Nemusíme se však obávat, všechno není bezcenné. Boží pravda zvítězí! Elder Ron Spear v „Appel to the General Conferen-

14

ces President“ str. 34 (Výzva k předsedovi GK) správně poukázal na shodnost Kristovy doby s dobou těsně před Jeho příchodem. Ukazuje na shodu mezi helénismem a humanismem: „Helénismus a humanismus zvítězil nad církví v  Kristových dnech. Helénismus působil ve všech církevních odvětvích. Pronikl do židovského vzdělávacího systému, byl vyučován ve školách. Saduceové byli helénistickou skupinou uvnitř církve, takže do značné míry helénistická (řecká) filosofie byla zodpovědná za Kristovo ukřižování, druhé to Mocnosti Božské. Humanistický, světský vzdělávací systém se vplížil do vzdělávacího systému adventistické církve, proto v současnosti musí být označen za viníka toho, co se děje v odpadnutí Omega. Humanismus a helénismus jsou stejnou filosofií. Tato filosofie vede k jakémusi „bootstrap“ náboženství (můžeš dělat, co chceš, k  čemu se rozhodneš), které podceňuje Boží moc k  zachování nás před hříchem a prohlašuje, že Boží Zákon nejsme schopni zachovat. Ve velké zkoušce, která se brzo dostaví, humanismus bude do značné míry zodpovědný za zavržení třetí Božské Mocnosti – Ducha Svatého, když dveře pro nepřipravené ASD jsou uzavřeny.“ Tuto situaci bych chtěl zdůraznit výrokem ze Svědectví pro církev: „Mnozí se pokusí pláštěm zastřít vzmáhající se zlo a omlouvat všude vládnoucí bezbožnost. Naproti tomu ti, kteří horlí pro Boží čest a mají lásku k lidem, neustávají, ne snad aby z toho měli nějaký prospěch... Poznáme, že církev – svatyně Páně - , bude první, která pocítí hněv Boží. Starší lidé, kterým Bůh udělil veliké světlo, a měli by být strážci duchovních zájmu lidu, zklamali kladenou v  ně důvěru. Zastávali náhled, že nepotřebujeme vyhlížet divy a nápadné projevy Boží jako za dřívějších dnů. Časy se změnily. Tato slova je posilují v jejich nevěře a říkají: Pán nebude konat

ani dobré ani zlé. On je příliš milosrdný, než aby navštívil svůj lid soudem. Tak ´pokoj a bezpečnost´stane se heslem oněch lidí, kteří nechtějí, aby hlas jejich zazněl jako trouba, aby ukázali lidu Božímu jeho přestoupení a domu Jákobovu jeho hříchy. Tito němí psi, kteří nechtěli štěkat, pocítí spravedlivou odplatu uraženého Boha. Muži, panny a malé děti všichni zahynou!“ 5T 210.211 Podle Ez 9.kapitoly, pouze ti, kterým anděl může vtisknout Boží pečeť, jsou těmi, kdož vzdychají a naříkají nad ohavnostmi v církvi. Jsou taktéž těmi, kteří se osobně snaží o dokonalý charakter. Díky Pánu, že dokonalost charakteru je nejen možná ale i dosažitelná. Bůh nikdy nežádal nemožné. „Buďte proto dokonalí“ – čteme u Matouše 5,48 – „jakož i váš Otec, který je v  nebesích, dokonalý jest“, neboť je napsáno: „Svatí buďte, neboť já svatý jsem“ (1Pt 1,16). „Protož raději, bratři, snažte se, povolání a vyvolené své upevňovat, neboť to činíce, nepadnete nikdy“ (2Pt 1,10). A opět čteme: „Kdo zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem a sedím s Otcem svým na trůnu jeho“ (Zj 3,21) „I my můžeme zvítězit. Ano, můžeme dokonale zvítězit. Ježíš zemřel, aby nám otevřel cestu záchrany a to tak, že můžeme přemoci každou zlou vlastnost, každý hřích, každé pokušení a nakonec zasednou s Ním.“ 1T 144 „Svou dokonalou poslušností umožnil každému zachovávat Boží přikázání. Odevzdáme-li se Kristu, naše srdce se spojí s  Jeho srdcem,naše vůle splyne s  Jeho vůli, naše mysl se sjednotí s Jeho myslí a naše myšlenky se Mu podřídí, žijeme Jeho životem. Tím si vlastně oblékneme roucho Kristovy spravedlnosti.“COL 312 (Krist. podob. 185) Anchor 7/98

DUHA KOLEM TRŮNU „A hned jsem byl u vytržení ducha, a aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu Jeden seděl. A Ten, kterýž seděl, podoben byl obličejem kameni jaspidu a sardiovi; a vůkol toho trůnu byla duha, na pohledění podobna smaragdu. Zj 4,2.3. V  duze kolem trůnu je obsaženo věčné svědectví, že „Tak miloval Bůh svět...“ Jako je na oblaku duha vytvořena spojením slunečního světla s deštěm, tak duha obepínající trůn představuje spojení milosrdenství se spravedlností. Není to jen spravedlnost, která má být prováděna, neboť tím by byla zatemněna sláva duhy zaslíbení kolem trůnu; lidé by mohli vidět pouze trest zákona. Kde není spravedlnost – žádný trest – tam nemůže být stálost Boží vlády. Pouze spojení spravedlnosti s milosrdenstvím vytváří dokonalé spasení. „Milosrdenství nás zve ke vstupu branami Města Božího a spravedlnost je uspokojena, aby poskytla každé poslušné duši plná práva stát se členem královské rodiny, dítkem nebeského Krále. Když náš charakter bude vykazovat vady, nemůžeme vstoupit branami, které milost otevřela poslušným, neboť spravedlnost stojí u vchodu a od každého, kdo chce vidět Boha, vyžaduje posvěcení. Kdyby spravedlnost zanikla a kdyby bylo možné, aby Boží milosrdenství otevřelo brány bezcharakterním lidem, nastaly by v nebesích mnohem horší okolnosti (podmínky) k  nespokojenosti a vzpoury, než před vypovězením Satana. Mír, štěstí a soulad nebe byly by porušeny. Výměna země za nebe nezmění lidský charakter; štěstí vykoupených v  nebesích je výsledkem změny charakteru v tomto životě podle Kristova obrazu. Svatí v  nebi byli svatými už předtím na zemi...“ RH 13.12.1892

15

Satan neustále pracuje Satan neustále pracuje, ale jen málokdo má představu o jeho horlivosti a potměšilosti. Boží lid musí být připraven odolat úskočnému nepříteli. Takového odporu se satan bojí. On zná lépe než my hranice své moci a ví, jak snadno může být přemožen, jestliže se proti němu postavíme a vzdorujeme mu. Ten nejslabší věřící je pomocí Boží síly pro satana a jeho andělské vojsko víc, než vyrovnaný bojovník, a kdyby došlo ke zkoušce, mohl by převahu své moci dokázat. Proto je satanův krok 5T 294 nehlučný, jeho pohyby jsou nenápadné a jeho útoky maskované. On se neodváží ukázat otevřeně, aby neprobudil dřímající síly křesťanů, aby se neutíkali v modlitbě k Bohu. Nepřítel se připravuje na své poslední tažení proti církvi. Tak se dokáže zamaskovat, že málokdo věří v jeho existenci a ještě méně se jich dá se přesvědčit o jeho úžasné činnosti a moci. Z velké části zapomněli na jeho minulost a při jeho nových výpadech nepoznávají jej, starého hada, jako svého nepřítele, nýbrž vidí v něm přítele, který jim chce prokázat dobro. Zatímco se chlubí svou nezávislostí, pod jeho zaslepujícím a okouzlujícím vlivem povolují nejhorším pudům lidského srdce a ještě si myslí, že Bůh je vede. Kdyby se však mohly otevřít jejich oči, aby poznali svého vůdce! Viděli by pak, že slouží ne Bohu, nýbrž nepříteli vší spravedlnosti. Pochopili by, že jejich domnělá nezávislost je jedněmi z nejtěžších pout, jaké může satan položit jejich nevyrovnaným myslím. Člověk je satanovým zajatcem a od přírody je nakloněn poslouchat jeho rady a rozkazy. Nemá v sobě žádnou sílu, aby účinně odporoval zlu. Jen když Kristus skrze živou víru v něm přebývá, ovlivňuje jeho přání a sílou shůry ho vyzbrojuje, může se člověk odvážit protivit se takovému hroznému nepříteli. Každý jiný obranný prostředek je úplně marný. Avšak skrze Krista mohou být satanově moci určeny hranice. To je významná pravda, kterou by měli pochopit všichni. Satan je nepřetržitě činný a chodí sem a tam po zemi, hledá, koho by pohltil. Ale vážná modlitba víry zmaří jeho nejsilnější úsilí. Proto vezměte „štít víry“, bratří a sestry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. Ef 6,16. Lstivým způsobem a neviditelnými cestami se satan snaží posílit svůj vliv, staví do cesty lidu Božího překážky, aby se lidé nevysvobodili z jeho moci a neshromáždili se pod Kristovou korouhví. Podvodem se snaží vylákat duše ze společenství s Kristem a kdo není zakotven v pravdě, jistě upadne do jeho osidel. Koho nemůže svést ke hříchu, toho pronásleduje, tak jako Židé pronásledovali kdysi Krista. T 296