www.inkajakimova.cz
NOVÁ CESTA – NOVÝ ŽIVOT
Stalo se to loni v létě, tedy v červenci 2013. Byla jsem na nemocenské. Měla jsem boreliózu z klíštěte. Všechno mě bolelo, byla jsem vyčerpaná, unavená, bez energie. Byla jsem tehdy ještě zaměstnanec v jedné IT firmě, testovala jsem nové programy, psala jsem k nim manuály a dělala uživatelskou podporu pro koncové uživatele. Také jsem jezdila jako lektor po celé ČR, když bylo třeba nové uživatele proškolit. Tuhle práci jsem měla ráda. Byla to má profese a v oblasti IT podpory a školení jsem se pohybovala už od r. 1998. Také jsem měla ráda všechny své kolegy a šéfy. Člověk by řekl, ideální stav. Plat byl taky dobrý. V podstatě žádná negativa. Tak proč by mě to mělo táhnout jinam, že jo. Jenže, s tím jak se probouzelo moje Já, na cestě k sobě, domů, si moje duše začínala rozpomínat, kdo jsem. Rozum ale nechtěl tuhle novou cestu akceptovat ze strachu, že přijdu o všechny své dosud nabyté jistoty a profesní satisfakci. V tomto případě nastupuje nemoc. Nemoc jako cesta. Ještě před tím, než ke mně přišla borelióza, na jaře 2013, mě začalo bolet celé tělo, a hlavně ruce, lokty, ramena, zápěstí. Někdy jsem měla stavy, kdy už jsem u počítače nemohla vydržet. Nehybně sedět s myší v ruce, klikat a zírat do monitoru, tahle banální aktivita se pro mě stávala něčím nepřekonatelným. Moje pracovní výkonnost šla rapidně dolů a já jsem si vůbec neuvědomovala, co se děje. Ale moje Já vědělo, co dělat. Když jsem tento svůj stav ignorovala, povolalo další level – boreliózu. A tam už nešlo moc vzdorovat, marné byly snahy rozumu, že MUSÍM přece pracovat, protože nemám peníze a jak se uživím… Nu což, nebylo zbytí, šla jsem na nemocenskou. Samozřejmě, že finančně to byl naprostý propadák, fakt, těžké dva měsíce. Nicméně, ponořila jsem se do sebe a zeptala se nemoci, proč ke mně přišla. Důvod byl jasný – změna životní cesty – žít svůj potenciál. Když jsem tohle všechno přechroustala, vůbec jsem nevěděla, co si s tou informací mám počít. Tak co mám tedy dělat?? Co je MOJE cesta?? Jak to poznám, že jsem „správně“?? Poprosila jsem své průvodce v meditaci, ať mě nasměrují. Jasně mi řekli – tvoje cesta je léčba dotekem, masáže, uzdravování a nasměrování lidí zpět domů, k sobě. Hm. Trošku troufalé, pomyslela jsem si. Já??? A takové poslání?? Bylo mi jasné, že celá moje dosavadní kariéra je fuč a začínám od nuly. Dobrá tedy. Přijala jsem myšlenku, že by se něco takového se mnou mohlo dít. Byla jsem nadšená z toho, že konečně znám svou cestu. Moje vnímání sebe sama se začalo prohlubovat. Dokonce i borelióza odešla. Tady musím podotknout, že ačkoliv jsem dostala čtyři balení antibiotik, léčila jsem se jinak, po svém. Pomocí MMS2. A pomáhalo to. Ale to 2
www.inkajakimova.cz
NOVÁ CESTA – NOVÝ ŽIVOT
konečné doléčení přišlo s uvědoměním si své nové cesty. Poprosila jsem své průvodce, aby mi pomohli. To, co jsem pak v meditaci prožila, bylo prostě jedinečné! Ležela jsem, a viděla jsem, jak do mě padají malilinkaté modré spirálky. Byly jich tisíce, úplně pršely na mé tělo. Pak se ty spirálky jakoby napojovaly na moje DNA, jakoby nahradily nějaký malý kousek nějakého kódu. Fascinovaně jsem svým vnitřním zrakem pozorovala tento proces. A pak se dělo ještě něco. Viděla jsem před sebou něco jako obrazovku monitoru, ale byl to můj mozek. Jestli jste někdo někdy dělali „uklid“ harddisku na PC, určitě si vybavujete ten proces, kdy se jednotlivé clustry, které na monitoru vypadají jako malé obdélníčky, rovnají za sebe, ty poškozené se mažou, mažou se také volné mezery mezi nimi. Výsledkem pak je, že disk je uklizený, co tam nepatří, je pryč, a zvětší se paměťová kapacita a rychlost procesů. No, tak tyhle dvě věci v mém těle proběhly zároveň. Bylo to velmi rychlé a intenzivní. Když jsem se zase probrala, nemoc byla pryč, nebolelo mě nic a mozek fungoval, jak dosud nikdy. Bylo mi jasné, že tohle se neděje jen tak. Že „oni“ to myslí fakt vážně. Ale jak to udělat v praxi, to jsem netušila. Jak mám dát výpověď?? A co řeknu? Jak si to obhájím? Tohle jako důvod přece nemůžu nikomu říct, zavřeli by mně do blázince. Jenže jsem cítila, že v práci už dlouho nevydržím a něco se musí stát. A ono se taky stalo. Na podzim jsem dostala další nemoc – ještě horší level. Revmatoidní artritidu. Tak to byla úplná hrůza, protože mě fakt bolel každý pohyb. Ruce mě bolely tak, že jsem nebyla schopná si ani otevřít mlíko do kafe. Nic. Všechno mi padalo z rukou, neudržela jsem pořádně ani hrnek. Bože, co se to zase děje, co mám dělat?? Ptala jsem se sama sebe. Bylo mi jasné, že do práce se už vrátit nemůžu, že pokud budu ignorovat svoji cestu, přijdou ještě horší nemoci. A šlo opravdu do tuhého. Vyfasovala jsem biologickou léčbu. Tady jsem už neměla odvahu na alternativní metody. Takže léčení, klid, a pak rehabilitace a znovunapojení. Tak dlouho moje ego a rozum vzdoroval, prostě, není to tak jednoduché se na všechno, co dosud člověk profesně budoval, vykašlat. Není jednoduché dát v práci výpověď, navíc, když pro mé okolí nebyl zjevně žádný důvod. Ale přišel určitý moment, v únoru 2014, okamžik prozření. Nevím přesně, jak se to stalo, ale najednou mi bylo jasné, že teď, nebo nikdy. Že další šanci už nedostanu. Že není čas ztrácet čas. Je to jako blesk, z čistého nebe. A vy najednou vidíte tu „pravdu“ o sobě. Úplně vás to změní. Navždy. Vy cítíte, že nastal čas. A není cesty zpět. Jako na zavolanou mi přišel do života krásný projekt 3
www.inkajakimova.cz
NOVÁ CESTA – NOVÝ ŽIVOT
– Filipíny – Helping Hands for Guimaras, a také filipínské bylinky, zdravá výživa, život tam, s nimi, na panenském ostrově v čisté přírodě …. Moje kamarádka mě tím úplně nadchla a mělo to pro mě téměř katapultující účinky. Byla jsem připravená vzdát se tady všeho a jít tam, na Guimaras. Najednou mi moje budoucnost byla úplně jasná. V práci jsem dala výpověď ze zdravotních důvodů, což byla pravda. Tato energie nového začátku mi pomohla odpoutat se od starého. Moje kroky se pak sice ubíraly jiným směrem, ale jako impuls ke změně a k odvaze udělat ten první krok to stačilo. Moje nové prožitky z léta mě natolik ovlivnily, že celý ten půlrok předtím, než jsem se konečně rozhoupala udělat ve svém životě zásadní změnu, jsem se intenzivně věnovala ezoterice. To, co se mi dělo, mě fascinovalo. Dveře do jiných světů, které se mi otevíraly, mi nabízely opravdu nevšední zážitky. To, co jsem zažila v meditacích, popisuji jinde. To by bylo na dlouho. V tomto příběhu jen shrnu konečný důsledek. To, jak mě moje nové schopnosti a vědomosti uchvátily a doslova pohltily, mělo neblahý dopad na moji finanční situaci a život tady na Zemi. Prostě – já jsem si tak vyfičela někam do Vesmíru, že jsem se přestala ukotvovat v realitě tady a teď. Pracovala jsem mentálně i energeticky kdo ví kde, kdo ví s kým, a kdo ví s jakými energiemi. Tak silné to byly entity. V podstatě už jsem měla někdy problém rozlišovat, co je realita a co ne. Bylo to moc silné. A myslím, že něčím podobným si prošel každý ezoterik, který nabyl od Vesmíru jisté schopnosti. Každý se tím zpočátku nechá unést, hladí si své ego, čeho všeho je schopen a čím převyšuje ostatní. Je to takový zvláštní stav bytí. Měla jsem naivní představy, že když dělám to, co mě baví, tak peníze přijdou tak nějak samy, jako dar z Vesmíru. Krmila jsme se podobnými esoterickými sračkami, jako jsou zákon přitažlivosti ve filmu Tajemství a podobnými smyčkami, které nefungují jen tak, samy o sobě. Celá tato moje esoterická intenzivní anabáze skončila tím, že jsem na celé ezotero zanevřela. Říkala jsem si – duchovno, na hovno. Přestala jsem se zaobírat tím, co který jev znamená, zavřela jsem oči a uši před vším, co ke mně chodilo shůry. Přišlo mi to celé jako jedna velká chiméra, jako nesmyslný blud. Toto poznání ale mělo velký vliv na můj budoucí rozvoj. Později se pak ze mě stal pragmatický esoterik. Ale vrátím se k pokračování své nové cesty. Blížil se duben 2014, poslední den v zaměstnání. Měla jsem trochu strach, že ze mě to únorové nadšení mezitím 4
www.inkajakimova.cz
NOVÁ CESTA – NOVÝ ŽIVOT
opadne a já budu litovat toho, že jsem se rozhodla odejít. Ale nestalo se. Ta proměna ve vnímání byla tak silná, že už mě nezastavilo nic. Projekt Filipíny sice trochu změnil své priority a podobu, ale s kamarádem jsme už rozjížděli podnikání. Nové podnikání, v nové energii. No, a asi se ptáte, kde zůstaly ty masáže a léčení :o) Život je plný překvapení. V domě, kde sídlí firma, ze které jsem v dubnu odešla, byl v přízemí volný prostor pro podnikání. Ono to tam bylo volné asi dva roky, denně jsem kolem těch kanceláří chodila do práce, aniž bych tušila, že jednou zde budu provozovat své podnikání já. Tehdy v dubnu jsem z práce odcházela s tím, že mi kolegové budou chybět. Fakt mi tam bylo s nimi moc fajn. No, a neuplynulo ani pár měsíců a byla jsem zpět. Myslím tím zpět v budově. Samozřejmě nechápali, co tam dělám, a proč nejsem na Filipínách. No, asi to tam na mě čekalo. Byl to celkem velký prostor na to, co jsme chtěli dělat – fotoateliér, webstudio a grafiku. Jedna místnost nám tam zbyla nevyužitá. Myslela jsem, že to využijeme pro projekt Filipíny. Ale tudy cesta nevedla. Tak jsem přemýšlela, co s volným prostorem, jak ho využít tak, aby to generovalo nějaký zisk. No jasně, masáže přece! No, a bylo to. Úplně jsem na svou cestu masáže a léčení zapomněla, protože jsem na nějaký čas zavrhla vše, co pocházelo z mé ezoterické anabáze. Naštěstí už mě Vesmír ušetřil drastických zkoušek, protože to nejdůležitější rozhodnutí už jsem měla za sebou a tohle bylo jen součástí cesty a mého vývoje. Pak už to šlo rychle. Našla jsem si na internetu Masérský kurz, abych si mohla zřídit živnost i na tuto činnost. Základy kraniosakrální terapie už jsem měla za sebou a vzpomněla jsem si, jak mě to tenkrát nadchlo, jak ruce samy věděly, co a jak. Vím, že je to moje. Tohle mi jde samo. Jak jsem na to jen mohla zapomenout? Jak se nám naše podnikání pomalu rozjíždělo, zjišťovala jsem, že ezoterika má v mém životě své místo, ale v jiné podobě. Už ze mě není ulítlý andělíčkář, který každému znamení přisuzuje nějaký význam. Ne, věci se prostě dějí ve vzájemné synchronicitě. Pochopila jsem, že když všechny své dary využiju správným způsobem, posune mě to obrovskými skoky vpřed. Momentálně je ze mě cosi jako pragmatický ezoterik. Nelítám. Nehoním si své ego, že jsem něco víc, než ostatní. V pokoře užívám svých darů ku prospěchu všem, s láskou a úctou. 5
www.inkajakimova.cz
NOVÁ CESTA – NOVÝ ŽIVOT
Teď už vím, že jdu správným směrem. Ať se děje, co se děje, vím, že se na svou intuici můžu spolehnout. Nikdy nezklamala. A také poslouchám své vyšší já. Protože ono ví. Plynu v proudu a je mi krásně. Vím, že brzy splatím i své finanční dluhy z minula. Mám velkou radost z tvoření a každý den si užívám ten pocit, že buduju něco, co má smysl, co mě naplňuje. Jsem vědomě šťastná bytost :o)
Pokud také procházíte podobným transformačním obdobím, a cítíte, že bych Vám mohla být něčím ku prospěchu, napište mi. Někdy stačí pouhá věta, slovo, pocit a vy zažijete obrovské prozření a AHA moment, na který v životě nikdy nezapomenete. S úctou a láskou Vaše Inka Aproxima
6
