Srovnání norského a českého systému vzdělávání vypracované v rámci projektu FM EHP/Norska „Spolupráce při rozvoji učňovského školství“
Zpracovala: Mgr. Lenka Bílková 30. 6. 2010, Praha
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštějnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu
1
Obsah 1. Situace středního odborného školství v Evropě..................................................................... 3 2. Představení partnerské země projektu- Norsko .................................................................... 4 3. Jak funguje norský vzdělávací systém? .................................................................................. 6 3.1. Obecné představení norského školství............................................................................ 6 3.2. Systém středního odborného školství Norska............................................................... 10 4. Střední odborné školství v ČR............................................................................................... 16 5. Systém českého středoškolského vzdělávání....................................................................... 18 6. Modely učebních postupů odborného vzdělávání............................................................... 19 7. Nedostatkové profese a obory vzdělání .............................................................................. 22 8. Srovnání českého a norského středního odborného školství .............................................. 24 9. Vývoj středního odborného školství ČR, budoucí spolupráce ............................................. 29 10. Závěrečné shrnutí............................................................................................................... 33
2
1. Situace středního odborného školství v Evropě Celá druhá polovina 20. a počátek 21. století představují pro Evropu a vyspělou část světa vůbec období velkých změn na trhu práce, ve strukturách zaměstnanosti a v růstu požadavků na dobře připravené lidské zdroje. Změny jsou podporovány nástupem nových technologií a s nimi spojeným růstem produktivity, novými trendy v organizaci a dělbě práce. Během druhé poloviny 20. století se největší podíl zaměstnanosti postupně přelévá z průmyslu do služeb (ze sekundárního sektoru do terciárního). Začátkem nového století však dochází k další změně, kdy se ve společnosti vědění stávají hlavním výrobním faktorem znalosti, informace, učení a schopnosti lidí je získávat a využívat.
Změny, ke kterým na pracovních trzích dochází, se pochopitelně hluboce promítají do nároků a požadavků na pracovní sílu a lidské zdroje. Zrychluje se úbytek málo kvalifikovaných pracovních míst, a naopak roste počet míst s vyššími kvalifikačními požadavky. Společenské a ekonomické změny se tak promítají do odvětvových a profesních charakteristik pracovních míst, která jsou k dispozici na trhu práce, a do jejich kvalifikační náročnosti. Analýzy vývoje odvětvových a profesních struktur pracovních míst a zaměstnanosti prokázaly zákonitosti v jejich dlouhodobém i střednědobém vývoji.
3
2. Představení partnerské země projektu- Norsko Norsko je stát s konstitučně monarchickým zřízením a parlamentně demokratickým systémem. Administrativně je země členěna do 19 krajů s vlastním parlamentem plnícím povětšinou administrativní funkci. Norsko je řídce osídlená země - 70% obyvatelstva žije ve městech. Je to stát patřící k nejvyspělejším zemím světa, podle různých výzkumů je zde nejlepší kvalita života a největší HDP na obyvatele. Na 324 tisících km² zde žije 4,6 miliónů obyvatel.
Projektu „ Výměna zkušeností a spolupráce“, jehož cílem je posílení a zkvalitnění veřejných služeb v oblasti učňovského školství, se účastní následující partneři - Střední škola technická, Zelený pruh z Prahy a Střední odborná škola Skjetlein, jež je zaměřena na obory zemědělství, stavebnictví, design a řemeslnickou výrobu. Dalším partnerem je „Správa středních škol“ v kraji Sør-Trøndelag
sídlící ve městě Trondheim. Trondheim je třetím
největším městem v Norsku, které má 147 tisíc obyvatel. Lze říci, že je to univerzitní město, studentem je každý šestý obyvatel. Je to nejstarší město Norska a jeho bývalé hlavní město.
Norsko, ač není členem EU, je ve tvorbě politiky ovlivněno politikou a cíli Evropské Unie. Spolu s Islandem a Lichtenštejnskem participuje Norsko na základě Smlouvy o evropském hospodářském trhu na jednotném vnitřním trhu EU. Smlouva EHP zabezpečuje podnikům v Norsku shodné podmínky jako organizacím v unijních členských státech. Lze tak bezcelně obchodovat s ostatními členskými státy Evropské Unie, smlouva se ale nevztahuje na ryby a produkty zemědělství. Stejně jako podniky a instituce členských států Evropské Unie se Norsko může účastnit dodávek zboží a služeb zaměřené na projekty financované strukturálními fondy a taktéž je možné, aby se přihlásilo na tendry o tyto projekty. Mezi hlavní pravomoci regionů v Norsku patří vyšší školství, komunikace a doprava, kultura, regionální plánování a ekonomický rozvoj. Obecně je státní správa Norska spíše 4
charakterizována vysokou mírou centralizace rozhodování o veřejných příjmech a výdajích. Důvod tohoto rozhodnutí tkví v přírodních podmínkách tohoto severského státu, vyskytují se zde území s řídkým osídlením a náročnými přírodními podmínkami a díky státním dotacím si mohou udržet dobré socioekonomické postavení.
V prosinci 2009 byla uzavřena mezi Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem dohoda s Evropskou Unií navazující na předešlé smlouvy. Hlavními podporovanými projekty by měly být změna klimatu, ochrana kulturního dědictví, ochrana životního prostředí a výzkum. Hlavními hodnotami jsou příležitost, solidarita a spolupráce.
5
3. Jak funguje norský vzdělávací systém? 3.1. Obecné představení norského školství V první části věnované norskému vzdělávacímu systému bude přiblížen systém norského vzdělání na obecné úrovni a druhá část bude již zaměřena konkrétně na střední odborné vzdělávání.
Povinná školní docházka byla zavedena v norském království v roce 1889, a to sedmiletá. Na devítiletou byla rozšířena v roce 1969, od sedmi let věku dítěte. Nyní je v Norsku povinné vzdělání pro děti od 6 do 16 let. V rozpočtu středního školství kraje Jižní Trondelag končí 61% financí, přičemž zbylými financemi je dotována doprava. Školský systém Norska je rozdělen do 3 částí: -
Základní škola – pro děti ve věku od 6 do 13 let.
-
Nižší střední škola – ve věku od 13 do 16 let.
-
Vyšší střední škola - ve věku od 16 do 19 let.
Základní škola ( Barneskole, věk 6 - 13 let) V prvním roce základní školy se žáci učí formou her, učí se základům sociálního chování, abecedě, základům sčítání a odčítání a základům angličtiny. Ve 2. třídě se seznamují s matematikou, angličtinou, norštinou, náboženstvím, vědou, estetikou a tělesnou výchovou. V 5. třídě je výuka doplněna zeměpisem, dějepisem a sociálními vědami. V této úrovni není stanoveno známkování, nicméně učitel píše často hodnocení – analýza žáka a testy jsou dávány domů k nahlédnutí rodičům.
6
Nižší střední škola ( Ungdomsskole, věk 13 – 16 let) Když student začne navštěvovat tuto školu, začíná dostávat známky. Ty rozhodují o přijetí na vysokou školu. Od 8. třídy si studenti mohou vybrat jeden volitelný předmět. Typickými předměty, které jsou studentům nabízeny, jsou cizí jazyky- německý, francouzský a španělský. Dále se studentům přidává norština a angličtina. Místo cizích jazyků si před vzdělávací reformou mohli studenti vybrat v srpnu 2006 odborný praktický předmět.
Vyšší střední škola ( Videregaende skole, věk 16-19 let) Je tříletá a založena na volitelnosti předmětů. Avšak současné změny ve společnosti, nedostatek pracovních míst pro tuto věkovou skupinu) a změny v legislativě (vláda vyžaduje zákonem z roku 1994 nabízet možnost studia na střední škole každému ve věku mezi 16 až 18 rokem, kdo si podá přihlášku) způsobují širší neuplatnění v praxi.
Sekundární školství v Norsku je převážně založeno na veřejných školách. V roce 2007 93% studentů vyšších středních škol navštěvovalo státní školy. Norské zákony považovaly až do roku 2005 soukromé školy za nezákonné, dokud nenabídly „náboženskou nebo pedagogickou alternativu“, takže jediné existující soukromé školy byly náboženské – křesťanské. První „ standardní“ soukromé vyšší školy byly otevřeny na podzim roku 2005. Před rokem 1994 existovaly v Norsku 3 typy vyšších škol: -
Všeobecné - jazyky, dějepis atd.
-
Obchodní - účetnictví atd.
-
Odborné - elektrikář, truhlář atd.
Reformou v roce 1994 byly tyto typy sloučeny do jednotného systému. Mezi cíli této reformy bylo, aby každý student získal určitou část všeobecného vzdělání, příslušně dostatečnou k tomu, aby byl schopen pozdějšího studia na vyšší škole. To znamená více teorie na odborných školách a přecházení z jednoho typu školy na druhý bez ztráty kreditů. Pro srovnání - v případě, že by student chtěl změnit své studium na všeobecné, ve starém 7
vzdělávacím systému by ztratil a promarnil např. 2 roky tesaře, v novém systému ovšem získá polovinu z těchto kreditů. Student nyní žádá o zařazení do všeobecného vzdělání, nebo odborného vzdělání. Mezi těmito hlavními typy existuje mnoho podúrovní studia. Jedním z kroků nové reformy bylo začlenění informativní technologie do povinných předmětů. Mnoho okresů zodpovědných za veřejné vyšší školy nabízí notebooky pro všeobecné vzdělávání studentům buď zcela zdarma, nebo za malý poplatek. Reformou byly také upevněny změny mezi volitelnými předměty, které si student vybere ve 2. a 3. ročníku v oblasti všeobecného vzdělání.
Univerzitní vzdělání Toto vzdělání je nad rámec vyšší střední školy a trvá 3 nebo více let. Pro přijetí na vysokou školu musí student doložit „ general studiekompetanse“ - tzv. Všeobecný vstupní přijímací certifikát, který získá po úspěšném ukončení vyšší střední školy nebo právní cestou - kde podle zákona příslušný žadatel musí být starší 23 let, mít 5 let studijní „praxe“ na úrovni středního vzdělání a složit zkoušku z norštiny, matematiky, přírodních věd, anglického jazyka a sociálních věd. Některé obory vyžadují speciální odbornost ve 2. nebo 3. ročníku (např. matematika, fyzika pro inženýry).
Rozdělení univerzitního vzdělání:
1) Univerzity, které se zaměřují na všeobecné předměty (umění, humanitní vědy, přírodní vědy) a nabízí absolventům titul bakalář (3 roky studia), magistr (5 let studia) a PhD (8 let studia). Univerzity dále řídí množství profesionálních oborů včetně práv, lékařství, farmacie nebo psychologie. Tyto fakulty jsou ale oddělené a jen velmi úzce s universitou spolu pracují.
8
2) Univerzity nabízející výběr ze široké nabídky vzdělání včetně stupně bakalář, inženýrského titulu, profesionální odbornost pro učitele nebo zdravotní sestry. Hodnotící systém je zde stejný jako na univerzitě.
3) Soukromé školy, které se zaměřují na specializaci v populárních oborech s omezenou kapacitou ve státních školách jako je např. obchodní management, marketing nebo krásné či užité umění. Tyto školy tvoří jen malý zlomek z celkového počtu škol. Podíl studentů navštěvující soukromé školy je 10% ve vyšším vzdělání, ve srovnání se 4% v nižším středním a 1,5% v základním školství.
9
3.2. Systém středního odborného školství Norska Pokud jde konkrétněji o střední odborné vzdělávání Norska, tak po absolvování povinné školní docházky nastoupí na vyšší sekundární vzdělávání a odbornou přípravu 99% absolventů. Více než 50% z nich si vybere cestu odborného vzdělávání a přípravy (VET), v Oslo je toto procento menší, a to 40%. V průběhu odborného vzdělávání více než třetina žáků nedokončí školu dle klasického modelu a studium prodlužuje nebo opakuje zkoušky. V norském systému odborného vzdělání a přípravy figuruje 9 programů odborného vzdělávání. Mezi tyto programy patří: -
Stavebnictví
-
Design, umění a řemesla
-
Elektřina a elektronika
-
Zdravotní a sociální péče
-
Média a komunikace
-
Zemědělství, rybářství a lesnictví
-
Restaurace, hotely a zpracování potravin
-
Servis a doprava
-
Technická a průmyslová výroba
Klasické studium probíhá dle následujícího schématu: žák projde ročním základním kurzem a dále pokračuje ročním pokročilým kurzem, který je završen 2letou učňovskou praxí 10
v podniku. Pokud chce student dále pokračovat v univerzitním vzdělání, podstoupí roční doplňkový kurs kvalifikující k vyššímu vzdělání, viz následující graf:
Jako ukázka studia na střední odborné norské škole může posloužit schéma studia u oboru specializace „Zemědělství, rybářství a lesnictví“: •rok
– Vg1:
obor zemědělství, rybářství a lesnictví
•rok
– Vg2 :
obor klasické zemědělství obor ekologické zemědělství obor práce s koňmi obor malá domácí a sportovní zvířata obor lov a rybářství obor zahradnictví 11
obor péče o parky a zelené plochy obor využívání lesa
•rok
– Vg3 : stejně jako Vg2 + ještě rozšířené obory: obor zakládání a péče o golfová hřiště obor zakládání a péče o parky a les obor krajinářství obor skleníky 3. a 4. rok – praxe: obor práce s koňmi obor chov malých domácích zvířat obor zahradnictví
Zkouška je praktická, komplexní a pokud možno realistická, a může trvat od 5 hodin až několik dnů (podle oboru). Zkoušení může probíhat buď ve škole, nebo v podniku. Pokud kandidát u zkoušky neobstojí: - Může obdržet osvědčení o vykonání praxe a jeho vyučení tím končí. - Druhé přezkoušení je možné v lokálech podniku, kde jeho praxe proběhla. V tom případě financuje Krajská správa škol tuto druhou zkoušku.
Ve veřejných vzdělávacích institucích je odborné vzdělávání a příprava pro studenty zdarma. Mezi oprávněné poskytovatele toho typu vzdělávání patří i některé soukromé instituce, nicméně jejich procento je velmi nízké - 3%. Podnik, kde jsou učni školeni, dostává dotace a učeň je zde brán jako zaměstnanec, který pobírá plat v rozmezí 30%- 80% platu kvalifikovaných pracovníků. Norsko je rozděleno do 19 krajů odpovědných za regionální odborné vzdělávání a provádění odborné přípravy. Kontrola kvality poskytování vzdělání krajů probíhá národním monitoringem. Administrativním aparátem státu v každém kraji je zastupitel, který 12
reprezentuje stát v decentralizovaném systému a je zodpovědný za realizaci monitoringu splnění právních a státních předpisů a zpětnou vazbu z kraje do státu. Kraje jsou finančně a administrativně nezávislými celky zodpovědnými za vyšší sekundární vzdělávání v kraji. Krajská zpráva má zákonnou povinnost nabízet různé vzdělávací programy školám poskytující sekundární vzdělávání v souladu se zákonným právem žáků na vzdělání a odbornou přípravu dle vlastního výběru. Podporu krajů jako vlastníků škol mají možnost poskytovat různá odvětví prostřednictvím účasti v odborném regionálním výboru pro vzdělávání. Hlavním účelem oddělení pro odborné vzdělávání, která je složená ze zástupců různých sektorů, je: -
Sestavování krajských výborů pro odborné vzdělávání
-
Poskytování učňovských míst
-
Schvalování podniků s odborným vzděláváním, kontrola kvality v oblasti vzdělávání
-
Schvalování a uzavírání učňovských smluv
-
Dohled na učně a podniky s odborným vzděláváním během dvou let praxe
-
Administrace učňovských zkoušek
-
Jmenování zkušebních komisí
-
Administrace a žádosti o granty
-
Informace a poskytování služeb pro podniky, školy, žáky a rodiče V každém kraji fungují zkoušející regionální komise, které jsou jedním z aktérů
tripartitní kooperace v oblasti odborného středoškolského vzdělávání. V regionu SørTrøndelag funguje 35 odborných vzdělávacích úřadů, mají zde 550 podniků, kde probíhá školení žáků a každý rok ukončuje studium závěrečnou zkouškou 1400 žáků připravující se na přibližně 125 profesí. Hlavním účelem těchto komisí je: 13
-
provoz podniků,
-
podepisování smluv s učni,
-
organizování učňovského vzdělávání v členských podnicích,
-
profesní zodpovědnost za obsah a kvalitu vzdělávání,
-
administrativní práce a dozor,
-
administrace státních dotací, které obdrží za učně.
Mezi kritéria pro uznávání vzdělávacích institucí a podniků pro účast na odborném výcviku patří: -
Podnik má vyškolené členy vedení a kvalifikované mistry
-
Splňovat požadavky na odbornou přípravu podle učebních osnov
-
Zajistit výuku kvalifikovanými instruktory
-
Splnění předpisů a požadavků dle školského zákona
-
Ochota podepsat formální smlouvy a poskytnout učňům výchovu
-
Mít systém pro plánování, jakož i hodnocení kvality a řízení vzdělávání
Nicméně i v Norsku se učňovské školství potýká s mnohými problémy. Mezi priority odborného vzdělávání v Norsku patří: -
Zlepšení přístupu k tomuto typu vzdělání.
-
Dovést všechny žáky k úspěšnému dokončení studia (jelikož je studium bezplatné a nevykonávají se zde ani přijímací zkoušky, tak velká část studujících studium nedokončí).
14
-
Poskytnutí typu způsobilosti a správný počet kvalifikovaných pracovníků, které trh vyžaduje.
-
Zvýšení kompetence pro učitele a instruktory.
-
Zvýšená spolupráce mezi podniky a školami.
-
Internacionalizace (Leonardo da Vinci).
Nejpalčivější problémy, se kterými se norské učňovské školství potýká, se téměř shodují s problémy v českém středním odborném vzdělávání, tj. příliš vysoká absence, špatné studijní výsledky, nedostatek motivace ke studiu, pasivita studujících. Stejně jako v Čechách nabídka u některých oborů, kterými jsou např. mechanici motorových vozidel, neodpovídá poptávce po tomto typu studia. Počet budoucích studentů aspirující po tomto typu vzdělání je u určitých oborů vyšší než umožňují kapacity, naopak mnohé obory musí být pro nedostatek zájmu zrušeny.
15
4. Střední odborné školství v ČR Systém odborného vzdělávání v České republice prošel po roce 1989 zásadním vývojem. Nabídka odborného vzdělávání byla rozšířena zavedením nových druhů odborných škol a nových vzdělávacích programů. Tyto kroky přispěly k modernizaci obsahu odborného vzdělávání. Zatímco před rokem 1989 bylo odborné vzdělání založené na přípravě pro zaručené a stabilní zaměstnání, po roce 1989 čelí nejistému a nestabilnímu trhu práce. Mezi stěžejní změny ve středním vzdělávání patří: Změna struktury vzdělávací nabídky. V roce 1990 byl poměr žáků přijímaných do středních odborných škol a středních odborných učilišť v poměru 26: 74, v roce 2000 to bylo již 44: 56. V devadesátých letech dochází tedy k výraznému poklesu zájmu u žáků vzhledem ke vzdělání s výučním listem. Postupné odstraňování rozdílů mezi jednotlivými typy středních škol. Projevem tohoto trendu byla integrace několika typů středních škol do jedné vzdělávací instituce, stejně jako obsahové změny rozvojem široce profilovaných oborů vzdělání a posilováním všeobecného složky vzdělání, příkladem jsou lycea. Vyrovnávání rozdílů mezi poptávkou a nabídkou ve vzdělávání. Významnou mírou k rozšíření nabídky vzdělávacích příležitostí je možnost zřizovat nestátní školy (soukromé a církevní) a vznik desítek nových oborů vzdělávání. Byly snižovány velikosti škol, což bylo způsobeno více faktory. Jedním z nich byl demografický pokles a nedostatečně promyšlené rozšiřování vzdělávací nabídky o nové obory vzdělávání. V roce 2005 byla stanovena tzv. kurikulární reforma týkající se primárního i sekundárního vzdělávání. Cílem této reformy je umožnit pružnější profilaci absolventů podle podmínek školy, potřeb regionálního trhu práce, vývoje oboru, schopností a zájmů žáků a zároveň zajistit, že se všem žákům dostane srovnatelného vzdělání odpovídajícího potřebám moderního trhu práce i občanského života. Kurikulární reforma tak dává možnost 16
školám vytvářet vlastní vzdělávací programy a být nejen realizátorem vzdělávání, ale podílet se i na jeho projektování. Kurikulárními dokumenty jsou rámcové vzdělávací programy, které vymezují obecně závazné požadavky pro jednotlivé stupně a obory vzdělání a cílové kvality osobnosti žáka. Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy po projednání s příslušnými resortními ministerstvy, ústředními odborovými orgány a organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností. Rámcovými vzdělávacími programy jsou stanoveny tři okruhy kompetencí absolventa: občanské, klíčové a odborné.
Odborné požadavky jsou vymezeny na základě kvalifikačních požadavků na povolání nebo skupinu příbuzných povolání, které jsou formulovány sférou práce. Východiskem pro odborné kompetence absolventa jsou profesní profily a integrovaný systém typových pozic. Obsah vzdělávání je zpracován podle vzdělávacích oblastí. Pro jednotlivé oblasti jsou stanoveny požadované výsledky vzdělávání (vědomosti, dovednosti a návyky) a rámcově učivo. Praktické dovednosti jsou propojeny s teorií. Důraz se klade na výsledky vzdělávání, učivo je chápáno jako prostředek vzdělávání, ne jako cíl vzdělávání.
Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání jsou vytvářeny v návaznosti na transformaci oborů zařazených do soustavy oborů vzdělávání. Původních 823 oborů vzdělání zařazených do oborové soustavy je postupně redukováno na zhruba 220 oborů. Nové obory vzdělání jsou založeny na širším základě a na rozdíl od některých úzce specializovaných oborů původní oborové soustavy budou absolventům umožňovat širší uplatnění na trhu práce a potřebnou flexibilitu.
17
5. Systém českého středoškolského vzdělávání Středoškolským studiem lze v České republice získat dané stupně vzdělání:
Střední vzdělání – probíhá denní formou vzdělávání po dobu dvou let. Vzdělání střední s výučním listem - probíhá denní formou vzdělávání po dobu tří let. Absolventi tohoto typu studia se uplatňují v dělnických profesích. Vzdělání střední s maturitní zkouškou -je realizováno denní formou vzdělávání po dobu čtyř let, v případě gymnázií to může být šest až osm let). Do tohoto typu studia patří i denní dvouleté nástavbové studium pro vyučené. Žáci navštěvující střední odborná učiliště jsou zde připravováni k činnosti v příslušných učebních oborech. Po absolvování povinné školní docházky jsou přijímáni do prvního ročníku. Příprava na učilištích je povětšinou tříletá a je ukončená závěrečnou zkouškou a stvrzena výučním listem. Pokud absolventi tohoto studia mají zájem, mohou pokračovat dále ve dvouletém nástavbovém studiu, na které případně mohou navázat studiem vyšší odborné školy či vysoké školy. Na středních odborných učilištích mohou žáci studovat i v rámci čtyřletých studijních programů, které jsou zakončeny maturitní zkouškou. Kromě teoretického vzdělávání je zde zdůrazňována zejména praktičnost oboru. V plánech učebních oborů jsou tedy jak teoretické, všeobecné předměty, tak i odborné předměty stejně jako odborný výcvik. Realizace odborného výcviku probíhá ve školních dílnách. Pokud má učiliště smlouvu s firmou, tak lze vykonávat tuto praxi i na pracovištích. Střední odborné školy zaznamenávají postupně klesající zájem ze strany žáků. Ve společnosti je tento fakt způsoben hlavně změnou vnímání prestiže učňovských oborů, který je navíc podpořen negativním demografickým vývojem. Prestiž maturitních oborů se zvýšila na úkor oborů řemeslných a dělnických a tuto skutečnost lze vysledovat v poptávce uchazečů o středoškolské vzdělávání. O výběru oborů rozhodují nejen žáci, ale i jejich rodiče. Přání se ovšem často velmi liší od reálné potřeby zaměstnavatelů a situace na pracovním trhu. V ČR 18
jsou střední odborná učiliště převážně zřizována kraji. Výuka je zde bezplatná. Zpoplatněné vzdělání funguje u středních odborných škol zřizovaných soukromě nebo církví. Státní odborné školy jsou závislé na dotacích ze státního rozpočtu, přičemž si svůj finanční rozpočet mohou vylepšit pronájmem, finančními prostředky z evropských fondů nebo jiné doplňkové činnosti. Přidělené dotace jsou ovšem závislé od počtu vzdělávaných žáků, což je příčinou bojů o žáky.
Vzhledem ke slabší populační vlně je zájem o studenty projevován téměř u všech typů středních škol. S „bojem“ o studenty souvisí i klesající náročnost požadavků pro přijetí na střední školy s maturitou. Tím pádem i na střední odborná učiliště nastupují žáci s horším průměrem, mnozí z nich nejeví o studium velký zájem. Větší motivací pro studenty, zejména ty ze sociálně slabších rodin, je možnost stipendijní podpory v závislosti na školním prospěchu ze strany budoucích zaměstnavatelů.
Ředitel SŠT Matonoha taktéž zdůrazňuje důležitost kvality řemeslné práce. Podle něj v Čechách chybí vliv Hospodářské komory pro kontrolu řemesla. Vhodný by byl systém hodnocení jako u hotelových služeb ve formě hvězdiček. Práci mnohdy vykonávají řemeslníci, kteří k tomu nejsou připravováni.
6. Modely učebních postupů odborného vzdělávání Dle přístupu k řízení odborného vzdělávání lze definovat tři základní modely podle toho, kde se odehrává základ odborného vzdělávání, a to: 1) ve škole (tzv. školský model), 2) mimo školu, v zaměstnání (tzv. učňovský model), 3) duální odborná příprava řízená podnikem a školou.
Duální a učňovský model se snaží kombinovat učení na pracovišti (např. v podnikových výcvikových střediscích) s učením v odborných školách. Učňovství, které spojuje 19
odbornou přípravu s praxí v určitém povolání, je nejstarší formou odborného vzdělávání. Duální systém je charakteristický komisemi zodpovědnými za dohled nad kvalitou vzdělávání a za organizaci zkoušek (případ Norska). Komise jsou složeny ze zaměstnavatelů, odborů a ministerstev školství. Hlavní břemeno odpovědnosti leží ovšem na podnicích. Pro vstup do duálního systému musejí žáci žádat o učňovské místo v podniku a podepsat učňovskou smlouvu. Každý z uvedených modelů má své výhody a nevýhody. Pokud se jedná o model, ve kterém je vzdělávání poskytováno hlavně mimo školu, ten je uplatňovaný především v zemích, kde se nerozvinulo odborné vzdělávání (Velká Británie, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Řecko). Hlavním cílem této přípravy není ani tak poskytnout mladým lidem soubor ucelených kvalifikací ukončených diplomem uznávaným na trhu práce, ale spíše jim pomoci přejít ze školy do práce. Zde je mnohem důležitější získat zaměstnání než předem určenou úroveň dovedností, a proto je tato příprava daleko méně usměrňována státem než příprava učňovská. Na rozdíl od školského modelu (za něž má správní odpovědnost MŠMT) a duálního modelu propojení práce a školy (který převážně řídí soukromý sektor) je odlišným rysem projektů odborné přípravy v zaměstnání rozmanitost správního dohledu. Mohou je realizovat jak soukromé podniky, tak i neziskové organizace, veřejné agentury a orgány místní správy. Některé projekty jsou krátkodobé, jiné dobře zavedené a množství frekventantů v nich se velmi liší. Lze stěží odlišit, zda se jedná o počáteční odborné vzdělávání mladých lidí, nebo již další odborné vzdělávání dospělých, účastnit se mohou frekventanti v každém věku. Je také často velmi obtížné toto vzdělávání monitorovat, protože účastníci nejsou zahrnováni do školských statistik. Jeho výhoda spočívá ve schopnosti poskytnout mladým lidem efektivní přemostění mezi školou a prací či dospělým rekvalifikaci.
Odborné vzdělávání poskytuje odbornou kvalifikaci, která je významná z hlediska uplatnění absolventa na trhu práce. Určitý význam má odborná kvalifikace i pro vstupující do
20
terciárního vzdělání – jednak příznivě ovlivňuje výběr technických oborů, jednak pomůže při vstupu na trh práce v případě předčasného ukončení terciárního vzdělávání.
Školský model, který převažuje v České republice, poskytuje tradičně spíše teoreticky zaměřené vzdělávání, kde jsou kontakty s podniky omezené. Hledají se proto cesty, jak více zaangažovat zaměstnavatele např. při přípravě vzdělávacích programů nebo při organizaci zkoušek a zajišťování praxí pro studenty i učitele. Duální model poskytuje naopak odborné vzdělávání úzce spjaté s praxí jednotlivých často malých podniků, proto se vždy alespoň část praktického výcviku realizuje v nadpodnikových střediscích, kde se učni učí to, co se nemohli naučit ve svém mateřském podniku. Odborné vzdělávání v zaměstnání je také často doplňováno alespoň pro mladé lidi účastí v odborné škole. Navíc odborné vzdělávání mimo školu se rozšiřuje ve všech systémech s tím, jak získává na významu další vzdělávání dospělých v celoživotním kontextu. Vývoj tedy směřuje k vzájemnému prolínání jednotlivých modelů. Přitom roste úloha státu při řízení odborného vzdělávání a úloha sociálních partnerů (organizací zaměstnavatelů a odborů) se do určité míry mění v důsledku individualizace pracovních vztahů, rostoucí autonomie podniků, nových výrobních postupů a způsobů komunikace, nových přístupů k řízení lidských zdrojů i globalizace hospodářství.
21
7. Nedostatkové profese a obory vzdělání Výsledky šetření zaměstnavatelů především ukázaly, že s nedostatkem pracovníků určitých profesí či oborů se v největší míře (58 % dotázaných firem) potýká průmyslový sektor; v sektoru služeb pociťuje nedostatek pracovníků celkem 25 % firem a v kvartérním sektoru se jedná o 49 % firem. Nedostatkové profese a obory vzdělání – průmyslový sektor Nedostatkové profese Nedostatkové obory vzdělání Celkem Obor vzdělání Celkem Profese 25 Strojírenství - SŠ 143 obráběč technolog 20 Strojírenství - VŠ 37 konstruktér 14 Strojírenství 22 zámečník 13 Technik - bez rozlišení 13 obchodník 12 Technická chemie 10 CNC operátor 11 Elektrotechnika 9 nástrojař 11 Dělník - bez rozlišení 9 seřizovač 9 Stavebnictví - VŠ 8 strojař 9 Management 8 svářeč kovů 9 Vysokoškolák - bez rozlišení 8 projektant 8 Pracovník IT 7 stavař VŠ 8 Obchodník-prodejce 6 strojař VŠ 7 Hutnictví 5 technický pracovník 7 Elektrotechnika - SŠ 5 Elektrotechnika - VŠ 5 Chemie -VŠ 5 Technik -VŠ - bez rozlišení 5
Zdroj: VIP Kariéra-ISA - Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů pro vstup na trh práce. Pozn. Tabulky obsahují četnosti uváděných profesí, resp. oborů vzdělání z celkového počtu 314 odpovědí.
Zaměstnavatelé ze sektoru služeb nejvíce postrádají řidiče (zejména řidiči autobusu, městské kyvadlové dopravy a nákladního vozidla), a to firmami všech velikostí. Zaměstnavatelé dále pociťují nedostatek např. autoopravářů (tento obecný pojem zahrnuje automechaniky, autoelektrikáře, autoklempíře, autolakýrníky, opraváře vozidel a karosáře). V souladu s tím považují zaměstnavatelé za nedostatkové mj. obory skupin strojírenství a strojírenská výroba (a to jak obory vzdělání s výučním listem i maturitní zkouškou, případně vysokoškolské obory), elektrotechnika, telekomunikace a výpočetní technika, stavebnictví, geodézie a kartografie a doprava a spoje. 22
V kvartérním sektoru jsou například postrádáni pracovníci v oblasti IT; za nedostatkové lze označit rovněž i stavební profese. Shodně s tím považují zaměstnavatelé za nedostatkové mj. i obory skupin stavebnictví, geodézie a kartografie, elektrotechnika, telekomunikace a výpočetní technika a strojírenství a strojírenská výroba. Zaměstnavatelé se zatím velmi málo podílí na procesu rozhodování žáků základních škol o budoucí profesi. V době nedostatku kvalifikované pracovní síly je tomu nutné přikládat větší pozornost. Právě zaměstnavatelé v daném regionu by měli informovat rodiče a děti o pracovních vyhlídkách, pozicích v jejich podniku, potřebné kvalifikaci, zaměstnaneckou politikou, kariérním růstu atd. Kromě burzy vzdělávání se zaměstnavatelé mohou prezentovat prostřednictvím výchovného poradce, který je na základní škole a má k žákům a jejich potřebám blíže.
V případě Střední školy technické Zelený pruh zvolila podobnou strategii firma Metrostav, která projekt spolupráce započala před třemi lety. Projekt je výhodný pro obě strany. Žáci jsou stipendiem, ostatními výhodami (obědy, pracovní oblečení, studijní pomůcky, profesní nářadí, jízdenka MHD, ubytování a strava na internátu) a budoucí vyhlídkou dobrého zaměstnání motivováni ke studiu. Daná firma si tak zajišťuje kvalifikovaný personál. Kromě Metrostavu spolupracuje škola s firmami Subterra, Rigips a Bosch.
23
8. Srovnání českého a norského středního odborného školství Mezi základní rozdíly mezi norským a českým vzděláváním na úrovni středních odborných škol, které byly zaznamenány českou delegací (Ing. Drahoslav Matonoha, Ing. Ivan Kočí, Ing. Kateřina Pišoftová, Ing. Danuše Černá, Ing. Jaroslav Kukla, Mgr. Eva Sverčinová- zástupce Úřadu práce hl. města Prahy), patří:
Individuálnější přístup vyučujících k žákům v Norsku, což je dáno menším počtem žáků ve třídách. Na 10 900 žáků v regionu připadá 1 700 pedagogických pracovníků.
Tendence maximální podpory vzdělání v Norsku na rozdíl od ČR, kde je snaha spíše na vzdělání šetřit, přičemž na norských školách je větší možnost vlastního financování škol pomocí pořádání kurzů, školení, práce na projektech, prodej vlastních výrobků atd. Častější je spolupráce s podniky, které vychovávají žáky. Jsou zde vytvořeny lepší podmínky pro podnikání, což v našich podmínkách umožněno není. Výtěžek z těchto aktivit pak putuje zpět ve prospěch žáků. Vyšší je i technická vybavenost norských středních škol, platové ohodnocení učitelů a jejich sociální jistoty. Po určité době získávají norští vyučující jistotu trvalého zaměstnání (definitivum).
V Norsku má nárok na vzdělání každý, není zde ani žádný věkový limit pro studium. Lidé mohou kdykoliv opustit střední i vysokou školu a kdykoliv mohou zase začít studovat. Neplatí školné ani v případě, že se rozhodnou studovat školu třeba ve čtyřiceti letech. Vzdělání je zdarma i pro cizince, pokud splní požadavky daného stupně studia (jazykové znalosti apod.).
I přes bezplatnost studia si mnohdy žáci berou půjčky ke studiu již na středních školách, jelikož náklady na ubytování a stravu na internátu se pohybují na vyšší úrovni ve srovnání s českými podmínkami. 24
Jako pozitivní viděli zástupci ze Střední školy technické Zelený pruh to, že v Norsku dochází k lepšímu propojení teorie a praxe díky tomu, že je zde role mistra a učitele sloučena.
Dalším rozdílem je podpora soutěživosti mezi žáky. V Čechách je jedním z důležitých motivačních motorů srovnávání výkonů, sestavování žebříčků a oceňování nejlepších studentů (na Střední škole technické Zelený pruh mají nejlepší studenti řadu výhod jejich fotky s oceněními zdobí školní chodby, studenti s průměrem do 2,2 mohou složit zdarma zkoušky v autoškole, navštěvují videoprojekce pořádané školou atd.). V Norsku jsou rozdíly potírány, spíše než soutěživost se podporuje vzájemná výpomoc a podpora žáků.
Vzhledem k důrazu kladenému na výuku cizích jazyků, nemá v Norsku většina studentů problém domluvit se alespoň jedním světovým jazykem. K tomuto bodu není od věci podotknout, že jazyková vzdělanost v mnohých zemích souvisí i s přístupem veřejnoprávních médií. V zemích, kde jsou filmy a pořady promítány s titulky a nejsou dabovány, což je i případ Norska, je i přístup k cizím jazykům jednodušší.
S výše popsaným bodem souvisí i stres, který prožívají čeští žáci ve srovnání se svými norskými kolegy. V norských základních školách nemají zaveden systém známkování a i v budoucím vývoji, kde známkování existuje, jsou žáci méně stresování neúspěchem ve škole. Pokud dítě v něčem neuspěje, hledají se cesty, jak problém odstranit. V Norsku nezkoušejí žáky u tabulí, systém zkoušení i na středních školách odpovídá spíše vysokoškolskému. Žáci si nastudují sami látku před přednáškou, která je pak spíše diskusí o daném tématu a výměně názorů. Aktivita norských žáků je tedy větší.
25
Díky tomu, že povinná školní docházka v Norsku končí kolem 16. narozenin, tak mají norští žáci zároveň větší možnost uvědomit si, kam chtějí směřovat své budoucí kroky a čeho chtějí v životě dosáhnout. Rozhodnutí o studiu střední školy se tedy v jejich případě o rok posouvá ve srovnání s jejich českými kolegy.
Co se týče možnosti výběru školy, tak v Čechách stejně jako v Norsku mají žáci možnost vybrat si typ studia, které je zajímá.
Zajímavou skutečností, které si česká delegace v Norsku všimla, je neexistence speciálních škol pro žáky s tělesným či duševním postižením. Tito žáci jsou zde zařazování do běžných škol a je jim věnována individuální péče. V případě, že je jejich postižení větší, tak mají svého asistenta, který se o ně postará. Postižením žáci jsou tak v Norsku začleňováni do kolektivu. Nutno ovšem podotknout, že stejný přístup uplatňuje i Střední škola technická Zelený pruh.
Dle subjektivních názorů českých delegátů v Norsku je klima v norských školách více pohodové, učitelé jsou odpočinutí a jejich vztah s žáky je vřelejší než v českých podmínkách.
Norským žákům je dána zároveň větší volnost ve školní docházce. Pokud se dítěti do školy nechce, nedělá se z toho problém, ale zároveň si automaticky doplní zameškanou látku. Žáci jsou tedy vedeni od raného věku k zodpovědnému přístupu.
Zajímavý je i systém komunikace s rodiči ze strany vyučujících. V Čechách jsou informace předávány většinou kolektivně na třídních schůzkách, v Norsku jsou rodiče dětí informováni individuálně.
26
Benevolentnější je i přístup k žákům co se týče důrazu k úklidu ve třídách po skončení vyučování. Zatímco v Čechách jsou k pořádku na pracovišti žáci vedeni, v Norsku vládne v tomto směru větší volnost.
V Norsku se nedělají přijímačky na vyšší stupeň střední školy. S tím může ovšem souviset i apatičtější přístup některých žáků ke svému studiu. Jelikož pro přijetí na danou školu nemusí vyvinout úsilí, svého studia si mnohdy neváží.
V českých školách se vyučování musí řídit přesně podle daných osnov. Převládá zde velká centralizovanost učení, zatímco v Norsku jsou hodnoceny výsledky, ale ne metody. Lze zde tedy zkoušet libovolné způsoby učení.
Žádná komise zde
nekontroluje přísné dodržování osnov. Učitelé si mohou osnovy přizpůsobit časově i obsahově.
Učební plány jsou připravovány vzhledem ke konkrétním žákům a
skupinám žákům. Spíše než na obsah, jde o formu učení (10% znalosti, 90% pedagogické schopnosti).
V Norsku je zároveň více podporována projektová forma výuky. Studenti během svého studia zpracovávají v malých skupinkách zadaná témata, sepisují práce, které poté obhajují před třídou. Během roku tak vytvoří až tři projekty.
Pokud jde o administrativní zatížení učitelů, vidí čeští vyučující v tomto směru výhodu u svých norských kolegů, kteří nejsou tak administrativně zatíženi jako oni. V českých školách je učitel (zejména třídní) odváděn od práce vyplňováním třídních knih, katalogových listů, různých seznamů, přehledů, atd.).
V Norsku je dle českých učitelů větší zájem ze strany společnosti o podporu a rozvoj školství. Norští občané si uvědomují, že investice do vzdělání se vyplatí. Na mnohem lepší úrovni je viděna i mediální podpora norského středního školství. 27
V obou zemích je zhruba na stejné úrovni možnost studia na vysokých školách po splnění kvalifikačních předpokladů a možnost rekvalifikací po skončení studia.
Jako poslední zajímavý bod pro srovnání stojí za to připomenout úroveň mezinárodní spolupráce. Každá norská škola udržuje kontakty se zahraničím, žáci i pedagogové se pravidelně zúčastňují zahraničních pobytů a vyměňují si zkušenosti z pedagogické praxe.
28
9. Vývoj středního odborného školství ČR, budoucí spolupráce Pro revitalizaci středního odborného školství v ČR, zlepšení podmínek spolupráce se zaměstnavateli, vytvoření lepšího povědomí veřejnosti o tomto typu studia byl vytvořen MŠMT motivační program spolupráce škol a zaměstnavatelů. Podstatou jsou následující opatření: 1) Umožnění školám použít část normativu na mzdové náklady smluvního partnera, spojené s realizací praktické výuky. Z hlediska školy může být takové řešení výhodné především z následujících důvodů: −
Snadněji získá partnery (velké podniky i malé firmy), na jejichž pracovištích bude možno realizovat praktickou část výuky.
−
Spolupráce s těmito partnery bude postavená na smluvním základě, škola bude jako placený odběratel „služby“ moci lépe kontrolovat její kvalitu.
−
Žáci budou mít možnost ve vyšší míře pracovat s moderními technologiemi.
−
Nebude muset investovat prostředky do moderních, avšak rychle zastarávajících technologií.
−
Realizace praktické výuky mimo školu přinese zřizovateli úspory v nepřímých, provozních výdajích.
Z hlediska zaměstnavatele může být takové řešení výhodné například z těchto důvodů: −
Bude mít nárok na alespoň částečné pokrytí nákladů spojených s realizací praktické výuky na svých pracovištích.
−
Může dále navázat užší spolupráci se školou. Prostřednictvím propagace, případně
využitím
ekonomických
nástrojů
motivovat
žáky
při
volbě
zaměstnavatele po ukončení studia. Vedlejším pozitivním efektem výše uvedeného návrhu by mohlo být zvýšení minimální výše odměny za produktivní činnost žákům ze současných 30 %. Ze strany zaměstnavatelů lze 29
totiž s ohledem na nový příjem počítat s výrazně větší ochotou k tomuto kroku, který by přispěl ke zvýšení atraktivity studia učňovských oborů. 2) Vytvoření lepších podmínek pro spoluúčast zaměstnavatelů při tvorbě nového obsahu vzdělávání, při inovacích stávajícího obsahu vzdělávání a při hodnocení výsledků vzdělávání.
3) Podpora vstupu zaměstnavatelů do financování odborného vzdělávání Vytvoření motivačních podmínek pro podporu škol a také žáků připravujících se na výkon povolání je tedy z podstatné části vázáno na daňové stimulace. Cílem opatření je podpora motivace zaměstnavatele poskytovat žákům, kteří u něj vykonávají praktické vyučování: -
kvalitní personální a materiálně-technické podmínky pro realizaci praktického vyučování
-
motivační příspěvek.
Na úrovni krajů jsou navrhovány taktéž doporučení umožňující vzájemnou koordinaci školské sféry s trhem práce. Mezi ně patří: − Podporovat budování polyfunkčních škol s ohledem na regionální podmínky a při účelné koncentraci stávající i budoucí oborové struktury. − Posílit význam kariérového poradenství na 2. stupni základní školy, a to zejména zapojením co největšího počtu zaměstnavatelů do procesu volby vzdělávací dráhy žáka. − Nadále usilovat o změny v myšlení zaměstnavatelů a jejich širší zapojení do propagace řemesel na základních školách, do posílení 30
prestiže odborného vzdělávání a současně do zlepšování péče o absolventy odborného vzdělávání a o zlepšení jejich pracovních a mzdových podmínek. − Podporovat aktivity zaměstnavatelů ve vzdělávání učitelů odborných předmětů. − Získávat pomoc zaměstnavatelů při modernizaci a vybavenosti odborných učeben a dílen ve školách. − Zatraktivnit vyučované obory a současně je efektivně prezentovat žákům škol. − Umožnit absolventům oborů vzdělání s maturitní zkouškou získání vzdělání v dalších oborech odborného vzdělání s maturitní zkouškou a v oborech vzdělání s výučním listem s využitím zkráceného studia. − Směřovat uvolněné prostorové i personální kapacity středních škol do oblasti rozvoje vzdělávání dospělých a postupně realizovat proměnu stávajících
středních škol
na
centra
celoživotního vzdělávání
s propojením na počáteční vzdělávání a na zaměstnavatele; při rozvoji celoživotního vzdělávání maximálně využívat prostředků EU. − Usilovat o přímou finanční podporu podnikatelského sektoru i kraje žákům těch oborů středního odborného vzdělání, u nichž panuje dlouhodobý nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce a které jsou ohroženy úplným zmizením z pracovního trhu. − Využívat volných kapacit škol pro další vzdělávání v širokém slova smyslu, zapojení škol do procesu ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. − Prohloubit spolupráce s Úřady práce, zaměstnavateli a dalšími sociálními partnery.
31
− Při veškerých opatřeních přihlížet ke speciálním vzdělávacím potřebám žáků se zdravotním postižením a vytvářet podmínky pro jejich úspěšné začlenění do pracovního procesu.
S postupným přibližováním vzdělávacím trendům v Evropě a přizpůsobování vzdělávání aktuální situaci na trhu práce vyžadující flexibilitu a neustálé nabývání nových poznatků nabývá na důležitosti proces celoživotního vzdělávání (sdružuje počáteční a i další vzdělávání do vzájemného propojeného celku, jenž umožňuje náležitou prostupnost všech složek vzdělávací soustavy. Pojem celoživotní vzdělávání zdůrazňuje časovou dimenzi učení v průběhu celého života, buď nepřetržité, nebo periodické). V motivaci dospělých k dalšímu vzdělávání je potřebná i účast ze strany státu, případné zavedení nebo podpora motivačních nástrojů pro uchazeče i zaměstnavatele (daňové zvýhodnění apod.). Kromě nabídky vzdělávacích produktů v systému dalšího vzdělávání se mohou školy doplňkově orientovat i na využití kapacit k jiným než vzdělávacím účelům (např. pronájmy prostor k nejrůznějším účelům, obchodní nebo skladovací zázemí, prostory pro provozování vhodných živností apod.). V odůvodněných případech lze uvažovat i o transformaci kapacit na jiný vzdělávací stupeň. Jako zvláště důležitý cíl se v nadcházejícím období jeví propojení počátečního a dalšího vzdělávání. Nevyužité kapacity škol postupně vytvoří prostor pro rozvoj široké nabídky v systému dalšího vzdělávání. Koncept celoživotního učení, jenž je podporován a realizován v zemích EU, předpokládá proměnu středních škol v otevřená centra celoživotního učení, která budou poskytovat počáteční a další vzdělávání, včetně odborného vzdělávání, rekvalifikací a zájmového vzdělávání pro všechny věkové skupiny obyvatelstva. Školy mají šanci stát se místy, která dospělým umožní získat potřebnou kvalifikaci.
32
10. Závěrečné shrnutí Srovnání norského a českého systému vzdělávání ukázalo několik významných rozdílů, stejně jako spojných bodů. Při srovnávání vzdělávacích systémů v obou zemích je nutno přihlédnout k celkové ekonomické situaci a vyspělosti daných zemí. Norsko je stát patřící k nevyspělejším zemím světa s vysokým HDP a vysokou kvalitou života. Tomu odpovídá i sociální systém Norska, zvláště pak důraz, jež je kladen na vzdělávání. Při srovnávání je tedy nutno přihlédnout k daným faktům.
V Norsku panuje větší zájem o střední odborné vzdělávání. Po absolvování povinné školní docházky nastoupí cestou odborného vzdělávání a přípravy více než 50% absolventů. Odpovědnost za střední odborné školství v Norsku spadá pod správu krajů. Kontrola kvality poskytování
vzdělání
krajů
probíhá
národním
monitoringem.
V České
republice
zaznamenávají střední odborné školy postupně klesající zájem ze strany studujících. Tento fakt je způsoben hlavně změnou vnímání prestiže učňovských oborů, který je navíc podpořen negativním demografickým vývojem. Prestiž maturitních oborů se zvýšila na úkor oborů řemeslných a dělnických a tuto skutečnost lze vysledovat v poptávce uchazečů o středoškolské vzdělávání. Vzhledem ke slabší populační vlně je zájem o studenty projevován téměř u všech typů středních škol. S „bojem“ o studenty souvisí i klesající náročnost požadavků pro přijetí na střední školy s maturitou. Tím pádem i na střední odborná učiliště nastupují žáci s horším průměrem, mnozí z nich nejeví o studium velký zájem. V ČR stejně jako v Norsku jsou střední odborná učiliště převážně zřizována kraji.
V porovnání s Českou republikou je v Norsku nastaven měkčí systém vzdělávání, studovat může každý bez omezení věku a dokonce i bez přijímacího řízení. V norských základních školách nemají zaveden systém známkování a žáci jsou tak méně stresováni. 33
V průběhu odborného vzdělávání ovšem více než třetina žáků nedokončí učňovské vzdělání v dané lhůtě a studium buď prodlužuje, nebo ukončuje. Nicméně problémy, se kterými se norské učňovské školství potýká, se téměř shodují s problémy v českém středním odborném vzdělávání, tj. příliš vysoká absence, špatné studijní výsledky, nedostatek motivace ke studiu a pasivita studujících.
Výuka v norských učňovských školách probíhá podle duálního systému výuky. Žáci jsou první dva roky vyučováni teorii a studium je završeno dvouletou praxí v podniku. Školský model, který převažuje v České republice, poskytuje tradičně spíše teoreticky zaměřené vzdělávání, kde jsou kontakty s podniky omezené. Zaměstnavatelé se zatím velmi málo podílí na procesu rozhodování žáků základních škol o budoucí profesi. V době nedostatku kvalifikované pracovní síly je tomu nutné přikládat větší pozornost. Střední odborná škola technická Zelený pruh již podobnou strategii spolupráce se zaměstnavateli zvolila. Spolupracuje s firmami Metrostav, Subterra, Rigips a Bosch. Tento projekt je výhodný pro obě strany, jelikož žáci jsou sociálními výhodami a vyhlídkou dobrého zaměstnání v budoucnosti motivováni ke studiu.
Jedním z dalších rozdílů je mezinárodní spolupráce škol. V Norsku jsou školy vedeny k internacionalizaci a střední odborné školy jsou v tomto přístupu velmi podporovány. Mezinárodní spolupráce je tedy další složka, o kterou bychom se pro zlepšení úrovně vzdělání měli zasadit.
34
