��������������������������������������������� ���������������������������������������������
����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ������������������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
doc. MUDr. Karel Duek, CSc. MUDr. Alena VeèeøováProcházková PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2274. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Jandovská Kubínová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 176 Vydání 1., 2005 Autoøi i nakladatelství peèlivì kontrovali dávkování lékù, pøesto doporuèují jejich ovìøení v pøíbalovém letáku daného léèiva. Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2005 Obrázek na obálce © MUDr. Pavel áèek ISBN 80-247-0197-9 (tištěná verze) Recenzovali: prof. MUDr. Eva Èeková, CSc. doc. MUDr. Jiøí Beran, CSc.
ISBN 978-80-247-7745-0 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012
OBSAH
1. ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2. PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI 2.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Psychologický pøístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Obecné zásady pro vedení rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Rozhovor, jeho význam, struktura a funkce . . . . . . . . . . 2.2.3 Nevhodné zásahy pøi rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Krátkodobé psychoterapeutické intervence . . . . . . . . . . . 2.3.2 Jiné psychoterapeutické metody pouívané v ppp . . . . . . . 2.4 Psychofarmakoterapie akutních stavù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.2 Hypnotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.3 Antidepresiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.4 Anxiolytika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.5 Thymoprofylaktika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.6 Antipsychotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.7 Neuroprotektiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.8 Psychofarmakoterapie v terénu . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.9 Psychofarmakoterapie v primární péèi . . . . . . . . . . . . . 2.4.10 Psychofarmakoterapie v krizové intervenci . . . . . . . . . . . 2.4.11 Psychofarmakoterapie v psychiatrické ordinaci . . . . . . . . 2.4.12 Compliance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Akutní neádoucí reakce vzniklé po aplikaci psychofarmak . . . . . . . 2.5.1 Akutní dyskineze (excitomotorický syndrom) . . . . . . . . . 2.5.2 Anticholinergní krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.3 Serotoninový syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.4 Maligní neuroleptický syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.5 Toxicita lithia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Intoxikace psychofarmaky, klinické obrazy, doporuèené postupy . . . . 2.6.1 Antipsychotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.2 Antidepresiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.3 Benzodiazepiny a hypnotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.4 Thymoprofylaktika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Fyzické omezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8 Psychiatrická rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8.2 Preventivní programy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10 10 10 13 14 15 16 18 22 23 23 24 27 33 35 37 40 41 42 43 46 46 47 47 47 47 48 48 49 49 49 50 50 51 52 52 53
2.8.3 Doplòkové terapeutické pøístupy . . . . . . . . . . . . Faktory volby zpùsobu intervence . . . . . . . . . . . . . . . . 2.9.1 Subjektivní faktory diagnostiky . . . . . . . . . . . . . 2.9.2 Objektivní faktory diagnostiky . . . . . . . . . . . . . 2.9.3 Postoje pacienta diagnostika situace a role lékaøe v ní 2.9.4 Druhy urgentních situací podle anamnézy pacienta . . 2.10 Vedení rozhovoru s pozùstalými . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.9
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
55 56 56 57 57 59 61
3. CÍLE PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 3.1 Symptomy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 3.1.1 Neklid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 3.1.2 Agrese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.2 Syndromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 3.2.1 Monosti diagnostiky psychických syndromù lékaøi prvního kontaktu 76 3.3 Nozologické jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 3.3.1 Kategorie psychických poruch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 3.3.2 Pøehled naléhavých situací v psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . . . 116 4. INSTITUCE PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Pøedlékaøská první pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Laická (sousedská) první pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Telefonická první pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Lékaøská první pomoc v psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 První pomoc praktického lékaøe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Krizová intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3 Ambulantní psychiatrická první pomoc . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.4 Odeslání nemocného do psychiatrické lùkové péèe . . . . . . . . 4.2.5 Pøijetí do psychiatrické lùkové péèe, indikace hospitalizace . . . . 4.2.6 Formy ústavní psychiatrické péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.7 Proputìní z ústavní psychiatrické péèe a pøedání do ambulantního zaøízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. 150
5. NÌKTERÉ SPECIFICKÉ PROBLÉMY PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Readaptace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Sociální problémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Právní problémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Pracovní zaøazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Zdravotní výchova veøejnosti . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . .
124 124 124 126 127 128 130 134 142 145 147
152 152 152 153 155 156
6. ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 PØÍLOHA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 REJSTØÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
ÚVOD
/
7
1. ÚVOD
Jednou z hlavních zásad v medicínì je rozpoznat zdravotní poruchu co nejdøíve a co nejdøíve provést terapeutický zásah. Stejnì tak je tomu i v psychiatrii, pøestoe je zde situace ponìkud sloitìjí. Touto zásadou se øídíme také pøi poskytování první pomoci. První pomoc je èasto vyadována na místì, kde se pøedpokládaná porucha projevila (v rodinì, na pracoviti, na nemocnièním oddìlení). V psychiatrii má tato skuteènost mimoøádný význam. Lékaø má monost pøímo na místì analyzovat a dokumentovat vztahy mezi zúèastnìnými osobami. Chování pøípadného pacienta a osob z jeho okolí vìtinou nepostrádá spontaneitu a poskytuje výmluvnìjí obraz ne pozdìjí vyetøení. Taková situace pøedstavuje neobyèejnì pøíznivou pøíleitost k získání informací o mezilidských vztazích. Nemení význam má i lékaøova interpretace a návrh dalích opatøení. Lékaø zde pøedstavuje první odbornou autoritu a klade si øadu otázek: napø. zda postaèí psychologický zásah nebo je tøeba pouít i jiných prostøedkù. Pøitom je mono vhodným zákrokem celou situaci vyøeit nebo naopak nevhodným pøístupem situaci dlouhodobì zkomplikovat. Lékaø vhodným psychologickým pøístupem dokáe vyuít svého vlivu k podpoøe adekvátních zpùsobù øeení. Situace první lékaøské intervence je znaènì nároèná a záleí na lékaøovì odborné úrovni, zkuenostech a dalích vlastnostech, jak se ji podaøí zvládnout. Musí pohotovì zaujmout stanovisko k závaným otázkám bez monosti konzultace s dalím odborníkem. Ve struèném pøehledu pøipomínáme snahy generací lékaøù pøi poskytování psychiatrické péèe hned v úvodních stadiích. O hledání vztahù èlovìka a spoleènosti usiloval ji Platon (427347 pø. Kr.), stejnì jako jeho pokraèovatel Aristoteles (384322 pø. Kr.). Ti vycházeli z pøedpokladu, e èlovìk jako tvor spoleèenský (zoon politicon) se pøi porue tìchto vztahù ocitá v krizových situacích, které mohou vést k naruení jeho zdravotního stavu. Pozdìjí následovníci se snaili najít vhodné zpùsoby øeení. Hippokrates (460377 pø. Kr.) jako první sice tvrdil, e duevní poruchy jsou chorobami mozku, ale aplikoval jen somatickou léèbu. Oproti tomu Asclepiades (øímský lékaø v letech 12456 pø. Kr.) doporuèoval u duevnì nemocných sprchy, koupání, tìlocvik, zamìstnávání a hudbu. Celsus (30 pø. Kr. a 30 po Kr.) spojil Hippokratovo somatické léèení s psychickými zásahy Asclepiovými a doporuèoval u melancholikù hudbu, rozhovor a pøedèítání a u vzruených cvièení do únavy. Galen (130200 po Kr.) naopak byl zaloen somaticky a nebyl pro psychologický pøístup u duevnì nemocných. Tato zásada se spolu s Hippokratovými postupy stala zákonem pro pøítích ètrnáct století. Teprve v estnáctém století se pozvolna zaèínají uplatòovat v léèení duevnì nemocných i snahy psychologické a rehabilitaèní. S nástupem revoluèních snah ve druhé polovinì osmnáctého století se ve vìtí míøe zaèínají uplatòovat psychologické a rehabilitaèní snahy v léèení duevnì nemocných. Jsou to snahy Pinelovy (17451826) ve Francii v paøíském Bicetre,
8
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Chiarugiho (17491820) v Itálii a dalích reformátorù. Jejich mylenky i realizace byly v mnohém totoné. Pokraèovatelem Pinelových reformních snah byl jeho ák J. E. D. Esquirol, který se snail v oetøování duevnì nemocných uplatòovat psychologický pøístup a nové léèebné metody. Spoleènì s nemocnými pìstoval gymnastiku, hudbu a spoleènì se s nimi i stravoval. V èeských zemích dochází ke zmìnám v postojích k duevnì nemocným a k novým léèebným metodám a poèátkem devatenáctého století. Významným pøedstavitelem tìchto nových snah byl J. Riedl (18361851), primáø ústavu u Svaté Kateøiny v Praze). Snail se opìt vedle nového pøístupu k nemocným uplatòovat rùzné rehabilitaèní metody v léèení duevnì nemocných. Podle Venclovského je toto období hodnoceno velmi vysoko a je zdùrazòováno, e u tehdy byla uplatòována komplexní péèe o duevnì nemocné. Následovníkem Riedla se stal v roce 1852 Frantiek Köstel, který uplatòoval své názory, e duevní choroba je ve vìtinì pøípadù patologickým procesem mozku. Zdùrazòoval nutnost tìlesného klidu a tvrdil, e vlee se mozek lépe prokrvuje. Toto období je poplatné celoevropskému rozvoji patologické anatomie pøedstavované hlavnì Virchowem. Vystupují i odpùrci pouívání omezovacích prostøedkù. Napø. Jan Hrae (øeditel ústavu v Dobøanech v letech 18941909) ve své uèebnici oetøovatelské péèe uvádí, e akutní nemocní se mají léèit klidem na lùku a po odeznìní akutních pøíznakù se má zaèít s rehabilitací. Byl odpùrcem omezovacích prostøedkù. Velkým pøínosem pro terapii duevnì nemocných se stal rozvoj psychoanalýzy a dynamické psychiatrie v první polovinì dvacátého století. Vede to ke zcela novému pøístupu k duevnì nemocným a k novým terapeutickým postupùm. V tomto období se uplatòuje i rozvoj biologických léèebných metod zavedení inzulinové terapie (Manfred Sakel, 19001957), okové terapie (Laslo von Meduna pouil ve tøicátých letech dvacátého století kardiazol a v roce 1937 zavedl Lucio Bini elektrookovou léèbu). V tomto období jsou zkoueny i jiné druhy terapie. Pøevratem v léèení duevnì nemocných se vak stává rok 1952, kdy Deniker a Delay poprvé pouívají léèbu psychofarmaky. V medicínì a v psychiatrii zvlátì se setkáváme s pojmy subjektivního a objektivního zdraví. Pojmem subjektivní zdraví rozumíme proitkovou stránku pocit zdraví. Pojmem objektivní zdraví jeho vnìjí, projevovou stránku. U zdravého èlovìka mezi obìma slokami zdraví nedochází k disociaci. Disociace signalizuje rozvíjející se nebo vzniklý patologický stav. Abychom mohli rozhodnout, zda v daném pøípadì je èi není vhodná intervence, musíme si tyto skuteènosti uvìdomit. Zásahy a intervence u postieného ji v èasných obdobích mají charakter preventivních opatøení. Nejene omezují rozvoj vlastní duevní poruchy, ale zabraòují také následkùm vzniklé krize v irím okolí postieného. Snaha o prevenci vedla k rozpracování celého systému intervence v krizových ivotních situacích. Aktivní zásahy v krizích podstatnì omezují nárùst a rozvoj psychických poruch. Uplatòuje se tak rys moderního zdravotnictví preventivní opatøení. Snahou této publikace je nabídnout vodítka v problematice první pomoci z rùzných hledisek. Jsou proto uvedeny vechny druhy terapeutických postupù pouívaných v souèasné dobì v psychiatrii, vèetnì rehabilitace, která je její nedílnou souèástí. Ctirad koda v publikaci Rehabilitace v psychiatrii (1971) zdùrazòuje, e nedílnou souèástí psychiatrické péèe musí být i rehabilitace od samého zaèátku, protoe tam, kde
ÚVOD
/
9
vzniká újma, musí zaèít i rehabilitace. Protoe psychiatrická první pomoc je zamìøena pøedevím na oblast syndromù, je jí vìnována pøeváná èást v popisu duevních poruch a mení, spíe pøehledná èást je vìnována nozologii. Ta je podrobnìji popisována v uèebnicích psychiatrie. Cílem publikace je pøispìt ke zkvalitnìní péèe pøi poskytování psychiatrické první pomoci na rùzných úrovních. Proto se vychází od poskytování první pomoci na úrovni laické (sousedské) pøes péèi praktických lékaøù a k psychiatrùm a psychiatrickým ústavním zaøízením. Termín první pomoc v psychiatrii je zde pouíván obecnì s vìdomím, e na prvních úrovních nejde o odbornou psychiatrickou pomoc.
10
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
2. PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI
2.1 ÚVOD V systému intenzivní psychiatrické péèe nevystaèíme s bìnými léèebnými postupy. Jde o dosaení výrazného efektu v co nejkratí dobì, a to vyaduje nejen intenzivní medikamentózní léèbu, ale i vyuití intenzivních krátkodobých psychoterapeutických postupù, nìkterých rehabilitaèních postupù a sociálních opatøení. Souèástí akutního zásahu mùe být v nìkterých pøípadech té nutnost fyzického omezení a aplikace léèiv proti vùli pacienta. Urgentní zásah je komplikován øadou faktorù, z nich nejvýznamnìjí je èasová tíseò. Lékaø musí bìhem krátké doby rozhodnout o typu intervence, zpùsobu provedení a následném postupu. Musí být schopen pomocí vhodnì volených dotazù diagnostikovat aktuální pøítomnost a míru rizika auto- èi heteroagrese èi suicidálního jednání. Potíe èiní té aktuální nemonost pøesnì zjistit pùvod neklidu, úzkosti èi napìtí. Zejména u starích osob musíme mít na pamìti monost metabolické dekompenzace, rizika pøítomnosti somatického onemocnìní èi první manifestace organického onemocnìní mozku. Pøítomné a ne vdy zjistitelné riziko zvýené záchvatové pohotovosti vede v akutní situaci k omezenému výbìru psychofarmak s minimem moných komplikací. Ovlivnìní akutního stavu má nìkolik komponent, k nim patøí psychologický pøístup, zahrnující základní dovednosti vedení rozhovoru a jeho vyuití diagnostické i psychoterapeutické, dále ovlivnìní psychofarmakologické, pøípadné fyzické omezení.
2.2 PSYCHOLOGICKÝ PØÍSTUP Psychologické ovlivnìní je v akutní situaci pøípustné u mírnìjích forem neklidu, tj. tam, kde se jedná o stavy krize, se zvýenou intrapsychickou tenzí, drádivostí (iritabilitou), úzkostí (anxietou) a èastou bezmocí èi pocitem beznadìje, ztráty monosti ovlivnit danou situaci. Podmínkou pro pouití psychologického ovlivnìní je alespoò èásteèná lucidita vìdomí a nepøítomnost motorického neklidu, agresivity (napø. u reakcí na stres, poruch pøizpùsobení, pøíp. u nìkterých dissociativních poruch). Ve snaze vytvoøit obecný návod pro komunikaci s duevnì nemocným je tøeba vycházet z nìkterých základních teoretických pøedpokladù. Pøedevím je tøeba se oprostit od pøedstavy, e duevnì nemocný jedinec je automaticky jedincem ménì-
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
11
cenným èi nesvéprávným. Pøedpokládejme, e existuje plynulý pøechod mezi duevním zdravím a duevní poruchou. Vìtina duevních poruch nevede k naruení intelektových schopností postieného. Není proto dùvod zacházet s duevnì nemocným jako s dítìtem a není tøeba v nìm vidìt ztracený pøípad. Tento postoj musíme èasto jasnì sdìlovat zejména pøíbuzným pacienta, kteøí mívají o duevnì nemocných zkreslené pøedstavy motivované zejména kulturními vlivy a filmovou produkcí. Pøístup k nemocnému nesmí pùsobit dojmem spìchu, povrchnosti a nedostatku dùvìry ke sdìlením ze strany pacienta. U nemocného má vzniknout pocit, e pozornost je plnì vìnována pouze jeho problémùm. Lékaøova nestrannost vyaduje bezpodmíneènou kontrolu zejména afektivních reakcí z jeho strany. Vztah pacientlékaø s sebou pøináí zvlátní emoèní situaci charakterizovanou pøenosem a protipøenosem. Pøenos znamená, e pacient mimodìk zaujímá vùèi lékaøi stejný postoj jako k nìkdejím blízkým autoritám. Lékaø musí z tohoto aspektu hodnotit emoèní projevy pacienta, a jde o projevy hostilní, nebo tøeba o snahu o erotické sblíení. Také protipøenos z lékaøovy strany odráí døívìjí lékaøovy zkuenosti v situacích, které mají s nynìjí situací jistou souvislost. Maximální regulace tìchto projevù emocí patøí mezi základní poadavky lékaøského psychologického pøístupu. Tato vìdomá regulace emoèních projevù nemá nic spoleèného s bezcitným nebo profesionálnì otrlým pøístupem. Lékaøovo chování má vyjadøovat sympatii k pacientovi, zájem a ochotu mu úèinnì pomoci. Zdùrazòuje se sympatie, nikoli empatie. Lékaø se nemá vciovat do pacientových potíí, nemá s ním trpìt. Nìkdy se naopak pøi psychoterapii, má-li být úèinná, zdùrazòuje i problém empatie. Jiným problémem, který souvisí s protipøenosem, je otázka ochranitelského nebo samaritánského vztahu k postienému. Na jedné stranì takové chování lze obdivovat, ale je nutno si uvìdomit i moné kody, které mùe zpùsobit. Takové jednání snímá z pacienta vekerý pocit odpovìdnosti, vekeré závazky a staví ho do pozice jedince, na kterého nemohou být kladeny ádné nároky. Nìkdy je toto chování doplòováno i dùvìrným oslovováním pacienta. I tzv. oviální pøístup mùe pacient pociovat jako nerespektování osobní dùstojnosti nebo jako zlehèování jeho potíí. Dalí diskutovanou otázkou je, do jaké míry uplatnit dominantní postoje pøi intervenci. Je zøejmé, e ve vech pøípadech nelze dominanci uplatòovat stejnì. Nìkdy je tøeba klást dùraz na provádìní pokynù, které lékaø dává, jindy je výhodnìjí vyèkávat. Pohovor s nemocným èasto vyøeí situaci a není tøeba sloitých medicínských manipulací. Lékaø vak musí rozhodnout, jak v daném pøípadì postupovat. U nìkterých psychogenních poruch se lékaø ocitá v bezradné situaci. Postiený, i jeho okolí oèekávají, e lékaø situaci vyøeí, ale pøedem je zøejmé, e jakákoli forma øeení je pro jednu nebo druhou stranu nevhodná. Lékaø nemùe dát najevo svou bezradnost, jeho postoj má být spíe takový, jako by øíkal: Já vím, e jste schopni situaci øeit sami. ádost o lékaøský zásah jak v pøípadech krize, tak rozvíjející se psychické poruchy, má pøedevím svou sloku sociální. Lékaø je v celé situaci èinitelem zastupujícím spoleènost. Má co do èinìní nejen s pacientem, ale s celou sociální skupinou (rodinou, pracovním kolektivem). Nelze podceòovat spoleèenské dùsledky rozhodnutí a zásahu: odeslat postieného k hospitalizaci, a tím jej nepøímo nálepkovat, nebo jej ponechat v jeho sociálním prostøedí a riskovat, e doporuèenou odbornou pomoc ne-
12
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
vyhledá. Ne vdy okolí nemocného oèekává a ádá odbornou pomoc pro postieného. Mohou se prosazovat i zájmy jiné ne pacientovy zájmy skupinové, spoleèenské nebo individuální z jeho okolí. Lékaø se nesmí stát pøedmìtem manipulace èi prostøedníkem neádoucích manipulací. Stává se napøíklad, e nìkteøí rodièe prosazují medicínské øeení poruch chování svých dìtí ve snaze osvobodit se od výkonu rodièovské role, èi osvobodit dìti od øeení jejich kriminální èinnosti. Jindy rodina poaduje pouze okamitý zákrok a i pøi symptomech rozvinuté poruchy odmítá doporuèení dlouhodobìjí psychiatrické pomoci z dùvodu pøedsudkù. ádost o lékaøskou intervenci tedy pøedstavuje situaci, kde se v rùzném vztahu a rozsahu prosazují zájmy individuální, skupinové a celospoleèenské, a tím vzniká situace nároèná i z hlediska lékaøovy správné orientace. Pøi intervenci lékaøe je tøeba se dívat na celou záleitost jako na otázku celé sociální skupiny, ve které jedinec ije. Bezprostøední úèast lékaøe na místì krize a interakce se zúèastnìnými osobami má èasto vìtí význam a mení neádoucí úèinky ne dlouhodobé pozorování a hospitalizace v ústavním zaøízení. Je vak pochopitelné, e nìkdy se hospitalizaci nevyhneme. Mezi základní poadavky na lékaøskou komunikaci se zainteresovanou stranou patøí snaha o nestrannost a maximální zdrenlivost v závìrech. Z lékaøova postupu nemá vyplynout, e straní té, èi oné osobì, pøestoe si obì strany, napøíklad nesouhlasící a nespolupracující pacient èi naléhající rodina, mohou i tak myslet, e lékaø vyhovìl poadavkùm druhé strany. Pøi intervenci je tøeba si uvìdomit, e iroká veøejnost je do znaèné míry informována zdravotní výchovou. V souèasnosti probíhá v médiích intenzivní diskuze na téma depresivních a stresových poruch. Osvìtové èlánky jsou publikovány v enských èasopisech, ekonomických týdenících, vysílají se osvìtové poøady v televizi a rozhlase, osvìtové programy lze snadno nalézt i na internetu. Psychiatrie je postupnì díky úsilí odborníkù detabuizována, psychiatrické léèebny otevírají svoje brány veøejnosti v rámci festivalù a happeningù. Na jedné stranì nemocní po pøednákách pøicházejí sami k lékaøi a domnívají se, e trpí nìjakou duevní poruchou, na druhé stranì odmítají intervenci lékaøe, protoe jsou napø. informováni o kodlivém vlivu lékù a monosti vzniku návyku. Zdravotnì výchovné pøednáky o rakovinì mohou vyvolat vznik karcinofobie a pro intervenujícího lékaøe bývá obtíné podávat nemocnému odliné informace, aby ho uklidnil. Jindy nemocní pøicházejí k lékaøi, aby jim pøedepsal lék, o kterém slyeli, nebo èetli. Pøitom je jim jedno, jde-li o lék pro nì vhodný, èi nikoli. Jestlie jim lékaø lék nepøedepíe, nezøídka si stìují, e jim byla odmítnuta lékaøská pomoc. Je proto nutno vidìt rub i líc zdravotnì výchovných akcí a pøipravit je tak, aby netraumatizovaly. Podobnì je nutné poèítat s urèitými laickými pøedstavami pùvodu a vzniku duevních poruch. To mùe komplikovat zásah lékaøe pøi intervenci. Napø. laktaèní psychóza je stále laicky vysvìtlována tak, e se jí vrazilo mléko do hlavy. Oblíbená je i pøedstava, e nervy obalené tukem jsou odolné proti vzniku duevní poruchy. Nemocný proto potøebuje vydatnou, silnou a tuènou stravu. Setkáváme se rovnì se situacemi, kdy postiený èi okolí pøedpokládá, e lékaøská intervence pøinese nìjakou výhodu. Poadují proto rùzná potvrzení. Je pøitom pravdou, e mnoho institucí stále lékaøská potvrzení vyaduje: potvrzení pro pøidìlení bytu, vydání zbrojního pasu. V naich podmínkách je dosud obvyklé, e psychiatøi se akutních intervencí v terénu úèastní zøídka. Významným dùvodem je právì odmítání rizika nevhodné psychi-
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
13
atrizace a medicinizace v situacích, které vzniknou napøíklad na podkladì poruchy rodinných vztahù. Pøi zásahu lékaøe pøímo v sociálním prostøedí postieného se lze seznámit se zaøazením pacienta v rodinì a se vzájemnými vztahy mezi ostatními èleny rodiny, resp. s jeho zaøazením v pracovním kolektivu a s pùsobením ostatních èlenù kolektivu. Zde je moné více vniknout do dynamiky tìchto vztahù ne v ordinaci. Na základì vztahù lze lépe stanovit kritéria úspìnosti léèby a dalích postupù. Uvádí se, e intervence v sociálním prostøedí nemocného nepøináí vdy efekt. Mùe být negativnì hodnocena okolím postieného a po jejím ukonèení se tyto negativní tendence mohou obrátit proti postienému. Jindy naopak mùe znamenat pro postieného pocit uspokojení v dùsledku ústupkù jeho rùzným tendencím, potvrzení jeho diagnózy a závanosti jeho subjektivního pocitu. Umoòuje mu tak pøíli mnoho sekundárních ziskù. V somatické medicínì je obvyklé, e lékaø dává nemocnému øadu konkrétních rad a doporuèení, zákazy a pøíkazy, jak upravit ivotosprávu, co smí a nesmí. U duevnì nemocného je situace odliná. Hlavní problém spoèívá v jeho mezilidských vztazích. V urèitých situacích lze rady dávat a v jiných nikoli. Nebývá vhodné hned pøi prvé intervenci radit postienému: rozveïte se, zmìòte zamìstnání, odstìhujte se, nebo naopak nesmíte se rozvést, nesmíte mìnit zamìstnání
Urèitá rozhodnutí by mìla u jedince vzniknout jako výsledek psychologického vedení a léèení, a pøedevím na základì jeho vlastního rozhodnutí. Nemocný má mít pocit, e k urèitému rozhodnutí dospìl sám a nikoli, e byl k nìmu jakkoli donucen. V intenzivní psychoterapii se nìkdy pøíkazy pouívají jako rychlé øeení, aby byla krize odvrácena. Teprve v dalích sezeních se øeení zdùvodòuje a pøípadnì poopravuje. Pokyny udílené nemocnému se mají týkat toho, jak má uívat léky, co by mìl èi nemìl sledovat a pøípadnì jíst, aby nedolo ke komplikacím. Stejnì tak není vhodné podávat pøi akutním zásahu nemocnému výklady potíí, interpretace jeho záitkù a proitkù. Mnohdy jde o projevy psychotické a nemocného pak utvrzujeme v jeho chorobných pøesvìdèeních, nebo mùeme ztratit jeho dùvìru. Obecnì v sobì interpretace vdy skrývají nadøazenost lékaøe nad pacientem a ztìují partnerskou komunikaci na úrovni dvou dospìlých lidí, kterou se snaíme v rámci akutního øeení duevních poruch vdy vybudovat a udret. I mezi lékaøi existuje pøedstava (stereotyp) duevnì nemocného, který nemotivovanì a nevypoèitatelnì fyzicky napadá své okolí. Výklad aktuální nebezpeènosti okolí mùe být interpretován velmi iroce, nebo se naopak mùe zúit jen na brachiální napadání okolí. Kadodenní psychiatrická praxe ukazuje, e takových pøípadù není mnoho a navíc lze toto riziko vhodným pøístupem usmìròovat. 2.2.1 OBECNÉ ZÁSADY PRO VEDENÍ ROZHOVORU
Ovlivnìní pacienta spoèívá pøedevím ve slovním kontaktu, kdy je nutné pacientovi dát najevo zájem o jeho aktuální situaci, projevení trpìlivosti a vcítìní se, s maximální permisivitou, bez odsuzování. Lékaø by mìl vystupovat jako nìkdo klidný, jistý sám sebou a tím, e právì on mùe pacientovi pomoci. Rozhovor s lékaøem poskytne pacientovi monost korektivní zkuenosti a slovního odreagování se. Naím cílem je pomoci uvolnìní emocí (abreakce), nìkdy provázenému úlevným pláèem a následnì
14
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
dosáhnout afektivní regulace a zralejího uvaování. V rozhovoru lze poté pouít i racionální výklad, eventuálnì i direktivní pokyny smìøující k odrazení od riskantních èinù. Je nutné se bìhem rozhovoru dopátrat, jaké sociální pole má pacient k dispozici pøi øeení svých potíí, pøípadnì zajistit, aby dále nebyl sám, pouèit pøíbuzné o dalích monostech postupu. Pacient v krizové ivotní situaci by mìl být smìrován do krizových center. 2.2.2 ROZHOVOR, JEHO VÝZNAM, STRUKTURA A FUNKCE
Nedostatky ve schopnosti lékaøe vést rozhovor vedou k obavám, úzkostem a strachu pacientù, protoe v dùsledku mlèící medicíny vìdí o svém stavu pøíli málo. Z hlediska obsahu jde pøedevím o získávání informací, a to informací objektivních (ovìøitelné údaje), informací subjektivních (pacientovy proitky) a informací situaèních (pøenos a protipøenos). Z formálního hlediska lze vést rozhovor jako: n n n
strukturovaný forma otázkaodpovìï, nebo nestrukturovaný volná øeè pacienta, rozhovor semistrukturovaný (øízený): pokládání otevøených otázek. Kadý rozhovor v rámci krizové intervence sleduje tìchto pìt základních funkcí:
n n n n n
komunikaèní, diagnostickou, informaèní, poradenskou, terapeutickou.
Komunikace by mìla v ideálním pøípadì probíhat na úrovni partnerù v dospìlém dialogu, kdy se od lékaøe oèekává autorita, autenticita, úcta a respekt, porozumìní a empatie. Lékaø je nicménì èasto smìrován do paternalistické pozice regresí pacienta vyvolané nemocí, spojenou s pasivitou, slabostí, závislostí, potøebností pomoci a sociálním dyskomfortem tj. nesamostatností, poklesem pøíjmù, zmìnou ivotní pohody a iniciativy, izolovaností. Rozhovor té mùe být komplikován pøenosovými a protipøenosovými mechanismy. Diagnostická funkce rozhovoru spoèívá ve vyslechnutí subjektivnì podaných potíí a proitkù pacienta a v druhé rovinì v cíleném pátrání po konkrétních pøíznacích. Lékaø by mìl pacienta informovat o svých závìrech a zamýleném postupu. Jedná se o informaèní funkci rozhovoru. Mìlo by to být pøitom uèinìno tak, aby pacient porozumìl a byl ochoten spolupracovat. Nutné je informovat o rizicích, neádoucích a vedlejích úèincích pøísluných postupù, nezapomínat na nabízení variant a prognózy v pøípadì uití té které varianty. Vhodnì usmìrnìná a povzbuzovaná interakce mezi zainteresovanými stranami plní také roli terapeutickou. Umoòuje odreagování afektù èasto dlouhodobì kumulovaných. Od lékaøe se oèekává vyjádøení a rozhodnutí o dalím postupu. K tomu nelze pøistoupit, pokud si lékaø nejprve neujasní vechny okolnosti, které jeho rozhodnutím mohou nastat nebo nastanou, stejnì, jako si musí uvìdomit vechny okolnosti, které
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
15
k takovému rozhodnutí vedou. Rozhodnutí o hospitalizaci postieného na jedné stranì znamená jeho léèení, rehabilitaci, monost oprotìní se od traumatizujícího okolí, na druhé stranì ale mùe nastat pokození z hlediska celospoleèenského uplatnìní. Pøi zásahu u postiených jedincù je vdy dùleité vyslechnout nejen nemocného, ale té získat informace z jeho okolí. Postiený mùe své projevy dissimulovat, nebo naopak zvelièovat a snait se ze situace získat co nejvíce prospìchu. Proto má lékaø hned zpoèátku nemocného pøesvìdèit, e je tøeba, aby vyslechl i druhé zainteresované osoby. Takové situace jsou èasté zejména u manelských konfliktù, kde je situace obvykle obìma stranami jednostrannì zkreslována. Lékaø se nemá divit informacím získaným od postieného, ani na nì emocionálnì reagovat. Mùe tím navozovat pocit nedùvìry nebo vyprovokovat zvelièování a zpestøení informací. 2.2.3 NEVHODNÉ ZÁSAHY PØI ROZHOVORU
Pøi intervenci je nejlépe vycházet z dané situace, která se nám ozøejmí nejlépe pøi pøítomnosti v místì události. Je pochopitelné, e jiný postup se volí v pøípadì pøedpokládané psychogenní poruchy, jiný pøi postiení organického pùvodu. Tyto situace si pøímo vyadují operativní øeení a vhodnou volbu podle pøedem pøipravených programù, algoritmù. V pøípadì neklidného nemocného se snaíme postupovat nenásilnì, pokouíme se nemocného uklidnit slovem, co se nám daøí snáze, ne za pouití rùzných omezovacích prostøedkù. Rovnì není vhodné, aby lékaø pouil pøi zásahu tzv. osvìdèených metod pøi hysterických záchvatech políèek, nebo polití studenou vodou. I takové stavy lze zvládnout vhodným psychologickým pøístupem, pøípadnì aplikací pøísluného psychofarmaka. Stává se, e postieného pøivezou do psychiatrické ordinace spoutaného, protoe byl neklidný a agresivní. Lékaø se pak obává ho uvolnit, aby nedolo k demolici ordinace. Je vak nutné vdy si poloit otázku, zda je neklid zpùsoben skuteènou psychickou poruchou, nebo je provokován omezením. Je známo, e uzavøení nemocného v psychiatrickém lùkovém zaøízení s møíemi na oknech a bez kliky u dveøí navozuje zvýenou tenzi a sklony k agresivnímu jednání. Naproti tomu ponechání postieného v prostøedí bez výraznìjích omezení tenzi a agresi nenavozuje. Potvrzování diagnózy Jiným nevhodným pøístupem lékaøe je potvrzování domnìlých diagnóz rodinì postieného (je to hysterka, je to schizofrenik). Potvrzení diagnózy má pro postieného stigmatizující následky, které mu znesnadòují ivot a nemá pro postieného ádný pøínos. Napøíklad matka mladistvého schizofrenika se doaduje sdìlení diagnózy. Kdy se ji neprozøetelnì dozvìdìla, mìla bezprostøednì pocit uklidnìní, protoe podle bìnì podávaných zdravotnì výchovných informací se jedná o onemocnìní dìdièné, a tudí ona na tomto onemocnìní nenese ádnou vinu, sama nemùe nic zlepit. Do té doby, ne mìla diagnózu potvrzenou se domnívala, e jde o poruchu vývoje, na které se mohla podílet té nesprávnou výchovou a byla motivována zmìnit nìkteré své výchovné pøístupy. Nyní vychází z toho, e toto onemocnìní je produktem nìjakých poruch metabolizmu, které ona nemùe ovlivnit. Vzdává se proto pocitu zavinìní na sy-
16
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
novì onemocnìní a pøedává jeho péèi zcela do rukou psychiatrù. Pro ni se jeho stav stává ji pouze záleitostí psychiatra. Nespolupráce okolí, pøíbuzných Pokození nemocného pak spoèívá v tom, e jeho bìné sociální prostøedí se nesnaí spolupracovat pøi jeho léèení a rehabilitaci. Jindy je vìdomí diagnózy pouito v pozdìjích sporech s pacientem (jsi schizofrenik, tak nemùe mít pravdu; jsi hysterka, tak je u tebe vdy vechno jen komedie). Proto lékaøovo chování hned od poèátku intervence musí vyjadøovat názor, e spoluúèast vech èlenù zainteresované sociální skupiny je nutná a samozøejmá.
2.3 PSYCHOTERAPIE Pøi intenzivní psychiatrické péèi je psychoterapie nedílnou souèástí terapeutického snaení a vyuívání psychoterapie. Jde o léèebné pùsobení psychologickými prostøedky. Obvykle se rozliuje psychoterapie v irím slova smyslu, která v sobì zahrnuje monosti pùsobení zevním prostøedím. Psychoterapie v uím slova smyslu pøedstavuje zámìrné a cílevìdomé pùsobení psychoterapeuta na pacienta. Lékaø ji pøi prvním zásahu mùe jeho prostøedí ovlivnit. Záleí jednak na postieném samotném, jednak na jeho okolí, do jaké míry je schopno spolupracovat. Ji pohovor s pøísluníky rodiny postieného lze povaovat v irím smyslu za nejèasnìjí a nejjednoduí formu psychoterapeutického pùsobení. Lékaø se pøi rozhovoru snaí odhalit pøíèiny konfliktu, osvìtlit konflikt zúèastnìným osobám. Zøídka chce postiený pøipustit svùj podíl viny na vzniku konfliktní situace a snaí se své chování a projevy vysvìtlovat, zdùvodòovat zevními okolnostmi a pøíèinami. V tìchto pøípadech je nejúèinnìjí týmový pøístup jak k objasòování pøíèin konfliktu, tak k úspìnému øeení situace. Psychoterapii v irím slova smyslu nelze podceòovat a ne kadý lékaø je schopen ji úspìnì vyuívat. Je zde nutný základní výcvik v uvedeném postupu. Je nutno uváit, e pøi intervenci vznikají nejrùznìjí modifikace konfliktních situací, které si vyadují odliné zpùsoby pøístupu i øeení. Psychoterapii v uím slova smyslu rozdìlujeme na individuální a skupinovou. Psychoterapií direktivní myslíme pøímé usmìròování jedince, jeho chování, postojù i mylení. V nedirektivní psychoterapii pùsobí terapeut jako usmìròující èinitel jen vzdálenì. Zaujímá neutrální postoj, a tím podnìcuje léèeného ke slovní èi emoèní produkci. Vyhýbá se udìlování rad. Jednou z forem psychoterapeutických pøístupù jsou pøístupy kauzální (odkrývající), jejich cílem je nalézt a odstranit pøíèinu konfliktu. Je to vak èasovì velmi nároèná forma. Naproti tomu druhá forma, symptomatická (zakrývající), je èasovì ménì nároèná, ale její efekt bývá jen krátkodobý. Snaí se odstranit symptomy bez hledání jejich pøíèin. Vyuívá sugestivní postupy a nìkteré nácvikové techniky, napøíklad úzkost se léèí nácvikem relaxace. Mezi odkrývající hlubinné psychoterapeutické postupy lze zaøadit pøedevím psychoanalýzu a psychoanalytické a dynamické terapie. Mezi symptomatické terapie lze s urèitou licencí zaøadit interpersonální terapii a terapie
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
17
pracující kognitivnì behaviorálními metodami. V moderní psychoterapii ale dochází stále více k integraci a propojování konkrétních postupù. Kognitivnì-behaviorální metoda takto absorbovala práci s pøenosem a protipøenosem pùvodnì vyhrazené psychoanalytické terapii, nebo teorii systémù, døíve pouívanou výhradnì v rodinné terapii. Dalí formou je podpùrná, supportivní psychoterapie, která má vytvoøit pøíznivé podmínky pro dalí léèení. Vytváøí spojenecký vztah mezi lékaøem a nemocným. Mezi nejznámìjí psychoterapeutické smìry patøí psychoanalýza, vytvoøená Sigmundem Freudem na pøelomu devatenáctého a dvacátého století. Vychází z pøedpokladu, e obsahem nevìdomí (nesprávnì podvìdomí) jsou pudové tendence pud sexuální a destrukèní. Ty pak ovlivòují jednání, nìkdy protichùdnì. Psychoanalýza vìnuje znaènou pozornost snùm, které vykládá jako projev pøání a úzkosti. Psychoanalýza je psychoterapeutickou metodou pouívanou pøedevím v individuální psychoterapii. Proto je její pouití v intenzivní psychoterapii jen velmi ojedinìlé. Dynamická psychoterapie, která vìnuje zvýenou pozornost interpersonálním vztahùm a aktuálním konfliktním situacím, má ji vìtí monosti vyuití v intenzivní psychiatrické péèi. Hledá pøíèiny maladaptivního chování jedince a snaí se o dosaení zmìn v osobnosti, lepí sociální adaptaci. Tím, e hledá pøíèinu v interpersonálních vztazích nemocného, se snaí vést postieného k tomu, aby porozumìl vztahùm mezi svými minulými záitky a souèasným proíváním, aby sebepoznáváním doel k pøestavbì osobnosti. Jde o nedirektivní psychoterapii, která je proto èasovì nároèná a vyuívá se v dlouhodobém léèení neurotických poruch a poruch osobnosti. Interpersonální terapie je moderní metodou vyvinutou Klermannem a Weissmannovou v osmdesátých letech dvacátého století. Jde o terapii orientovanou na problém. Zamìøuje se pøedevím na terapii depresivních poruch. Depresivní poruchy jsou rámcovì dìleny do ètyø hlavních skupin. První skupinu tvoøí deprese po ztrátì blízkého èlovìka, a u smrtí, rozchodem, rozvodem èi jiným citovým vzdálením. Do druhé skupiny bývají zaøazeny depresivní poruchy vzniklé jako adaptaèní reakce pøi zmìnì rolí. Tyto odpovídají reakcím na vývojové pøechodové události jako je puberta, svatba, narození dítìte a dalím událostem, které vyadují zmìnu zavedeného chování, jako je zmìna bydlitì, zamìstnání, èi chronické nebo váné onemocnìní. Ve tøetí skupinì jde o práci s depresemi vznikajícími na podkladì sociálních nedovedností a komunikaèních nedostatkù. Ètvrtá skupina zahrnuje depresivní stavy vzniklé na podkladì interpersonálních konfliktù. Interpersonální terapie patøí mezi terapie krátkodobé a flexibilní, pøizpùsobující se aktuálním potøebám klienta, sezení jsou pøitom strukturovaná a urèitému kroku se doporuèuje vìnovat po urèitý poèet sezení. V prùbìhu estnácti a dvaceti sezení se èas vìnuje postupnì formulaci problému, mapování sociálního zázemí a monostem pacienta. Podle toho dochází k formulaci intervence, pøípadnì nácviku urèitého chování v dyádì s terapeutem, podpoøe konstruktivních a adaptaèních mechanismù pacienta a ukonèování terapie. Integrativní psychoterapie na rozdíl od ostatních postupù pracuje s dimenzí vývoje postojù pacienta vùèi duevní porue a kompatibilní podobou intervence. S ohledem na pøenosové a protipøenosové mechanizmy diagnostikuje fázi kognitivního uchopení problému pacientem, strukturu pacientovy osobnosti a podle kombinace tìchto dvou kvalit monosti pro pacienta pøijatelné lékaøovy intervence. Vyuívá jak postupù typických pro dynamické terapie, jako práce s pøenosem a protipøenosem, tak nì-
* 18
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
které kognitivnì-behaviorální techniky, napøíklad práci s dùsledky, automatickými mylenkami, identifikaci rizikových situací a prevenci opakování krizových stavù. Jiným typem je psychoterapie rozhovorem (Rogeriánská), ve které se vychází z toho, e pacient je schopen poznat sám pøíèiny svých potíí a je schopen sám sebe pøetváøet. Psychoterapeut mùe postienému úèinnì pomoci, jestlie je schopen empatie (vcítìní se do proívání nemocného) a akceptování nemocného. I tato metoda je nedirektivní. Podstatou je, e vzniká rovnocenný vztah mezi pacientem a terapeutem. Tato metoda se pouívá jak v individuální, tak ve skupinové terapii, ale pro intenzivní terapii je málo vhodná pro její èasovou nároènost. Behaviorální psychoterapie vychází z teorie uèení, kterou aplikuje na lidské chování. Poruchy chování jsou nauèenými reakcemi, a proto i odstranìní potíí nemocného spoèívá ve zmìnì jednání. Protoe není potøebné odhalit pøíèinu poruchy, provádí se nácvik zmìn chování. Tato terapie se pouívá v léèbì nìkterých neuróz, zvlátì fobických a obsedantních, v terapii alkoholizmu a závislostí na návykových látkách. Je moné i její èásteèné vyuití v intenzivní terapii. Pavlovovská psychoterapie vyuívá principù fyziologie a patofyziologie vyí nervové èinnosti. Snaí se dosáhnout výkladu pøíèin z hlediska patofyziologického, èasto pouívá sugesce (hypnózy) a rùzných nácvikových metod. Za cíl si klade provést úpravu naruené dynamiky procesù vyí nervové èinnosti. V intenzivní terapii se nìkdy pouívá metoda sugesce pro pomìrnì rychlý, i kdy vìtinou krátkodobý efekt. 2.3.1 KRÁTKODOBÉ PSYCHOTERAPEUTICKÉ INTERVENCE
Ze struèného pøehledu nìkterých psychoterapeutických metod vyplývá, e jen v malém mìøítku jsou vyuitelné v intenzivní léèbì krátkodobých psychických poruch. Samotná psychoterapie pøedstavuje obvykle dlouhodobý proces. Aby bylo mono úèinnì zasáhnout i bìhem pomìrnì krátké doby, byla vypracována Bellakem a Smallem forma krátkodobé psychoterapie. Jiný obdobný druh psychoterapie je vyuíván v telefonické pomoci. Hlavní zásadou tìchto krátkodobých psychoterapeutických pùsobení je redukce úzkosti. Pøi telefonické pomoci je volající v urèité výhodì, kdy mùe anonymnì sdìlit své potíe, èi situaci, která je vyvolala. Odpadá èasto dlouhodobé a obtíné navazování kontaktu s postieným. Je nutný vhodnì vedený a usmìròovaný rozhovor, aby se získaly potøebné informace a bylo mono poskytnout úèinnou radu. Bellakùv a Smallùv postup pøedstavuje zkrácenou tradièní psychoterapii, protoe je nutné pùsobit ve velmi krátkém èasovém období, v jeho tísni se postiený nachází. Nepøedpokládá se úplné uzdravení postieného, ale upravení psychopatologických projevù do té míry, aby byl sám dále schopen øeit situaci. Tato forma patøí mezi psychoterapie symptomatické je zamìøena na chorobný pøíznak, proti psychoterapii kauzální, která se snaí odhalit a odstranit pøíèiny psychické poruchy. Krátkodobou psychoterapii pouíváme pøedevím v akutních pøípadech, ve stavech ohroujících ivot, kdy napøíklad bezprostøednì hrozí riziko realizace sebevraedného pokusu. Její pouití není vhodné u dlouhodobých psychických poruch, tam, kde jsou vhodnìjí standardní psychoterapeutické postupy.
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
19
Vzhledem k tomu, e se krátkodobá psychoterapie vyuívá v intervenci v krizích a v léèbì krátkodobých psychických poruch, provádí se pøevánì jako terapie individuální. Délka trvání i poèet sezení jsou rùzné. Obvykle se délka sezení pohybuje okolo tøiceti minut, maximálnì trvá jednu a dvì hodiny. Poèet sezení je mezi tøemi a pìti. Názory na frekvenci sezení jsou rozdílné, nìkteøí provádìjí sezení dennì nebo obden, jiní jednou týdnì. Za optimální v systému intenzivní péèe je nutné pokládat sezení kadodenní. Vlastní postup se omezuje nejprve na zjitìní aktuálních symptomù a problémù postieného, ovìøení anamnestických dat a jejich konfrontaci s psychopatologickými projevy. Pøi zásahu pøímo v rodinném prostøedí postieného lze konfrontovat i jeho okolí. Zde se ji dostáváme na hranice rodinné terapie. Abychom mohli získat podrobnìjí údaje jak ze souèasnosti, tak z anamnézy pacienta, je tøeba navázat dobrý kontakt. K tomu je nápomocno rodinné prostøedí. V interakci rodiny si terapeut snáze ozøejmí vzájemné pùsobení a odhalí se koøeny konfliktu. Krátkodobou psychoterapii lze provádìt také jako skupinovou, zvlátì na oddìleních krátkodobé hospitalizace. Uívá se postupù bìných jinak v tradièní psychoterapii, ale modifikovaných. Nezvyklé je to, e do jisté míry poskytujeme rady nejen samotnému pacientovi, ale i rady, které mají upravit jeho rodinné prostøedí a vztahy, pøípadnì prostøedí a vztahy na pracoviti. Rady se poskytují formou pøedkládání øady alternativ a nemocný má pocit, e vlastnì dokázal situaci øeit sám tím, e si vybral správnou alternativu. V krátkodobé psychoterapii se proto metody nedirektivní psychoterapie uplatòují relativnì ménì. Propracováním nazýváme proces, pøi nìm léèený aplikuje novì získané poznatky a náhled v øadì analogických situací, pro které platí stejné schéma chování. Jde vlastnì o zmìnu chování na základì náhledu. V krátkodobé psychoterapii není na tento proces dostatek èasu, a proto se spokojíme se zmìnou chování alespoò v nìkterých situacích. Vzhledem k tomu, e krátkodobá psychoterapie není schopna øeit konfliktové situace a jejich pøíèiny, ale zamìøuje se pøedevím na symptomy, je vhodné ji v nìkterých pøípadech kombinovat s psychofarmakoterapií. Jde zejména o takové pøípady, kde je depresivní symptomatika natolik výrazná, e hrozí nebezpeèí sebevrady nebo jiného ohroení ivota. Krátkodobá psychoterapie se s úspìchem pouívá i v terapii psychosomatických poruch. Pak je kombinace s rùznými farmaky nevyhnutelná. Krátkodobou psychoterapii pouíváme pøedevím tam, kde je vystupòována úzkost: u krátkodobých psychogenních reakcí, u akutních neurotických reakcí, neurotických poruch, poèínajících neuróz, ale i pøi poèínajících psychózách, psychosomatických poruchách a vude tam, kde je akutní nebezpeèí suicidia. Je souèástí komplexu léèebných metod v intenzivní péèi, pøi intervenci v krizi a z jejího vyuití vyplývá i terapeutická íøe. Krátkodobou psychoterapii nelze zamìòovat za psychologický pøístup. Ten je naopak její souèástí, jako je nezbytnou souèástí vech metod v psychiatrii. Proto ani krátkodobou psychoterapii nemùe provádìt nìkdo, kdo v ní není dobøe erudován. Repertoár zpracování úzkosti pøi psychické krizi je blízký neurózám, zejména dojde-li k formování pøíznakù na úrovni selhání. Souvislost mezi spoutìèem a reakcí bývá pøi psychické krizi zøejmá pacientovi i lékaøi. Psychoreaktivnì podmínìná krize se manifestuje v popsaném období zejména symptomy úzkosti, strachu, deprese, tìlesnými pøíznaky nebo rùznou mírou dezintegrace psychiky.
20
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Pøíznivý èi nepøíznivý prùbìh krize závisí do znaèné míry na sociální situaci jedince. Krize probíhá jinak na pozadí funkèní anebo dysfunkèní rodiny. Významnou roli má neformální pomoc pøátel a pøíbuzných, sousedù. Mezi sociální zdroje pomoci také patøí pomoc formalizovaná (spoleèenské instituce, úøad sociální péèe, poradenské sluby, krizová centra). Neformální pomoc v krizi znamená vzájemnou pomoc mezi lidmi a svépomocná øeení. V dobì krize se objevuje kognitivní dezorganizace psychiky, podmiòující zvýenou citlivost, labilitu a sugestibilitu, která umoòuje a zefektivòuje pomoc pøátel, známých a pøíbuzných i dalích laikù a pozdìji i zásah odborníka. V rodinném prostøedí probíhají takové jevy jako pøijetí, vyslechnutí problému, i poskytnutí emoèní ochrany pøirozenì. Sanaèní potenciál rodiny ale mùe být limitován její neúplností, nebo dysfunkcí. Svépomocí se rozumí vlastní techniky zvládání krize tj. coping (vìdomá reakce, rezignace, smíøení). Rizikem tohoto postupu je pseudovýhoda tohoto postupu postiený ve zvládá sám. V dùsledku úzkostí zúeného tunelového vidìní mùe být situace snadnìji vyhodnocena jako bezvýchodná, se zvýeným rizikem suicidálního jednání. Èlovìk v krizi opoutí svépomocná øeení a tehdy, kdy se dlouhodobì pouívané obrany zaènou jevit jako dysfunkèní, neúèinné, nebo selhávající. Obranné mechanismy se obvykle rozdìlují na psychotické (bludná projekce, distorze reality, popøení), nezralé (projekce, únik do fantazie, agování, pasivní agresivita, hypochondrie), neurotické (intelektualizace, racionalizace, afektualizace, pøemístìní afektu, fobie, projektivní formace) a zralé (suprese, anticipace, altruismus, sublimace, humor). Snaíme se vypátrat, jaké vnitøní zdroje má postiený k dispozici pro pøekonání krize, jaký je hlavní smysl jeho ivota (náboenská víra, plány do budoucnosti, povinnost péèe o dìti nebo jiné osoby, pracovní projekty). Rovnì pátráme po moných vnìjích zdrojích pomoci (blízcí lidé, pøátelé). Akutní krize konèí pøijetím skuteènosti. Po ní vak nastupuje zdlouhavá a neménì bolestivá fáze chronická. Ztráta ivotního partnera je mezi nepøíznivými ivotními událostmi hodnocena nejvýe, ztráta blízkého èlena rodiny pøedstavuje rovnì významnou zátì. Mùe být vyvolávajícím faktorem závané chorobné deprese. Je proto dobré mít monost doporuèit zvlá tìké pacienty k psychologovi, psychiatrovi èi do krizového centra. Z psychoterapeutických technik se pouívají nejèastìji krátkodobé dynamické psychoterapie, které jsou limitované délkou a zamìøením na definovaný problém (focusedon). Krátkodobá psychoterapie umoòuje odbourání symptomu a vytvoøení adaptivnìjích strategií zvládání (coping). Klade nároky na konceptualizaci pøípadu terapeutem, jene je aktivnìjí, otevøenìjí a èastìji podporuje konfrontaci s realitou. Podpùrné pøístupy jsou urèeny zejména ke zmíròování úzkosti. Jako metoda volby se pouívají zejména u lidí, kteøí dosud nedosáhli takové zralosti, která by jim umoòovala pøimìøenì se vypoøádat se vedními problémy. Podpora v krizi má být zahájena bez odkladu, terapeut zvauje stupeò zátìe a nebezpeènosti situace pro pacienta. Vedle podpory øeení krize má být vìnována stejná pozornost také afektivnímu významu spoutìèe a subjektivnímu proívání událostí i pøípadných symptomù.
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
21
Krátkodobá psychoterapie má nìkolik základních zásad, které v naí literatuøe zpracoval Klimpl (1998): n
n n n n n n
n n
Rychlé navázání vztahu mezi lékaøem a pacientem, zamìøené na vytvoøení terapeutického vztahu. Terapeut je v tomto pøípadì ve výhodì. Pacient nebo jeho okolí si jej pøivolalo na pomoc. Lékaø je automaticky povaován za kapacitu a poívá pøirozenou autoritu. Vytvoøení pøehledu okolností, které vedly k propuknutí krize. Jasnìjí porozumìní faleným adaptaèním reakcím, s jejich pomocí se pacient pokouel krizi zvládnout. Intenzivní koncentrace na krizi. Uèení se jiným, úèinnìjím adaptaèním reakcím k pøekonání krize. Zábrana formování pøíznakù. (Krizový terapeut poskytuje vysvìtlení podstaty krize jako metodu jejího zvládání a pouívá metodu interpretace.) Nutnost v zásadì pozitivních pøenosových pocitù vùèi krizovému terapeutovi umoòuje uèení prostøednictvím zkuenosti (nápodoba, identifikace, korektivní zkuenost). Zprostøedkování moností, jimi disponuje pacient pro zvládání situací, je se mohou objevit, vèetnì monosti zvládnutí podobné krize. Ukonèení intervence, jakmile se ukáe, e je akutní stav pøekonán a pacient je schopen rozpoznat, co k této krizi vedlo a jak ji mìl pøekonat (pochopení, náhled).
Intervence v akutním stavu pøedstavuje zároveò rozhovor, anamnézu i terapii. Vyaduje zformulování plánu intervence (plán lékaøe). Stejný význam má plán pacienta, který nebývá vìdomý. Je tøeba se dopátrat pacientových oèekávání. Oblast spoleèných cílù má být vymezena v podobì krizového kontraktu. Ten by mìl být jednoduchý, struèný a jednoznaèný. Obsahuje vymezení problémù (nelze vyøeit vechny pacientovy problémy), poèet sezení, délku jednotlivých sezení, dohodu o tom, zda je moné kontaktovat lékaøe mimo pracovní dobu a dosaitelnost první pomoci, definuje psychofarmaka a pracovní neschopnost jako nouzové prostøedky, domluvu o dalím postupu v pøípadì zhorování krize. Obsahem krizového rozhovoru je vyjádøení pocitù pacienta, pøijetí vlastních afektivních a emoèních proitkù jako neoddìlitelné a významné souèásti krize, analýzu pøíèin a pøevzetí zodpovìdnosti za øeení vlastních problémù. Lékaø uívá objasnìní (klarifikace), vysvìtlení (explikace), rekapituluje a vytváøí souhrny, nabízí alternativy a hledá souvislosti (interpretuje). Obecnì by mìl vyuívat technik aktivního naslouchání a laskavého dotazování. Indikace krizové intervence Hlavní a ideální indikace krizové intervence spoèívá v péèi o pacienta bez psychiatrické anamnézy a symptomù dlouhodobé psychické poruchy, bez vysokého rizika suicidálního chování a bez známek látkové závislosti, který se vlivem typického spoutìèe ocitl v krizové situaci. Jednorázovì lze podpùrnou psychoterapii vyuít i v pøípadech, kde je obvykle krizová intervence kontraindikována: u pacientù hypochondrických, somatizujících, anebo psychosomaticky nemocných, které lze motivovat k odborné péèi.
22
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Kontraindikace krizové intervence Absolutní kontraindikace krizové intervence spoèívá v pøítomnosti hluboké deprese a vekerých psychotických pøíznakù, symptomù teké osobnostní poruchy a psychogenní poruchy pøíjmu potravy. Pokud pacient volí konfrontaèní rovinu, jedná se témìø vdy o symptom. Z konfliktu pak je záhodno uèinit téma rozhovoru. Pro pracovníky pomáhajících profesí je velmi výhodné, pokud absolvují psychoterapeutický výcvik. Zajistí si tak monost supervize i spolupráce s dalími odborníky, kterým mohou odeslat klienty, s nimi si neví rady, nebo kterým nerozumí. 2.3.2 JINÉ PSYCHOTERAPEUTICKÉ METODY POUÍVANÉ V PPP
Podpùrná psychoterapie Podpùrná psychoterapie je nezbytnou souèástí obecného pøístupu k nemocným, hospitalizovaným, èi krátkodobì léèeným. Je i souèástí nástrojového vybavení psychiatra èi psychologa v prùbìhu zásahu v rámci urgentní situace. Nejedná se pouze o suportivní pøístup, ale o techniku vedení rozhovoru tak, aby byla zdùraznìna pozitivní fakta. Nemocný dostává od terapeuta jasnì formulovanou zprávu o tom, co dobrého v dané situaci udìlal, kde se dobøe rozhodl. Pojem dobøe je samozøejmì pojmem relativním. V naem pøípadì je kategorickým imperativem prospìch pacienta a posun jeho aktuálního psychického stavu ke zdravìjímu zpùsobu proívání. Nemocného touto technikou rozhovoru vracíme k jeho kompetencím a autonomii. Nabízíme volbu, zdùrazòujeme kvality nemocného, o které se pøi øeení situace mùe opøít. Pøi volbì slov je dùleité nemocnému dobøe naslouchat a zachytit v jeho projevu momenty, kde o sobì dobøe smýlí, dává najevo svou kompetenci a tyto aspekty pozdìji v rozhovoru zdùrazòujeme. Ideálním výsledkem, k nìmu by pacient mìl s naí pøijímající podporou dospìt, je pak rozhodnutí, s ním je pacient kongruentní. Takové rozhodnutí znamená, e je uspokojen jeho vnitøní rodiè, dospìlý i dítì, rozhodnutí, které je pro pacienta dostateènì etické, efektivní a navíc se mu zamlouvá èi líbí. Relaxaèní techniky Dalími potøebnými technikami v rámci urgentní psychiatrické situace jsou techniky zklidòování, zbavování napìtí a navozování relaxace. Mezi tyto techniky patøí technika øízené prosté svalové relaxace nejèastìji pod vedením vykolené zdravotní sestry, techniky autogenního tréninku, nìkteré techniky práce s tìlem a progresivní relaxace Jacobsova èi Ostova. Prostá svalová relaxace se soustøeïuje na postupné uvolòování svalových skupin konèetin a trupu v návaznosti na prohloubení dýchání a soustøedìní na dechový rytmus. Není vhodné pouití této techniky u nemocných postiených tìkou depresivní poruchou, úzkostnými poruchami èi psychotickou poruchou. Depresivní pacienti bývají ve vnitøním napìtí a mají pocity nedostaèivosti, které se mohou prohloubit, pokud nedojde k dostateèné relaxaci. Anxiozním pacientùm obvykle úzkost nedovolí postupnì relaxovat a zpomalení dýchání a soustøedìní na dech u nich pocit úzkosti navozuje. Tato technika mùe dobøe pomoci klientùm v krizových ivotních situacích, kteøí potøebují obrátit se k sobì, usebrat se a zkoncentrovat na své potøeby, aby mohli své síly vyuít ve svùj prospìch a konstruktivní øeení situace.
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
23
Autogenní trénink je metodou, která má za cíl nikoli pouze zklidnìní, ale v koneèném výsledku také celkové osvìení a povzbuzení organismu. Jde o øízený proces, kdy se pozornost nejprve vìnuje pocitu tíhy a posléze tepla v konèetinách a trupu. Ve tøetí fázi navozuje pocit chladu na èele, zklidnìní mysli, poté koncentraci na dech a srdeèní akci. Vede k vnímání tìla jako fungujícího organismu, který je v poøádku a je plný energie. Autogenní trénink vyaduje skuteèný nácvik, nedaøí se vdy na první pokus. Nemocným ale mùe pøináet pocit dostatku energie a chuti do aktivity. Nemìl by být proto provádìn veèer, protoe jde vlastnì o metodu aktivizující. Progresivní relaxace Jacobsova a Ostova jsou metody vyvinuté pro práci s nemocnými trpícími psychickým napìtím a úzkostí. Tito nemocní mívají problémy s navozením pocitu klidu a postupným uvolòováním svalstva pøi øízené relaxaci. Progresivní relaxace vyuívá k uvolnìní svalového napìtí reflexního uvolnìní po vìdomém a øízeném zatínání svalových skupin. Pacienti tak dojdou k poznání, e pøestoe sami nejsou klidní, mohou se uvolnit. Reflexnì a ve druhé linii té øízenì mohou dojít k psychickému uvolnìní a k pocitu, e se jim daøí.
2.4 PSYCHOFARMAKOTERAPIE AKUTNÍCH STAVÙ 2.4.1 ÚVOD
Psychofarmakologické ovlivnìní bez fyzického omezení pøichází v úvahu tam, kde jde o stavy s vyí mírou subjektivního i objektivního napìtí, úzkosti, agitovanosti, poruch soustøedìní. Pouívají se benzodiazepinové preparáty, antipsychotika, nebo jejich kombinace. Pouitelnost psychofarmak není v intenzivní péèi stejná. Jsou vhodné pøedevím ty léky, které se vyznaèují irokým spektrem úèinku, co je významné napøíklad v intervenci v krizích. Uplatòují se preparáty s výraznì sedativním a tlumivým úèinkem. Vìtina psychofarmak má irí pouití a kontraindikací jen minimálnì. Také názory na kontraindikace se mìní, napøíklad døíve byl povaován glaukom za absolutní kontraindikaci, dnes se nìkterá sedativnì pùsobící psychofarmaka pouívají jako doplnìk kauzální léèby. Problém mùe nastat nejen pøi výbìru psychofarmaka, ale také pøi získání souhlasu pacienta s nasazením léku, popøípadì spolupráce pøi uívání (dávkování, trpìlivost pøi nasazování antidepresiv apod.). Postoje veøejnosti k uívání psychoaktivních látek vèetnì psychofarmak se polarizují. Na jedné stranì stoupá poèet osob s opatrným, a zcela odmítavým postojem k uívání lékù ovlivòujících psychiku, a to vèetnì indikovaného pøedpisu, na druhé stranì se roziøuje poèet tìch, kteøí mají drogovou minulost èi zkuenost a tendenci uívat také psychofarmak nekontrolovaným, nebezpeèným a toxikomanickým zpùsobem. Nìkteøí pacienti mají zdrenlivý a zcela odmítavý postoj k pøedpisu syntetických psychofarmak nejen z obav ze závislosti, nejednou pøehnaných a spojovaných i s léky, u nich návyk nehrozí (napø. antidepresiva), ale také kvùli pocitu, e se s nimi dìje nìco, co sami nemohou ovlivnit nebo øídit. Mnohdy jsou pro nì pøijatelná sedativnì nebo protiúzkostnì pùsobící fytofarmaka.
24
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Od edesátých let, kdy byla do medicínské praxe zavedena první moderní anxiolytika na bázi benzodiazepinù (Librium, 1960), od nich se oèekávalo spolehlivé a bezpeèné odbourání úzkosti, se odborné i spoleèenské postoje vùèi psychofarmakùm ponìkud zmìnily. Poèáteèní nekritické nadení z psychofarmak iroké spotøeby bylo vystøídáno jistou opatrností a potøebou dostat preparáty, které se ukázaly jako problémové, pod kontrolu (napø. kdysi oblíbené, hojnì pøedepisované a silnì návykové hypnotikum glutethimid Noxyron, bylo v ÈR vyøazeno z uívání). Èasté a hromadné uívání psychofarmak pøineslo mnoha lidem nejen rychlou úlevu, ale akcentovalo také rizika a neádoucí úèinky. Fenomén tolerance (postupný úbytek úèinku s nutností zvyovat dávku) nebo návyku, co se týká pøedevím benzodiazepinových anxiolytik a hypnotik, pøedstavují vhodné podmínky pro rozvoj závislosti a zpùsobují zdravotní, ekonomické i spoleèenské problémy. Dosavadní historii vývoje psychofarmak charakterizuje mnoství objevù, zpøesòujících znalosti o neuropatofyziologii a vedoucích k cílené tvorbì specificky úèinkujících lékù. Z praktického hlediska smìøuje výzkum k eliminaci neádoucích úèinkù, oddìlení ádoucího efektu od tlumivého a pokud mono omezit nebezpeèné lékové interakce a toxicitu. Vzhledem k tomu, e výsledný efekt je vdy kompromisem mezi oèekávaným a skuteèným výsledkem, vèetnì dùleitého podílu individuální reaktivity pacienta, vyaduje úspìné zacházení s psychofarmaky dobré teoretické znalosti a zkuenosti na stranì lékaøe, stejnì jako si klade nároky na spolupráci a uívání podle pøedpisu pacienta. Psychofarmaka pøedstavují obsáhlou skupinu lékù rozdílné chemické struktury, úèinku a indikací. Uívají se v celé klinické medicínì. Klasifikace psychofarmak není jednotná, naopak existují rùzné zpùsoby tøídìní, s nimi se zájemci mohou seznámit ve specializovaných publikacích. Z hlediska moností pouití v akutním zásahu v psychiatrii lze pouít zjednoduené dìlení psychofarmak podle vlivu na: stav vìdomí: hypnotika, afektivitu: o antidepresiva, o anxiolytika, o thymoprofylaktika, n psychické integrace: antipsychotika, n kognitivní a mestické funkce: neuroprotektiva, kognitiva. n n
2.4.2 HYPNOTIKA
Hypnotika jsou léky s tlumivým úèinkem. Cílem jejich uívání je navození spánku, který se má co nejvíce podobat fyziologickému. Stínosti na poruchy usínání, slabý, pøeruovaný slánek s opakovaným probouzením a nebo na pocit úplné absence spánku jsou velmi èasté. Epidemiologické studie se lií podle metodiky, ale výsledky jsou øádovì v desítkách procent v klientele praktických lékaøù. Léèba poruchy spánku má být vdy zamìøena na pøíèinu, její rozpoznání a odstranìní. Vedle starostí, strachu, obav a úzkosti a výèitek svìdomí mùe být nespavost zpùsobena bolestí, depresí, svì-
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
25
dìním a dalími pøíèinami. Nespavost pøedstavuje velké utrpení a navození spánku hypnotikem obvykle pøináí rychlou úlevu. Úèinek je ovem nespecifický. V rámci akutní intervence ani v jiných indikacích by nemìlo podávání hypnotika chronifikovat a pøekroèit délku dvou a ètyø týdnù. Vekerá pozornost by se mìla zamìøit na zjitìní, pøípadnì odstranìní pøíèiny nespavosti. Hypnotika se rozdìlují do tøí generací, pøièem prvá generace byla prakticky vyøazena z uívání pro celkový nespecificky sedativní úèinek, toxicitu a neádoucí úèinek na zkrácení REM spánku. Jde o barbituráty. Druhou generaci pøedstavují benzodiazepiny. Z praktického hlediska je lze rozdìlit na léky s krátkým biologickým poloèasem, které jsou vhodné k navození spánku (zaspání) a se støednì dlouhým poloèasem, která slouí k prohloubení spánku bìhem noci. K první skupinì patøí napø. triazolam nebo midazolam, který se v injekèní formì uplatòuje v první pomoci pøi krátkodobém zvládání silné vzruenosti nebo neklidu, vèetnì psychotických stavù. K prohloubení spánku slouí flunitrazepam (Rohypnol, Darkene, Somnubene) nebo nitrazepam, co jsou látky s delím, støednìdobým vyluèovacím poloèasem. V pøípadì nitrazepamu je dosaeno maximální sérové koncentrace mezi 0,54 hodinami, vyluèovací poloèas kolísá mezi 2429 hodinami. Pro flunitrazepam platí, e maximální koncentrace je dosaeno za 12 hodiny po podání, vyluèovací poloèas aktivních metabolitù se pohybuje mezi 2333 hodinami. Pøi pravidelném uívání dochází ke kumulaci v organizmu a rozvoji tolerance. Nitrazepam je aktuálnì aten z trhu. Uívání benzodiazepinových hypnotik není bez neádoucích úèinkù, nebezpeèí pøedstavuje vznik závislosti pøi dlouhodobém uívání s moností epileptických paroxyzmù pøi náhlém vysazení, ale také lékové interakce s potenciací sedativního úèinku anxiolytik, analgetik a pøedevím alkoholu. Interakce s alkoholem mùe být i vyslovenì nebezpeèná (amnézie, delirium, agresivní jednání s následnou amnézií). I terapeutické dávky benzodiazepinových hypnotik mohou mít amnestický úèinek rùzné intenzity, od ranní ospalosti a rozladìnosti kocovina po stavy zmatenosti, pøièem u starích lidí mùe docházet ke kumulaci pøi dlouhodobém uívání i niích dávek. Benzodiazepiny jsou v souèasnosti povaovány za dementogen a jejich dlouhodobìjí podávání u starích lidí se nedoporuèuje. Kontraindikací podání je myastenia gravis. Hypnotika na bázi benzodiazepinù procházejí placentární bariérou a vyluèují se také pøi kojení do mateøského mléka. Zvlátní opatrnost pøi uívání hypnotik vyadují pacienti se spánkovou apnoí, co bývají obézní hypertonici, kteøí v noci hlasitì chrápou. Tab. 1 Benzodiazepinová hypnotika generický název
firemní oznaèení
dostupná léková forma
nitrazepam
Nitrazepam tbl. à 5 mg Nitrazepam F tbl. à 10 mg
flunitrazepam
Rohypnol
tbl. à 1 mg inj. à 2 mg
obvyklá denní dávka v mg
maximální denní dávka v mg
510
30
2
4
Pokraèování
26
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Pokraèování generický název
firemní oznaèení
dostupná léková forma
midazolam
Dormicum Fulsed
inj. à 5, 10, 25, 50 mg k i.m. a i.v. tbl. á 7,5, 15 mg
cinolazepam
Gerodorm
tbl. á 40 mg
obvyklá denní dávka v mg
maximální denní dávka v mg
15
30
2040
40
Tøetí generace hypnotik zahrnuje zolpidem (Stilnox, Hypnogen), zopiclon (Imovane) a zaleplon (Sonata). Jde o selektivnì pùsobící hypnotika, která mají minimální neádoucí úèinky ve smyslu ranní ospalosti a také nebezpeènost jejich interference s alkoholem je nií. Vechna hypnotika tøetí generace dosahují maximální koncentrace zhruba za 11,5 hodiny od podání, proto jsou vhodná zejména k léèbì iniciální nespavosti. Nejrychleji odeznívá úèinek zaleplonu (vyluèovací poloèas 1 hodina), vyluèovací poloèas zolpidemu se pohybuje okolo 22,5 hodiny, ale úèinek mùe pøetrvávat a 6 hodin. Zopiclon má vyluèovací poloèas 3,56 hodin, jeho úèinek je nejdéle trvající z vyjmenovaných látek. Po jeho podání mùe ráno pøetrvávat pachu v ústech. Ani u tìchto hypnotik, která se povaují za minimálnì návyková, nelze doporuèit dlouhodobé podávání nebo aplikaci v tìhotenství èi v dobì kojení. Pro vechna hypnotika platí, e mohou následující den ovlivnit pozornost a koordinace nutné pro øízení motorových vozidel nebo podobnou èinnost. Zopidon je aktuálnì aten z trhu. Tab. 2 Nebenzodiazepinová hypnotika generický název
firemní oznaèení
dostupná obvyklá denní maximální léková forma dávka v mg denní dávka v mg
phenobarbitalum + belladonae radicis + ergotamin
Bellaspon
tbl. à 20 mg
zopiclon
Zopiclon Imovane
tbl. à 7,5 mg
zolpidem
Stilnox tbl. à 5, 10 mg Hypnogen Stilnoct Zonadin Zolpidem-Slofa Eanox
zaleplon
Sonata Zerene
cps à 5, 10 mg
20
120
7,5
30
2,510
30
510
20
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
27
V indikaci hypnotik lze pøi úporné nespavosti èi masivní anxietì podat také léky jiných lékových skupin ne jsou hypnotika: n n
malé dávky antipsychotik chlorprothixen, levopromazin, olanzapin, tiapridal, antihistaminika s tlumivým úèinkem bisulepin (Dithiaden), promethazin (Prothazin).
2.4.3 ANTIDEPRESIVA
Na afektivitu pùsobí jednak antidepresiva, která léèí pøedevím patologicky smutnou depresivní náladu, jednak anxiolytika odstraòující úzkost. Antidepresiva jsou indikována u deprese rùzného pùvodu, mají smysl také pøi tìkém prùbìhu psychické krize. Antidepresiva se v souèasnosti rozdìlují na jednotlivé skupiny podle mechanizmu úèinku. Rozdìlují se na inhibitory zpìtného vychytávání monoaminù (pìt generací), antidepresiva pøímo ovlivòující receptory (blokátory receptorù á2, agonisté receptorù 5-HT1A) a inhibitory biodegradace monoaminù (inhibitory monoaminooxidázy) (vestka, 2004). Úèinnost antidepresiv z jednotlivých skupin a generací je povaována za srovnatelnou a pohybuje se v rozmezí 5075% terapeutické odpovìdi. Antidepresiva první a ètvrté generace ovlivòují depresivní náladu prostøednictvím inhibice zpìtného vychytávání katecholaminù a serotoninu ze synaptické tìrbiny. O klasifikaèní podobì páté generace se diskutuje a pøedpokládá se, e pùjde o inhibitory vychytávání serotoninu, noradrenalinu i dopaminu ze synaptické tìrbiny. Ovlivnìní tohoto sloitého regulaèního mechanizmu vyaduje latenci zhruba dvou a tøí týdnù. O této skuteènosti musí být informován zejména pacient, který se mùe cítit po prvním podání léku zklamán a podveden, protoe pociuje buï tlumivé, nebo neádoucí, èi ádné úèinky a neuvìdomuje si bezprostøední efekt. Stejnì zklamán se ovem cítí pacient, který bìhem prvních dnù pociuje díky placebo efektu výraznou úlevu a pozdìji se jeho stav opìt zhoruje, pøípadnì první nasazený lék nemá dostateèný efekt. Právì vzhledem k latenci nástupu úèinku není podání antidepresiv vhodné v rámci urgentního zásahu, kde potøebujeme dosáhnout zklidnìní pacienta v prùbìhu hodin. V této indikaci vyuijeme spíe sedativnì pùsobící antipsychotika a benzodiazepiny. V rámci irího pojetí první pomoci je ale z pøehledu pouívané psychofarmakoterapie nelze vynechat. Tab. 3 Rozdìlení antidepresiv podle mechanizmu úèinku (Upraveno podle vestky, 2004) Inhibitory vychytávání monoaminù První generace
tricyklika, tetracyklika
amitriptylin, nortriptylin, clomipramin, dibenzepin, dosulepin, maprotilin, mianserin
Druhá generace
heterocyklika
viloxazin
Tøetí generace
SSRI: selektivní inhibitory zpìtného vychytávání serotoninu
fluoxetin, fluvoxamin, citalopram, paroxetin, sertralin, escitalopram
Pokraèování
28
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Pokraèování Inhibitory vychytávání monoaminù
Tøetí generace
Ètvrtá generace
Pátá generace Pøímé ovlivnìní receptorù
SARI: agonisté serotoninu a inhibitory zpìtného vychytávání serotoninu
trazodon, nefazodon (není registrován v ÈR)
NARI: inhibitory zpìtného vychytávání noradrenalinu
reboxetin
DARI: inhibitory zpìtného vychytávání dopaminu
amineptin (není registrován v ÈR)
SNRI: selektivní inhibitory zpìtného vychytávání serotoninu a noradrenalinu
venlafaxin, milnacipran
NDRI: selektivní inhibitory zpìtného vychytávání noradrenalinu a dopaminu
bupropion
SNDRI a2-blokátory
mianserin, mirtazapin (NaSSA: noradrenergní a selektivní serotoninergní antidepresivum)
Agonisté 5-HT1A
buspiron, gepiron
Inhibitory biodegradace
Inhibitory MAO
První generace: neselektivní
ireverzibilní tranylcypromin (IMAO ireverzibilní inhibitor monoaminooxidázy typu A), staen z trhu
Druhá generace: selektivní
I-MAO-A: reverzibilní:moclobemid (RIMA- reverzibilní inhibitor monoaminooxidázy typu A) I-MAO-B: ireverzibilní: selegilin
Inhibitory COMT Ostatní
tianeptin extrakt z tøezalky
Generace antidepresiv odpovídají vývoji hledání léku bez neádoucích vedlejích úèinkù a pøitom s dostateènì rychlým a mohutným úèinkem. První generaci pøedstavují tricyklická a heterocyklická antidepresiva. Jde o léky se spolehlivým úèinkem antidepresivním a analgetickým, který není závislý na antidepresivním úèinku. Ovlivòují nejen noradrenergení a serotoninergní systém, ale i receptory muskarinové a histaminové. Proto mají nejvýznamnìjí mìrou vyjádøeny neádoucí úèinky zejména ve smyslu sedace, ospalosti, obstipace, hypotenze, pocitu tìkých konèetin, èi tøesu. Závaným neádoucím úèinkem je retence moèi a paralytický ileus. Pokud se tricyklická antidepresiva uívají v niím dávkování, nerozvíjejí se v plném rozsahu neádoucí úèinky jako ortostatická hypotenze, sucho v ústech, poruchy akomodace, poruchy erekce a ejakulace u muù a sníení libida a naruení orgasmu u obou pohlaví. Kontraindikacemi podání jsou ischemická srdeèní onemocnìní a jiné
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
29
kardiopatie, zejména poruchy rytmu nebo srdeèní insuficience, dále hypertenze, epilepsie, hypertrofie prostaty, glaukom, léèba inhibitory monoaminooxydázy (IMAO) v posledních dvou týdnech, tìhotenství, kojení. Amitriptylin má silnìji vyznaèený sedativní a anticholinergní úèinek, kterého lze vyuít pøi zvládání gastrointestinálních vegetativních obtíí (zvýená støevní motilita, symptomy drádivosti a mikrobiologicky neobjasnitelnými prùjmy). Vzhledem k toxicitì vyích dávek amitriptylinu je tøeba vysoké opatrnosti pøi nebezpeèí suicidálního vývoje, zejména v pøípadì kombinace s nortiriptylinem, který má mírnì stimulující úèinky. Co je výhodné pøi léèbì útlumové deprese (melancholické), mùe být velmi nebezpeèné pøi suicidálním vývoji. Ke stálicím mezi tricyklickými antidepresivy patøí celosvìtovì pùvodní èeský preparát dosulepin Prothiaden který je k dispozici také v nízkém dávkování po 10 mg. Malé dávky dosulepinu mají pøedevím anxiolytický úèinek. Uití dosulepinu v krizové intervenci pøi dodrování kontraindikací umoòuje výhodnou kombinaci prostøednictvím tlumivého a anxiolytického potenciálu s postupnì se rozvíjejícím antidepresivním úèinkem. Vzhledem k tomu, e rozvoj úèinkù závisí na dávce a délce podávání, mùe být dávkování prunì upravováno tricyklická antidepresiva mùe pøedepisovat praktický lékaø, jde o ekonomicky dostupné preparáty. Tab. 4 Pouívaná tricyklická antidepresiva Název látky
Název preparátu a léková forma
Poèáteèní dávka (mg/d)
Doporuèená dávka (mg/d)
Maximální dávka (mg/d)
amitriptylin
Amitriptylin 25 mg drg
2550
50150
200
dosulepin
Prothiaden 25 a 75 mg tbl
2550
50150
225
clomipramin
Anafranil 25 a 75 mg tbl
2550
50100
225
nortriptylin
Nortrilen 25 mg tbl
25
50100
150200
Heterocyklická antidepresiva se od tricyklických antidepresiv lií pøedevím tím, e mají nií anticholinergní úèinek, co pøineslo do jisté míry mírnìjí neádoucí úèinky i kontraindikace. Do druhé generace antidepresiv se øadí napø. spolehlivý dibenzepin (Noveril), který není preskribènì omezen, ale vzhledem k tomu, e je dostupný pouze v lékové formì po 240 mg, zùstává k dispozici pro léèbu závanìjích depresivních stavù. Mianserin (Lerivon, Mianserin, Miabene) má úèinek mírnì aktivizující a anxiolytický a je vyhrazen pro pøedpis odborným lékaøùm. Z této skupiny najde v krizové intervenci místo maprotilin (Ludiomil), k jeho indikacím patøí kromì jiného také deprese u somatických onemocnìní, a mùe jej pøedepisovat i praktický lékaø. Kromì maprotilinu lze heterocyklická antidepresiva podávat nemocným s glaukomem, hypertrofií prostaty i ischemickou chorobou srdeèní. Na rozdíl od tricyklik nevyvolávají toxická anticholinergní deliria. V souèasnosti jsou ale rovnì povaována za léky druhé a tøetí volby.
30
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Tab. 5 Pouívaná heterocyklická antidepresiva Název látky
Název preparátu a lékovál forma
Poèáteèní dávka (mg/d)
Doporuèená dávka (mg/d)
Maximální dávka (mg/d)
dibenzepin
Noveril 240 mg tbl
120240
240480
600
maprotilin
Ludiomil 25 a 75 mg tbl
2550
50150
225
mianserin
Miabene, Lerivon 30 a 60 mg tbl
30
6090
120
Tøetí generaci antidepresiv pøedstavují selektivní blokátory zpìtného vychytávání serotoninu (SSRI) a escitalopram. Jde o èistì pùsobící antidepresiva, indikovaná také v léèbì panické ataky, generalizované úzkostné poruchy, obsedantnì-kompulzivních poruch a poruch pøíjmu potravy. Také u SSRI pozorujeme latenci nástupu úèinku 23 týdny. Mezi èasté, ale obvykle mírné neádoucí úèinky patøí nevolnost, zvracení, únava, bolesti bøicha, funkèní sexuální obtíe a sníení chuti k jídlu. Fluvoxamin, fluoxetin, citalopram, sertralin i paroxetin jsou povaovány za léky prvé volby v léèbì depresí rùzné etiologie, obsedantnì-kompulzivní poruchy, úzkostných a fobických poruch a posttraumatické stresové poruchy. Jsou ji k dispozici i praktickým lékaøùm. Escitalopram je vyuíván ve stejných indikacích jako SSRI, má ménì neádoucích úèinkù a je úspìný zejména v léèbì depresí spojených s vysokou mírou anxiety, zatím pro nìj ale platí omezení preskribce. Z dalích antidepresiv, která pùsobí cestou ovlivnìní serotoninového systému je nutné se zmínit o trazodonu (f.o. Trittico). Trazodon na presynaptické úrovni selektivnì inhibuje zpìtný pøíjem serotoninu do nervového zakonèení, stejnì jako SSRI. Na úrovni postsynaptické pùsobí jako antagonista S2 receptorù podobnì jako mirtazapin. Trazodon (na rozdíl od vìtiny ostatních antidepresiv) pozitivnì ovlivòuje strukturu spánku: zkracuje dobu usínání, prodluuje celkovou dobu a hloubku spánku, nezkracuje REM fázi, pùsobí anxiolyticky a léèí sexuální dysfunkce po SSRI. Antidepresivy, které nepùsobí cestou pøímého ovlivnìní serotoninového systému jsou bupropion (f.o. Wellbutrin, Zyban) a reboxetin (f.o. Edronax, Vestra). Bupropion je selektivní inhibitor zpìtného vychytávání noradrenalinu a dopaminu. Kromì léèby závaných inhibovaných depresivních stavù se podává v indikaci odvykání kouøení. Mezi neádoucí úèinky patøí zejména sucho v ústech, nespavost, potenciace tenze a neklidu, sníení záchvatového prahu. Reboxetin inhibuje zpìtné vychytávání noardrenalinu. Zlepuje apatii, útlum, nemotivovanost a nepùsobí sedativnì. Mezi neádoucí úèinky patøí insomnie, neklid, úzkost, tachykardie, hypotenze, cefalgie, dysurie, sucho v ústech, epileptické paroxyzmy, zvýení kortikoidních hormonù a prolaktinu. Relativními kontraindikacemi podání jsou hypertrofie prostaty, srdeèní onemocnìní a hypertenze.
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
31
Tab. 6 Antidepresiva tøetí generace Název látky
Název preparátu a léková forma
Poèáteèní dávka (mg/d)
Doporuèená dávka (mg/d)
Maximální dávka (mg/d)
citalopram
Seropram, Citalec 10 a 20 mg tbl
1020
2040
60
fluoxetin
Deprex, Prozac, Floxet, Apo-fluoxetin 20 mg cps
20
2050
80
fluvoxamin
Fevarin 50 a 100 mg tbl
50
100250
300
paroxetin
Seroxat,Remood, Apo-parox 20 mg tbl
1020
2050
60
sertralin
Zoloft, Asentra, Serlift 50 a 100 mg tbl
2550
50150
250
SARI trazodon
Trittico 75 a 150 mg tbl
50
150
300
DNRI bupropion
Wellbutrin 150 mg tbl
75150
300
450
NARI reboxetin
Edronax 4 mg tbl
48
412
16
Ètvrtou generaci antidepresiv pøedstavují inhibitory zpìtného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, tzv. duální antidepresiva (SNRI). Patøí mezi nì venlafaxin (f.o. Efectin) a milnacipran (f.o. Ixel). Jde o léky vyhrazené pro tìí hospitalizované depresivní stavy a nemìly by být uívány jako léky prvé volby. Venlafaxin pùsobí více budivì, má iroké dávkovací rozmezí od 50300 mg/d. Nejèastìji udávaným neádoucím úèinkem je potivost, bolest hlavy, buení srdce. Mùe dojít ke zvýení diastolického tlaku, proto je na místì pacienta monitorovat. Milnacipran pùsobí podobnì, snad s ponìkud více tlumivým a zklidòujícím úèinkem. Speciální místo mezi antidepresivy má mirtazapin (f.o. Remeron). Jde o lék, který je zároveò agonistou i antagonistou serotoninových receptorù. Pùsobí antagonisticky na S2 a S3 receptorech zodpovìdných za neádoucí ovlivnìní funkce trávicího traktu i za sexuální dysfunkce po SSRI. Tak sám sobì znemoòuje mít neádoucí vedlejí úèinky typické pro inhibitory zpìtného vychytávání serotoninu. Má také významný vliv na architekturu spánku a pùsobí sedativnì a anxiolyticky. Je vyhrazen pro pacienty farmakorezistentní vùèi SSRI a pro pacienty, kteøí SSRI netolerují nebo trpí výraznými sexuálními dysfunkcemi. Èastým neádoucím úèinkem je váhový pøírùstek, útlum a potivost.
32
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
Tab. 7 Ètvrtá generace antidepresiv a mirtazapin Název látky
Název preparátu a lékovál forma
Poèáteèní dávka (mg/d)
Doporuèená dávka (mg/d)
Maximální dávka (mg/d)
venlafaxin
Efectin 50, 75, 150 mg tbl
50
75150
300
milnacipran
Ixel 25 a 50 mg tbl
50
100
150
mirtazapin
Remeron, Esprital 15, 30, 45 mg tbl
1530
3060
90
Dalí skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy. Jsou urèeny pro léèbu farmakorezistentních nebo atypických depresí, popøípadì tìkých forem panické poruchy èi sociální fobie. Moclobemid, v souèasné dobì jediný antidepresivnì pùsobící IMAO na naem trhu, je povaován za antidepresivum druhé a tøetí volby. Zatímco ostatní antidepresiva zasahují na úrovni receptorové, na úrovni bunìèných membrán, inhibitory MAO brání degradaci neurotransmiterù intracelulárnì. Moclobemid patøí mezi selektivní a reverzibilní inhibitory MAO, to znamená, e pøi jeho podávání není nutná speciální dieta s vylouèením aromatických sýrù a jiných potravin obsahujících tyramin. Selegilin, dalí IMAO dostupný na naem trhu, se pouívá jako antiparkinsonikum. Praktický lékaø by si mìl být vìdom pøedevím lékových interakcí se sympatomimetiky a ostatními antidepresivy. Antidepresivní úèinek moclobemidu se rozvíjí také bìhem nìkolika týdnù, stejnì jako u ostatních antidepresiv. IMAO jsou vyhrazeny zejména pro depresivní nemocné, u nich selhala pøedchozí terapie. Tianeptin (f.o. Coaxil) naproti tomu pùsobí opaèným mechanizmem ne dosud popsané generace antidepresiv, pøestoe strukturálnì se øadí mezi tricyklická antidepresiva. Zvyuje vychytávání serotoninu ze synaptické tìrbiny. Coaxil je indikován pøi léèbì neurotických a reaktivních depresí, úzkostných reaktivních stavù s psychosomatickými projevy, pøedevím gastrointestinálními a depresivními stavy u alkoholikù bìhem abstinence. Tab. 8 Moclobemid a tianeptin Generický název a mechanizmus úèinku
Firemní název
moclobemid RIMA tianeptin
Doporuèená poèáteèní dávka v mg/d
Obvyklá denní dávka v mg/d
Maximální dávka v mg/d
Aurorix 150 a 300 mg tbl
150
150450
600
Coaxil 12,5 mg tbl
25
37,5
75
Dalím významným místem pùsobení antidepresiv je podle posledních výzkumù úroveò genomová. Ovlivnìní neuroplasticity zásahem do mechanizmù transkripce a produkce neurotrofních faktorù vysvìtluje úèinek antidepresiv a zdùvodòuje proè neváhat s jejich nasazením.
PROSTØEDKY POUÍVANÉ V PSYCHIATRICKÉ PRVNÍ POMOCI /
33
2.4.4 ANXIOLYTIKA
Anxiolytika jsou léky zmíròující úzkost nejrùznìjího pùvodu pomocí rùzného mechanizmu úèinku, u poèetné a klinicky významné skupiny benzodiazepinových anxiolytik prostøednictvím ovlivnìní GABAergního systému. Anxiolytika lze rozdìlovat na klasická, benzodiazepinová a nová neboli nebenzodiazepinová. Z klasických anxiolytik se dosud uívá guaifenesin (Guajacuran), který se vyznaèuje anxiolytickým a myorelaxaèním úèinkem bez útlumu. Benzodiazepinová anxiolytika, která se iroce pouívají v lékaøské praxi, jsou chemicky pøíbuzná. Benzodiazepiny jsou pøedepisovány pro cílový efekt anxiolytický, myorelaxaèní, antikonvulzivní a z hlediska ovlivnìní anxiety té s vedlejím úèinkem hypnotickým a sedativním. Do jisté míry mají té efekt euforizující a amnestický, které se významnou mìrou podílejí na vzniku psychické závislosti na tìchto preparátech. Závislost podle vestky vzniká asi u 2 % léèených. Jednotlivé preparáty se lií spektrem úèinku, rychlostí nástupu, metabolizmem i dalími vlastnostmi. Kontraindikací uití je myasthenia gravis, intoxikace alkoholem nebo jinými látkami s tlumivým úèinkem, první trimestr gravidity, kojení. Benzodiazepiny pronikají do mateøského mléka. Mùe té docházet k potenciaci úèinku s jinými léky v rámci farmakokinetických interakcí. U diazepamu a alprazolamu je kontraindikováno pouití pøi onemocnìní glaukomem s uzavøeným úhlem. Anxiolytika mohou mít nepøíznivý vliv na pozornost pøi øízení strojù a motorových vozidel nebo pøi podobných èinnostech vyadujících soustøedìní. Jde o velmi èasto pøedepisované léky, pøièem v praxi se èasto opomíjí, e uívání benzodiazepinù by kromì pøesnì vymezených vyjímek nemìlo pøesáhnout 46 týdnù. K dispozici je øada benzodiazepinových axiolytik, která se lií spektrem úèinku i charakteristikou. Rozdíly nejsou, zvlátì pøi nízkém dávkování, pøíli významné. Benzodiazepiny se pracovnì rozdìlují do skupin podle poloèasu trvání úèinku. Tab. 9 Rozdìlení benzodiazepinù podle vyluèovacího poloèasu (podle vestky, 2002) Benzodiazepiny s vyluèovacím poloèasem >18 hod.
diazepam, chlordiazepoxid, medazepam, klobazam, klorazepat, klonazepam, prazepam
Benzodiazepiny s vyluèovacím poloèasem 1218 hod.
oxazepam, lorazepam, bromazepam, alprazolam, temazepam
Benzodiazepiny s vyluèovacím poloèasem < 12 hod.
tofizopam, midazolam, triazolam
Sluebnì nejstarím benzodiazepinem je chlordiazepoxid, (Defobin, Elenium) spolehlivì odstraòující úzkost do té míry, e po jeho uití byly poprvé popsány paradoxní agresivní reakce vyvolané odbrzdìním, dezinhibicí afektù. (K takové paradoxní reakci mùe dojít samozøejmì i po podání jiného anxiolytika.) Podobný profil úèinkù jako chlordiazepoxid má také medazepam (Ansilan). Benzodiazepinem è. 1 zùstává nepochybnì diazepam (Diazepam, Apaurin, Seduxen), který se vyuívá také pro sedativní, myorelaxaèní a antikonvulzivní úèinky v nejrùznìjích oblastech klinické medicíny. Po perorálním podání rychleji dosahuje vyí a trvalejí hladiny v séru ne po podání parenterálním, protoe je vstøebáván ji aludeèní sliznicí. Pokud pacient
34
/
PRVNÍ POMOC V PSYCHIATRII
polyká, není pro parenterální podání diazepamu jiný dùvod ne sugestivní, nebo pøi nespolupráci pacienta. Diazepam je, podobnì jako bromazepam (Lexaurin), zatíen rizikem návyku a pøípadnì i závislosti. Tohoto rizika nejsou zcela prosta ani ostatní anxiolytika: nejde jen o závislost fyzickou (somatickou), mùe se rozvinout i závislost psychická, která také komplikuje odnìtí léku. Anxiolytikem bez výraznìjího sedativního úèinku je oxazepam (Oxazepam). Tofisopam (Grandaxin) se vyznaèuje nepøítomností hypnotického, antikonvulzivního, myorelaxaèního a sedativního úèinku. Je anxiolytikem volby pøi myasthenia gravis. Jeho anxiolytický potenciál je spíe mírný. Alprazolam (Frontin, Helex, Neurol, Xanax) se vyznaèuje rychlým nástupem úèinku. Kromì alprazolamu v tabletách s prodloueným úèinkem mùe anxiolytika pøedepisovat i praktický lékaø podle vlastního uváení, které by mìlo vdy zahrnovat i limit délky uívání. Nìkterá dalí úèinná a spolehlivá anxiolytika, napø. lorazepam vyznaèující se vysokou miligramovou úèinností, clobazam (Frisium) nebo prazepam se u nás pøedepisují ménì èasto. Tab. 10 Dostupné benzodiazepinové preparáty Generický název
Firemní oznaèení
Dostupná léková forma
obvyklá denní maximální dávka v mg denní dávka v mg
diazepam
Apo-diazepam Apaurin, Seduxen Stesolid Diazepam desitin Diazepam Slovakofarma
inj. à 10 mg tbl. à 2, 5, 10 mg supp. à 5, 10 mg
1020
7080
chlordiazepoxid
Defobin Elenium
drg. à 10 mg
3040
100
medazepam
Ansilan
cps à 10 mg
30
50
oxazepam
Oxazepam
tbl. à 10 mg
30
60
lorazepam
Tavor
tbl. à 1, 2,5 mg
14
5
bromazepam
Lexaurin
tbl. à 1,5, 3 mg
10
36
clobazam
Frisium
tbl. à 10 mg
20
80
alprazolam
Frontin Helex Neurol Xanax, XanaxSR
tbl. à 0,25, 0,5, 1, 2, 3 mg
14
30
tofisopam
Grandaxin
tbl. à 50 mg
100
200
Skupina nových nebenzodiazepinových anxiolytik, jejich úèinek je zaloen na jiných mechanizmech ne u benzodiazepinù, je reprezentována napø. buspironem (Anxiron, Buspiron), který se vyznaèuje anxiolytickým efektem bez neádoucích
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.