No title

Sobota 7. srpna 2004

Svátek má Lada

Amatérské umìní se bez podpory státu neobejde

Známe se s dr. Zuzanou Malcovou – z pracovních setkání i z Jiráskových Hronovù - již nìjaký ten pátek. V prùbìhu rozhovoru se mi svìøila, že na „svém prvním“ Hronovì vidìla mou Vévodkyni valdštejnských vojsk (1986) a že si ji dodnes pamatuje. Pravda, vìci, co jsou poprvé, se takhle pamatovávají. Po roce 1990 jezdí na Jiráskùv Hronov pravidelnì jako pøedvoj ministrù kultury. Protože je øeditelkou ministerského odboru „regionální a národnostní kultury“. A protože se skuteènì dlouho známe, nebudu pøedstírat vykání, ètenáø jistì promine. Jezdíš na Jiráskùv Hronov služebnì nebo z lásky? To se nedá oddìlit. Mám štìstí, že má práce je i mým koníèkem, znᚠto sám, v tomto oboru to jinak ani nejde. Takže urèitì z lásky. Samozøejmì, když ministerstvo nìjakou akci finanènì podporuje, tak vždy vysílá nìkoho „na obhlídku“. Ale do Hronova bych referenta vyslat nemohla, Hronov mì baví, koneènì jsem tu letos po devatenácté. Hronov je pár dní v roce a tvùj regionálnì národnostní odbor zahrnuje desítky podobných aktivit. Kterým dávᚠpøednost? O tomto víkendu je velká akce polské menšiny v Jablunkovì, tam jel právì jeden z našich referentù... Kdybys chtìl slyšet preference, pak tedy: divadlo, pìvecké sbory a folklór. Na Hronovì mì nejvíc okouzluje jeho atmosféra. Nejsem divadel-

ní odborník, mnì se pøedstavení líbí nebo nelíbí, ale navíc tu potkávám spoustu kamarádù, v divadle, v hospùdkách. Divadlo mùže být rùzné, kdo chce dìlat avantgardu, a ji dìlá, to k tomu patøí, já ji tøeba moc nemusím, ale mám pár pìkných vzpomínek na nejrùznìjší pøedstavení, tøeba i na Bílé divadlo s tìmi lyžaøi – dokonce jsem tenkrát bránila mužskou nahotu na jevišti pøed nìkterými pány, jimž se to moc nezamlouvalo, dokonce i pøed svým šéfem... Který to byl, prosím? No pøece ten souèasný. Jsi zøejmì nejdéle sloužící øeditelkou ministerského odboru, pamatuješ v podstatì všechny naše novodobé kulturní lodivody. Který z nich tì zaujal nejvíc, který z nich, podle tvého názoru, pøišel s nìjakou zásadní vizí? Kritika se stejnì vždycky snášela na každého. Byli tøi, a to – pánové Milan Uhde, Pavel Tigrid a souèasný ministr Pavel Dostál. Nìkteøí další se jen mihli a víc tøeba ani nestaèili, ale to není dùležité. Pan Uhde odstartoval velký zájem - právì o amatérskou kulturu. Ono to nebylo po listopadu snadné, odmést rùzné „bolševické“ nánosy, pro nìž èást spoleènosti tuto složku národní kultury odmítala. Koneènì, Milan Uhde jezdí pokud mùže od tìch dob na Hronov pravidelnì, letos je tu také. A má velkou zásluhu o to, že se mnoho vìcí udrželo a dnes náramnì i narostlo. - A pak ministr Tigrid, jehož nìkteré razantní kroky kulturní veøejnost pobuøovaly. Z poèátku si s fenoménem tzv. neprofesionálního umìní nevìdìl moc rady, ale názor zmìnil, když se zaèal potkávat s lidmi z této oblasti, když je poznal jako svobodné a tvùrèí, což si pøed tím nepøipouštìl – ve své Bílé knize pak mnoho vìcí uvedl na pravou míru... Nu, a koneènì ministr, který mi šéfuje už šest let. Mluvit o jeho vztahu k amatérskému umìní a k divadlu zvl᚝, øeèeno slovníkem sportovních komentátorù, by bylo nošením døeva do lesa. Šest let na ministerstvu už je doba, kdy se dá koncepce nejen nastartovat, ale taky rozvinout, nìco pro to udìlat. Pak tomu Pavel Dostál, domnívám se, rozumí pøedevším lidsky. Mezi umìlci i mezi amatérskými má mnoho pøátel. A ví a umí argumentovat, že tøeba krátit peníze na amatérské Pokraèování na stranì 2 1

Nemám rád, když herci mluví zasvìcenì o herectví. Vždycky nad tím žasnu, kolik hercù ví, co je to herectví. A já pøi tom ani nevím, že oni jsou herci. J.Werich

9:00-12:30 Semináøe a dílny 13:30 (B) a 16:30 (A) – Sál Josefa Èapka DS Tlupatlapa – DŠk SKS Svitavy Robinson Jeffers: Pastýøka (40´) 16:30 (B) a 20:00 (A) – Jiráskovo divadlo Šumavský ochotnický spolek – ŠOS Jan Kraus: Proti vìtru (Nahnilièko) (120´) 18:00 (A) a 21:00 (B) – Sál Josefa Èapka Divadlo Kámen Praha Lotte Ingrisch: Rakvièky (45´) DS Ètyølístek „Prèa Production“ Frýdek-Místek ING Kolektiv: Impérium vrací uhlo (25´) 10:00 - Výstavní hala Jiráskova divadla Divadélko za branou - Vyškov Slavnostní vernisហvýstavy 11:00 - Galerie U Šafáøù Obrazy z posledních let prof. B. Španiela a Památky v tužce K. Šafáøe Slavnostní vernisហvýstavy 15:15 - Námìstí ÈSA Pochod Koletovy hudby mìstem 15:30 - Námìstí ÈSA Slavnostní zahájení 74. Jiráskova Hronova 17:00 - Park Aloise Jiráska Koletova hudba Promenádní koncert 19:30 - Park Aloise Jiráska Orientální tance skupiny AFRAH z Náchoda

Pokraèování ze strany 1

BEZ UMRTVENÍ Umìní morálního neklidu, tak sami sebe charakterizovali v sedmdesátých a osmdesátých letech polští filmaøi. Své filmy toèili bez pøíkras, bez cukerínového pøislazování. Tehdy, v dobì u nás takzvanì normalizaèní, jsme na nì zírali jako na lidi z jiné planety. U nás se házeli Jáchymové do stroje a Mareèkové si podávali pero, a v Polsku se boøili lidi z mramoru a tavili ti ze železa. Nevím, proè mi ten obraz vyvstal právì dnes, ale asi proto, že ten morální neklid mi u nás chybí dodnes. Jsme spokojeni se životem dnes a tady? Jste spokojeni? I can´t get no satisfaction, zpíval už zaèátkem šedesátých let Mick Jagger. A Johny Rotten øval o patnáct let pozdìji God save the queen, the fascist regime! Zaèátkem prázdnin jsem byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Jako vždy tam byla spousta velmi rozdílných - a vìtšinou skvìlých - filmù, od závislých komedií pøes nezávislá mystéria po psychoanalytická psychodramata. To nejpodstatnìjší se ale odehrávalo na poli dokumentu, hraného i opravdového, mystifikaèního i myslifikaèního. Fahrenheit 9/11, Vše o Friedmanových, Zrùda, Èeský sen... Neexistovala jedna pravda, neexistoval jeden jediný názor, ke kterému bychom se mohli pøiklonit a s klidem øíct: "Ano, tak to je". Filmaøi nás nutili polemizovat, mít se na pozoru, být ve støehu, pochybovat. Vytrhávali nás ze sna. Jako by se vracel film morálního neklidu. A tak jsem zvìdav, jak je na tom èeské divadlo. A taky, jak se letošní roèník zapíše do dìjin. Koneènì je totiž jeho souèástí i festival - èi pøehlídka - nazvaná HRONOFF, což slibuje mnohé. A nejen to. Svùj stan zde od nedìle rozprostøe nezávislá divadelní skupina VOSTO5 a po celý týden bude nabízet pivo, víno a divadlo. Nebojte se, èeští klíèníci, nepùjde o politické divadlo, ale ten "neklid" bude zakódován v mystifikaci, hravosti, nápaditosti. Tìším se. A tìším se na víc vìcí. Na diskuse, na polemiky, na hovory bez obalu, bez cukrkandlu, na divadlo bez umrtvení. Rádi bychom se pokusili právì tímto pohledem mapovat v této rubrice zdejší dìní. Nazvali jsme ji jako Krzysztof Zanussi své filmy - Iluminace, Ochranné zbarvení, Ètvrtletní bilance, Spirála, Amatér... Pamatujete? Vèerejší dvì inscenace nás pøíliš neinspirovaly. Setkání ochotníkù na Klicperou namalované scénì je vìc ušlechtilá a v podstatì je èlovìk rád, že ti lidé nevraždí, nechlastají ani nekradou, ale hrají (si) divadlo. A dokonce se kvùli tomu scházejí z rùzných koutù vlasti. Je to jeden ze základních smyslù amatérského divadla, jak o nìm mluví na jiném místì Lenka Lázòovská, a je to (post)moderní a my jsme rádi. Také budeme jednou post… Z druhé strany životní úseèky sem zamíøili pražští èinoherní študáci. Bez umrtvení nechali ležet svou Titanii na mraze a betonu aspoò dvacet minut, za což má ona naše velké uznání. I okamžiky ve vodì byly neumrtvené a sexuálnì pøitažlivé. Nicménì hranici dobøe artikulovaných a rukama i nohama dùslednì animovaných stereotypù ani oni nepøekroèili. S chutí jsme se zasmáli Pukovi - divák vedle mì volal na svého druha: "Poï sem, tady hrajou hokej, lítaj puky." - pokochali se køivkami mokrých tìl a jsme zvìdavi, na které supershow budoucí stars uvidíme. Nelitujte, kdo jste vèera nic nevidìli. Divadlo zaène až dnes. Vladimír Hulec

aktivity k nièemu nepovede, že stát tím neušetøí, že se musí k mnoha vìcem postavit èelem. A by má kultura o miliardu ménì, Hronov napø. krácen není... Jaká je profesionální ctižádost øeditelky odboru ministerstva, co by její odbor „na poli kultury“ mìl dokázat? Co se týká národnostní kultury, jde pøedevším o to, aby rùzné národnostní menšiny nalezly v naší zemi uspokojení s „ naší“ vìtšinou, že život národnostních menšin, a není jich málo, bude svobodný a pøitom suverénní, že bude spokojenou souèástí Èeska – podporujeme øadu projektù a akcí, viz onu zmínìnou v úvodu. Zásadní je pro mì ovšem regionální kultura a s ní spojené amatérské umìní. Ta se bez podpory státu neobejde. Pøedevším je tøeba podpoøit vzdìlávací programy, projekty sdružující rùzné pozitivní síly i pøehlídky a nejrùznìjší inspirativní setkání. K tomu slouží grantové programy, organizaèní pomoc a poradenství NIPOS (døíve IPOS – Artama, døíve ÚKVÈ, pozn. red.). Jen na našem od-

boru rozdìlujeme granty ve výši 30 milionù korun, z toho sice je tøetina na projekty národnostních kultur, ale pøesto je to objem veliký. Ale ptal ses na jakousi moji „ctižádost“ - s Františkem Zborníkem a Lenkou Lázòovskou chceme pøipravit – k novele kulturní politiky státu, která by mìla spatøit svìtlo svìta za nìjakou dobu – koncepci péèe státu o umìní. Bez ohledu na chlívky amatérské a profesionální, prostì péèe o umìní, které je jen jedno, bez ohledu na tvùrèí prostøedí... Z tohoto pohledu je hroznì dobøe, že se tzv. amatérské umìní osvobodilo i „institucionálnì“, že za tìch ètrnáct let po listopadu vzniklo tolik obèanských sdružení, která jsou urèitou silou a vyjádøením zájmù lidí. Myslím, že je u nás asi 39 000 rùzných obèanských sdružení – od sportovcù po vozíèkáøe - a mezi nimi 4000 sdružení v kultuøe, pøevážnì amatérské. A jsou to i partneøi ministerstvu a tvùrci kulturní politiky. Dìkuji za rozhovor. Pøeji pìkné další dny na Hronovì a spokojeného šéfa. A ve støedu pozdravuj na Veselém kopci mezi folkloristy. Alexandr Gregar

Rozostøený Hadrián Hronovská tradice nesoutìžních „úèelových“ pøedstavení má letitou tradici. Tou úèelovostí myslím napø. tendence dát dohromady „herecké síly republiky“ a pøedvést sílu „hnutí“ - koncem tøicátých a poèátkem ètyøicátých let minulého století se hrála skuteènì monumentální pøedstavení, na nichž úèinkovaly desítky ochotnických hercù v Jiráskových hrách. V šedesátých letech došlo k reminiscencím v podobì okresních èi krajových pøedstavení, které vytváøel napø. legendární Pepík Vavøièka, ale i Miroslav Houštìk (naposled Jiráskùv Emigrant). Pár skvìlých hercù a pøedevším veliký kompars, který tvrdil, že v jednotì je síla. Tato tradice, souèasnému mladému hronovskému publiku možná ménì známá, byla, možná podvìdomì, inspirací pro divadelní akci, jakou jsme vidìli vèera veèer. Nápad vznikl pøed dvìma lety v hlavì brnìnského divadelního nestora Františka Klašky. A rok se vybraní interpreti uèili své party, pøed deseti dny zaèali zkoušet... Premiéra možná byla derniérou. A je ovšem její výsledek jakýkoliv, nejzajímavìjší a ocenìníhodný je pøedevším nápad dovedený do konce. Nápad možná bez výraznìjších umìleckých ambicí, bez onoho „co tím chce soubor sdìlit“, ale uskuteènìný se zdravou cti2

Foto: I. Mièkal

žádostí takto „...si zaøádit!“ Vždy v tom je také kouzlo ochotnického divadla - udìlat taškaøici, a když je nás moc, tak role zdvojit, ztrojit, zeètveøit. Vždy tady nejde o pøiblížení Klicperovi, ale o to pøiblížit se - dnes trochu potlaèené sousedské zábavì, která je ovšem poøád stokrát zajímavìjší než hledání superstar. By se ovšem výbìr hercù tomuto fenomenu trochu podobal – Jirka Hlávka, Mirek Lelek, Mirek Rada, Dušan Zakopal – co jméno, to Hronov... A že k tomu naši nadšenci potøebovali publikum, Pokraèování ne stranì 3

Pokraèování ze strany 2

které spojilo v 18,30 veliké oèekávání a v divadle by nepropadla jehla, je prostì vìcí divadla. Zkoušky jsou krásné, zkoušky jsou i má láska, ale co s tím, pane øídící? Prostì, všechny ty fóry, fórky a lehké zacházení s textem, snaha o nadhled a legraci neskonèila vždycky hladkým skluzem a telemark byl vydøený, všichni možná (a v tom je asi jádro pudla) hráli jako o život, co za deset dnù zkoušek nadìláte, když do toho nešlápnete. A tak obèas divákùm v hlavì trochu huèelo, ovšem myslím si, že to patøí k vìci. Potvrïme, že to nebylo ani nemohlo být regulérní pøedstavení, by znaky „normální produkce“ neslo. Scéna a kostýmy jako na národním, muzika od císaøe pána po víneèko, no, snad to Klicpera snese, rekvizity šumné (obèas vadily, co nadìláte, ty krátké zkoušky, a koòské hlavy jsou nezvladatelné), a to zdvojení postav opravdu - dle Sobìborova prohlášení – mátlo èasto diváky jak po pár sklenicích vína, prostì øada akcí ale i jednání byla jaksi rozost-

s režisérem inscenace Hadrián z Øímsù Františkem Klaškou Kdo pøišel s nápadem na Hadriána v provedení „vybrané“ ochotnické spoleènosti? Neskromnì musím poznamenat, že já. Pøed dvìma léty, v „èapkárnì“. Popíjeli jsme dvojeèku, díval jsem se po svých kamarádech, už nevím o èem šla øeè. Prostì nápad, jenže co s ním? Øíkal jsem si, tolik bájeèných amatérských hercù – co takhle Hadriána nejen zdvojit, ale ještì znìkolikanásobit? A co Jenovéfy, Sobìbory... A hned jsem se s nimi dohodl. Brali to jako velkou taškaøici, ale úplnì vážnì. Jak jsi na Hadriánovi pracoval? Upravil jsem knížku, loni na Hronovì jsem rozdal texty – napsal jsem jim do nich i spoustu režijních poznámek, takže se doma uèili nejen

øená. Ale co do toho. Jirka Merlíèek byl svùj, Jirka Brabec, Luboš Èervený si užil, i obì Jenùfy, Mirkovi Lelkovi jsem závidìl jeho pružný skok a jiskrné oko (vèera jsem vidìl Bertolucciho Poslední tango v Paøíži a Snílky, moc mi je pøipomnìl, obèas totiž, a pokud rychle sledoval, si pøišel na své divák chtivý erotièna i politické satiry, a bonmotù). Od všeho kus, i kulisa spadla. A potom – pravý Hadrián, skvìlý, zábavný, osobitý – protože se držel obìma rukama jedné opratì. Pøíteli Klaško, bez ambicí to nebylo. Alexandr Gregar Gratuluji.

Foto: I. Mièkal

své repliky, ale taky si mohli pøedstavit jak se to bude hrát. A pøed pár dny, 28. èervence jsme tady v Hronovì zaèali zkoušet. Deset dnù, dennì, dvoufázovì, ráno celé, odpoledne celé... A byl to tak ukáznìný soubor, že jsem se s takovým v životì nesetkal. Scénu mi dìlal Petr Hlaváè výbornì, Karel Cón mi podle mých pokynù složil muziku... Takže všichni se doma nauèili text a dokonce vìdìli, kam je po jevišti budeš posílat. Bylo to takové režírování na dálku, psali jsme si dopisy, taková korespondenèní režie to byla. Moc mì to tìšilo. Ale máme radost, že se to podaøilo. Taková vìc tu, myslím, dlouho nebyla. Døív se dìlala pro Hronov jakási spoleèná pøedstavení z rùzných souborù, vzpomínám, že i prof. Císaø jednou takhle vystupoval... Moc mì potìšil pravý Hadrián (pan Borùvka z Náchoda), to byl záskok za Jirku Kubinu z Èerveného Kostelce, který ze zdravotních dùvodù nemohl hrát, prostì vyšlo to jako z partesu, mám radost. Alexandr Gregar

Vít Závodský

Obrozenecké parodii dobové „rytírny“ nijak zvl᚝ neuškodilo (ale také dvakrát neprospìlo) pøechylování do estrádní roviny s dále nevyužitým konkurzovým prolo-

gem. Princip „kuklení“ byl zajímavì variován jevištním zdvojením nìkterých dalších postav, zkrátka však pøišel autorùv artistnì archaický jazyk. Pøínosem dosti dlouhého veèera nebyl ani tak samotný umìlecký výsledek, jako soustøedìní hereckých osobností z tuším 11 míst, investujících spoleènou energii do ponìkud bizarního naivistického projektu, k nìmuž lze být úvodem festivalu tolerantní.

3

Hadrián z Øímsù Petr Haken

Bylo to takové pìkné, sousedi! A ten Franta, jak hrál.Poslednì jsem takovej tyátr vidìl v Dolnej Mrduši, hráli Amleta. Pøištì zasejc pøindeme. P.S.Nìkudy tady táhne, Jehoni…..

TomᚠJarkovský Líh sice nepøinesli, Klicperu ale pøivezli. Nezkrotitelní Hadriáni rozjitøovali srdce pøítomných dam a pány zas nenechali v klidu sedìt strhující jezdecké scény a rázovitá hudební èísla. Zkrátka… kdo tohle nevidìl, neuvìøí!!! Zuzka Hodková

Takové milé pouové pøedstavení s vynikajícím Hadriánem! Jen „trochu“ dìsivé pánské odhalené punèošky a taneènì-hudební kreace.

Johanka Švarcová Umìlecké seskupení PØINESLIH - pøíležitostné nezávislé sdružení libohercù - mluví za vše. Potìšující bylo jejich nadšení ze setkání a z hraní. Jen malý pøípodotek: herec co hrál pravého Hadriána je idol. František Štibor Tak rád jsem na jevišti vidìl Bédu Berana, Luboše Èerveného, Juru Merlíèka, Jiøího a Marcelu Hlávkovi a další. Tak rád bych souhlasil s tím, že Václav Kliment Klicpera patøí na èeská jevištì. Ale kde je souèasnost? Jako bulvární žurnalista nemohu øíci, než: Inscenace delší než padesát minut je pro komerèního diváka neúnosná. Navíc, nám, komerènì vychovávaným divákùm chybìla drsná sexuální zápletka. O stavbì pornografických scén na amatérských jevištích se u bratrù Slovákù a v brazilských èi italských telenovelách mùžeme v "èeských kotároch" mnohému pøiuèit. A kde je poøádnì a do dùsledku realizovaná bestiální vražda?! Chybí!!! A tak by se dalo pokraèovat! Takhle ovšem nikdy èeské amatérské divadlo nevybøedne z prùmìrnosti provinèních konverzaèek!!!!

Polibek není jen prázdná forma

Poprvé byla na Jiráskovì Hronovì zaèátkem osmdesátých let. Od té doby nevynechala jediný roèník. Amatérské divadlo se jí stalo profesí. Peèuje o nì organizaènì, publicisticky i na poli diplomatickém. Nedávno se dokonce stala presidentkou støedoevropské sekce AITA/IATA. Øeditelka ARTAMA Lenka Lázòovská, dáma velice aktivní, razantní, hotova ihned o amatérském divadle mluvit, pøít se, dobírat se jeho smyslù a podstat. Co je to AITA/IATA? Je to mezinárodní organizace amatérského divadla, anglicky International Amateur Theatre Organization, což je ta zkratka IATA, a AITA je totéž francouzsky. Je to mezinárodní nevládní organizace, která patøí pod UNESCO, jedna z mnohých, které pùsobí na svìtové úrovni. V tuto chvíli je to - abych tak øekla - „všezemìkoulskᓠorganizace, má pøes padesát èlenských zemí ze všech kontinentù. Každý kontinent má vlastní kontinentální sekretariát. Pro Evropu je to v Lingenu. A každý ten svìtadíl má nìkolik regionálních sekcí. Jaký je cíl AITA/IATA a kdy byla založena? Založena byla v roce 1951 v Bruselu, my jsme do ní vstoupili až v roce 1971. Zajímavé je, že vlastní organizace vznikla už pøed válkou v tehdejším Èeskoslovensku z iniciativy našich divadelníkù, kteøí mimo jiné zakládali i Jiráskùv Hronov a byli si vìdomi toho, že divadlo je nadnárodní hnutí. Tehdy vznikla Evropská federace amatérského divadla, ale válka její èinnost rozmetala. Na rok 1948 byl do Prahy svolán pováleèný obnovující kongres, únorový puè však jeho konání zhatil a v roce 1951 tuto organizaci, která byla už všesvìtová, založili bez nás. Jejím cílem od zaèátku bylo pomáhat rozvoji amatérského divadla. Nejen v Evropì, kde má amatérské divadlo velkou tradici, ale tøeba

i v Africe a v Asii, kde má daleko vìtší problémy. Chceme vytváøet lobby pro amatérské divadlo, aby je politici respektovali, aby je chápali jako dùležitý most, který je spojnicí mezi lidmi rùzných ras, vìkù, sociálních a spoleèenských postavení, dokonce i mezi národy. Jsme z Evropy, takže nejvíc èeské divadelníky zajímá situace v Evropì. AITA/IATA má v Evropì tøi regionální sekce. Nejvìtší je støedoevropská. V ní je osmnáct zemí, je to takový pás od Irska pøes Nìmecko, Rakousko, Polsko, Èesko, Slovensko, Maïarsko až po Gruzii. Ale jsou tam i Kypr, Izrael, Turecko, což - jak uznáte - s naší pøedstavou støední Evropy má málo co spoleèné. Tato sekce je programovì multikulturní, èímž se odlišuje od dalších dvou, které jsou založené buï na jazykové identitì, což jsou zemì románských jazykù, jako je Itálie, Francie, Španìlsko..., nebo na identitì územní, což jsou severské zemì od pobaltských po Faerské ostrovy. Vy jste byla loni zvolena presidentkou støedoevropské sekce. Jaký je vᚠvládní program? Naše volební období je ètyøleté. Sekretariát máme v Irsku, vicepresidentem je Rakušan. Jsme sekce, ve které jsou zemì s vyspìlou divadelní

tradicí, takže se snažíme nahlížet na divadlo jako na živé umìní, pro které nejsou dùležité schùze, ale praxe. Snažíme se nalézt, vyjasnit si a formulovat kritéria, co je a pro koho je amatérské divadlo. A pomoci jeho reputaci. V každé zemi to je totiž jinak. V Rakousku je napøíklad amatérské divadlo v ministerském systému zaèlenìno pod tzv. volný èas, což oni považují za degradaci. V Nìmecku zase zdùrazòují sociální aspekty amatérského divadla. Je tam na jedné stranì velmi rozšíøené seniorské divadlo a vedle toho dìtské, mládežnické a na druhé stranì tam existuje tzv. Freilich Theater, divadlo pod širým nebem. To mìlo silnou tradici i u nás, tøeba Lesní divadlo v Øevnicích, ale po válce zcela vymizelo. Snad každé divadlo má v Nìmecku nìjakou letní scénu. Je tam hodnì koèujících souborù. Mezi nì patøí i drážïanský Spielbert, který zde uvede Othella. Jejich pøedstava o divadelních prázdninách je ta, že vezmou povoz s konìm a hrajou po celém Nìmecku. S takovou inscenací pøijedou i k nám, i když povoz s konìm sem asi tahat nebudou. Jaké postavení má èeské amatérské divadlo ve svìtovém kontextu? To je velmi tìžká otázka. Èeské divadlo patøilo za vlády bolševika - a se nám to líbí nebo ne jednoznaènì ke svìtové špièce. Ovšem ta kvalita 4

byla dána i mnoha okolnostmi mimodivadelními. To se po listopadu 89 zmìnilo a èeské amatérské divadlo ztratilo v první tøetinì devadesátých let mnoho ze své reputace. Nebylo tolik kvalitních inscenací, nemìly ve svìtì úspìch a teï, kdy si myslím už máme inscenace, které by mohly uspìt, na tu pøedchozí éru jen velmi obtížnì navazujeme. Mohla byste být konkrétní? Pro souèasný Západ se tøeba Valešovy inscenace zdají pøíliš tzv. profesionální, vyèítají jim, že je pro nì dùležitá dokonalá forma, že jim chybí osobní zaujetí, názor. To se stalo ale i v Maïarsku kromìøížskému muzikálu Jeptišky, což byly opravdu èistokrevné amatérky. Pro nì se v takových inscenacích ztrácí dùvod, proè je dìlat v rámci amatérského divadla. Chybí jim v nich èlovìk, který divadlo dìlá ve svém volném èase, který mluví o sobì, o svých postojích. Jaké èeské amtérské divadlo by dnes mohlo mít èi má ve svìtì úspìch? Nejúspìšnìjší inscenací za posledních deset let byla brnìnská Pomsta ruské siroty v polovinì devadesátých let v režii Akrama Staòka. Byla až v Monaku na svìtovém festivalu amatérského divadla, který se koná jednou za ètyøi roky. Díky tomu pak Akram režíroval až v Caracasu ve Venezuele. Z posledních hostování mìli nejvìtší úspìch letos v Nìmecku Èerní šviháci s Amatéry. Ta inscenace Nìmce šokovala, tak èerný humor vùbec neèekali a byl nadšení. Èím by naopak zahranièní amatérské divadlo mohlo inspirovat èeské? Já si myslím, že budoucnost je v projektech, jako je napøíklad nìmecko-polsko-èeská inscenace Kafka - Za dveømi, kterou uvedeme na konci letošního Jiráskova Hronova. Bez ohledu na to, že vznikla jako výsledek dvouleté divadelní dílny, což je také podstatné, je hlavnì dùležité, o èem ta inscenace je. Odkrývá se v ní, kdo jsme. Kde jsou dveøe rùzných kultur kolem nás. Jsou ty dveøe otevøené? Jsme pøed nimi, nebo za nimi? Je tam patrný sklon k nìmeckému patosu, polské religiozitì, èeské nostalgii. Smìsice kultur, ve které vidím budoucnost divadla a celé spoleènosti. Pro nás jsou dále velmi zajímavé jiné divadelní jazyky. Pøístup ke klasikùm, který je ve svìtì èasto velmi otevøený a razantní, využívání starých i nových divadelních forem, netradièní využívání øeèi, obliba v nonsensu, dùraz na pohyb. Myslím, že je velmi dùležité vidìt, kam souèasné divadlo smìøuje. Co zajímá na amatérském divadle vás? Mì amatérské divadlo nejvíc zajímá jako spoleèenství lidí, kteøí mají k sobì blízko a kteøí najdou prostøednictvím divadla k sobì cestu. To, že neoficiální pozdrav divadelníkù je polibek, není jen prázdná forma, ale je to výraz toho, že máme k sobì lidsky blízko. Vladimír Hulec

Zima, tma a pantomima Michala Hechta

diváka bavit. Až pøestane hrát Marcel Marceau, tak všichni pøestanou na pantomimu chodit. Jak dneska dìlat pantomimu, aby's pøilákal lidi? Televize tenhle žánr odmítá jako mediálnì nepøenosný a právì televize dneska posílá do sálu devadesát procent publika. A co ulice? Nenašla by si dneska pantomima místo venku? Možná bílá pantomima takhle mùže fungovat, ale není to to, co já hraju. Co vlastnì ti mimové mùžou dìlat? Imitují chùzi kolemjdoucího nebo pøedvedou nìjakou techniku, ukážou zeï a pantomimickou chùzi, ale diváka zvyklého na Matrix to nezaujme. Na ulici to ale dneska každý lepší brejkaø, který si k tomu pustí tøeba hip-hop (pozn.: od "brake-dance"), umí líp.

Èemu v souèasné dobì vìnuješ nejvíc svého èasu? Hraju v èerném divadle Image v Praze. Je to divadlo hlavnì pro turisty. Hrajeme pìt pøedstavení a každý druhý rok nazkoušíme nové. Máme pomìrnì široký ansamble, takže èást mùže vyjet na turné do zahranièí, a pøitom druhá pùlka hraje v Praze. Jinak mívám svoje vlastní semináøe, které poøádám všude možnì, ale jediné pravidelné akce jsou ty letní: Hronov a Šumperk. Obèas dìlám semináøe pro budoucí uèitele dramatických výchov ve Vídni pod hlavièkou asociace Drama Education. Trošku jsem dìlal v poslední dobì do televize, konkrétnì do poøadu "Neznalost neomlouvá" s Ivo Jahelkou, kde vlastnì ilustruji historky, které se ti stanou pøi støetu se zákonem. Pantomima je hodnì o zacházení s tìlem. Podporuješ to ještì tøeba nìjakým sportem? Tai-chi nebo karate...? Karate jsem dìlal velmi aktivnì a hodnì mi to v pantomimì ze zaèátku pomohlo. Mìl jsem i jedno pøedstavení o Japonsku, kde jsem hrál samuraje a kde jsem zneužil všechno, co mì vážnì nauèili a byla to docela legrace. Pøedstavení se samurajem v tvém podání zní slibnì. "Oživuješ" ještì nìjaká svoje starší pøedstavení? To je tìžká vìc. Klasická bílá pantomima už dneska umírá. Publikum je naladìné na dynamickou a živou akci a klasická pantomima pøestává

Tady v Hronovì vedeš semináø už nìkolikátým rokem. Já jsem tu asi po ètvrté nebo popáté, ani nevím. Poprvé jsem dìlal jen obecnou dílnu, základy pantomimy. To byl myslím 70. roèník. Pozvali mì pøedevším proto, že jsem byl anglicky mluvící lektor a bylo tu nìkolik zájemcù ze zahranièí Anglièané, Nìmci a tak. Kromì nich tu bylo i nìkolik Èechù, každý z tìch lidí mìl trochu rozdílnou mentalitu, vzájemnì si pøedávali svoje pohledy na vìc. Spontánnì tenkrát vznikl ten hororový happening Full Moon. Práce na tom byla velice zajímavá a myslím, že všem úèastníkùm se to hodnì líbilo. Je škoda, že se dnes v Hronovì tyhle mezinárodní dílny nedìlají. Další roèníky jsme dìlali jako tématicky zamìøené semináøe. Vycházeli jsme vždy z nìjakého románu a cílem bylo pøedvést na konci týdne jevištní pantomimickou dramatizaci. Letos jsme udìlali opìt obecný semináø, pøièemž jsem navrhl kurzerantùm, že pokud pøijdou s tématem, který by chtìli zpracovat, tak se do toho pustíme. Zatím je to otevøené. Každopádnì bych byl rád, kdyby se rozjely mezinárodní semináøe. Byla by to myslím hodnì inspirativní zk ušenost. Zvl᚝ po vstupu do unie by to bylo docela aktuální JeR a hlavnì pøínosné.

A to už není pantomima? Ne, to je tanec, který používá prvky z ní pøevzaté. Takže pantomima je vlastnì dneska jako latina... To není špatné pøirovnání. Visí ti v hlavì nìjaké plány do budoucna? Rád bych se víc vìnoval uèení. Já jsem vlastnì uèil sedm let na Univerzitì v Tampere a pak jsem si tam založil i vlastní školu, která nepatøila pod univerzitu. Uèil jsem externì na DAMU na alternì a kromì toho mám svoje semináøe, takže mì skuteènì poøád láká pedagogická èinnost.

Dokážeš se svými zkušenostmi srovnat studenty z Prahy a z Tampere? Na alternì jsem mìl oproti Finsku pocit, že studenti na to hodnì kašlou. Ta alterna je pøíjemnì zvláštní, studenti se uèí od všeho nìco, mají v tom sice chaos, ale zase se pak mùžou živit èímkoliv. Když ale v prùbìhu studií dostanou možnost dìlat tøeba dabing, tak na jiný semináøe nechodí. Zatímco ve Finsku studenti od rána do veèera makali a byli vyloženì hladoví po té mojí práci, což mì hroznì tìšilo. Vùbec mi byl systém finského školství hodnì sympatický. Tam si studenti zaplatí školné a pak si sami po víkendovém soustøedìní vyberou budoucí uèitele. Díky tomu se ale snaží ze svého uèitele nasát maximum. Kromì studentù se mi tam líbilo i to klima. Mám rád zimu a tmu... 5

Hrátky milenecké i høíèky ochotnické v podání pražských studentù DAMU vèera pøed pùlnocí v parku A. Jiráska. Foto: I. Mièkal

Je to holka, co nìco zkazila na divadle, mùže být u svìtel nebo u zvuku a všechno to zpackala a je dìsnì tlustá. Prostì se o ní øíká, že je „pacanda“.

NOSITELÉ ZLATÉHO ODZNAKU J.K.TYL V ROCE 2004

DS M.Dìdice Za dlouholetou pøíkladnou tvùrèí èinnost v rozvoji amatérského divadla.

Johanka Švarcová

Pacanda je zpùsob divadelního bytí, kdy je spousta lidí na jevišti a každý si hraje svou figuru sám za sebe, zkrátka tak pacá a celek je tudíž pacandou a nedá se na nìj tím pádem koukat!

HONZOVÁ LUDMILA (*1939) Volné sdružení východoèeských divadelníkù ADIVADLO Havlíèkùv Brod Za celoživotní vìrnost ochotnickému divadlu a významný osobní pøínos jeho rozvoji na Havlíèkobrodsku.

Jelizabeta Krásná

Pacanda je ze staroèeského slova placanda a znamená velký aplaus. Ivo Mièkal

Tak tohle vím úplnì pøesnì: Je to hercùv pád z kulis naznak nebo na bøicho doprovázený charakteristickým zvukem. Je to ze staroèeského slova placanda. Toto slovo vzniklo za národního obrození v døevìném divadle zvaném Bouda, kde mìli obzvláštì chatrné kulisy. TomᚠJarkovský

Pacanda je hodnì stará, vysloužilá hereèka.

Hana Nedvìdová

To je hantec èinohercù. A ten já neumím.

Štìpán Filcík

Když se herci chytnou za ruce pøi dìkovaèce.

Jakub Hulák

Tak to vím náhodou zcela pøesnì: to je sestøenice, z otcovy strany samozøejmì, význaèného grafika a pùvodního bubeníka skupiny Olympik Jeòýka Pacáka. S divadlem má spoleèné to, že uklízí ve Stavovském divadle. František Štibor

Znala jsem jednoho amatérského režiséra jménem Jiøí Pácal, takže se domnívám, že pacanda je Pácalova režie. Kateøina Èejková

Výstava ve foyeru Jiráskova divadla Foto: I. Mièkal

Dne 22. dubna 2004 zasedala komise pro udìlování Zlatého odznaku J.K. Tyla, která schválila 13 návrhù pøedložených signatáøi Statutu ZO JKT. V letošním roce k zakládajícím organizacím tohoto morálního oceòování osobností amatérského divadla pøistoupilo Obèanské sdružení divadelních ochotníkù z Ústí nad Orlicí jako v poøadí již sedmá organizace. Seznam nositelù ZO JKT vèetnì uvedení navrhující organizace, pøíslušnost k souboru a citace ocenìní následuje: BERAN BEDØICH (*1930) Volné sdružení východoèeských divadelníkù KRUH Hronov Za celoživotní vìrnost ochotnickému divadlu a za obìtavou službu tradici Jiráskova Hronova. CÁPKOVÁ LUDMILA (*1926) Svaz èeských divadelních ochotníkù DS DK Kromìøíž Za celoživotní divadelní a kulturní èinnost.

Vztyèení festivalové vlajky a prùvod do parku Foto: I. Mièkal

ÈEÈIL FRANTIŠEK (*1922) Skupina amatérských loutkáøù SÈDO LD Špalíèek Plzeò Za zásluhy o èeské amatérské loutkáøství na Plzeòsku. HAVLÍK EMIL (*1927) Èeská obec sokolská LD NAZDÁREK Praha-Smíchov Za celoživotní zásluhy o loutkové divadlo, za pedagogickou èinnost a za obnovu sítì sokolských loutkových divadel. HELLEMANN MILOSLAV (*1942) Divadelní centrum Podbeskydí 6

HOUŠTÌK MIROSLAV (*1929) Volné sdružení východoèeských divadelníkù KRUH Hronov Za celoživotní vìrnost ochotnickému divadlu a dlouholetý osobní pøínos budování tradice Jiráskova Hronova. LINHART JINDØICH (*1927) Skupina amatérských loutkáøù SÈDO LS Pøed branou Rakovník Za celoživotní loutkáøskou èinnost a zásluhy na rozvoji amatérského loutkáøství. SYCHRA JAN (*1928) Obèanské sdružení divadelních ochotníkù DS Vicena Ústí n. Orlicí Za dlouholetou organizaèní práci pro ochotnické divadlo a celoživotní mistrovství na jevištích divadelních souborù Ústí nad Orlicí. URBANOVÁ JANA (*1937) Svaz èeských divadelních ochotníkù DS Krupka Za celoživotní pøínos ochotnickému divadlu. VEØMIØOVSKÁ MARIE (*1945) Skupina amatérských loutkáøù SÈDO LD Pøerovský Kašpárek Pøerov Za dlouholetou loutkáøskou èinnost a za mimoøádné úsilí o obnovu loutkového divadla Pøerovský Kašpárek po povodni v roce 1997. VETEŠNÍKOVÁ OLGA (*1933) Obèanské sdružení divadelních ochotníkù DS EXIL Pardubice Za dlouholetou práci pro ochotnické divadlo a celoživotní mistrovství na jevištích souborù v Praze a Pardubicích. ZÁSTÌRA FRANTIŠEK (*1927) Obèanské sdružení divadelních ochotníkù DS Vicena Ústí n. Orlicí Za dlouholetou organizaèní práci pro ochotnické divadlo a celoživotní mistrovství na jevištích souborù ze Skutèe a Ústí nad Orlicí. Dušan Zakopal

„Prkno“ má daleko k prkennosti Veverská Bítýška, poklidné mìsteèko nedaleko renovovaného gotického hradu Veveøí a Brnìnské pøehrady, bývá vyhledávaným, také pravidelnou lodní dopravou dostupným východiskem èetných turistických tras, napø. na proslulou bezruèovskou Šmelcovnu. Již osm let je ovšem rovnìž sídlem agilního amatérského souboru Prkno, kde jako všestranný a obìtavý dobrý duch pùsobí rozhlasová i televizní moderátorka a hereèka Jaroslava Rozsypalová. V rámci postupnì budované tradice uspoøádali zde letos v èervnu už sedmý roèník Setkání amatérských divadel Na prknech – tøídenní programovì nabitou nepostupovou akci, na niž se tentokrát sjelo 13 souborù z deseti míst. Zatímco festival, patrnì nejvìtší svého druhu na celé Moravì, do širšího povìdomí ochotnické veøejnosti pronikl, nebude na škodu pøipomenout si ve struèném pøehledu nìkteré úspìšné aktivity samotného hostitelského souboru, by se tuším až dosud na hronovských prknech neobjevil. Prkno je takøka èítankovým pøíkladem toho, co pro spoleèenský a kulturní rozvoj nevelké obce dokáže vykonat soudržná parta cílevìdomých mladých lidí, je-li morálnì i finanènì podporována vstøícnou místní samosprávou. Zhruba patnáctièlenná skupina kamarádù, výraznì se uplatòujících také v umìleckém prostøedí nedalekého velkomìsta (srov. personální propojení Prkna napø. s brnìnskými kolektivy TheAtrum Cmundi a poté s Divadlem Èára), vìnovala se zprvu dramatické výchovì dìtí, kterou ostatnì nezanedbává ani dnes. Zaèáteènickou etapu získávání zkušeností uzavøela navázaná spolupráce s amatérským experimentátorem sedmdesátých a osmdesátých let, Bròanem Pavlem Vašíèkem, který od té doby rád dìlí své tamní chataøské víkendy s režírováním Prkna. Výèet úspìchù této souèinnosti zahrnuje napø. básnivé nastudování Macourkovy Hry na Zuzanku (úèast na celostátním Šrámkovì Písku) a sérii èasto reprízovaných nonsensovì ladìných poøadù – kolហpovídek K.I.Ga³czyñského Strávím s tebou celou noc aneb Rohypnol 99, pásmo surreálných scének francouzské meziváleèné avantgardy Pán Bùh

Novinky Èajovny U BÍLÉHO DRAKA Letos pro vás hronovská èajovna pøipravila nìkolik novinek a zajímavostí. První a hned nejvìtší novinkou je èajový multifunkèní stan, stojící na konci prùjezdu u èajovny. V pondìlí, úterý a ve støedu bude dopoledne patøit dìtem, pro které budeme hrát loutková divadelní pøedstavení. Pøes den a samozøejmì veèer a v noci bude stan patøit milovníkùm dobrého èaje.

s námi, je tu Cami, tragikomické aktovky Valerije Krasnogorova Pelikáni v pustinì nebo do klauniády pøechýlené Císlerovy Brejle. Prkno pravidelnì vystupuje ve sklepním prostoru Divadla Husa na provázku, v nìkolika dalších brnìnských scénách èi klubech (Divadlo Barka, Labyrint, Podivný Hamlet, Leitnerova ulice, tuøanské Sdružení Práh aj.), na festivalech poulièního divadla i na zájezdech (Mezi ploty Praha, Tišnov, zámek Oslavany, hrad Kolštejn atp.), o pøínosu k pospolitému životu domovské obce (od maškarních plesù pøes populární vodácké „neckyády“ po tradièní jakubské hody) nemluvì. I dnes pøedstavuje dramaturgickou páteø Prkna komediální repertoár vìtšinou absurdistického ladìní, vesmìs režírovaný P.Vašíèkem. Pøedloni zvolil pùvodnì loutkáøskou hru Vlasty Špicnerové Docenti, rozporuplnì demonstrující hyenismus rodinných vztahù pøemìnou umrtvených lidí v neživou hmotu. Nìkolika pøehlídkami prošla poté dilogie Francouze René de Obaldii Kat a Velkovezír, která sice vhodnì zapadla do dlouhodobého smìøování houževnatého souboru, ale v expresivní herecké složce pøece jen narážela na hranice divácké sdìlnosti. Pøíjemné osvìžení proto pøinesla montហdvou povídek humoristy Stephena Leacocka Poklesky, mj. uvádìná na kvìtnové Divadelní Bechyni. V minimalistické scénografii ètveøice hereèek nápaditì vyøešila problém pøevodu epiky do èitelného scénického tvaru: ve svižném tempu si pøedávala part vyprávìèù i jednotlivých mužských èi ženských figur a také v plenérových podmínkách pøedvádìla nebìžnou kolektivní souhru a cit pro spisovatelovu svéráznou komiku. Letos pak Prkno se støídavým úspìchem zápolilo s pìticí textovì už mírnì vyèpìlých èerných grotesek Pavla Fialy Jak se zavaøují mouchy. Renomé špièkového souboru brnìnského regionu si uchovalo zásluhou monodramatu Arnošta Goldflama Biletáøka, kde tvárná, právem ocenìná Eva Hošálková (alternuje J. Rozsypalová) uprostøed divákù pøesnì odhalovala nitro závistivé a zakomplexované ženy. Vít Závodský

A od pondìlí až do ètvrtku hostí nᚠstan vždy veèer o pùl desáté výborné hudební skupiny rùzných stylù. Podrobnìjší informace vám budeme pravidelnì pøinášet na stránkách Zpravodaje. Asi nejvìtší radost z Vás, hostí, bude mít naše obsluha, která tímto dává na vìdomí: „Pøijïte, kdož dobrou vùli máte, všechny Vás pìknì pøivítáme, mile obsloužíme a budeme se tìšit na Vaši další návštìvu.“ kemis 7

Vydali jsme se dnes na okružní cestu, abychom pro vás zmapovali místní obèerstvovací zaøízení:

TF Bistro – Pekárna Nachází se na autobusovém nádraží, proti informaènímu centru JH. Nabízí èerstvé listové peèivo, slané a sladké výrobky z plundrového tìsta, plnìné bagety, sendvièe, zapeèené toasty, speciality na grilu, teplé a studené nápoje. Pøi nákupu nad 40,- Kè dostanete slevový kupon v hodnotì 5,- Kè. Otevírací doba je od 7.00 do 23.00 hodin.

Obèerstvení U mostu Rychlé obèerstvení, výborná zmrzlina, obrovské zmrzlinové poháry a posezení na zahrádce.

Vinotéka Triton Pøíjemné lidové posezení s dobrým vínem a nejen sýrovými dobrùtkami. Otevøeno od 16.00 hodin do odchodu posledního hosta.

Penzion Rohan – restaurace Nabízí letní posezení, toèí pivo Èerný kozel, Primátor, Gambrinus, Plzeò, pøipravuje minutky, americké speciality, italskou kuchyni i ryby. Otevøeno od 11.00 do 22.00, v sobotu do 24.00 hodin.

Penzion Prajzsko – restaurace Pøipravuje 150 druhù jídel a chutných salátù. Otevøeno od 11.00 do 22.00 hodin.

Restaurace U Pilousù Pøíjemná letní zahrádka a útulný interiér. Nabízí - teplá jídla, chlazené nápoje a velmi milou obsluhu.

Obèerstvení Horor – pod Sokolovnou Otvírá se s prvním návštìvníkem a zavírá za posledním.

Obèerstvení Za školou Otevøeno je dennì od 7.00 do 20.00 hodin. Pøipraveny jsou lehké lahùdkové pokrmy a cukráøské výrobky. Na námìstí jsou již tradiènì v pohotovosti v Ponorce, Na terase, v Céèku, na Radnici a ve 100vce. Ubyla letos Modrá hvìzda, ale byla otevøena nová kavárna Blanka s teplou kuchyní a s denním menu za 49,- Kè. Otvírá se v 10.30 a zavírat se prý bude podle potøeb hostù.

A – prostor Je to sklípek vedle èajovny a krom pití nabízí i kulturní požitky: v sobotu 7.8. Cientodiecisiete, Hierbas – CD reggae, ska z Prahy, v nedìli 8.8. Coco trio – latino, reggae, jazz, pop, ve støedu 11.8. DJ Andrey, DJ Marcello, DJ´s z Hronova, v pátek 13.8. Anabase – funky, jazz z Police a okolí. Zaèátky vždy ve 20.00 hodin.

9:00-12:30 Semináøe a dílny 14:00-16:00 Kritický klub 16:30 (A) a 20:00 (B) – Jiráskovo divadlo Spoleènost Dr. Krásy Praha J. Verne, J. Veselý a Petr Lanta: Blíží se den, kdy Vás budu milovat (Paris au XX. siécle) (95´) 16:30 (B) a 21:00 (A) – Sál Josefa Èapka Spielbrett Dresden, Nìmecko Podle Williama Shakespeara: Othello (100´)

16:00 - Park Aloise Jiráska Mažoretky z DDM Domino Hronov 17:00 - Park Aloise Jiráska Hronovská dechovka Koncert, vedoucí J. Langr. 20:00 - Park Aloise Jiráska STAND´ARTNÍ KABARET Chlapci Cihláø, Havelka, Jeøábek, Kašpar a Prokop pøedvedou svùj maximální improvizaèní standart. Nic víc, nic míò! 22:00 - Park Aloise Jiráska Divadlo Líšeò Brno P. Dombrovská a kol. souboru: Domovní requiem (Zlá hra) (50´) HRONOFF

Zpravodaj 74. Jiráskova Hronova Vydává organizaèní štáb Šéfredaktor: Jana Portyková Redakce: Vladimír Hulec, Alexandr Gregar, Jan Rolník, Michal Drtina Výtvarník: Rostislav Pospíšil Fotograf: Ivo Mièkal Oficiální stránky festivalu: http://www.hronov.cz Tisk: Grafické závodyHronov s.r.o. Cena 5,- Kè

Kyvadlová autobusová doprava Sobota 7. srpna: Náchoda – Hronov - odjezd 8.40 Hronov – Náchod - odjezd 23.00 Nedìle 8. srpna: Náchod – Hronov – odjezd 8.30 Hronov – Náchod – odjezd 22.10 Hronov – Náchod – odjezd 24.00 Pondìlí 9. srpna: Náchod – Hronov – odjezd 8.30 Hronov – Náchod – odjezd 22.00 Hronov – Náchod – odjezd 24.00 Úterý 10. srpna: Náchod – Hronov – odjezd 8.30 Hronov – Náchod – odjezd 23.00 Hronov – Náchod – odjezd 24.00 Støeda 11. srpna: Náchod – Hronov – odjezd 8.30 Hronov – Náchod – odjezd 22.00 Hronov – Náchod – odjezd 24.00 Ètvrtek 12. srpna: Náchod – Hronov – odjezd 8.30 Hronov – Náchod – odjezd 22.00 Hronov – Náchod – odjezd 24.00 Pátek 13. srpna: Náchod – Hronov – odjezd 8.30 Hronov – Náchod – odjezd 23.00 Hronov – Náchod – odjezd 24.30 Sobota 14. srpna: Náchod – Hronov – odjezd 8.40 Autobus je pro úèastníky JH zdarma. V Hronovì vyjíždí od divadla, staví pøed internátem ve Velkém Poøíèí a pøed internátem v Náchodì na Denisovì nábøeží. 8

Lístky, lístky, lístky. Nejsou, nejsou, nejsou. Nejeden náøek stálých návštìvníkù je slyšet okolo Jiráskova divadla. Z jedné strany to je úžasné, z druhé strany pìknì otravné..

Na organizaèním štábu se paní starostka, Hana Nedvìdová, ve své uvítací øeèi pøiznala: Jsou to ještì stále porodní bolesti, ale po tìch šesti letech už mnohem menší. Dr. Milan Strotzer zakonèil svùj pøíspìvek o semináøích a poètech úèastníkù výkøikem: Neexistuje lepší úèastník než ten, co se nám tu vzdìlává. „Musím se Vám pochlubit a zároveò postìžovat“, vyprávìla paní starostka, „ nakoupili jsme další lampièky, které tak obdivujete nad øekou. V pondìlí nám nìkdo èást ukradl a vèera v noci zbytek utopil. Pokud nìkoho uvidíte – povoluji støílet!“

To jsou vìci, to jsou vìci... Foto: I. Mièkal