Sobota 7. srpna 2004
Svátek má Lada
Amatérské umìní se bez podpory státu neobejde
Známe se s dr. Zuzanou Malcovou z pracovních setkání i z Jiráskových Hronovù - ji nìjaký ten pátek. V prùbìhu rozhovoru se mi svìøila, e na svém prvním Hronovì vidìla mou Vévodkyni valdtejnských vojsk (1986) a e si ji dodnes pamatuje. Pravda, vìci, co jsou poprvé, se takhle pamatovávají. Po roce 1990 jezdí na Jiráskùv Hronov pravidelnì jako pøedvoj ministrù kultury. Protoe je øeditelkou ministerského odboru regionální a národnostní kultury. A protoe se skuteènì dlouho známe, nebudu pøedstírat vykání, ètenáø jistì promine. Jezdí na Jiráskùv Hronov sluebnì nebo z lásky? To se nedá oddìlit. Mám tìstí, e má práce je i mým koníèkem, zná to sám, v tomto oboru to jinak ani nejde. Take urèitì z lásky. Samozøejmì, kdy ministerstvo nìjakou akci finanènì podporuje, tak vdy vysílá nìkoho na obhlídku. Ale do Hronova bych referenta vyslat nemohla, Hronov mì baví, koneènì jsem tu letos po devatenácté. Hronov je pár dní v roce a tvùj regionálnì národnostní odbor zahrnuje desítky podobných aktivit. Kterým dává pøednost? O tomto víkendu je velká akce polské meniny v Jablunkovì, tam jel právì jeden z naich referentù... Kdybys chtìl slyet preference, pak tedy: divadlo, pìvecké sbory a folklór. Na Hronovì mì nejvíc okouzluje jeho atmosféra. Nejsem divadel-
ní odborník, mnì se pøedstavení líbí nebo nelíbí, ale navíc tu potkávám spoustu kamarádù, v divadle, v hospùdkách. Divadlo mùe být rùzné, kdo chce dìlat avantgardu, a ji dìlá, to k tomu patøí, já ji tøeba moc nemusím, ale mám pár pìkných vzpomínek na nejrùznìjí pøedstavení, tøeba i na Bílé divadlo s tìmi lyaøi dokonce jsem tenkrát bránila muskou nahotu na jeviti pøed nìkterými pány, jim se to moc nezamlouvalo, dokonce i pøed svým éfem... Který to byl, prosím? No pøece ten souèasný. Jsi zøejmì nejdéle slouící øeditelkou ministerského odboru, pamatuje v podstatì vechny nae novodobé kulturní lodivody. Který z nich tì zaujal nejvíc, který z nich, podle tvého názoru, pøiel s nìjakou zásadní vizí? Kritika se stejnì vdycky snáela na kadého. Byli tøi, a to pánové Milan Uhde, Pavel Tigrid a souèasný ministr Pavel Dostál. Nìkteøí dalí se jen mihli a víc tøeba ani nestaèili, ale to není dùleité. Pan Uhde odstartoval velký zájem - právì o amatérskou kulturu. Ono to nebylo po listopadu snadné, odmést rùzné bolevické nánosy, pro nì èást spoleènosti tuto sloku národní kultury odmítala. Koneènì, Milan Uhde jezdí pokud mùe od tìch dob na Hronov pravidelnì, letos je tu také. A má velkou zásluhu o to, e se mnoho vìcí udrelo a dnes náramnì i narostlo. - A pak ministr Tigrid, jeho nìkteré razantní kroky kulturní veøejnost pobuøovaly. Z poèátku si s fenoménem tzv. neprofesionálního umìní nevìdìl moc rady, ale názor zmìnil, kdy se zaèal potkávat s lidmi z této oblasti, kdy je poznal jako svobodné a tvùrèí, co si pøed tím nepøipoutìl ve své Bílé knize pak mnoho vìcí uvedl na pravou míru... Nu, a koneènì ministr, který mi éfuje u est let. Mluvit o jeho vztahu k amatérskému umìní a k divadlu zvlá, øeèeno slovníkem sportovních komentátorù, by bylo noením døeva do lesa. est let na ministerstvu u je doba, kdy se dá koncepce nejen nastartovat, ale taky rozvinout, nìco pro to udìlat. Pak tomu Pavel Dostál, domnívám se, rozumí pøedevím lidsky. Mezi umìlci i mezi amatérskými má mnoho pøátel. A ví a umí argumentovat, e tøeba krátit peníze na amatérské Pokraèování na stranì 2 1
Nemám rád, kdy herci mluví zasvìcenì o herectví. Vdycky nad tím asnu, kolik hercù ví, co je to herectví. A já pøi tom ani nevím, e oni jsou herci. J.Werich
9:00-12:30 Semináøe a dílny 13:30 (B) a 16:30 (A) Sál Josefa Èapka DS Tlupatlapa Dk SKS Svitavy Robinson Jeffers: Pastýøka (40´) 16:30 (B) a 20:00 (A) Jiráskovo divadlo umavský ochotnický spolek OS Jan Kraus: Proti vìtru (Nahnilièko) (120´) 18:00 (A) a 21:00 (B) Sál Josefa Èapka Divadlo Kámen Praha Lotte Ingrisch: Rakvièky (45´) DS Ètyølístek Prèa Production Frýdek-Místek ING Kolektiv: Impérium vrací uhlo (25´) 10:00 - Výstavní hala Jiráskova divadla Divadélko za branou - Vykov Slavnostní vernisá výstavy 11:00 - Galerie U afáøù Obrazy z posledních let prof. B. paniela a Památky v tuce K. afáøe Slavnostní vernisá výstavy 15:15 - Námìstí ÈSA Pochod Koletovy hudby mìstem 15:30 - Námìstí ÈSA Slavnostní zahájení 74. Jiráskova Hronova 17:00 - Park Aloise Jiráska Koletova hudba Promenádní koncert 19:30 - Park Aloise Jiráska Orientální tance skupiny AFRAH z Náchoda
Pokraèování ze strany 1
BEZ UMRTVENÍ Umìní morálního neklidu, tak sami sebe charakterizovali v sedmdesátých a osmdesátých letech poltí filmaøi. Své filmy toèili bez pøíkras, bez cukerínového pøislazování. Tehdy, v dobì u nás takzvanì normalizaèní, jsme na nì zírali jako na lidi z jiné planety. U nás se házeli Jáchymové do stroje a Mareèkové si podávali pero, a v Polsku se boøili lidi z mramoru a tavili ti ze eleza. Nevím, proè mi ten obraz vyvstal právì dnes, ale asi proto, e ten morální neklid mi u nás chybí dodnes. Jsme spokojeni se ivotem dnes a tady? Jste spokojeni? I can´t get no satisfaction, zpíval u zaèátkem edesátých let Mick Jagger. A Johny Rotten øval o patnáct let pozdìji God save the queen, the fascist regime! Zaèátkem prázdnin jsem byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Jako vdy tam byla spousta velmi rozdílných - a vìtinou skvìlých - filmù, od závislých komedií pøes nezávislá mystéria po psychoanalytická psychodramata. To nejpodstatnìjí se ale odehrávalo na poli dokumentu, hraného i opravdového, mystifikaèního i myslifikaèního. Fahrenheit 9/11, Ve o Friedmanových, Zrùda, Èeský sen... Neexistovala jedna pravda, neexistoval jeden jediný názor, ke kterému bychom se mohli pøiklonit a s klidem øíct: "Ano, tak to je". Filmaøi nás nutili polemizovat, mít se na pozoru, být ve støehu, pochybovat. Vytrhávali nás ze sna. Jako by se vracel film morálního neklidu. A tak jsem zvìdav, jak je na tom èeské divadlo. A taky, jak se letoní roèník zapíe do dìjin. Koneènì je toti jeho souèástí i festival - èi pøehlídka - nazvaná HRONOFF, co slibuje mnohé. A nejen to. Svùj stan zde od nedìle rozprostøe nezávislá divadelní skupina VOSTO5 a po celý týden bude nabízet pivo, víno a divadlo. Nebojte se, èetí klíèníci, nepùjde o politické divadlo, ale ten "neklid" bude zakódován v mystifikaci, hravosti, nápaditosti. Tìím se. A tìím se na víc vìcí. Na diskuse, na polemiky, na hovory bez obalu, bez cukrkandlu, na divadlo bez umrtvení. Rádi bychom se pokusili právì tímto pohledem mapovat v této rubrice zdejí dìní. Nazvali jsme ji jako Krzysztof Zanussi své filmy - Iluminace, Ochranné zbarvení, Ètvrtletní bilance, Spirála, Amatér... Pamatujete? Vèerejí dvì inscenace nás pøíli neinspirovaly. Setkání ochotníkù na Klicperou namalované scénì je vìc ulechtilá a v podstatì je èlovìk rád, e ti lidé nevradí, nechlastají ani nekradou, ale hrají (si) divadlo. A dokonce se kvùli tomu scházejí z rùzných koutù vlasti. Je to jeden ze základních smyslù amatérského divadla, jak o nìm mluví na jiném místì Lenka Lázòovská, a je to (post)moderní a my jsme rádi. Také budeme jednou post
Z druhé strany ivotní úseèky sem zamíøili pratí èinoherní tudáci. Bez umrtvení nechali leet svou Titanii na mraze a betonu aspoò dvacet minut, za co má ona nae velké uznání. I okamiky ve vodì byly neumrtvené a sexuálnì pøitalivé. Nicménì hranici dobøe artikulovaných a rukama i nohama dùslednì animovaných stereotypù ani oni nepøekroèili. S chutí jsme se zasmáli Pukovi - divák vedle mì volal na svého druha: "Poï sem, tady hrajou hokej, lítaj puky." - pokochali se køivkami mokrých tìl a jsme zvìdavi, na které supershow budoucí stars uvidíme. Nelitujte, kdo jste vèera nic nevidìli. Divadlo zaène a dnes. Vladimír Hulec
aktivity k nièemu nepovede, e stát tím neuetøí, e se musí k mnoha vìcem postavit èelem. A by má kultura o miliardu ménì, Hronov napø. krácen není... Jaká je profesionální ctiádost øeditelky odboru ministerstva, co by její odbor na poli kultury mìl dokázat? Co se týká národnostní kultury, jde pøedevím o to, aby rùzné národnostní meniny nalezly v naí zemi uspokojení s naí vìtinou, e ivot národnostních menin, a není jich málo, bude svobodný a pøitom suverénní, e bude spokojenou souèástí Èeska podporujeme øadu projektù a akcí, viz onu zmínìnou v úvodu. Zásadní je pro mì ovem regionální kultura a s ní spojené amatérské umìní. Ta se bez podpory státu neobejde. Pøedevím je tøeba podpoøit vzdìlávací programy, projekty sdruující rùzné pozitivní síly i pøehlídky a nejrùznìjí inspirativní setkání. K tomu slouí grantové programy, organizaèní pomoc a poradenství NIPOS (døíve IPOS Artama, døíve ÚKVÈ, pozn. red.). Jen na naem od-
boru rozdìlujeme granty ve výi 30 milionù korun, z toho sice je tøetina na projekty národnostních kultur, ale pøesto je to objem veliký. Ale ptal ses na jakousi moji ctiádost - s Frantikem Zborníkem a Lenkou Lázòovskou chceme pøipravit k novele kulturní politiky státu, která by mìla spatøit svìtlo svìta za nìjakou dobu koncepci péèe státu o umìní. Bez ohledu na chlívky amatérské a profesionální, prostì péèe o umìní, které je jen jedno, bez ohledu na tvùrèí prostøedí... Z tohoto pohledu je hroznì dobøe, e se tzv. amatérské umìní osvobodilo i institucionálnì, e za tìch ètrnáct let po listopadu vzniklo tolik obèanských sdruení, která jsou urèitou silou a vyjádøením zájmù lidí. Myslím, e je u nás asi 39 000 rùzných obèanských sdruení od sportovcù po vozíèkáøe - a mezi nimi 4000 sdruení v kultuøe, pøevánì amatérské. A jsou to i partneøi ministerstvu a tvùrci kulturní politiky. Dìkuji za rozhovor. Pøeji pìkné dalí dny na Hronovì a spokojeného éfa. A ve støedu pozdravuj na Veselém kopci mezi folkloristy. Alexandr Gregar
Rozostøený Hadrián Hronovská tradice nesoutìních úèelových pøedstavení má letitou tradici. Tou úèelovostí myslím napø. tendence dát dohromady herecké síly republiky a pøedvést sílu hnutí - koncem tøicátých a poèátkem ètyøicátých let minulého století se hrála skuteènì monumentální pøedstavení, na nich úèinkovaly desítky ochotnických hercù v Jiráskových hrách. V edesátých letech dolo k reminiscencím v podobì okresních èi krajových pøedstavení, které vytváøel napø. legendární Pepík Vavøièka, ale i Miroslav Houtìk (naposled Jiráskùv Emigrant). Pár skvìlých hercù a pøedevím veliký kompars, který tvrdil, e v jednotì je síla. Tato tradice, souèasnému mladému hronovskému publiku moná ménì známá, byla, moná podvìdomì, inspirací pro divadelní akci, jakou jsme vidìli vèera veèer. Nápad vznikl pøed dvìma lety v hlavì brnìnského divadelního nestora Frantika Klaky. A rok se vybraní interpreti uèili své party, pøed deseti dny zaèali zkouet... Premiéra moná byla derniérou. A je ovem její výsledek jakýkoliv, nejzajímavìjí a ocenìníhodný je pøedevím nápad dovedený do konce. Nápad moná bez výraznìjích umìleckých ambicí, bez onoho co tím chce soubor sdìlit, ale uskuteènìný se zdravou cti2
Foto: I. Mièkal
ádostí takto ...si zaøádit! Vdy v tom je také kouzlo ochotnického divadla - udìlat takaøici, a kdy je nás moc, tak role zdvojit, ztrojit, zeètveøit. Vdy tady nejde o pøiblíení Klicperovi, ale o to pøiblíit se - dnes trochu potlaèené sousedské zábavì, která je ovem poøád stokrát zajímavìjí ne hledání superstar. By se ovem výbìr hercù tomuto fenomenu trochu podobal Jirka Hlávka, Mirek Lelek, Mirek Rada, Duan Zakopal co jméno, to Hronov... A e k tomu nai nadenci potøebovali publikum, Pokraèování ne stranì 3
Pokraèování ze strany 2
které spojilo v 18,30 veliké oèekávání a v divadle by nepropadla jehla, je prostì vìcí divadla. Zkouky jsou krásné, zkouky jsou i má láska, ale co s tím, pane øídící? Prostì, vechny ty fóry, fórky a lehké zacházení s textem, snaha o nadhled a legraci neskonèila vdycky hladkým skluzem a telemark byl vydøený, vichni moná (a v tom je asi jádro pudla) hráli jako o ivot, co za deset dnù zkouek nadìláte, kdy do toho nelápnete. A tak obèas divákùm v hlavì trochu huèelo, ovem myslím si, e to patøí k vìci. Potvrïme, e to nebylo ani nemohlo být regulérní pøedstavení, by znaky normální produkce neslo. Scéna a kostýmy jako na národním, muzika od císaøe pána po víneèko, no, snad to Klicpera snese, rekvizity umné (obèas vadily, co nadìláte, ty krátké zkouky, a koòské hlavy jsou nezvladatelné), a to zdvojení postav opravdu - dle Sobìborova prohláení mátlo èasto diváky jak po pár sklenicích vína, prostì øada akcí ale i jednání byla jaksi rozost-
s reisérem inscenace Hadrián z Øímsù Frantikem Klakou Kdo pøiel s nápadem na Hadriána v provedení vybrané ochotnické spoleènosti? Neskromnì musím poznamenat, e já. Pøed dvìma léty, v èapkárnì. Popíjeli jsme dvojeèku, díval jsem se po svých kamarádech, u nevím o èem la øeè. Prostì nápad, jene co s ním? Øíkal jsem si, tolik bájeèných amatérských hercù co takhle Hadriána nejen zdvojit, ale jetì znìkolikanásobit? A co Jenovéfy, Sobìbory... A hned jsem se s nimi dohodl. Brali to jako velkou takaøici, ale úplnì vánì. Jak jsi na Hadriánovi pracoval? Upravil jsem kníku, loni na Hronovì jsem rozdal texty napsal jsem jim do nich i spoustu reijních poznámek, take se doma uèili nejen
øená. Ale co do toho. Jirka Merlíèek byl svùj, Jirka Brabec, Lubo Èervený si uil, i obì Jenùfy, Mirkovi Lelkovi jsem závidìl jeho pruný skok a jiskrné oko (vèera jsem vidìl Bertolucciho Poslední tango v Paøíi a Snílky, moc mi je pøipomnìl, obèas toti, a pokud rychle sledoval, si pøiel na své divák chtivý erotièna i politické satiry, a bonmotù). Od veho kus, i kulisa spadla. A potom pravý Hadrián, skvìlý, zábavný, osobitý protoe se drel obìma rukama jedné opratì. Pøíteli Klako, bez ambicí to nebylo. Alexandr Gregar Gratuluji.
Foto: I. Mièkal
své repliky, ale taky si mohli pøedstavit jak se to bude hrát. A pøed pár dny, 28. èervence jsme tady v Hronovì zaèali zkouet. Deset dnù, dennì, dvoufázovì, ráno celé, odpoledne celé... A byl to tak ukáznìný soubor, e jsem se s takovým v ivotì nesetkal. Scénu mi dìlal Petr Hlaváè výbornì, Karel Cón mi podle mých pokynù sloil muziku... Take vichni se doma nauèili text a dokonce vìdìli, kam je po jeviti bude posílat. Bylo to takové reírování na dálku, psali jsme si dopisy, taková korespondenèní reie to byla. Moc mì to tìilo. Ale máme radost, e se to podaøilo. Taková vìc tu, myslím, dlouho nebyla. Døív se dìlala pro Hronov jakási spoleèná pøedstavení z rùzných souborù, vzpomínám, e i prof. Císaø jednou takhle vystupoval... Moc mì potìil pravý Hadrián (pan Borùvka z Náchoda), to byl záskok za Jirku Kubinu z Èerveného Kostelce, který ze zdravotních dùvodù nemohl hrát, prostì vylo to jako z partesu, mám radost. Alexandr Gregar
Vít Závodský
Obrozenecké parodii dobové rytírny nijak zvlá neukodilo (ale také dvakrát neprospìlo) pøechylování do estrádní roviny s dále nevyuitým konkurzovým prolo-
gem. Princip kuklení byl zajímavì variován jevitním zdvojením nìkterých dalích postav, zkrátka vak pøiel autorùv artistnì archaický jazyk. Pøínosem dosti dlouhého veèera nebyl ani tak samotný umìlecký výsledek, jako soustøedìní hereckých osobností z tuím 11 míst, investujících spoleènou energii do ponìkud bizarního naivistického projektu, k nìmu lze být úvodem festivalu tolerantní.
3
Hadrián z Øímsù Petr Haken
Bylo to takové pìkné, sousedi! A ten Franta, jak hrál.Poslednì jsem takovej tyátr vidìl v Dolnej Mrdui, hráli Amleta. Pøitì zasejc pøindeme. P.S.Nìkudy tady táhne, Jehoni
..
Tomá Jarkovský Líh sice nepøinesli, Klicperu ale pøivezli. Nezkrotitelní Hadriáni rozjitøovali srdce pøítomných dam a pány zas nenechali v klidu sedìt strhující jezdecké scény a rázovitá hudební èísla. Zkrátka
kdo tohle nevidìl, neuvìøí!!! Zuzka Hodková
Takové milé pouové pøedstavení s vynikajícím Hadriánem! Jen trochu dìsivé pánské odhalené punèoky a taneènì-hudební kreace.
Johanka varcová Umìlecké seskupení PØINESLIH - pøíleitostné nezávislé sdruení libohercù - mluví za ve. Potìující bylo jejich nadení ze setkání a z hraní. Jen malý pøípodotek: herec co hrál pravého Hadriána je idol. Frantiek tibor Tak rád jsem na jeviti vidìl Bédu Berana, Luboe Èerveného, Juru Merlíèka, Jiøího a Marcelu Hlávkovi a dalí. Tak rád bych souhlasil s tím, e Václav Kliment Klicpera patøí na èeská jevitì. Ale kde je souèasnost? Jako bulvární urnalista nemohu øíci, ne: Inscenace delí ne padesát minut je pro komerèního diváka neúnosná. Navíc, nám, komerènì vychovávaným divákùm chybìla drsná sexuální zápletka. O stavbì pornografických scén na amatérských jevitích se u bratrù Slovákù a v brazilských èi italských telenovelách mùeme v "èeských kotároch" mnohému pøiuèit. A kde je poøádnì a do dùsledku realizovaná bestiální vrada?! Chybí!!! A tak by se dalo pokraèovat! Takhle ovem nikdy èeské amatérské divadlo nevybøedne z prùmìrnosti provinèních konverzaèek!!!!
Polibek není jen prázdná forma
Poprvé byla na Jiráskovì Hronovì zaèátkem osmdesátých let. Od té doby nevynechala jediný roèník. Amatérské divadlo se jí stalo profesí. Peèuje o nì organizaènì, publicisticky i na poli diplomatickém. Nedávno se dokonce stala presidentkou støedoevropské sekce AITA/IATA. Øeditelka ARTAMA Lenka Lázòovská, dáma velice aktivní, razantní, hotova ihned o amatérském divadle mluvit, pøít se, dobírat se jeho smyslù a podstat. Co je to AITA/IATA? Je to mezinárodní organizace amatérského divadla, anglicky International Amateur Theatre Organization, co je ta zkratka IATA, a AITA je toté francouzsky. Je to mezinárodní nevládní organizace, která patøí pod UNESCO, jedna z mnohých, které pùsobí na svìtové úrovni. V tuto chvíli je to - abych tak øekla - vezemìkoulská organizace, má pøes padesát èlenských zemí ze vech kontinentù. Kadý kontinent má vlastní kontinentální sekretariát. Pro Evropu je to v Lingenu. A kadý ten svìtadíl má nìkolik regionálních sekcí. Jaký je cíl AITA/IATA a kdy byla zaloena? Zaloena byla v roce 1951 v Bruselu, my jsme do ní vstoupili a v roce 1971. Zajímavé je, e vlastní organizace vznikla u pøed válkou v tehdejím Èeskoslovensku z iniciativy naich divadelníkù, kteøí mimo jiné zakládali i Jiráskùv Hronov a byli si vìdomi toho, e divadlo je nadnárodní hnutí. Tehdy vznikla Evropská federace amatérského divadla, ale válka její èinnost rozmetala. Na rok 1948 byl do Prahy svolán pováleèný obnovující kongres, únorový puè vak jeho konání zhatil a v roce 1951 tuto organizaci, která byla u vesvìtová, zaloili bez nás. Jejím cílem od zaèátku bylo pomáhat rozvoji amatérského divadla. Nejen v Evropì, kde má amatérské divadlo velkou tradici, ale tøeba
i v Africe a v Asii, kde má daleko vìtí problémy. Chceme vytváøet lobby pro amatérské divadlo, aby je politici respektovali, aby je chápali jako dùleitý most, který je spojnicí mezi lidmi rùzných ras, vìkù, sociálních a spoleèenských postavení, dokonce i mezi národy. Jsme z Evropy, take nejvíc èeské divadelníky zajímá situace v Evropì. AITA/IATA má v Evropì tøi regionální sekce. Nejvìtí je støedoevropská. V ní je osmnáct zemí, je to takový pás od Irska pøes Nìmecko, Rakousko, Polsko, Èesko, Slovensko, Maïarsko a po Gruzii. Ale jsou tam i Kypr, Izrael, Turecko, co - jak uznáte - s naí pøedstavou støední Evropy má málo co spoleèné. Tato sekce je programovì multikulturní, èím se odliuje od dalích dvou, které jsou zaloené buï na jazykové identitì, co jsou zemì románských jazykù, jako je Itálie, Francie, panìlsko..., nebo na identitì územní, co jsou severské zemì od pobaltských po Faerské ostrovy. Vy jste byla loni zvolena presidentkou støedoevropské sekce. Jaký je vá vládní program? Nae volební období je ètyøleté. Sekretariát máme v Irsku, vicepresidentem je Rakuan. Jsme sekce, ve které jsou zemì s vyspìlou divadelní
tradicí, take se snaíme nahlíet na divadlo jako na ivé umìní, pro které nejsou dùleité schùze, ale praxe. Snaíme se nalézt, vyjasnit si a formulovat kritéria, co je a pro koho je amatérské divadlo. A pomoci jeho reputaci. V kadé zemi to je toti jinak. V Rakousku je napøíklad amatérské divadlo v ministerském systému zaèlenìno pod tzv. volný èas, co oni povaují za degradaci. V Nìmecku zase zdùrazòují sociální aspekty amatérského divadla. Je tam na jedné stranì velmi rozíøené seniorské divadlo a vedle toho dìtské, mládenické a na druhé stranì tam existuje tzv. Freilich Theater, divadlo pod irým nebem. To mìlo silnou tradici i u nás, tøeba Lesní divadlo v Øevnicích, ale po válce zcela vymizelo. Snad kadé divadlo má v Nìmecku nìjakou letní scénu. Je tam hodnì koèujících souborù. Mezi nì patøí i dráïanský Spielbert, který zde uvede Othella. Jejich pøedstava o divadelních prázdninách je ta, e vezmou povoz s konìm a hrajou po celém Nìmecku. S takovou inscenací pøijedou i k nám, i kdy povoz s konìm sem asi tahat nebudou. Jaké postavení má èeské amatérské divadlo ve svìtovém kontextu? To je velmi tìká otázka. Èeské divadlo patøilo za vlády bolevika - a se nám to líbí nebo ne jednoznaènì ke svìtové pièce. Ovem ta kvalita 4
byla dána i mnoha okolnostmi mimodivadelními. To se po listopadu 89 zmìnilo a èeské amatérské divadlo ztratilo v první tøetinì devadesátých let mnoho ze své reputace. Nebylo tolik kvalitních inscenací, nemìly ve svìtì úspìch a teï, kdy si myslím u máme inscenace, které by mohly uspìt, na tu pøedchozí éru jen velmi obtínì navazujeme. Mohla byste být konkrétní? Pro souèasný Západ se tøeba Valeovy inscenace zdají pøíli tzv. profesionální, vyèítají jim, e je pro nì dùleitá dokonalá forma, e jim chybí osobní zaujetí, názor. To se stalo ale i v Maïarsku kromìøískému muzikálu Jeptiky, co byly opravdu èistokrevné amatérky. Pro nì se v takových inscenacích ztrácí dùvod, proè je dìlat v rámci amatérského divadla. Chybí jim v nich èlovìk, který divadlo dìlá ve svém volném èase, který mluví o sobì, o svých postojích. Jaké èeské amtérské divadlo by dnes mohlo mít èi má ve svìtì úspìch? Nejúspìnìjí inscenací za posledních deset let byla brnìnská Pomsta ruské siroty v polovinì devadesátých let v reii Akrama Staòka. Byla a v Monaku na svìtovém festivalu amatérského divadla, který se koná jednou za ètyøi roky. Díky tomu pak Akram reíroval a v Caracasu ve Venezuele. Z posledních hostování mìli nejvìtí úspìch letos v Nìmecku Èerní viháci s Amatéry. Ta inscenace Nìmce okovala, tak èerný humor vùbec neèekali a byl nadení. Èím by naopak zahranièní amatérské divadlo mohlo inspirovat èeské? Já si myslím, e budoucnost je v projektech, jako je napøíklad nìmecko-polsko-èeská inscenace Kafka - Za dveømi, kterou uvedeme na konci letoního Jiráskova Hronova. Bez ohledu na to, e vznikla jako výsledek dvouleté divadelní dílny, co je také podstatné, je hlavnì dùleité, o èem ta inscenace je. Odkrývá se v ní, kdo jsme. Kde jsou dveøe rùzných kultur kolem nás. Jsou ty dveøe otevøené? Jsme pøed nimi, nebo za nimi? Je tam patrný sklon k nìmeckému patosu, polské religiozitì, èeské nostalgii. Smìsice kultur, ve které vidím budoucnost divadla a celé spoleènosti. Pro nás jsou dále velmi zajímavé jiné divadelní jazyky. Pøístup ke klasikùm, který je ve svìtì èasto velmi otevøený a razantní, vyuívání starých i nových divadelních forem, netradièní vyuívání øeèi, obliba v nonsensu, dùraz na pohyb. Myslím, e je velmi dùleité vidìt, kam souèasné divadlo smìøuje. Co zajímá na amatérském divadle vás? Mì amatérské divadlo nejvíc zajímá jako spoleèenství lidí, kteøí mají k sobì blízko a kteøí najdou prostøednictvím divadla k sobì cestu. To, e neoficiální pozdrav divadelníkù je polibek, není jen prázdná forma, ale je to výraz toho, e máme k sobì lidsky blízko. Vladimír Hulec
Zima, tma a pantomima Michala Hechta
diváka bavit. A pøestane hrát Marcel Marceau, tak vichni pøestanou na pantomimu chodit. Jak dneska dìlat pantomimu, aby's pøilákal lidi? Televize tenhle ánr odmítá jako mediálnì nepøenosný a právì televize dneska posílá do sálu devadesát procent publika. A co ulice? Nenala by si dneska pantomima místo venku? Moná bílá pantomima takhle mùe fungovat, ale není to to, co já hraju. Co vlastnì ti mimové mùou dìlat? Imitují chùzi kolemjdoucího nebo pøedvedou nìjakou techniku, ukáou zeï a pantomimickou chùzi, ale diváka zvyklého na Matrix to nezaujme. Na ulici to ale dneska kadý lepí brejkaø, který si k tomu pustí tøeba hip-hop (pozn.: od "brake-dance"), umí líp.
Èemu v souèasné dobì vìnuje nejvíc svého èasu? Hraju v èerném divadle Image v Praze. Je to divadlo hlavnì pro turisty. Hrajeme pìt pøedstavení a kadý druhý rok nazkouíme nové. Máme pomìrnì iroký ansamble, take èást mùe vyjet na turné do zahranièí, a pøitom druhá pùlka hraje v Praze. Jinak mívám svoje vlastní semináøe, které poøádám vude monì, ale jediné pravidelné akce jsou ty letní: Hronov a umperk. Obèas dìlám semináøe pro budoucí uèitele dramatických výchov ve Vídni pod hlavièkou asociace Drama Education. Troku jsem dìlal v poslední dobì do televize, konkrétnì do poøadu "Neznalost neomlouvá" s Ivo Jahelkou, kde vlastnì ilustruji historky, které se ti stanou pøi støetu se zákonem. Pantomima je hodnì o zacházení s tìlem. Podporuje to jetì tøeba nìjakým sportem? Tai-chi nebo karate...? Karate jsem dìlal velmi aktivnì a hodnì mi to v pantomimì ze zaèátku pomohlo. Mìl jsem i jedno pøedstavení o Japonsku, kde jsem hrál samuraje a kde jsem zneuil vechno, co mì vánì nauèili a byla to docela legrace. Pøedstavení se samurajem v tvém podání zní slibnì. "Oivuje" jetì nìjaká svoje starí pøedstavení? To je tìká vìc. Klasická bílá pantomima u dneska umírá. Publikum je naladìné na dynamickou a ivou akci a klasická pantomima pøestává
Tady v Hronovì vede semináø u nìkolikátým rokem. Já jsem tu asi po ètvrté nebo popáté, ani nevím. Poprvé jsem dìlal jen obecnou dílnu, základy pantomimy. To byl myslím 70. roèník. Pozvali mì pøedevím proto, e jsem byl anglicky mluvící lektor a bylo tu nìkolik zájemcù ze zahranièí Anglièané, Nìmci a tak. Kromì nich tu bylo i nìkolik Èechù, kadý z tìch lidí mìl trochu rozdílnou mentalitu, vzájemnì si pøedávali svoje pohledy na vìc. Spontánnì tenkrát vznikl ten hororový happening Full Moon. Práce na tom byla velice zajímavá a myslím, e vem úèastníkùm se to hodnì líbilo. Je koda, e se dnes v Hronovì tyhle mezinárodní dílny nedìlají. Dalí roèníky jsme dìlali jako tématicky zamìøené semináøe. Vycházeli jsme vdy z nìjakého románu a cílem bylo pøedvést na konci týdne jevitní pantomimickou dramatizaci. Letos jsme udìlali opìt obecný semináø, pøièem jsem navrhl kurzerantùm, e pokud pøijdou s tématem, který by chtìli zpracovat, tak se do toho pustíme. Zatím je to otevøené. Kadopádnì bych byl rád, kdyby se rozjely mezinárodní semináøe. Byla by to myslím hodnì inspirativní zk uenost. Zvlá po vstupu do unie by to bylo docela aktuální JeR a hlavnì pøínosné.
A to u není pantomima? Ne, to je tanec, který pouívá prvky z ní pøevzaté. Take pantomima je vlastnì dneska jako latina... To není patné pøirovnání. Visí ti v hlavì nìjaké plány do budoucna? Rád bych se víc vìnoval uèení. Já jsem vlastnì uèil sedm let na Univerzitì v Tampere a pak jsem si tam zaloil i vlastní kolu, která nepatøila pod univerzitu. Uèil jsem externì na DAMU na alternì a kromì toho mám svoje semináøe, take mì skuteènì poøád láká pedagogická èinnost.
Dokáe se svými zkuenostmi srovnat studenty z Prahy a z Tampere? Na alternì jsem mìl oproti Finsku pocit, e studenti na to hodnì kalou. Ta alterna je pøíjemnì zvlátní, studenti se uèí od veho nìco, mají v tom sice chaos, ale zase se pak mùou ivit èímkoliv. Kdy ale v prùbìhu studií dostanou monost dìlat tøeba dabing, tak na jiný semináøe nechodí. Zatímco ve Finsku studenti od rána do veèera makali a byli vyloenì hladoví po té mojí práci, co mì hroznì tìilo. Vùbec mi byl systém finského kolství hodnì sympatický. Tam si studenti zaplatí kolné a pak si sami po víkendovém soustøedìní vyberou budoucí uèitele. Díky tomu se ale snaí ze svého uèitele nasát maximum. Kromì studentù se mi tam líbilo i to klima. Mám rád zimu a tmu... 5
Hrátky milenecké i høíèky ochotnické v podání praských studentù DAMU vèera pøed pùlnocí v parku A. Jiráska. Foto: I. Mièkal
Je to holka, co nìco zkazila na divadle, mùe být u svìtel nebo u zvuku a vechno to zpackala a je dìsnì tlustá. Prostì se o ní øíká, e je pacanda.
NOSITELÉ ZLATÉHO ODZNAKU J.K.TYL V ROCE 2004
DS M.Dìdice Za dlouholetou pøíkladnou tvùrèí èinnost v rozvoji amatérského divadla.
Johanka varcová
Pacanda je zpùsob divadelního bytí, kdy je spousta lidí na jeviti a kadý si hraje svou figuru sám za sebe, zkrátka tak pacá a celek je tudí pacandou a nedá se na nìj tím pádem koukat!
HONZOVÁ LUDMILA (*1939) Volné sdruení východoèeských divadelníkù ADIVADLO Havlíèkùv Brod Za celoivotní vìrnost ochotnickému divadlu a významný osobní pøínos jeho rozvoji na Havlíèkobrodsku.
Jelizabeta Krásná
Pacanda je ze staroèeského slova placanda a znamená velký aplaus. Ivo Mièkal
Tak tohle vím úplnì pøesnì: Je to hercùv pád z kulis naznak nebo na bøicho doprovázený charakteristickým zvukem. Je to ze staroèeského slova placanda. Toto slovo vzniklo za národního obrození v døevìném divadle zvaném Bouda, kde mìli obzvlátì chatrné kulisy. Tomá Jarkovský
Pacanda je hodnì stará, vyslouilá hereèka.
Hana Nedvìdová
To je hantec èinohercù. A ten já neumím.
tìpán Filcík
Kdy se herci chytnou za ruce pøi dìkovaèce.
Jakub Hulák
Tak to vím náhodou zcela pøesnì: to je sestøenice, z otcovy strany samozøejmì, význaèného grafika a pùvodního bubeníka skupiny Olympik Jeòýka Pacáka. S divadlem má spoleèné to, e uklízí ve Stavovském divadle. Frantiek tibor
Znala jsem jednoho amatérského reiséra jménem Jiøí Pácal, take se domnívám, e pacanda je Pácalova reie. Kateøina Èejková
Výstava ve foyeru Jiráskova divadla Foto: I. Mièkal
Dne 22. dubna 2004 zasedala komise pro udìlování Zlatého odznaku J.K. Tyla, která schválila 13 návrhù pøedloených signatáøi Statutu ZO JKT. V letoním roce k zakládajícím organizacím tohoto morálního oceòování osobností amatérského divadla pøistoupilo Obèanské sdruení divadelních ochotníkù z Ústí nad Orlicí jako v poøadí ji sedmá organizace. Seznam nositelù ZO JKT vèetnì uvedení navrhující organizace, pøíslunost k souboru a citace ocenìní následuje: BERAN BEDØICH (*1930) Volné sdruení východoèeských divadelníkù KRUH Hronov Za celoivotní vìrnost ochotnickému divadlu a za obìtavou slubu tradici Jiráskova Hronova. CÁPKOVÁ LUDMILA (*1926) Svaz èeských divadelních ochotníkù DS DK Kromìøí Za celoivotní divadelní a kulturní èinnost.
Vztyèení festivalové vlajky a prùvod do parku Foto: I. Mièkal
ÈEÈIL FRANTIEK (*1922) Skupina amatérských loutkáøù SÈDO LD palíèek Plzeò Za zásluhy o èeské amatérské loutkáøství na Plzeòsku. HAVLÍK EMIL (*1927) Èeská obec sokolská LD NAZDÁREK Praha-Smíchov Za celoivotní zásluhy o loutkové divadlo, za pedagogickou èinnost a za obnovu sítì sokolských loutkových divadel. HELLEMANN MILOSLAV (*1942) Divadelní centrum Podbeskydí 6
HOUTÌK MIROSLAV (*1929) Volné sdruení východoèeských divadelníkù KRUH Hronov Za celoivotní vìrnost ochotnickému divadlu a dlouholetý osobní pøínos budování tradice Jiráskova Hronova. LINHART JINDØICH (*1927) Skupina amatérských loutkáøù SÈDO LS Pøed branou Rakovník Za celoivotní loutkáøskou èinnost a zásluhy na rozvoji amatérského loutkáøství. SYCHRA JAN (*1928) Obèanské sdruení divadelních ochotníkù DS Vicena Ústí n. Orlicí Za dlouholetou organizaèní práci pro ochotnické divadlo a celoivotní mistrovství na jevitích divadelních souborù Ústí nad Orlicí. URBANOVÁ JANA (*1937) Svaz èeských divadelních ochotníkù DS Krupka Za celoivotní pøínos ochotnickému divadlu. VEØMIØOVSKÁ MARIE (*1945) Skupina amatérských loutkáøù SÈDO LD Pøerovský Kapárek Pøerov Za dlouholetou loutkáøskou èinnost a za mimoøádné úsilí o obnovu loutkového divadla Pøerovský Kapárek po povodni v roce 1997. VETENÍKOVÁ OLGA (*1933) Obèanské sdruení divadelních ochotníkù DS EXIL Pardubice Za dlouholetou práci pro ochotnické divadlo a celoivotní mistrovství na jevitích souborù v Praze a Pardubicích. ZÁSTÌRA FRANTIEK (*1927) Obèanské sdruení divadelních ochotníkù DS Vicena Ústí n. Orlicí Za dlouholetou organizaèní práci pro ochotnické divadlo a celoivotní mistrovství na jevitích souborù ze Skutèe a Ústí nad Orlicí. Duan Zakopal
Prkno má daleko k prkennosti Veverská Bítýka, poklidné mìsteèko nedaleko renovovaného gotického hradu Veveøí a Brnìnské pøehrady, bývá vyhledávaným, také pravidelnou lodní dopravou dostupným východiskem èetných turistických tras, napø. na proslulou bezruèovskou melcovnu. Ji osm let je ovem rovnì sídlem agilního amatérského souboru Prkno, kde jako vestranný a obìtavý dobrý duch pùsobí rozhlasová i televizní moderátorka a hereèka Jaroslava Rozsypalová. V rámci postupnì budované tradice uspoøádali zde letos v èervnu u sedmý roèník Setkání amatérských divadel Na prknech tøídenní programovì nabitou nepostupovou akci, na ni se tentokrát sjelo 13 souborù z deseti míst. Zatímco festival, patrnì nejvìtí svého druhu na celé Moravì, do irího povìdomí ochotnické veøejnosti pronikl, nebude na kodu pøipomenout si ve struèném pøehledu nìkteré úspìné aktivity samotného hostitelského souboru, by se tuím a dosud na hronovských prknech neobjevil. Prkno je takøka èítankovým pøíkladem toho, co pro spoleèenský a kulturní rozvoj nevelké obce dokáe vykonat soudrná parta cílevìdomých mladých lidí, je-li morálnì i finanènì podporována vstøícnou místní samosprávou. Zhruba patnáctièlenná skupina kamarádù, výraznì se uplatòujících také v umìleckém prostøedí nedalekého velkomìsta (srov. personální propojení Prkna napø. s brnìnskými kolektivy TheAtrum Cmundi a poté s Divadlem Èára), vìnovala se zprvu dramatické výchovì dìtí, kterou ostatnì nezanedbává ani dnes. Zaèáteènickou etapu získávání zkueností uzavøela navázaná spolupráce s amatérským experimentátorem sedmdesátých a osmdesátých let, Bròanem Pavlem Vaíèkem, který od té doby rád dìlí své tamní chataøské víkendy s reírováním Prkna. Výèet úspìchù této souèinnosti zahrnuje napø. básnivé nastudování Macourkovy Hry na Zuzanku (úèast na celostátním rámkovì Písku) a sérii èasto reprízovaných nonsensovì ladìných poøadù kolá povídek K.I.Ga³czyñského Strávím s tebou celou noc aneb Rohypnol 99, pásmo surreálných scének francouzské meziváleèné avantgardy Pán Bùh
Novinky Èajovny U BÍLÉHO DRAKA Letos pro vás hronovská èajovna pøipravila nìkolik novinek a zajímavostí. První a hned nejvìtí novinkou je èajový multifunkèní stan, stojící na konci prùjezdu u èajovny. V pondìlí, úterý a ve støedu bude dopoledne patøit dìtem, pro které budeme hrát loutková divadelní pøedstavení. Pøes den a samozøejmì veèer a v noci bude stan patøit milovníkùm dobrého èaje.
s námi, je tu Cami, tragikomické aktovky Valerije Krasnogorova Pelikáni v pustinì nebo do klauniády pøechýlené Císlerovy Brejle. Prkno pravidelnì vystupuje ve sklepním prostoru Divadla Husa na provázku, v nìkolika dalích brnìnských scénách èi klubech (Divadlo Barka, Labyrint, Podivný Hamlet, Leitnerova ulice, tuøanské Sdruení Práh aj.), na festivalech poulièního divadla i na zájezdech (Mezi ploty Praha, Tinov, zámek Oslavany, hrad Koltejn atp.), o pøínosu k pospolitému ivotu domovské obce (od makarních plesù pøes populární vodácké neckyády po tradièní jakubské hody) nemluvì. I dnes pøedstavuje dramaturgickou páteø Prkna komediální repertoár vìtinou absurdistického ladìní, vesmìs reírovaný P.Vaíèkem. Pøedloni zvolil pùvodnì loutkáøskou hru Vlasty picnerové Docenti, rozporuplnì demonstrující hyenismus rodinných vztahù pøemìnou umrtvených lidí v neivou hmotu. Nìkolika pøehlídkami prola poté dilogie Francouze René de Obaldii Kat a Velkovezír, která sice vhodnì zapadla do dlouhodobého smìøování houevnatého souboru, ale v expresivní herecké sloce pøece jen naráela na hranice divácké sdìlnosti. Pøíjemné osvìení proto pøinesla montá dvou povídek humoristy Stephena Leacocka Poklesky, mj. uvádìná na kvìtnové Divadelní Bechyni. V minimalistické scénografii ètveøice hereèek nápaditì vyøeila problém pøevodu epiky do èitelného scénického tvaru: ve sviném tempu si pøedávala part vyprávìèù i jednotlivých muských èi enských figur a také v plenérových podmínkách pøedvádìla nebìnou kolektivní souhru a cit pro spisovatelovu svéráznou komiku. Letos pak Prkno se støídavým úspìchem zápolilo s pìticí textovì u mírnì vyèpìlých èerných grotesek Pavla Fialy Jak se zavaøují mouchy. Renomé pièkového souboru brnìnského regionu si uchovalo zásluhou monodramatu Arnota Goldflama Biletáøka, kde tvárná, právem ocenìná Eva Hoálková (alternuje J. Rozsypalová) uprostøed divákù pøesnì odhalovala nitro závistivé a zakomplexované eny. Vít Závodský
A od pondìlí a do ètvrtku hostí ná stan vdy veèer o pùl desáté výborné hudební skupiny rùzných stylù. Podrobnìjí informace vám budeme pravidelnì pøináet na stránkách Zpravodaje. Asi nejvìtí radost z Vás, hostí, bude mít nae obsluha, která tímto dává na vìdomí: Pøijïte, kdo dobrou vùli máte, vechny Vás pìknì pøivítáme, mile obslouíme a budeme se tìit na Vai dalí návtìvu. kemis 7
Vydali jsme se dnes na okruní cestu, abychom pro vás zmapovali místní obèerstvovací zaøízení:
TF Bistro Pekárna Nachází se na autobusovém nádraí, proti informaènímu centru JH. Nabízí èerstvé listové peèivo, slané a sladké výrobky z plundrového tìsta, plnìné bagety, sendvièe, zapeèené toasty, speciality na grilu, teplé a studené nápoje. Pøi nákupu nad 40,- Kè dostanete slevový kupon v hodnotì 5,- Kè. Otevírací doba je od 7.00 do 23.00 hodin.
Obèerstvení U mostu Rychlé obèerstvení, výborná zmrzlina, obrovské zmrzlinové poháry a posezení na zahrádce.
Vinotéka Triton Pøíjemné lidové posezení s dobrým vínem a nejen sýrovými dobrùtkami. Otevøeno od 16.00 hodin do odchodu posledního hosta.
Penzion Rohan restaurace Nabízí letní posezení, toèí pivo Èerný kozel, Primátor, Gambrinus, Plzeò, pøipravuje minutky, americké speciality, italskou kuchyni i ryby. Otevøeno od 11.00 do 22.00, v sobotu do 24.00 hodin.
Penzion Prajzsko restaurace Pøipravuje 150 druhù jídel a chutných salátù. Otevøeno od 11.00 do 22.00 hodin.
Restaurace U Pilousù Pøíjemná letní zahrádka a útulný interiér. Nabízí - teplá jídla, chlazené nápoje a velmi milou obsluhu.
Obèerstvení Horor pod Sokolovnou Otvírá se s prvním návtìvníkem a zavírá za posledním.
Obèerstvení Za kolou Otevøeno je dennì od 7.00 do 20.00 hodin. Pøipraveny jsou lehké lahùdkové pokrmy a cukráøské výrobky. Na námìstí jsou ji tradiènì v pohotovosti v Ponorce, Na terase, v Céèku, na Radnici a ve 100vce. Ubyla letos Modrá hvìzda, ale byla otevøena nová kavárna Blanka s teplou kuchyní a s denním menu za 49,- Kè. Otvírá se v 10.30 a zavírat se prý bude podle potøeb hostù.
A prostor Je to sklípek vedle èajovny a krom pití nabízí i kulturní poitky: v sobotu 7.8. Cientodiecisiete, Hierbas CD reggae, ska z Prahy, v nedìli 8.8. Coco trio latino, reggae, jazz, pop, ve støedu 11.8. DJ Andrey, DJ Marcello, DJ´s z Hronova, v pátek 13.8. Anabase funky, jazz z Police a okolí. Zaèátky vdy ve 20.00 hodin.
9:00-12:30 Semináøe a dílny 14:00-16:00 Kritický klub 16:30 (A) a 20:00 (B) Jiráskovo divadlo Spoleènost Dr. Krásy Praha J. Verne, J. Veselý a Petr Lanta: Blíí se den, kdy Vás budu milovat (Paris au XX. siécle) (95´) 16:30 (B) a 21:00 (A) Sál Josefa Èapka Spielbrett Dresden, Nìmecko Podle Williama Shakespeara: Othello (100´)
16:00 - Park Aloise Jiráska Maoretky z DDM Domino Hronov 17:00 - Park Aloise Jiráska Hronovská dechovka Koncert, vedoucí J. Langr. 20:00 - Park Aloise Jiráska STAND´ARTNÍ KABARET Chlapci Cihláø, Havelka, Jeøábek, Kapar a Prokop pøedvedou svùj maximální improvizaèní standart. Nic víc, nic míò! 22:00 - Park Aloise Jiráska Divadlo Líeò Brno P. Dombrovská a kol. souboru: Domovní requiem (Zlá hra) (50´) HRONOFF
Zpravodaj 74. Jiráskova Hronova Vydává organizaèní táb éfredaktor: Jana Portyková Redakce: Vladimír Hulec, Alexandr Gregar, Jan Rolník, Michal Drtina Výtvarník: Rostislav Pospíil Fotograf: Ivo Mièkal Oficiální stránky festivalu: http://www.hronov.cz Tisk: Grafické závodyHronov s.r.o. Cena 5,- Kè
Kyvadlová autobusová doprava Sobota 7. srpna: Náchoda Hronov - odjezd 8.40 Hronov Náchod - odjezd 23.00 Nedìle 8. srpna: Náchod Hronov odjezd 8.30 Hronov Náchod odjezd 22.10 Hronov Náchod odjezd 24.00 Pondìlí 9. srpna: Náchod Hronov odjezd 8.30 Hronov Náchod odjezd 22.00 Hronov Náchod odjezd 24.00 Úterý 10. srpna: Náchod Hronov odjezd 8.30 Hronov Náchod odjezd 23.00 Hronov Náchod odjezd 24.00 Støeda 11. srpna: Náchod Hronov odjezd 8.30 Hronov Náchod odjezd 22.00 Hronov Náchod odjezd 24.00 Ètvrtek 12. srpna: Náchod Hronov odjezd 8.30 Hronov Náchod odjezd 22.00 Hronov Náchod odjezd 24.00 Pátek 13. srpna: Náchod Hronov odjezd 8.30 Hronov Náchod odjezd 23.00 Hronov Náchod odjezd 24.30 Sobota 14. srpna: Náchod Hronov odjezd 8.40 Autobus je pro úèastníky JH zdarma. V Hronovì vyjídí od divadla, staví pøed internátem ve Velkém Poøíèí a pøed internátem v Náchodì na Denisovì nábøeí. 8
Lístky, lístky, lístky. Nejsou, nejsou, nejsou. Nejeden náøek stálých návtìvníkù je slyet okolo Jiráskova divadla. Z jedné strany to je úasné, z druhé strany pìknì otravné..
Na organizaèním tábu se paní starostka, Hana Nedvìdová, ve své uvítací øeèi pøiznala: Jsou to jetì stále porodní bolesti, ale po tìch esti letech u mnohem mení. Dr. Milan Strotzer zakonèil svùj pøíspìvek o semináøích a poètech úèastníkù výkøikem: Neexistuje lepí úèastník ne ten, co se nám tu vzdìlává. Musím se Vám pochlubit a zároveò postìovat, vyprávìla paní starostka, nakoupili jsme dalí lampièky, které tak obdivujete nad øekou. V pondìlí nám nìkdo èást ukradl a vèera v noci zbytek utopil. Pokud nìkoho uvidíte povoluji støílet!
To jsou vìci, to jsou vìci... Foto: I. Mièkal